Tajemné příbě hy. Bubá k skuteč ně se stalo, podle [2]

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Tajemné příbě hy. Bubá k skuteč ně se stalo, podle [2]"

Transkript

1 Tajemné příbě hy Vítejte do světa děsivépravdy a ješ tě děsivější fikce. Vítejte do světa, kde skutečnost bere na sebe podobu iluze. Poznáte, který z následujících příběhů se skutečně stal a který si jen někdo vymyslel? Bubá k Můj mladší syn se jmenuje Tom, je mu deset a bojí se straš idla ve skříni. Spolužáci ze š koly i jeho starší bratr Lukáš si z něj proto dělají legraci. Každý den jim musí utíkat, každý den s nimi musí bojovat. Tom se jich ale nebojí, bojí se pouze jediného - straš idla ve svéskříni. Každou noc nemůže usnout, každou noc se budí hrůzou. Raději spí na zemi v kuchyni než ve svéposteli. Dnes odpoledne Lukáš se svou partou Toma chytili a chtěli zavřít do skříně ke straš idlu. Tomáš se vzpíral, co mu síly stačily. Jak jednoduché, prohlásil Lukáš a vlezl si do skříně sám, na ukázku. Uslyš el jsem hluk, veš el do Tomáš ova pokoje a otevřel skříň. Na zemi ve skříni ležela hromádka š atů. Vš ichni na ni vytřeš tili oči. Č í to je, zeptal jsem se. Lukáš ovo, shodla se jednomyslně přihlížející parta dětí a dál zírala do skříně. A kde je Lukáš? Ve skříni. Lukáš ve skříni nebyl, jakoby se po něm země slehla. Ani policie jej nikde nenaš la. Říkal jsem, že je tam straš ilo, křičel Tom. Lukáš byl prohláš en za nezvěstného. Od tédoby ho už nikdy nikdo neviděl. (Je mož né, aby měla skříň otvor, který nikdo nenašel, je mož né aby Lukáš utekl z domova?) Burzovnímakléř Paní Stoneovénedávno zemřel manžel, jenž celý život pracoval jako burzovní makléř. Dnes přiš el paní Stoneovou navš tívit pan Brooks, správce manželový ch peněz. Víte, paní. Vaš emu manželovi se poslední dobou moc nedařilo, pravil pan Brooks. Co tím chcete říct? Jeho konto se za poslední rok hodně ztenčilo. Jak moc ztenčilo? zeptala se s hrůzou paní Stoneová. Ú plně. Vš echny jeho akcie ztratily hodnotu. Paní Stoneová pochopila, že je na mizině. Pan Brooks jí ješ tě dal velkoryse 1000 dolarů, aby měla z čeho žít, než si najde práci. Večer neměla paní Stoneová dobrou náladu. Uvařila si kávu, prohlížela v novinách nabídky volný ch míst a zkouš ela do těch firem telefonovat. Nikde ji vš ak zaměstnat nechtěli. Najednou se zasnila se a převrhla šálek s kávou. Káva polila celénoviny, na vý pisu akcií vš ak udělala kolem jednéfirmy kolo. Že by znamení, pomyslela si paní Stoneová a za těch 1000 dolarů od pana Brookse si koupila akcie. Cena akcií prudce stoupla, takže již za tý den mohla panu Brooksovi vrátit jeho peníze. Jak jste přiš la na tak vý hodný obchod? Můj nebožtík manžel mi dal znamení, řekla po pravdě. Zavolejte mi, až zase dostanete nějakéznamení, rozloučil se pan Brooks. A taky že ano. Druhý den padla paní Stoneovédo oka jedna firma prodávající akcie. Kolem jejího inzerátu jakoby viděla jasný, bílý rámeček. Zavolala svůj tip panu Brooksovi. Ten nelenil a za vš echny svépeníze nakoupil akcie. Cena akcií prudce stoupla. Paní Stoneová čekala na další znamení. Jednou večer, už byla v posteli, se udělal průvan a shodil svatební fotku na nočním stolku. Fotka zapadla dozadu za stolek. Paní Stoneová ji vytáhla, zároveň však nahmátla výpisy z konta svého manžela. A protože stejně nemohla spát, řekla si, že se na ně hned podívá. Rozsvítila si lampičku, k tomu zapálila svíčku, jak to rád dělával její nebožtík manžel, a dala se do zkoumání. Z vý pisů bylo jasné, že cena akcií neklesla, někdo prodal. Zafoukal průvan. Drahý jsi tu? Vosk z hořící svíčky ukápl na papíry a zakryl některá písmenka. Krade? Kdo krade? pomyslela si paní Stoneová. Brooks. Paní Stoneová nad papíry nakonec usnula. Když se ráno probudila, byl už den. 1

2 Brooks mě okrádá, musím ty akcie prodat, ale kdy? Pohlédla na složenénoviny, kterépřed chvílí přiš ly, a jasně viděla další znamení: PRO DEJ. Rozložila noviny s titulkem: Zastupiteléhlasovali pro Dejvickou spalovnu. a už vytáč ela telefon. Dobrý den, chtěla bych co nejrychleji prodat vš echny svéakcie. Děkuji. Ješ tě ten den přiš lo paní Stoneová v novinách poslední znamení od manžela: Brooks zatčen pro zpronevěru. (Opravdu dostávala paní Stoneová rady od svého mrtvého manž ela. Nebo měla prostětalent na práci burzovního makléř e?) Dá ma v č erném Ten den byl něčím zvláš tní. Snad tím, že paní Pecková š la se svou dcerou koupit nějakévhodnéš aty na ples. Snad takétím, že přesně před deseti lety zemřela matka paní Peckové. Paní Pecková si dodnes nepřestala vyčítat, že u toho tenkrát nebyla. Její matka si vždy tolik přála spatřit na smrtelném loži milovanou tvář. Co tyhle mami? ukazuje dcera matce jedny ze š atů. Ty ne, jsou moc provokativní, namítá paní Pecková. A co tyhle? Cítíš ten parfém, zasnila se najednou paní Pecková, takový měla jen moje máma. Ty si to snad nikdy nepřestaneš vyčítat, vzdechne dcera, vždyť to je už tak dávno. Paní Peckovéteď najednou zdá, že vidí svou matku černě oděnou ve vedlejším oddělení. Rychle se k ní snaží doběhnout. Dáma se jí ale ztrácí v davu. Neviděla jste tu prosím takovou dámu v černém? ptá se okolních prodavaček. Nikdo tu vš ak takovou dámu neviděl. Tady nic sluš ného nemají, prohlásí nakonec dcera, š la bych jinam. Dobře, počkej tady, skočím pro auto. Paní vybíhá rychle z obchodu, rovnou pod kola projíždějícího náklaďáku. Brzdy skřípou a paní stražena autem padá na zem. Paní Pecková najednou vidí, jak se nad ní naklání ona dáma v černém. Ahoj, říká. Je to opravdu její matka. Č lověk před smrtí vidět milovanou tvář. Tak jsem tady. Z obchodu vybíhá dcera. Mami, mami. Pozdě. Paní Pecková právě zemřela. Dě deč ek Když jsem byla malá, měla jsem dědečka ráda. Vždycky o prázdninách jsem jezdila k němu na venkov, starala se s ním o dobytek. Před pěti lety měl děda mozkovou mrtvici. Letos jsem se po mnoha letech opět vydala dědu navš tívit. V domě jsem naš la místo svého hodného dědečka zlého muže na invalidním vozíku. Nic mu nebylo dost dobré. Kafe moc silné, čaj moc slabý. Dnes jsem chtěla zavést do kůlny traktor. Kdysi jsem to uměla. Traktor vš ak nějak poskočil, já spadla pod kola a omdlela. Traktor se pomalu rozjel. Děda vš echno dění jako vždy pozoroval oknem. Nevím, kde se v něm vzala ta nadlidská síla. Sklouzl z vozíku a dobelhal a doplazil se k traktoru. Opřel se o kolo, zastavil jej a vypnul. Pak se sesunul mrtev k zemi. (Je mož né, aby člověk po mozkové mrtvici se mohl dobelhat k traktoru a zastavit jej?) Dě dictví Pracuji jako sekretářka v jednéadvokátní kanceláři. Včera byla u šéfa v kanceláři paní Smithová ohledně dědictví po svém nedávno zemřelém strý ci. Nic zvláš tního - kdyby nedoš el ten dopis. Elektronickou poš tou přiš el totiž dopis, který tvrdil, že žena v kanceláři je podvodnice. Pověděla jsem to šéfovi. Šéf se mi sice vysmál, ale odložil jednání s paní Smithovou na další den. Umínila jsem si, že věci s dopisem přijdu na kloub, a napsala jsem odesilateli dopis. Téměř okamžitě mi doš la odpověď. Zemřelý strý c po mně chtěl, abych naš la jeho pravou neteř: Myslela jsem si, že si ze mě někdo dělá legraci, ale stejně jsem se dala do hledání. Když byla dnes v kanceláři mého šéfa opět paní Smithová, přivedla jsem ženu nalezenou za pomoci tajemného pisatele dopisů. Ta ihned poznala v paní Smithovébý valou oš etřovatelku svého strý ce. (Je mož né, aby zemř elý pomocí počítače komunikoval s okolím, nebo si ze sekretář ky někdo dělal legraci) Dívka odnaproti Clark byl jedním slovem playboy. Ve svém diáři měl spousty kontaktů na různédívky, který m střídavě telefonuje. Nemůže-li na večeři Andrea, určitě s ním půjde Berta, nebo Cecílie. Clark měl dívek tolik, že si je až pletl. Jednoho dne u jeho dveří ale zazvonila Ona. 2

3 A...hoj. Ahoj. Přiš la jsem se představit. Jsem Jane. Víš, zrovna jsem se přistěhovala. Bydlím támhle naproti. Ne...nechceš jít dál? Ne, ne. Už musím jít. A nechceš přijít na večeři? Něco dobrého uvařím. Muž, který vaří? To si nemohu nechat ujít. Přijdu. V kolik? V sedm? Dobrá, tak v sedm. Ahoj. Od téchvíle už Clark nemyslel na nikoho jiného. Bylo v ní něco tajemného, něco neskutečně krásného. Na večeři přiš la přesně, povečeřeli, popovídali si. Když se vš ak Clark pokusil o polibek, hned zase chtěla odcházet. Postupem času se vš ak Clark s Jane sblíží, chodí spolu do kina nebo jen tak ven. Clark v Jane poznává ženu, se kterou by rád strávil celý život: Jane, miluji tě. Vezmeš si mě? Clarku, taky tě mám ráda. Ale, víš, už jsem se jednou zklamala. Nerada bych se zklamala i v tobě. Jednou večer pak Clark někomu telefonuje. Taky tě miluji, Andreo. Moc se těším na večer. Na tvékrásnétělo. Do jeho bytu vš ak mezitím vejde Jane a vyslechne celý rozhovor. Clark dotelefonuje, otočí se a uvidí Jane. Ta na nic nečeká, se slzami v očích bouchne dveřmi a utíká pryč. Clark vyběhne za ní a chce se jí omluvit. Běží do domu naproti a buší na dveře. Nikdo neotevírá. Před domem hrabe zahradník trávu. Clark se ho ptá, jestli Jane zná. Ale pane. Tady už dvacet let bydlí náš pastor. Ú plně sám. Clark znejistí. Najednou vš ak spatří Jane, jak běží po ulici směrem ke hřbitovu. Utíká za ní. Ve hřbitovních dveřích se mu dívka jakoby rozplý vá před očima. Clark vběhne na hřbitov. Nikde nikdo. Jen na hrobě před ním leží č erstvékvětiny. Clarkovi tuhne krev v žilách. Jane Whiteová, (Je mož né, aby se Clark zamiloval do ducha? Nebo Jane jen utekla a na h ř bitověbyl hrob někoho jiného?) Duch Na tu noc nikdy nezapomenu. Naš i jeli na víkend na chatu, tak jsme se s kamarádkami rozhodly, že si uděláme bezva víkend. Tu noc jsme chtěli vyvolávat duchy. Když Andrea přinesla desku s písmenky a ukazovátko, mohli jsme začít. Každá odříkala naš e kouzelnézaklínadlo, kterénás mělo chránit před vším zlý m a mohly jsme začít. V rozích stolu jsme zapálily svíčky a na stůl položily desku s písmenky. Prsty jsme se dotý kali ukazovátka, které se mohlo po desce volně posunovat. Byla noc, místnost osvětlovaly jen svíčky a oheň v krbu. Mám chodit s Bredem? zeptala se z legrace Andrea. Ukazovátko se začalo pohybovat: N...E Hahaha, ale teď vážně. Jak se jmenuješ. V..I...K.T...O...R, řeklo ukazovátko. Venku začalo prš et. Ukazovátko se pohybovalo dál: S..O...S Pomoc, on chce pomoc. Jak ti můžeme pomoci? Kde jsi? Začala bouřka. N.A...P..Ů.D...Ě, napsalo ukazovátko. Domem se začalo ozý vat podivnévrzání, jakoby na půdě někdo opravdu chodil. To je nesmysl, u nás na půdě nic není. Vrzání se zesilovalo. Vtom nedaleko uhodl blesk. Vítr rozrazil okno a sfoukl svíčky. Tak dost, vykřikla Andrea a hodila ukazovátko do ohně. Vyš lehl prudký plamen a domem se rozlehl hlasitý smích. Zároveň s ním vš ak utichla bouřka i kroky z půdy. Vš echny jsme si pořádně vydechly, že už je to za námi, a š ly spát. Když jsem se ráno vzbudila, spatřila jsem, že ukazovátko zase stojí na stole. Andrea ho asi večer vytáhla z ohně. Chtěla jsem se jí zeptat. Její postel vš ak byla uklizená, jakoby v ní nikdy nespala. Hledaly jsme, volaly. Marně. Andreu od tédoby už nikdo nespatřil. (Je mož né, aby Andrea v noci bez rozloučení odjela, nebo se tu noc opravdu něco stalo?) Dů m Sousedovic dcera Sylva si naš la přítele. Nic divného, vždyť jí bylo už 16. Jejímu otci se vš ak vyloženě nelíbil. Co s ním máš? Nic, jenom mě zavezl domů. Nepovídej. Nechci, aby ses s tím zlodějem stý kala. 3

4 Tom není zloděj. Ukradl auto. To bylo dávno, on se teď změni... rozhovor přeruš ily hrozivézvuky vycházející ze Sylvina pokoje. Otec vběhl do pokoje a po chvíli hluk ustal. To rádio neš lo vypnout, musel jsem ho vytáhnout ze zásuvky. Tu noc měla Sylva š patnéspaní. Nemohla usnout a pořád se probouzela. Když je v jednu chvíli probudila, byla postel v jednom místě promáč klá, jakoby na ní někdo seděl. Pomoc, tady někdo sedí, Sylvy se zmocnil hysterický záchvat. Jakmile vš ak zač ala ječ et, promáč knutí bleskurychle zmizelo, takže když rodiče přiběhli, nic už neuviděli. Ráno, když Sylviina matka odjížděla do práce, přitočila se k ní sousedka: Slyš ela jsem v noci od vás divnézvuky. Víte, něco byste měla vědět. Před vámi tady bydlel jeden právník se synem. Joe se jmenoval, na ty jeho pronikavéoči snad nikdy nezapomenu. Joe si tu naš el dívku, otec vš ak o ničem takovém nechtěl slyš et. Nebyla pro syna právníka dost dobrá partie. Joe se otci chtěl pomstít a v noci zapálil jejich dům. Nešťastnou náhodou v něm vš ak uhořel také. Prý tam stále ješ tě bydlí jeho duch. Měl pokoj přesně tam, jak má teď Sylvie. Odpoledne se Sylva zase pohádala se svý m otcem. Sousedka v předtuš e zlý ch činů začala v noci dům sledovat. Před půlnocí spatřila temnou postavu, jak obchází dům s kanystrem a polévá jej. Zavolala tedy policii. Ruce vzhůru, křikl seržant a namířil pistoli na tajemnou postavu. Nestřílejte, zastavila policistu sousedka. Postava s kanystrem se pomalu otočila. Byla to Sylvie, jen na ty její oči nikdy sousedka nezapomene. Ty oči patřily Joeovi. (Je mož né, aby se Joeův duch usídlil v Sylvii?) Fantom 305 podle [3] Jel jsem stopem domů. Ten den mi snad každý zastavil a já si myslel, že budu doma snad už zítra. Od chvíle, co mě poslední stop vysadil, neprojel kolem mně vůbec nikdo. Setmělo se a nastala noc. Když už jsem začal ztrácet naděli, prosvětlila les světla náklaďáku, vedle mne zastavil velký truck a z něj se vyvalilo krásnélidskéteplo. Za volantem seděl velký chlap a povídá: Já jsem Charlie a tohle je můj Fantom 305 Chtěl jsem vědět proč má jeho vůz tak divný jméno a Charlie řekl, že mu tak lidi sami začali říkat. V dálce jsem uviděl světla motelu. Na křižovatce Charlie zastavil a řekl: To už dojdeš sám, vš echny je tam pozdravuj. Tu máš dolar pro š těstí a dej si na mne panáka. Vystoupil jsem a Charlie zmizel za zatáč kou. Veš el jsem do motelu a zavolal na barmana: Jednoho panáka, Charlie mi na něj dal. V tu chvíli hospoda ztichnula a já začal mít divnej pocit. Nic si z toho nedělej. Víš, před pěti lety tam na křižovatce zastavil autobus plnej dětí. Charlie to zase žhavil 160 mil a když ho uviděl nedalo se už zastavit. Strhl volat a skončil v lese. Od tédoby se tu občas zastaví tulák s dolarem od Charieho. Tak dej si ješ tě jednoho a ten dolar vem si zpět. U nás neplatí ten, koho vezl Charlie a Fantom 305. Hrobka Již dvacet let jsem š erifem v tomhle městě. Na to, co jsem viděl minulý měsíc, nikdy nezapomenu. Vš echno začalo tím, že nejstarší dcera Laneový ch utekla z domova a druhý den ji naš li zmrzlou v kamenolomu. Sotva stačili uložit dceru do rodinnéhrobky, dostala infarkt paní Laneová, nevlastní matka zemřelédcery. Když š el správce hřbitova do hrobky uklidit, zhrozil se. Rakve byly vytahané, svícny převrženéa rozbité, květiny rozházenévšude kolem. Všechno jsem vyš etřil, ale na nic nepřiš el. Dveře byly zamčené, zámek neporuš ený. Správce sotva stačil vš echno uklidit, když přiš el pan Lane položit do hrobky květiny. Odemknul dveře hrobky a málem omdlel. Nepořádek v hrobce byl ješ tě větší předtím a na zdi byl rudý nápis: TADY NE. Správce zase uklidil a já jsem rozsypal na zem mouku. Stopy snad pachatele usvědčí. Druhý den ráno vš ak byla hrobka zase rozbitá a rodě pomalovaná. Mouka na zemi vš ak byla neporuš ená. Světlo do případu vnesl až zdejší farář. Dcera prý utekla z domova proto, že ji matka tý rala. Farář tvrdil, že dcera vedle matky nemá klid. Matčinu rakev odvezli na jinémísto. Od tédoby byl ve hrobce klid. (Měli pachatelé klíč od hrobky? Mohli po sobězahladit stopy?) Jeep Byla válka. Dva vojáci se vraceli z města Jeepem zpět na svou základnu. Vtom je něco vymrš tilo ze sedadel a odhodilo do příkopu u silnice. Ve stejném okamžiku zasáhla jejich Jeep bomba. Když se vojáci probrali z otřesu, 4

5 š li se podívat na bombou zasažený Jeep. V sedadle řidiče byla zaražená střepina z bomby. Na střepině bylo vyraženo příjmení jednoho z nic. Před válkou vlastnil otec tohoto vojáka staréauto, na nějž si nechal vyrazit svéjméno. Auto dal do š rotu. Za války se veš keréželezo ze š rotu používalo na vý robu bomb. Z otcova starého auta byla vyrobena právě ta bomba, která zasáhla Jeep jeho syna. Synovi i jeho kamarádovi se vš ak nic nestalo. (Je taková náhoda mož ná? Co vymrštilo oba vojáky ze sedadel?) Kamará d Médceři, Líze, je 10 let. Celédny si hraje se svý m vymyš lený m, nehmotný m, kamarádem Stanleym. Vaří mu čaj, prostírá pro něj u oběda, předstírá, že slaví jeho narozeniny. Líza měla odjakživa bujnou fantazii, stéle věřím, že z toho jednou vyroste. Nebylo by na tom nic divného, kdyby... Jednou u nás byla na návš těvě má kamarádka. Dobrý den paní, je mi to opravdu líto, pozdravila Líza. Ahoj, co je ti líto? No rozvádíte přece, ne? Stanley mi to řekl. Ach Lízo, říkala jsem to přece, že lhát se nemá. Vložila jsem se do hovoru. Byla to má nejlepší kamarádka, určitě by mi řekla, že se rozvádí. Nech ji, je to pravda. Asi za tý den přiš la Líza za mnou do pokoje. Zrovna jsem telefonovala s jednou kolegyní z práce. Počkej Lízo, nevidíš, že telefonoji. Stanley tépaní vzkazuje, aby se š la rychle podívat na svou dceru. Není jí dobře. Proboha Lízo, přestaň s tím Stanleym už konečně. Kolegyně se vš ak raději š la podívat. Její dcera dostala náhle vysokou horečku. V nemocnici ji zachránili život v poslední chvíli. Lízo, měly bychom si promluvit o Stanleym, navrhla jsem jednou. O Stanleym, proč? ptala se udiveně Líza. Zazvonil telefon. Zemřela teta Agnes, řekla jakoby nic Líza. Zvedla jsem sluchátko: Haló! Oh, to je straš né. Teta Agnes opravdu zemřela. (Byla Líza jasnovidka, opravdu si s někým povídala? Nebo to byla všechno jen náhoda?) Lékař Na svou první službu nezapomene snad žádný lékař pohotovosti. Ta moje však byla něčím zvláš tní. Večer přivezli pacienta s infarktem. Silně zanedbaný starší muž přes veš kerou naš i péč i zemřel. Nemohli jsme však zjistit jeho jméno. Neměl u sebe nic jiného než přívěsek se sfingou. Druhý den přiš li k nám na pohotovost rozruš ení manželé. V novinách prý psali, že u nás zemřel jejich dědeček. Ale u nás včera zemřel jen jeden člověk, řekla sestra, nevíme ale, jak se jmenoval. Kde jste to četli? V nekrologu. Ukázal jsem jim přívěsek se sfingou. Tak to byla pravda, rozplakala se paní, chudák Sam. (Jak mohli zjistit noviny totož nost mrtvého? Co vlastněmanž elé v novinách viděli?) Letadlo Můj přítel z dětství, Arthur dělá pilota malého letadla. Převáží různézásilky a lidi z místa na místo. Vybral si stejnépovolání jako jeho otec, přestože se jeho otec při létání zabil. Když byl Arthur malý chlapec, věnoval mu otec odznak armádních letců, malá křidélka. Pak nastoupil do letadla, vzlétl a vzápětí se zřítil k zemi. Zaseklo se mu řízení. Ad tédoby nosil Arthur křidélka stále u sebe. Dnes se Arthur vrátil zpět do míst, kde prožíval svédětství. Měl mi dovézt jaký si balíček. Dlouho jsme se neviděli, takže po velkém přivítání jsem začal vyzvídat, jak se mu vede. A co tátova křidélka? Nosíš je pořád s sebou? Nenosím, někde jsem je ztratil. Prohledal jsem snad vš echno, ale nemůžu je najít. Vtom jsme uslyš eli hluk. Artie, někdo ti krade letadlo! Hej, počkej, to je moje letadlo, Arthur vyletěl z letiš tní budovy jak střela. Vrať se, ty hajzle! křičel na vzdalující se letadlo. Bylo vš ak již pozdě. Najednou jsem si vš iml mastnéskvrny na zemi: Ř ekl bych, že daleko neuletí. Podívej, uniká mu olej. 5

6 A skutečně. Letadlo začalo ztrácet výšku a za chvíli se zřítilo nedaleko od nás. Utíkali jsme rychle ke vraku. Bylo nutnévysvobodit pilota dříve, než letadlo vybuchne. V kabině vš ak nikdo nebyl. Jen na přístrojích vedle doutnající fotky Arthurova otce visela ztracená letecká křidélka. Buď rád, že to tak dopadlo, kdyby ti to letadlo neukradl, zabil bys se stejně jako tvůj táta. (Kdo řídil letadlo a jak to, ž e se ztracená letecká kř idélka zase objevila? Mohla od někud vypadnout? Nebo ž e by řídil letadlo duch zemř elého otce ve snaze zabránil tomu, aby se i Arthur zabil v letadle?) Letnítá bor Filip byl tichý, nenápadný chlapec. Rodiče ho každéprázdniny posílali na letní tábor. Filipovi se na táboře nikdy nelíbilo, letos to ale bylo obzvláš tě hrozné. Zasedla si na něj totiž Brownovic dvojčata a ve dne v noci ho pronásledovala. Zkouš ena na něm různékanadskéžertíky, ve stanu po něm házela peřiny, v noci jej pomazávala zubní pastou. Filipovi se tábor změnil v učiněnépeklo. Jednu, ješ tě před budíčkem, se š la dvojčata podívat kousek za tábor. Netuší, že je nahoře na kopci čeká hrozné překvapení. Vlk. Cení na dvojčata zuby a chystá se ke skoku. Vypadá velmi hladově. Vtom ale odkudsi přibíhá Filip a nebojácně hází na zem suš enky. Tím na chvíli odláká vlkovu pozornost a dvojčata utečou. V táboře nastalo mezitím hotovépozdvižení. Filip dostal horečku, zmítá se v posteli a křičí ze spaní. Přibíhá vedoucí, shání se po Brownovic dvojčatech. Jestli mu zase něco udělala, přísahám, že je už tentokráte opravdu uš krtím! slibuje vedoucí. Filip se ale mezitím probouzí a vypráví svůj podivný sen. Vypráví, jak zachránil dvojčata ze spárů vlka. O tom, jak házel na zem suš enky. To už se ale u stanu objevují dvojčata. Filipe, jak to, že ležíš v posteli? diví se, Vždyť jsi nás právě tam nahoře zachránil před vlkem! (Mohl být Filip zároveň na dvou místech, nebo se mu to jen zdálo? Představovali si trýznitelé svého zachránce, nebo je skutečněněkdo zachránil?) Manželé Někdy se stane, že člověk opravdu nalezne svou životní lásku, se kterou dokáže šťastně jít cestou života až na samý konec. Jack a Sára vypadali jako, že právě naš li jeden druhého. Tedy - až do svatby. Potése jejich životy proměnily v peklo. Jejich bytem létaly nejprve nadávky a potom i porcelán. Už tě nechci ani vidět. A myslíš, že já tebe jo? Zmiz z mý ho života! Jack i Sára se odstěhovali. Jejich hlavním cílem bylo být co nejdál od toho druhého. Shodou náhod se vš ak oba odstěhovali do stejného města. Do Los Angeles, města andělů, kde se pokouš eli začít nový život. Jednou večer poslouchali oba stejnou rozhlasovou stanici: A máme tady písničku pro Jacka s Sáru, kteří nedali svélásce š anci. Jacku a Sáro, jestli nás slyšíte, zkuste to spolu znovu. Sejděte se v devět na pouti a dejte lásce š anci! To je ale shoda jmen, pomyslela si Sára. Pokuš ení ji vš ak nedalo, a tak se vydala na pouť. Bloudila mezi kolotoči a střelnicemi. Marně. Když odcházela, ješ tě se naposledy otočila. Sáro! Jacku! Odpusť mi to, myslel jsem jen na sebe. Ne, ty mi odpusť, já za to mohla. Oba si padli do náručí. Když odcházeli noční ulicí, byli oba neskutečně šťastni. Byli spolu. V tu chvíli se k nim z dálky tmou nesla další Jacku!, Sáro!. (Kolik Sár a Jacků se tu noc dalo zase dohromady? A kdo jim nechal zahrát tu písničku? V žádném rádiu o nikom takovém nevěděli. Nebo ž e by to př ece jenom bylo město andělů?) Má rnice V nemocničním pokoji leží dva chlapci. Karel, syn zdejšího lékaře je tu na pozorování, protože mu bývá často š patně, a Honza, který má těsně před operací. Oba se tu velice nudí. Proto, když večer přijde Karlův otec popřát chlapcům dobrou noc, vezme mu Honza z kapsy magnetickou kartu, kterou se v nemocnici dají otevřít vš echny dveře. Až v nemocnici trochu utichne ruch, pochlubí se Honza Karlovi se svý m lupem. Hele, co jsem si pučil od tvý ho táty. Neblázni, na co ti to bude? ptá se Karel. Pudem na průzkum! Já sem v tý dle nemocnici vyrůstal, znám tu každý dveře. Vš ude jsi určitě nebyl. Jdem. rozhodne Honza. 6

7 Kluci chvíli bloudí nemocničními chodbami, až dojdou k márnici. Dveře se kartou skutečně otevřou a oba se octnou ve velkéstudenémístnosti. Honza se okamžitě žene k lednici s nebožtíky a chce se na nějakého podívat. Vtom se dveře znovu otevřou, dovnitř vchází nemocniční zřízenec a přiváží vozík s dalším nebožtíkem. Kluci se sotva stačí schovat. Zřízenec nechá naš těstí vozík vprostřed místnosti stát a zase odchází. Na vozíku leží nebožtík v černém pytli zapnutém na zip. Á kohopak tu máme? běží Honza k vozíku. Pojď se taky podívat, volá na Karla, pojď se podívat koho nám to přivezli. Karel neochotně takévylézá ze svého úkrytu. Otevři to! nakazuje Honza. Ne, já nechci, brání se Karel. Á le, přeci nejseš srábotka! Srábotko, otevři zip. Karel skutečně nechce vypadat jako strábotka. Hlavu má otočenou na opačnou stranu a už pomalu rozepíná zip. Když se pak oba podívají osobě na vozíku do tváře, vykřiknou hrůzou. Ježiš marjá, vždyť to jseš ty! Opravu, na márničním vozíku v igelitovém vozíku, leží taky Karel. To už ale první Karel nevydrží a hroutí se s infarktem k zemi. Karel zemřel, Honza má ze svého zážitku trauma na celý život. (Karel měl jednovaječné dvojče, které mělo autonehodu. Protož e měl Karel slabé srdce, chtěl mu to otec šetrněvysvětlit až ráno. Karel však na tělo svého bratra narazil v márnici.) Medaile Můj táta má pohřební službu, v přízemí tak neustále stojí pár rakví. Když jsem byl menší, hrávali jsme si v nich s bráchou na schovávanou. Dříve mi dokonce ani nevadilo, že v kapli bý vá před pohřbem občas i nebožtík. Včera byl u nás velký shon. Rodiče se na poslední chvíli chystali s bráchou do kina a do toho ješ tě otci volala manželka sira Hammiltona, že se musí odložit jeho zítřejší pohřeb. Prý někam ztratila medaile, se který mi si přál bý t pohřben. Promiňte, pohřeb už ale nejde odložit Vy to nechápete. Když něco chtěl, vždycky si naš el způsob, jak toho dosáhnout. Já mu to slíbila. Víte co, paní Hammiltonová, já vám zavolám ráno. Za chvíli poté, co odeš li, ozvalo se silnébouchání na domovní dveře. Starší muž ve sluš ivém obleku nutně potřeboval vidět sira Hammiltona. V ruce měl pytlík s medailemi, kteréjeho žena marně hledala. Pustil jsem neznámého dovnitř. Normálně bych to neudělal, měl ale ty ztracenémedaile, tak jsem myslel, že udělám dobrý skutek. Poté, co se neochotně podepsal do knihy návš těv, zavedl jsem neznámého k rakvi a nechal o samotě. Po deseti minutách mi začalo být divné, co tam tak dlouho dělá. Veš el jsem do kaple, neznámý tam vš ak nikde nebyl. Jen na zemi ležel prázdný pytlík od medailí. Tu jsem se vš ak zděsil. V rakvi ležel starší muž ve sluš ivém obleku, vypadal úplně stejně jako můj neznámý návš těvník a na hrudi měl připnuty medaile. Podpis v knize návš těv zněl na jméno sir Hammilton. (Mohou existovat dva podobní lidé, jak mohl člověk odejít z kaple, aniž jsem si ho všimnul?) Metro Vypravil jsem se s manželkou do divadla. Nedaleko naš eho domu je stanice metra, tak jsme se ji rozhodli vyzkouš et. Přišli jsme na liduprázdnénástupiš tě. Zrovna přijíždělo metro, nastoupili jsme a pohodlně se usadili. Metro bylo úplně prázdné, stejně jako vš echny stanice, který mi jsme projížděli. Po chvíli jsme začali zrychlovat. Metro jelo stále rychleji, už ani nezastavovalo ve stanicích. Tu jsem si vš iml muže s knírkem v černém obleku. Stál tu a upřeně na nás hleděl. Prosím vás, nevíte, kam tento vlak jede?, zeptal jsem se. Tento vlak nejede nikam, řekl muž. Když to dořekl, zhaslo světlo a nastala děsivá tma. Když se po chvilce světla zase rozsvítila, stálo metro ve stanici, ze kteréjsme před chvílí vyjeli. Na divadlo už nebylo ani pomyš lení, tak jsme š li domů. Na chodbě byl cítit plyn, vycházel z bytu naší starésousedky. Žena si vzpomněla, že sousedka nechává klíč pod rohožkou. Otevřeli jsme dveře a naš li polomrtvou sousedku v obý váku. Zapnula si plynová kamínka a zapomněla je zapálit. Vynesli jsme ji před byt a začali vyvětrat. Vtom jsme na stolku uviděli fotografii. Byl na ní muž s knírkem v černém obleku, kterého jsme potkali v metru, a naš e sousedka. Prosím vás, kdo to je, ukázal jsem sousedce muže na fotografii. To je můj manžel, zasnila se sousedka, už je dvacet let po smrti. Vždycky říkal, že na mně bude dávat pozor. (Je mož né dostat se do metra, které nikde nestaví? Je mož né vidět člověka podobného mrtvému?) 7

8 Mlyná ř podle [3] Jednou v létě nás na cestě překvapila bouřka. Z temnéoblohy jen občas osvětlovanéblesky se valily proudy vody a stékaly nám po tvářích. Vítr rval stromům listí a fičel tak silně, že nebylo slyš et slova. Náhle jsme spatřili u cesty stát starou stodolu, opuš těnépolorozpadléstavení. Vevnitř byla tma, ale sucho. Po chvíli se nám začalo zdát, že v zadním rohu stodoly osvětlují blesky jakousi postavu. Připlížili jsme se pomalu blíž a uviděli sedícího muže, snad taky tuláka. Hlavu měl zakrytou kapucí a svou křídově vrásčitou bílou rukou nám kynul, abychom š li blíž a posadili se. Pak začal vyprávět... Kdysi tu nedaleko býval mlý n, vš ichni sedláci z okolí tam chodili mlít. Jednédeš tivénoci zaťukal na dveře poutník a žádal o jídlo a nocleh. Protože platil zlatem dali si mlynář s mlynářkou říct a pohostili jej. Hostitelům až oči přecházely při pohledu na poutníkovo bohatství. Počkali si tedy, až poutník usne a svůj hrůzný čin skryli do mlý nského náhonu. Toho rána musel sedlák přicházející s obilím do mlý na dlouho buš it na vrata. Až mu konečně přiš el opilý mlynář otevřít, sedlák hned spustil: Tak co říkáte na syna? Na syna? divil se mlynář. Syn se vím přece vrátil, ani nechtěl včera přespat u nás ve vesnici, chtěl vás hned vidět. Mlynářka se ješ tě ten den utopila v místech, kam hodili poutníkovo tělo, mlynář se pomátl na rozumu a od té doby jej nikdo neviděl... Bouřka skončila a náš vypravěč zmizel stejně tajemně, jako se objevil. Moc pyramid dne se skuteč ně stalo, podle [1] Byl to děsivý vládce - v tédobě nemocnější na světě. Tento velký vládce přijel navš tívit velkého vládce staráho světa. Řeč je o pánu francie a dobyvateli Evropy. Jmenoval se Napoleon Bonaparte. A přijel se podívat do Egypta na Cheopsovu pyramidu. Jeho průvodce ho zavedl hluboko do útrob velkolepéstavby. Konečně stanuli v samém středu královy pohřební komory. Průvodce začal vykládat, co věděl o její historii, ale Napoleon ho mávnutím ruky přeruš il. Nechejte mě o samotě, řekl Napoleon. Francouzsky. Ale, pane... Odejděte! Jak si přejete, pane, zamumlal průvodce a vycouval z komory do tepléchodby. Napoleon zůstal v teplém, nehybném, tichém vzduchu komory sám. Trvalo dlouho, než slavný vládce vyš el ven. Průvodce zvedl lampu. Napoleon byl bledý a třásl se. Stalo se něco, pane? zděsil se průvodce. Zdálo se, že si ho Napoleon nevšímá. Nikdy se o této záležitosti nezmiňujte! přikázal nakonec chraplavý m hlasem průvodci. Rozumím pane, zamumlal průvodce a vyvedl Napoleona chodbami opět ven, do suchého, bílého vedra egyptskéroviny. Napoleon se vš ak později ve svém ruš ném životě o této příhodě zmínil. A naznačil, jen naznačil, že v nitru pyramidy zažil neuvěřitelnévěci. Snad, jak prozradil, tam dokonce spatřil i vizi svévlastní budoucnosti. Když pak na ostrově svatéheleny umíral, zdálo se, že se konečně chystá sdělit svétajemství jednomu z přátel. Raději ne, řekl vš ak slabý m hlasem. K čemu by to bylo dobré? Nikdy bys tomu neuvěřil! Krátce nato Napoleon zemřel. Tajemství pyramidy a její moci si vzal s sebou do hrobu. Na cestě Jela jsem s kamarádkami na párty. Protože jsem měla jako jediná řidičák, musela jsem celou cestu řídit sama. Už byla tma a silnice nebrala konce. Ješ tě k tomu začalo prš et. Ani jsem nevěděla, jestli jedeme dobře. Kamarádky začínaly mít hlad a mě se klížily oči, div, že jsem se nesrazila s protijedoucím autem. Potřebovala jsem kafe. Vtom Helena zahlédla reklamní billboard nedalekého motelu. Přestože ostatní kamarádky nic neviděly, na nejbližší křižovatce jsem odbočila směrem, kde měl bý t ten motel. Cesta vš ak po chvíli skončila. Lilo jako z konve a nikde nic. Co tu chcete, ozval se venku hlas. Podivný chlap s petrolejkou nakukoval dovnitř. Přestože nás straš ně vyděsil, zmohli jsme se na odpověď: měl by tu bý t motel. Ale slečinky, tady š iroko daleko nic není. To nám stačilo. Otočila jsem auto a jela co nejrychleji zpátky. Vrátily jsme se zpět na místo, kde jsme odbočily a pokračovaly v cestě. Vtom jsem uviděla dalšího muže se světlem. Na hlavě měl kapuci takže mu nebylo vidět do tváře. Ukazoval, abychom zastavily. Spatřila jsem policejní auto. 8

9 Budete tu muset počkat, tam vpředu je zával. Několik aut je zavalený ch. Kdyby jste tudy jely o půl hodiny dřív, tak jste tam zůstaly taky. Ješ tě že jsi viděla ten billboard a my pak hledaly ten motel, řekla jsem Heleně. Tady ale žádnébillboardy nejsou, je to zakázané, řekl policista. (Co vlastněhelena viděla, byla to halucinace, která jim zachránila ž ivot?) Ná vště va ze zá hrobí Pojišťovna, ve kterébyl pan Grant zaměstnán, se vyznačovala vysoký m pracovním tempem. Pracovalo se na 150%, od rána do večera, od pondělí do neděle. Platilo zde nepsanépravidlo: Když nepřijdeš v soboru, v neděli se už ani neukazuj! Včera dostal Grant nový případ. Rodině po zemřelém muži měla být vyplacena pojistka. Grantův šéf vš ak chtěl ukázat, že muž spáchal sebevraždu, aby pojistka být vyplacena nemusela a jeho firma ušetřila. Byl to důležitý případ, Grant tedy zůstal v práci přes noc. Setmělo se, odeš el poslední zaměstnanec a Grant v kanceláři osaměl. Ne vš ak na dlouho. Po domě se začaly ozý vat tlumenékroky. Grantovi se orosilo čelo. Je tu někdo? volal. Nic. Kdosi ve vedlejší kanceláři zapnul kopírku. Grant tam vběhl a rozsvítil. Nikde nikdo. Jen kopírka naprázdno kopírovala. Když kopírku vypínal, zdálo se mu, že ve tmavém okně vidí za sebou jako v zrcadle muže v klobouku. Prudce se otočil. Nic. Zhasnul tedy světla a vrátil se do svékanceláře. Tam mu vš ak někdo mezitím rozházel vš echny papíry po zemi. Grant nevydrží s nervy a zavolá šéfovi. Pane, koktá, dějí se tu divnévěci. Mě se to stává taky, Grante. Jen klid. To je z přepracování. Grant si jde tedy uvařit kávu. Zase slyší ty kroky. Kancelářemi teď se skutečně pomalu pohybuje jaký si zahalený muž s kloboukem. Grantovi se rozbuš ilo srdce, utíká za přízrakem a chytá ho za krk: Co tu děláte! Přízrak se chce vysmeknout, ale marně. Neblázni, Grante, to jsem já, stává se z přízraku jeho vlastní šéf, běž domů, já to za tebe dodělám sám. Grant se uklidní, poděkuje a odchází. Šéf si v kanceláři rozloží na stole papíry a začíná pracovat. Podobně jako Grant, i on slyší v domě tlumenékroky. Venku začíná bouřka. Proudy vody buší do okenních tabulek a občasnézáblesky osvětlují potemnělékanceláře. Na chodbě někdo zapnul větrák. Šéf ho jde zase vypnout. Zase ty kroky. Teď se k němu blíží. Chce utéct zpět do kanceláře. Nemůže. Dveře se před ním samy zavírají. Otáčí se. Stojí těsně za ním. Zahalený v černém. Jen blesky osvětlují jeho bledou tvář. Srdce vypovídá službu a šéf se hroutí k zemi. Pane, poleká Grant, přiš el jsem vám jen říct, že už odcházím. Pane, co je vám? Pane! (Je mož né, aby mrtvý muž zjednal tímto způsobem pořádek, aby byla rodiněvyplacena pojistka, na kterou mají nárok?) Panenky Jmenuji se Elizabeth a vyrábím hadrovépanenky. Přestože se mépanenky všem velice líbí, jejich prodejem si moc peněz nevydělám. Proto pracuji jako sekretářka v jednéfirmě. Můj šéf se mnou jedná jak se svý m majetkem. Pořád mě nadává, uráží a ponižuje před zákazníky. Dávno bych dala výpověď, ale potřebuji peníze na živobytí. Když včera přiš la naš e firma o velmi důležitého zákazníka, šéf si mě zavolal a zase mi začal nadávat. To kafe je moc horké, odneste ho! Už jste mi opatřila ty letenky? Kde je moje kafe, kam ho nesete? Vy jste fakt neschopná... Těš ila jsem se domů, až dodělám zase nového panáč ka. Vypadal úplně jako můj šéf. Vtom jsem dostala nápad. Vzala jsem jehlu a zapíchla ji do panáč ka. Ve stejnou chvíli se Elizabetin šéf zhroutil k zemi. Infarkt. (Je mož né, aby Woodoo opravdu existovalo, nebo to byla jen shoda náhod?) Peně ženka 9

10 Na střední š kole jsem měl přítele. Jmenoval se Pavel. Byl to sirotek, svérodiče nikdy nepoznal. Pavel velmi toužil po studiu na univerzitě. Jeho pěstouni však byli chudí na neměli na jeho studium peníze. Pavel se tedy pokouš el získat sportovní stipendium jako hráč amerického fotbalu. Každý den po š kole jsme trénovali v parku. Toho dne tam Pavel naš el peněženku. Nebyly v ní peníze, pouze řidičský průkaz a kreditní karty. Pavel se rozhodl peněženku vrátit. Budou si myslet, že jsi ty peníze ukradl, varoval jsem ho. Majitel však bydlel blízko a Pavel chtěl udělat dobrý skutek. Adresa z peněženky jej zavedla do bohatéčtvrti před velkou, honosnou vilu. Zabuš il na dveře. Otevřel mu vysoký, nepříjemný domovník. Přejete si? ptá se domovník. Dobrý den, já jdu vrátit panu Smithovi peněženku, co jsem naš el. Pan Smith tu nebydlí, pojďte dál. Pan Johnson hned přijde. Já ale nechci mluvit s panem Johnsonem. Přiš el jsem jen vrátit peněženku panu Smithovi, myslí si Pavel. Mezitím přichází pan Johnson. Co si přejete, pane? Já chci mluvit s panem Smithem. Pan Smith tu není. Přiš el jsem mu vrátit peněženku. Pavel začíná bý t mírně zmaten. Hmm, to je zajímavé, pojďte dál. zve jej pan Johnson. Ale já jsem jenom přiš el vrátit peněženku. Pojďte dál. Posaďte se. Vaš i rodiče jsou kdo? Proč, proč se zajímáte o moje rodiče? A proč jste sem přiš el. Kdo vás navedl? Kdo by mě měl navést? Já jsem jenom přiš el vrátit peněženku. Ty kreditní karty jsou již dva roky proš lé! Kdo vás navedl? Přiznejte se! Já jsem přiš el vrátit peněženku. Co to má vš echno znamenat. Já jdu pryč! Pavel se otočí k odchodu. Na stolku vedle něj přitom spatří fotku muže, kterému je velmi podoben. Pavel vezme nohy na ramena a co nejrychleji uteče. Co si o tom myslíte? obrátí se pan Johnson na domovníka, může to bý t On? Již dva roky hledáme ztraceného dědice Smithový ch čtyřiceti miliónů a on k nám teď přijde sám, pokračuje pan Johnson, máme jeho adresu? Myslím, že ji nebude těžkézískat, odpoví domovník, měl bundu se znakem zdejší střední š koly. To je vý borné, hned zítra jej musíme kontaktovat. (Je mož né, aby Pavel našel peněž enku již dva roky mrtvého muž e? Mohla peněž enka lež et v parku bez povšimnutí dva roky, nebo nějaký zloděj ji panu Smithovi ukradl a za dva roky ji odhodil v parku? Byla to opravdu zvláštní náhoda, která př ivedla Pavla do domu muž e, o němž nikdy neslyšel a po němž nakonec zdědil 40 miliónů? Nebo jsme si to jen vymysleli?) Počítač Můj strý c byl jednou pozván s manželkou a velkou oslavu ke svému šéfovi. Měli však doma malédítě, takže museli si najmout dívku na hlídání. Strý c ji přivezl autem. Měla s sebou přenosný počítač a velkémnožství knížek, že se musí učit. Dítko se jí velmi líbilo, prohlaš ovala, že si budou spolu hrát. Když pak půjde dítko spát, že bude tak pracovat na svém počítači, že ani nestačí vyplenit ledničku. Vypadala velmi spolehlivě. Tak už běžte, ať to stihnete. Já to tu zvládnu. Určitě to zvládneš? ujišťovala strý cova manželka. Kdyby někdo volal, tak nechej běžet záznamník. Zvedni to jenom, když budeme volat my. Oba manželétedy odjeli. Když se vš ak blížili k šéfovu domu, vš imla si manželka, že si dívka zapomněla v autě taš ku s počítačem. Musíme se vrátit. Bez počítače se nemůže učit. Zkusím tam zavolat, prohlásil strý c. Telefon vš ak nikdo nebral. Něco se muselo stát, řekla manželka, vraťme se! Strý c otočí auto a za chvíli už přijíždějí k domu. Něco se skutečně stalo. Dveře jsou rozbitéa z domu se ozý vá křik. Oba běží rychle do domu. Tam vidí nepořádek, spoustu rozbitý ch věcí a na židli spoutanou dívku. Když ji rozváží, vypráví dívka o zloději v domě, který se vš ak zajímal jen o majetek a nikomu neublížil. Zavolají policii, která zloděje za chvíli zloděje zatkne. Strý ci se uleví, že to tak dobře dopadlo. Ješ tě, že jsi zapomněla u nás v autě ten počítač. Já jsem ale počítač nikde nezapomněla, mám ho tady, diví se dívka a ukazuje taš ku. Je to skutečně ta taš ka, kterou manželéviděli v autě. Byla vš ak celou dobu u nich doma. (Co viděli manž elé v autě? Co je př inutilo zavolat domů a pak se i vrátit? Počítač to nebyl!) 10

11 Portrét Jmenoval se Alfons a byl to malíř, krajinář. Krajiny však maloval však pouze do chvíle, než v sobě objevil tu zvláš tní moc a začal malovat portréty. Nádhernéportréty. Pamatuji se, jak dokončoval portrét jednéstaréženy. Portrét byl velmi krásný a poslední tahy š tětcem jej dovedly k naprostédokonalosti. Váš portrét je hotov, prohlásil malíř. Žena by měla bý t ráda, ale - zdá se, že není. Kdy si pro něj mohu přijít? ptá se s třesoucím se hlasem. Ve středu. Už ve středu? Ano. odvětí malíř posmutněle. Ve středu pověsil malíř portrét téstaréženy mezi ostatní svéportréty. Dosud žádný portrét, který namaloval, si portrétovaná osoba již nevyzvedla. Zemřela. Alfons měl zvláš tní moc, koho namaloval, ten zemřel. Maloval tedy osoby těžce nemocné, lidéna pokraji sil, nevyléč itelně nemocní si k němu chodili pro svůj poslední portrét. Malíř je tím zbavoval jejich pozemského trápení. Zpráva o Alfonsový ch schopnostech se rychle šířila po okolí. Jednou zaklepala na malířovy dveře mladá žena, byla viditelně ve š patném stavu. Dobrý den, já bych chtěla namalovat portrét. Já vám ho ale neudělám. Opravdu bych ho moc potřebovala. Tohle je soukromý ateliér. Vím, nemohu vám moc zaplatit. Já si ale vybírám, koho budu portrétovat. Vaš e manželka mě ale k vám poslala, že mi pomůžete! Malíř tedy neznámou dívku namaluje. Vznikne velkolepédílo. Nejkrásnější portrét, jaký kdy Alfons namaloval. Váš portrét je hotov, madam. Kdy si pro něj mohu přijít? V pondělí. V pondělí ráno zvoní u malířový ch dveří policie: Žena, kterou jste portrétoval, byla nalezena mrtvá. Byla přece nemocná? Byla úplně zdravá. Pouze se rozeš la s přítelem, tak trpěla depresemi. Zemřela za záhadný ch okolností. Malíř si uvědomí, že tu mladou ženu vlastně zavraždil a rozhodne se vytvořit poslední svédílo. Začne malovat sám sebe. Pracuje dnem i nocí, téměř nevychází z domu. Uklizečka pak ráno nalezne mrtvémalířovo tělo ležící pod dokončený m autoportrétem. (Byla to náhoda, ž e koho malíř namaloval, zemř el? Dostal malíř infarkt ze zaviněné smrti mladé ž eny, nebo měly jeho obrazy skutečnětu magickou moc?) Požá rnístanice 303 K nezbytnému inventáři naší požární stanice patřil i desetiletý Jack. Rodiče už neměl, a tak veš kerý svůj volný čas trávil u nás na stanici. Zde se o něj přímo vzorově staral pan Stone. Protože Stoneovi nemohli mít děti, bral Jacka skoro jako vlastního syna. Jack se zajímal o hasičskou techniku, pomáhal ji čistit a opravovat. Vš ichni hasiči se s Jackem kamarádili, pouze naš emu novému veliteli se jeho přítomnost moc nelíbila. Požární stanice prý není žádnédětskéhřiště. Jednou, když jel Jack vyhnán velitelem na kole domů, spatřil hořící dům. Vběhl do domu, kde slyš el, jak někdo volá o pomoc. Jack si přehodil přes hlavu deku, rozběhl se za volajícími hlasy a radil jim, aby se nebály a lehly si na podlahu. Když přiběhl uš piněný Jack zpět na požární stanici ohlásit požár, velitel mu zpočátku nevěřil. Pan Stone jej vš ak přemluvil: Já Jackovi věřím. Když říká, že hoří, tak skutečně hoří. Stone jede s Jackem k hořícímu domu nejprve sám. Když vš ak vidí, že chlapec skutečně nelhal, zavolá si posily. Hasiči s ohněm chvíli zápasí, nakonec je ale oheň uhaš en. Pan Stone se unavený vrátí zpět k autu, odkud Jack sledoval počínání hasičského sboru. Zvládli jsme to spolu pane, že? ptá se Jack. Zvládli, jsme teď skvělý tý m, řekne pan Stone a nasadí Jackovi na hlavu svou přílbu, teď si jeden z nás. Jack je šťasten. Stone odchází za velitelem. Přežili to vš ichni? ptá se. Vš ichni, tedy - až na jednoho, odpoví velitel a odkryje deku. Na zemi pod dekou leží Jack. Jacku, Jacku, jak to? panu Stoneovi se nedaří zadržet slzy, vždyť jsme spolu před chvílí... Stone se otočí k autu, kde s Jackem mluvil. Jack tam ale není. Jen přílba leží na zemi. 11

12 (Kdo př išel na stanici a zavolal hasiče k požáru? Byl to opravdu duch chlapce, který byl již mrtvý a udusil se dýmem, když se snaž il pomoci obyvatelům v domě, a nebo si chlapce jen hasič Stone př edstavoval?) Př edpis Peterson, náš lékárník, je již hodně starý. Přesluhuje a měl by pomýšlet na penzi. Má takévnuka, který vystudoval a chce po něm lékárnu převzít. Starému Petersonovi se vš ak do penze ješ tě nechce. Přiš el by o to, co ho na praxi lékárníka nejvíce bavilo. Přiš el by o kontakt s lidmi. Mladý Peterson mu tedy alespoň pomáhá. Jednou musí starý lékárník na chvíli pryč, zanést práš ky jednéstarédámě. Přijde ješ tě Hariet Samuelsová, dává pokyny vnukovi, má si vyzvednout 10mg Equicetu. Recept ti připíchnu tady na nástěnku. Když paní Samuelsová skutečně přijde, předpis jakoby se do země propadl. Mladý Peterson si není jist, jestli to skutečně mělo bý t 10mg. Počká tedy na dědu a ten zavolá doktorovi. Proboha ne. Má to bý t 1mg ne 10mg, zhrozí se lékař, 10mg by ji zabilo! Hariet dostane správnou dávku svého léku a ztracený předpis se objeví stejně záhadně, jako zmizel. Přísahám dědo, že tu předtím nebyl, duš uje se mladý lékárník. Opravdu 1mg, zírá děda na předpis, jak jsem to jen mohl tak poplést? (Opravdu př edpis zmizel a tím zachránil Hariet ž ivot, nebo ho mladý Peterson jen někam ztratil?) Restaurace Pan Harris s manželkou mají takovou malou restauraci. Žijí sami. Měli sice syna Johna, ale už léta o něm nemají žádnézprávy. Paní Harrisová věří, že vystudoval vysokou š kolu a pak na ně zapomněl. Panu Harrisovi vš ak před lety doš el dopis od armády, že jejich syn zahynul ve válce. Svémanželce vš ak o dopise nic neřekl, stále chudák věří, že se s Johnem jednou setká. Harrisovi jsou velice milí lidé. Č as od času dokonce pozvou k sobě domů nějakého bezdomovce a paní Harrisová pro něj připraví velice dobrou večeři. Dejte si ješ tě. Ješ tě vám přinesu mléko, John vždycky vypil hektolitry mléka. Kdy jste naposledy měl něco teplého? ptal se se zájmem pan Harris. Už se ani nepamatuji. mumlal host a jídlo přímo hltal. Neznámý bezdomovec nestačil Harrisům za jídlo ani poděkovat, zemřel. Určitě byl nemocný, přemýšlel přivolaný policista, zatímco jeho kolegovévynáš eli mrtvéz restaurace, každý bezdomovec má nějakou nemoc. Neberte si do domu taková individua. Co kdyby vás vykradl? My rádi pomáháme lidem, takoví chudáci nám přece nemohou nic udělat. No nic, rozloučil se policista, nashledanou. Myslíš, že děláme dobře, když těm bezdomovcům takhle pomáháme? začala pochybovat paní Harrisová, když zůstali sami. Co měli na tomhle světě? Nic. Jen samá trápení. V nebi je jim určitě lépe. opáč il pan Harris. Za nějaký čas přivedl Harris dalšího bezdomovce. Roztrhaný kabát, dlouhéš pinavévlasy, ruce plnézažloutlý ch boláků. Dáte si vepřové? š vitořila paní Harrisová a nenápadně zamíchala hostovi do jídla pěknou dávku jedu. A jak se vlastně jmenujete? vyzvídal Harris. Jméno nemám, od tédoby, co jsem dostal tu ránu do hlavy si nic nepamatuji. Ani tento host za jídlo nestihl poděkovat. Za asistence policie opět opouš těl restauraci nohama napřed. Hleďte, byl to voják, všiml si policista známek na krku bezdomovce, nějaký John Harris, neznáte ho náhodou? (Je mož né, aby se dopis od armády spletl? Je mož né, aby se ve stejný den narodili dva lidé se stejným jménem?) Rozhlasový moderá tor John nepatřil mezi příjemnémoderátory rozhlasový ch pořadů. Svý m svérázný m, drsný m humorem si dobíral vš echny, kteří mu do rádia telefonovali. A máme tu dalšího otravu! Dobrý den, rád bych mluvil s Johnem. Mluvíš s Johnem, kdo si myslíš, že tu je. Americký prezident? Přes to vš echno patřil jeho pořad k těm nejsledovanějším. Toho večera byla velká bouřka, jeden blesk dokonce uhodil i do budovy rádia. John zrovna vysílá a chystá se na dalšího posluchače. Na první lince volá nějaký chlapec: Dobrý den, můžete mi říci, proč jste se nikdy nesetkal se svý m synem? Do mého syna vám nic není, nashledanou. odsekne moderátor a přepíná na druhou linku. 12

13 Na druhélince je ale stejný hlas: Vy jste mi neodpověděl. Proč jste se nikdy nesetkal se svý m synem? Kdo jste, co po mně chcete, já s vámi nebudu mluvit! křičí John a přepíná na další linku. Tam je ale stejný hlas: Vy jste mi neodpověděl. Kdo jste, kdo jste? začíná moderátor ztrácet nervy. Jsem váš syn. Můj syn je ale mrtvý. Zabil se loni v létě! Jsem tvůj syn, tati. Proč jsi se se mnou nechtěl sejít? Události v moderátorskékabině sledují zpoza skla režisér a asistentka: To je schíza, co? Oba totiž slyší pouze Johna, žádný volající na lince není. Bouřka přeruš ila spojení. Na moderátorově stole najednou leží baseballová rukavice. Proč jsi se mnou alespoň neš el hrát baseball, tati? Já jsem, jsem měl strach. Jel jsem za tebou, ale jak jsem tě uviděl, dostal jsem strach a zase jsem ujel. Jiní otcovése svý mi syny hrají baseball. Proč ty jsi se mnou nikdy nehrál? Za Johnový mi zády dopadl baseballový míček a kutálí se po místnosti. Já jsem měl opravdu strach. Odpusť mi to, prosím! křičí moderátor a hledá míček. Režisér s asistentkou nevidí ani rukavici ani míček. Za sklem vidí pouze Johna, jak se svíjí v křečích a na někoho křičí. Tu noc měl Johnův pořad největší sledovanost. Byl to vš ak zároveň jeho pořad poslední. (Opravdu je mož né, aby moderátor slyšel svého již mrtvého syna právěv okamž iku, kdy blesk vyř adil telefony z provozu? Nebo to byly jen nějaké zhmotnělé výčitky svědomí?) Ruka mumie podle [1] Lorde Carnarvone, ve jménu Božím, buďte opatrný. Staří Egypťanéměli vědomosti a moc, kterése vymykají naš emu chápání! Váš přítel, Hrabě Louis Hamon. Lord Canarvon si přečetl dopis, pohrdavě se zasmál a zavrtěl hlavou: Nějaký ztřeš těný dopis mě neodradí od toho, abych tu hrobku prozkoumal! Během několika dní jeho expedice objevila bájnou hrobku Tutanchámona, a čtyři měsíce nato Lord Carnarvon zemřel. Co přimělo Louise Hamona, aby svému příteli napsal a varoval ho? Byla to zkuš enost s rukou mumie... Roku 1375 před naším letopočtem se král Achnaton pohádal se svou dcerou. A protože jako král si mohl leccos dovolit, nechal ji rovnou popravit. Nestačilo mu však, že byla mrtvá: Usekněte jí ruku. Když nebude její tělo celé, nikdy nevstoupí do posmrtného života. Princeznu tedy pohřbili bez ruky. Její ruka se dědila v arabský ch rodinách z pokolení na pokolení. Ve dvacátému století patřila jakémusi š ejkovi. Jednou onemocněl š ejk malárií. Vyléč il ho právě hrabě Hamon. Hamone. Vyléč il jste mě. Dovolte, abych vám dal vzácný dar. Šejk podával Hamonovi princezninu ruku. Takový dar nemohu přijmout. Jen berte Hamonova žena pohled na ruku nesnáš ela. Chtěli proto věnovat ruku nějakému muzeu, ale nikdo ji nechtěl. Hamonovi tedy zamknuli ruku do trezoru a zapomněli na ni. Když v říjnu 1922 trezor otevřeli, strnuli hrůzou. Ruka nebyla vysuš ená, ale hebká a svěží. Spal ji, žádala paní Hamonová. Ne, zaslouží si řádný pohřeb. 31. října, v podvečer svátku zesnulý ch, tedy přečetl hrabě Hamon modlitby ze starodávnéknihy mrtvý ch. Když knihu ale zavřel, zhaslo světlo a domem otřásla rána. Náhlý poryv větru rozrazil dveře. Hamonovi padli na podlahu a ve dveřích se objevila egyptská žena. Proboha! Ona nemá ruku! hlesla paní Hamonová. Postava se sklonila k ruce a zmizela. Vítr se uklidnil a světlo se zase rozsvítilo. Ruka vš ak byla pryč. Hamon se po této zkuš enosti rozhodl varovat svého přítele lorda Carnarvona. Lord mu vš ak neuvěřil a zemřel. Smrtícípá tek Nikdy jsem nebyla pověrčivá. Až do toho osudného pátku. Pátku třináctého. Ten večer nás s Helenou kluci pozvali na diskotéku. Pak jsme chtěly ješ tě společně zajít k nám a dívat se na video. Tehdy jsem si půjčila Smrtící pátek, dnes bych to už neudělala. Zazvonil zvonek. Heleno, pojď. Kluci tu už jsou. volala jsem. Helena vš ak stojí jako přimražená a upřeně zírá televizi. Nevnímá. Podívej se na to, promluvila, to je straš né! Co je straš né? Nech toho a pojď! odbyla jsem Helenu a tahala ji za rukáv. 13

14 Tolik mrtvý ch, a těch světel! Samá krev! O čem to proboha mluvíš? Ta televize je přece vypnutá. Podívej se, ty to nevidíš. Tolik krve, ach, to je hrozné, třásla se. Helenina hra mě přestala bavit: Jestli nepůjdeš, půjdu sama. Nechoďte nikam, začala Helena najednou hystericky křičet, nechoďte nikam stane se vám něco straš ného! Co by se nám mělo stát? Nic se nestane konejš ila jsem ji. Něco straš ného se stane, viděla jsem to v televizi! Helena se zhroutila a začala plakat. Hele, kluci, běžte sami, obrátila jsem se na naš i návš těvu, já tu zůstanu s Helenou, nějak jí není dobře. Heleně se viditelně ulevilo, že jsem zůstala doma. Č etly jsme si, povídali a pak mě napadlo pustit televizní zprávy. Najednou jsme obě zůstaly sedět jako přimražené. Zpráva o železničním neš těstí nám vyrazila úplně dech. Auto, který m kluci jeli, zůstalo stát na přejezdu a bylo sraženo vlakem. Oba zahynuli. Kdybychom tehdy jely s nimi, zahynuly bychom také. Helena mi tehdy zachránila život. Jenom š koda, že jsme neviděly ten film. V kazetě totiž nebyla páska. (Mohla Helena v televizi něco vidět, když ve videokazetěvůbec nebyla páska a televize byla navíc vypnutá?) Soud Muž zavraždil svou manželku. Je zatčen, obviněn a vypovídá u soudu... Co jste dělal ten večer, ptá se prokurátor. Byl jsem pořád doma. To je blbost, jak by jsi mě pak mohl zabít? Je to možné? Muž vidí zavražděnou stát v zadním rohu místnosti. Na čele mu vyráží kapky potu. Tento lístek o parkování ale tvrdí... Ten lístek jsem nikdy neviděl. Lžeš. Podívej, nikdo ti nevěří. Zavražděná stojí vpravo pod oknem. Nelžu, dokaž mi to! rozkřikne se muž na zavražděnou. Je vám něco? ptá se soudce, který pochopitelně u okna nikoho nevidí. Hlídač s parkoviš tě se na vás pamatuje, vmísí se do hovoru prokurátor. Ten chlap z parkoviš tě ti to zavařil, co? směje mrtvá. Dej pokoj, nic mi nedokážou, křičí muž na mrtvou. S ký m to mluvíte? prokurátor začíná ztrácet nervy. Klid v soudní síni, ukončuje hádku soudce, Běžte si sednout. Dospěla porota k nějakému závěru? Duš evně nezpůsoben. (Je mož né, aby vrah viděl mrtvou, nebo to jen hrál, aby byl uznán duševněnezpůsobilý?) Supermedvě d Můj brácha Jiří je už dlouho nemocný. Lékaři si s ním nevědí rady, žádný lék nepomáhá. Nemoc se stále zhorš u- je. Jediné, co dokáže Jirkovi vrátit radost, je jeho Supermedvěd - medvěd s červený m šátkem uvázaný m na zádech. Dala mu ho maminka, ješ tě než ji přejelo auto. Jirka nemůže bez medvěda udělat ani na krok, jeho Supermedvěd musí bý t vš ude s ním. Pořád sní, že spolu zachrání svět. Když jsem jednou přijela ze š koly domů, přiběhla sousedka, že Jirku odvezli do nemocnice. Tak rychle jsem na kole snad ješ tě nikdy nejela. Jakmile jsem veš la do nemocničního pokoje a uviděla tátu, jak nehybně sedí nad postelí, bylo mi vš e jasné. Jirka umřel. Doma, jakoby se něco změnilo, nikdo neběhal po domě, nikdo nezachraňoval svět. Vtom jsem uviděla Jirkova Supermedvěda ležet na zemi. Jirka by přece bez medvěda neudělal ani krok, musíme mu ho přinést! Tati, musíme zpět. Rychle! jako by mě něco nutilo ke spěchu. V pokoji ale už Jirka nebyl. Sestra nám řekla, že ho před chvílí odvezli do márnice. Vozík jsme zastihli ješ tě na chodbě. Jirka ležel klidně, nedý chal. Dala jsem mu Supermedvěda do náručí. Najednou vidím, že jeho ruka pomalu objímá medvídka a oči se začínají otevírat. Sestro! začali jsme s tátou křičet, sestro, pojďte sem. Jirka zase začal dý chat. Ležel vedle svého Supermedvěda a byl šťasten. Lékaři si to nedovedli vysvětlit. (Dopustil se lékař hrubé chyby a prohlásil Jirku za mrtvého, nebo ho jeho hračka skutečněprobudila k ž ivotu?) Svě dek Manžel paní Martinové, velmi bohatédcery jednoho naftového magnáta, se zase vrátil pozdě domů. Kde jsi zase byl? vyš těkla paní Martinová na svého muže. 14

15 Kde byl, kde byl... opakoval slova pestrobarevný papouš ek. Měl jsem důležitéjednání. Jednání? V hotelu? S tou blondý nkou? Nevoď mě za nos! Dobře vím, co děláš, když nejsi doma. Ale drahá, víš přece, že miluji jen tebe. Rozhodla jsem se požádat o rozvod, už nebudu financovat tvémilostnérománky. Rrrozvod, rrrozvod... křičel papouš ek. To neuděláš. Jsem prezident tvénadace. A tvůj manžel. Už nejsi nic. Teď jsi nula. Manžel pomalu přeš el ke krbu a vzal do ruky těžítko. Harry, co to děláš? Harry, nechej toho. Pomoc. Ozvala se tupá rána a tělo paní Martinovése pomalu sesunulo k zemi. Harry Martin ješ tě vzal svémanželce š perky, rozbil okno a pak odeš el. Ráno přiš la do pokoje služka, aby jako každý den uklidila. Když spatřila mrtvolu svézaměstnavatelky, spustila straš ný křik. Přivolaná policie se ihned pustila do vyš etřování. Za chvíli veš el do pokoje i pan Martin: Ach, to je hrozné. Lízo, co ti to udělali Rozplakal se. Jsem komisař Dreyfus, upřímnou soustrast. Budu se vás muset zeptat na několik otázek. Něco se mi tu nezdá. Vždyť je to jasné. Zloděj přiš el zvenku, rozbil okno, zabil nebohou Lízu, ukradl jí ukradl š perky a utekl. No jo, ale přiš el-li zvenku, musely by být na koberci š lápoty, ale nejsou. namítl komisař, no nic, ješ tě se uvidíme. Nashledanou pane Harry. Harrry, opakoval papouš ek, Harrry nechej toho. Harry, co to děláš? Pomoc... Harry Martin ztuhnul. (Co to komisař slyšel? Mohl komisař uvěřit svědectví papouška?) Tabule Ta učitelka matiky byla prostě děsná. Nechala nás po š kole jenom proto, že jsme zapomněli domácí úkol. Sama si š la nakoupit a my tam museli čekat, až se vrátí. Seděli jsme ve třídě a nudili se. Vš ichni už byli dávno pryč, jen náš hluchoněmý š kolník Griffin obcházel třídy a vyměňoval žárovky. Někteří žáci si z chudáka Griffina dělali legraci. Křičeli na něj sprostá slova, posmívali se mu. Někdy se mi zdálo, že přestože je š kolník neslyš el, dobře věděl, co na něj křičí. Jak jsme tam tak seděli a pozorovali padající prach, napadlo nás něco nakreslit na tabuli. Když ale udělali první čáru, přeběhl nám mráz po zádech. Při kreslení vycházelo z tabule děsivésténání. Rozhodli jsme se přijít oněm hrůzný m zvukům na kloub. Jeden z nás tedy zůstal ve třídě a dělal čáry na tabuli. My ostatní jsme se vydali po stopě děsivý ch zvuků. Tak dlouho jsme bloudili š kolou, až nás zvuky zavedly do kotelny. Tam ležel Griffin zavalený těžkou rourou a těžce dýchal. Když jsme š kolníka vytáhli a zavolali pomoc, tajemnézvuky rázem ustaly. Tenkrát jsme zachránili Griffinovi život. (Kdo vydával zvuky, když je školník hluchoněmý a jak se mohly zvuky šíř it školou až do třídy?) Tlusťoch V malém pokoji seděl na židli tlustý, asi dvousetkilový chlap, a fascinovaně zíral na televizi. Vš ude kolem bylo plno suš enek, smažený ch brambůrek a nepořádku. Tu přiš la do pokoje š tíhlá, upravená paní a položila před tlusťocha talíř s jídlem. Tohle je velice speciální hamburger, Dicku. Je totiž poslední, který jsem ti udělala. Odcházím. Neruš, teď to je nejzajímavější. Posloucháš vůbec, co ti říkám, Dicku. Opouš tím tě. Dick se rozplakal. Ty pláč eš? Máš mě opravdu rád? Ach, Dicku! Neruš, teď toho psa zastřelí, kanuly Dickovi slzy po tváři. Teď toho mám ale fakt dost. Budu spát u babičky. Paní se sehnula pro kufry a odcházela. Vtom vš ak Dick zakaš lal a sesunul se k zemi. Dicku, neumírej, zůstanu tu s tebou, paní běžela zavolat pohotovost. Bylo vš ak již pozdě. Bohužel, paní, je nám líto. Byl to infarkt. řekl tiš e lékař a s kolegou pomalu zvedali tlusťocha na nosítka. Dickova ruka najednou sjela a rozbila televizor. Obrazovka zajiskřila. Co to? Podívejte. On dý chá! Dick zase žil. (Dick opravdu př ežil. Rozvedl se s manž elkou a dál sledoval televizi. Opravdu mohl elektrický šok z televize zachránit Dickovi ž ivot?) Trezor 15

16 Pracuji jako prodavač v jednom luxusním klenotnictví. Bylo páteční odpoledne, těsně před zavírací dobou. Můj šéf už odejel na chatu. Když odcházel srazil se ješ tě ve dveřích s mladou slečnou ve velký ch brý lích. Dobrý den, jmenuji se Stoneová. Poslali mě sem z agentury. Mám tu nastoupit na místo úč etní. Poslal jsem slečnu Stoneovou rychle do kanceláře. Ješ tě měla přijít jedna má stálá (a bohatá) zákaznice. Za chvíli se skutečně veš la do klenotnictví manželka místního bankéře i se svou malou dcerkou. Zatímco si paní vybírala š perky, její dcerka zkoumala prodejnu. Tak se stalo, že se dcerka dostala až do otevřeného trezoru. V tom momentě mě napadlo, že jsem trezor zapomněl zavřít. Rychlý m pohybem jsem přibouchl dveře a dál se věnoval zákaznici. Ten náhrdelník je skutečně krásný, děkuji vám. A nashledanou. Emily, pojď!... Kde jsi?... Emily? bankéřova dcera nebyla k nalezení. Neviděl jste mou dceru? Dostal jsem zlétuš ení. Běželi jsme k trezoru. Pomóc. Mami. Pusťte mě ven, ozý valo se zevnitř. Paní dostala hysterický záchvat. Otevřete ten trezor, rychle. Já neznám kombinaci. Tu zná jen můj šéf, ten už ale odejel na chatu.... Zavolám mu.... Proboha, zapomněl si tu mobilní telefon. Zavolali jsme policii, aby trezor otevřela. Pane, to ale bude trvat celou noc. Vzduchu v trezoru je ale jen tak asi na dvě hodiny. Policejní technik se pustil do otevírání. Volání z trezoru pomalu sláblo. Zmocnila se nás panika. V tu chvíli přiš la slečna Stoneová, naš e nová úč etní. Pusťte mně, já to otevřu. Slečna Stoneová si klekla k trezoru. Emily, slyšíš mně? Polož hlavu na trezor a řekni první číslo od 1 do 99, kterétě napadne. Já nevím. Ale víš, řekni nějakéčíslo. 56 A teď doleva, nebo doprava doleva Slečna Stoneová natočila číselník na trezoru přísluš ný m směrem na patřičnéčíslo. Ozvalo se klapnutí. Znovu, Emily. Řekni zase nějakéčíslo. 89, doleva Slečna znovu natočila číselník, znovu se ozvalo klepnutí. A teď naposledy... Emily slyšíš mě?... Emily! jedna vzdechla Emily. V trezoru začal docházet vzduch. Jaký m směrem?... Emily, doleva nebo doprava? doprava Slečna otočila číselník o jedno doprava... a nic. Emily, to je š patně, řekni jinéčíslo V trezoru vš ak bylo už ticho. Slečna tedy otočila číselník o jedno doprava. Cvak, dveře se pomalu otevřely. Ach, Emily! vzdechla na smrt vystraš ená matka. Pomoc přiš la v poslední chvíli. Kde je ta paní, co to otevřela. Chtěla bych jí poděkovat? po zachránkyni vš ak jakoby se země slehla. Hledání ztracenézachránkyně přeruš ila svý m příchodem starší tlustá paní: Dobrý den. Jmenuji se Stoneová. Poslali mě sem z agentury. Mám tu nastoupit na místo úč etní. (Kdo byla ta tajemná zachránkyně, proč zmizela a proč se druhá účetní jmenovala stejně? Jak mohla otevřít trezor pomocí náhodných čísel?) U jezera Stevensovi si chtěli udělat bezva víkend, zajeli tedy tábořit k jezeru. Zatímco manželéstevensovi se víceméně úspěš ně pokouš eli postavit stan, vydal se jejich desetiletý syn nasbírat červy. Chtěli potom s tátou chytit něco k večeři. Chlapec se sklenicí hledá červy a jde stále hloub a hloub do lesa. Vtom narazí na chřestýše. V touze po boji s lítou š elmou se Stevens junior neovládne, chytne klacek a začne do chřestýše šťourat a dloubat. V boji vš ak zvítězí chřestýš a uš tkne. Chlapec vykřikne, spadne na zem a neví, co má dělat. Najednou si vš imne, že vedle něj nějaký muž v invalidním vozíku. To nic. Jsem lékař, pomohu ti, konejší muž chlapce, máš u sebe šátek? Ano. Zavaž si tu nohu. Nad ránou... Dobře. Já nemohu hýbat rukama, musíš teď sáhnout do mébraš ničky vzadu a vyndat z ní takovou odsávačku. Chlapec z braš ničky na vozíku skutečně vyndá umělohmotnou odsávačku. Teď si musíš ránu důkladně vysát. Bude to trochu bolet, ale jsi chlap, musíš něco vydržet. 16

17 Malý Stevens přiložil odsávačku na ránu a vysál. To už ale takézačal působit hadí jed v jeho těle, hlava se mu motala, zrak se kalil. Chlapec se svalil na zem a omdlel. Mezitím se rodičům podařilo postavit stan a začali svého syna postrádat. Byl již dlouho pryč, takže se jej vydali hledat. Jenom doufali, že se mu nic nestalo. Běhali po lese, volali. Marně. Rodič e zač ínají propadat panice. Volají a křičí. Křičí a volají. Když tu se chlapec probudí, slyší svérodiče a začne volat taky. Po chvíli Stevensovi svého syna skutečně najdou a zavolají pomoc. Přiletí vrtulník s lékařkou, který mu píchne sérum. To jsem dlouho neviděl, aby si chlapec z města tak pěkně oš etřil uš tknutí, chválila lékařka. Já si ji sám neoš etřil. To mi poradil jeden takový doktor. Lékařka se na chvíli zarazí. Na invalidním vozíku? ptá se. Ano, vy ho znáte? diví se chlapec. Co to je za doktora? zajímají se rodiče. Místní rodák. Vystudoval medicínu a pak se sem chtěl vrátit a provozovat tu praxi. Cestou zpět měl vš ak autonehodu a ochrnul. Přesto tu dlouhou dobu bydlel a všem poskytoval užitečnérady. Byl to takový zdejší anděl strážný. Rodiče lékařčina odpověď trochu zarazila. Byl? ujišťují se. Ano byl. Ten doktor zemřel již před několika lety! (Kdo tedy zachránil chlapci ž ivot? Byl to skutečněduch, nebo si chlapec jen vybavil nějaké vzpomínky, jak ošetř ovat uštknutí hadem? A nebo vás chceme jenom nachytat?) Ú tě k Carol byla z těch žen, kterépracují na plnéobrátky. Pracovní stres ji však viditelně velmi zmáhal, proto jí šéf donutil udělat si krátkou dovolenou. Carol si tedy chtě - nechtě vyrazí autem do hor, kde má pronajatou chatu. Bezpečná jízda není její silnou stránkou. Cestou telefonuje, přehrabuje papíry, a tak se stane, že v závratnérychlosti málem narazí do velkého skalního převisu. Přes vš echny útrapy Carol přece jen dorazí k chatě, kde ji již netrpělivě očekává místní správcová. Tak, tady máte klíče. Doufám, že se vám u nás bude líbit. Nechám vám ješ tě na zápraží noviny, aby jste si měla za dlouhý ch večerů co číst. Carol však bez práce zřejmě nemůže žít. Sedá si do křesla a zapíná počítač. Vtom slyší z venku křik dětí. Před domem si skutečně hrají nějakéděti. Carol na ně křičí, aby š ly pryč a neruš ily ji. Než se stačí otočit, děti skutečně zmizí. Jakoby se do země propadly. Druhý den se děti objeví opět. Tentokráte vš ak na Carol mávají. Carol, je čas. Pojď s námi. Kam mám jít? diví se Carol. Než se stačí otočit, děti opět záhadně mizí. Přítomnost těch podivný ch dětí vrtá Carol neustále hlavou. Večer tedy zavolá správcovéa stěžuje si. Děti. Tady žádnéděti nikdy nebyly. diví se správcová. Třetí den se vš ak děti opět objeví. Carol, pojď s námi. Už je čas. Na co je čas? Kam mám jít? A proč s vámi? Podívej se do novin, radí děti. Carol se podívá do novin, odejde za dětmi a zmizí. Další den přiš la za Carol správcová. Klepe na dveře, hledá Carol. A nic. Pohledem zavadí o noviny. Zvedne je a čte. Č te o tom, jak nedaleko naš li v autě mrtvou dívku, která s autem narazila do skalního převisu. Č te takéo tom, jak na druhéstraně hor spadl ze srázu autobus plný dětí. Č te a nechápe. (Byla Carol opravdu duch? Odešla opravdu za dětmi na Věčnost? Komu tedy dala správcová klíče a s kým telefonovala?) Ú tě k II. Václav byl odjakživa duš e nespoutaná. Na jednom místě nikdy dlouho nepobyl. Není se tedy co divit, že od první chvíle ve vězení myslel na útěk. Deset let byla příliš dlouhá doba. Ze státního vězení se doposud nikomu nepodařilo utéct, přesto si Václav udělal plán. Věřil, že bude první, komu se útěch povede. Vězni tam tehdy pracovali v prádelně a v truhlárně. Václav, který obvykle pracoval v truhlárně, se prohodil s jedním z vězňů pracujícím v prádelně. Václav tedy š el do prádelny a jeho spoluvězeň do truhlárny. Po skončení směny si Václav vlezl do pračky a čekal, co se bude dít. A taky, že se dělo. Na konci směny vždy strážní vězně kontrolovali podle seznamů a teď jim jeden v prádelně chyběl. Sirény se rozhoukaly, strážní začali pobíhat, nastal zmatek. Po chvíli byl však ztracený vězeň nalezen v truhlárně, takže se zdálo, že je vš echno v pořádku. 17

18 Václav si počkal, až strážní zkontrolují vozíky s prádlem, kterébyly nachystanéna odvoz pryč, a do jednoho z vozíků si vlezl. Vozík byl skutečně naložen do auta a odvezen ven z věznice. Václavovi se to skutečně povedlo, byl volný! Až to zastaví, tak už jenom nepozorovaně vyklouznu, přemítal. Auto jelo ješ tě dlouho, ale pak opravdu zastavilo. Vš echny vozíky s prádlem byly vyloženy z auta a zavezeny do neznámémístnosti. Václav ješ tě chvíli počkal, pak vykoukl z vozíku. Na to, co spatřil, ješ tě dlouho nezapomene. Státní věznice - Florida. (Mohl mít Václav opravdu takovou smůlu, ž e utekl z jednoho vězení do jiného?) Wheezer Můj syn Tom a jeho pes Wheezer byli nerozluční přátelé. Podnikali spolu výlety do okolí, spali spolu. Jeden bez druhého chvíli nevydržel. Oba byli šťastni až do toho dne. Chystali jsme se na výlet, Wheezer pobíhal vesele okolo. V tom se za zatáč kou vynořilo auto. Řidič Wheezera v térychlosti přehlédl. Promiňte, neviděl jsem ho, omlouval se. Co pomohou omluvy, když ztratíte nejlepšího přítele. Pohřbili jsme Wheezera na zahradě. V noci nemohl Tom usnout, pořád myslel na Wheezera. V tom uslyš el klepání na dveře. Tom seš el dolů a dveře otevřel. Za dveřmi stál pes a vrtěl ocasem. To je Wheezer, vykřikl radostí Tom. Když jsme ráno otevřeli Wheezerův hrob, byl prázdný. (Mohou existovat dva stejní psi? Kdo mohl odnést Wheezerovo tělo z hrobu?) Zahrada ManželéSchurovi byli už v důchodu. Děti měli už velké, takže v malém domku s velkou zahradou žili sami. Paní Schurová na zahradě pěstovala růže, kteréjí vš ak způsobovaly podivnéproblémy. Jednou odpoledne zalévala s manželem růže, když tu se jí zatočila hlava a málem omdlela. Vtom začala drmolit: Honem musíme zavolat Jackovi, než udělá hloupost. Chce dát náš dům do zástavy, aby měl peníze na nějaký obchod, je to š patná investice. Pan Schur rychle vytočil číslo svého syna. Haló Jacku, to jsi ty? Nedělej to. Co nemám dělat? Vš ak ty dobře víš. Chceš prodat náš dům, ale nevíš, že ten obchod se ti nevyplatí. Nedělej to. Kdo ti to řekl? Babička měla takovévidění. Jack slíbil, že se přesvědčí, zdali je obchod skutečně tak vý hodný, jak si myslí. Za několik dní krmila Marie, dcera manželů Schurový ch svémalédítě. Do toho zazvonil pošťák. Marie š la otevřít. Zatímco byla pryč, rozbilo její dítko skleničku. V tu samou chvíli dostala paní Schurová opět vidění: Honem, musíme zavolat Marii. Její dítě má v jídle sklo. Marie se mezitím vrátila k dítěti a chtěla pokračovat v krmení, když tu zazvonil telefon. Marie, nedělej to. V tom jídle je sklo. Opravdu. Stav paní Schurovése den ode dne zhorš oval. Doktoři si s ní nevěděli rady. Pouze si mysleli, že její podivné stavy způsobuje vůně jejich vzácný ch růží. Pan Schur tedy všechny růže zničil. Když dokončil svédílo zkázy, zazvonil telefon: Ahoj tati, tady Jack. S tím obchodem jste měli pravdu. Kdybych vás neposlechl, přiš li bychom o střechu nad hlavou. Díky. A pěkně pečuj o ty vaš e růže. (Je mož né, aby měly růž e takovou moc?) Zá mek Moje teta je už hodně stará. Bydlí v jednom takéhodně starém pavlačovém domě. Kromě toho, že je moje teta stará, je takévelice důvěřivá. Dveře svého bytu otevře každému, kdo jen na ně zaťuká. Protože zločinů ve čtvrti, kde teta bydlí, stále přibý vá, přemluvil jsem ji, aby si pořídila lepší zámek. Teď se k vám nikdo se zlý mi úmysly nedostane, pravil zámečník firmy Bezpečný domov, když odcházel. Teta byla spokojená. Nejmodernější zámek otevíraný zevnitř klíčem vypadal opravdu bezpečně. Druhý den když se teta vrátila z nákupu, ozvalo se klepání a čísi hlas: Jsem z plynáren, přiš el jsem vám zkontrolovat plynoměr, pusťte mě prosím dál. Teta se ze vš ech sil snažila otočit klíčem, ale nic. Zámek se ani nehnul. Promiňte, ten zámek se nechce otevřít, křičela teta, přijďte prosím později 18

19 Hmm, řekl hlas a odeš el. Teta chtěla zavolat zámečnickou firmu Bezpečný domov, aby zámek opravila. Firma vš ak v žádném telefonním seznamu nebyla, jakoby neexistovala. Za chvíli se ozvalo klepání znovu: Tady policie, otevřete. Tentokráte se zámek bez problémů otevřel. Za dveřmi stál policista. Nebyl u vás muž, co říkal, že je z plynáren? Ano, byl. Nemohla jsem vš ak odemknout dveře, přiznala se teta. To je dobře. Byl to zloděj. Kdyby jste mu otevřela, zabil by vás a okradl. Už jsme ho chytli, takže se tu nějakou dobu neukáže. Nějaký čas se zámek bez problémů otevíral. Jednou se klepání ozvalo naléhavěji než kdy jindy: Pomoc, otevřete rychle dveře. Pomoc. naléhal hlas. Zámek vš ak zase začal stávkovat. Promiňte, ale ten zámek nejde otevřít, omlouvala se teta, nemám zavolat policii? Ne, já zaklepu vedle. Zakrátko bylo u sousedů hotovépozdvižení. Sousedka byla nalezena mrtvá. Jakže to říkal ten zámečník, teď se k vám nikdo se zlý mi úmysly nedostane? (Opravdu nějaká síla ochraňovala tetu, nebo to byla jen náhoda?) Zá pasník Billy už nebyl dobrý m zápasníkem, větš inu svý ch posledních zápasů prohrál. Byl již starý a mladý m zápasníkům již prostě nestačil. Z ringu vš ak chtěl odejít jako vítěz. Vyhrát svůj poslední zápas si přál tak moc, že si svévítězství koupil. Jednoduš e zaplatil svému soupeři, aby po druhém kole padl a už nevstal. Těsně před zápasem se vš ak Billyho naděje rozplý vají. Přichází za ním jeho soupeř. Hele, Billy, rozmyslel jsem si to. Nenechám tě vyhrát. Vždyť jsme se tak domluvili a já ti zaplatil. Tu dohodu ruším. Nevyhraješ. Billy si umíní, že bude bojovat jako nikdy a že vyhraje za každou cenu. Svůj poslední zápas nesmí prohrát. Nastává zápas. Billy skutečně bojuje jako nikdy. Ú der střídá protiúder. První kolo, druhékolo. Krev se řine, pot stéká po tělech. Třetí kolo. Soupeř konečně klesá k zemi a Billy se stává vítězem. Je unavený, zmlácený, ale šťastný. Přibíhá lékař, aby vyš etřil soupeře. Je mrtev, konstatuje, je mrtev už půl hodiny. Bojoval jste s mrtvolou! Billy stojí jako opařený. Jak to, vždyť se mnou bojoval, vš ichni to viděli. (Mohl Billy tak touž it po vítězství, ž e bojoval i s mrtvolou? Nebo jeho protihráč chtěl vyhrát natolik, ž e přestož e bylo jeho tělo mrtvé, jeho mysl bojovala dál a dávala impulsy už mrtvému tělu?) Zbraň ManželéSimonovi bydlí v domě sami. Děti jim vyrostly a odstěhovaly se, jen občas je jezdí navš těvovat. Ve čtvrti, kde Simonovi bydlí se začíná rozmáhat zločin. Vykradli sousedy odnaproti, když byli na dovolené. Sousedy, co bydlí vedle zloději nejen vykradli, ale i důkladně zmlátili. Panu faráři někdo otrávil psa. Pan Simon tedy vytáhne ze skříně starý revolver, co má po svém otci, bývalém policistovi. Zbraň řádně vyčistí, namaže a na střelnici s ní naučí střílet nejen sebe, ale i manželku. Po nějakédobě se pan Simon chystá odjet na služební cestu. Neodjížděj, já se tu sama bojím, prosí paní Simonová. Víš, že to nejde, ale máš tady přece tu pistoli po tátovi. Ale já se s ní bojím střílet. Ješ tě někoho zraním. Táta vždycky říkal, že ta pistole je bezpečná, střílí prý jen na zločince, dobrélidi nechá na pokoji. V noci má paní Simonová zvláš tní sen. Za spaní ji probudí podivnézvuky, kroky a řinčení skla. Č elo má orosené a celá se klepe strachem. Pomalu otevře zásuvku na nočním stolku, třesoucí se rukou vyndá pistoli a jde ke schodiš ti. Schová se za rohem, kroky se k ní pomalu blíží. Nééééééé, křičí paní Simonová. Prudce se otáčí a střílí na osobu na schodech. Nééééééé, křičí paní Simonová. Prudce se otáčí a zmítá na posteli. Slyšíš, miláč ku. Probuď se, to se ti jen něco zdálo. Pan Simon ješ tě neodjel. Až zítra. Další noc je paní Simonová opravdu sama doma. Za spaní ji probudí podivnézvuky, kroky a řinčení skla. Č elo má orosenéa celá se klepe strachem. Pomalu otevře zásuvku na nočním stolku, třesoucí se rukou vyndá pistoli a jde ke schodiš ti. Schová se za rohem, kroky se k ní pomalu blíží. Nééééééé, křičí paní Simonová. Prudce se otáčí a mačká kohoutek na svézbrani. 19

20 Mami, počkej, to jsem já! Nestřílej! ze tmy vybíhá syn paní Simonové. Ta stále hystericky mačká kohoutek. Zbraň vš ak nestřílí. Konečně si paní Simonová uvědomuje, že střílí na vlastní dítě, pouš tí pistoli z rukou a omdlévá. Pistole padá po schodech dolů, kde konečně vystřelí. Tím zároveň končí i řinčení skla a ozý vá se tupá rána. Syn jel kolem, tak chtěl svou matku navš tívit. Zapomněl si však klíče, proto musel lézt domů přes balkón. Ve stejný okamžik se do domu vloupal zloděj, který vzbudil matku. Matka střílela na syna, zbraň ale nevystřelila, zato potom po pádu na zem náhodně vystřelila a zabila zloděje. (Je mož né, aby pistole střílela opravdu jen na lumpy a nezabila syna, ale zlod ěje ano? Nebo jsme si to jen vymysleli?) Zeď Seržant Greg byl jedním z drsný ch policistů. Uměl vymlátit doznání viny i z naprosto nevinného člověka. Snad i papeže by donutil, aby se přiznal k vraždě. Ten den bylo vykradeno několik bytů. Policistéihned zatkli George, známého zlodějíčka se specializací na byty. Udělal jsi to, ty hajzle! Přiznej se! začal seržant Greg mírně. Neudělal. hájil se George. Tentokráte byl skutečně nevinný. Greg bouchl do stolu: Ale udělal! A já to z tebe dostanu. Já jsem vážně nevinej. Seržantovi doš la trpělivost. Teď už se z vyš etřovací cely ozý valy jen tupérány a sténání. Když se po chvíli otevřely dveře, nebyl na George pěkný pohled. Obleč ení měl potrhané, po pomláceném oblič eji mu stékaly praménky krve. Odveďte ho! křikl seržant. George se zvedl ze země a pomalu odcházel. Ve dveřích však zavrávoral, až se musel zachytit o zeď. Byl tak potlučený, že ho nakonec museli podpírat, aby do svécely vůbec doš el. Krátce nato George na následky svý ch zranění zemřel. V místech, kde se opřel o zeď, zůstal po něm krvavý flek. Seržant sice nechal místnost několikrát vymalovat a stěnu vyčistit, krvavý flek se vš ak na ní objevoval zas a znova. Za nějaký čas zůstal Greg ve vyš etřovací cele sám. Chtěl zrovna odejít, když tu se před dveře samy zavřely a neznámá síla ho uchopila pod krkem. Ze strachu se vůbec nezmohl na odpor. Za pár minut byl Greg nalezen mrtev. Na krku měl velkéfleky po š krcení, jeho vrah se ale nikdy nenaš el. A krvavý flek se od tédoby na stěně cely již neukázal. (Kdo Grega uškrtil? Byla to pomsta mrtvého vězně?) Literatura a použitéprameny: [1] Deary T., Hepplewhite P.: Straš liví Egypťané, z cyklu Děsivédějiny, Egmont Č R,s r.o., Praha 1999 [2] Dick Clark Productions: Beyond Relief (TV seriál, Věřte - nevěřte), 1997, Premiéra TV, a.s [3] Č erný, M.: píseň 20

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Malý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap

Malý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap JEŽÍŠOVO DĚTSTVÍ O Ježíšově dětství toho mnoho nevíme. Víme jen tolik, že bydlel v Nazaretě, ve vesnici, kde byla doma Panna Maria, a že by velmi poslušný. Když zemřel zlý král Herodes, Svatá Rodina se

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Anna Čtveráková. Střípky z žití

Anna Čtveráková. Střípky z žití 1 Anna Čtveráková Střípky z žití 2 Seznamka na pohřbu Zemřel nám šéf po dost dlouhé nemoci a já jsem se měla výhledově stát jeho nástupkyní. Jely jsme s kolegyněmi na pohřeb a já jsem byla pověřena pronést

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Přečti si můj příběh uvnitř. Co přijde příště? MOJE RODINA SE MĚNÍ. Mrkni dovnitř na rady dalších mladých lidí Proč se to děje?

Přečti si můj příběh uvnitř. Co přijde příště? MOJE RODINA SE MĚNÍ. Mrkni dovnitř na rady dalších mladých lidí Proč se to děje? Co přijde příště? Přečti si můj příběh uvnitř MOJE RODINA SE MĚNÍ Mrkni dovnitř na rady dalších mladých lidí Proč se to děje? Proč se to děje? Existuje řada důvodů, proč se někteří rodiče rozejdou. Obvykle

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Josífek byl už opravdový školák,

Josífek byl už opravdový školák, 1 Josífek byl už opravdový školák, prvňáček. Ale hlavně byl zvědavý malý kluk. Stále si něco vymýšlel, občas nerad poslouchal a taky často lhal. Nic nepomohlo, že začal chodit do školy. Nepomohlo, ani

Více

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Návštěva anděla Kdysi dávno žila v Nazaretu dívka. Byla jemná a skromná a jmenovala se Marie. Zasnoubila se s tesařem jménem Josef. Jednou, když si vyšla na procházku, přihodilo se jí něco

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, ... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Napsal a nakreslil : SZLIN (Kata Szép)

Napsal a nakreslil : SZLIN (Kata Szép) 16 16 Napsal a nakreslil : SZLIN (Kata Szép) Čečensko chtělo být nezávislé na Rusku. To se nepodařilo smírnou cestou, a tak v r.1994 začala první čečenská válka. 17 60 000 ruských vojáků vtáhlo do Čečenska.

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

Václav Říha Šípková Růženka

Václav Říha Šípková Růženka Václav Říha Šípková Růženka Text byl volně upraven v Městské knihovně v Praze podle pohádky Václava Říhy z díla Zvířátka a Petrovští. Další pohádky naleznete online na www stránkách Městské knihovny v

Více

Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová

Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová Seznámení s autorem: Na okraj bych se Vám ráda představila. Mé jméno je Barbora Koppová a bydlím nedaleko Prahy. Ke psaní jsem se dostala z povinnosti. Snažila

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Bible pro děti představuje. Narození Ježíše

Bible pro děti představuje. Narození Ježíše Bible pro děti představuje Narození Ježíše Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot Upravili: E. Frischbutter; Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2012 Bible

Více

Honzík. dobrodružství v městečku Postýlkov

Honzík. dobrodružství v městečku Postýlkov Honzík a jeho dobrodružství v městečku Postýlkov Je brzy ráno. Sluníčko nakukuje do Honzíkovy ložnice. Honzík leží v posteli a spí. Áááááá Honzík se vzbudí a zívne si. Otočí se na bok. Pak se s úlekem

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

POKUS PRVNÍ. Život je drama

POKUS PRVNÍ. Život je drama POKUS PRVNÍ Život je drama (Je to literární klišé?) 1 Vítr nese semínko pampelišky Na hladinu rybníka? Na kousek hlíny? Do otevřených úst? Na šlehačkový dort? Do kouta chodby? Na betonový dvorek? Do praskliny

Více

ALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45

ALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45 ALBATROS Miloš Macourek Adolf Born Mach a Šebestová ve škole Mach a Šebestová ve škole MILOŠ MACOUREK ADOLF BORN Albatros Miloš Macourek heir, 1982 Illustrations Adolf Born, 1982 ISBN 978-80-00-02867-5

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

A l b A t r o s zlom_vnitrni_ce_v2.indd :37

A l b A t r o s zlom_vnitrni_ce_v2.indd :37 A l b a t r o s Alena Čálková Borůvky na prodej Alena Čálková i l u s t r o v a l a a n n a m a s t n í k o v á Borůvky na prodej A l b a t r o s Alena Čálková, 2015 Illustrations Anna Mastníková, 2015

Více

Bible pro děti. představuje. První Velikonoce

Bible pro děti. představuje. První Velikonoce Bible pro děti představuje První Velikonoce Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Janie Forest Upravili: Lyn Doerksen Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2010 Bible for Children,

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

děkuji Vám, že jste mi

děkuji Vám, že jste mi Mistryně, děkuji Vám, děkuji Vám, že jste mi Rádo se stalo. že jste mi sem pomohla přivést devět starších lidí v jejich 60 nebo 70 letech, aby Vás tentokrát viděli. Přeji Vám stále dobré zdraví a krásu.

Více

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom

Více

Jak tak bloudila lesem, objevila se před ní najednou babička. Byla celá shrbená, na zádech nesla dříví a samotnou ji nohy sotva nesly.

Jak tak bloudila lesem, objevila se před ní najednou babička. Byla celá shrbená, na zádech nesla dříví a samotnou ji nohy sotva nesly. Jak tak bloudila lesem, objevila se před ní najednou babička. Byla celá shrbená, na zádech nesla dříví a samotnou ji nohy sotva nesly. Neměla bys něco k jídlu, holčičko? zeptala se Sněhurky unaveně. Celý

Více

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny:

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: biblické příběhy pro děti PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha PŘEČTI SI: 17,1-7 KLÍČOVÝ VERŠ: 17,5 C9 Ve dnech Eliáše

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Zatím sestoupi1 s nebe anděl v bílém rouchu. Odvalil od hrobky kámen a posadil a něj. Vojáci se zděsili a utekli. Za chvíli potom přišly k hrobu zbožn

Zatím sestoupi1 s nebe anděl v bílém rouchu. Odvalil od hrobky kámen a posadil a něj. Vojáci se zděsili a utekli. Za chvíli potom přišly k hrobu zbožn ZMRTVÝCHVSTÁNÍ Ježíšovi nepřátelé zvítězili. Ježíš byl mrtev, jeho učedníci rozptýleni. Všemu byl konec. Zlí lidé nechtěli poslouchat Ježíšovo učení a teď, když byl mrtev, se radovali. Ježíš však řekl:

Více

Píšete dětem černé puntíky, když něco zapomenou? Nebo jim dáváte jiný trest?

Píšete dětem černé puntíky, když něco zapomenou? Nebo jim dáváte jiný trest? Rozhovor s... Zajímá nás i to, co se děje na prvním stupni. Proto jsme vyzpovídali paní učitelku Janásovou a paní učitelku Drštičkovou. Chtěli jsme hlavně vědět, jak se daří jim a jejich prvňáčkům. PANÍ

Více

PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání. Pracovní list č.

PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání. Pracovní list č. PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání Pracovní list č. 2 Křížovka Pracovní list č. 3 Text O Červené kšiltovce Pracovní list č. 1 Před

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ

POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ Dlouho se na ten výlet těšily a říkaly si, že i jim se něco pěkného přihodí, jak už to na výletě bývá. A přihodilo se. Bylo velice krásné červnové jitro,

Více

Figuriny. "Ha-ha-ha! " začala se řehotat Katarina,když ožila. "Hi-hi-hi!" odpovědi se jí dostalo od Anabely.

Figuriny. Ha-ha-ha!  začala se řehotat Katarina,když ožila. Hi-hi-hi! odpovědi se jí dostalo od Anabely. Figuriny "Ha-ha-ha!" bylo první, co figuríny řekly, když v buticích, výkladech obchodů a v skladištích velkoobchodů začaly ožívat. Každá jedna figurína se začala smát. Jakoby chtěla popřít tu nepřirozenou

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Motto: Nevěř všemu co zříš, nebo se podivíš (staré rčení) Ale opravdu tady ležel, ujišťoval světlovlasý mladík

Motto: Nevěř všemu co zříš, nebo se podivíš (staré rčení) Ale opravdu tady ležel, ujišťoval světlovlasý mladík Motto: Nevěř všemu co zříš, nebo se podivíš (staré rčení) Ale opravdu tady ležel, ujišťoval světlovlasý mladík poručíka. Viděl jsem ho na vlastní oči. A byl určitě mrtvej, proto jsem vás taky zavolal.

Více

Následovala malá chvíle ticha. Pak ze mě vypadlo: Sáro? Kdy má vlastně Libor přijít? Za 10 minut, řekla Sára. Čekání na Libora jsme si krátily tím, že jsme probíraly takové typické holčičí věci. Najednou

Více

Růžová víla jde do města

Růžová víla jde do města Růžová víla jde do města V Růžovém lese žila s maminkou, tatínkem a dědečkem v malé chaloupce Růžová víla. Jednoho dne se procházela po kraji lesa a zasněně hleděla na nedaleké město. Jakpak to tam asi

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Paměťnároda. Helena Medková

Paměťnároda. Helena Medková Paměťnároda Helena Medková 1946 Narodila se v roce 1946 v Praze. Její rodiče ji již od malička vedli k hudbě. Hrála na klavír a její sestra na housle. Studovala na konzervatoři a poté na Akademii múzických

Více

Výborně! Těším se na setkání

Výborně! Těším se na setkání Výborně! Těším se na setkání zítra! Ahoj, jmenuji se Sema! Přišla jsem do Maďarska před několika měsíci, před nedávnem jsem začala řídit křesťanské společenství, které jsme založili s mými krajany. 143

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 63 Autor: Mgr. Petra Elblová Datum: 15.12.2011 Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk Tematický okruh:

Více

Co mi vyprávìl mimozemš an

Co mi vyprávìl mimozemš an Claude Vorilhon Co mi vyprávìl mimozemš an Jsou již mezi námi? Eko konzult Mimozemš an 3 1. Setkání Pozn.: Pøeklady výrokù z bible nebyly ovìøeny podle nìkterého z oficiálních církevních pøekladù bible.

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se

Více

Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně.

Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně. Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně. 18.1 Struktury Co bude k obědu/k večeři? Dejte mi míň masa. Můžu dostat víc knedlíků? Proč nechceš jíst vepřové? Nesmím jíst vepřové, protože jsem muslim. Olga se seznámila

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

Ano, které otevírá dveře

Ano, které otevírá dveře ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Básničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi.

Básničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi. Básničky pro holky Malujeme vajíčka, pro bratrance, pro strýčka. To nejhezčí tatínkovi, taky jedno dědečkovi. Ještě klukům ze školky, žádná nejsou pro holky. Však vajíčka z čokolády, máme i my holky rády

Více

Čtyři světla pasýře Šimona

Čtyři světla pasýře Šimona Čtyři světla pasýře Šimona Vánoční hra s písněmi na téma: Cesta k jeslim Úvod Obsah Jedne tmavé noci se pastýřský chlapec Simon vydá hledat ztracenou ovečku.pro jeho soucit a dobrotu rozdá cestou potřebným

Více

ŘÍJEN. strana: 1 E_O-N

ŘÍJEN. strana: 1 E_O-N strana: 1 E_O-N V pátek 26.9. se šestka zúčastnila akce pořádané společností EON. Anička nám popsala, jak celá akce probíhala. V pátek jsme měli akci EON-trak. Chvíli jsme se učili a pak šli do EON-trucku.

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více