EVROPA? DNES? A PROČ? Sborník textů při příležitosti příprav na volby do Evropského parlamentu 2014

Transkript

1 EVROPA? DNES? A PROČ? Sborník textů při příležitosti příprav na volby do Evropského parlamentu 2014

2 EVROPA? DNES? A PROČ? Sborník textů při příležitosti příprav na volby do Evropského parlamentu 2014

3 Evropa? Dnes? A proč? Sborník textů při příležitosti příprav na volby do Evropského parlamentu 2014 Zpracoval: Marie Jílková Jazyková korektura: Marie Jílková Fotografie: Alexandra Alvarová, PHOTO European Union 2013 Obálka a sazba: Hana Dovinová Tisk: Absolute, s.r.o. Vydavatel: Institut politických a ekonomických studií (IPES), o.s.

4 Obsah Ostrov uprostřed pevniny? Petr Pithart Legitimita a budoucnost evropského sbližování Zuzana Roithová Od planých diskusí o EU k aktivní politice v EU? Lukáš Macek Politika soudržnosti EU a Česko Arnošt Marks Zdravotní péče a sociální zabezpečení i to je EU Michaela Suchardová Pro českou zahraniční politiku je Evropská unie podstatnější více, než kdy jindy Vít Dostál Schengenský prostor: výhody i rizika Radko Hokovský Přínosy členství v EU pro podnikatele Michal Kadera Evropa jako ring volný Anna Durnová Názory deseti kandidátů do voleb Evropského parlamentu

5 A já si přeji, abychom byli členy EU mimo jiné proto, že pravidla, která tam jsou obvyklá, budou vyžadována i u nás. Josef Lux 4 Evropa? Dnes? A proč?

6 Vážené dámy a pánové, v roce 2014 nás čeká výročí, o kterém bude v době současné ekonomické krize panovat spousta protichůdných názorů. Uslyšíte jistě nebývale mnoho hlasů kritických a odmítavých. Jaké výročí? V roce 2014 tomu bude přesně 10 let od vstupu České republiky do Evropské unie. Rozhodli jsme se tehdy v referendu, kde 77 % účastníků vstup do Unie podpořilo. Byl to pro nás důležitý, historicky potřebný krok. Z jedné strany dokončil ekonomické a politické změny, které v polistopadovém období vyvolávaly spousty otazníků o tom, kdo jsme a kam vlastně patříme. Rozhodli jsme se, že jsme Češi, Moravané a Slezané, a že patříme do Evropy. Z tohoto vyspělého společenství rozvinutých západních demokracií jsme byli po padesát let násilím vytrženi. Náš pobyt na východě nebyl zadarmo. Stál nás mnoho lidských životů, takřka celé rozvinuté hospodářství, mnoho nerostných zdrojů a zaplatili jsme i ztrátou významu pojmu svoboda, morálky, orientace a schopnosti si efektivně vládnout. Uplynulých deset let není ani pětina z toho, kolik budeme potřebovat k úplné nápravě a regeneraci. Nejrychleji jsme zahojili škody na majetku, na krajině a stavbách. Škody napáchané na naší vůli pracovat, nezávidět, dobře hospodařit, ty se budou hojit déle. Proto má dnes, kdy stále ještě sklízíme toto trpké ovoce, mnoho lidí pocit, že se nepovedl přechod k demokracii. V téže době přichází následky celosvětově ničivé ekonomické krize a my ztrácíme i odvahu být Evropany. Příliš rychle zatracujeme, příliš rychle soudíme, málo spolupracujeme a sami sobě pácháme nemalé majetkové a finanční škody. Ještě jsme se nenaučili vše, co ovládají mnohé jiné sebevědomé národy. Když budeme nadále hrát roli příšerného dítěte ve třídě s ostatními státy, budeme sice zajímaví, ale zůstaneme na okraji a budeme tak trochu pro smích. MY JSME EVROPA, ležíme v jejím středu a jsme její součástí. My můžeme a musíme ovlivňovat chod jejích dějin, my jsme povinni hrát aktivní roli a říkat nahlas: Toto se nám líbí, toto ne. Nikdo nás neocení za chození za školu, ani za krádeže školní křídy. 5

7 Tato brožurka vám představí nejen vaše kandidáty do Evropského parlamentu, ale i názory moderních Evropanů na další osud Evropy. Je jen a jen na nás, jakou Evropu si uděláme, zda na ní budeme u piva nadávat nebo v jejím středu s okolní pomocí budovat bohatou a moudře spravovanou zemi. Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL 6 Evropa? Dnes? A proč?

8 Petr Pithart Ostrov uprostřed pevniny? Shakespeare umístil Čechy Bohemii na břeh moře, ale udělat z nás ostrov si netroufl. Někteří z nás by si na to dnes možná troufli. Kdybychom dnes hlasovali o vstupu do EU, možná bychom vystoupili. Takže není od věci představit si, že bychom se v roce 2004 rozhodli nevstoupit. Protože nemáme naftu jako Norové, diskrétní banky jako Švýcaři a Lichtenštejnci a plný oceán ryb jako Islanďané, museli bychom naši mimounijní existenci založit na něčem jiném než na bohatství. Právě: založili bychom ji na tom, co nám kdo vzal, na křivdách a zradách na nás spáchaných. Na nevděku, na tom, že nám nikdo nerozumí, že nás nikdo neocení. Umíme si v historii najít důkazy, že to tak bylo a je. Masaryk se českému sklonu k mučednictví a ukazování ran cizincům kdysi posmíval. Žili bychom ze vzdoru a křečovité pýchy, protože obchodovat s námi a kooperovat výzkumy a výroby by se nikomu nevyplatilo i když bychom byli v něčem dobří. Pocity výlučnosti a zahořklosti my umíme. Proti všem! To je to jediné, co jsme si vzali z husitů. Nějakou dobu se s tím dá žít, dříve či později však z takových pocitů vykvetou jedovaté květy nacionalismu a xenofobie (na některých zdejších 7

9 smetištích rostou už dnes). Chtěli bychom mít svůj stát vyčištěný od všech cizáků. Nejspíš by se nám to podařilo. Za čas bychom postrádali i hosty, třeba turisty. Česko? To je ten podivný stát za Německem, kde vás kontrolují na hranicích a chtějí po vás papíry, které už jinde nepotřebujete. Nedá se ta podivná země, kde si musíte vyměňovat peníze a kde stojí pomníky prezidenta vysvoboditele z evropského chomoutu Klause, nějak objet? Dá se objet. Dnes po deseti letech bychom to už pocítili. Už zase bychom se vrátili k dvojím cenám, které jsme už jako evropské unikum jednou měli: pro hrdé a chudé našince a pro zazobané, ale Bruselu zaprodané cizince. Možná, že jeden druh návštěvníků by k nám proudil silně: jezdili by sem tematické výpravy, dívat se na to, jak to vypadá s těmi, kteří se rozhodli vystoupit. Takoví se totiž najdou vždycky. Jde o to, aby jich nebyla většina. Jinak si zase Evropa začne oblékat balkánské kroje místo toho, aby se balkánské nenávisti a křivdy v Evropě bez hranic rozpouštěly. Petr Pithart je docentem na Právnické fakultě UK. Bývalý předseda vlády, poté senátor za volební obvod Chrudim, působil dlouho jako předseda a místopředseda Senátu. V roce 2003 kandidoval na funkci prezidenta České republiky. 8 Evropa? Dnes? A proč?

10 Zuzana Roithová Legitimita a budoucnost evropského sbližování S rozšiřováním EU a narůstajícím vlivem globalizace vznikala postupně propast mezi potřebou efektivněji, tedy rychleji a závazněji rozhodovat o společných věcech na jedné straně a obhajovat proces rozšiřování a prohlubování integrace před občany na druhé straně. Prvních několik dekád evropské integrace nebylo provázeno překážkami takového rozsahu, jaké zažíváme dnes. Otcové Evropy (Schuman, Monnet, Adenauer, de Gasperi a další) sice museli vytvořit zcela nový systém vzájemných vztahů a kontroly mezi evropskými státy historickými rivaly, ale ambice a náplň jejich integrace byla jednodušší. Sjednocování pravidel týkající se cel, kontrol na vnitřních hranicích, vybraných sektorů průmyslu či zemědělství byla sice poměrně odbornou záležitostí, ale občanům i národním politikům tehdy pochopitelnější. I když vznikaly rozpory na té nejvyšší úrovni (zejména během vlády Ch. de Gaulla ve Francii), s myšlenkou prohlubování hospodářského společenství se ztotožňovala většina populace integrující se Evropy. Již samo slovo společenství komunita znělo pochopitelněji, se srozumitelnými ideály a cíli, kterými od samotného začátku byla nejen hospodářská, ale i politická integrace našeho kontinentu. 9

11 Největší a viditelný hospodářský význam pak přinesl v 80. letech vznik jednotného vnitřního trhu a později jednotná měna, jejíž stabilita měla být zajištěna fiskálně odpovědnými politikami a funkčním dohledem nad bankami v jednotlivých státech Evropské měnové unie (EMU). Kdyby členské státy dodržovaly tyto principy, respektive, kdyby je někdo hlídal a pokutoval včas, patrně by dnes byly dopady globální finanční krize pro eurozónu minimální. Diskuse o budoucí podobě EMU je tedy hlavně diskusí o nových kontrolních mechanismech, přesněji vymáhání již přijatých přísnějších pravidel dohledu nad finančním trhem. Evropská komise na výzvy Evropského parlamentu nyní představila svou aktuální vizi blue print o budoucí podobě eurozóny. Padesátistránkový dokument je plný obecných nápadů na hlubší integraci, provázenou logicky i zvýšením pravomocí Evropské komise pro dohled nad finančními trhy. Barosso v textu nezapomněl zopakovat, že by také Evropský parlament měl dohlížet na těmi novými a většinou již přijatými postupy a agenturami pro kontrolu bank i fiskálního chování členských států. Lze očekávat, že ne všechny členské státy s tím budou souhlasit. Evropské sbližování má dnes další problém. Už sama sémantika a vnímání evropské spolupráce se změnilo, když termín společenství byl nahrazen přijetím termínu Unie, který snad ve všech jazycích zní cize. Změnila se ale především komplexnost a rozsah oblastí, o kterých se jedná a rozhoduje společně tedy v rámci evropských institucí. A s tím přibylo občanů, kteří tomuto procesu nedůvěřují. Jejich neporozumění je často způsobené malou znalostí reálných pravomocí EU a jejich záměnou za témata, která mají a musí být řešená na národní či místní úrovni v této záměně jsou podle mě kořeny lidové euroskepse. EU je vnímána jako cizí element, bruselané jako jacísi marťané. Z pocitu sounáležitosti a spoluodpovědnosti vznikla zvláštní xenofobie vůči nikoli cizímu útvaru Evropské unii. Jde ale zároveň i o xenofobií vůči nám samým. Někteří politici toto odcizení Evropy vědomě podporují a nedostatek vlastních politických vizí nahrazují obranou před vnějším nepřítelem. Výhody integrace reprodukují v obecné rovině jako vynucenou zátěž. Přitom pozitiva, která přináší modernizace společných pravidel v celé škále oblastí od ochrany spotřebitele, přes rozvoj regionů až po mezinárodní obchod, či pokrok v boji proti organizovanému zločinu často 10 Evropa? Dnes? A proč?

12 vydávají za úspěch národní politiky. Naproti tomu nepříjemnosti, pramenící například z postkoloniální národní imigrační politiky, selhání špatně regulovaného bankovního sektoru, dopady globalizace to vše je prezentováno občanům jako problém Unie. Pak už je jen krok k myšlence, že by snad bylo výhodnější z tohoto společného vlaku vyskočit, namísto odpovědné debaty o tom, jak má stále se rozšiřující EU lépe fungovat. Poslední dojednané změny přinesla Lisabonská smlouva umožňuje průběžně revidovat kompetence a po dohodě vlád všech zemí je i přesunovat oběma směry. Dala národním parlamentům pravomoc blokovat legislativu, která by mohla narušit princip subsidiarity. Evropskému parlamentu pak dala pravomoci, které demokraticky zvoleným zástupcům umožňují zásadním způsobem ovlivnit výsledek legislativy a rozpočet Rada a poslanci se musí dnes dohodnout na společném znění směrnic, jinak by nemohly platit. Předseda Evropské komise Barosso jde ale ve svých vizích dál. Domnívá se, že by evropští poslanci měli mít také zákonodárnou iniciativu, jako je běžné v národních parlamentech. To, že evropští poslanci, kterých je přes sedm set, s výjimkou pozměňovacích návrhů nemohou vymýšlet a předkládat vlastní návrhy směrnic a nařízení, osobně považuji spíše za výhodu pro kvalitu evropského zákonodárství. Harmonizace legislativy se týká často detailních témat, což vyžaduje rozličné, ale vždy vysoce kvalifikované expertízy. V této fázi integrace na to EP nemá kapacity. V jiné situaci je americký Kongres, jehož členové mají k dispozici mnohonásobně větší štáby a jenž je podporován fungující soustavou federálních úřadů. S nimi naše bruselské agentury, včetně Komise, nelze srovnávat. Především mohu z vlastní zkušenosti prohlásit, že není nutné dublovat práci Komise, která střeží dodržování zakládacích smluv a navrhuje legislativu v reakci na měnící se vnější podmínky a podněty od poslanců a Rady. Komise disponuje širokou škálou odborníků a navíc využívá poradní role expertů národních vlád i nevládních organizací. Myslím, že je lépe plně využívat existující možnosti a hlavně lépe diskutovat a vysvětlovat současný stav. Cílem případných reforem by měla být reflexe lepší regulace a ochrana proti nabalování nadbytečných předpisů a byrokratických šikan na národní úrovni, což je bohužel případ obzvlášť České republiky. 11

13 Něco jiného je ovšem zajištění demokratické legitimity pro již učiněná společná rozhodnutí v kontextu hospodářské a fiskální krize a nových nástrojů na jejich nápravu, řešení a prevenci. Zde je potřeba EP zahrnout do schvalovacích procedur rozhodnutí Rady a dohledu nad prací Komise a nových agentur. Stejně jako je nezastupitelná role národních parlamentů, které potvrzují rozhodnutí své vlády na Radě, musí záležitosti týkající se celé EU schvalovat její náš parlament. Na závěr bych ráda připomněla, že v dnešní době se zdůrazňují jen rozdíly mezi evropskými státy a národy. Mysleme na to, že je mnohem více toho, co nás spojuje. Evropa, viděno zejména zvenčí, si je díky společným kořenům blízká jako žádná jiná lidská komunita. Naše kultura je to, co nás v konečném důsledku spojuje, nikoli dělí, a role politiků by měla být v tom toto bratrství mezi evropskými národy a obyvateli zdůrazňovat. Nikoli zastrašovat a vysmívat se. Zuzana Roithová je poslankyně Evropského parlamentu, kde působí ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. V roce 1998 vstoupila do politiky jako nestranická ministryně zdravotnictví, následně byla zvolena na kandidátce Čtyřkoalice senátorkou za volební obvod Praha 10. V letech byla místopředsedkyní KDU-ČSL. V roce 2013 kandidovala v historicky první přímé volbě na prezidentku ČR. 12 Evropa? Dnes? A proč?

14 Lukáš Macek Od planých diskusí o EU k aktivní politice v EU? Současná krize ukazuje, jak je evropský projekt křehký a jak málo by mohlo stačit, aby se náš kontinent vrátil k tradičnímu mocenskému systému založenému na právu silnějšího. Příliš snadno jsme si zvykli být rovnoprávným partnerem u evropského jednacího stolu. Český národ ve svých dějinách nezažil příznivějšího uspořádání Evropy; není na škodu, když nám současné dění připomene jeho nesamozřejmost. Optimismu nám může dodat fakt, že krize rovněž ukazuje, jak těsně je dnešní Evropa provázána. Bankovní krize v sebemenší zemi může destabilizovat finanční systém v celé Unii. Nárůst populismu v jedné zemi se stává politickým problémem všech. Krach jednoho státu na periferii Unie může vyvolat řetězovou reakci neodhadnutelných rozměrů. Tato vzájemná závislost si vynucuje určitou míru solidarity i vzájemné odpovědnosti. A zvyšuje poptávku po společných řešeních, byť často se skřípěním zubů... Je jen na nás, zda se plně zapojíme do hledání těchto nových společných řešení, zda přijmeme svůj díl vzájemné solidarity a odpovědnosti. Někteří dávají přednost planým ideologickým disputacím či škodolibému kibicování. Takovými postoji se sami zaháníme do kouta a řežeme si větev, na které 13

15 sedíme. A neschopnost překonat tyto dětské nemoci našeho členství v EU vede i k rozporuplné bilanci naší dosavadní evropské politiky. Podívejme se na naše předsednictví z roku Po technické, diplomaticko-organizační stránce je lze označit za slušný úspěch. Předsednictví EU totiž znamená obtížnou mravenčí práci celého státního aparátu. Předsedající země nese odpovědnost za práci mezivládních struktur EU: od Rady, vrcholného politického orgánu, až po nejposlednější pracovní skupinu, kde se řeší kdovíjaký technický problém. Úspěch předsednictví v této rovině se měří tím, jak hladce a úspěšně všechna tato jednání probíhají, kolik konkrétních výstupů se mezivládní mašinérii podaří schválit. Česká státní správa a především naši diplomaté v Bruselu v této zkoušce obstáli. Kaňkou na tomto úspěchu je ovšem zjevná předraženost našeho předsednictví a stín podezření, že došlo v lepším případě ke zbytečnému plýtvání, v horším případě k rozkradení části prostředků. A co hůř: to samé předsednictví je nutno považovat i za... jeden z největších neúspěchů ČR v EU, pokud se díváme na jeho výsledky v politické rovině! Zatímco úředníci a diplomaté seriózně pracovali, politici jejich snažení úspěšně sabotovali. Nejprve sérií neobratných výroků a kroků. A pak nepochopitelným odstřelem vlády uprostřed předsednictví. Tento rozporuplný průběh předsednictví dobře ilustruje obecný problému vztahu ČR EU. Česká republika má velký potenciál a mohla by v EU hrát výraznou a konstruktivní roli. Naše politická scéna nás však soustavně zatahuje do bezvýznamnosti, ať už ideologickou zaslepeností, neschopností či kombinací obojího. Nejsme ostrovní země patřící mezi nejsilnější ekonomiky světa a mezi stálé členy Rady bezpečnosti OSN, jejíž jazyk vládne mezinárodní komunikaci. Jsme středně velká země v srdci Evropy, s velmi otevřenou ekonomikou, která ještě stále dohání zpoždění oproti Západu, do kterého nás zavleklo 40 let komunismu. Nejsme bývalá imperiální velmoc. Jsme národ, který prošel mnoha zkouškami a několikrát se ocitl na okraji zkázy. Evropskou integraci bychom proto měli vnímat jako skutečné požehnání a pečovat o ni; ne se jí vysmívat či ji poškozovat. To neznamená, že máme z Unie udělat nedotknutelnou modlu a pasivně plynout s hlavním proudem. EU trpí celou řadou neduhů, ať už jde o politický 14 Evropa? Dnes? A proč?

16 systém, rozpočet, míru a obsah regulace různých oblastí, fungování eurozóny, koncepci dalšího rozšiřování, působení na mezinárodní scéně, výběr vrcholných představitelů... Po téměř 10 letech členství by se naše veřejná debata mohla konečně začít fundovaně a konstruktivně zaobírat těmito a dalšími konkrétními tématy, místo planých debat o tom, zda se v EU rozpustíme, zda nás tam někdo rozpouštět chce či zda bychom ji my měli chtít rozpustit. Kéž by kampaň k eurovolbám 2014 přinesla takovýto posun! Lukáš Macek je ředitelem dijonské pobočky Pařížského institutu politických studií (Sciences Po) se zaměřením na evropské záležitosti a země střední a východní Evropy. Dříve pracoval jak poradce Josefa Zieleniece a Jana Švejnara, učil také na New York University v Praze a na Fakultě sociálních věd UK. Ve volbách do Evropského parlamentu 2009 byl lídrem kandidátky SNK Evropských demokratů. 15

17 Arnošt Marks Politika soudržnosti EU a Česko 75 % 80 % Výsledky referenda 2003 o vstupu do EU pro % Za necelých deset let po vstupu ČR do EU se svět významně změnil a vlastně se stal mnohem méně předvídatelným. Jedním z významných faktorů, který měl vliv na ekonomiku ČR, místní a regionální rozvoj, byla a je mož- 16 Evropa? Dnes? A proč?

18 nost získávat peníze pro potřeby podniků, obcí, krajů a státu z rozpočtu EU. Jedná se o astronomické částky v rozsahu asi miliard korun v letech Politika soudržnosti je podkladem pro přerozdělování prostředků pro rozvoj regionů v EU od poloviny sedmdesátých let. Dlouhodobým cílem bylo vyrovnávání rozdílů mezi jednotlivými zeměmi a regiony. Velké regionální rozdíly jsou totiž vnímány jako zdroj potenciálního napětí, podobně jako sociální rozdíly, které jsou způsobeny neregulovaným působením volného trhu. Kohezní politika je proto obdobou sociálně-tržního principu na úrovni EU, který je jako ekonomický koncept křesťanským demokratům nejbližší. Tento model fungoval dobře do vypuknutí finanční a hospodářské krize v roce 2008 a Dnes se proto Evropská komise snaží změnit poskytování prostředků pro chudší země a spojit je se zdravou hospodářskou a rozpočtovou politikou. Podmínkou získání prostředků je rozumné zaměření na konkurenceschopnost země, to jest schopnost využívat prostředky EU na zvyšování schopnosti úspěšně konkurovat zbožím a službami v globální soutěži. České republice se vlastně relativně stále daří, významně exportuje a nezaměstnanost a chudoba je stale ještě pod úrovní mnoha evropských zemí. Aplikace a dlouhodobá efektivita kohezní politiky se v jednotlivých zemích výrazně lišila a finanční a hospodářská krize odhalila hluboké rozdíly ve způsobu, jakým byly prostředky využívány. Poučením pro Českou republiku je, že je nutné prostředky využívat velmi obezřetně a s dlouhodobou perspektivou. Významné rozdíly mezi jednotlivými regionálními operačními programy v ČR přitom ukazují lepší výsledky a méně korupce v tradičních lidoveckých baštách východních Čech, střední a jižní Moravy. Nicméně vnímání tzv. politiky soudržnosti (či kohezní politiky) v ČR je zahaleno stovkami chyb a korupčních případů, které úplně zatemnily celý obraz největšího historického transferu daní občanů bohatých zemí EU do českého rozpočtu. Z prostředků EU byly v ČR postaveny stovky čističek, opraveny a postaveny stovky kilometrů silnic. Zároveň byly podpořeny stovky malých a středních podniků, opraveny stovky náměstí a škol a dalších zařízení měst a obcí. Mnoho neziskových organizací, včetně Charity, posílilo své schopnosti 17

19 v sociální práci a pomoci potřebným. Stovky škol, vysokých škol a vědeckých ústavů budou tvořit budoucnost ekonomiky velkých měst jako je Brno, Liberec, Plzeň a dalších. Stovky a tisíce malých projektů v malých obcích a vesnicích často udržely potřebnou infrastrukturu a mladé lidi na venkově. Pro léta se počítá s poskytnutím posledních významných prostředků pro Českou republiku. Předem vyjednaný objem prostředků na 7 let bude dosahovat asi 500 miliard korun. Bude záležet na nás, jak a na co budeme schopni tyto prostředky využít, abychom poté mohli postavené a připravené budovy, laboratoře a chráněné díly dlouhodobě využívat a živit. Jasným cílem KDU ČSL by mělo být využít tyto projekty co nejlépe pro rozvoj měst a obcí a pro naše občany, aby se dlouhodobě zvýšila ekonomická síla celé země a jejích, i méně rozvinutých, regionů. Arnošt Marks vystudoval přírodní vědy na Univerzitě Karlově a sociální a politické vědy na Universitě v Cambridge. Evropským tématům se věnuje od ukončení studia v roce Pracoval v Akademii věd, ve státní správě, neziskovém i soukromém sektoru. V současnosti pracuje jako nezávislý konzultant v oblasti strategického plánování pro veřejné a soukromé instituce v souvislosti s členstvím ČR v Evropské unii. 18 Evropa? Dnes? A proč?

20 Michaela Suchardová Zdravotní péče a sociální zabezpečení i to je EU Evropská unie přichází se spoustou právních předpisů, které jsou často kritizovány za příliš byrokratické a znesnadňující nám život. Ve skutečnosti ale ve velké většině případů EU přichází pouze s právními předpisy tam, kde je výhodné nastavit společná pravidla pro všechny členské státy, neboť je to ku prospěchu evropských občanů jako celku. Ve srovnání s českým právním řádem je přitom evropské právo jednodušší a pro občana srozumitelnější na znění EU právních předpisů musí shodnout jak exekutiva, Evropská komise, tak poslanci Evropského parlamentu a zástupci členských států na jednáních Rady. K tomu se přidává skutečnost, že právní předpis musí být přeložen do všech úředních jazyků EU, takže i to je důvodem pro co nejjednodušší znění právních předpisů EU. Například v oblasti sociálního zabezpečení mají pracovníci pohybující se po EU a vydávající se za prací do jiné evropské země díky evropským pravidlům zabezpečeno, že jejich odpracované doby se započítají pro výpočet důchodu či to, že mohou nárokovat dávky v nezaměstnanosti v případě, že v zahraničí přijdou o práci. Základním principem je zásada, že na každého se vztahuje systém sociálního zabezpečení toho státu, ve kterém pracuje, a to i v případě, že bydlí, nebo se přestěhuje do jiného členského státu. Předpisy pro tyto 19

21 migrující občany zasahují do oblastí starobních, vdovských, vdoveckých a sirotčích důchodů, dávek v nemoci a mateřství (a to jak peněžitých dávek, tak i zdravotní péče), zabezpečení při pracovních úrazech a nemocích z povolání, pohřebného, dávek v nezaměstnanosti a rodinných dávek a přídavků. V oblasti zdravotní péče mají díky EU při cestách po Evropě všichni nárok na nezbytnou zdravotní péči na základě jejich evropského průkazu zdravotního pojištění na účet české zdravotní pojišťovny. Díky judikatuře Soudního dvora EU, a pak také díky nové směrnici o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči, (tu členské státy musí provést do svých právních řádů přibližně do konce října 2013), mají občané nově nárok na ambulantní zdravotní péči v jiných EU zemích dle svého výběru, aniž by museli žádat svou zdravotní pojišťovnu o předchozí povolení, jak tomu bylo doposud. Je třeba mít pouze na paměti, že zdravotní péči, kterou česká zdravotní pojišťovna proplatí, proplatí pouze za těch samých podmínek, jako kdyby byla zdravotní péče poskytnuta v ČR. I přes tato omezení, která se jeví logická, dává EU svým občanům nové možnosti, ať už je to hledání práce v zahraničí, výkon práce samotné, zahájení činnosti kdekoliv jinde v EU jako osoba samostatně výdělečně činná a výběr výrobků, služeb včetně zdravotních. EU je tedy o možnostech a svobodné volbě, a je na každém, jak toho využije. Evropská komise si je také vědoma toho, že občané ne vždy svých evropských práv a možností využívají z prostého důvodu jejich neznalosti. Proto zřídila a neustále aktualizuje webový portál Vaše Evropa, kde lze nalézt užitečné informace týkající se každodenních životních situací v oblasti práce, zdraví, studia, podnikání, cestování či rodiny na Pokud občané nenajdou, co potřebují, je jim na těchto stránkách poskytnuta možnost obrátit se zdarma na asistenční služby, které poradí, jaká jsou jejich evropská práva Vaše Evropa Poradenství na či dokonce pomohou mimosoudně vyřešit spor a domoci se jejich EU nároků vůči úřadům na EU tedy nejen, že vytváří pravidla, která by měla lidem usnadnit život v přeshraničních situacích, ale také občanům poskytuje pomoc vyznat se v těchto pravidlech a domoci se jich mimosoudní cestou. Málokterý členský 20 Evropa? Dnes? A proč?

22 stát, pokud vůbec nějaký, lidem pomáhá takto se orientovat ve svém právním řádu a dává do rukou nástroje na vymožení svých práv. Michaela Suchardová vystudovala Právnickou fakultu UK v Praze a postgraduální studium LL.M. v evropském právu na Stockholmské univerzitě. Poté pracovala v Generálním ředitelství pro hospodářskou soutěž a Generálním ředitelství pro jednotný trh a služby Evropské komise. Od roku 2011 pracuje pro neziskovou společnost ECAS, která poskytuje v zastoupení Evropské komise službu Vaše Evropa Poradenství. 21

23 Vít Dostál Pro českou zahraniční politiku je Evropská unie podstatnější více, než kdy jindy Československo na počátku 90. let přeorientovalo svoji zahraniční politiku. Primárním cílem se stalo odsunutí sovětských vojáků a vyvázání se z ruské sféry vlivu, na což navázala snaha o úzkou spolupráci s euroatlantickými hospodářskými, politickými a bezpečnostními institucemi. Integrační proces byl dovršen přistoupením do Evropské unie v roce Ačkoli tím byl významný zahraničněpolitický cíl naplněn, otevřela se tím cesta i k prosazování dalších českých priorit na mezinárodní scéně. Dnes se česká zahraniční politika opírá o tři hlavní pilíře: rozvoj a usnadňování ekonomické spolupráce, ochranu lidských práv a rozvoj liberální demokracie ve světě a udržování vlivu a významu euroatlantické civilizace. Tyto cíle potvrzuje jak platná zahraničněpolitická koncepce státu, tak programy demokratických politických stran. Všechny tyto priority může Česká republika plnohodnotně rozvíjet jen v součinnosti s evropskými partnery a nejlépe přímo v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. 22 Evropa? Dnes? A proč?

24 EU vytváří největší světový trh. Má největší šanci prosadit své požadavky v rámci velkých multilaterálních vyjednávání o clech, obchodních bariérách či ochraně duševního vlastnictví. To je podstatné především pro exportně orientované země. EU dokáže chránit producenty proti dumpingovým cenám, spotřebitele proti nekvalitním dovozům z mimoevropských oblastí a zároveň vytváří tlak na zlepšování pracovních podmínek a životního prostředí po celém světě. Při vyjednávání dohod o volném obchodu se zeměmi a oblastmi mimo EU musí souhlasit všechny státy a ČR má být v tomto procesu slyšet. EU stojí na principu dodržování lidských práv a tuto myšlenku rozvíjí. Podpora lidských práv ve světě a transformační spolupráce jsou výrazným tématem České republiky na mezinárodním poli. ČR může předávat svoji jedinečnou zkušenost a výrazně v této oblasti ovlivňuje i unijní politiku. Stabilní demokratické prostředí v okolí EU navíc posiluje její bezpečnost, zlepšuje investiční prostředí a nevytváří náhlé migrační vlny. Svět složený z liberálně- -demokratických zemí je naším zájmem, třebaže se jedná o dlouhodobý cíl. EU je pilířem euroatlantické civilizace, která sdílí společné hodnoty, kulturu a historii. Kterékoli unijní zemi jsme kulturně blíže, než státům z jiných kontinentů. Na počátku 21. století vstupují do světové politiky nové mocnosti, které chtějí být slyšeny a prosadit svůj vlastní hodnotový systém. Jedině Evropa, která dokáže hovořit jedním hlasem, může čelit jejich požadavkům. Česká republika se samotná ve světě neprosadí. Vít Dostál je zástupcem ředitele výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky. Působí jako interní doktorand oboru Evropská studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Absolvoval studijní stáž v rámci programu Erasmus-Socrates na Collegium Civitas ve Varšavě a pracovní stáže na Velvyslanectví České republiky v Polsku a na zastoupení Jihomoravského kraje v Bruselu. Odborně se zaměřuje na českou zahraniční politiku a institucionální aspekty evropské integrace. 23

25 Radko Hokovský Schengenský prostor: výhody i rizika Již přes pět let mohou Češi bez omezení překračovat hranice s našimi sousedy. Tuto možnost si oblíbili, ať už jedou nakupovat do Polska, za prací do Německa nebo na lyže do Rakouska. To vše díky tomu, že Česká republika je členem schengenského prostoru Evropské unie bez kontrol na vnitřních hranicích. Od roku 2007, kdy z hranic zmizely fronty a kontroly cestovních dokladů, podstatně ožilo české pohraničí. Týká se to jak turistického ruchu, tak i nakupování. Téměř každá desátá česká domácnost dnes jezdí alespoň občas nakupovat do zahraničí. Zatímco z okresů přímo sousedících s Německem jezdí za levnějším a kvalitnějším zbožím sedm procent domácností, v polském pohraničí jsou to jen tři procenta a jde hlavně o nižší ceny. Otevřené hranice umožnily spojit množství cyklistických tras a pro turisty se stalo jednodušší využít nabídek pro lyžaře z obou stran hranic. Větší oblibu získávají i nabídky zaměstnání zejména v Německu a Rakousku pro přeshraniční pracovníky. Další výhodou, kterou řada českých rodin ocení, je zjednodušení cestování na dovolenou do Chorvatska, které se od července 24 Evropa? Dnes? A proč?