Má duše prahne po Tobě, Bože, jak květy žíznivé, po vodě prahnou,

Transkript

1 Květen-Červen Číslo 3/40/ - Ročník 5 DVOUMĚSÍČNÍK FARNOSTÍ LAŠKOV, PŘEMYSLOVICE, ČECHY POD KOSÍŘEM Má duše prahne po Tobě, Bože, jak květy žíznivé, po vodě prahnou, jak vinná réva z vymačkaných hroznů, když po kapkách stéká na prázdnou dlaň, jak vyprahlý džbán, který o skálu se tříští, z těch malých kousků střepin, pak na zemi lásku posbírám, má duše prahne po vodě živé, jenž ve Svátosti se ukrývá, jen malou kapkou osvěž srdce mé, a z hlubin milosti, co ukrývají se v Tvém srdci, napoj láskou vyprahlé srdce, touhou zmučené, kéž oheň, který v ní se ukrývá, přivede k pramenům lásky mé srdce znavené, a jemu ze studny své dá živou vodu pít, má duše prahne po vodě živé, Tvou láskou se chce naplnit, Tebe v srdci mít, kéž mé srdce stane se tím džbánem, slzami svými chci ho očistit, aby se naplnil Tvou vodou živou a Tvůj zrak v něm už navždy skrytý byl A.K.

2 Malé křesťanské kalendárium Květen 1. května památka sv. Josefa, dělníka - pouť dětí a mládeže děkanátu Konice a Prostějov k Panně Marii do Suchdola - Jednova 3. května svátek sv. Filipa a Jakuba, apoštolů 6. května památka sv. Jana Sarkandra, kněze a mučedníka 8. května památka Panny Marie, Prostřednice všech milostí 12. května adorační den farnosti Čechy pod Kosířem 13. května slavnost Nanebevstoupení Páně 14. května svátek sv. Matěje, apoštola 20. května památka sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze 23. května slavnost Seslání Ducha Svatého 26. května památka sv. Filipa Netuho, kněze 30. května slavnost Nejsvětější Trojice Každá křesťanská modlitba začíná oslovením Otce, Syna a Ducha Svatého, přičemž děláme kříž. Tak vyznáváme víru v Nejsvětější Trojici. Slavnost Nejsvětější Trojice se slaví první neděli po slavnosti Seslání Ducha Svatého. Pro celou Církev ji závažně nařídil papež Jan XXIII. roku Po vánočních a velikonočních oslavách, kdy naší pozornost upoutává především druhá božská osoba, Syn Boží, Ježíš Kristus, a po svatodušních svátcích zaměřených na třetí božskou osobu, Ducha Svatého, slaví Církev svátek Nejsvětější Trojice, trojjediného Boha Otce, Syna a Ducha Svatého. Oslavuje tajemství vnitřního Božího života, které nám Bůh o sobě zjevil, hlásá jedinou věčnou slávu a klaní se společně svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Vyznává, že vše, co Bůh ve světě koná, je společným dílem tři božských osob, že Otec, Syn a Duch Svatý jsou tři, od sebe skutečně odlišné osoby, které však mají jednu a tutéž božskou přirozenost a jedno a totéž působení. 31. května svátek Navštívení Panny Marie Červen: 1. června památka sv. Justina, mučedníka 3. června slavnost Těla a Krve Páně 2

3 4. června adorační den farnosti Přemyslovice 5. června památka sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka 11. června slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova Náznaky pobožnosti k Srdci Ježíšovu nacházíme u středověkých mystiků. V pravém slova smyslu však začíná až zjevením se sv. Markétě Maria Alacoque ( ), řeholníci v Paray-le-Morial ve Francii. V červnu roku 1675 se jí zjevil Ježíš, ukázal jí své srdce se slovy: Podívej se na to srdce, které lidi tolik milovalo, které nevynechalo nic, vyčerpalo se a zničilo, aby jim dosvědčilo svou lásku. Dostává se mi však místo uznání jenom nevděčnosti, neuctivosti, svatokrádeží, chladu, pohrdání, s kterými se chovají ke mně v této svátosti lásky. Co všechno zahrnuje v sobě pojem Božské Srdce Páně, Nejsvětější Srdce Ježíšovo? - Tělesné Srdce Páně oživené jeho nejsvětější duší a spojené s jeho Božstvím, to srdce, z něhož prýštila krev božského Beránka, cena našeho vykoupení. - Nevýslovnou lásku Pána Ježíše k nám, a to jeho lásku lidskou i božskou, jejímž znakem, znamením, obrazem, je tělesné Srdce Páně. - Veškerý vnitřní život a povahu Krista. Úcta, kterou vzdáváme Božskému Srdci, patří Spasiteli, jenž miloval nás a vydal sám sebe za nás. 12. června památka Neposkvrněného Srdce Panny Marie 19. června pouť děkanátu Konice za obnovu rodin a nová kněžská a řeholní povolání v katedrále v Olomouci 21. června památka sv. Aloise, řeholníka 24. června slavnost Narození sv. Jana Křtitele 28. června památka sv. Ireneje, biskupa a mučedníka 29. června slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů 30. června svátek Výročí posvěcení katedrály 3

4 Vzděláváme se NĚKOLIK MYŠLENEK O GREGORIÁNSKÉM CHORÁLU Gregoriánský chorál jednohlasý latinský liturgický zpěv byl nazván podle papeže sv. Řehoře Velikého (pontifikát v letech ), který měl velkou zásluhu na uspořádání liturgie a současně s tím i zpěvů při mši svaté. Svatý Řehoř Veliký také dbal na úroveň prováděných zpěvů při mši sv. a jejich nácvik - založil scholu cantorum (školu pěvců). Gregoriánský chorál vyrostl z starokřesťanského zpěvu na hluboké víře mučedníků a světců prvních století (např. sv. Augustina a sv. Ambrože). Utvářela ho posléze víra a rozjímavá modlitba řeholníků mnišských řádů v klášterech. V průběhu svého vývoje byl nejméně dotčen světským duchem, protože se rozvíjel v ryze duchovním prostředí. Dnes nám má připomínat nejen dva tisíce let starou křesťanskou kulturu, ale zejména má být stále živou součástí liturgie. Druhý Vatikánský koncil zřetelně podtrhl, že církev považuje latinský gregoriánský chorál za vlastní zpěv římské liturgie a proto má v liturgickém dění zaujmout první místo. Gregoriánský chorál není hudebně založen na přehnané zvukové síle nebo na výrazných rytmech. Je diametrálně odlišný např. od písní s náboženským textem majících podobu dnešní zábavné moderní hudby a svým hudebním charakterem odvracejících duši od zbožnosti, pokorné usebranosti a niterného rozjímání. Pro svůj zvláštní způsob utvářené melodie a klidně plynoucího rytmu gregoriánský chorál zesiluje výpověď obsahu liturgických textů. Vede tímto k duchovnímu povznesení a umožňuje prožít skutečnou hloubku eucharistického tajemství. Gregoriánský chorál má při mši sv. má přispívat k Boží oslavě, posvěcení a vzdělání shromážděných věřících. Nejde zde jen o hudbu samotnou, ale o oživení ducha opravdové zbožnosti a dobrého života vůbec. Má být přednášen jako modlitba, neboť má přiblížit lidskou duši k Bohu, povznést ji nad shon běžného denního života a vést ji dále k nadpřirozeným tajemstvím. Gregoriánský chorál byl komponován pro liturgii, pro hlásání křesťanské zvěsti. Zpěv je nedílnou součástí každé slavné mše sv. (tj. bez zpěvu liturgických textů se nemůže mluvit o slavné bohoslužbě). Najděme cestu k tomuto krásnému a jedinečnému 4

5 latinskému liturgickému zpěvu a vyjádřeme při mši svaté svou víru a zbožnost také chorálním zpěvem, např. latinského ordinária. Dovolíme-li kráse (umělecké - včetně hudební), aby se nás vnitřně dotkla, zranila nás a otevřela nám oči, objevíme znovu radost nazírání, schopnost chápat hluboký smysl naší existence, Tajemství, jehož jsme součástí a z něhož můžeme čerpat plnost, štěstí a nadšení ke každodennímu snažení. (Promluva o umění Benedikta XVI. ze dne 22. listopadu 2009). S použitím literatury zpracovala pro farnost Laškov Mgr. et PhDr. Ingrid Silná, Ph.D. odborná asistentka katedry muzikologie FFUP v Olomouci Úvaha k zamyšlení Vatikánské rádio 14. březen 2010 Papežský ceremoniář o reformě liturgické reformy K způsobu jednání přítomného Papeže více patří proponování než diktování čehokoliv. Avšak jestliže Svatý Otec něco proponuje, není to jen projev osobních předností, ale ukázání směru celé Církvi řekl papežský ceremoniář. P. Guido Marini zaujal tím způsobem pozici vůči jistým inovacím v papežské liturgii, jak např. ustavení velkého kříže vprostřed oltáře, podávání svatého přijímání v kleče a do úst, a také sloužení mše svaté zády k lidem v památečních kostelích a kaplích. 5

6 Tzv. reforma reformy, to je hlavní téma rozhovoru, jakého mistr papežských ceremonii udělil americkému týdeníku The National Catholic Reporter. Ve vstupu k rozhovoru jeho autor John Allen vysvětluje, že od Papeže o jasné a spíše tradicionalistické vize liturgii očekáváno radikálních reforem v této oblasti. Avšak ta očekávání se nesplnila. Podle papežského ceremoniáře prudké reformy nejsou dnes prostě možné, z ohledu na čas a reálie, v jakých žijeme. Proto papež volí cestu příkladu a počítá s tím, že to, co nabízí, bude zváženo a přijaté pronikne do mentality Církve, bude formovat její atmosféru. Není vyloučeno, že to, co je dnes návrhem, občas se stane disciplinární nornou přidává prelát Guido Marini. Avšak nejprve je třeba změnit klima a kulturu, a teprve později legislativu, i když také ona hraje svou úlohu ve formování kultury. Tázaný na význam pojmu: reforma reformy, papežský liturgista připomenul, že ten termín má už dlouhou tradici a byl už dávno používán kardinálem Ratzingerem. V případě liturgie nejde však o couvání z koncilních reforem, ale o jejich další, lepší realizaci. Jestliže zase jde o motu proprio Summorum Pontificum, kterým Benedikt XVI. vrátil možnost svobodného sloužení tzv. Tridentské mše, P. Marini připomenul, že pokoncilní a předkoncilní liturgie mohou se vzájemně obohacovat. A proto je tak důležité, aby jejich bezkonfliktní existence dostala se do denního života Církve zdůraznil mistr papežských liturgických ceremonií v rozhovoru pro americký týdeník. Vatikánské rádio Zednářství Měsíc květen to je pro nás měsíc, ve kterém více než jindy svou pozornost otáčíme k Portugalsku a přesněji k Fátimě; to měsíc, ve kterém začínáme vzpomínat na Fátimské události a ptát se na jejich odkaz. Stojí tedy za to zamyslet se nad naukou Fátimy, která nám často utíká. Problém je o tolik aktuální, že žijeme v době, kdy se hodně věci podceňuje, zejména těch spojených se zednářstvím, kdy se objevuje hodně falešných proroků, kteří by nám chtěli namluvit, že zednářství je klidná, dobrodinečka organizace, jejímž cílem je dobro lidí. Zatím 6

7 historie vzpomíná na něco úplně jiného; něco, co jasně říká, že je to organizace, která má pouze jeden cíl ničit dílo Krista, ničit Církev a to způsobem velice promyšleným. Není tedy divné, že dodnes žádný z papežů nezrušil zákaz, který vydal 28. dubna 1738 roku ve své encyklice In eminenti papež Klement XII. Zákaz ten nedovoluje katolíkům příslušnost k zednářským ložím pod trestem exkomuniky. O zednářství vydávali také své dokumenty papež: Benedikt XIV., Pius VII., Leo XII., Pius VIII., Řehoř XVI., Pius IX., Leo XIII. Dnes zvláštním způsobem platí deklarace připravená Kongregací Nauky a Víry 26. listopadu 1983 roku, kterou tehdy řídil kard. Josef Ratzinger a kterou podepsal papež Jan Pavel II. Ta deklarace jasně konstatuje, že všechny formy zednářského hnutí patří ke kategoriím spolků jednajících proti Církvi, kvůli tomu všichni věřící, kteří patří k zednářským spolkům, jsou ve stavu těžkého hříchu a nemohou se účastnit svatého přijímání. O působení tohoto hnutí v Portugalsku píše svůj článek Řehoř Kucharčik. Čteme v něm: Portugalsko - zednářství Fátima Mohlo by se zdát, že zjevení Panny Marie ve Fátimě udála se v nejméně vhodnou dobu, zatím díky politickému kontextu tím důrazněji zjevila, že Bůh působí skrze historické události a že Jemu patří poslední vítězství. Počátky antiklerikální republiky V 1910 roce republikánský převrat učinil konec existence monarchie v Portugalsku. Vláda se dostala do rukou republikánů, silně proniknutou zednáři a léta neskrývajících svých protikatolických fobii a předsudků. Ještě během trvání puče, který přinutil k emigraci krále, Manuela II. antimonarchistickým povstáním dělaly doprovod napadení /často inspirované zednářskými ložemí/ na osoby duchovní a vůbec na věřící lidí. Kvůli těmto aktům agrese zemřelo do konce roku přinejmenším 15 kněží a řeholníků; /kromě toho skupiny populares /složené především z republikánské ulice/ těžce pobily přes 100 duchovních. 7

8 Na denním pořádku byly útoky na kostely /pouze během dnu trvání republiky demolováno 20. chrámů/ a řeholní domy /nepřítelem republiky se zjevily např. laboratorní nástroje, které byly nalezené v jezuitském kolegium pod Lisabonem a nadobro zničené/. Protikatolické programy portugalská republika vzala do systémových rámců. Jak píše prof. T. Wituch: jednání nasměrované proti Církvi nebylo náhodné. Proticírkevní a protikatolická politika, iniciována první republikánskou vládou, byla až do 1918 roku nezměněná a prvořadým cílem jednání republikánů. Symbolickou postavou, přímo spojenou s protikatolickou politikou portugalské republiky byl Alfonso Costa profesor práv v Coimbře, bratr lóžový, a především ministr spravedlností /v budoucnu rovněž premiér/. Costa portugalský ekvivalent Emiléa Combes a, hlavního laicizatora III.republiky v letech měl ambicí během dvou pokolení úplně vymýtit katolicismus z Portugalska. Jak zednářství vymycovalo katolicismus z Portugalska Stejně, jako dříve ve Francii nebo během německého kulturkampfu, válka s katolicismem v Portugalsku začala úderem v řady. Už 8.řijna 1910 /tři dny po vítězství revoluce/ vláda vyhlásila dekret, zpracovaný ministrem Costou prohlašující likvidací všech řeholních shromáždění v Portugalsku. Jako vždycky /podle příkladu France a Německa/ na první oheň šli jezuité. Byli okamžitě zatčení a vyhnání z Portugalska všichni /388/ členové Tovaryšstva Ježíšova. Podobně, jak se to událo tehdy v četných státech Evropy, v rámci protikatolických bojí za kulturu, zrušeno v Portugalsku vyučování náboženství ve školách / / a duchovním osobám i institucím byl vydán zákaz vyučování nejen ve státních školách, ale rovněž v soukromých. Dekret z roku nařizující odstranění katolických symbolů ze staveb veřejného užitku znamenal celostátní akci dekrucifikace ve školách a úřadech. Z přísah a úředních prohlášení bylo odstraněno veškeré odvolávání se na Boha. Katolické svátky byly zbavený charakteru státních svátků; jako dny volné od práce zůstaly se pouze neděle v úřední nomenklatuře označené, jako dny odpočinku /dekret z roku/. Zvláštní dekret propouštěl kaplany z armády a vojákům byla zakázaná účast na náboženských pobožnostech v uniformě. Dohled nad katolickými společenstvími, a dokonce nad liturgickými činnostmi, byl předán do rukou civilních tajemníků, jmenovaných vládou (není třeba přidávat, že byli to většinou zednáři nebo jejich příznivci). To oni, a ne např. faráři, měli rozhodovat nejen o souhlasu na sloužení pobožnosti mimo zdmi chrámu např. 8

9 průvod Božího Těla, ale rovněž o počtu a termínu bohoslužeb vevnitř kostela. Kromě toho duchovním bylo zakázáno nošení klerik a hábitů na veřejnosti. Říjnová revoluce Alfonsa Costy neušetřila rovněž jeho mateřského učiliště university v Coimbře roku byla zrušena, přítomná tam šest století teologická fakulta. Měsíc později z fakulty práva byla odstraněna katedru církevního práva (církevní zákon byl vykládán v Coimbře od středověku). Integrální součásti protikatolického zákonodárství byly změny provedené republikánskou vládou v rodinném zákoně. 3. listopadu 1910 roku legalizovány a velice usnadněny rozvody. Publikovaný o Vánocích (datum nebylo zvoleno náhodně) v roce 1910 dekret srovnával v zákonném smyslu konkubinát s legálně uzavřeným manželstvím, což v praxi legalizovalo polygamii. Z republikánské perspektivy bylo něčím přirozeným přerušení diplomatických vztahů s Apoštolským Stolcem. 19.řijna 1910 roku nuncius apoštolský musel opustit Portugalsko; už dříve se vrátil do Lisabonu, pozvaný do státu republikánskou vládou portugalský ambasador pří Apoštolském Stolci. Korunováním proticírkevní politiky republiky byl vzorovaný na francouzském zákoně z roku 1905 dekret o rozdělení Církve od státu, publikovaný 20. dubna 1911 roku. Slovo rozdělení bylo pouze záclonou. V podstatě šlo o vyřazení ne tolik Církve, jen katolicismu z veřejných oblastí a také radikální omezení svobody Církve. Na základě onoho dekretu celý majetek Církve byl konfiskován státem. Stavby měly být odtud pronajímané, ale ne duchovním osobám nebo církevním institucím, ale kultovým společenstvím. Při čemž takový pronájem mohl být okamžitě zrušen státní vládou, bez uvedení důvodu. Portugalský zákon nedovoloval kněžím patřit do těchto společenství a tím spíše je řídit. Kromě toho dekret z 20. dubna 1911 roku předvídá, že v Portugalsku mohou pracovat pouze ti kněží, kteří ukončili studia v Portugalsku. Šlo o zavření dveří před duchovními, kteří získali vzdělání např. v Římě. V zákoně o rozdělení Církve od státu našel se rovněž zápis, zavazující duchovní osoby k oficiálnímu korespondování s pomocí pošty pouze s veřejnou vládou, a ne mezi sebou. Publikování a čtení v kostelích pastýřských dopisů biskupů /také papeže/ byly pokaždé závislé na souhlasu vlády. Autorů dekretu zajímala rovněž věc církevních zvonů, přesněji jejich zvuku. Rozhodnuto tedy, že zvonění zvonů bude večer zakázáno a rozhodnutí o jejich další existenci předáno vládě municipální. 9

10 Kritizování předpisů zákona o rozdělení Církve od státu a také jiných zákonů tykajících se Církvi, jak rovněž negativní hodnocení veřejné vlády nebo jakékoliv jiné činnosti nebo formy vládnutí, nebo zákonů Republiky, byly ohrožené trestem vězení anebo ztrátou platu. Neboť dekret o rozdělení předvídal, že duchovní budou udržování ze státních platů. Ve skutečnosti ony platy pocházely v celku ze sbírek věřících, ze kterých 1/3 stejně bral stát. Aby ještě bolestivěji pokořit portugalské katolíky Alfonso Costa a jeho lóžoví bratři umístili v dekretu zápis, že vzpomenuté platy měly rovněž patřit kněžím, kteří byli dříve zbavení svých úřadů církevní vládou (např. kvůli mravním důvodům). Tím také peníze ze sbírek věřících měli dostávat také ti kněží, kteří porušili celibát, a po jejich smrti plat měl přecházet na vdovy po nich anebo na jejich děti. Rozhodná pozice papeže a biskupů V této situaci otevřené války vypovězené Církvi republikou, řízenou zednářstvím, portugalští biskupové zaslali věřícím 24. prosince 1910 roku pastýřský dopis. Zdůraznili v něm svou loajalitu vůči republice a následně hierarchové zakázali katolíkům účastnění se jakýchkoliv akci nasměrovaných proti Církvi. Vláda vydala zákaz publikace a čtení tohoto dopisu. Zákaz neposlechl biskup Porto, což ho stálo uvěznění v Lisabonu. V odpovědi na dekret o rozdělení Církve od státu biskupové Portugalska ještě jednou zaslali věřícím společný pastýřský dopis věřícím dne 5. května 1911 roku. Protestovali v něm proti tomu novému, proticírkevnímu zákonu. V následku vláda vydala rozhodnutí vyhnanství na patriarchu Lisabonu Antonia Mendesa Belo a biskupů Braganzy, Faro, Lamego, Portalegre a také Viseu /ve vězení už byl biskup Porto/. Tím způsobem celý episkopát Portugalska našel se ve vyhnanství. Byla to věc bez precedentu v historii tohoto státu a nezaznamenaná v dějinách žádného jiného státu. Rozpoutání republikou a přesněji zednáři pronásledování Církve v Portugalsku setkalo se s rozhodnou reakcí Říma. Papež Pius X. prohlásil 24. května 1911 roku, encykliku Iamdudum Lusitaniae. Odsoudil v ní zločinný a škodlivý dekret o rozdělení Církve od státu a nazval ho zákonem, který pohrdá Bohem a odmítá katolickou víru. Svatý Otec neměl také pochybností, jestli jde o cíl toho a jiných proticírkevních zákonů: přivedení Církve k podřízenosti vůči státu, skrze pronásledování Jí ve všem, co se týká Její svaté vlády a ducha. Mírou zaujetí portugalských laicizátorů, kteří vlastní ideologii předkládali nad portugalské dobro státu, bylo míření republikánské vlády k rozšíření protikatolické legislace na patřící Portugalsku koloniální oblastí. 10

11 Přitom se nevšimnuto, že přítomnost Církve na těch územích od XV. století byla nejsilnějším činitelem, spojujícím kolonie s metropoli. V roce 1913 vláda rozhodla o vyslání do kolonií laických misii, které měly tam nahradit práci, jakou vykonávalo katolické duchovenství. Více rozvahy od vlády v metropoli měla koloniální administrace, která např. v Angole a Mozambiku, přímo odřekla realizování na svém území laické politiky. Laické mise byly jednou z myšlenek Alfonsa Costy, který v lednu 1913 roku stál se premiérem. Jeho vláda, to opravdově bojující antiklerikalismus. Doslovně. Zde rovněž Costa napodoboval své francouzské předchůdce, kteří v době Emile'a Combes'a ( ) vyslali do státu bojůvky, které bojovaly s takovými projevy klerikalismu, jako slavnosti I. svatého přijímání nebo průvody na slavnost Božího Těla. Costa se odvolal k pomocí karbonářů (carbonaria radikálné oddělení zednářství). Bojůvky karbonářů figurující v policejních záznamech, jako neznámí správci využívaly úplnou beztrestnost při vtělení do života programu premiéra Costy, který chtěl udělat z Portugalská stát úplně laický. K jednání toho druhu patřilo např. zasypání bombami v roce 1913 průvodu ke cti sv. Antonína, který tradičně procházel 10. června cestami Lisabonu. V důsledku tohoto atentátu zemřelo několik věřících. Tohoto typu jednání neakceptovali dokonce nejvíce umírnění republikáni, proto 25. ledna 1914 premiér Costa byl přinucen podat demisi. Nová vláda řízená Bernardinem Machado, zmírnila politiků svých předchůdců. V únoru 1914 roku dovolen návrat biskupů z vyhnanství a také příslušnost kněží v kultovních společenstvích, které administrovaly církevní stavby. Mírou liberalizace bylo dovoleno kněžím nošení klerik. Grzegorz Kucharczyk Z našeho putování 11 Svatá Země - Izrael Uţ to bude skoro dva měsíce, co jsme navštívili Svatou Zemi - přesto bych ráda chtěla vzpomenout na ta místa, která jsme tam navštívili. Myslím, ţe někteří si jisté věci rádi připomenou, zavzpomínají a ti, co tam nebyli, najdou třeba také něco, co je zaujme a budou se tam chtít také jednou vydat.

12 Naše pouť do Svaté Země začala 15. března odjezdem z Laškova v 20:00 na letiště do Ostravy. Kdyţ jsme tam dorazili, proběhlo odbavování zavazadel a pak uţ jen čekat, kdy budeme moci odletět. V pravdě čekali jsme docela dlouho, ale myslím si, ţe jsme se všichni tak těšili, ţe jsme tu dobu, co jsme tam čekali, ani moc nevnímali. Někteří letěli třeba poprvé, a tak se báli toho letu, ale musím říci, nebylo to zase tak hrozné, jak se na první pohled můţe někomu zdát. Jsem ráda, ţe mám zase spoustu nových záţitků a ţe jsem se na ten svět mohla podívat shora - byl to opravdu krásný pohled. Ráno, kdyţ jsme dorazili na letiště do Tel Avivu, hned tam jsme mohli pocítit, ţe je tam úplně jiné prostředí, a člověk se tam cítí úplně jinak, uţ tam kvetly stromy, květiny a bylo to takové zajímavé, protoţe kdyţ jsme odlétali od nás, tak v Ostravě sněţilo. Mezi první místa, která jsme mohli navštívit, patří Jeruzalém přesněji Zeď nářků. Je to místo myslím jiţ dobře známé, ale pár slov o něm snad nikomu vadit nebude. Po zničení druhého jeruzalémského chrámu před 19. stoletími se stala Západní zeď nejsvětějším místem Ţidů na světě. Ţidé tuto zeď uctívají a při ní vykonávají své poboţnosti. Přicházejí sem statisíce Ţidů vykonat pouť, aby oplakali zničení slavného jeruzalémského chrámu, nejvíce sem přicházejí ve dnech Šabatu. Ke Zdi nářků přichází mnoho poutníků, aby zde vyslovili své modlitby. Své modlitby, prosby mohou vkládat mezi kameny, z nichţ je Zeď vybudována. U této zdi se také konají obřady Bar micva. Je to obřad, kdy se z ţidovského chlapce stává dospělý muţ, který na sebe bere zodpovědnost za dodrţování přikázání. Tato zeď není však pozůstatkem chrámu ani Šalomouna, ani druhého. Jsou to zbytky obranných zdí, kterými Herodes obklopil chrámovou horu. Spodní část zdí je sloţená ze sedmi řád kamenů z období Heroda, které mají průměrně 10 tun, je moţné však najít rovněţ takové, které mají kolem 100 tun. Kameny jsou poloţené jeden na druhém bez ţádné malty. Hlavní část zdi je postavená z menších kamenů z VIII. století, z období Mameluků a osmanských Turků. Uctívaná část západní 12

13 zdi má délku 60 m, ale ve skutečnosti je dlouhá 85 m. Její prvotní výška dosahovala 30 m. Další místa, která jsme ten den navštívili je: Večeřadlo, kostel Usnutí Panny Marie a podívali jsme se na Šalamounovy rybníky. Večeřadlo je pro nás, pro křesťany jedním z nejdůleţitějších míst celé Svaté země, protoţe se v něm odehrály nejpodstatnější události duchovního ţivota. V něm Pán Jeţíš ustanovil svátost Eucharistie, svátost kněţství, svátost smířeni. Zde se modlil velekněţskou modlitbu, omyl Apoštolům nohy; zde se jim zjevil po svém zmrtvýchvstání a seslal na Apoštoly Ducha Svatého. Zde také Apoštolové povolali Matěje na místo Jidáše. Při večeřadle usnula Panna Maria, protoţe chtěla zemřít v blízkosti významného místa, kde se zrodila církev. Proto se nedaleko večeřadla postavil moderní kostel Dormition zasvěcený Usnutí Panny Marie. První křesťané na hoře Sinaj měli své místo shromáţdění, a proto uţ v I. století postavili zde první křesťanský chrám. Ten po různých přestavbách je zde dodnes. V roce 1524 sultán Selim I. přeměnil Večeřadlo na islámský mečet. Dnes Večeřadlo je v rukou izraelského státu, ale je zpřístupněné pouze návštěvám. Jak uţ jsem vzpomínala viděli jsme také Šalamounovy rybníky nebo také můţeme říci Šalamounovy nádrţe. To o nich vzpomíná verš: Vystavil jsem nádrţe s vodou, aby zavlaţovaly háj vzrůstajících stromů. Nádrţe byly vybudovány za časů Heroda, aby zachytávaly dešťovou vodu stékající z okolních kopců k zásobování Jeruzaléma vodou po celý rok. Tolik k našemu prvnímu strávenému dni ve Svaté Zemi. Věřím, ţe i vy, kteří jste na této pouti nemohli být s námi přímo, stejně jste na nás pamatovali v modlitbách. I my jsme na vás pamatovali v modlitbách při mši svaté. Mám naději, ţe tohle společné připomenutí si naší poutí vám pomůţe zjistit, kolik krásných míst se nachází ve Svaté Zemi. pokračování příště anim. Jana Ošťádalová 13

14 Co se chystá? 2. květen - májová poboţnost u kapličky na Laškovském Dvorku 2. květen - náboţenství pro mládeţ a dospělé klubovna v Laškově hod. 12. květen adorační den farnosti Čechy pod Kosířem - adorace začne v hod. a bude končit mši svatou v hod. 12. květen fátimská poboţnost na Krakovci. Začne mší svatou v hod. Po ní bude adorace Nejsvětější svátosti a průvod se sochou Panny Marie Fátimské a světlem 16. květen náboţenství pro mládeţ a dospělé klubovna v Laškově hod. 23. květen - májová poboţnost u kapličky na Kosíři 30. květen náboţenství pro mládeţ a dospělé klubovna v Laškově hod. 2. června průvod Boţího Těla v Přemyslovicích po mši svaté v hod. 3. června průvod Boţího Těla v Laškově po mši svaté v hod. 4. června - adorační den v Přemyslovicích. Adorace začne v hod. a skončí mší svatou, která začne v hod. 6. června - Průvod Boţího Těla v Čechách pod Kosířem po mši svaté v 9.00 hod. 6. června - náboţenství pro mládeţ a dospělé klubovna v Laškově hod. 12. června fátimská poboţnost na Krakovci. Začne mší svatou v hod. Po ní bude adorace Nejsvětější svátosti a růţenec v kapli. Nebude se konat průvod se sochou Panny Marie Fátimské a světlem dole ke spodní kapličce sv. Františka kvůli přípravám na pouť sv. Antonína 13. června se bude konat na Krakovci pouť ke cti sv. Antonína z Padovy. V hod. začne průvod z Krakovce ke kapli sv. Antonína. Kdyţ průvod dojde ke kapličce, začne poutní mše svatá. Odpoledne ve hod. bude tam poboţnost se svátostným poţehnáním. 14

15 19. června - pouť děkanátu Konice za obnovu rodin a nová kněţská a řeholní povolání v Olomouci - katedrále 27. června pouť ke cti sv. Jana Křtitele v Čechách pod Kosířem a I. svaté přijímání. Poutní mše svatá začne v hod. Odpoledne bude ve poboţnost se svátostným poţehnáním Vzdejme Bohu díky Biřmování Už ve Starém zákoně hlásali proroci, že Duch Páně spočine na Mesiáši. Ve chvíli křtu Ježíše v Jordánu se Duch Svatý stál viditelným znamením, že ten, na koho sestupuje, je Boží Syn a Mesiáš. Tato plnost Ducha neměla být jen výsadou Mesiáše, ale měla být vylitá na celý Boží lid. Ježíš mnohokrát slíbil toto vylití Ducha. Po Jeho seslání začali Apoštolové hlásat velké Boží skutky. Ti, kdo uvěřili a dali se pokřtít, dostali pak dar Ducha Svatého. Od té doby udělují nástupci Apoštolů dar Ducha Svatého skrze vkládání rukou. Tím je křestní milost dovedená k plnosti a ke křesťanské dospělosti. Aby se lépe vyjádřil dar Ducha Svatého, přidávalo se mazání vonným olejem /křižmem/, kdy se křesťan stává pomazaným v Duchu Svatém. Toto pomazání vtiskuje na duší člověka duchovní pečeť. Apoštol Pavel píše: Bůh nám vtiskl svou pečeť a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku /2 Kor 1,22/. Tato svátost vtiskuje do duše nezrušitelné znamení. Tím je křesťan přímo pověřen a označen za toho, kdo má statečně a věrohodně vydávat svědectví Kristu. Plné vylití Ducha Svatého a pečeť Jeho darů nás pevněji spojuje s Kristem, rozmnožuje v nás dary Ducha Svatého, více nás připoutává k Církvi a dává nám zvláštní dispozice Ducha Svatého. Svatý Ambrož píše: Uvědom si, že jsi dostal duchovní pečeť a uchovej si to, co jsi dostal. Bůh tě pomazal svým znamením, Kristus Pán tě utvrdil a vložil do tvého srdce Ducha jako záruku. 15

16 Ve farnosti Laškov připravovalo se na tuto svátost 1,5 roku 20 věřících lidí. Setkání mívali každou neděli. Bylo to náročné nejen na přípravu, ale i na čas. Museli se naučit pracovat s Písmem svatým dostávali různé úkoly. K přípravě patřily také různé pobožnosti a pouť do Svaté země. Zúčastnila jsem se pouze několika pobožností a mohu říci, že každá mě obohatila něčím navíc. Setkávala jsem se s těmi, kteří se připravovali na tuto svátost a sdílela jsem s nimi nejen jejich nadšení a obavy ze zkoušek, které je čekaly, ale i obrovskou radost z jejich úspěchu. V neděli Božího milosrdenství byla v kostele v Přemyslovicích poslední pobožnost pro biřmovance, během které mezi jinými obdrželi kříže, které jim mají připomínat na Krista, kterému slíbili věrnost. Slavnostní tečku za touto pobožností udělal varhanní koncert Ondřeje Muchy a zpěv Vieroslavy Otrubové. Teď už se mohli všichni jenom těšit na svůj slavný den 17.dubna. Mohu říci, že i já jsem se na něj těšila a to nejenom proto, že měli být biřmování i tři členové růžencové růži, ke které patřím. V duchu jsem se vracela o deset roků zpět, kdy i já jsem obdržela tuto svátost. Byl to nádherný pocit, tehdy i nyní. Být v kostele s biřmovanci, kteří byli napjatí očekáváním, účastnit se slavnostní mše svaté s otcem arcibiskupem, být přítomna vyliti Ducha Svatého, který nás naplňoval všechny, to se dá jen těžko popsat. Prožívala jsem znovu všechno tak, jak před těmi deseti lety. Díky tomu jsem si uvědomila, co všechno mi tato svátost dala, kolik milostí a pomoci se mi od Ducha Svatého dostalo, když jsem ztrácela sílu nést svůj kříž. Člověk většinou až zpětně si vše uvědomí. Teď už je jenom na nynějších biřmovaných, zda opravdu budou odvážně šířit víru i za cenu obětí a kříže. D. S. Vydává Římskokatolický farní úřad v Laškově pod záštitou otce Janusze Łomzika Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře nebo animátorům farnosti. Náklady na 1 ks výtisku: 8,- Kč. Proto prosíme o dobrovolný příspěvek. Předem děkujeme za pochopení. jasiekz@volny.cz tel