1. Pojem význam a výklad obecně přijímaných účetních zásad (principů) obecně uznávané účetní zásady: - zásada účetní jednotky

Transkript

1 1. Pojem význam a výklad obecně přijímaných účetních zásad (principů) Význam účetních informací a jejich využívání četnými uživateli různých zájmů vedlo k ustálení určitých pravidel a principů, které by měly podnikatelské subjekty dodržovat při vedení účetnictví a následně pak při předkládání účetních informací (v podobě účetních výkazů) zainteresovaným stranám. Tato pravidla jsou označována jeho obecně uznávané účetní zásady: - zásada účetní jednotky - tzn. v záhlaví účet. knih a výkazů musí být přesně uvedená jednotka, která údaje vykazuje (její jméno, etc.) - zásada měření pomocí peněžní jednotky - pouze ty činnosti sledovaného subjektu jež se mohou měřit v penězích, by měly být předmětem účetnictví - zásada oceňování v historických cenách - A by měla být oceňována v cenách, za která byla pořízena - zásada neomezené doby trvání podniku - předpokládá časově neomezenou dobu trvání subjektu, důsledkem je perspektivní využití přínosu majetku, jehož použitelnost není ke konci účetního období vyčerpána - zásada stálé kupní síly peněžní jednotky - předpokládá se, že peněžní jednotka má stálou kupní sílu (není inflace), jedná se však o zásadu nereálnou, která se řeší v praxi různými přepočty pomocí inflač.koeficientů atd. - zásada realizačního principu - výnos je uznán v tom účetním období, ve kterém je zboží/služba dodáno a přijato zákazníkem - zásada objektivity účetních informací - předpokládá se, že údaje uvedené v účet. výkazech jsou nezaujaté a založené na ověřitelných skutečnostech - zásada opatrnosti - skutečnosti, u kterých jsou výsledky nejasné, by se měly posuzovat "opatrně". (např. nejisté zisky by se započítávat neměly a naopak nejisté ztráty by se započítávat měly) - zásada konzistence - pokud existuje více legálních možností jak účtovat a vykazovat, potom zvolená metoda by se měla používat časově nepřetržitě a věcně s cílem dosáhnout srovnatelnosti údajů - zásada zjišťování hospodářského výsledku a finanční situace v pravidelných intervalech - předpokládá rozdělení časově "neomezené" doby života subjektu do urč. časových úseků, kdy se zjišťuje výsledek - zásada materialnosti účetnictví - požaduje, aby výkazy obsahovaly takové kvantitativně vymezené informace, které jsou pro uživatele významné z hlediska jeho případ. rozhodnutí Jednotlivé zásady se mohou dostat do vzájemného rozporu, přičemž neexistují žádná pravidla, která zásady by měla mít v případě rozporu přednost. Rozhodnutí se nechává na pracovnících tak, aby vyšli z potřeb a zkušeností. Z hlediska požadavků na sestavování účet. výkazů se uvádějí další zásady: - srozumitelnost informací - přednost obsahu před formou - závažnost (relevantnost) informací - akruální princip (vyžadující, aby se ekonomic. jevy vykazovaly v období, jehož se věcně týkají a nikoliv v období, kdy byly vydány nebo přijaty peněžní prostředky - srovnatelnost informací.kp

2 2. Charakteristika předmětu účetnictví jako praktické činnosti a jako teoretické disciplíny - v obecném pojetí je předmětem účetnictví hospodářská činnost jednotky. K jejím provozování jsou nezbytné určité prostředky představující majetek, který účetnictví sleduje z dvojího pohledu 1. z pohledu konkrétní formy, složení - AKTIVA 2. z pohledu jejich zdrojů financování - PASIVA AKTIVA se dělí na 1. Investiční majetek (dlouhodobá A) - nehmotný IM - delší životnost než jeden rok, více než Kč - licence, obchodní značky, ocenitelná práva, software - hmotný IM - životnost delší než 1 rok, více než Kč - pozemky, stroje, strojní zařízení, dopravní prostředky, inventář - finanční investice - především fin. účasti v jiných podnicích s dlouhodobým záměrem, sbírky a um.díla - jsou-li zakupovány za účelem uložení peněz 2. Oběžný majetek (krátkodobá A) - zásoby (suroviny, materiál, ned. výroba, výrobky a zboží, příp. předměty postupné spotřeby) - peněžní prostředky (hotovost, peníze na účtech, ceniny, šeky přijaté místo peněz - cenné papíry obchodovatelné ( akcie, depoz. certifikáty, krátk. účasti v podnicích) - pohledávky - z obchodního styku - ostatní (např. zaplacené zálohy dodavatelům za budoucí dodávky) - náklady příštích období (aktiva, které už nejsou penězi a ještě ne náklady), výdaje, které věcně nepatří do nákladů běžného období - příjmy příštích období (výnosy za výkony, které jsme realizovali, avšak ještě nevyfakturovali) - budou v příštím období uhrazeny PASIVA se dělí na 1. Vlastní zdroje (vlastní kapitál) - základní jmění - zapsaná v obchodním rejstříku - fondy - vytvářené buď z vkladů (kapitálové) nebo z disponibilního zisku, fondy zákonné, statutární a ostatní, zvláštní fond je i zisk minulých let či neuhrazená ztráta minulých let (záporný fond) - zisk běžného roku (disponibilní zisk, zisk ve schvalovacím řízení) 2. Cizí zdroje (je třeba je po uplynutí určité doby splatit) - rezervy - účelové (např. na opravu HIM) - obecné rezervy (např. na očekávaná rizika rezervy se také dělí na zákonné (daňově uznatelné) a ostatní rezervy (daň. neuznatelné). Rezervy jsou cizí zdroj proto, že se musí buď vyčerpat na daný účel nebo rozpustit, jakmile daný účel nenastane. - dluhy (krátkodobé a dlouhodobé) - bankovní úvěry, dluhy obch.partnerům, dlužné mzdy pracovníkům, dlužné daně, dlužné dividendy, vydané dluhopisy, přijaté zálohy od odběratelů, vydané směnky - ostatní cizí zdroje - výdaje příštích období (tvorba zdrojů na bud. výdaje) a výnosy příštích období (příjmy, které nejsou výnosem běžného období)..kp

3 3. Metoda účetnictví (souhrn metodických prvků) Účetní dokumentace Účet a soustava účtů Podvojnost a souvztažnost účetních zápisů Rozvaha a bilanční princip Ostatní prvky metody účetnictví - syntetické a analytické evidence - předvahy - inventarizace majetku a zdrojů podniku - účetní knihy a druhy účetních zápisů - oceňování - způsob oprav chybných účetních zápisů Metodu účetnictví můžeme chápat v nejširším slova smyslu jako cílevědomý, uspořádaný postup číselného zobrazení předmětu účetnictví. K tomuto zobrazení používá metoda účetnictví řadu metodických prvků viz. výše. Metodu účetnictví lze definovat jako soustavu prvků pomocí nichž dosahuje účetnictví svých cílů, tj. zejména uspořádaně zjišťovat a příslušným uživatelům předkládat vymezený soubor hodnotových informací, charakterizujících hospodářskou činnost podniku Základní prvky metody účetnictví 1. záznam v penězích vyjádřené hospodářské operace - vstup do účetnictví, je představován účetními doklady 2. dvoustrannost účtů (účet - základní prvek metody účetnictví) 3. závazné metodické postupy, které je nutné dodržovat při zachycení hosp. operací v soustavě účtů (zásada podvojnosti, zásada souvztažnosti) 4. zásady, metodické postupy, které je nutné dodržovat při uspořádání celkových údajů zachycených na účtech do účetních výkazů 1 & 2...strukturální povahy, souvisejí s tříděním hosp. jevů, mají základní význam 3 & 4...metodické povahy, určující jako hospodářská operace v soustavě účtů zachycovat Základní metodické postupy, které je třeba dodržovat při účtování hospodářských operací v soustavě účtů - souvztažnost účtů - podvojnost účetních zápisů Souvztažnost účtů - jednotlivé účetní případy (resp. jejich dvojí působení na finanční majetkovou strukturu podniku vyjadřovanou jeho aktivy a pasívy) nelze účtovat na libovolné účty, ale na účty jednoznačně určené, na tu dvojici účtů, která je určena pro sledování stavu a změn příslušné složky aktiv či pasív. Tyto účty označujeme jako tzv. souvztažné účty, jejich vzájemný vztah se nazývá souvztažnost - obecně platná zásada účtování hospodářských operací na souvztažných účtech se označuje jako zásada souvztažnosti účtů - příslušné předpisy stanoví základní souvztažnosti a obsah účtů - tím se zajišťuje jednotný obsah, možnost sumarizace informací a možnost mezipodnikového srovnávání Podvojnost účetních zápisů

4 - každá hosp. operace musí být zachycena na dvou různých účtech, na dvou různých stranách těchto účtů a stejně velkou peněžní částkou - uplatnění této zásady je základem tzv. podvojné soustavy účetnictví - uplatnění této zásady nabývá účetnictví kvalitativně vyšší úroveň charakterizovanou těmito znaky : - účetnictví se stává evidencí vnitřně propojenou, kdy pomocí podvojného zápisu lze vyjádřit pohyb aktiv a zdrojů jejich financování ve vzájemných souvislostech - pomocí podvojného zápisu lze z jednotlivých zápisů vytvořit ucelenou soustavu účtů - podvojný zápis je významným kontrolním prostředkem (obraty strany MD se musí rovnat obratům strany DAL) - tato kontrola se nazývá tzv. kontrola formální správnosti účetních zápisů Základní stupněm sdělování účetních informací jsou účetní výkazy, zejména rozvaha (bilance). Rozvaha (bilance), bilanční princip, základní bilanční rovnice - uspořádaný přehled majetku účet. jednotky z hlediska jeho složení a zdrojů financování v peněž. vyjádření. Tento dvojí pohled na majetek se označuje jako bilanční princip a rovnost úhrnu majetku a zdrojů jeho financování nazýváme bilanční rovnicí - dvojí pohled na majetek podniku, bilanční princip a bilanční rovnice jsou základem konstrukce rozvahy (bilance) podniku - obsahem a základní funkcí rozvahy je k určitému datu přehledně uspořádat majetek podniku z hlediska jeho druhů a zdrojů financování v peněžním vyjádření a poskytnout tak základ pro zhodnocení hospodářské situace podniku Formy rozvahy - účetní (horizontální) forma rozvahy - dvoustranná tabulka, na jedné straně A a na druhé P - finanční (vertikální) forma rozvahy - nejdříve pod sebou aktiva a potom pod aktivy pasíva (v řádcích pod sebou) Nejnižším stupněm rozvahy je rozvahová položka (jednotlivý druh aktiv či pasiv). Výše rozvahové položky se označuje jako rozvahový stav. Rozvahy se sestavují buď periodicky k určitému časovému okamžiku (rozvahový den), většinou poslední den zvoleného časového období - čtvrtletí, pololetí, roku - nazývají se pravidelné, řádné a nebo nepravidelné, mimořádné (zahajovací, likvidační, atd). Statický pohled na stav a strukturu A a P rozvahy lze zčásti odstranit tzv. rozvahou srovnávací, která umožňuje vykázat ve zvláštních sloupcích rozvahové stavy ke dvěma rozvahovým dnům (většinou poslednímu dni minulého roku a poslednímu dni běžného roku). Veškeré hospodářské operace z hlediska jejich přímého vlivu na strukturu rozvahy lze rozdělit na čtyři skupiny - 1. A + P + 2. A - P - 3. A + A - 4. P + P - Náklady jsou kategorií vstupů do hosp. procesu a vznikají zapojením majetku do tohoto procesu. Výnosy jsou kategoriemi výstupů z tohoto procesu a jsou měřítkem úrovně zhodnocení vstupních činitelů. N vedou k úbytku A, výnosy k jejich přírůstku. Rozdíl mezi N a V tvoří hosp. výsledek. Hospodářský výsledek je rozvahovou položkou. Zisk je pasívem (představuje zdroj krytí části majetku), ztráta je aktivem (představuje chybějící část majetku při použití vykázané výši zdrojů). Výpočet zisku

5 1. rozvahový způsob - rozdíl mezi počátečním a konečným čistým jměním (náklady se posuzují jako přímé snížení čistého jmění podniku, výnosy jako jeho zvýšení, náklady se účtují na vrub, výnosy ve prospěch účtu vlastní jmění) 2. výsledkový způsob - rozdíl mezi náklady a výnosy podniku Oba způsoby vedou ke stejnému výsledku. Rozvahový způsob neposkytuje však dostatečný přehled o nákladech, výnosech a HV, lze jej proto použít je v podmínkách velmi jednoduchých, malých podniků. Ostatní prvky metody účetnictví Syntetické účty - poskytují souhrnné údaje o stavu a změnách jednotlivých druhů majetku podniku a zdrojů jejich financování Analytické účty - slouží k podrobnější charakteristice jednotlivých druhů majetku a jeho zdrojů zachycovaných na syntetických účtech. Soubor analytických účtů nazýváme analytickou evidencí daného syntetického účtu. Postup provádění zápisů na syntetických a analytických účtech 1. provádějí se zároveň 2. nejprve se provedou zápisy na analytických účtech a jejich souhrny tvoří podklad pro zápisy na syntetických účtech 3. provedou se zápisy na syntetických účtech a jejich rozvedením vznikají zápisy na účtech analytických Rozdíly mezi syntetickou a analytickou evidencí - ve stupni komplexnosti, syntetické účty tvoří uzavřenou soustavu informací, analytické účty některé tyto údaje rozvádějí, ale netvoří uzavřenou celistvou soustavu zápisů - ve stupni obecnosti poskytovaných údajů - syntetické poskytují údaje globální, souhrnné, analytické dílčí, podrobné - v použité měrné jednotce - v syntetické evidenci se používá výhradně peněžní vyjádření, v analytické kromě něj se využívá i měrných jednotek naturálních - uplatněných hlediscích třídění - na syntetický účtech se uplatňuje hledisko druhové, věcné, v analytické evidenci se uplatňují i hlediska další, podrobnější (např. hledisko místní, hledisko jednotlivých osob - jednotlivých dodavatelů atd). - ve způsobu provádění účetních zápisů - v syntetické evidenci se musí dodržovat zásada podvojnosti, v analytické tomu tak nemusí být Předvahy - funkcí předvahy je zajistit kontrolu dodržování zásady podvojnosti, napomáhá ověření číselné shody celkových obratů syntetických účtů s celkovou částkou všech zaúčtovaných účetních dokladů - je nástrojem umožňujícím provést shrnutí dílčích údajů rozptýlených na jednotlivých účtech v celkový přehled a být tak spojovacím článkem jak mezi jednotlivými analytickými účty a příslušným účtem syntetických, tak i mezi syntetickými účty a účetními výkazy (rozvahou) - údaje z předvahy lze využít k rozborovým účelům - např. porovnáním počátečních zůstatků, celkových obratů a konečných zůstatků syntetických účtů lze vyvodit závěry o dynamice vývoje hosp. činnosti podniku Předvahy se sestavují pravidelně ve shodě s požadavkem povinného měsíčního přezkušování účetních zápisů měsíčně k poslednímu dni měsíce. Předvahy 1. syntetické evidence (obsahuje nejčastěji označení jednotlivých účtů, PZ, obraty a KZ

6 2. analytické evidence (soupisky, kontrolní soupisky) Forma předvahy je obvykle tabulková. Formální kontrola se provádí tak, že se musí rovnat úhrn sloupců pro strany MD a D jak u počátečních zůstatků, tak obratů i konečných zůstatků. Kontrolní soupisky - aby ke konci účetního období byla přezkoušena číselná shoda zápisů analytických účtů se zápisy na příslušných analytických účtech se používají předvahy analytické evidence - soupisky - pomocí nich se přezkušuje správnost a úplnost zápisů na účtech porovnáním součtů obratů analytických účtů s obraty příslušného syntetického účtu - zajišťuje hodnotová vazba analytické evidence na systém syntetických účtů - poskytuje podrobný přehled o stavu a pohybu příslušného druhu majetku či zdrojů Soupiska - zůstatková - obsahuje zůstatky jednotlivých analytických účtů - obratná - obsahuje obraty analytických účtů - kombinované kontrolní soupisky - obsahují jak počáteční tak i konečné zůstatky jednotlivých analytických účtů, tak i jejich obraty.kp

7 4. Oceňování v účetnictví : možnosti a meze, varianty oceňování a vliv zvoleného způsobu oceňování na výstupní účetní data. Při shrnování informací o různorodých ekonomických jevech nemůže účetnictví používat pouze naturální (fyzické) jednotky, ale převádí je na společného jmenovatele - peněžní jednotky. Oceňování je potom přiřazení určité peněžní částky konkrétnímu množství a druhu majetku. Výběr vhodné oceňovací veličiny má potom podstatný vliv na výši, správnost, reálnost a objektivnost vykazovaného stavu a změn majetku a zdrojů jeho financování. Typy užívaných cen - cena pořízení - pořizovací cena = cena pořízení plus vedlejší poř. náklady - reprodukční cena = cena, za kterou by byl pořízen majetek v době, kdy o něm účtujeme - vlastní náklady - jimi oceňujeme veškerý majetek vyrobený ve vlastní režii Základní způsoby oceňování 1. oceňování v historických cenách - princip pořizovací ceny (tj. ceny, vztahující se k době pořízení - historické). Nejčastěji se projevují ve formě A) skutečných pořizovacích cen (nákup majetku) nebo B) skutečných vlastních nákladů (pořízení aktivací) Případný rozdíl mezi historickou cenou a cenou běžnou (odpovídající situaci na trhu) se projeví až při prodeji majetku, proto tento princip také označujeme jako realizační princip. Oceňovací techniky pro případ, spotřebovává-li se část majetku určitého druhu, který byl pořízen různými dodávky (tj. různé ceny): a) FIFO - první do skladu, první ze skladu - nejprve se spotřebovávají nejstarší dodávky, z daňového hlediska výhodné, když klesají ceny materiálu b)lifo - poslední do skladu, první ze skladu - nejdříve spotřebováváme poslední dodávky, výhodné při růstu cen materiálů, u nás není povolen c) průměrování - použití průměrné pořizovací ceny Modifikace principu historické ceny - použití pevných zúčtovacích cen s odděleným vykazováním rozdílů oproti skutečným poř. cenám. Rozdíl mezi pevnou a skutečnou poř. cenou se nazývá oceňovací odchylka. Pokud se odchylky vykazují spolu s majetkem k němuž patří, zůstává princip oceňování v hist. cenách zachován. 2. Oceňování v reprodukčních cenách - reprodukční cena představuje cenu, kterou by bylo nutno uhradit za určitou složku majetku, kdyby tento majetek byl pořizován v době jeho oceňování. Promítá se do něj změna kupní síly, inflace, pohyb cen. Praktické používání by však bylo velmi náročné - každou chvíli by se musel majetek přeceňovat. Používá se zejména u těch druhů majetku, které mají dlouhodobější použití a u nichž se běžná cena silně odklání od historické 3. Princip nejnižší ceny - kombinace historické a reprodukční ceny s uplatněním hlediska opatrnosti. Při oceňování majetku se volí z těchto dvou cen cena nižší - případný zisk se odloží až na dobu prodeje, kdežto ztráta z ocenění se promítne do HV ihned. 4. Užití předem stanovených cen - užití dlouhodobě neměnných vnitropodnikových cen. Odchylky od skutečnosti ovlivňují hospodářský výsledek v období jejich vzniku čímž se vytváří hmotná zainteresovanost a tlak na hospodárnost. Vzniká tak účinná zpětná vazba, která samočinně reguluje chod podniku a zvyšuje jeho efektivnost. Oceňování neprobíhá na základě libovolného výběru principu, ale ve shodě se zákonem. Oceňování jednotlivých složek majetku a závazků (závazné způsoby).nakoupené zásoby a nehmotný majetek (krom pohledávek) se ocení pořizovacími cenami

8 .hmotný majetek získaný vlastní činností a zásoby vzniklé vlastní činností se ocení vlastními náklady.statní hmotný majetek (kromě zásob) se ocení pořizovacími cenami nebo reprodukčními pořizovacími cenami.nehmotný majetek (kromě pohledávek) se oceňuje vlastními náklady nebo reprodukčními pořiz. cenami, pokud jsou nižší.peněžní prostředky a ceniny se oceňují cenami pořízení.pohledávky a závazky se oceňují nominálními částkami.příchovky zvířat se oceňují vlastními náklady a pokud tyto nelze zjistit, pak reprodukčními cenami. U stejného druhu zásob a CP připouští zákon pouze průměrování a FIFO.kp

9 5. Dvoustranný účet, základní charakteristika účtu, přehled základních účtových teorií a jejich vztah k účetní soustavě platné v dané ekonomice Nejpodstatnějším prvkem charakterizujícím metodu účetnictví je účet. Účet a uspořádání soustavy účtů rozhodují o tom co se ze vstupních údajů dostane, jak budou vstupní údaje transformovány a jaké výstupní informace se získají. Požadavky na uspořádání účtů - nejdůležitější jsou požadavky uživatelů úč. informací. Nejdůležitější účetní knihou je tzv. hlavní kniha. Základní funkce účtu 1. umožnit třídění údajů (podle druhu aktiv či zdrojů podniku) 2. zabezpečit běžné sledování příslušného druhu A či P 3. usnadnit příjem informací u uživatelů úč. informací, pomocí sumarizace (komprese) roztříděných údajů 4. zajistit dvoustrannost při třídění údajů (přízniví - kladné či nepříznivé - záporné pro účet) 5. třídit a sumarizovat údaje obsažené v účetních dokladech ve vzájemných souvislostech (interakcích) Účet je tedy základní prvek metody účetnictví, který umožňuje a zajišťuje 1. specifický způsob dvoustranného třídění hospodářských operací zachycených v účet. dokladech 2. jejich sumarizace, tj.vyjádření souborného vlivu hospodářských operací na jednotlivé druhy majetku a jeho zdrojů 3. běžné sledování stavu a změn ve stavu jednotlivých druhů majetku podniku a jeho zdrojů Funkcí účtu je zajistit běžné sledování stavu a změn příslušného druhu majetku či jeho zdrojů. Formy účtů 1. T-forma účtu 2. tzv. página - v horní části se zachycovaly přírůstky a v dolní úbytky 3. tzv. fólio - na jedné straně knihy se zaznamenávaly přírůstky a na druhé úbytky Základní údaje účtů - název (označující konkrétní druh majetku) - zůstatky - počáteční a konečné - položky zaznamenávající přírůstky či úbytky - datový sloupec - datum - textový sloupec - popis operace - levá strana - MÁ DÁTI - debetní strana, vrub účtu - pravá strana DAL - kreditní strana, ve prospěch účtu Bilanční princip - je to dvojí pohled na majetek, na jedné straně konkrétní formy majetku (AKTIVA) a na druhé straně zdroje financování majetku (PASIVA). Poskytuje nám celkový obraz hospodářské a finanční situace podniku, celkovou charakteristiku ekon. efektivnosti podniku. Účty 1. aktivní (počáteční zůstatek a přírůstky sledujeme na straně MD, úbytky na DAL) 2. pasivní (počáteční zůstatek a přírůstky na DAL, úbytky na MD) Účty se odlišují - obsahem

10 - funkcí - strukturou, způsobem účtování Účty - aktivní a pasivní - účty rozvahové - nákladů a výnosů - účty výsledkové Teorie účtů - vysvětlují soustavu účtů jako nástroj třídění v účetních dokladech zachycených hospodářských operací. Dělíme na 1. personifikační teorie - funkci účtů zosobňují. Každý správce (účet), který přijímá od jiného správce (účtu) je za přijaté prostředky dlužníkem a za výdaje věřitelem. (má dáti - dal). Tímto zdůvodňuje podvojnost zápisů (pouze u rozvahových, nikoliv výsledkových účtů). 2. materialistické teorie - vysvětluje podstatu podvojnosti a způsob třídění účtů na základě věcných - materiálních kritérií - analyzují jednotlivé kategorie (A,P, čisté jmění, náklady, výnosy, hospod.výsledek), jejich rysy a souvislosti mezi nimi a zejména souvislosti mezi jednotlivými hospod. operacemi a těmito kategoriemi. Podvojnost zdůvodňují dvoustrannou charakteristikou každé operace (např. za výkon dostanu platbu, za pohledávkou je výkon, etc) V rámci mater. teorií vznikly 1. jednořadová teorie účtů - považuje všechny účty za účty stejné povahy, tj. majetkové, lze tuto řadu účtů označit jako řadu účtů rozvahových, účty výsledkové nerozlišují - náklady se chápou jen jako přechodná forma majetku, výnosy jako forma reprodukce spotřebovaných prostředků a práce podniku, existuje jen jeden závěrečný účet - rozvaha 2. dvouřadová teorie účtů - dvě řady účtů - rozvahové a výsledkové, základní výkazy - rozvaha a výsledovka 3. trojřadové a čtyřřadové - hlubší rozpracování dvouřadové teorie účtů Základní kritéria třídění účtů 1. podle jejich obsahu (tzn. obsahová či předmětná kritéria) a) podle toho, zda se na nich sledují stavy a změny stavu aktiv a pasív, anebo aktiva v určitém období účelově spotřebovaná (náklady), popř. reprodukovaná (výnosy) - potom se dělí na - účty rozvahové - účty výsledkové toto třídění je základem výstavby účetních osnov při použití bilančního (výkazového) principu b) podle jednotlivých fází koloběhu prostředků - např. zachycení hospod. operací - fáze pořízení, výroby, odbytu ve výrob. podniku, toto třídění vystupuje jako primární při výstavbě účtových osnov podle tzv. procesního principu (který vychází z posloupnosti účtů). Sem se také někdy zařazují ostatní způsoby třídění účtů - např. podle forem organizací, podle něhož se vytvářejí jednotlivé skupiny účtů 2. podle funkce a způsobu (metody) účtování na účtech (kritéria metodická, strukturální). Toto kritérium zahrnuje hlediska - hledisko míry obecnosti - účty dělíme na syntetické (poskytující souborné globální údaje potřebné pro řízení podniku jako celku i pro mimopodnikové orgány) a analytické (poskytují podrobné údaje využitelné pro vnitropodnikové řízení)

11 - hledisko primárního zaměření na stavy či toky - dělí účty na účty zaměřené na kontrolu stavu prostředků a na účty zaměřené na kontrolu hospodářských výsledků - hledisko vzájemné závislosti účtů - dělí účty na hlavní (např. základní prostředky) a vedlejší, který je závislý na hlavním (např. oprávky k zákl.prostředkům). Vedlejší účty se dělí na opravné (např. oprávky) a doplňkové. - hledisko způsobu zachycení zůstatků účtů v rozvaze a) účty, jejichž zůstatky se vykazují v rozvaze a zahrnují se do rozvahových účtů b) účty podrozvahové, jejich zůstatky se do rozvahových součtů nezahrnují - hledisko zaměření kontroly nákladů v daném systému účetnictví náklady se zjišťují podle účelu jejich vynaložení, potom se veškeré účty dělí na * účty rozvahové ( aktiva a pasíva) a * účty operační (ty se dělí na kalkulační, uspořádací a operačně výsledkové) kalkulační účty - na nich se zjišťují skutečné náklady vynaložené na určitý účel (např. účet investic) uspořádací účty - některé náklady díky své povaze nelze stanovit jejich přesnou výše okamžitě, proto se zachycují na uspořádací účty a pak se převádějí na účty kalkulační, jedná se především o náklady nepřímé (např. výrobní, správní režie etc.) účty operačně výsledkové - obsahují dvojí různé ocenění pro stejné množství prostředků na nich účtovaných, jejich výsledkem je zjištění oceňovací odchylky (oceňovacího rozdílu) - hledisko čistoty obsahu účtů * obsahově čisté účty plní funkci účtu buď rozvahového nebo výsledkového a mají jen jeden zůstatek * smíšení účty zastávají zčásti funkci rozvahového a zčásti funkci výsledkového účtu a vykazují dva zůstatky - zůstatek, který se zahrnuje do aktiv a zůstatek výsledkový zahrnovaný do závěrečného účtu zisků a ztrát..kp

12 6. Dokumentace účetních zápisů (dokladovost), úloha prvotních záznamů a účetních dokladů při řádně vedeném účetnictví podniku. Dokladovost v podmínkách účetnictví zpracovaného počítačem Vstupní informací do účetnictví o uskutečnění hosp. operace je účetní doklad. Přísné dodržování zásady dokladovosti je charakteristickým rysem účetnictví. Zápis na účty se může uskutečnit pouze na podkladě řádného účetního dokladu, který hospod. operaci ověřuje. (faktury, výdejky, příjemky, výpisy z banky, etc) Náležitosti dokladu (základní charakteristiky, aby mohl být podkladem pro účetní zápis) 1.obecné náležitosti - musí obsahovat každý doklad 2. zvláštní náležitosti - závazné jen pro některé druhy dokladů Náležitosti dokladu - označení účetního dokladu (nevyplývá-li přímo z něj, že jde o účetní doklad) - popis obsahu účet. případu a označení jeho účastníků, nevyplývá-li... - peněžní částku nebo údaj o množství a ceně - datum vyhotovení dokladu - datum uskutečnění účetního případu, není-li shodné s datem vyhotovení - podpis osoby odpovědné za účetní případ a osoby odpovědné za jeho účtování Účetní doklad plní vedle funkce být podkladem pro provedení účetního zápisu i další funkce - - funkci dokumentovací - lze rekonstruovat přísluš. hosp. operaci - funkci vnitřní kontroly - zajištění ochrany majetku podniku (výdej materiálu, výdej peněz) - funkci nositele příkazů - zejména pro vnitropodnikové řízení Druhy účetních dokladů 1. podle stupně agragace údajů zahrnutých v dokladu a) jednotlivé - původní, zachycující jednotlivé operace b) sběrné - vyhotovené z jednotlivých jejich sborníkem 2. podle místa vzniku a) vnější - přicházející do účet. jednotky z vnějšku b) vnitřní - vyhotovené uvnitř účet. jednotky 3. podle počtu položek, které doklad obsahuje a) jednopoložkové b) vícepoložkové Způsob zpracování účetního dokladu - musí být upraven vnitřním předpisem, který se nazývá oběh účetních dokladů. Je to cyklus zahrnující tyto fáze: - vyhotovení dokladu - přezkoušení dokladu - po věcné stránce - prověření správnosti údajů v dokladu a prověření přípustnosti operace (je-li v souladu s předpisy)

13 - po formální stránce - kontrola úplnosti náležitostí, kontrola oprávněnosti pracovníků nařídit či schválit operaci a kontrola číselné shody s prvotními doklady u sběrných dokladů - zaúčtování dokladu - na příslušný doklad se poznamená účtový předpis, označí se číslem a po zaúčtování se na něm udělá poznámka o provedeném zaúčtování - uložení dokladu (archivace).kp

14 7. Účetní soustavy, pojem a kritéria pro jejich rozlišování. Společné rysy a odlišnosti soustavy jednoduchého účetnictví, podvojného účetnictví a kamerálního účetnictví. Tři základní účetní soustavy 1. účetnictví jednoduché 2. účetnictví podvojné 3. účetnictví kamerální Soustavy se liší v těchto znacích - posuzování účetních případů a jak jsou zachycovány - jaké účetní knihy se vedou - míra uplatnění zásady podvojnosti, popř. dalších metodických prostředků účetnictví (inventarizace, soustavy účtů, apod) - úplnost ve sledování hosp. prostředků a výsledků hosp. činnosti - stupeň vnitřní provázanosti Jednoduché účetnictví - vyvinuta pro potřeby malých podniků - nevede účetní zápisy u všech položek A a P, nezbytnou složkou je však periodicky sestavovaný soupis jmění a dále vedení běžných zápisů o těch položkách A a P, jejichž vývoj si nelze zapamatovat, ani je nelze nahradit periodicky prováděnou inventarizací - v pravidelných obdobích se sestavuje soupis jmění v účetní knize zvané popisník - sledují s jen některé položky A s P - pohledávky a dluhy a peněžní prostředky - pohledávky a dluhy se sledují v úvěrní knize, která je zde považována za hlavní knihu, změny stavu peněž. prostředků jsou zachyceny v peněžním deníku Popisník - zjišťuje stav prostředků a jejich zdrojů (stav jmění) při zahájení a dále periodicky koncem každého účet. období. - musí se vždy vést v peněžní vyjádření, zachycující stav majetku (aktiv a pasiv) jen v určitých časových intervalech (obvykle roční), aniž by zjišťovaly jeho běžné změny - pomocí popisníku se zjišťuje celk. hospod. výsledek - srovnáním počátečního a konečného stavu čistého jmění (rozvahové pojetí hosp. výsledku) Úvěrní kniha - zpravidla představuje samostatné účty otevřené pro každého odběratele a dodavatele - v jednoduchém účetnictví je považována za hlavní knihu Pokladní kniha (deník) - vedou se v ní běžné záznamy o příjmech a výdajích peněz Úvěrní deník - (v úvěrové knize se vedou běžné zápisy o pohledávkách a dluzích uspořádané podle věcného hlediska) - zde se vedou chronologicky zápisy o pohledávkách a dluzích Kamerální účetnictví - zvláštní účetní soustava používaná v organizacích a orgánech veřejné správy (rozpočtových organizacích), sleduje jejich příjmy a výdaje.

15 - od jedn. a podvoj. účetnictví se liší ve způsobu posuzování a zachycování účetních případů - na účetní případy se dívá jako na příjmy a výdaje peněz a v účetnictví běžně sleduje stav a změny věcného majetku (to se děje v pomocných knihách), v účetnictví též nesleduje čisté jmění - neúčtuje se na účty ale do rubrik (bud příjmové či výdajové) Podvojné účetnictví tendence ve vývoji účetnictví - funkční diferenciace (specializace a diferenciace funkcí, které účetnictví zajišťuje) - strukturální diferenciace (specializace a diferenciace probíhající v rámci vnitřní struktury účetnictví) Základní typy organizačního a metodického řešení účetnictví o hospodářské činnosti podniku 1. jednookruhová organizace účtů s využitím jedné řady rozvahových účtů (tzv. rozvahové či bilanční účetnictví) - poskytuje zákl. informace o změnách a stavu A a P - velký význam má kategorie čistého jmění, vypočítávaného jako rozdíl mezi aktivy a dluhy podniku - v tomto rozvahovém (bilančním) účetnictví se běžně podvojně sledují i náklady a výnosy, přímo na straně MD či na straně Dal (výnosy) účtu čistého jmění - na sledování změn aktiv a pasiv stačí jeden okruh účtů a jedna řada účtů rozvahových, která se dělí na účty aktiv a pasiv - používalo se různých forem pomocného účetnictví, které sloužilo k rozvedení některých souhrnných údajů (např. skladní účetnictví, investiční, saldokonto odběratelů a dodavatelů, aj.) 2. Jednookruhová organizace účtů zaměřená v oblasti nákladů na druhové členění, poskytující údaje za podnik jako celek s využitím dvou řad účtů účty - výsledkové (pro sledování nákladů a výnosů), pomocí těchto účtů a na jejich základě se sestavuje výsledovka (lze lépe posuzovat dynamiku podnikové činnosti, zejména jeho výdělkovou schopnost) - rozvahové Nedostatky - neposkytuje údaje (především o nákladech) o hosp. činnosti podniku podle jednotlivých fází koloběhu prostředků (zásobování, výroba, odbyt), podle jednotlivých složek podniku (útvary podniku) a podle jednotlivých činností podniku - neposkytuje běžně přehled o stavu a pohybu nedokončené výroby a výrobků, (k tomuto účelu je nutné využít inventarizace) - neumožňuje přímo správné zjištění HV za období - náklady se zde vedou v druhovém členění za podnik jako celek, zatímco odstranění uvedených omezení předpokládá primárně účelové, popř. kalkulační členění nákladů 3. Jednookruhová organizace účetnictví s využitím dvou řad účtů, zaměřená na podnik jako celek, vnitropodnikové potřeby v oblasti kontroly nákladů s zajišťují mimoúčetně (statisticky, operativní evidencí) - vznik tzv. provozního účetnictví - nástroj řízení a kontroly výrobního procesu podniku, zabývá se zúčtováním jednotlivých položek nákladů na tzv. nákladová střediska a převedení střediskových nákladů na jednotlivé výkony (nákladoví nositelé) - zjištění nákladů podle nákladových nositelů se považuje za hlavní cíl provozního účetnictví, z toho důvodu se někdy nazývá kalkulačním účetnictvím Základní typy provozního účetnictví - provozní záznamy o nákladech na výrobu podle středisek a výkonu se vedou neurčitě (statisticky či formou operativní evidence)

16 - vedení provozních záznamů o nákladech tvoří organickou součást účetnictví, s důsledným uplatněním metodických prostředků účetnictví - u účetnictví provozního typu platí, že se vede ve formě nesoustavných záznamů (na rozdíl od klasického účetnictví, kde musí být zápisy soustavné) - výkon provozního odpočtu (statisticky vedené provozní účetnictví) - náklady se zachycovaly a zpracovávaly ve třech stupních - podle nákladových druhů, podle nákladových středisek a podle nákladových nositelů (jednotlivých výkonů) 4. Jednookruhová, v oblasti nákladů účelově zaměřená organizace účetnictví, s využitím jedné řady účtů - účty uspořádané v jediném okruhu jsou podřízeném u nákladů podle účelového hlediska - v rámci každé fáze se náklady podle výkonů zjišťují pomocí analytické evidence (náklady na jednotlivé druhy nakupovaného materiálu, vlastní náklady jednotlivých druhů vyráběné produkce, úplné vlastní náklady jednotlivých druhů realizovaných výkonů) Charakteristické rysy jednookruhové, účelově zaměřené organizace - zákl. rys je zaměření na zjišťování vlastních nákladů výkonů podle jednotlivých fází koloběhu prostředků podniku - má jiné uspořádání účtů, je nutné otevřít tzv. účty hospodářských procesů, (popř. účty operační), z nichž rozhodující úlohu mají účty kalkulační, na nichž se zjišťují vlastní náklady výkonů v každé z uvedených základních fází koloběhu prostředků podniku - jejich funkcí je zjistit náklady vynaložené na příslušný proces - vyústěním účtování je celkové srovnání nákladů vynaložených na realizovanou produkci s tržbami za realizovanou produkci a zjištění výsledku z realizace (zisk, ztráta) - zjišťuje se jen jediný hospodářský výsledek podle tzv. netto principu, tj. na účet zisků a ztrát se převádí čistý zisk (ztráta) z účtu realizace Výhody účelově zaměřené organizace účtů - poskytuje údaje o nákladech podniku podle jednotlivých fází koloběhu prostředků podniku - poskytuje běžně přehled o stavu a pohybu nedokončené výroby a výrobků - umožňuje běžné zjišťování hospodářského výsledku, tj. bez nutnosti provedení určitých úprav k zabezpečení věcné a časové srovnatelnosti nákladů a výnosů Dvouokruhová organizace účetnictví Vyvinuly se v zásadě dva způsoby, jak zabezpečit členění údajů z více hledisek a) vedení analytických účtů k účtům syntetických - rozvíjení údajů syntetických účtů pomocí více analytických účtů b) vedení účetnictví ve dvou či více okruzích - kdy v jednom je uplatněno jedno, popř. více hledisek třídění a ostatní potřebná hlediska třídění se přesouvají do okruhu druhého. Při použití analytických účtů, se rozvádějí jen souhrnné údaje příslušného účtu syntetického, aniž by analytická evidence tvořila uzavřený celek. Oproti tomu při použití relativně samostatných účetních okruhů se dosahuje toho, že údaje zachycené v každém z nich vytvářejí určitý uzavřený celek, což je znak, který charakterizuje účetní okruh. Oba způsoby se mohou vhodně kombinovat. Celková charakteristika účetnictví uspořádaného ve dvou okruzích a) základní okruh - zachycuje hosp. operace týkající se podniku jako celku a jeho vztahů s vnějším světem, poskytuj uzavřený, celkový přehled o aktivech a pasívech, nákladech a výnosech a hosp.

17 výsledku a označuje se nejčastěji jako finanční účetnictví, náklady se v něm člení zpravidla podle jednotlivých prvotních nákladů b) druhý okruh - účetnictví provozní (vnitropodnikové) - obsahuje podrobnější údaje o nákladech a výnosech podniku, členěné podle dalších potřebných hledisek (podle útvarů místa vzniku, podle odpovědnosti, podle výkonů, činností, atd.), běžné sledování těch položek aktiv, které na evidenci nákladů bezprostředně navazují (nedokončená výroba a hotové výrobky). Mezi oběma okruhy se zajišťuje účetní vazba pomocí spojovacích účtů. Výhody a nevýhody dvouokruhového účetnictví - výhoda - v obou okruzích lze považovat jedno hledisko za základní, vyhovující určitým potřebám (např. v základním okruhu je uplatněno druhové členění nákladů, které je v zásadě postačující pro poskytnutí celkového přehledu o nákladech za podnik jako celek a spolu s výnosy vytváří hospodářský výsledek podniku). Tyto údaje jsou pak základem pro sestavení výsledovky, která spolu s rozvahou poskytuje základní potřebné informace pro různé externí uživatele. Ve druhé okruhu lze pak uplatnit taková hlediska, která vyhovují primárně samotnému podniku pro potřeby vnitropodnikového řízení. - nevýhoda - větší metodické a organizační složitost (těžkopádnost), vyplývá z vedení dvou souborů účtů (jeden základní a druhý vnitropodnikový) Srovnání účetnictví jednoduchého a podvojného a) jednoduch. účetnictví účtuje běžně jen změny některých složek aktiv a pasív (pohledávky a dluhy, hotové peníze) / v podvoj. účetnictví se běžně účtuje o stavu a změnách všech položek aktiv a pasiv b) jednoduch. účetnictví uspokojuje minimální požadavky na něj kladené (periodicky zjistit stav aktiv a pasiv a celkový hospodářský výsledek), potřebuje k tomu inventarizaci, která mu slouží nejen k ověření věcné správnosti zůstatků vykázaných na účtech, ale nahrazuje jejich běžné vedení u těch položek aktiv a pasiv, které se běžně nesledují, hosp. výsledek je v jednoduchém účet. zjišťován periodicky pomocí popisníku v jediné úhrnné částce, bez soustavného sledování a vykazování dílčích složek - nákladů a výnosů c) v podvojném je každý účet. případ zaznamenán podle zásady podvojnosti, podvojné účetnictví je úplnější, systémově dokonalejší / v jednoduchém celková vnitřní provázanost a kontrolovatelnost chybí. d) některé knihy jsou společné (popisník, pokladní kniha, úvěrní kniha, úvěrní deník). Úvěrní kniha však tvoří v jednoduch. účet. knihu hlavní, i když obsahuje jen zápisy o pohledávkách a dluzích, / hlavní kniha podvojného účetnictví obsahuje záznamy o změnách všech složek aktiv a pasív e) základní přednost jednoduch. účetnictví je jeho menší pracnost / podvojné je však dokonalejší a vhodnější i pro podniky malé.kp

18 8. Hlavní uživatelé účetních informací a jejich informační potřeby Mezi funkce účetnictví patří i tzv. komunikační funkce účetnictví - zajišťuje, aby potřebné informace byly předány těm pracovníkům (orgánům, institucím), kteří je pro řádný výkon své funkce potřebují. Základní zdrojem sdělování účetních informací jsou účetní výkazy. Základní kvalitativní požadavky na účetní informace, z hlediska potřeb uživatelů: - srozumitelnost - relevantnost (důležitost) - spolehlivost - srovnatelnost Hlavní kategorie uživatelů účetních výkazů a jejich informační potřeby 1. vlastníci podniku - vlastníci stojí před otázkou investovat do podniku či nikoliv, nebo nakoupit akcie nové v novém podniku - máme dva druhy vlastníků - ti, kteří mají přímý přístup ke všem informacím (většinou se podílejí na řízení, malé firmy) a nebo ti, kteří se nepodílejí na řízení, pouze vlastní určitý podíl (akcionáři - mají většinou přístup pouze k výroční akciové zprávě, která obsahuje účetní výkazy, rozvahu, výsledovku, výkaz o změnách ve fin. situaci podniku apod.) Při rozhodování o nákupu, setrvání či prodeji akcií potřebuje akcionář četné informace. Akcionář se stává nositelem určitých práv a na druhé straně také povinností (rizika) - hodnotí tedy podle těchto informací rizikovost * riziko podnikatelské. Mezi hlavní informace patří informace o - perspektivě oboru - postavení dané společnosti ve vztahu ke konkurenčním firmám - jaká je míra inovací - jaká je likvidita podniku * riziko finanční - vyplývá z finanční struktury podniku, hlavním ukazatelem je podíl cizích zdrojů na celkových zdrojích společnosti 2. krátkodobí věřitelé podniku Do skupiny krátkodobých věřitelů patří - obchodní věřitelé, obchodní banky popř. další fin. instituce Ti potřebují takové informace, ze kterých by mohli hodnotit schopnost podniku splácet v příslušných termínech své závazky (ať už jde o splatné jistiny, úroky, etc.). Zajímá je krátkodobá úvěryschopnost podniku - tu mohou zjistit pomocí poměrových ukazatelů, mezi než patří a) celková likvidita (poměr krát. A - oběžné prostředky a krát. dluhů) b) běžná likvidita (poměr peněž. prostředků a krátkod. dluhů) c) okamžitá likvidita (vztah pohotových plat. prostředků a okamžitě splatných závazků) 3. dlouhodobí věřitelé podniku Druhy dlouhodobých dluhů - dluhopisy (vydávané v různých formách) - hypotekární dluhy - přímé úvěry Základní nutnou informací pro věřitele je znalost dlouhodobé úvěruschopnosti a solventnosti podniku, tj. schopnost ve stanovených lhůtách dlužné úroky a částky splatných jistin uhrazovat. Tyto informace jsou obsaženy v rozvaze.

19 Pomocí poměrových ukazatelů - např. poměr vlastních zdrojů v celkových aktivech, poměr vlastních a cizích zdrojů, a další ukazatelé, podle nichž hodnotíme správnost finanční struktury podniku. Obecně však platí, že pro zjišťování dlouhodobé úvěruschopnosti podniku nestačí pouze údaje z rozvahy, ale je nutné využívat údaje z dalších výkazů - jako např. výsledovku, výkaz o změně fin. situace podniku, a dalších poměrových ukazatelů - jako např. podíl úroků jako fixního finančního nákladu na dosahovaném zisku podniku. Určité omezení ve výkazech při zjišťování dlouhodobé úvěruschopnosti fakt, že jejich údaje vypovídají o minulosti, nenastinují budoucí vývoj, etc 4. vedení podniku Je to hlavní skupina uživatelů účetních informací. Tyto informace potřebují pro realizaci svých managerských funkcí - plánovací (včetně rozhodování), kontroly, hodnocení dosahovaných výsledků atd. Konečným vyjádřením hospodářské úspěšnosti podniku je jeho výnosnost (chápaná jako schopnost dosahovat dostatečného zisku), solventnost (schopnost podniku platit svého dluhy v době jejich splatnosti) a likvidita (ve smyslu krátkodobé schopnosti podniku dostát svým finančním závazkům). Vedení podniku si tvoří tzv. informační systém, z něhož čerpá informace potřebné pro výkon svých funkcí. 5. zákazníci tj. odběratele zajímá současná finanční situace ale i vyhlídky do budoucna, zejména chtějí-li se rozhodnout o dlouhodobé spolupráci a chtějí-li mít jistotu spolehlivých dodávek 6. zaměstnanci podniku a jejich orgány - informace, podle nichž mohou pracovníci posuzovat zajištěnost svého (či potenciálního) zaměstnání do budoucna - zdroj je zejména výroční zpráva (pracovníky zajímají i plány do budoucna, údaje o plánech hmotného zabezpečení zaměstnanců, atd.) 7. vlády a jejich různé orgány Na účetnictví podniku mají celkově rozhodující vliv - požadavky vedení podniku - předpisy akciového práva - daňové předpisy akciové právo - zajišťuje zájmy akcionářů a věřitelů podniku, - zjištěný hospodářský výsledek definují jako účetní zisk, - vymezují minimum požadovaného na účet. informace, které musí zveřejňovat ve výročních zprávách, - ustanovuje povinnost nezávislých revizí zveřejňovaných účet. výkazů daňová soustava - pro orgány odpovědné za správu daní ze zisku (popř. DPH) jsou důležité informace 1. výše zdanitelného zisku dosaženého za příslušné daňové období 2. výše daňové povinnosti, tj. částky daně, již musí podnik zaplatit Daňové orgány zároveň požadují, aby tyto informace byly prokazatelné. Podniky podléhající dani ze zisku jsou povinny předložit přiznání ke dani ze zisku - jeho struktura je následující - dosažená část účetního zisku - jeho zvýšení o tzv. daňově přičitatelné položky

20 - jeho snížení o položky daňově odčitatelné - zdanitelní zisk - částka daňové povinnosti vypočtená ze zdanitelného zisku pomocí příslušného sazebníku daně Zisk - účetní & daňový - rozdíly mezi nimi jsou - časové - k nim dochází proto, že se liší období, v němž jsou některé náklady a výnosy uznávány pro účely zjištění účetního zisku, od období jejich uznání pro výpočet zdanitelného zisku. Jejich znakem je, že vznikají v jednom období, ale jsou kompenzovány opačnými rozdíly v jednom či více dalších období. Jsou to hlavně odpisy - různé odpisové plány, které se nekrejí se zdanitelnými... - trvalé - vznikají v běžném účetním období a nebudou kompenzovány opačnými rozdíly v dalších účet. obdobích - např. uznávání odečitatelných položek, kdy podniku vznikl náklad ale z hlediska odečitatelných položek nelze jako náklad vykázat. 8. veřejnost (komunita v místě, kde podnik hospodaří) - lidé se zajímají (místní orgány) jak podnik hospodaří, jaká je jeho zaměstnanecká politika, jak postupuje v otázce ochrany životního prostředí, atd. 9. konkurenční firmy - nemají zájem na efektivní činnosti podniku jako 1 až 8, ale zajímají se o možnosti získání kontroly nad daným podnikem, informace o výnosnosti (pro porovnání s vlastní), atd..kp