CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Azylová politika Maltské republiky

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Azylová politika Maltské republiky Téma práce: Azylová politika Maltské republiky Štěpánka Neničková Vedoucí práce: Mgr. Tereza Malochová Olomouc 2013

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. Datum:. Popis:.

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda vyjádřila své poděkování vedoucí práce Mgr. Tereze Malochové za poskytování cenných rad a připomínek. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za vyjadřovanou podporu a pochopení po celou dobu studia.

4 Obsah Obsah... 8 Úvod Mezinárodní kontext azylu a uprchlictví Ţenevská úmluva o právním postavení uprchlíků Charta základních práv Evropské unie Společná azylová a migrační politika Evropské unie Kontext azylu na Maltě Azylová politika Maltské republiky Definice základních pojmů Azylová procedura Ţádost o azyl Práva a povinnosti ţadatele o azyl Řízení o udělení mezinárodní ochrany Práva drţitelů mezinárodní ochrany Odvolací řízení při zamítavém rozhodnutí Zamítnutý ţadatel o azyl (Rejected) Dočasná humanitární ochrana (Temporary Humanitarian Protection) Nároky držitelů mezinárodní ochrany Vzdělání Ubytování Zdravotní péče Zaměstnání Finanční podpora Ostatní nároky uţivatelů mezinárodní ochrany Sociální práce s uprchlíky Specifika a principy sociální práce s uprchlíky Oblasti činnosti sociálního pracovníka s uprchlíky na Maltě Nevládní organizace pomáhající uprchlíkům na Maltě The United Nations High Commissioner for Refugees (UNHCR) The Jesuit Refugee Service (JRS) The International Organization for Migration (IOM) Malta Emigrants Commission (MEC) Foundation for Shelter and Support to Migrants (FSSM)... 36

5 Závěr Seznam zkratek: Seznam použitých zdrojů: Příloha... 43

6 Úvod Tato absolventská práce pojednává o problematice azylu a věnuje se především situaci uprchlíků po příchodu na území Maltské republiky. Zaměřuje se na jejich moţnost získání mezinárodní ochrany, azylovou proceduru a jejich nároky jakoţto uznaných uprchlíků. Myslím si, ţe téma uprchlictví, nebo migrace je v dnešní době velmi aktuální, neboť stále více lidí přichází za lepším ţivotem do Evropy, nebo Ameriky. V horším případě jsou nuceni svou zemi opustit v důsledku přetrvávajícího válečného konfliktu, nebo změn ţivotního prostředí. Proto je velmi důleţité, aby kaţdá země měla dobře propracovaný systém přijímání cizinců (uprchlíků, migrantů) na svém území, a tak mohla vhodně reagovat na jejich akutní potřeby. Téma azylové politiky Maltské republiky jsem si vybrala z toho důvodu, ţe jsem na Maltě strávila tříměsíční praxi a měla tak příleţitost seznámit se se všemi postupy a procesy s tím spojené. Malta je pro svou specifickou polohu uprostřed Středozemního moře nazývána tzv. nárazníková země, coţ znamená, ţe je pro mnohé uprchlíky první zemí, kde poţádají o azyl. Na to navazuje velké mnoţství komplikací, se kterými je maltská vláda nucena se vypořádat. Důvodem byla také moţnost vytvoření teoretické práce v češtině, která by byla vhodným a komplexním informačním materiálem pojednávající o daném tématu nejen pro studenty uvaţující o praxi na Maltě, ale také pro pracovníky neziskových organizací zabývající se touto problematikou. Cílem absolventské práce bylo poskytnout ucelený náhled na azylovou politiku Maltské republiky prostřednictvím popisu procesu získávání mezinárodní ochrany, moţnosti odvolat se při nepříznivém rozhodnutí a vysvětlení jednotlivých práv a povinností vztahujících se k určitému typu ochrany. Při zpracovávání práce jsem vyuţívala převáţně maltskou legislativu vztahující se k azylové proceduře platnou v roce 2012 zahrnující Refugees act, Legal Notice 243 of 2008 a Legal Notice 131 of Významným zdrojem informací byla také broţura pro ţadatele o azyl vydaná organizací Jesuit Refugee Service s názvem Asylum in Malta: What you should know. Poznatky o právech a povinnostech ţadatelů o azyl a uţivatelů mezinárodní ochrany jsem získala z internetových stránek maltské kanceláře Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Informace pro další kapitoly jsem čerpala z knih od Oldřicha Matouška, Sociální práce v praxi, Jany Dvořákové a kol., Metody sociální práce s imigranty, azylanty a jejich dětmi, Evy Dohnalové, Úvod do sociální práce s migranty a z internetových stránek organizací JRS, IOM, UNHCR, MEC a 6

7 FSSM. Některé kapitoly jsem doplnila praktickými poznatky z praxe zpracované v rámci ročníkové práce. Práce má charakter kompilace, která vznikla na základě syntézy dostupných zdrojů a literatury o tématu. Je rozdělena do pěti kapitol. První kapitola s názvem mezinárodní kontext azylu a uprchlictví má čtenáři poskytnou rámec pro orientaci, v tom jak je daná problematika ukotvena z hlediska mezinárodních smluv a jaký vývoj proběhl a stále probíhá v této oblasti na území Evropské unie. Další kapitola uţ se přímo týká azylové politiky na Maltě, kde jsou nejdříve vysvětleny základní pojmy z hlediska jejich definic a následně je přistoupeno k popisu samotné azylové procedury. Třetí kapitola popisuje nároky drţitelů mezinárodní ochrany v oblasti vzdělání, bydlení, zdravotní péče, zaměstnání, finanční podpory a dalších dílčí nároky. Čtvrtá kapitola se věnuje specifikům práce s uprchlíky, neboť se jedná o zranitelnou skupinu osob, která má za sebou mnohdy silně traumatizujícími záţitky. A protoţe v České republice se sociální pracovníci nesetkávají se skupinou uprchlíků tak často jako na Maltě, připojuji i část o náplni práce maltských sociálních pracovníků. Poslední, pátá kapitola zahrnuje výčet hlavních nevládních organizací, které vyvíjí svou činnost na území Malty a reagují na akutní potřeby uprchlíků a ţadatelů o azyl. 7

8 1 Mezinárodní kontext azylu a uprchlictví 1.1 Ženevská úmluva o právním postavení uprchlíků Ţenevská konvence, nebo Úmluva OSN o právním postavení uprchlíků byla oficiálně schválena Valným shromáţděním V roce 2011 uplynulo tedy jiţ šedesát let od jejího přijetí. Cílem úmluvy bylo přispět k řešení problému uprchlictví, který se v Evropě objevil po druhé světové válce. Uprchlíka představuje jako člověka majícího opodstatněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboţenství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politickému přesvědčení. Dále určuje práva a povinnosti hostitelských zemí ve vztahu k uprchlíkům. Poskytuje také právní základ pro práci úřadu Vysokého komisaře pro uprchlíky, který tak mohl za dobu svého působení pomoci několika milionům osob. (UNHCR, 2011) Úmluva je dodnes základním nástrojem ochrany práv uprchlíků, avšak v průběhu let zaznamenala určitý vývoj a změny, které spočívají například v proměnách příčin, které vedou ke ztrátě domova a nutnosti opustit zemi původu. Jedná se například o extrémní chudobu, nebo dopad klimatických změn. Do současnosti úmluvu od jejího vzniku přijalo okolo 140 zemí světa a prvním signatářem bylo v roce 1951 Dánsko. Bohuţel v důsledku uplatňování odlišným přístupů a politik pro přijímání a jednání se ţadateli jednotlivými smluvními státy stále není moţné mluvit o společném azylovém systému. (UNHCR, 2011) Malta se připojila svým podpisem k Ţenevské konvenci a jejímu Protokolu o postavení uprchlíka v roce (Refugees act, 2001) 1.2 Charta základních práv Evropské unie Charta, v dnešní době více pouţívaná Listina základních práv Evropské unie zaručuje právo na azyl, a to v souladu s výše zmíněnou Ţenevskou úmluvou o právním postavení uprchlíků z roku 1951, Protokolem o postavení uprchlíka z roku 1967 a také se zakládající smlouvou o Evropském společenství. Článek 19 Listiny zakazuje hromadné vyhoštění osob, coţ znamená, ţe nikdo nesmí být odsunut, vyhoštěn či vydán do rukou státu, existuje-li vážné nebezpečí, že by na jeho území mohl být odsouzen k trestu smrti, podroben mučení nebo jiným nelidským či ponižujícím trestům či zacházení. (Euroskop, nedatováno) 8

9 Charta byla přijata spolu se sjednáním Smlouvy z Nice v roce 2000 a je odrazem moderního pojetí základních lidských, občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv. Její součástí je 54 článků, které se dělí na kapitoly pod názvem důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita, občanství a spravedlnost. Charta ţádným způsobem nemění rozdělení kompetencí členských států, ani nepůsobí sniţování významu jiných mezinárodních úmluv. Má se stát jakýmsi měřítkem pro vytváření a realizaci práv EU a jejích orgánů. (Sagit, 2004) 1.3 Společná azylová a migrační politika Evropské unie Na základě rozhodnutí členských států Evropské unie o sjednocení jednotlivých pravidel pro vyřizování ţádostí o azyl došlo k zahájení procesu tvorby společného souboru zásad platných v celé EU. První kroky k dosaţení stanoveného cíle byly uskutečněny na summitu v Tampere v říjnu roku (EurActiv, 2006) Evropská Rada zde určila čtyři hlavní východiska azylové a migrační politiky. Jedním z nich bylo navázání partnerství a spolupráce se zeměmi původu migrantů, kdy cílem má být boj proti chudobě, ochrana lidských práv a snaha zlepšovat podmínky ţivota tamních obyvatel. Dále má být vytvořen společný evropský azylový systém, a to na základě Ţenevské úmluvy a principu non-refoulement. Východisko spravedlivého zacházení s občany třetích zemí garantuje těmto lidem stejná práva a povinnosti jako občanům EU, za předpokladu, ţe jejich pobyt je legální. Nastolení účinnějších mechanismů při řízení migrace jako vízové politiky, sniţování nelegální migrace, repatriace a kontroly vnějších hranic. (Dohnalová, E., 2012, s ) V roce 2003 přijaly členské státy minimální standard v rámci tzv. Dublinu II., jímţ se stanovují kritéria a postupy pro určování státu zodpovědného za projednání konkrétní ţádosti o azyl. Účelem bylo zamezit moţnosti výběru cílové země ze strany ţadatelů. Dále byly schváleny významné směrnice upravující minimální úroveň ochrany uprchlíka pro oblast ubytování, vzdělání, zaměstnání, zdravotní péče, apod. Pro účelné fungování Dublinské úmluvy byla zřízena databáze Eurodac, která umoţňuje porovnávání otisků prstů ţadatelů o azyl. Cílem je identifikovat dotyčnou osobu a zjistit, zda uţ podala ţádost v jiném členském státu. V případě shody otisků prstů ţadatele s otisky z databáze bude poslán zpět do země, kde byly otisky sejmuty poprvé. Byl také vytvořen Evropský fond pro uprchlíky za účelem podpory přijímacích center EU a dobrovolných návratů. (EurActiv, 2006) 9

10 Následoval tzv. Haagský program s názvem Posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii pro roky Tato druhá střednědobá strategie byla přijata Evropskou radou v roce Cílem a snahou tohoto programu bylo posílit schopnost EU a jejích členských států zaručovat a chránit základní práva, přístup ke spravedlnosti, ochranu potřebných osob ve shodě s Ţenevskou konvencí a dalšími mezinárodními smlouvami, omezovat proudy migrace a kontrolovat vnější hranice EU, usilovat o odstranění organizovaného zločinu na mezinárodní úrovni, nebo zdokonalit vzájemné uznávání soudních rozhodnutí, atd. (Dohnalová, E., 2012, s. 47) Poslední střednědobou strategií je Stockholmský program přijatý pro roky a má název Otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je. Svým hlavním zaměřením se vztahuje do oblasti justice a vnitra a znovu je zde kladen důraz na rozvoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva s odkazem na Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu. Mezi hlavní body tohoto programu patří úprava legálního přistěhovalectví a naopak i boj proti nelegální migraci, lepší systém ochrany hranic, vytváření Evropy azylu, kam mezi konkrétní kroky patří také zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu na Maltě a spolupráce a partnerství se zeměmi původu. (Dohnalová, E., 2012, s ) 1.4 Kontext azylu na Maltě Podle statistik UNHCR přijelo od roku 2002 k maltským břehům na lodích osob. Je odhadováno, ţe zhruba 30% z nich stále zůstává na Maltě. V roce 2012 na Maltu přišlo 1890 osob, z nichţ 65% pocházelo ze Somálska, 24% z Eritreje, 4% z Nigérie, 3% z Egypta a po jednom procentu z Palestiny, Etiopie a dalších zemí. Z celkového počtu příchozích bylo 66% muţů, 12% chlapců, ţeny a dívky představovaly 22%.(UNHCR, 2010) Více jak tři čtvrtiny příchozích osob získaly na Maltě v roce 2012 určitou formu ochrany. Z toho doplňková ochrana byla udělena v 75%, status uprchlíka dvěma procentům ţadatelů, dočasná humanitární ochrana jednomu procentu osob, zamítnuto bylo 9% ţadatelů a ţádost byla uzavřena ve 4% případech. Provizorní humanitární ochranu získalo 9% lidí, kterým tak bylo umoţněno zůstat na Maltě, neboť jejich případ není stále projednán a existují okolnosti čekající na vysvětlení. Mezinárodní ochrana byla v převáţné většině případů udělena lidem pocházejícím ze Somálska, a to v 86%, dále občanům Eritreji v 12% a ostatním v jednom procentu případů. (UNHCR, 2010) 10

11 V roce 2012 ţilo v Open Centrech (ubytovací zařízení) osob. Moţnost přesídlení vyuţilo 420 lidí a od roku 2005 bylo přesídleno uţ osob. Prostřednictvím programu Asistovaný Dobrovolný Návrat se do své země původu vrátilo 40 uprchlíků. (UNHCR, 2010) 11

12 2 Azylová politika Maltské republiky 2.1 Definice základních pojmů Pro účely této práce je důleţité nejprve vymezit základní pojmy spjaté s azylovou procedurou na Maltě podle platných maltských zákonů a odborné literatury pro lepší a snadnější pochopení rozebírané problematiky. Pojmy vycházející z Ţenevské úmluvy jsou shodně interpretovány i v českém prostředí. Azyl Azyl je ochranný pobyt udělený státem lidem na svém území, kteří prchají z jiného státu před pronásledováním, nebo jiným nebezpečím. Osoba, jíţ je azyl udělen se nazývá uprchlík. (JRS Malta, 2013) Uprchlík Podle maltského práva je uprchlíkem osoba, která zaţívá opodstatněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboţenství, národnosti, členství ve zvláštní sociální skupině nebo pro své politické názory a nachází se mimo zemi své státní příslušnosti a nemůţe, nebo kvůli strachu je neochotná vyuţít ochrany své země; nebo někdo, kdo nemá státní občanství a nachází se mimo zemi svého trvalého bydliště a v důsledku toho je neschopen, nebo kvůli strachu není ochoten se tam vrátit. (Refugees act, 2001) Zákon dále definuje, kdo nemůţe být povaţován za uprchlíka. Jedná se o sobu, která je jiţ příjemcem pomoci a ochrany od úřadů OSN (jiných neţ UNHCR) a u které existují váţné důvody pro podezření, ţe tato osoba spáchala zločin proti míru, válečný zločin, nebo zločin proti lidskosti, spáchala před svým příjezdem váţný, nepolitický zločin mimo Maltu, nebo je vinna činy, které jsou v rozporu s účely a zásadami OSN. (Refugees act, 2001) V České republice se v případě udělení mezinárodní ochrany osoba nazývá azylant. Žadatel o azyl (Asylum seeker) Kaţdá osoba, která chce podat ţádost o status uprchlíka, musí nejprve vyplnit formulář zvaný jako Předběţný dotazník (Preliminary Questionnaire, nebo PQ). Vyplnění tohoto formuláře je prvním krokem v azylové proceduře, ale ještě není bráno 12

13 jako oficiální ţádost o mezinárodní ochranu. Od okamţiku, kdy je vyplněný formulář předán Úřadu komisaře pro uprchlíky, je osoba povaţována za ţadatele o azyl. Osobě s tímto statusem je dle maltského práva přiznána speciální ochrana a určitá práva a povinnosti. (JRS Malta, 2008, s. 5) Doplňková ochrana (Subsidiary protection) Doplňková ochrana je dalším formou ochrany poskytované podle maltského zákona o uprchlících imigrantům, kteří se nemohou bezpečně navrátit do své země původu. Tento typ ochrany je udělován v případě, ţe ţadatel nedosahuje na status uprchlíka, ale přesto potřebuje ochranu a Komisař pro uprchlíky má důvodné podezření, ţe by dotyčná osoba po návratu do země mohla utrpět váţnou újmu. (JRS Malta, s. 4) Za váţnou újmu je moţné podle maltského práva povaţovat trest smrti, nebo popravy, mučení, nelidské, nebo poniţující zacházení. Také můţe znamenat závaţné ohroţení ţivota, nebo osoby z důvodu svévolného násilí, nebo ozbrojeného konfliktu v zemi. Při rozhodování o udělení, nebo neudělení doplňkové ochrany můţe Komisař pro uprchlíky vyuţít doporučení UNHCR zahrnující popis aktuální situace v konkrétní zemi. (JRS Malta, s. 4) Dočasná humanitární ochrana (Temporary Humanitarian Protection) Humanitární ochrana je typem doplňkové ochrany a znamená speciální úlevu pro určitou osobu, která poté můţe setrvat na Maltě, dokud se nebude moci bezpečně vrátit do země původu nebo se přemístit do jiné třetí země. (Refugees act, 2001) Úřad komisaře pro uprchlíky (The Office of the Refugee Commissioner) Všechny ţádosti o status uprchlíka musí být předloţeny Úřadu komisaře pro uprchlíky, který byl na Maltě zřízen zákonem pro přijímání a vyřizování ţádostí. Úkolem Komisaře pro uprchlíky a jeho spolupracovníků je vyšetřit kaţdou ţádost o status uprchlíka a vydat doporučení Ministerstvu vnitra a národní bezpečnosti, zda by určitá ţádost měla být přijata či zamítnuta. Ministr ve většině případů doporučení vyhoví. V případě, ţe komisař pro uprchlíky doporučí ţádost zamítnout, ţadatel o azyl má právo se odvolat. Pro tyto účely existuje na Maltě Refugee Appeals Board (Odvolací komise pro uprchlíky). Pokud nedojde k odvolání, případ se uzavírá. (JRS Malta, 2008) 13

14 Odvolací komise pro uprchlíky (Refugee Appeals Board) Odvolání musí být učiněno do dvou týdnů od oznámení a Odvolací komise pro uprchlíky musí, pokud to nároky konkrétního případu vyţadují, zajistit přítomnost tlumočníka. Kaţdá osoba v odvolacím procesu má právo na bezplatnou právní radu. Poté, co je ţádost opětovně prošetřena vydá Komise písemné rozhodnutí, které obsahuje důvody pro přijetí, nebo naopak zamítnutí ţádosti. V okamţiku vydání rozhodnutí je toto rozhodnutí povaţováno za konečné a případ je uzavřen. Proti tomuto rozhodnutí se jiţ není moţné odvolat. (JRS Malta, 2008) Ministry for Home Affairs and National Security (MHAS) Ministerstvo vnitra a národní bezpečnosti je na Maltě odpovědné za zřizování dvou svých oddělení, Úřadu komisaře pro uprchlíky, který má na starosti problematiku azylu a agentury AWAS zaměřující se na podporu uprchlíků a ţadatelů o azyl. Dále na něm spočívá konečné rozhodnutí o udělení, nebo zamítnutí ţádosti o azyl. (MHAS, 2013) Agency for the Welfare of Asylum Seekers (AWAS) Tato agentura spadá pod maltské Ministerstvo spravedlnosti a vnitra a jejím cílem je zajišťovat přijatelné ţivotní podmínky ţadatelů o azyl. Dosahuje toho prostřednictvím pravidelných kontrol podmínek v ubytovacích zařízeních, poskytováním specifických sluţeb zranitelným skupinám osob, nebo realizací informačních programů v oblasti zaměstnání, vzdělání, bydlení a zdravotnictví. Dále spolupracuje s ostatními veřejnými subjekty na zajištění plnění národních závazků vůči uprchlíkům a ţadatelům o azyl. Pravidelně také informuje ministra o rozvoji a změnách v oblasti svého působení a podílí se na tvorbě nových politik a legislativních opatření za účelem zlepšení jiţ poskytovaných sluţeb. (MHAS, 2013) Závislý člen rodiny Závislý člen rodiny znamená manţela, nebo manţelku uprchlíka, jejichţ sňatek je při podání ţádosti o azyl platný, a dítě uprchlíka, které je svobodné a v den podání ţádosti o azyl mladší osmnáct let. (Refugees Act, 2001) 14

15 Zranitelné osoby Za zranitelné osoby jsou povaţovány těhotné ţeny, lidé se zdravotním postiţením, osoby, které byly podrobeny mučení, znásilnění, nebo jiné závaţné formě fyzického, psychického, nebo sexuálního násilí. Patří sem také nezletilé osoby, které musely čelit zneuţívání, zanedbávání, nebo jinému nelidskému a nedůstojnému zacházení a které trpěly v ozbrojeném konfliktu. (Legal Notice, 2008) Nezletilá osoba bez doprovodu Tento termín označuje osobu mladší osmnáct let, která přišla na Maltu bez doprovodu dospělé osoby za ni zodpovídající, zahrnuje i nezletilé ponechány bez doprovodu dospělého po vstupu na území Malty. (Legal Notice, 2005) Vysídlené osoby (Displaced persons) Termín vysídlená osoba označuje státní příslušníky třetích zemí, nebo osoby bez státní příslušnosti, jeţ musely opustit zemi původu, nebo byly evakuovány v reakci na výzvu mezinárodních organizací, a které se kvůli přetrvávajícím podmínkám nemohou vrátit zpět. (Legal Notice, 131/2005) Detence (Detention, Close Centrum) Detence je zařízení pro zadrţování osob, které přicházejí na Maltu nelegálně tj. bez platných dokumentů zahrnující pas, nebo víza, kde je do značné míry omezena svoboda pohybu. Podle maltského imigračního zákona zde musí zůstat po dobu dvanácti měsíců, v případě zamítnutí ţádosti o status uprchlíka aţ osmnáct měsíců. Maximální doba zadrţení je tedy osmnáct měsíců. Zranitelné osoby mohou být na základě lékařské prohlídky propuštěny dříve. (JRS Malta, 2013) V České republice se pojem detence uţívá také pro označení zařízení na zadrţování cizinců. Důvodem pro zadrţení je na rozdíl od detencí na Maltě správní vyhoštění nelegálně pobývajících cizinců. (Dohnalová, E., 2012, s. 7) 15

16 2.2 Azylová procedura V této části absolventské práce se budu věnovat popisu průběhu azylové procedury na Maltě, a to od příchodu uprchlíků do země aţ po moţnost odvolání při negativním rozhodnutí. Kaţdá osoba přijíţdějící na Maltu bez platných dokumentů zahrnující pas, nebo víza můţe být podle maltského imigračního zákona zadrţena v detenčním zařízení aţ po dobu 18 měsíců. Prvním rozhodnutím, které musí kaţdý po svém příchodu učinit je, zda bude ţádat o azyl, nebo ne. (UNHCR, 2010) Na základě maltského zákona o uprchlících můţe Komisař pro uprchlíky doporučit dva typy mezinárodní ochrany: status uprchlíka (Refugee status) a doplňkovou ochranu (Subsidiary protection). Ve zvláštních případech můţe být udělena dočasná humanitární ochrana (Temporary humanitarian protection) jako typ doplňkové ochrany. (UNHCR, 2010) Žádost o azyl Kaţdý imigrant má právo na Maltě podat ţádost o status uprchlíka, ačkoliv ne kaţdému bude tento status mezinárodní ochrany přiznán. (JRS Malta, 2008, s. 3) Prvním krokem v azylové proceduře, pokud se dotyčná osoba rozhodne zaţádat o status uprchlíka, je vyplnění tzv. Předběţného dotazníku (Preliminary Questionnaire). Vyplněný formulář musí být poté předán Úřadu komisaře pro uprchlíky a od tohoto okamţiku je osoba oficiálně povaţována za ţadatele o azyl. Toto musí jedinec vykonat do dvou měsíců od svého příchodu na Maltu, jinak nebude jeho ţádost platná. Vyplněný a odevzdaný dotazník ještě není formální ţádostí o status uprchlíka, ale poskytuje Úřadu komisaře pro uprchlíky informaci, ţe konkrétní osoba chce podat ţádost. (JRS Malta, 2008, s. 5) Práva a povinnosti žadatele o azyl V okamţiku odevzdání dotazníku se osoba stává oficiálně ţadatelem o azyl a zároveň i nositelem určitých práv a povinností. Mezi základní práva patří ochrana před nuceným návratem, kdy zákon zakazuje návrat ţadatele o azyl předtím neţ je jeho ţádost rozhodnuta. Výjimkou vůči tomu pravidlu jsou situace, v nichţ ţadatel o azyl představuje pro stát nebezpečí, nebo byl obviněn ze spáchání váţného zločinu. (JRS Malta, 2008, s. 11) 16

17 Dále má ţadatel právo na slušnou úroveň ţivota, coţ je zajištěno jeho přístupem k zdravotnickým sluţbám, které jsou poskytovány zdarma a přístupem ke vzdělání aţ do věku šestnácti let. V případě, ţe prověřování ţádosti trvá více neţ dvanáct měsíců, ţadatel získá pracovní povolení, o které musí sám zaţádat. U osob propuštěných z detence je právo na slušnou úroveň ţivota zajištěno skrze poskytování ubytování v Open centrech spolu s omezenou finanční pomocí pro dosaţení základních potřeb. (JRS Malta, 2008, s. 11) Práva vztahující se k azylové proceduře zahrnují právo na kontakt s UNHCR v celém průběhu azylové procedury, kde zástupce této organizace sleduje řízení a ujišťuje se, ţe probíhá spravedlivě a podle zákona. Dále se jedná o právo na právní poradenství, kdy vláda poskytuje bezplatné právní sluţby v odvolací fázi azylového řízení. Jinak se ţadatel můţe obrátit na JRS, která v určitých případech také poskytuje bezplatné sluţby právníka. (JRS Malta, 2008, s. 11) Další práva se týkají především informací o případu ţadatele, kde je zajištěna naprostá důvěrnost všech předaných dat, která jsou navíc chráněna i před autoritami ze země původu ţadatele. Ţadatel má také právo na tlumočníka a na oznámení o učinění rozhodnutí v jeho případu. Pokud nemůţe být rozhodnutí učiněno do šesti měsíců, musí Komisař informovat ţadatele o zpoţdění a o tom, do kdy bude rozhodnutí vydáno. (JRS Malta, 2008, s. 12) Ţadatelé o azyl mají také určité povinnosti a v případě jejich nesplnění můţe dojít k pozastavení nebo ukončení azylového řízení ze strany Úřadu komisaře pro uprchlíky. Hlavními jsou tzv. procedurální povinnosti, kam patří povinnost spolupracovat, kdy se od ţadatele očekává plná součinnost se zapojenými úřady a orgány, především s Komisařem pro uprchlíky, kterému je povinen ţadatel poskytnout veškeré pro ţádost důleţité informace a předat mu všechny osobní doklady. Cílem azylového řízení je porozumět situaci ţadatele, tak aby bylo moţné odpovědně stanovit, zda by po svém návratu čelil váţné újmě. Z tohoto důvodu má ţadatel povinnost v průběhu azylového řízení říkat pravdu. (JRS Malta, 2008, s. 13) V době vyřizování ţádosti můţe ţadatel pracovat pouze s povolením od ministra a po propuštění z detence, pokud tak ministr rozhodne, musí ţít na určitém místě a nemůţe se přemístit bez povolení. Má také povinnost se pravidelně hlásit imigračním úřadům. V případě nerespektování těchto povinností můţe být ţadatel odsouzen aţ k šesti měsícům vězení. (JRS Malta, 2008, s ) 17

18 Poté, co je ţádost podána úředníci sejmou otisky prstů ţadatele a vyfotografují ho, tyto údaje následně skončí v databázi dostupné vládám všech členských států EU. Tento systém má zabránit, aby osoby ţádaly o azyl ve více zemích najednou, znamená to, ţe pokud ţadatel vycestuje a bude o azyl ţádat v jiné zemi, bude moţné ho rychle identifikovat a poslat zpět. Jedná se o tzv. Dublin ІІ zmíněný výše. (JRS Malta, 2008, s. 14) Řízení o udělení mezinárodní ochrany Po odevzdání vyplněného předběţného dotazníku Úřadu komisaře pro uprchlíky budou všechna data v něm obsaţená zaregistrována do databáze. Dalším krokem Úřadu je informovat Policii o skutečnosti, ţe daná osoba podala ţádost o status uprchlíka a tím předejít riziku její moţné deportace imigračními orgány. (JRS Malta, 2008, s. 15) Většina ţádostí je automaticky převzata do běţného procesu prověřování ţádostí o azyl, avšak určité typy ţádostí mohou být prozkoumávány tzv. zrychlenými postupy. Jedná se především o zjevně neopodstatněné a nepřípustné ţádosti. Cílem zrychleného postupu je zjistit, zda je ţádost skutečně nepřípustná, nebo zjevně neopodstatněná. V případě, ţe se toto podezření potvrdí, je ţádost zamítnuta, jinak se vrátí zpět do běţného procesu projednávání. (JRS Malta, 2008, s. 15) Velká část ţadatelů, jejichţ ţádost probíhá dle běţných postupů, bude dříve či později pozvána k interview na Úřad komisaře pro uprchlíky. Zákon nestanovuje řád, v jakém budou ţadatelé zváni k interview, ani neurčuje časové rozmezí pro vyřízení jednotlivých případů, to vše je ponecháno na rozhodnutí Úřadu. Ve skutečnosti to závisí na mnoha faktorech: kdy osoba přijela na Maltu, mnoţství času potřebného pro vyřízení dřívějších případů, dostupnosti tazatele, apod. (JRS Malta, 2008, s. 15) Interview Rozhovor je prováděn zástupcem Úřadu komisaře pro uprchlíky, který je patřičně vyškolen a odehrává se buď na Úřadu, nebo v místě pobytu ţadatele. V případě potřeby je pro rozhovor zprostředkován tlumočník. (JRS Malta, 2008, s. 16) Prvním krokem je vyplnění ţádosti s pomocí tazatele, který všechny údaje vkládá do počítače. Poţadované informace se v mnohém shodují s těmi z Předběţného dotazníku, avšak znovu je velmi důleţité otázky zodpovídat přesně a čestně. Veškeré nesrovnalosti, nebo změny, které nejsou vysvětleny, mohou ovlivnit důvěryhodnost ţadatele. Dokončená ţádost je poté zkopírována a poskytnuta ţadateli ke kontrole. Pokud je v pořádku, ţadatel ji následně podepíše. Po doplnění ţádosti a potvrzení jejího obsahu následuje samotný rozhovor. Cílem rozhovoru je zjistit, co ţadateli po návratu 18

19 do země původu hrozí za účelem ověření jeho nároku na status uprchlíka. Otázky tazatele jsou směřovány především na ţivot ţadatele, na jeho důvody odchodu ze země původu a nemoţnosti se vrátit, apod. Během rozhovoru se tazatel snaţí zjistit, zda dotyčný říká pravdu prostřednictvím porovnání všech získaných informací o ţadateli. Bude kontrolováno vše, co dotyčný v průběhu dosavadních fází řekl, a to z hlediska konzistence. Velmi důleţité je také poskytnutí veškerých dokumentů, které mohou tvrzení ţadatele podpořit. (JRS Malta, 2008, s ) Posouzení žádosti a vydání rozhodnutí Na základě shromáţdění všech potřebných dokumentů započne Úřad komisaře pro uprchlíky posuzování určitého případu a následně učiní rozhodnutí. Úřad při posuzování zohledňuje veškerou dokumentaci, informace poskytnuté ţadatelem a svůj význam má i spolupráce projevená v průběhu řízení. Po pečlivém zváţení všech faktů a okolností případu obdrţí ţadatel rozhodnutí ve dvou oddělených dokumentech, Eligibility Recommendation a Confidential Memo. Eligibility Recommendation zahrnuje doporučení Komisaře pro přijetí, nebo zamítnutí ţádosti určené ministrovi. Confidential Memo obsahuje důvody pro doporučení Komisaře. (JRS Malta, 2008, s. 17) Jestliţe Komisař doporučí ţádost schválit, ministr můţe buď udělit status uprchlíka, nebo zahájit odvolání proti doporučení Komisaře. Dosud vţdy ministr doporučení vyhověl. (JRS Malta, 2008, s. 18) Pokud je ţádost zamítnuta (rejected), ale přesto má Komisař obavy, ţe by ţadatel v případě návratu čelil váţnému ohroţení ţivota, doporučí udělit ţadateli doplňkovou ochranu. (JRS Malta, 2008, s. 18) Oznámení o rozhodnutí Komisaře pro uprchlíky O učinění rozhodnutí musí být informována Imigrační policie, Ministerstvo vnitra a národní bezpečnosti a Hlavní imigrační úředník. Ţadatel, kterému byl udělen status uprchlíka, je propuštěn z detence v den oznámení ihned poté, co se podrobí zdravotní prohlídce. (JRS Malta, 2008, s. 18) Při zamítavém rozhodnutí má ţadatel moţnost se do čtrnácti dnů od rozhodnutí odvolat. Tyto ţádosti jsou rozhodovány Odvolací komisí pro uprchlíky. Pokud se ţadatel rozhodne nepodat odvolání jeho případ je s konečnou platností uzavřen. (JRS Malta, 2008, s. 18) 19

20 2.2.4 Práva držitelů mezinárodní ochrany Osoba, které byl udělen status uprchlíka, má právo zůstat na Maltě, na obdrţení osobních dokladů včetně povolení k pobytu na dobu tří let, kterou je moţno po uplynutí prodlouţit. Dále se této osobě otevírá přístup na trh práce, ke vzdělání, státnímu sociálnímu systému, vhodnému bydlení, integračním programům a můţe také vyuţívat systém zdravotní péče, coţ se týká především zranitelných skupin osob. (Legal Notice, 2008 Práva osob s udělenou doplňkovou ochranou se v mnohém shodují, mají stejné právo zůstat na Maltě a získat své osobní doklady, ale povolení k pobytu je jim poskytováno jen na dobu jednoho roku s moţností prodlouţení. Dále mají právo na vydání cestovních dokumentů, aby mohli opustit Maltu v případě, ţe je z humanitárních důvodů vyţadována jejich přítomnost v jiném státu. Stejný pro oba typy mezinárodní ochrany je i přístup ke vzdělání, zdravotnictví, bydlení, zaměstnání a sociálnímu systému. (Legal Notice, 2008) Závislým členům rodin osob, jimţ byla udělena mezinárodní ochrana, status uprchlíka, nebo doplňková ochrana jsou v okamţiku rozhodnutí přiznána stejná práva, tak aby byla zachována jednota rodiny. (Legal Notice, 2008) Odvolací řízení při zamítavém rozhodnutí Kaţdá osoba, jejíţ ţádost o status uprchlíka byla zamítnuta, se můţe do čtrnácti dnů od doručení rozhodnutí odvolat. Nejprve je nutné napsat dopis adresovaný předsedovi Odvolací komise pro uprchlíky, který ho bude informovat o tom, ţe dotyčná osoba má zájem podat odvolání a ţádat bezplatné právní sluţby. Tyto sluţby právníka jsou v odvolacím procesu poskytovány vládou a jsou zdarma. (JRS Malta, 2008, s. 19) Proces v této fázi probíhá písemnou formou. Role právníka je napsat podrobné vyjádření o případu zamítnutého ţadatele a představit ho Komisi. Poté, co Komise případ prošetří, můţe pozvat neúspěšného ţadatele k tzv. slyšení, ale není to pravidlem. Ve většině případů se Komise spoléhá na jiţ zjištěné informace. Jakmile má takové mnoţství podkladů, které povaţuje za dostačující, přistoupí k rozhodnutí případu. Ţadatel by měl obdrţet písemné rozhodnutí spolu s vysvětlením důvodů pro přijetí, nebo zamítnutí odvolání. Rozhodnutí Odvolací komise pro uprchlíky je povaţováno za konečné a nelze se proti němu odvolat. V případě zamítnutí odvolání je moţné očekávat snahu imigračních úřadů o vyhoštění ţadatele ze země. (JRS Malta, 2008, s. 20) 20