Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno

Transkript

1 Číslo projektu Číslo materiálu Název školy Autor Tematická oblast Ročník CZ.1.07/1.5.00/ VY_32_INOVACE_ELT-1.EI-15-TERMOPLASTY Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno Ing. Jiří Zinek Elektrotechnologie 1. ročník Datum tvorby 30. srpna 2012 Anotace Rozdělení organických izolantů.. Organické přírodní látky.syntetické látky. Termoplasty. Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora

2 Organické izolanty V elektrotechnice se k izolačním účelům z organických materiálů používají hlavně látky s makromolekulární strukturou. Makromolekulární látky (makromolekula je molekula o vysoké molekulové hmotnosti skládající se z mnohonásobně se opakujících strukturních jednotek, tj. z několika set až tisíců atomů spojených kovalentními vazbami z přírodních látek jsou to např. molekuly kaučuku).

3 Organické izolanty Makromolekulární látky rozdělení: Organické přírodní látky Organické přírodní látky jsou elektrotechnice používány jako izolační materiály hlavně papír, minerální oleje, parafín, bavlna. K důležitým chemicky přeměněným přírodním látkám patří vulkanizovaný přírodní kaučuk (guma) a výrobky z celulózy.

4 Organické izolanty Makromolekulární látky rozdělení: Syntetické látky (plasty) Pro výrobu syntetických látek (plastů) jsou nejdůležitějšími vstupními surovinami ropa a zemní plyn. Řízenou polymerací lze vyrábět syntetické látky různých požadovaných vlastností. Vyrobené syntetické látky jsou lehké, odolné proti vodě, elektricky nevodivé, tepelně dobře izolující a chemicky odolné.

5 Organické izolanty Makromolekulární látky rozdělení: Syntetické látky (plasty) Polymerace je chemická reakce, při níž se nenasycené molekuly základní látky (monomeru) slučují do větších celků (polymerů) řetězovými reakcemi bez vzniku jakéhokoliv vedlejšího produktu. Vzniklé makromolekuly jsou přesným násobkem původní molekuly.

6 Organické izolanty Makromolekulární látky rozdělení: Syntetické látky (plasty) Podle chování se syntetické látky dělí na termoplasty, termosety a elastomery. Termoplasty jsou syntetické materiály, které lze za tepla beztřískově přetvářet tvářením, vstřikovat do forem a svařovat. Termoplasty jsou opakovatelně tepelně svařované-

7 Některé důležité termoplasty jejich vlastnosti a použití: Polyvinylchlorid (PVC) hustota: 1,35 kg/dm 3 nejvyšší provozní teplota: 80 C bezbarvý, průhledný lepitelný a svařitelný plast Použití: Na izolace kabelů, izolační pásky, fólie (měkčený PVC), zásuvky, instalační trubky (novodur), vidlice.

8 Některé důležité termoplasty jejich vlastnosti a použití: Polyetylen (PE) hustota: 0,92 kg/dm 3 nejvyšší provozní teplota: 110 C bezbarvý až mléčně zabarvený, voskovitý povrch, svařitelný, nelepitelný plast Použití: Izolace vodičů a kabelů (hlavně přenosy vf signálu), fólie, tvarovatelné díly, smršťovací obalové fólie.

9 Některé důležité termoplasty jejich vlastnosti a použití: Polyamid (PA), silon, nylon hustota: 1,14 kg/dm 3 nejvyšší provozní teplota: 150 C neprůhledný, mléčně bílý, hladký, odolný proti většině chemických látek Použití: hmoždinky, ochranné pracovní helmy, ovládací knoflíky, zásuvky, pouzdra přístrojů, nosné části izolačních různých elektrozařízení

10 Některé důležité termoplasty jejich vlastnosti a použití: Polytetrafluoretylen (PTFE) teflon hustota: 2,2 kg/dm 3 nejvyšší provozní teplota: 250 C Voskovitý, nelepitelný, velmi hladký, odolný proti většině chemických látek. Použití: povrch domácích přístrojů, těsnění, izolační hadice, izolace vodičů, kostry cívek, desky plošných spojů

11 Některé důležité termoplasty jejich vlastnosti a použití: Polystyren (PS) hustota: 1,1 kg/dm 3 nejvyšší provozní teplota: 90 C sklovitě čirý, leštitelný, tvrdý, křehký, lepitelný, odolný proti zředěným kyselinám a louhům Použití: tlačítka, šablony na kreslení, kryty elektrických přístrojů, průhledné kryty přístrojů a dvířek zařízení, pěnový polystyren pro tepelnou izolaci a výplně přepravních obalů

12 Elektrické vidlice v PVC izolačním materiálu obr.1

13 Použitá literatura: TKOTZ, K., P. BASTIEN, H. BUMILLER, M. BURGMAIER, W. EICHLER, F. HUBER, N. JAUFMANN, J. MANDERLE, O. SPIELVOGEL, U. WINTER a K. ZIEGLER. Příručka pro elektrotechnika. 2. doplněné vydání. Praha: Europa-Sobotáles, technické vědy: TS 05, DT 621.3/ ISBN včetně obr.1