Arnošt Lustig: Zajímá mě mravnost tváří v tvář smrti. str.20

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Arnošt Lustig: Zajímá mě mravnost tváří v tvář smrti. str.20"

Transkript

1 č a s o p i s O P Ř E K O N Á V Á N Í B A R I É R II 2010 Jednotlivý výtisk 29 Kč Předplatitelé 20 Kč ROZHOVOR: Čekat na kompletně přístupné metro dalších 75 let? ptá se Erik Čipera, str. 8 9 Arnošt Lustig: Zajímá mě mravnost tváří v tvář smrti. str.20

2 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 3 EDITORIAL obsah Ovenecká 32, Praha 7 Lipůvka 397, Lipůvka Příčná 2, Havířov Volejte zdarma: Kompletní v roba a dodávka v ech typû plo in pro tûlesnû postiïené: ikmé schodi Èové plo iny, vertikální zdviïné plo iny, schodi Èové sedaãky a schodolezy. Jak havran Kurkyl přivedl na Zem Slunce Zima trvala v zemi vysoko na severu už několik let. Všichni byli mrzutí, občas vystrčili nos, ale sníh jim ho ostudil, fujavice ofoukla a zase nic. Slunce se odstěhovalo. Všechna zvířata spala ve velké ledové chýši a tulila se k sobě, aby ani troška tepla z jejich těl zbůhdarma nezmizela. Liška, která spala u ohně nejblíž, se jednou probudila a zvolala: Vstávejte, zdálo se mi, že přijde Slunce a konečně bude teplo! Zvířátka se jen nerada probouzela do zimy, a když se probudila, zeptal se sob: A kdy přijde Slunce? To nevím, řekla liška. Zdálo se mi, že je schované na nebi. Schoval je tam starý bílý medvěd. Musíme do nebe udělat díru a Slunce osvobodit. Sesedli se dohromady a radili se, ale nikdo nevěděl, jak to udělat. Nakonec řekl moudrý havran Kurkyl: Vyletím na nebe a proklovu do něj díru. A když se mi to podaří, vyvedeme tou dírou Slunce na Zem Tak řešila příchod slunce inuitská pohádka. My jsme se jako Eskymáci letos cítili taky dost dlouho. Byl čas i na pohádky. Když jsem se zeptal svého vnoučátka, o čem by rádo pohádku, vypálilo na mě: O princezně se zlatou nudlí na čele. Pěkně jsem se zapotil. Naštěstí mrňous po vydřené půli pohádky usnul a já nemusel řešit, který princ si s princezniným handicapem nejchytřeji poradí. Princů na bílém koni je nějak čím dál míň. Starý moudrý havran Kurkyl se taky někde ukryl. Všechno je na nás. Je toho hodně, s čím si musíme v životě poradit. S čím si musíme poradit sami. Ale pak přijdou chvíle, kdy si sami neporadíme. O takových chvílích a o lidech, kteří jsou nebo by měli být nablízku, píšeme v tomto čísle. Jsou v tomhle věku mamonu vzácným a hodně málo chráněným druhem. Jmenují se asistenti Jan Krůta, šéfredaktor Rozšiřte řady předplatitelů! Roční předplatné za dvanáct výtisků 240 Kč (poštovné zdarma). Cena jednotlivě prodávaného časopisu 29 Kč. Pište na mailovou adresu: nebo volejte Dopisy a názory Jak získat asistenčního psa 4 Přečetli jsme za vás 4 Nevidomí a sníh 5 Politici šetří na zdravotně postižených 5 Téma: Asistenti nová služba Člun do přístavu Každodennost 6 Cesta je cíl 8 Vozíčkářem na vlastní kůži 10 Srdce větroplacha 11 Potřebuji asistenta, ne náhradní matku 12 V Olomouci docela jasno 14 Španělsko z vozíku 16 Hurá na hory 18 Jaké hodnoty uznáváš, takové potkáš 19 Rozhovor Slušnost nemůžeš našetřit jako peníze 20 Polemika Trestat, nebo vychovávat? 24 Tipy na výlety Jak dobudeme české hrady? 26 Technika a my Digitalizace televizního vysílání. A co my? 27 Melantrichova 5 Deset dobrých zpráv 28 Na návštěvě Villa Martha 29 Poradna Otázky a odpovědi z Ligy vozíčkářů 30 Z tvorby čtenářů Zimní 32 Fejeton Tři dioptrie 32 Autoškola Zdraví řidiči s handicapem 33 Dobré zprávy Více bezbariérových spojů 34 Nádraží odemkl euroklíč 34 Plavecký trojboj 35 Arkadie má medaile 35 Vzdorovali mistrům světa 35 Krása léčí Budapešť a dědictví tureckých pašů 36 Pro chvíle pohody Křížovka: Přírodní chrám 38 Kniha: Slepota 38 Vanilka pro čtenáře Můžeš p ř í m á c e s t a k m o b i l i t ě Vydává: Sdružení konta BARIÉRY, o. s. Šéfredaktor: Jan Krůta (mobil ) Redakce: Mgr. Radka Potměšilová, Zdeněk Jirků Tajemnice redakce: Martina Bedrnová (mobil ). Korektorka: Martina Čechová Adresa: Na Pankráci 121/1658, Praha 4 Telefon: Web: Objednávky časopisu zasílejte na adresu redakce. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Toto číslo vychází v únoru Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Městské části Praha 1. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33 Praha-Stodůlky Předplatné: Pro PPF Media, a. s., rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: PPF Media, a. s., a Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch Partneři redakce: Už několik měsíců působí na českém internetu portál pro starší a pokročilé Vanilka cz. Protože jeho autoři intenzivně spolupracují s naším časopisem a zajímavě rozvádějí některá naše témata, doporučujeme vám jeho občasnou, nejlépe každodenní návštěvu. Zejména ve dnech, kdy čekáte na další číslo našeho měsíčníku, vám Vanilka.cz krásně zavoní. (red) Téma příštího čísla: Neviditelné nemoci Skryté handicapy často omezují více než ty patrné na první pohled! Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis!

3 4 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 5 dopisy & názory Jak získat asistenčního psa Mám kamarádku, která trpí epilepsií a má dost časté záchvaty, které už ji několikrát málem stály život. Na vašich stránkách jsem nalezla článek o vycvičených psech právě pro epileptiky, tak bych se chtěla zeptat, jaká je to rasa a také kolik pes a výcvik stojí. Pokud by to bylo v mých finančních možnostech, ráda bych jí pomohla alespoň touto cestou. Děkuji za odpověď. Markéta Pítrová Odpovídá: Zuzana Daušová, ředitelka občanského sdružení Helppes: Speciálně vycvičený asistenční signální pes může člověku postiženému epilepsií zachránit i život. Proto by zajisté i vaše kamarádka byla velmi ráda, kdybyste jí pomohla při možnosti získání signálního psího pomocníka. Veřejnost snadno zamění postiženého záchvatem ležícího na chodníku za opilého nebo zfetovaného člověka, což pro něj může mít i fatální následky. Je prokázáno, že pouhá přítomnost a navázání co nejužšího vztahu se psem je pro člověka s epilepsií velikým přínosem a balzámem na jeho psychiku a přítomnost psa dokáže často pozitivně ovlivnit četnost i vážnost epileptických záchvatů. Speciálně vycvičený pes dokáže v blízkosti bydliště, pracoviště, školy či na místech s malým pohybem osob doběhnout pro pomoc, na místech neznámých či frekventovaných přivolat pomoc svým Přečetli jsme za vás Žáci se zdravotním postižením: těžká volba střední školy Nejvýraznější zdravotní omezení pociťovali při výběru střední školy žáci s tělesným postižením a žáci s více vadami. Významný dopad mělo zdravotní postižení i na vzdělanostní volbu žáků se zrakovým a sluchovým postižením. Tyto a další skutečnosti zjistil Národní ústav odborného vzdělávání v dotazníkovém šetření, jehož výsledky shrnuje publikace Volba střední školy a spokojenost žáků se zdravotním postižením se studiem autorky Jany Trhlíkové. Dotazníkové šetření se uskutečnilo mezi přibližně 1300 žáky se zdravotním postižením v posledním ročníku střední školy. Bylo realizováno jak na školách speciálně zřízených pro žáky se specifickými vzdělávacími potřebami (tzv. speciálních školách), tak i na běžných školách, které žáky se zdravotním postižením integrují individuálně nebo skupinově. Problémy a omezení žáků se zdravotním postižením při výběru střední školy Nejvýraznější zdravotní omezení poci ťovali při výběru střední školy žáci s tělesným postižením (66 %) a žáci s více vadami (57 %). O něco nižší, přesto ale významný dopad mělo zdravotní postižení na vzdělanostní volbu žáků se zrakovým (51 %) a sluchovým (46 %) postižením. Žáky s lehčím mentálním postižením limitoval při výběru středního vzdělání především špatný školní prospěch (49 %). Nejnižší míru omezení uváděli žáci se specifickými poruchami učení (18 %). Výraznější problém než výběr oboru, který by byl žák schopen studovat, představovala pro některé žáky volba profese, kterou by byli schopni v budoucnu vykonávat. Tento problém uvedlo např. 45 % žáků s tělesným postižením a 42 % žáků s více vadami. Šetření upozornilo i na vnější bariéry a překážky, kdy 17 % žáků s tělesným postižením narazilo při výběru střední školy na problém s chybějícím bezbariérovým přístupem a 11 % žáků se zrakovým postižením se potýkalo se špatnou dostupností speciálních pomůcek. Rovněž získání osobního asistenta nebylo pro řadu žáků se zdravotním postižením snadné, určitou překážku představovalo například pro 11 % žáků s tělesným postižením. Část žáků se setkala i s nezájmem škol přijmout projevem a značením upozornit kolemjdoucí na svého pána, čímž zajistí tolik potřebnou pomoc. Asistenční signální pes dokáže také přinést a podat léky, mobilní telefon, přinést přikrývku a zakrýt postiženého, zahřívat ho vlastním tělem, a pokud se dostane postižený do bezvědomí a upadne obličejem směrem k zemi, kdy hrozí zadušení, pes ho dokáže otočit. Každý pes je připravován pro konkrétního žadatele, přesně podle typu jeho onemocnění, jeho potřeb, možností, schopností a požadavků. Pro tento typ výcviku jsou vhodná téměř všechna plemena psů včetně kříženců. Podmínkou je naprosto vyrovnaná klidná povaha psa s absencí jakéhokoli projevu agrese, strachu či loveckého chování. Protože je předpoklad, že pes se v průběhu své práce bude dostávat do poměrně úzkého kontaktu s okolím, je vhodné vybírat plemena psů i s ohledem na to, aby pes nevyvolával v lidech strach. Jako nejvhodnější se jeví plemena retrieverů zlatý či labradorský, vhodný je i pudl velký, který bývá hodně empatický, pro aktivního člověka jsou vhodní i jedinci plemene border collie. Co se týče ceny asistenčního signálního psa, je shodná s cenou ostatních psích pomocníků psů vodících, asistenčních pro osoby s tělesným postižením apod. a pohybuje se okolo dvou set tisíc korun. Ovšem pouze lidé se zrakovým postižením dostávají na pořízení i výživu svých vodících psů příspěvek, protože vodící psi jsou uznáni jako kompenzační pomůcka. Všichni ostatní handicapovaní bez ohledu na typ postižení nemají nárok na příspěvek na pořízení psího pomocníka ani na jeho výživu, a tak profinancování nákladů spojených s přípravou těchto psů je závislé na sponzorech, grantových řízeních, veřejných sbírkách, beneficích apod. Pro další informace nás kontaktujte em na adrese nebo telefonicky na čísle žáka se zdravotním postižením, případně neochotou vytvořit pro něj vhodné podmínky (13 % žáků s tělesným a 11 % žáků se zrakovým postižením). Výsledky ukázaly relativně vysoký zájem žáků se zdravotním postižením o individuální integraci na škole běžného typu. Ve skupině žáků, kteří se vzdělávali na speciální škole, by si v závěru studia zvolilo znovu takovouto školu 42 % z nich, zatímco více než 48 % by dalo přednost individuální integraci na běžné škole a téměř 10 % neuvedlo jasné stanovisko. Naopak žáci individuálně integrovaní v běžných školách by v naprosté většině (97 %) znovu preferovali tuto formu vzdělávání. Preference vzdělávání na školách pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami se výrazně liší podle druhu zdravotního postižení. Nejčastěji by si speciální školu zvolili žáci s více vadami (56 %) a se zrakovým postižením (54 %). Tuto formu vzdělávání by zvolilo i více než 40 % žáků s tělesným a sluchovým postižením. Naopak většina žáků s lehčím mentálním postižením by dala přednost integraci na běžné škole. (rp) Nevidomí a sníh Zamyšlení nad specifickými zimními bariérami, které brání samostatnému a bezpečnému pohybu nevidomých, nám zaslal nevidomý ředitel sdružení Okamžik Ing. Miroslav Michálek. Důsledky sněhové kalamity naplno dopadají i na život nevidomých lidí, pro které se zasněžené město stává nepřehledným bludištěm, otevřeným vesmírem. A tak i krátká cesta nevidomého po známé trase může obzvláště v situaci neodklizeného sněhu na mnoha chodnících být najednou nepřekonatelnou překážkou. Jaké okolnosti, které vidící lidé lehce překonají, komplikují nevidomým lidem jejich cestování v krušném zimním počasí? Čerstvě napadaný sníh zakryje většinu 1. holí nahmatatelných změn povrchu, jako jsou obrubníky, rozhraní mezi chodníkem a zatravněnou plochou v parcích, změny povrchu mezi asfaltem a dlažbou atd. Povrch se stane pro nevidomého nečitelným. Vyšší vrstva sněhu brání kyvadlovému pohybu hole, který je základem techniky používané nevidomými při samostatné chůzi. Hůl se volně nepohybuje, brouzdá sněhem, zachytává se, neumožňuje rozeznat nerovnosti, neposkytuje dostatek informací pro směr chůze atd. Sníh odhrnutý na okraje chodníků a vozovek vytváří nové bariéry, někdy brání 2. pohybu nevidomého podle domů nebo plotů, v parcích některé cesty nejsou odklizeny a mizí a jiné se neshodují s původními trasami. Nalezení průchodu mezi nahrnutými valy sněhu na okraji vozovky a chodníku, překonání hromad sněhu na nečekaných místech a zorientování se tam, kde sníh odstraněn není a kde zmizely některé cesty to vše může pohyb nevidomého změnit v experiment s možnou naprostou ztrátou orientace. Samostatným problémem může být 3. i mráz, neboť nutí nevidomého použít čepici, rukavice a teplé boty. Čepice přes uši Píšu Vám o tom, jaké bylo mé překvapení při podávání mé žádosti o příspěvek na provoz motorového vozidla, když mi paní referentka sociálního odboru Městského úřadu v Železném Brodě sdělila, že příspěvek pro držitele ZTP se krátí ze šesti tisíc za rok o 50 % a pro držitele ZTP/P o 20 %. Přitom o tomto opatření nebyla zmínka ani v tisku, ani ve sdělovacích prostředcích. Ptám se proto, kdo chce takovýmto opatřením a způsobem šetřit na těžce zdravotně postižených občanech a získat takto zpět peníze, které zmizely ze státní pokladny. Viz předražená a nekontrolovatelná výstavba dálnic a silnic, lyžařské omezuje množství sluchových informací a mění jejich kvalitu, rukavice snižují citlivost hmatu při práci s bílou holí a silná podrážka zimní obuvi rovněž brání získávání informací hmatem chodidla, jak to do určité míry umožňuje lehčí obuv. Nahromaděný, rozšlapaný nebo tající 4. sníh, různé kluzké plochy a obrubníky skryté pod sněhem, klouzačky, kousky zledovatělého sněhu to vše znesnadňuje chůzi. Došlápnutí chodidla je nejisté, chůze může být doprovázena množstvím drobných sklouznutí způsobujících různé výchylky směru pohybu, což může vést ke ztrátě orientace zejména tam, kde není možno udržovat směr snadným způsobem, např. podle stěny budovy. Sníh rovněž mění zvukové vlastnosti 5. prostředí, které je jakoby odzvučeno. Hůl navíc neposkytuje obvyklou zvukovou odezvu spočívající ve vnímání jemných rozdílů v odrazu zvuku ťukající hole od předmětů v okolí. Na vozovce s rozježděným a tajícím 6. sněhem je běžný automobilový provoz mnohem hlučnější než obvykle. Nevidomému se hůře získávají informace sluchem, například na tramvajovém ostrůvku může přeslechnout přijíždějící tramvaj a na ozvučeném přechodu nemusí zaregistrovat klapot semaforu. Nebezpečným se může pro nevidomého stát přecházení vozovky. Bílá barva 7. zasněžené krajiny snižuje viditelnost bílé hole, přestože je vybavena reflexními pruhy. Tato skutečnost klade větší nároky na pozornost řidičů i nevidomých. Někteří téměř nevidomí lidé využívají 8. při samostatném pohybu kromě bílé hole také zbytek zraku, který je důležitý pro jejich navyklé postupy a orientaci. Pro tyto lidi může sníh znamenat vyřazení tohoto závody v Liberci, žádost o pořádání olympijských her atd. V mém případě se jedná o těžké zdravotní postižení v oblasti bederní páteře, cerebrovaskulární nemoc, hypertenzi a diabetes. Takto okleštěný příspěvek mi stačí sotva na jednu technickou prohlídku a na 100 km měsíčně na pohonné hmoty. Moje skutečná měsíční spotřeba je ovšem dvojnásobná, ale co byste chtěli, důchodci, utáhněte si opasky, jste pouze obtížné břemeno státního rozpočtu. Nikomu nic nezávidím, ale trocha zamyšlení v oblasti sociální praxe zodpovědných činitelů by nebyla na škodu. důležitého zbytkového vidění, neboť v zasněženém prostředí vše splyne v bílou nerozlišenou plochu postrádající orientační prvky jindy vnímané zbytkem zraku. Omezení možností práce s holí, změněné vlastnosti prostředí a snížený přísun 9. hmatových a sluchových informací zvyšují nároky na nevidomého a zvyšují nebezpečí chyb a nezvládání situace. To může znamenat výrazné zvýšení potřeby cizí pomoci. Pro mnohé zdravé lidi ale zimní podmínky také znamenají problém a snižují jejich pozornost k problémům druhých, tedy i nevidomých. Mnozí lidé (např. sousedé a vzdálení známí z ulice) mohou určitého 10. nevidomého znát jako samostatně se pohybujícího chodce a nemusí je napadnout, že v zasněženém prostředí pomoc potřebuje, že může dokonce ztratit orientaci a zabloudit v prostředí, které jindy dokonale ovládá. Zimou pozměněné podmínky zdůrazňují potřebu funkčnosti tech- 11. nických opatření zvyšujících samostatnost pohybu nevidomých (ozvučené křižovatky, akustické orientační majáky na tramvajích, na vchodech do budov a stanic metra). Důležitou pomocí nevidomým ve 12. ztížených podmínkách může být koordinovaná služba proškolených dobrovolníků doprovázejících nevidomé podle jejich telefonických objednávek (více na Ani technická a organizační opatření a fungující služby však nikdy plně 13. nenahradí význam příležitostné pomoci nevidomému náhodným kolemjdoucím, což platí mnohonásobně zejména v zimním počasí. Politici šetří na zdravotně postižených (Redakce si vyhrazuje právo dopisy krátit) Komu vlastně naše politika slouží? Můžeme se ještě dočkat snižování důchodů a krácení, ne-li zrušení sociálních příspěvků? Nejsem pesimista, ale mé obavy do budoucna nejsou povzbudivé. Zase až historie ukáže, kdo nás takto řídí. Nejhorší je ztráta práce, slušného chování a mravnosti v naší zemi, lest a manipulace s naším národem. Je to smutný výsledek dvacetiletého času, kdy jsme všichni očekávali přece jenom něco lepšího a lidštějšího. Končím citátem z Můžeš z října 2009: ZLO NESMÍ ZEVŠEDNĚT! S úctou Milan Lehocký

4 6 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 7 téma: Asistenti nová služba Člun do přístavu Každodenní život Milan Kic vystupuje z výtahu. Jan Komůrka taky. Tlačí vozík. Jdou ke třídě, kde co nevidět začne dějepis. Na chodbách je pravý středoškolský frmol. Zdraví studenti handicapovanému uhýbají v poslední chvíli. Jan a Milan vstupují do třídy. Milan přesuny po škole zvládá o berlích. Na vozíku se válí štos sešitů a dvě tři učebnice. Text a FOTO: Jan Rýdl Milanovo vysvědčení v polovině třetího ročníku přineslo tři trojky. Jan s tím moc spokojený není. Asistuje Milanovi od sedmé třídy a tvrdí, že má Milan na víc. On to je, kdo drží při životě i zdánlivě drzou představu o vysokoškolském vzdělání pro Milana, který už teď bojuje každý školní rok s desítkami hodin absencí. Už proto Jan tráví dost času u kopírky, kde xeroxuje poznámky spolužačky. Ta je prý o to svědomitější ví, že z jejích sešitů se bude učit i Milan. A přece stačí doslova pár stovek korun, aby se tento sen rozplynul. Naposled šlo o dopravu do školy. Na Ekonomické lyceum v České Lípě dojíždím z Mimoně. Není to daleko a donedávna jsem využíval minibusovou linku farní charity. Ale od podzimu změnili systém svozu asi kvůli úsporám a já bych musel nastupovat už před šestou. To s mým zdravím ale fakt nejde, vysvětluje podzimní mizérii Milan. Pro rodiče byl každodenní dopravní servis nad možnosti rodinného rozpočtu. Liberecké Centrum pro zdravotně postižené by prý pomohlo rádo, ale dobrý úmysl zastavila právní nejistota, coby kdyby osobní asistent vezoucí klienta havaroval S.O.S. do Konta BARIÉRY Honza: Chtěl jsem začít dělat něco, co má smysl, kde budu platný. Tak jsem začal dělat asistenta. Kolik vytrvalosti a obětavosti je k tomu zapotřebí? Když to se školou pro Milana a tím i jeho nejsilnější životní motivací vypadalo opravdu bledě, pomohl dopis adresovaný nadaci. Bylo jasné, že potřeba je naléhavá. Já jsem oba kluky znala už od léta, potkali jsme se při nějaké naší akci. Když jsem ale zjistila, že jsou takhle nahraní, prostě jsme okamžitě reagovali. Bylo třeba pomoci a od toho my tu jsme. Právě proto nám lidé posílají ty dvacetikoruny měsíčně, říká s lidsky věcnou prostotou pomoci ředitelka Konta Bariéry Božena Jirků. Pomoc od nadace není ze zřetele finančního veliká: dva tisíce korun příspěvku na dopravu měsíčně. Dopad pomoci je přitom gigantický: denně zvedne dvacetiletého handicapovaného Milana z postele a dopraví ho do školy. Dějepis probíhá normálně. Milan dává pozor, píše do sešitu. Přes rameno mu občas koukne Jan. Porovná zkušeně přednes profesora s obsahem Milanových zápisků. Hodnotí, zda bude stačit, když se natáhne a vepíše pár detailů do Milanova záznamu sám, nebo si učiní poznámku, že opět bude třeba kopie sešitu spolužačky. Teď to ale nic není proti matematice. Ta dává Milanovi zabrat podstatně víc než vyprávěný děják. Sada handicapů od následků dětské mozkové obrny a poškození jemné motoriky rukou přes chronickou virovou hepatitidu, slepotu levého oka až po astma a alergii brzdí Milana dramaticky třeba u zlomků nebo složených závorek. Jan Komůrka je zkušeným černým pasažérem už několikáté školy. V takových chvílích ale Jan na Milana právě dost drsně naléhá, aby to zkusil znovu a nevzdával, aby se vrátil k chybě nebo počítal prostě znovu od začátku! A to Milan pak třeba taky sáhne k ostřejšímu kalibru a pošle Jana, kterému jinak říká Honzíku, někam! A pak zase jedou výtahem a čeká je čeština nebo zeměpis. To, co Milana tolik láká, až má pocit, že si fakt troufá a vymýšlí moc, je liberecká pobočka pražské Metropolitní univerzity a otevíraný studijní obor politologie mezinárodních vztahů. Otevřeně a realisticky ale říká, že nyní je cílem maturita! Cíl už tak hodně těžký. Oči mu ovšem přitom jiskří. Jan Komůrka je zkušeným černým pasažérem už několikáté školy. A úspěšným. Jako asistent podobně handicapovaného studenta už dobyl titul bakaláře na hradecké vysoké škole v oboru IT. Jeho klient dnes řídí z křesla ve svém rodinném domě softwarovou firmičku a chtěl by s Janovou pomocí bakaláře vyměnit za inženýra. Legrační je, že já předměty svých klientů ovládám často stejně dobře jako oni, ale diplomy a vysvědčení jdou jen za nimi, baví se zajímavým pohledem nazpět dnes už zkušený devětadvacetiletý asistent Jan. Původním vzděláním je zámečník. Před lety zkusil otevřít trafiku. Nešla zřejmě nejhůř. Stál za pultem od pěti ráno do šesti večer. Podstatně horší to bylo ale s jeho účetním. Nepořádek ve finanční evidenci osolil finanční úřad mastnou pokutou. Jan trafiku zavřel a na pokutu má platební kalendář. Cena vzdělání Byl jsem hodně znechucený. Moc jsem tehdy chtěl začít dělat něco, co má smysl, kde budu platný. Vojnu jsem strávil na civilce, pomáhal jsem handicapovaným a seniorům. Tak jsem se k tomu vrátil a začal jsem dělat asistenta, vzpomíná Jan Komůrka. Sedí přitom o přestávce na dosah natažené ruky od svého klienta Milana. Zdá se, že v každé minutě znovu a znovu přehodnocuje aktuální zdravotní stav klienta a plánuje další kroky. Hlídá čas na jídlo, pití, toaletu, přesuny po škole. Jednají spolu jako rovný s rovným, i když na Milanově projevu je znát, že Jana považuje realisticky za svůj člun do přístavu jménem Každodenní aktivní život. Jan přitom v rozhodujících chvílích vstupuje i do Milanovy rodiny, domácí rozpočet je měsíc za měsícem napjatý na desetikoruny. Jednou nebo dvakrát už proto Milanova maminka krčila rameny s tím, že na školu prostě nezbývá. Milan i Jan pak byli jednotní v požadavku na vzdělání a úporně hledali řešení. Zatím vždy našli. Kolik si Jan při sedmdesátikorunové hodinovce a běžně desetihodinovém pracovním dni vydělá? Jan Komůrka řeší finance ve svém životě jinak než ostatní. Milan je bojovník Čas od času nechá Jan Milana ve třídě samotného. Nejčastěji při jazycích. Aby si Milan nezvykl, že za něj Jan všechno udělá nebo zkontroluje. Jan hledí Milana i přes všechny ohledy v praktickém životě pořádně máchat. A má to výsledky. Když se na kus řeči zastaví profesor dějepisu, chlap jako hora, Milana chválí: Milan je to neuvěřitelnej bojovník! I když jednou ode mě už kouli taky dostal! Na to si asistent Jan hned moc dobře vzpomíná: Milan si spletl Franckou a Byzantskou říši. Profesor Jaromír Dvořák snad i díky Milanovi cítí jako běžný člověk potřebu pomáhat. Říká, že kdyby se raději každý rok postavilo třeba o jeden kilometr dálnice méně nebo se netlačily peníze na akce jako slavné liberecké mistrovství světa, bylo by na pomoc lidem, jako je Milan. Třeba by nemusel řešit kvůli dvěma tisícovkám otázku: Být ve škole či nebýt Ačkoliv dopoledne všechno nasvědčuje tomu, že Jan Komůrka svůj život věnoval podpoře handicapovanému Milanovi, má denně v diáři více bodů než jen jednoho středoškolského studenta. Jakmile po škole odevzdá Milana rodičům, má v programu ještě nejméně dvě návštěvy. Handicapovaní nebo senioři. Stabilní klienti, na Milana si už časem více než zvykli. Kolik si Milan při sedmdesátikorunové hodinovce a běžně desetihodinovém pracovním dni vydělá? A jak moc je spokojená jeho přítelkyně? A jak vlastně bydlí a jaké má auto?ale Jan Komůrka dost možná finance ve svém životě řeší jinak než ostatní. Tam, kde dvoutisícová měsíční dotace vrací smysl života jeho dvacetiletému klientovi, nemůže být ani trapně mizerný plat pro Jana něco, co by ho diskvalifikovalo z práce asistenta. Já cítím spokojenost, smysl práce, naplnění potřeb. A říká to bez patosu. Podstatně dramatičtěji a s přísnějším tónem v hlasu mluví obratem o Milanově vztahu k matematice. O tom, že stát v současném finančním nastavení práce asistentů právě jejich pocitu potřeby splnit poslání systematicky zneužívá, ani slovo. Když se na chodbě Obchodní akademie v České Lípě obou zeptáte, na co se doopravdy těší, Jan i Milan bez rozmyšlení a domluvy vypálí se smíchem: Na maturitní ples!

5 8 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 9 téma: Asistenti nová služba Text: Radek Musílek FOTO: archiv Erik Čipera Když cesta Kdo je Erik Čipera Erik Čipera, BcA, je absolventem fotografie na FAMU, v současné době zástupce ředitelky občanského sdružení Asistence: Poukazujeme na některá slabá místa ve společnosti, která neumožňují využít plný potenciál lidí s postižením. Jednou z takových oblastí, která se bezprostředně dotýká i provozování osobní asistence, jsou bariéry ve veřejném prostoru. je cíl... Erik Čipera je muž v nejlepších letech, na vrcholu tvůrčích i fyzických sil. Nejprve se zdálo, že bude fotografem. Osud s ním měl ale jiné plány. Erik s kamarády uspořádali tryznu k třetímu výročí vzniku zatím posledního výtahu pro handicapované v pražském metru: Kdyby zpřístupňování stanic metra pro vozíčkáře pokračovalo současným tempem, na kompletně přístupné metro bychom čekali 75 let! Erik udělal rozhodnutí, nad kterým by jeho ziskuchtiví vrstevníci kroutili hlavou. Své lidské kvality investoval do pomoci druhým, stal se osobním asistentem. Dnes je místopředsedou o. s. Asistence. Jak dlouho pracuješ v Asistenci? Někdy v letech 2002 nebo 2003 jsem začal v Asistenci pracovat jako dobrovolník. Pomáhal jsem lidem s tělesným postižením při volnočasových aktivitách a ta práce se mi hodně líbila, takže jsem postupně začal být i placeným asistentem. A poté jsem se stal koordinátorem dobrovolníků. Byl jsem i konzultantem, který pomáhá lidem najít zaměstnání. A dnes mám na starosti službu osobní asistence. Co tě přivedlo k dobrovolnictví? Bydlím kousek od Jedličkova ústavu a vídal jsem, jak různí lidé doprovázejí lidi na vozíčku. Nějak mě to oslovilo. Pak jsem šel jednou kolem staré budovy Jedle na Vyšehradě, kde visel inzerát, že Asistence hledá dobrovolníky. Tak jsem si řekl, že to zkusím. A tímhle způsobem jsem tu zakotvil. Jaká byla tvoje původní profese? V době příchodu do Asistence jsem zrovna dodělával fotografii na FAMU a myslel si, že budu fotografem. Ale nakonec se to celé takhle protočilo a jsem tady. Prozatím žádnou podobně zásadní změnu neplánuješ? Když se zkusím podívat do budoucna, zatím nevidím tu chvíli, kdy bych odcházel. Takže teď jsem tady a myslím, že tu ještě nějaký čas budu. Dá se osobní asistencí uživit? Že by tím člověk mohl zaplatit nájem, jídlo, koupil si auto a všechny ty vymoženosti, na které jsme třeba nějak zvyklí, tak to asi ne Většinou jsou našimi asistenty studenti, pro které je to výborná příležitost vydělat si při škole trochu peněz a zároveň dělat něco užitečného. Někdy se však jedná o lidi, kteří už jsou nějakým způsobem zabezpečeni nebo nemají takové nároky a stačí jim trocha u nás vydělaných peněz. Když si spočítáte osmdesát korun vynásobených počtem asistovaných hodin, tak mzdy mohou dosahovat nějakých tří až čtyř tisíc. Většinou je to spíš míň, řekněme na přilepšenou. To znamená, že se vám asistenti asi dost střídají Vysokoškoláci někdy zůstávají po celých pět let studia, ale většina jde po roce až dvou zase někam jinam. Třeba na lépe placenou brigádu. Ale i ten rok je cenný a lidé získají velkou zkušenost do života, která je pak provází, a jsou připraveni na další setkání s lidmi s různými druhy postižení. To je velký klad osobní asistence. Není škoda, že potom, co klient a asistent spolu naváží poměrně intimní kontakt, všechno skončí? To neovlivníme a nemůžeme nikoho nutit, aby u nás zůstával. Spousta lidí během asistování naváže vzájemné přátelství a v tom pokračují i po skončení služby. Dál se vídají a kamarádí spolu. Není to tak vždy a u všech lidí, ale stává se to dost často. Je těžké zajistit fungování občanského sdružení, které se věnuje osobní asistenci? Myslím tím hlavně po finanční stránce. Je to zásluha naší paní ředitelky Vlasty Stupkové. Je pravda, že finanční otázky jsou pro sdružení typu Asistence limitem. Podáváme neustále řadu projektů, abychom poskládali dohromady těch osm milionů, které zajistí fungování na jeden rok. Úplně snadné to není, ale zatím se to vždy podařilo. Je pravda, že minulý rok jsme museli snížit stav o dvě pracovní místa. Naše služby stále někdo potřebuje, takže z hlediska poptávky určitě problém není. Jak vlastně tehdy vznikl nápad vytvořit sdružení, které bude na Jedli úzce navázané? Z vyprávění vím, že v polovině devadesátých let byla situace pro studenty praktických škol Jedličkova ústavu velmi obtížná. Když chtěli pokračovat někam dál, neměli možnost. Šlo hodně o návaznost, co dělat po ukončení studií v Jedli. Jejich další seberealizace v životě většinou neměla kontinuitu. Naše nynější ředitelka se rozhodla na tom zapracovat a dnes je vidět, že to udělala dobře. Asistence se ve svých patnácti letech dokonce věnuje aktivitám přesahujícím osobní asistenci. Tématu osobní asistence lidi uvnitř sdružení za ta léta dobře rozumějí. Můžeme tedy začít poukazovat na některá slabá místa ve společnosti, která neumožňují využít plný potenciál lidí s postižením. Jednou z takových oblastí, která se bezprostředně dotýká i provozování osobní asistence, jsou bariéry ve veřejném prostoru. Proto v posledních dvou letech děláme, co můžeme, abychom situaci nějak zvrátili. Chceme, aby se vývoj, především na poli přístupnosti veřejné dopravy, pohnul kupředu rychlejším tempem než dosud. Co máte v tomto ohledu za sebou? Máme za sebou Výzvu za MHD přístupnou, kterou jsme ve spolupráci s Jedličkovým ústavem šířili a podepisovali. Podporu nakonec našla u deseti tisíc lidí. Když jsme to pak předali panu primátoru Bémovi, vznikla Skupina pro Prahu bezbariérovou a otevřenou. Ta už rok pracuje a máme za sebou spoustu hezkých příslibů od vedení hlavního města Prahy. Před námi teď stojí plnění těch slibů, které bude, doufám, opravdu následovat. Kdyby zpřístupňování stanic metra pro vozíčkáře pokračovalo současným tempem, na kompletně přístupné metro bychom čekali 75 let! Líbí se mi, že se do takových aktivit zapojují i lidé, kteří byli dříve vašimi klienty a dnes jsou vašimi pracovníky. Třeba právě poradní skupině magistrátu předsedá vozíčkář Michal Prager z Asistence. Myslím, že to je vůbec nejlepší uplatnění, jaké mohou takoví lidé najít. Jsou prospěšní dalším, protože téma znají úplně dokonale. Kdo jiný by měl takové věci prosazovat? V Asistenci máme třeba ještě Jakuba Neuberta, který sám potřebuje asistenci nonstop dvacet čtyři hodin denně. Přitom skvěle zacvičuje nové asistenty a říká jim, co mají umět. Právě na takové pozice se snažíme vytipovávat a zaměstnávat lidi s postižením. Tak jako s nimi hledáme pracovní místa v různých firmách, zároveň jsme i zaměstnavatel, který sám vytváří různá uplatnění. Vy vlastně přímo pracujete na tzv. tranzitním programu Ano, moje kolegyně z Asistence v jeho rámci docházejí do některých hodin v posledních ročnících středních škol v Jedličkově ústavu. Pracují s budoucími absolventy. Hledají mimo jiné třeba tu správnou praxi, která by je dobře připravila na budoucí zaměstnání. Tranzitní program vlastně znamená přechod mezi studiem a dalším uplatněním. Naše konzultantky jsou styčným bodem a zájemce mohou přivést k další spolupráci s Asistencí, která jim v tom přechodu ze školy do práce může hodně pomoci. Když se vrátím k tomu, jak vozíčkář zaučuje asistenty, co by měl vlastně osobní asistent splňovat? Asistent by měl umět v pořádku dopravit vozík s člověkem tam, kam je potřeba. Musí tedy mít určité fyzické předpoklady. Kromě toho by měl být stabilní vyzrálá osobnost, která si bude vědět rady v situacích, na něž nejspíš narazí. Život na vozíku je plný improvizace. A někteří naši klienti nejsou sami schopní řešení najít, proto musí v tu chvíli zafungovat právě asistent. Pochopitelně je rozdíl, jestli pomáháte člověku, který má jen fyzický handicap, nebo se jedná o kombinované postižení. Ty nároky jsou různé. Kuba Neubert je takový náš detektor kvalitních asistentů. Jeho odhad na lidi byl zatím téměř stoprocentní. Každý se pro tuhle práci prostě nehodí. Převažují mezi asistenty spíš muži, nebo ženy? Je tam převaha žen. Řekl bych tak dvoutřetinová. Ale v poslední době jsme zaznamenali nárůst zájmu mladých mužů. Možná je to důsledek té jakoby krize ubylo pozic pro brigádníky. Myslím však, že v tom určitě hraje roli i to, že práce osobních asistentů je v ulicích už léta vidět. Víc lidí napadne zapojit se tímhle způsobem. Nemají ženy na takovou práci málo síly? Přiměřeně podle svých sil asistují například u klientů s nižší hmotností. Navíc ne všichni naši klienti se pohybují na vozíku. Někteří potřebují mírnou podporu a pomoc při orientaci. Tam se rovněž uplatní plno dívek a žen. Často je pomoc otázkou vhodné techniky či metody, která fyzické náročnosti hodně ulehčí. Samozřejmě ale nemohou asistovat čtyřicetikilové dívenky, které by vozík převálcoval a zůstal po nich mastný flek.

6 10 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 11 téma: Asistenti nová služba Vozíčkářem na vlastní kůži Jedeme v tom s vámi to je název jednoho ze stěžejních projektů sdružení Asistence. V předchozím rozhovoru s Erikem Čiperou na něj nepřišla řeč, ale to neznamená, že nestojí za zmínku. Text: Radka Potměšilová FOTO: Milan Jaroš Myšlenka tohoto projektu, který běží už třetím rokem, je jednoduchá zkuste to jako my, vydejte se po své obvyklé trase do školy nebo do zaměstnání na vozíku s doprovodem zkušeného asistenta. Sami vyzkoušíte, jaké to je cestovat tímto způsobem městskou hromadnou dopravou po Praze. Od počátku projektu se do tohoto experimentu zapojily známé osobnosti z oblasti kultury i politiky a jejich zkušenosti slouží jako podpora bezbariérovým úpravám městské hromadné dopravy v Praze, o něž sdružení Asistence dlouhodobě usiluje. Systém veřejné dopravy v Praze je mnoha návštěvníky města hodnocen velmi pochvalně. Síť je hustá, téměř všechna místa jsou veřejnou dopravou dostupná. Může-li dopravní prostředek využívat člověk zdravý (mladý, bezdětný), proč vylučujeme ostatní občany města? ptá se ředitel Jedličkova ústavu a škol Jan Pičman, který absolvoval na vozíku trasu z Limuzské ulice na Vyšehrad a kromě jiného si všiml, že ostatní lidé komunikují spíš s chodícím asistentem než s pytlem na vozíku. Jak může být cesta do zaměstnání najednou komplikovaná, si nemohla nevšimnout ani redaktorka Lidových novin a přednášející na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Daniela Iwashita. Cesta z Jaromírovy ulice v Nuslích na náměstí Jana Palacha jí namísto šestnácti minut trvala hodinu. Vyzkoušela si na vlastní kůži to, co denně zažívá dvanáct studentů FFUK na vozíku na stanicích metra v centru se totiž nedá vystoupit a jediná cesta ke škole vede bezbariérovým autobusem z Florence. Zpěvák Daniel Hůlka dokonce nemohl v místě svého bydliště do žádného dopravního prostředku ani nastoupit: Myslel jsem, že pojedeme metrem z Flóry, ale to nejde. Pak jsem zjistil, že ze stanice Orionka neodjedeme ani tramvají, protože je tu vý- Dívat se na svět z výšky jednoho metru a být úplně odkázaný na asistenta. Hledat stanici metra, do které se s vozíkem dostanete... stup do vozovky bez ostrůvku. Je to daleko těžší a komplikovanější, než si zdravý člověk uvědomuje. Některé trasy pro vozíčkáře vedou opravdu bizarními oklikami. Stanice metra Vyšehrad, přes kterou denně jezdí desítky vozíčkářů do Jedličkova ústavu a škol, je sice bezbariérová, ale pouze na jedné straně. Člověk na vozíku jedoucí z jižního okraje Prahy musí dojet až na následující zastávku, tam přestoupit do soupravy jedoucí opačným směrem a na Vyšehrad dorazit z té správné strany. Také programovému řediteli Rádia 1 Davidu Štěrbákovi, který se zkoušel dostat na vozíku do metra na Roztylech, dozorčí poradila, ať si udělá půlhodinovou zajížďku nízkopodlažním autobusem na stanici Chodov, kde se do metra dostane. Herec, režisér a moderátor Jaroslav Dušek rovnou raději volil cestu ze Smíchovského nádraží k Městské knihovně pěšky, než aby se pokoušel se svým asistentem dostat do dopravního prostředku. Kromě známých osobností, které projekt Jedeme v tom s vámi zviditelňují v médiích, navázala Asistence spolupráci i se studenty Pedagogické fakulty UK, kteří loni na podzim testovali na vozíku různé trasy Prahou v rámci studijního semináře. Jejich zkušenosti byly zajímavé i pro ty, kteří se pohybují Prahou na vozíku denně. Například předseda pracovní skupiny Magistrátu hlavního města Prahy pro Prahu bezbariérovou a otevřenou a konzultant Asistence, o. s., Michal Prager musel nad zážitky studentů konstatovat: Při poslechu jsem především zjistil, že má dlouholetá vozíčkářská praxe mě již v mnoha směrech otupila. S některými problémy, na něž studenti narazili, jsem se již tak sžil, že už je ani nevnímám. Jako každodenní uživatel pražské MHD například vím, kde mám ve stanicích metra hledat výtah či bezbariérový vstup. A jaké byly jejich zážitky? Jedna ze studentek, Martina Housová, ke své zkušenosti uvedla: Jaké mám pocity? Ze začátku jsem byla nesvá a spíše nervózní z toho, že mě každý sleduje nebo jsem si to aspoň myslela. Přece jen, když jdete po svých, tak vás lidé přehlédnou. Jakmile se člověk jen trochu odlišuje, například že nejde, ale jede na vozíku, tak na vás lidé hledí a asi přemýšlejí o tom, co se vám mohlo stát. Také pro Marianu Trojanovou to byl zvláštní zážitek: Najednou bylo ale všechno jinak, stala jsem se závislou na kamarádkách, bez jejich pomoci bych se kvůli velkému schodu nedostala ani ven z kavárny, cítila jsem se velice nejistě. Co když mě moje asistentka vyklopí na chodník nebo cestou z kopce zakopne a pustí mě? Nebyla jsem to najednou já, kdo zcela autonomně o všem rozhodoval, byla jsem odkázána na pomoc lidí kolem mě. Další informace o projektu Jedeme v tom s vámi naleznete na stránkách Srdce větroplacha Před Vánocemi se na televizi Nova odvysílal zábavný pořad věnovaný Kontu BARIÉRY. Při charitativním večeru se sto padesát tisíc lidí rozhodlo darovat svoje peníze pro lidi, kteří by si svůj těžký osud určitě nikdy nezvolili. Pro lidi znevýhodněné. Pro lidi, kteří si život musí doslova vybojovat. Text: Jan Krůta FOTO: Archiv TV Nova Pořad byl věnovaný hlavně postavám obětavců, kteří zasvětili svůj život opatrování handicapovaných. U telefonů s dárci hovořily veličiny v popředí s Václavem Havlem. Jednou z nich byl i moderátor Leoš Mareš, člověk, který ještě před pár lety sklízel tvrdé kritiky. Sklízí je často i dnes, protože... Protože je prostě větroplach. Moderátor slavnostního večera Marek Eben o vás tvrdil, že spíte dvacet minut denně. Je to pravda? Trochu přeháněl. Někdy možná i o deset minut víc... Myslíte v tom trysku životem na zadní kolečka? Na to, že jedna vteřina může změnit život hodně k horšímu? Musím přiznat, že ne. Jdu do všeho po hlavě a eliminací rizik se nezabývám. Snažím se žít na sto procent, jako kdybych věděl, že někdy ta vteřina, která všechno změní, může přijít a já to těžko ovlivním. Odpovědnost vůči vlastnímu životu vás zatím netíží? Já si nemyslím, že jsem nezodpovědný! Lidi si myslí, kdovíjak rychle jsem se stal úspěšným. Ale ono to tak není! Deset let jsem bojoval o místo na slunci! Vlastně všechno začalo až od roku 2003, co jsem se objevil v televizi. Právě ta pozvolnost je základem toho, že můj život stojí na pevných pilířích. Jak řešíte, čím popíšete svůj diář? Co se ve vás odehrávalo, když vám zavolali z Novy, zda byste nebyl jedním z pilířů charitativního koncertu? Většinu nabídek k účinkování řešíme s manželkou. Ale já jsem stejně ve všem takový solitér, moje cesta je cestou osamělého běžce. Břemeno rozhodnutí je vždycky na mně, ale když jsem o něčem přesvědčený, těžko mě někdo zlomí. Jste úspěšný člověk. Pociťujete ve svém okolí závist? Řešíte to? Já žádné projevy závisti neregistruju. Nejsem paranoidní. Jestli se někdo užírá, je to jeho problém. Já mám pořád pocit, že mi moje práce hodně dává, a necítím, že by mi něco brala. Zájem médií k téhle práci patří a já jsem po úspěchu toužil. Teď jsem úspěšný a nějaké pomluvy a otírání se o mě jsou jen druhou stranou štěstí, které v práci zažívám. Setkal jste se někdy ve své rodině s handicapem? V rodině ne. Ale na akcích často pod pódiem sedí vozíčkáři, často se s nimi bavím. Leoš: Byla to hodně těžká práce. Těžká doslova. Napoprvé jste úplně levej. Nic nevíte, nic neumíte. Na všechno musí být grif... V charitativním koncertu Konta bariéry jste fungoval taky jako asistent postiženého chlapce. Jeden den jste zastával tuhle opomíjenou roli. Jak jste se svěřencem komunikoval a jak jste den spolu strávili? S Filipem jsem byl od dopoledne do večera. Věděl jsem, že trpí svalovou dystrofií. Dokud o těch věcech ale jen slyšíte, neuděláte si správný obraz. Filip je už velký chlap. Žije u Havlíčkova Brodu. Přijeli jsme za ním do školy. Pak jídelna, oběd, odvážení domů. Cítil jsem v těch okamžicích všechno možné. Byla to hodně těžká práce. Těžká doslova. Napoprvé jste úplně levej. Nic nevíte, nic neumíte. Na všechno musí být grif. Filip má asistenta jen ve škole, ale od odvozu domů už jsou na všechno sami. A naložte sedmdesátikilového bezvládného chlapáka z vozíku do auta. Přeneste ho do vany a pak ho masírujte. On na vás visí nejen očima. Nemůže vám ani trochu pomoct. Dokázalo vás to na chvíli vyšinout z té role oblíbeného větroplacha? Nejhorší bylo, když mi Filipova maminka říkala, že jeho nemoc vlastně propukla až ve čtyřech letech a teprve v pěti začal malý Filip při chůzi zakopávat a mít problémy s pohybem. Byl přesně ve věku mého syna... Hrozně moc si vážím lidí, kteří se s postižením snaží bojovat a žít co nejvíc normálně. To obdivuju. Někdy si říkám: Vždyť to přece mohlo potkat i mě! A v té chvíli se trochu v běhu zastavuju. Asi by ta chvilka mohla klidně být i delší... Sešli jsme se ráno potom, co skončil svou ranní show na Evropě 2. Leoš se pak letěl chvilku prospat. Odpoledne měl sraz s Filipovou maminkou. Leošova pomoc natáčením neskončila...

7 12 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 13 téma: Asistenti nová služba Maminka s Vendulou po maturitě Rodiče jí darovali život dvakrát. Díky nim, jejich obrovskému úsilí, péči a obětem teď žije svůj život. Potřebuji asistenta, ne náhradní matku! Vendula Neumannová je chytrá a vtipná, má doktorát a učí češtinu a dějepis. Zároveň je po dětské mozkové obrně celoživotně odkázaná na pomoc druhých. Šestašedesát let se s tím potýká a o asistenční službě by mohla napsat obsáhlé pojednání. Nebo tragicko-romanticko-humoristický román. Text: Radka Potměšilová FOTO: Archiv To, že má dětskou mozkovou obrnu, poznali lékaři až ve třech letech. V té době jen ležela, nemluvila a počurávala se. Byly dva roky po válce. Diagnóza zněla DMO s kvadruplegií a spastickou mluvou. Její otec, význačný vinohradský lékař, se rozhodl věnovat veškerý svůj majetek na léčení dcery ve Spojených státech. Komunisté byli rychlejší a najednou žádný majetek nebyl. Maminka, vzděláním architektka- -urbanistka, se přeškolila na stejně skvělou rehabilitační sestru. Od té doby platil u Neumannů železný zákon dvakrát denně, ráno a večer, maminka s Vendulou hodinu cvičila. Omluvenka byla snad jen Štědrý den. Výmluva neexistovala. Díky té obrovské energii, kterou maminka investovala, jsem mohla ve svých osmi letech jít do první třídy základní školy. Bylo tam třicet dětí, nepřicházelo v úvahu, že by se mi paní učitelka nějak zvlášť věnovala. Do školy se mnou chodila maminka. Od druhé třídy ředitelka rozhodla, že není možné, aby ve třídě seděla další dospělá osoba. Tehdy byl velký tlak, abych začala chodit do Jedličkova ústavu. Jenže tam byla tak dlouhá čekací doba, že mě nakonec nechali tam, kde jsem byla. Od druhé třídy seděla vždycky s někým, kdo měl za úkol otevřít jí učebnici, a věděla, že hlavně nesmí obtěžovat paní učitelku. Nepila, aby celé vyučování nešla na záchod, protože to nezvládla sama. Maminka ji ráno usadila v lavici a po vyučování čekala za dveřmi. Když měli odpolední vyučování, v pauze Vendulu z kastrůlku nakrmila, dala na záchod a odešla. Takhle to fungovalo zaběhaným systémem až do konce základní školy. Maminka Z důvodů nejspíš ideologických, protože my jsme podle tehdejších měřítek byli buržoazní rodina, mě nevzali na gymnázium. Tehdy ale paní ředitelka základní školy dohodla, že jsem mohla nastoupit na jedenáctiletou školu pro pracující, kam nebyl potřeba kádrový posudek. Takže jsem chodila do školy od odpoledne do půl desáté večer. Mezitím, v roce 1957, zemřel Vendule tatínek. Potom, co mu sebrali soukromou lékařskou praxi, pracoval jako lékař na středisku, i když byl po dvou těžkých infarktech. Vendule hodně dal po psychické stránce, naučil ji nebýt zamindrákovaná. Poradil jí, že babkám v parku, které si hlasitě šeptaly taková velká a ještě se vozí, má odpovědět taková stará a tak blbá. Dokud byl živ, zabezpečoval ekonomický chod rodiny. Když zemřel, nechtěly mamince úřady ani přiznat vdovský důchod, má prý jít do práce. Na to, že se stará o Vendulu, která potřebovala nepřetržitou pomoc, a o nemohoucí babičku, nikdo nebral ohled. Dokonce od uličního výboru na ni přišel posudek, že má buržoazní mravy, třikrát denně se převléká a večer se prochází se psem. Máma se nedala a na národním výboru obhájila, že když jí svou spastickou rukou vyliju do klína polévku, jde se převléknout, protože nebude až do večera chodit s nudlemi na šatech. Psa mi naši pořídili pro radost a umím si představit, jak se máma musela přemáhat, když ho po celém dni šla ještě venčit. Tehdy tomu úředníkovi řekla, že jeho práce končí denně v pět, ale její nikdy. Nemá volnou neděli, nemá dovolenou, protože prostě není nikdo, kdo by ji vystřídal. Vybojovala vdovský důchod, já měla nějaký malý invalidní, babička, která byla celý život v domácnosti, neměla žádný. Tři jsme žily asi z devíti set, což by dnes mohly být tak tři tisíce korun měsíčně. Nevím, jak to maminka dělala, podezírám ji, že často dala oběd nám s babičkou a sama se odbyla chlebem a hrnkem mléka. Taky jsme postupně prodaly všechny cenné věci, které nám doma zbyly, hlavně když jsem nastoupila na vysokou školu. Na jedenáctileté škole pro pracující poznala Vendula něco, čemu dnes říká živelná asistence. Její spolužáci byli dospělí lidé. Občas utekli z poslední hodiny, a aby Vendula nezůstala sama ve třídě, brali ji s sebou. Většinou skončili naproti v kavárně v Radiopaláci. Hanka Kdo je PhDr. Vendula Neumannová Narodila se r s těžkým postižením dětskou mozkovou obrnou. Vystudovala FFUK ( ), obor čeština a dějepis. Nyní působí jako učitelka Jedličkova ústavu a škol. Napsala autobiografii Hledat-najít, držet-nepustit. Knihu vydalo nakladatelství WALD Press. Musí to být tak, jak chce klient, ne asistent. Máma byla úžasná, tolerantní, kamarádka, v té době jsem jí už říkala křestním jménem. Jednou se zachovala skvěle, když jí naše domovnice hlásila, v kolik hodin ráno a s kým jsem se vracela a co by tomu řekl pan doktor. Řekla jí: Moje dcera je plnoletá, přijatá na univerzitu, kdyby byla zdravá, budu považovat za úspěch své výchovy, že mi vůbec řekne, kam jde a kdy se vrátí. A co se týče pana doktora, řekl by jí, že měla na takové mejdany chodit už dávno! V roce 1963 začala Vendula Neumannová studovat Filozofickou fakultu UK, obor čeština a dějepis. S maminkou, která ji tam denně vozila, zapisovala jí přednášky a tahala ji do schodů, absolvovala první dva roky. Mluví o tom, jak je jí zpětně mámy líto, jak se s ní musela dřít, kolik energie musela vynaložit jen proto, že nikdo nebyl ochoten se zabývat tím, jak jí tu práci usnadnit. Tehdy se vyzdvihovaly údernice z továren, ale při vší úctě k jejich práci která z nich se nadřela tak jako paní Neumannová? Pak maminka těžce onemocněla a zemřela. Byla jsem zrovna na rehabilitačním pobytu v Kladrubech a najednou jsem se odtamtud neměla kam vrátit, neměl se o mě kdo starat. Sociální odbor to chtěl vyřešit tak, že mě umístí někam do ústavu mimo Prahu. Sociální pracovnice volala na katedru, aby mě odhlásila ze školy. Měla jsem štěstí, že telefon tehdy vzal přímo vedoucí katedry docent Hausenblas a pracovnici řekl, že soudružka Neumannová je dospělá a svéprávná, takže ona je jediná, kdo může požádat o přerušení studia, a kromě toho on že bude první, kdo takovou žádost zamítne, protože soudružka studuje s výborným prospěchem. Výsledkem bylo, že mě umístili do domova důchodců v Praze-Dejvicích. Spolužačky, které jezdily kolem z koleje, mě tam vždycky ráno vyzvedly, odvezly na fakultu a odpoledne zase vrátily zpátky. Nepobyla jsem tam ale dlouho, brzy jsem se domluvila se spolužačkou ze základní školy Hankou, že se ke mně nastěhuje a bude se o mě starat. Takže asi po dvou měsících jsem se vrátila do našeho vinohradského bytu. Vendulina kamarádka ji ráno odvezla na fakultu, tam ji přenechala spolužákům a odpoledne zase vyzvedla. Přednášky jí psali spolužáci přes kopírák. Tímto způsobem Vendula fakultu dokončila a odpromovala. A nastalo nejhorší období jejího života. Bylo nemyslitelné najít si v té době s takovým postižením po škole práci. Byla na tom nejlépe duševně i zdravotně, měla nejvíc energie a chuti, ale seděla doma a koukala z okna. Od té doby ví, co to znamená být nezaměstnaná. Aby úplně nezakrněla, udělala si doktorát. Nakonec načerno doučovala okolní děti. Teprve v roce 1992 mohla nastoupit do Jedličkova ústavu a škol jako učitelka a je tam dodnes. Alena Bohužel s kamarádkou, která se o ni starala, to přestávalo fungovat už mnohem dřív. V roce 1972 se musely rozloučit, což Hanka nesla velmi těžce. Ukázalo se totiž, že nezvládla tu nejdůležitější věc, přestala Vendulu vidět jako svéprávnou osobu, stala se její matkou. Nechtěla mi dovolit vzít si tričko s krátkým rukávem, abych nenastydla. Ale je to moje tričko a moje zdraví. Já si budu nadávat, když mi bude celý den zima, ale půjdu tak, jak chci já. Kdybych se oblékala sama, vezmu si ho. Často o tom mluvím, když třeba přednáším pro budoucí asistenty. Říkám jim, ať si dají pozor na to, že i když někomu musejí utřít zadek, protože to sám neudělá, není to jejich dítě. Mnoho věcí bude tak, jak to chce klient, ne tak, jak to chce asistent. V roce 1971 k sobě Vendula pozvala Alenu, rehabilitační sestru z Kladrub. Alena sama se ocitla v těžké situaci, sama vychovávala dceru Michalku. I s dítětem přestěhovala k Vendule do Prahy a od té doby spolu žijí ve Vendulině bytě dodneška. Alena se mezitím vdala a do rodiny přibyl její syn Martin, ale Vendulu nikdy neopustila. Teď už je Alena dlouho rozvedená. Před časem prodělala mozkovou příhodu, má zdravotní problémy, takže obě, Vendulu i Alenu, mají teď na starosti Aleniny děti. Martin s nimi bydlí, Michala se svou rodinou žije o dvě patra výš v témže domě. V domě, který Vendula získala zpět. Situace před revolucí a teď je ovšem nesrovnatelná. Asistentů je sice málo, je na ně málo peněz, ale jsou. Já bych například potřebovala asistenta na celodenní péči, ale od státu mám příspěvek jen osm tisíc korun. Kdo by to za takové peníze dělal? Třeba v Dánsku bych měla při své diagnóze nárok na tři asistenty denně, kteří se střídají po osmi hodinách. Když byla Alena v nemocnici, obrátila se Vendula zkusmo na profesionální pečovatelky. Jenže jejich pracovní doba je od sedmi do čtyř. Ona v sedm ráno odjíždí do školy a v té době už musí být umytá, oblečená a nasnídaná, a vrací se v půl páté. Stát automaticky předpokládá, že se o vás stará hlavně rodina. Nepřemýšlí, co by se stalo, kdyby ji rodiče dali ve třech letech do ústavu. Když jí bylo čtyřiadvacet a máma umřela, byla natolik stabilizovaná, že to nakonec zvládla i bez ní. Ale kdyby ji tam dali jako dítě? Raději si představuje, jak by žila, kdyby na vozíku nebyla. Zároveň ví, že jí rodiče darovali život dvakrát. Díky nim, jejich úsilí a jejich péči teď žije svůj život.

8 14 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 15 téma: Asistenti nová služba V Olomouci docela jasno MICHAL KOutný: Michal je přes své postižení gejzírem smíchu a dobré nálady. Když připočteme jeho pracovní i společenské aktivity, je diagnóza jasná: Výborný kluk. Helena hambálková: Helena si našla mezi svými klienty tolik přátel, že ani nepotřebuje řešit stále častější problém mnoha svých vrstevníků nudu. Osobní asistence patří také na Hané do běžného seznamu sociálních služeb. Cílem je podpořit postižené děti a dospělé, aby mohli žít pokud možno běžným životem. Jakým způsobem a s čím chce pomoci, si klient určuje sám. Text a foto: Veronika Šteflová, Naše adresa Olomouc Osobní asistent nedělá věci, které se uživateli dělat nechtějí nebo o kterých je přesvědčen, že na ně nemá schopnosti. Asistent dělá pouze ty, které uživatel nezvládne sám kvůli svému handicapu. Je to velké odlehčení pro rodinu od celodenní, nepřetržité a náročné péče o těžce zdravotně postiženého člověka. Pro samotného uživatele je totiž důležitý pocit nezávislosti na svých blízkých, vysvětlila Šárka Schmucková, vedoucí sociálních služeb důležité neziskové organizace s trochu krkolomným názvem: Spolek Trend vozíčkářů v Olomouci. Určitou pomoc při běžných úkonech potřebují také nevidomí. Podle zákona o sociálních službách, který vešel v platnost roku 2007, se ale u nich, pokud nejde o výjimečné případy, nejedná o osobní asistenci, ale průvodcovské a pečovatelské služby. Kvůli zákonu je to postavené trochu jinak, ale pro klienty je vlastně všechno stejné. Změna nastala jen v organizaci. Osobní asistent totiž poskytuje různé služby třeba při hygieně, ale to nevidomý nepotřebuje. Postupem času se totiž stává samostatným. Proto jen průvodcovské služby, vysvětlil Jan Příborský, který je sám nevidomý a pracuje jako ředitel Tyflocentra v Olomouci. Mentálně postižený člověk má několik možností, jak se s osobním asistentem zkontaktovat. Na internetu nabízí své služby spousta lidí, kteří mají třeba i specializace na různá postižení. Zárukou jistoty je ale spolupráce s neziskovými organizacemi, které tuto službu provozují. Ty mají své vlastní asistenty, buď rekvalifikované, nebo prokazatelně vzdělané pro tuto práci. Organizace jsou ale zárukou spolehlivější spolupráce a klientům umožňují vybrat si asistenta podle svého. Největší nabídku mají ve městě Spolek Trend, SPOLU Olomouc a Centrum pro zdravotně postižené Olomouckého kraje. Na chod těchto organizací přispívá městský magistrát. Organizace poskytující osobní asistenci jsou zapojeny do komunitního plánování. Spolupracujeme s nimi již řadu let a finančně je podporujeme. Pomáhají při tvorbě a plánování projektu a scházíme se pravidelně minimálně jednou za měsíc. Pokud chtějí dostat nějaké finance, musí přesně specifikovat, na co podporu žádají. Mohou dostat podporu i na platy osobních asistentů, uvedl vedoucí odboru sociálních služeb a zdravotnictví olomouckého magistrátu Miroslav Pilát. Platy osobních asistentů jsou v poměru s náročností práce dosti nízké. To, že platy ve všech sociálních službách jsou podhodnocené, je obecně známé. Osobní asistence je opravdu podprůměrně placená práce. Proto ji mohou dělat jen ti, které to baví a mají tuto práci rádi. Nedá se přesně říci, kolik si osobní asistent vydělá, protože každý měsíc může asistent odpracovat jiný počet hodin. Záleží na tom, jak si to domluví s klienty. V průměru je to ale tak padesát korun za hodinu, uvedla odborná pracovnice osobní asistence v neziskovce SPOLU Olomouc Jana Ochotová. Každá organizace si za služby osobního asistenta účtuje u klientů jiné částky. Ty se ale v průměru příliš neliší. Ceny jsou takové, aby si handicapovaný člověk, který žije z důchodu, vůbec mohl asistenta dovolit. V dnešní době se skoro nedá osobní asistence nazvat zaměstnáním a jen pro minimum lidí je to hlavní a jediný zdroj obživy. Ve společnosti je to vnímáno spíše jako samaritánská činnost, za kterou asistenti dostávají jakousi almužnu. Jsou to ale lidé, kteří to dělají rádi. Jako osobní asistentka Helena Hambálková, která začala pracovat s vozíčkáři z Trendu. Přivydělávala si tím nějaké peníze, ale nepřestala, ani když nastoupila do zaměstnání. Pracuje jako zdravotní sestra a k tomu se ještě patnáct hodin týdně věnuje osobní asistenci. Už to ale dávno nebere jako brigádu. Je to pro ni koníček a z klientů se stali její přátelé. Když jsem se rozhodovala, jestli pracovat jako zdravotní sestra v Olomouci nebo Kroměříži, na plné čáře vyhrála Olomouc. Znám tu spoustu vozíčkářů a chci s nimi zůstat v kontaktu, řekla čtyřiadvacetiletá Helena. Jak jste se k osobní asistenci dostala? Dovedla mě k tomu kamarádka. Nikdy předtím jsem s vozíčkáři v kontaktu nebyla a už první den mě to začalo strašně bavit. Co vás na té práci baví? Jsem s vozíčkáři ráda, jsou to moc příjemní lidé. Ráda jim pomáhám s tím, co sami nedokážou, a důležitý je pro mě také ten přátelský vztah. Osobní asistence je trochu divná služba dostáváte víc, než dáváte. Je to dnes vůbec možné? S čím vozíčkářům pomáháte? Se vším, co sami nezvládnou. Každý má ale jiné požadavky. Někdo potřebuje pomoci i s hygienou a oblékáním, někomu chodím nakupovat a doprovázím jej k doktorovi, do práce anebo s nimi cestuji hromadnou dopravou. Pomáhám také někdy s úklidem, vařením nebo prací na počítači. Jaké musí mít asistent vlastnosti? Důležitá je trpělivost, ochota, chuť pomáhat a pracovitost. Je to dobře placená práce? I na brigádě v supermarketu platí víc. Proto je důležité, aby to člověka bavilo. Kvůli penězům se to opravdu dělat nedá. Co vám asistence dala? Dříve jsem se vozíčkářů stranila, nevěděla jsem, jak se k nim mám chovat. Rychle jsem ale poznala, že se s nimi nemusím bát komunikovat. Našla jsem spoustu nových přátel a scházíme se i mimo asistence. Jezdíme na výlety, je to fajn. Asistent se mnou chodí na hokej Osobní asistenci jako službu už vozíčkář Michal Koutný z Olomouce příliš nevnímá. Z pracovníků olomoucké neziskové organizace Trend vozíčkářů se postupem času stali jeho kamarádi. Denně spolu tráví spoustu času a kromě doprovodů z domova do práce, na tramvaj anebo do nějakého kroužku podnikají společné akce. Jezdí na různé výlety, chodí do kina nebo na hokej, a dokonce baletí. Díky nim si prý plní své sny. Pomoc osobních asistentů využívá Michal Koutný čtvrtým rokem. Do té doby se o něj starala maminka, příbuzní a kamarádi. Mamka musí chodit do práce a taky už je starší a kamarády jsem nechtěl pořád jen otravovat. Tak jsem se přihlásil do Trendu vozíčkářů a zažádal o asistenta. Rok a půl jsem měl jednoho stálého a pak se u mě začali střídat. Často se tedy stává, že jsem každý den s někým jiným. Všechny ale znám a většinou jsou to už mí kamarádi, řekl čtyřiatřicetiletý Michal Koutný. Postupem času se Michal stal zapáleným členem Trendu a našel si tam i práci. Digitalizuje data a je naprosto spokojený. Dříve by mě v životě nenapadlo, že bych si zahrál sledge hokej, jel na sportovní dovolenou anebo se projel na raftu. Stal jsem se samostatnějším, jsem pořád mezi lidmi a mám práci, která mě baví a rozumím jí, řekl nadšeně. S jídlem roste chuť. Čím více se díky osobním asistentům a Trendu dostával Michal mezi lidi a zkoušel nové věci, tím více chtěl. Každý týden zadávám požadavek na osobního asistenta s počtem hodin. Ten jsem teď musel zvyšovat, protože rozšiřuji svoje aktivity. Je to k nevíře, ale začal jsem dělat balet. Nejdřív jsem nechtěl, ale pak i pro mě našli roli a to jsem nemohl odmítnout. Takže baletím na vozíku asi půl roku, řekl s úsměvem Michal. Asistenta ale Michal potřebuje i při dopravě nebo nakupování. Nebydlí totiž v bezbariérovém domě a z vysokého nájezdu mu musí vždy někdo pomáhat. Ráno mě vždy asistent vyzvedne doma a doprovodí mě do práce. Chodí se mnou také k doktorovi, na hokej a do kina. Teď ho potřebuji trochu častěji, protože mi odešel elektrický vozík a s mechanickým je to na sněhu dost těžké, vysvětlil. Těžké to s ním ale rozhodně nemají jeho asistenti. Jak o sobě Michal sám vtipkuje, je o něj zájem, protože váží jen třicet kilo. Není těžké mě přenášet a jsem celkově nenáročný klient. Patřím spíše mezi ty skromné, usmál se. Bez asistenta by se ale už neobešel. Od té doby, co chodím do práce, jej potřebuji každý den. Mezi asistenty jsem si navíc našel hodně kamarádů a poznal spoustu báječných lidí. Oni sice někdy říkají, ať to beru profesionálně, že to jejich práce. Pokud si ale sedneme, domlouváme se na akcích i mimo požadavek. Chodíváme třeba společně do vinárny a užijeme vždy spoustu legrace, řekl.

9 16 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 17 téma: Asistenti nová služba Vypadá to jako románek z hollywoodského filmu. Ale realita není vždycky natřená na růžovo. Jaroslav a Esther už o tom něco vědí. EstHer by byla ráda novinářkou. Ale v Pamploně, kde žijí, je to možné jen na soukromé univerzitě, kde je příliš vysoké školné. Španělsko z vozíku Na podzim roku 2006 jsem se setkal s Ing. Jaroslavem Pražákem poprvé. O pár týdnů později našli čtenáři Můžeš rozhovor s čerstvým absolventem katedry cestovního ruchu Jihočeské univerzity v Táboře. Text: Jan Nouza FOTO: Autor a archiv Šestadvacetiletý ekonom pracoval jako dobrovolník ve španělském městě Pamplona v centru pro lidi s kombinovaným postižením. Po ukončení pracovního závazku se do Španělska ale vrátil. Příčinou návratu byla dívka na vozíčku Esther. Na čtyřech kolech V rezidenci jsem pracoval s lidmi s mozkovou obrnou. Každou sobotu odpoledne bývalo v klubu společné sezení těch mladších, kteří měli zájem setkávat se. Od mladých až po čtyřicátníky. Já jsem tam docházel, i když to bylo nad rámec mých po vinností. Esther každou sobotu do rezidence přijížděla a tam jsme se poprvé viděli, naznačil Jaroslav počátek jejich vztahu. Brzy po narození jí diagnóza přisoudila dětskou mozkovou obrnu. Školu měla před domem a každý den ji tam dopravovali rodiče nebo prarodiče. Ve třídě jí pomáhala asistentka, ale jen při vyučování. Všechno ostatní zajišťovala rodina. Esther je trvale v péči kliniky v Pamploně, náklady hradí sociální zabezpečení. Když jí bylo osmnáct a měla podle místních zvyklostí přejít do péče státní nemocnice, požádala o výjimku a uspěla, aniž by tím vznikly jejím rodičům nějaké povinnosti úhrad. Každý rok absolvovala na klinice revizní prohlídku, na základě které získávala nárok na dvouměsíční rehabilitaci: dvakrát týdně po hodině terapie ve stejném zařízení. Kontrola zdravotního stavu byla tedy průběžná. Je výhodou spolupracovat s univerzitní klinikou v Pamploně. Má velkou prestiž, na operace tam dovážejí pacienty třeba až z Kanárských ostrovů, říká Esther. Není nezbytné rozumět španělštině, aby posluchač v jejích slovech postřehl hrdost. Ženská praktičnost v ní ale převáží v okamžiku, kdy zaslechne, že vozíčkáři v Česku vzniká po pěti letech nárok na nový vozík v základním provedení zdarma. Chce se přestěhovat do Česka, tlumočí Jaroslav, co jeho manželka pronesla hlasem nabitým emocemi. Nový vozík ve Španělsku představuje zdlouhavé papírování s tamním odborem sociálních věcí. Záleží na klasifikaci postižení a typu vozíku. Elektrický ve standardním provedení hradí stát v plné výši, ale na mechanický, opět jen běžný typ, přihodí pouhých 30 % ceny. Jdeme do toho spolu Esther a Jaroslav jsou od léta 2009 manželé. Na svatební cestu se vydali do Říma; užili si doteků historie i kulturních pokladů Vatikánu, ale po návratu domů na ně čekalo překvapení méně příjemné. Byt dostala Esther už před svatbou. Žádost o něj se hodnotí podle daných kritérií, například v jakém rodinném zázemí žadatel žije, jaké je jeho postižení, jestli žije určitý počet let v Pamploně. Na základě dosažených bodů byt dostane nebo taky ne. Ten náš patřil do systému chráněného bydlení Bezbariérový přístup, čtyři pokoje, dvě koupelny, všude široké dveře A Esther vzhledem k jejím příjmům úřady přiznaly sedmdesátiprocentní subvenci nájemného na sociální byt. Po uzavření manželství naše příjmy ale překračují limit subvence a tu podporu nám vzali. To je nutí hledat byt jiný. Kolik je bude stát? Záleží na velikosti bytu a lokalitě. Pamplona je v kategorii nejvyššího nájemného, kolem tisícovky eur, má přehled Esther. Získáním místa recepčního v místním hotelu se Jaroslav přiblížil k vystudovanému oboru: ekonomii cestovního ruchu. Esther má nakročeno k maturitě při dálkovém studiu humanitního zaměření; maturita je pro pracující Přijede-li na stanici autobus s nefungující rampou pro vozíčkáře, je řidič povinen objednat taxík přizpůsobený pro dopravu vozíčkáře. nebo ty, kteří z různých důvodů nestihli složit maturitní zkoušku na běžné škole. Nejvíc by se mi líbilo studovat potom žurnalistiku, ale v Pamploně je jen na soukromé univerzitě a školné je nad naše možnosti. Je sice možné získat stipendium, ale za velmi dobré známky. A to asi nebude můj případ, vidí tuto záležitost Esther skepticky. Do školy cestuje autobusem. Na jízdné pro vozíčkáře sáhne do kapsy jen pro čtvrtinu toho, co zaplatí obyčejný cestující, ale Všechny městské autobusy jsou vybavené rampou a teoreticky by s cestováním po městě neměl být problém. Nastává ovšem v okamžiku, když začne pršet a nastupování přes rampu je nespolehlivé. Když ráno zjistíme, že prší, odjíždíme raději autem nebo vyrazíme o hodinu dřív, neskrývá Esther svízele všedního dne. Zádrhel je v poruchovosti nástupních ramp. Dopravce tvrdí, že jejich systém je tak komplikovaný, že nikdo nezaručí spolehlivou činnost třeba pět minut po opravě. Řešení je pozoruhodné: přijede-li na stanici autobus s nefungující rampou, je řidič povinen objednat taxík přizpůsobený pro dopravu vozíčkáře. Městská doprava má zákonnou povinnost dovézt vozíčkáře, kam potřebuje, tedy až do zaměstnání nebo do školy. Pikantní na této záležitosti je skutečnost, že pod správu města patří jak autobusová doprava, tak taxislužba, a každá společnost hospodaří na svou hromádku, proto vedení autobusové dopravy usiluje o naložení vozíčkáře všemi způsoby v případě použití dopravy taxíkem jdou náklady na její vrub. Na řadu tedy přicházejí různá kouzla s rampou, jen aby fungovala. Auto si Esther a Jaroslav koupili vloni. Před jeho pořízením je vhodné důkladně se informovat o výhodách kvůli ušetření zajímavých částek. Každý prodejce osobních automobilů, když mu předložíte certifikát o postižení, vám na základě toho dokladu udělá výhodnější cenu. Záleží na typu auta, značce, taky můžeme žádat přes sociální péči o slevu na dani z přidané hodnoty z šestnácti na čtyři procenta, nezapře Jaroslav ekonomické myšlení. Koupili citroena a prodejce jim poskytl slevu skoro 5000 eur při běžné ceně 18 tisíc. Výhodou by pro ně mělo být společné zdanění příjmů manželů, ale co jim berňák odpustí v roce 2010, ještě nevědí. Příspěvek na provoz auta vozíčkáři ve Španělsku nedostávají. Platí se ale roční městská daň z auta sto eur, my platíme padesát, doplňuje manžela Esther. Každý člověk se zdravotním handicapem dostává měsíčně finanční částku podle stupně postižení. Na kulturních akcích občas i od okolečkovaných chtějí pořadatelé poloviční vstupné, ale obvykle se tam tito návštěvníci dostanou zdarma. Žádat cokoli od doprovodu si ale netroufnou nikde. Společná domácnost studentky a muže zaměstnaného na plný úvazek může být problém, vracím se ještě k záležitostem souvisejícím s bydlením a vedením domácnosti. Když Jaroslav otázku přetlumočí pro Esther, oba naráz se začnou smát. To je náš interní spor, vysvětluje on. Já říkám, že si vystačíme sami, ale manželka by raději vzala nějakou pomocnou sílu, například na úklid. Zatím to zvládáme. A kdyby z nějakého důvodu nezvládli? Zdravotní komplikace jsou nevyzpytatelné, brzy může přijít přání mít dítě V případě potřeby se volá na sociální odbor městského úřadu, kde na základě posouzení celkové situace a příjmů určí osobu, která dochází v určených hodinách pomáhat. Vařit, uklízet Úřad hradí základní pomoc. Jestliže požadujete něco nad tento rámec, budete si připlácet pět eur na hodinu. Zdá se, že Jaroslav by proti téhle výpomoci nebyl. Ptám se proto dál: A co možnost vybrat si pečující osobu sám? Někoho s dobrými referencemi, známého, příbuzného. Vybírat si nemůžete, služba se poskytuje na základě rozpisu, kdo je právě k dispozici. Kdybyste byl nespokojený, můžete se obrátit na sociálního pracovníka, přednesete stížnost a požádáte o někoho jiného. Nebo si najdete inzerátem nebo přes doporučení někoho, kdo vám bude pomoc nad rámec hrazený městem poskytovat na základě pracovněprávní smlouvy ale za vaše peníze! Esther o tomhle ví zřejmě hodně. Vysvětlil jsem jí systém příspěvků v Česku a pověděl o možnosti určit si sám, u koho si služby objednám. To by se mi taky líbilo, hlesla a podívala se na Jaroslava. Zima v Česku jí zrovna nesvědčila. A do bundičky se schoulila ještě víc po otázce na slavné pamplonské býčí zápasy. Jsem zásadně proti! Zakázala bych je! Ale je to tradice

10 18 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 19 téma: Asistenti nová služba Smysl kurzu? Naučit lyžovat zrakově a sluchově postižené děti. Objevovat talentované handicapované sportovce. HURÁ NA HORY! Asistenční služby a programy mají mnoho forem. Většinou zahrnují pomoc při běžných úkonech a potřebách zdravotně postižených lidí a vytvářejí podmínky pro zvládání bariér, které vzhledem k jejich handicapu vznikají. Text: Alexandra Vebrová FOTO: Josef Nekvasil Sojedinělým projektem, který obohacuje tuto nabídku, přišla Fakulta tělesných kultur Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1991 zde byla založena katedra aplikovaných pohybových aktivit (APA). Katedra vychovává pedagogy, kteří zvládnou výuku tělesné výchovy i ve školách se speciálními vzdělávacími potřebami, připravuje odborníky pro oblast volného času s osobami s různým typem postižení. Součástí je i zimní výcvikový kurz, kde si studenti mohou v praxi ověřit, jak asistovat sluchově, zrakově nebo tělesně handicapovaným dětem při výuce zimních sportů. Přiznám se, že i přes tyto teoretické informace jsem neměla jasnou představu, co taková zimní asistence obnáší, a tak jsem spolu se štábem České televize ráda přijala pozvání na letošní kurz v Koutech nad Desnou. Sraz byl na Červenohorském sedle. Sluníčko nám pálilo do zad i tváří, všude bílo, na chvíli jsme měli pocit, že jsme v pohádce o Mrazíkovi a děda tu celou noc řádil se svou berlou mrazilkou. Čekali jsme nesmělé děti, které budou závislé na svých průvodcích. Už první setkání ale ukázalo, že se tu jedná spíš o vzácnou symbiózu, sehraný tým, kde každý přesně ví, co má dělat. Kdo je kdo, bylo znát na první pohled. Studenti s jasným označením asistenta nevidomých nebo tělesně postižených se mísili s žáky, na jejichž bundách svítila červená vesta s přeškrtnutým uchem a nápisem Neslyšící. Než jsme se nadáli, zmizeli nám všichni na lanovce. Nevidomá dívka propojená hůlkou se svou asistentkou projela za chvíli kolem nás a za ní vlnící se červený had neslyšících dětí v čele se svým studentem. Stáli jsme dole a nestačili se divit. V závěru ještě všichni jako na povel roztáhli ruce a připlachtili takto efektně do cíle. A za nimi další jízda. Tělesně postižení na monoski vesele prosvištěli kolem nás. Kde jsou obavy, nejistota? Zastavila jsem jednoho ze studentů, abych se dozvěděla, jak to dělají. Ale na mou češtinu nereagoval. V mžiku přiskočil Ondra Ješina, odborný asistent na katedře aplikovaných pohybových aktivit, a vysvětloval: Tento kurz a řada předmětů na naší katedře jsou i pro studenty zahraničních studií, především Erasmu- -Mundu v oblasti aplikovaných pohybových aktivit a Erasmu ve studijním programu TV a sport, takže se ho účastní studenti takřka ze všech koutů světa. Tentokrát tu máme zástupce z Itálie, Španělska, USA a dalších zemí. Tohle je Michael, budu vám tlumočit do angličtiny. A tak jsem se dozvěděla, že si vybral školu v Olomouci, protože by chtěl v budoucnu pracovat s handicapovanými lidmi. Je sportovec, výborný lyžař, chtěl by jim předávat svoje zkušenosti, ale chce znát, na co si musí při výuce dát pozor, jaká jsou pravidla komunikace a asistence vzhledem k druhu postižení. Rád by se stal trenérem a možná vychoval budoucího vítěze paralympiády. A proč ne, říkám si. Ostatně takový cíl tu má i Svatava Panská, která učí na stejné katedře se zaměřením na práci se sluchově postiženými. Tento kurz vlastně vychovává dvojnásobně. Jednak vede studenty, aby zlepšili svoje dovednosti při výuce lyžování zrakově a sluchově postižených žáků, učí je asistovat a pedagogicky vést tělesně handicapované zájemce o monoski. Zároveň ale objevuje talentované žáky a motivuje je k dalším sportovním aktivitám. Z těchto kurzů už například vzešla řada úspěšných juniorských reprezentantů Českého svazu neslyšících sportovců. Mezi další absolventy kurzů patří Andrea Klzová a Jan Mrázek, kteří se pravidelně účastní Evropského poháru ve sjezdovém lyžování zrakově postižených, navazuje Ondřej Ješina. Honza nás reprezentoval dokonce i na mistrovství světa. A co je při práci pedagoga a asistenta nejdůležitější? Kromě odborného vedení handicapovaných dětí musí dbát hlavně o jejich bezpečnost, dodává Ondřej Ješina. Teorie a didaktika základního sjezdového a běžeckého lyžování a lyžování jedinců se zdravotním postižením je jedna věc, ale my musíme naše studenty naučit také zásady pobytu v zimní přírodě, prevenci úrazů a znalost první pomoci. Je večer, náš štáb podupává a pomalu roztává ve společenské místnosti, kam za chvíli přijdou všichni účastníci kurzu. Na řadě je totiž večerní program společenské hry. Tady se smazávají všechny hranice mezi zdravými a handicapovanými. To je mimo jiné další cíl těchto akcí. Sluchově postižené děti mají na chvíli zavázané oči a zkoušejí si orientaci v prostoru. Tělesně handicapovaní se stávají asistenty svých zrakově postižených kamarádů. A všichni dohromady soutěží a předvádějí, co umějí. Je tu veselo, děti, pedagogové i asistenti mají společnou řeč. To je asi to nejdůležitější. A nejen na tomto kurzu. Jaké hodnoty uznáváš, takové potkáš Rozhovor se Slavomírem Hubálkem. Text: Zdeněk Jirků FOTO: Archiv Jak jsou obětavost, solidarita nebo nezištná pomoc v naší současné společnosti vnímány? Tuto otázku jako psycholog dostávám často. A skoro vždy je v ní cítit jakýsi podtext podezření je to vůbec normální? Jako by se projevům soucitu a pomoci podsouval motiv divnosti, vlastního neuspokojení, mocenský či dokonce sexuální apod. Takovou možnost kategoricky odmítám. Obecně totiž platí, že lidi máme hodnotit ne podle jejich domnělých motivů, ale podle jejich skutků. V lidském jednání je nejdůležitější jeho efekt, skutečný výsledek. Pokud jde o pomoc druhému, máme na to moderní termín reciproční altruismus. I dnes platí, že nejagresivnější jedinec není nejúspěšnější. Lidská společnost je totiž ze své podstaty tak jako ostatní primáti agresivní. Nejenže každý z nás je schopen zabít, ale jsme schopni se vyvraždit jako lidstvo. V dlouhém civilizačním vývoji tedy musel vzniknout mechanismus, který nás chrání před naší vlastní agresivitou a vede nás k tomu, co už dávno bylo zformulováno ve slovech co nechceš, aby někdo činil tobě, nečiň ani ty jinému. Ale to ještě není aktivní pomoc. Jistě, ale je to základní předpoklad. Lidská skupina, rodina, obec, společnost, dříve tlupa, dospěla k poznání, že může přežít, jen když si bude pomáhat. Individuální přežití bez kooperace s druhými bylo vyloučené. A to platí dodnes. Budete se divit, ale i dnes platí, že nejagresivnější jedinec není nejúspěšnější. Egoismus není základem úspěchu, to si jen někteří, zejména mladí a nezralí lidé, namlouvají. Nevím, nevím, pane doktore, jestli toto uznává současná česká společnost. Nesmíte podléhat povrchnímu pohledu. Zabývám se tímto problémem dost podrobně a dost dlouho, a proto se zamýšlím nad měřitelnými údaji. Filozofická rozjímání nebo i hospodská debata mohou být zajímavé, ale mnohem podstatnější jsou tvrdá fakta. Jako míru spořádanosti života můžeme použít třeba počet vražd na obyvatel. Můžeme srovnávat také třeba počet usmrcených při dopravních nehodách na řidičů. Oba údaje zcela jistě svědčí o vztazích, které v příslušném městě nebo státu panují. O míře agresivity, ale také o míře ohleduplnosti, chcete-li respektu k druhým. Zkrátka platí, že násilí, agrese a bezohlednost jsou přítomny vždy v různých projevech, stejně jako solidarita, ochota pomáhat a tolerance mají vždy různé formy. Příkladem by nám měly být skandinávské země, tam se přesně ukazuje, že kvalita lidského života je, třeba divně řečeno, výsledkem kvality lidí. Jaké hodnoty lidé uznávají, respektují a prosazují, takové pak potkávají. A česká společnost? Zatím jsme někde mezi Skandinávií a bývalým sovětským prostorem. Zatím svou vyspělost každodenním životem málo prokazujeme, ale oba dobře víme, že české společnosti tyto hodnoty úplně cizí nejsou. Přesto jsou altruismus a obětavost u nás často předmětem posměchu. Jsem přesvědčen, že při ovlivňování lidského chování je pochvala třikrát užitečnější než trest. Proto každý dobrý skutek má a musí být odměněn, pokud možno veřejně. Třeba jen pochvalou. Já dobře vím, že většina těch, kteří něco obětavě dělají pro jiné, o žádnou zvláštní slávu nestojí. Ale přesto: důrazné společenské děkujeme je nejen povinnost. Je to také veřejná demonstrace hodnot, které společnost vyznává a uznává. Takže i příklad. A dobrých příkladů lidství zase tolik nemáme. V minulém čísle Můžeš jsme s doktorem Pičmanem použili tezi, že soucit není kvalifikace. K pomoci je tedy třeba ještě nějaká dovednost. Souhlasíte? Toto je situace, kterou nazývám klíč a zámek. Oba předpoklady vnitřní lidská kvalita i schopnost a dovednost prakticky po- PhDr. Slavomil Hubálek Přední český klinický psycholog. Věnuje se psychologické diagnostice jak pro výběrová řízení do manažerských pozic, tak i pro účely soudních znaleckých posudků z oboru klinické psychologie a sexuologie při posuzování pachatelů nejzávažnějších trestných činů. Byl např. autorem znaleckých posudků na odsouzené Jonáka, Roubala, na heparinového vraha Zelenku apod. Učí sociální psychologii na dvou vysokých školách, zabývá se i psychoterapií, vede dlouhodobé psychoterapeutické výcviky pro mladší kolegy. Mimo svou profesi působí dlouhodobě v řadě neziskových projektů, např. v nadaci Duha zabývající se integrací mentálně postižených do společnosti a při pomoci romským dětem vystudovat. moci do sebe musejí zapadnout. Úplně bych tedy nesouhlasil, že soucit není kvalifikace. Je. Je základním hybatelem pomoci. Ale pochopitelně když chcete pomáhat soustavně, dlouhodobě a hlavně efektivně, nějakou odbornou přípravu potřebujete, něco umět musíte. Ale protože se bavíme řekněme o práci asistentů, víme, že i oni potřebují oporu, oni jsou také často na pokraji vyhoření, bezradnosti a těžké únavy. Takže minimálně by potřebovali dobrý kontakt mezi sebou, příležitost k vzájemné výměně zkušeností. V těchto profesích je totiž riziko těžkého pocitu vlastního zmaru a bezmocnosti. Vím z vlastní praxe, co udělá s lékařem nebo sestrou deset let práce na anesteziologickoresuscitačním oddělení. Deset let mezi umírajícími. A tak jako vážně uvažujeme o odborné péči o tento personál, měli bychom časem umět být oporou i asistentům a všem, kteří pomáhají handicapovaným doslova svýma rukama, doslova za ně často dýchají. Dostali jsme se tedy od asistentů, kteří pomáhají, k pomoci asistentům. Ale to jsme nezabloudili. Na začátku jsem říkal, že individuální přežití nebo čistě individuální úspěch je v lidské společnosti iluzí. Všichni jsme závislí na lidské skupině. Když se mezi námi najdou obětavci, kteří efektivně pomáhají postiženým nebo nemocným, musíme je umět ocenit. Ale to vůbec neznamená, že je můžeme opustit. Nejsou to supermani, jsou to jen dobří lidé.

11 20 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 21 rozhovor Slušnost nemůžeš našetřit jako peníze Oč vážnější témata zpracovává Arnošt Lustig ve svých knihách, o to více radosti rozdává v životě kolem sebe. Ačkoliv už několik let bojuje se zákeřnou chorobou, stále hrozně rád vypráví lechtivé vtipy a miluje krásné ženy. Text: Dana Emingerová Foto: Jan Šilpoch Naše adresa Proč jste se stal spisovatelem? Jestli jsem se stal spisovatelem, to člověk za svého života neví! Snad sto let po autorově smrti se pozná, jestli byl. Učíte literaturu a tvůrčí psaní na světových univerzitách. Co studentům na úvod semináře říkáte? Když budete psát, budete chudí jako kostelní myši. Je jen málo spisovatelů, kteří se psaním uživí Honoráře jsou malé. Ale budete mít pocit, že jste princové. Psaní člověka povznáší. Spisovatel tvoří z ničeho něco. Pátrá po ušlechtilosti a dobru. Když se mu to povede, čtenář je pak ušlechtilejší, lepší. Takže se nenechte zastrašit, když vám knížku dvacet nakladatelů nevezme. Jednadvacátý to vezme. Důležité je, když vy víte, že je to dobré. Vy to víte nejlíp. Ovšem musíte být k sobě nároční, kritičtí, uznalí. Abyste nechtěli být okamžitě Tolstoj. Tolstoj taky hned nebyl Tolstoj. Co dává učení vám? Baví mě. Připomenu si, co bych podvědomě rád zapomněl. Psaní je dřina. Je to složitější než zasadit semeno, žito nebo ječmen. Spíš jako lámat skály. Rád bys napsal příští knížku snadněji. Nejde to. Příští román je stejně těžký jako předešlý. Má jiné zákony. Jsou neviditelné. Každá povídka je má. Musíš je objevit. Když se ti to povede, čtenáři řeknou: Mistr! Pokud je neobjevíš, můžeš všechno zahodit a začít znovu. Napsal jste třicet knížek a novel. Všechny jsou jenom o holocaustu. Proč? Arnošt Lustig Také se občas sám sebe ptám, proč nenapíši něco, co by čtenáře bavilo a zajímalo víc než příběhy o zabíjení Židů. Kdyby exis - toval Bůh, seděl by, jak tady sedíš ty, a dal mi stejnou otázku: Proč píšeš o minulosti staré šedesát let? odpověděl bych, že to pro mne minulost není. Co jsem viděl, bylo ztělesněním pekla. Zajímá mě mravnost, čest a odvaha tváří v tvář blížící se smrti. Mohl bych psát o manželských trojúhelnících a třeba by mě to bavilo taky ale nestojí mi to za to. Zajímá mě esence souboje dobra a zla. Zajímá mě člověk, který je na konci příběhu slušnější, lepší než na začátku. Dám ti příklad. Byl jsem v Osvětimi v karanténě lidí určených do plynu. V ohradě pro jateční dobytek. Už nás ani netetovali, škoda práce. Samozřejmě jsme měli strach. Nevěděli jsme, kdy přijdou. Trvalo to den, dva, tři Plynovali maďarské Židy. Sice spěchali, ale bylo jich 800 tisíc, a tak polští, čeští, holandští, francouzští, norští Židé čekali. A za tři dny, když pro nás stále nepřicházeli, už to byla nuda. Čekáš, než tě zplynují, a nemáš co dělat. Dostáváš jednou denně krajíček chleba, vodovou polívku Tak jsem sesbíral pár hadrů, udělal jsem z toho balon a začali jsme si s kamarádem kopat. Jeden střílel desítky, druhý chytal. Já chytal. Mezi dráty, ve kterých bylo deset tisíc voltů. Kdo se jich dotkl, shořel na troud. Do toho přišel velice elegantní esesák. Potrpěli si na eleganci na rozdíl od špinavých a smradlavých Židů (což souhlasí, protože jsme se nemohli mýt). Měl vepřovicové rukavice, držel žlutou rákosku a lehce se jí dotýkal dlaně. Díval se mi na nohy. Věděl jsem, že mě chce praštit. Když švihnul, rákosku jsem přeskočil! Esesák ne věřil svým očím: tady jsou dva mladí Židé, kte ří budou možná za půl hodiny, možná zítra zplynováni jako hmyz a hrají fotbal. O kus dál slyšel starší: A6, B7 Hráli zpaměti šachy. Esesák odešel zhnusen tím, že v lidech, kteří budou zplynováni, je ještě tolik života K takovým obrazům docházelo za války dnes a denně. A já o tom píšu, protože mě zajímá mravnost člověka, který je pod tlakem. I když od té doby uplynulo skoro sedmdesát let? Nezdá se mi to žádnou vzdálenou minulostí. Připadá mi to jako modelová situace, která se v nejrůznějších formách se opakuje. Podívej, co se stalo na Balkáně Ačkoliv bych mohl psát o manželských trojúhelnících a třeba by mě to i bavilo, tak mi to nějak nestojí za to. Nechci se přeceňovat, ale literatura má dar nechat mrtvé přežít. Takže je pro mě mravnější psát o tom, o čem píšu, než o něčem jiném, za co bych třeba dostal víc peněz, ale neměl bych pocit čistoty. Jak se vám podařilo koncentráky přežít? Nechci se přeceňovat, ale literatura má dar nechat mrtvé přežít. Takže je pro mě mravnější psát o tom, o čem píšu, než o něčem jiném, za co bych třeba dostal víc peněz, ale neměl bych pocit čistoty. Jsem dítě štěstěny. Začalo to v Terezíně. Proč jsi tady? zeptal se mě německy komandant, když nás nakládali do transportu. Pane komandante, řekl jsem špatnou němčinou. Jsem zařazen v transportu, třebaže můj otec pracuje ve zbrojním průmyslu. Bylo to přeřeknutí. Chtěl jsem německy říci slovem kregsbeschedigt, že můj otec byl zraněn ve válce v rakousko-uherské armádě, ale v nervozitě jsem vyslovil kriegsbescheftigt, čímž jsem ze zraněného udělal zaměstnaného ve zbrojním průmyslu. Komandant mě pře hlédl od hlavy až k patě a pak mě i sestru vyřadil z transportu do Osvětimi. Ale o několik týdnů později jsme tam stejně museli Vzpomínám si, byly čtyři hodiny ráno, když jsme přijeli v transportu pěti tisíc lidí. Bylo takové jasné ráno a já jsem měl dobrou náladu. Jak to? Měl jsem hlad a najednou jsem dostal najíst. Polští vězňové nám totiž řekli, abychom snědli, co máme, že je konec. A jeden člověk mi dal krabičku sardinek a tabulku čokolády, což je zvláštní kombinace! Když se mě pak ten Mengele ptal, jaké mám povolání, protože potřeboval vybrat deset procent dělníků, odpověděl jsem: Mám devět řemesel a desáté bídu. A začal jsem se smát! My jsme neměli tušení, že tenhle slušně oblečený, hezký pán rozhoduje, že tím komínem za ním prolétne devět desetin toho transportu. Mengele mi odpověděl také úsměvem a ukázal, abych šel mezi dělníky. Mého tatínka ale poslal do plynu, protože si nesundal brýle. Mám devět řemesel, desátou bídu, odpověděl jsem Mengelemu. Tomu nerozumím. Kdo měl brýle, šel do plynu. Já pro tátu schovával cigaretu, víš? A pak mi kluci řekli: Tak to už neschovávej, protože on si nesundal brýle. Tím mi sdělili, že je po něm. A tak jsem šel k drátům, což jsem nesměl, a tam jsem zpíval takovou písničku z Netopýra, kterého jsme viděli s tatínkem v kabaretu v Terezíně: Šťastný je ten, kdo zapomene, co se nedá změnit. A najednou to byla tak hluboká pravda Jenomže život je takový, že když jsi v nebezpečí sám, tak za chvíli už na to přestaneš myslet. Za půl hodiny už uvažuješ, jak se najíš, jestli dostaneš polívku. O čem byste psal, kdybyste se narodil o padesát let později? Ve světě literatury existuje jenom pět námětů, ke kterým se všichni spisovatelé posled-

12 22 rozhovor ních deset tisíc let vracejí, které se jednotlivě nebo v kombinaci stále opakují. Na prvním místě je láska. Nejzkušenější spisovatelé se drží Lásky s velkým L. To lidi zajímá nejvíc. Na druhém je moc a manipulace. Pro ten třetí existuje řecké slovo hybris, což znamená překročení. Člověk zapomene, že je člověk. Myslí, že je bůh, může si dovolit všechno. Chová se jako bůh. Za to je potrestán. Shoří v ohni. Dva poslední náměty jsou zločin a trest. A tyhle všechny náměty se prolínají v mých knížkách. Zajímá mě člověk, který je na konci příběhu slušnější než na začátku. Zajímá mě konflikt dobra a zla. Je obsahem všeho, co prožívám. Těchto pět námětů se v literatuře opakuje. Zajímavá je LÁSKA. Nikdo tomu nerozumí, právě proto spisovatelé o lásce rádi píší. Co je podle vás láska? Láska nemá definici, není dítětem rozumu, ale nějakého vrozeného instinktu. Já jsem skutečně tu holčičku miloval, toužil jsem po tom být vedle ní, držet ji za ruku Mělo to všechny vlastnosti dospělé lásky, o které čtyřleté dítě ještě nemůže nic vědět! Ale může to cítit. A já se k tomu pocitu celý život vracím. Člověk ho porovnává s tím, co cítí, když se zamiluje třeba v šestnácti nebo ve dvaceti nebo ve čtyřiceti. Co je láska? Strach z osamění. Touha po blízkosti druhého člověka To nejde v několika větách vysvětlit. Jako spravedlnost, ta také nemá definici. Ale má ji nespravedlnost, případ od případu. Úzkost má definici. Strach má definici. Ale láska ne. Láska je ve skutečnosti velké tajemství, které patrně zůstalo po vyhnání Adama a Evy v ráji. A člověku je souzeno, aby se nikdy nedověděl, co to vlastně je. Pamatujete si na první pusu od děvčete? Jak by ne! Bylo to na rampě v Terezíně, odkud v září 1943 odjížděl transport na východ. Ona se jmenovala Mary. Taková smutná, opuštěná Holanďanka. Bylo jí čtrnáct a mně šestnáct. Nikoho neměla, a tak jsem s ní zůstal, než nastoupila do transportu. Dala mi takový nevinný polibek na rozloučenou. A v Osvětimi šla rovnou do plynu Mysleli vězňové v koncentráku také na lásku, na sex? V Osvětimi byl za dvě marky nevěstinec pro vybrané vězně. Ale pro většinu lidí tam byla erotika velmi vzdálená představa. I když v Buchenwaldu se někteří z nás zamilovali do Polek. Neměly vlasy, zuby, ale pořád na nich bylo něco krásného. Jaký je rozdíl v přístupu k sexu u mužů a žen? O rozdílech mezi mužem a ženou rozhodl už Bůh. Příroda. Nálada. Soulad nebo nesoulad. Povahy. Jsou děvčata, která mají ráda sex, mnohé dívky se ho bojí. Váhají s odevzdáním těla. S tím, co má dívka jen jednou. U kluků je to jiné když začínají, dívají se na sex jako na sport. Střídají ženy a jako nevěru to neberou. Říkám studentům v kurzech tvůrčího psaní, kteří píší o lásce, že rozeznávám tři druhy sexu. První je podoben páření zvířátek. Druhý Kdo je Arnošt Lustig Spisovatel Arnošt Lustig (narozen 1926) vydal přes třicet knih. Jako šestnáctiletý se ocitl v terezínském ghettu, prošel koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald, uprchl z transportu smrti do Dachau. Po válce pracoval jako novinář. Po Pražském jaru v roce 1968 odešel přes Itálii, Izrael a Jugoslávii do USA a přednášel na několika univerzitách o literatuře. V současné době žije v Praze. Jeho nejslavnější novela Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou získala v roce 1974 americkou B nai B rith Book Award. V roce 2008 mu byla udělena prestižní mezinárodní literární Cena Franze Kafky za celoživotní dílo. Podle jeho scénářů se natočilo několik filmů. Patří k nejuznávanějším českým spisovatelům doma i ve světě. je spíš sport nebo kamarádství. Ve třetím případě jde o spojení dvou lidí z lásky. Když v povídce nebo v románu není láska a ani náznak erotiky, není čtivá. Milan Kundera, skvělý autor, ve svých románech odkrývá spíše tu zvířecí stránku sexu. Podle bible Bůh stvořil lidi k obrazu svému. Ano, ale od pasu nahoru. Od pasu dolů zůstává člověk tak trochu zvíře. Josef Škvorecký je zase platonik. Láska je pro tohoto autora čistší bez sexu A pro vás? Ve dvaceti jsem se beznadějně zamiloval do své budoucí ženy Věry. Strašně se mi líbila, stejně jako mnoha jiným. Ale vlastně mě zastrašovalo, jak byla mravná, zdrženlivá. Šíleně jsem po ní toužil, ale mohl jsem se jí dotýkat jedině při tanci. Naštěstí se nám nabízely všelijaké kuchařky a služky z havířských rodin, se kterými jsme se vybouřili a večer jsme se pak mohli chovat velmi dvorně a slušně k přísně vychovaným židovským děvčatům. Pamatuji se, už jsem byl šíleně zamilovaný do Věry, ale ve stejné době jsem zažil jednu z nejkrásnějších nocí svého života. Když jsem se s tím Věře svěřil, hrozně se zlobila a řekla, že mi takovou věc odpustí jen jednou. Bylo to v roce 1948 uprostřed izraelské války za nezávislost. Tehdy jsme se s kamarádem procházeli po obleženém Jeruzalémě. Ulici z okolních kopců ostřelovala děla. Granáty dopadaly blízko. Našli jsme ve spěchu úkryt v bytě dvou dívek, vojaček. V obleženém městě nebylo co jíst. Měly jen skrojek tvrdého chleba a půl lahve červeného vína. A gramofon na kličku s jedinou deskou s melodií z filmu René Claira Pod střechami Paříže. Začali jsme tančit. Přes plochou střechu domu létaly dělostřelecké granáty. Připomínaly, že smrt a život jsou sestry a jsou si proklatě blízko. Dělostřelba byla vytrvalá. Oba páry skončily v posteli. Byla to nezapomenutelná noc. Romantická chvíle války. Ženy byly krásné, smrt blízko. Děla neutichala. Slyšeli jsme svištění nad hlavou. Kamarád, který za velké války bojoval proti nacistům, nás uklidňoval: Když dělostřelbu slyšíš, je to dobré. Ve čtyři hodiny ráno moje společnice vstala a oblékla se. Proč? Čekal na ni ve smluvenou hodinu snoubenec, velitel severního úseku. Každý z nás měl někoho, koho miloval. Od té doby jste byl věrný? Do své ženy jsem byl zblázněný tak beznadějně, že kdyby si mě nevzala, snad bych se byl střelil do spánku Ale mám chytlavé srdce, a tak jsem se za svůj život ještě párkrát zamiloval. Ovšem nikdy jsem nechtěl rozbít rodinu. A také už jsem, poučen, neopakoval svou neuváženou upřímnost. Za krásnými ženami se rád ohlížím dodnes a představuji si, jaké by to bylo, kdybych se s tou nebo s onou sblížil. To jsou prostě mužské instinkty. Myslíte, že vám byla vaše paní věrná? Určitě. Byla tak vychovaná. Jak se díváte na mravnost a slušnost dnešní doby? Dnešní doba klade na mravnost stejné nároky jako na každé pokolení, jen v rychlejším sledu. Žijeme nesrovnatelně rych - le ji než moje babička nebo prababička. A jestliže se zrychlila existence, tak se zhustily zároveň konflikty mezi dobrem a zlem. Podobou dnešního zla je spěch, stres, nároky na lidi, kterým není dopřán odpočinek, reflexe, rezonance všeho, co udělají. Každému člověku, kterému přibývá let, se zdá svět horší. To už popisuje Starý zákon. Čili požehnáno budiž mládí a jeho optika, která podobně jako štěňata nebo koťata spoustu věcí nevidí. A nebudiž požehnáno dozrávání, které umožňuje lidem vidět více korupce, více lží, více podvodů, tunelování Věříte v Boha? Zatím jsem si vždycky vystačil se svědomím. To je úžasný a zároveň strašidelný vynález, jímž je člověk schopen kontrolovat sám sebe, rozeznávat dobro od zla, správné od nesprávného a spravedlivé od nespravedlivého. A to je přikázání, které chybí v desateru. Přikázání, aby si člověk mezi dobrým a zlým vybral to dobré. A aby to nevztahoval jenom k sobě, nýbrž ke všem. Slušnost totiž pokládám za zákon člověka. Třeba přikázání NESESMILNÍŠ nebo CTI SVÉ RODIČE svědčí o tom, že to nefungovalo! A víš proč? Protože to bylo inspirováno negativně! Nejdřív museli lidé bít své rodiče, aby Mojžíš mohl říct: Nebijte rodiče. A aby to mělo větší autoritu, tak to svedl na Boha, což je velice pohanské. Mojžíšovi vytýkám, že v desateru chybí přikázání slušnosti. Kdysi před dvěma tisíci lety věřili lidé starozákonních společností, že slušnost je jako pták. Letí nad mořem a musí pořád mávat křídly, aby se neutopil. Slušnost nemůžeš našetřit jako peníze. To, že jsem byl včera slušný, mi nepomůže, když nebudu slušný i dnes. Slušnost je skutečně jako pták nebo motýl nad mořem. Jakmile přestane mávat křídly, zahyne.

13 naše téma časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 25 polemika Trestat, nebo vychovávat? Praxe nákupních center s vyhrazenými místy pro invalidy Text: Štěpán Beneš FOTO: Pixmac.cz Vyhrazená místa pro invalidy na venkovních nebo podzemních parkovištích u různorodých nákupních center a jejich obsazování řidiči, kteří na nich nemají co dělat. To je přetrvávající problematika, se kterou se potýká mnohdy nejen invalida, ale i samotná nákupní centra. Ta se svůj problém snaží řešit různými způsoby, někde sankcemi, někde apelem, někde kombinací. Mnohdy ale nepomáhá ani jedna z variant. Dovolte mi, abych se na začátek podělil o svoji osobní zkušenost. Některým z vás tato zkušenost bude bližší, někomu méně. Jsem častým návštěvníkem pražského nákupního Centra Chodov. Co si budeme nalhávat, takové nákupní centrum, kde se dá obstarat relativně vše, a ještě k tomu s možností krytých garáží, je pro mnohé invalidy vyloženě záchranou nebo i vydatnou pomocí. Chci-li něco říci o problematice vyhrazených parkovišť, pak nemohu jinak než považovat Centrum Chodov za takovou svoji Petriho misku místo, kde často provádím pozorování právě tohoto jevu. Jsem invalida, jen když toho mohu využít Pražské Centrum Chodov má vyhrazených míst hodně. Přesto se často stává, že na nich stojí někdo, kdo nemá. Ze svého pozorování jsem identifikoval tři skupiny lidí obvykle parkujících na těchto místech. První skupinou jsou majitelé vozů typu SUV (do něhož by žádný invalida technicky nenastoupil ani by v něm nic neodvezl) za několik milionů korun, kterým nedělá morální problém zastavit právě na těchto místech. Je zajímavé, že podle mého pozorování jde převážně o ženy. Evidentně jim ani nevadí snášet nevěřícně kroutící hlavy lidí procházejících okolo. Tato skupina se obvykle neobtěžuje s žádným označením vozu. Druhou skupinou jsou lidé typu jsem invalida, jen když toho mohu využít, kteří znak mají zřejmě neoprávněně a vyndají jej na palubní desku pouze v případě, že potřebují zaparkovat na vyhrazených místech. Pak v klidu zamknou a odejdou. Třetí skupinou bývají lidé, kteří si označených míst nevšimnou, protože znak je pouze na zemi a nebývá pokaždé jasně vidět. S každým z těchto typů lidí už jsem měl možnost se někdy střetnout i slovně zejména ve dnech, kdy už mám ret prokousaný z jiných morálních cvičení a další tiché skousnutí a zadušení nelibých poznámek by nevydržel. Nebudu zde rozvádět, co všechno už jsem se dozvěděl, zejména od první a druhé popisované skupiny. Naopak třetí skupina se obvykle podívá a ochotně přeparkuje, většinou s omluvou. Stalo se mi dokonce, že nějaký dobrák využil toho, že místa jsou široká, a přestože byla obsazená obě, dokázal se na centimetry vsunout mezi nás. Nutno podotknout, že o pár metrů dál byla kompletně volná řada standardních stání. Nad hloupostí některých lidí zůstává až rozum stát. S podobnou situací se vyrovnávají i matky s dětmi, pro něž má Centrum Chodov vyhrazená místa pro kočárky, která jsou dokonce vymalována celá růžově. Nutno podotknout, že jsem nevěřil, kolik lidí bylo morálně pohoršeno, když jsem se jednou z nedostatku míst pro invalidy rozhodl jedno z těchto míst pro kočárky využít, protože jsou stejně široká. Tolik kritiky na svou hlavu od procházejících matek jsem nezažil. Nikoho ovšem už tak nepohoršovala vytáhlá blondýnka ve stejné chvíli právě nakládající nákup do svého SUV stojícího na místě pro invalidy. Budiž. Trestat, nebo vychovávat? Někdy je situace k pousmání, někdy doslova k pláči. Zejména jedinec chovající důvěru v určitou morální vyspělost lidstva má někdy velké pochybnosti, zda svůj světopostoj nepozměnit. Hádat se s těmito lidmi je marné. Panuje všeobecná shoda, že tuto situaci je třeba řešit na systémové úrovni, popřípadě na straně provozovatele objektu. Dilematem ovšem zůstává, zda pomůže trest nebo výchova. Praxe jednotlivých nákupních center se liší. Jeden fakt ale zůstává neměnný. Počet vyhrazených míst je určen vyhláškou, se kterou pracuje developer stavějící ten či onen objekt. Nestane se tedy, že by bylo míst méně, než být má. Pravomoci kontrolovat tato místa mají výhradně policejní orgány ČR. Nejsou tedy pravdou fámy, že by provozovatelé center mohli řidiče sami nějak sankcionovat. Velikost problému závisí obvykle na tom, jak se k problematice stavějí. Nemáme problémy s neoprávněným obsazováním parkovišť občany bez oprávnění problematiku řeší velmi přísně Policie ČR a městská policie, a to ukládáním pokut v horních sazbách (podle naší informace v horní hranici sazby, a to 5000 Kč, čímž neukázněné řidiče vychovala), řekla nám Romana Nýdrle, vedoucí firemní komunika- v tom hraje stud a pocit selhání při výchově vlastních dětí a strach z přerušení jediných rodinných vazeb a umístění do ústavu. Stejně jako v případě žen a dívek jsou i postižené děti více ohroženy týráním než jejich zdraví vrstevníci. Podle amerických výzkumů z roku 2000 a 2003 je každé třetí dítě se zjištěným postižením, které vyžaduje zvláštní péči, vystaveno některému způsobu týrání, zatímco u dětí bez postižení se obětí stává každé desáté. Tyto výzkumy také ukazují, že stupeň ohrožení násilím se liší podle druhu postižení. Děti s poruchami chování jsou například vystaveny většímu nebezpečí tělesného týrání, zatímco děti s poruchou ce řeči obchodu jsou častěji Makro zanedbávány. Cash & Carry Děti ČR, s porucha- s. r. o. také mnohem více ohroženy zanedbáváním, tělesným týráním a sexuálním zneužíváním než děti s ostatními druhy postižení. pomoc obětem násilí V současné době existuje celá řada státních i nestátních neziskových organizací, které nabízejí odbornou pomoc obětem domácího násilí. V případě, že je oběť schopna a chce tuto pomoc vyhledat, má poměrně dost možností. Horší je to v případě, že se nechce nebo Represe na místě, kde to nejvíce bolí v peněžence v kombinaci s obecným zlepšováním úrovně občanské společnosti v tomto případě zafungovala. nemůže obrátit na některou z organizací, popřípadě na policii. Pak musí policii upozornit sousedé, lékaři, terénní sociální pracovníci, říká Jitka Gjuričová, jak parkuješ, ředitelka o tobě odboru leccos prevence napoví, kriminality bohužel Ministerstva tato kampaň byla vnitra pozastavena, ČR. Existuje ale účinná plánu- sociálně-právní ochrana dětí, ale ne například seniorů. Od 1. ledna 2008 existuje možnost vykázání agresora ze společné domácnosti, ale už není žádný účinný program zaměřený na tyto agresory. Za základy prevence násilí považuje Jitka Gjuričová V naší pravomoci dobrou není informovanost možnost řidiče potenciálních sankcio obětí, novat dobrou tato terénní možnost práci, je pouze v ústavech v rukou PČR a pečujícího MP. V rámci personálu centra máme a důsledné služeb- převahu kontroly nu MP, která a v neposlední pracuje v naší řadě oblasti všímavé a provádí sousedy. kontroly Zatím i na se parkovišti. však všichni V prostoru odborníci parkoviště shodují v tom, platí že zákon odhalené o pozemních případy komunikacích, domácího násilí, kterým se musíme řídit, říká k tomu Marcela ať Hrdličková, už na zdravých manažerka dospělých, Centra dětech, Chodov. handicapovaných na řidiče je podle nebo ní seniorech, důležitý, jsou ale účinnost jen špičkou Apel ledovce. takového apelu je podle ní sporná. Jak jste sám zmínil, většinou se jedná RADKA o jedince, POTMěšILOVá Podle mi chování jejího a názoru děti mentálně se občanská retardované vyspělost jsou kterým není nic svaté, dodává. naší společnosti zlepšuje, přičemž respekt jeme se k ní do budoucna vrátit. Je potřeba Jak je vidět, praxe samotných center je k právům spoluobčanů s postižením se stává doladit všechny právní formulace, abychom různá. Někde pomáhá čistá a tvrdá represe, obecným standardem. Represe v kombinaci pro postihování řidičů nerespektujících tato někde je snaha o morální apel. Obecně, druhy s obecným domácího zlepšováním násilí úrovně občanské místa mohli používat tzv. jednorázové přirážky k parkovnému, říká k situaci Zuzana určitou sociální vyspělost, smutné, většinou ač je to pro nás, kteří věříme, že lidstvo má společnosti v tomto případě zafungovala, dodává FyZiCKé Romana Nýdrle. Represe na místě, Trédlová, ředitelka marketingu Paláce Flóra. lépe zabírá právě finanční postih. Můj kolega kde Brutální to obvykle bolestivé nejvíce útoky, bolí které v peněžence. s sebou nesou Dodává, riziko že poškození problém s řidiči, zdraví kteří a v parkují extrémních na případech (vozíčkář), který mohou v současné vyústit době v přímé studuje ohrožení života. Zanechávají stopy v podobě jizev, maminky modřin, s dětmi, popálenin, je v současné zlomenin době velkým apod. myslí, že morální apel může zabírat pouze místech, jež jsou určena pro invalidy nebo v Německu, si na základě svých zkušeností To, jak parkuješ, o PSyCHiCKé bojem. Přestože kampaň není doladěna po v kombinaci se silným finančním podnětem. tobě leccos napoví právní stránce, myslím si, že kromě represivního argumentu samostatně. může přispět Je obtížně i ke zlepšování dokazatelné, západních na první sousedů pohled se podobné není zřejmé, neoprávněné jestli Pro jeho tvrzení hovoří fakt, že u našich Souvisí Velmi s příjemnou fyzickým iniciativu násilím vyvinulo nebo se může odehrávat nákupní je oběť skutečně centrum Palác týraná. Flóra. Když jsem občanské vyspělosti obyvatel naší země, zastavení trestá tuším částkou 500 eur. To vjížděl do jejich garáží, všiml jsem si doslova a jsem přesvědčen, že podobné snahy by je, myslím, dostatečná motivace pro to, aby všudypřítomných EMOCiONáLNí plakátů: To, jak parkuješ, bylo ze sociálního hlediska moudré podporovat kterým neztratil má ohrožená jsem totiž víru, osoba že morální citový vztah. apel Bohužel se nám nepodařilo získat odpovědi si řidič takový přestupek dvakrát rozmyslel. o Je tobě orientováno leccos napoví. na osoby, Tyto plakáty zvířata apelují a věci, na ke morálku řidičů, aby neparkovali na místech něco zmůže. z podobných nákupních center a obdobných pro SOCiáLNí invalidy a kočárky. Nutno podotknout, objektů po Evropě. Mohu pouze hovořit ze své že Zahrnuje text na plakátu izolaci byl ohrožené zcela nenásilně, osoby ale od ostatních Co s lidí, jedinci, zablokování telefonu, zákaz vycházení vlastní z zkušenosti bytu, kontrolu cestovatele, času že a tato sociálních situace přitom jasně a explicitně doplněn o infor - reflektuje obecnou situaci na západě a to maci kontaktů. kterým není nic svaté? o možné finanční represi v případě, že o něco vyspělejší společnost, ať už na straně bude EKONOMiCKé řidič přistižen příplatek 200 korun V posledním z našich praktických příkladů se vrátíme obloukem tam, kde jsme za- vynutit si dodržování právních norem. sociální povědomosti či na straně schopnosti k parkovnému. Moje nadšení z tohoto druhu kampaně Dotýká se bylo základních podpořeno potřeb tím, že ač ohrožené byly osoby, čali jako do Centra je jídlo, Chodov. bydlení, I tam ošacení. přiznávají, Zahrnuje že zákaz Přesto docházení zůstávám optimistou do zaměstnání, a věřím, nutnost doprošovat že garáže plné, 90 procent se o míst peníze, pro invalidy kontrolu vydávání obsazování peněz těchto a vyžadování míst řidiči, vyúčtování, kteří na nich odebírání jednou peněz se naše apod. společnost dostane do stadia, kdy podobné finanční represe nebudou bylo volných. Bohužel tato úctyhodná kampaň SExuáLNí naráží na problém ohledně pravomoci místa vyhrazená pro invalidy používána ne- nutné a bude fungovat spíše intelektuální nemají co dělat, je problém. Pokud jsou trestání Zahrnuje těchto znásilnění, řidičů. Je vynucování pravda, že Palác si sexuálního oprávněně, styku nebo snažíme sexuálních místním praktik rozhlasem proti vůli ohrožené vyspělost osoby, sama. Do sexuální té doby napadání jsem pro to, apod. aby Flóra zahájil v loňském roce kampaň,to, vyzvat majitele auta, aby přeparkoval. kdo poruší zákon, nesl také následky. RUČNÍ OVLÁDÁNÍ AUT IROA - HDC s.r.o. Eledrova 718, Praha 8 tel: , Úpravy aut na ruční ovládání, mechanická i elektronická. Produkty české výroby i zahraničních dodavatelů. Plošiny, rampy, otočné sedačky, invalidní vozíky s přesuvnou sedačkou do auta, zvedací mechanizmy. Osvědčení od MD ČR. Montážní střediska v České a Slovenské republice. Zprostředkování nákupu nových i zánovních vozů Škoda se slevou (případně i jiných značek), včetně financování a pojištění.

14 26 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 27 Tipy na výlety Technika a my Na začátku celého projektu byl Národní památkový ústav, který spravuje 104 nejvýznamnějších národních kulturních a kulturních památek České republiky (hrady a hradní zříceniny, tvrze, zámky, vily, kláštery a hospitaly, kostely, hrobky, soubory lidové architektury a technické památky). Právě pro občany s pohybovým handicapem a jejich doprovod je určen průvodce Jak dobýt hrad. Památky takřka bez bariér 2 autorů Milana Janči a ilustrátora Ondřeje Ševců. V pořadí druhý průvodce je věnován výhradně památkám ve správě Národního památkového ústavu. Informace o jejich dostupnosti byly získány během průzkumu realizovaného v letních návštěvnických měsících v letech 2008 a Veškeré v publikaci uváděné památky autoři navštívili a zdokumentovali. Získané informace byly nakonec ještě konzultovány se zástupci Pražské organizace vozíčkářů, o. s., a s Národní radou osob se zdravotním postižením ČR. Cílem průvodce je poskytnout údaje o tom, které z památek může návštěvník na vozíku navštívit sám bez pomoci, které s asistencí a které pro něj zůstávají zcela nepřístupné. V některých případech (Švihov, Křivoklát, Janský Vrch a další) je Ledeburská zahrada Kuks: kostel Nejsvětější Trojice Praha: Malá Fürstenberská zahrada Žďár n. Sázavou: kostel sv. Jana Nepomuckého Jak dobudeme české hrady? Často dostáváme do redakce dopisy s otázkami na možnosti poznávání České republiky pro lidi s různými těžkostmi. Proto jsme uvítali možnost seznámit čtenáře časopisu Můžeš s novou publikací, která se jistě stane vyhledávanou turistickou rukojetí pro mnoho našich čtenářů. Text: Jan Krůta Ilustrace: Ondřej Ševců možné dostat se alespoň např. na nádvoří, dějiště celé škály kulturních akcí koncertů, řemeslnických dílen, divadelních představení, jarmarků, slavností a dalších, když už samotné interiérové expozice nejsou bezbariérově přístupné. Všechny památky uváděné v průvodci jsou popsány podle následujícího schématu Název památky, kategorie (památka světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO; národní kulturní památka NKP; kulturní památka KP) Přístupnost (konstatování o stavu přístupnosti památky: památka je zcela bezbariérová, částečně bezbariérová, památka není bezbariérová, ale pro návštěvníky na vozíku jsou přístupné určité prostory, památka je pro vozíčkáře zcela nepřístupná) Přístup k památce (popis přístupové cesty k památce, popis povrchů kolem památky, cest, pěšin a nádvoří asfalt, dlažba, hrubá dlažba, štěrk, písek, tráva a upozornění na sklony povrchů) Prodejna vstupenek a publikací (lokalizace v rámci památky a její dostupnost) Popis základních prohlídkových tras a jejich dostupnosti (informace o dostupnosti památky, upozornění na pomůcky umožňující návštěvu vozíčkáře, u památek, které nejsou bezbariérové, výčet bariér, šířky vstupů, počty schodů, zvýšené prahy, počty pater a další, upozornění na akce dny bez bariér, kdy se památka otevírá právě pro návštěvníky s pohybovými a jinými handicapy) Informace o dalších možnostech návštěv v rámci památkového objektu (návštěvy zahrad, parků, zookoutků, případně muzeí souvisejících přímo s památkovým objektem) Informace o hygienických zařízeních (bezbariérových toaletách upravených pro vozíčkáře, pokud jsou v památce instalovány, není-li tomu tak, je na to rovněž upozorněno) Informace o parkování (informace o stáních vyhrazených pro invalidy) Adresa, telefon, mail, internet Kde je možné průvodce Jak dobýt hrad. Památky takřka bez bariér 2 získat: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, Valdštejnské nám. 3, Praha 1, Mgr. Milan Jančo; tel , Redakce Zpráv památkové péče, NPÚ ÚP, tel ; Pražská organizace vozíčkářů, o. s.; Benediktská 688/6, Praha 1; tel ; ; fax: ; Galerie Sklepení, nám. Svobody 8 (budova NPÚ ÚOP Brno), Brno; tel ; Elektronická verze průvodce Jak dobýt hrad. Památky takřka bez bariér 2 je dostupná na v sekci Ke stažení (kde je zařazeno i předchozí vydání) Průvodce Jak dobýt hrad. Památky takřka bez bariér 2 autorů Milana Janči a ilustrátora Ondřeje Ševců vydalo nakladatelství IPR. Digitalizace televizního vysílání A co my? Digitalizace televizního vysílání pokračuje a nyní už na rozsáhlém území republiky nelze přijmout jiný než digitalizovaný signál. Text: Jana Hrdá Tato převratná změna je sice obtížná pro každého, ale jak se s ní vyrovnávají lidé se zdravotním postižením? Zeptali jsme se na to Marie Madejové, koordinátorky Národní rady pro osoby se zdravotním postižením. Poskytl někdo zdravotně postiženým lidem při přechodu na digitalizaci televizního signálu nějakou podporu? Nejprve provedlo občanské sdružení Trianon Čechy Komplexní analýzu specifických skupin obyvatelstva. Na jejím základě ještě před zrušením analogového a přechodem na výhradně digitální vysílání začala probíhat dlouhodobá informační kampaň zaměřená na specifické cílové skupiny obyvatelstva. Mezi ně právě osoby se zdravotním postižením patří. Oficiální název celé aktivity zní Informační kampaň ve vztahu k přechodu na digitální televizní vysílání, její součástí je Informační kampaň ve vztahu k osobám se zdravotním postižením s podtitulem Pomáháme s přechodem na digitální televizní vysílání osobám se zdravotním postižením. Kdy, kde a jak to všechno začalo? Již v roce 2009 začalo občanské sdružení Trianon Čechy hledat spolupracovníky v těch kruzích, jichž se digitalizace týká. Na jedné straně to byli odborníci na televizní vysílání a přenášení signálu z Národní koordinační skupiny pro digitalizaci vysílání v ČR, která je pověřena celorepublikovou koordinací přechodu na digitální vysílání. Na druhé straně navázalo spolupráci s Národní radou osob se zdravotním postižením ČR. V Praze proběhly první čtyři semináře o této problematice a ve Zborovské ulici v Centru pro zdravotně postižené bylo první informační centrum, kde se mohl kdokoliv z cílové skupiny poradit. Vše bylo určeno především jednotlivcům, kterých se tento převrat ve vysílání dotkne. Proto organizace, sdružení a další subjekty, které sdružují osoby se zdravotním postižením, dostaly pozvání, aby do těchto akcí zapojily své členy a klienty. Zpočátku moc velký zájem nebyl, jako by se lidé domnívali, že žádnou pomoc v tomto směru nepotřebují. Ale již v průběhu prvního semináře se zjistilo, jak málo jsou lidé o digitalizaci televizního vysílání informováni. Například Unie neslyšících na základě těchto zkušeností požádala o zorganizování zvláštního semináře. Navíc na jaře 2009 nebylo zcela jasné, jak se vypořádat s několika technickými problémy, jako bylo třeba připojení indukční smyčky a dalších technických zařízení na starší televizory. O řešení těchto problémů začali odborníci usilovat právě poté, co se potkali s lidmi s různými typy zdravotního postižení. Viděli jednak, jak moc pro ně kontakt se světem prostřednictvím televizní obrazovky znamená, a jednak jaká technická řešení jsou potřebná. Praha přešla na digitalizaci televizního vysílání již v dubnu minulého roku. Kdo byl na řadě dál? Já mám jako koordinátor Národní rady pro osoby se zdravotním postižením na starosti Středočeský kraj. V tomto kraji jsme připravovali celou kampaň ve spolupráci s Centrem pro zdravotně postižené Středočeského kraje. V jejich jednotlivých Centrech jsme zřídili informační střediska, bylo jich celkem dvanáct. Kromě toho, O řešení problémů začali odborníci usilovat poté, co se potkali s lidmi se zdravotním postižením. že fungovala informační střediska, jsme připravili ještě informační semináře, které se uskutečnily v září a v říjnu Na jaké problémy jste narazili? Museli jsme se vypořádat i s tím, že podle tzv. Technického plánu přechodu se pod názvem oblast Praha skrývalo území hlavního města Praha a mimo to většina Středočeského kraje, zato například Rakovník patřil pod Plzeňský kraj. Oceňuji Centra pro zdravotně postižené ve Středočeském kraji. Sehrála zásadní roli už tím, že to jsou místa, kam jsou osoby se zdravotním postižením zvyklé chodit, a nemuseli jsme tady řešit ani problémy s komunikací. Co byste ocenili při této aktivitě asi nejvíce? Při informační kampani se věnovala pozornost osobám se zdravotním postižením s přihlédnutím k tomu, že ony a také senioři jsou zvyklí na pravidelné sledování televizních pořadů. Výborná je idea jakési štafety, kdy se lidé se zdravotním postižením naučí potřebné a stanou se tak certifikovaným a dokonce honorovanými informátory o digitalizaci pro další. Důležité je i to, že po celou dobu kampaně je možné získávat informace na internetových stránkách cz, nebo Stále funguje bezplatná telefonní linka V prosinci minulého roku byla vydána brožura pro nevidomé napsaná v Braillově písmu. To vše je nesmírně užitečné i pro pokračování kampaně v dalších krajích. Také bych se ráda zmínila o tzv. osobní technické asistenci. Byla poskytována těm, kdo si vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohli vlastní digitální příjem zajistit osobně. Dohodli se s techniky, kteří doporučili konkrétní kroky na místě. Nebyla to sice masová záležitost, ale o to víc hodnocená těmi, jimž pomohla. Zvláště přínosné to bylo v malých obcích nebo tam, kde o pomoc požádal osamělý člověk. Které otázky patřily k nejčastějším? Na jaře, když byla kampaň na počátku, to byly zejména dotazy, proč se na nové digitální televizní vysílání přistupuje a jak se na to musíme připravit. Později ve Středočeském kraji jsme vždy na seminářích odpovídali na otázky, jakou techniku si každý musí pořídit, zda je nutné kupovat set-top-box nebo zda je lepší koupit nový televizor, dále jak je to s anténami v rodinném domku a v paneláku. Který kraj bude následovat a kdy? Rozdělení na kraje je tu trochu problematické, takže se musíme orientovat spíše podle vysílačů. Na začátku tohoto roku jsou na řadě okolí Sušice, Klatov, Horažďovic a Nýrska. Poté bude následovat územní oblast České Budějovice, Brno-město a územní oblast Ústí nad Labem.

15 28 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 29 Melantrichova 5 Na návštěvě 10 dobrých zpráv z Melantrichovy 5 Pár hodin po takovém báječném úspěchu, který jsme zaznamenali s večerem pro Konto BARIÉRY v televizi Nova, je člověk plný euforie a nadšení. Pokaždé se to nepovede, ale tento měsíc k nám nějak opožděně přišel Mikuláš a přinesl pytel plný dárků a dobrých zpráv. Zpráva č. 1 Vladimír Jiránek poprvé vytvořil pohlednici pro Konto BARIÉRY Pro příznivce Konta BARIÉRY a sběratele našich tradičních trojrozměrných pohled - nic mám dobrou zprávu. Od 1. února zahájila Česká pošta na svých přepážkách v přibližně 90 místech celé republiky prodej nové pohlednice našeho předního kreslíře Vladimíra Jiránka. Jeho Bob a Bobek jdou na pohlednici gratulovat. Pohlednice pro štěstí a naději potěší jako přáníčko k svátku, narozeninám anebo jako obyčejný pozdrav. Věrní sběratelé tedy získají nový kousek. Vy, kteří naše pohlednice ještě neznáte, vězte, že zakoupením přispějete celou částkou, tedy 20 korunami, na bezbariérové úpravy škol, které integrují tělesně postižené žáky. Od roku 1996, kdy vyšla první pohlednice, podpořilo Konto BARIÉRY odstranění bariér ve 158 školách České republiky. Zpráva č. 2 Lucie Bílá je nám věrná! V posledních lednových dnech navštívila nadaci v Melantrichově ulici Lucie Bílá a potvrdila nám, že i v letošním roce může Konto BARIÉRY počítat s její podporou. Naše společné plány sahají až do předvánočního období a příznivci Lucie Bílé a Konta BARIÉRY se mají na co těšit. Zatím je to ale tajné, nemůžeme více prozrazovat! Zpráva č. 3 Konto BARIÉRY na Facebooku Sociální sítě v čele s Facebookem zažívají boom. Ani neziskový sektor nezůstává pozadu, a proto i Konto BARIÉRY využívá nový komunikační prostředek. Máme na Facebooku svůj fanouškovský profil, jehož příznivcem se může stát každý. V krátké době jsme získali již 500 fanoušků a věříme, že jich bude přibývat. Na Facebooku stejně jako na webové stránce Konta BARIÉRY naleznete novinky, které se týkají dění v nadaci, pozvánky na různé zajímavé akce, nabízíme vám, jak můžete vy sami přispět na dobrou věc, můžete se zapojit do diskuse nad různými tématy, handicapovaní zde pak naleznou řadu zajímavých tipů, které jim mohou usnadnit život, najít práci, pomoci vyřešit konkrétní problém atd. Hlavní výhodou Facebooku oproti webovým stránkám je možnost prohlédnout si zde celá alba fotografií z našich akcí, zhlédnout zajímavá videa spoty, úryvky nebo celé reportáže, které běží nebo běžely v TV, v rádiu či na internetu. Každý fanoušek se může kdykoli podělit o svůj názor ke zveřejněným tématům, fotografiím anebo nám napsat svůj vlastní příběh. Pokud jste ještě na adrese Konta BARIÉRY na Facebooku nebyli, zkuste to! Staňte se fanouškem Konta BARIÉRY, je to jednoduché. Adresa je pages/konto-bariery/ Zpráva č. 4 Zdravotnický projekt nadace Iuventus Medica prošel pilotním kolem Projekt byl založen na podporu předatestačního vzdělávání mladých lékařů. V současné době je jich v ČR asi pět tisíc. Mají problém najít uplatnění, nepočítá se s jejich plnohodnotným pracovním zařazením a finančním ohodnocením. Atestace je pro ně nutností a náklady spojené s tímto řízením jsou velké. Proto nadace získala partnery, kteří chtějí tuto situaci pomoci měnit. Finanční fond pro pilotní projekt vytvořili tito partneři nadace: Asociace inovativního farmaceutického průmyslu, Česká lékařská komora a Lékařský odborový klub. Zřizovatelem projektu je Nadace Charty 77. Zpráva č. 5 Konto BARIÉRY podpoří Haiti Stejně jako statisíce Čechů nenechala katastrofa na Haiti lhostejné ani členy Rady Konta BARIÉRY. Rozhodli o mimořádné finanční podpoře pro organizaci Hand for Help, jejíž činnost už znají z doby, kdy její záchranné týmy pomáhaly na Srí Lance. Nadace se stane partnerem výpravy tří týmů, které postaví na Haiti tři lehké objekty nemocnice, budou zde tři až šest měsíců poskytovat ošetřovatelské služby a zaškolí místní lékaře a zdravotníky. Zpráva č. 6 Noví mediální partneři Konta BARIÉRY Partnerem Konta BARIÉRY se stal dodavatel služeb pro správu internetové reklamy, firma Internet BillBoard. Trvalá spolupráce bude spočívat v mediální podpoře projektů a akcí Konta BARIÉRY. Dalšími novými partnery v této oblasti je Public TV a televize Z1. Zpráva č. 7 UniCredit Bank opět sponzorem našeho aukčního salonu Jubilejní, 10. aukční salon výtvarníků pro Konto BARIÉRY, který se bude konat na konci letošního roku, podpoří stejně jako v minulých letech UniCredit Bank. Ačkoliv ekonomická krize nutí společnosti omezovat sponzorské aktivity, náš letitý partner nám zůstává věrný i v roce Děkujeme! Zpráva č. 8 Sbírka pro Laďku na idnes Už počtvrté uspořádal internetový portál idnes ve spolupráci s Kontem BARIÉRY vánoční sbírku. Vybereme vždy konkrétní příběh a konkrétní přání. Prosincová sbírka byla mimořádně úspěšná a vracím se k ní proto, že v minulých dnech Laďka, studentka žurnalistiky Masarykovy univerzity v Brně, převzala vytoužený elektrický vozík. Překvapilo mě, kolik čtenářů idnes našlo v sobě chuť pomoci neznámé mladé studentce. Vážíme si toho v Bariérách a děkujeme! I za Laďku. Zpráva č. 9 Šek od Microsoftu ve výši dolarů Díky našemu generálnímu partnerovi může projekt Počítače proti bariérám pokračovat v práci i v letošním, čtrnáctém roku trvání projektu. Budeme pokračovat v iniciování a organizování rekvalifikačních počítačových kurzů v celé republice a usilovat o zvyšování jejich úrovně. Ještě více se zaměříme na vytváření podmínek pro zaměstnávání našich klientů. I nadále se u nás mohou žadatelé ucházet o kvalitní repasované počítače a notebooky. Zpráva č. 10 Pro naše klienty a žadatele: v lednu rozdělilo Konto BARIÉRY korun V lednu rada projednávala 59 žádostí a žádná nebyla odmítnuta. Přispěli jsme např. na dvanáct mechanických vozíků a na dva vozíky elektrické. Třináct žadatelů od nás získalo příspěvek na sluchadla a na řečové procesory. Podpořili jsme také šestnáct žádostí o pomoc s financováním bezbariérových úprav. Zdravím vás za celý tým nadace a jejích projektů!!! Vaše Božena Jirků Villa Martha Když zadáte do internetového vyhledávače heslo Villa Martha, objeví se vám desítka malebných staveb v nejrůznějších koutech Evropy, v Řecku, Chorvatsku, na ostrovech a ostrůvcích ve Středozemí. Vesměs jsou to lákavé rekreační objekty. A taky tam najdete Villu Marthu v Hrušovanech u Brna... Text a foto: Ladislav Vencálek Villu Marthu si nechal v roce 1896 postavit statkář Fischa. Byl to velký přízemní venkovský dům s rozlehlou zahradou, patrovým vilám, které si tehdy dávali stavět podnikatelé v nedalekém Brně, se příliš nepodobal. Statkář Fischa se svou rodinou vilu obýval až do roku Protože byl německé národnosti, dům i s polnostmi a pozemkem okolo pro padl státu. Do roku 1953 v něm bydleli dělníci z nedalekého cukrovaru. V roce 1953 Ale to už nechme hovořit ing. Jitku Bednářovou, ředitelku občanského sdružení Betanie: Tehdy objekt odkoupila Církev československá husitská pro svou náboženskou obec v Hrušovanech. V té době zde byl farářem můj otec Jaroslav Brychta. Dům sloužil jako fara a měl i bohoslužebnou místnost, kde se každou neděli scházeli věřící. Po roce 2000 byla hrušovanská náboženská obec přičleněna k náboženské obci Staré Brno. Ve vile ustal život a opuštěný objekt chátral. Diecéze uvažovala, že by jej prodala. Ale členové církve se rozhodli, že ne a že by byl jako stvořený pro práci hrušovanské Betanie. Tady bychom měli doplnit, že Betanie vznikla na počátku devadesátých let nejprve jako nadace, později jako občanské sdružení, které chtělo pomáhat všem potřebným. Záhy se ale ukázalo, že tento široký záběr je nutno zúžit a činnost zprofesionalizovat, říká paní ředitelka. Dnes Betanie provozuje v Brně-Maloměřicích Dům důstojného stáří. Stacionář, kde třicítka odborných pracovníků pečuje o sedm desítek seniorů, z nichž je téměř třetina ležících. Betanie má též terénní služby: pečovatelky a zdravotní sestry dojíždějí k nemocným, kteří z různých důvodů nemohou nebo nechtějí být ve zdravotnickém zařízení. Koncem minulého roku byla Villa Martha po náročné rekonstrukci dána k dispozici prvním ze sedmnácti seniorů. Každý z pokojů má jinou barvu a jiné vybavení... Avšak zpět do Hrušovan. V roce 2006 brněnská diecéze Církve československé husitské bezúplatně převedla Villu Marthu i s rozlehlou zahradou na o. s. Betanie s podmínkou, že objekt bude využíván pro sociální potřeby seniorů. Tak se i stalo a koncem minulého roku byla Villa Martha po náročné rekonstrukci dána k dispozici prvním ze sedmnácti seniorů. Každý z pokojů má jinou barvu a jiné vybavení, to aby starouškové trefili v domově totiž budou žít především lidé s duševními nemocemi charakteristickými pro stáří. Zeptal jsem se paní ředitelky: Jakou podporu jste našli u vedení obce a mezi obyvateli? Obecní úřad nás přivítal, v Hrušovanech totiž nebyla žádná pečovatelská služba pro seniory, nyní zde tedy bude nepřetržitá... Kromě toho u nás našlo práci šestnáct lidí, mnozí zatím evidovaní na úřadech práce. A obec získala další pěkný objekt opravy stály 22 milionů, získali jsme je z valné míry z pokladny Evropské unie v rámci Regionálního operačního programu NUTS 2 jihovýchod. A taky máme velkou zahradu, která bude sloužit veřejnosti... Kdo bude vybírat klienty a podle jakých kritérií? Požádali jsme o spolupráci obecní úřad a ten měl možnost obsadit třetinu míst. Zbylé dvě třetiny jsou obsazeny klienty z Brna. Jedinou podmínkou přijetí bylo doporučení lékaře a diagnóza duševní nemoci. Ve všech případech totiž klienti vyžadují stálou péči a trvalý dohled. Stává se, že bývají problémy s hrazením pobytu. Často spolkne téměř celý důchod. Jak to vidíte u vás? Celostátně se náklady na jednoho klienta ve státním zařízení pohybují kolem Kč měsíčně. My doufáme, že se nám je podaří stlačit na Kč. Z toho by měl klient platit polovinu, tedy zhruba 9000 korun. Naši klienti berou příplatky na péči, obvykle jsou zařazeni ve třetí a čtvrté skupině. Přesto se může stát, že budou problémy... Jsme připraveni hovořit s dětmi našich klientů, s příbuznými Bývají to někdy smutné případy, zejména když rodiče nebo prarodiče odkážou nebo převedou majetek na potomky a ti pak nenajdou k rodičům cestu... Co byste řekla právní úpravě, jaká platí v Německu nebo Rakousku, kde děti, na které je převeden majetek, ať už nemovitý nebo movitý, jsou ze zákona povinny přispívat na rodiče nebo prarodiče, ocitnou-li se v situaci, že vyžadují péči? Myslím, že nejen já, ale většina pracovníků sociální péče by takový zákon přivítala.

16 30 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 31 poradna Dotazy z poradny na Vybrané dotazy se týkají stále aktuálních témat invalidních důchodů, změn od a příspěvků pro zdravotně postižené osoby.?? Dotaz: Před rokem jsem měl přiznaný plný invalidní důchod a žádal jsem o ZTP. Byl jsem na posudkové komisi, kde posuzovali můj zdravotní stav, a přiznali mi pouze TP (tedy průkaz mimořádných výhod prvního stupně). Od Nového roku mám přiznanou invaliditu 3. stupně a chci se zeptat, jestli mohu zažádat o ZTP a jestli budu muset opět před posudkovou komisi. Odpověď: Novou žádost o průkaz mimořádných výhod samozřejmě můžete podat. Není však dáno, že pokud máte invalidní důchod III. stupně (který odpovídá bývalému PID), máte automaticky nárok i na vyšší stupeň mimořádných výhod (ZTP či ZTP/P), jelikož se obě záležitosti hodnotí na základě jiných právních předpisů. Pro přiznání invalidního důchodu je rozhodující snížení pracovní schopnosti a posudkový lékař postupuje podle vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Průkazy mimořádných výhod jsou přiznávány na základě konkrétních zdravotních indikací uvedených ve vyhlášce č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení. V rámci nové žádosti o ZTP či ZTP/P bude lékařská posudková komise opět přezkoumávat váš zdravotní stav. Bližší informace naleznete na informačním portálu v sekci Příspěvky a výhody. Dotaz: Jsem v PID, vlastním průkaz ZTP a v poslední době trpím mnoha dalšími zdravotními problémy. Požádal jsem o příspěvek na koupi auta, ale žádost byla zamítnuta z důvodu, že nejsem občanem těžce zdravotně postiženým. Moc tomu nerozumím. Za jakých okolností se tedy přiděluje? Odpověď: Příspěvek na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla je vázán u dospělých osob na těžké vady nosného či pohybového ústrojí, uvedené v příloze č. 5 vyhlášky č. 182/1991 Sb., nikoli tedy na průkaz mimořádných výhod ZTP či na invalidní důchod. V případě nesouhlasu se zamítnutím žádosti o příspěvek je možné se proti tomuto rozhodnutí odvolat, a to ve lhůtě uvedené v písemném zamítnutí žádosti. Odvolání adresujte zpět na obec s rozšířenou působností, ta jej postoupí k posouzení krajskému úřadu.? Dotaz: Na konci roku 2009 mi byl odebrán částečný invalidní důchod. S rozhodnutím nesouhlasím, protože vzhledem ke zdravotním problémům opravdu nezvládám pracovat. Kam se mám odvolat? Odpověď: Odvolat se proti odebrání invalidního důchodu není možné, lze však podat správní žalobu ke krajskému soudu (v případě bydliště v Praze k Městskému soudu), a to do 60 dnů od data doručení rozhodnutí o odebrání ID (pokud vám rozhodnutí přišlo do ). Pokud vám písemné rozhodnutí došlo až po , případně na ně ještě čekáte, lze proti rozhodnutí podat nejdříve tzv. námitku, a to do 30 dnů od data doručení rozhodnutí o odebrání důchodu na OSSZ či ČSSZ. Vzor obou dokumentů máme v případě potřeby k dispozici. V rámci námitky i správní žaloby bude vyhotoven nový posudek snížení pracovní schopnosti rozhodný pro přiznání ID, a to jiným posudkovým lékařem. Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny pro život s postižením O seniory je v Praze 1 dobře postaráno Nadšené reakce vzbudily vánoční koncerty, které na 15. a 16. prosince 2009 pro své seniory rychle a pružně jako mimořádný dárek připravila Městská část Praha 1. Seniorům ve Slovanském domě zazpívaly legendy populární hudby jako Pavlína Filipovská, Karel Štědrý a další. Je skutečně záslužné a velmi vstřícné od vedení Městské části Praha 1, co všechno dělají pro důchodce ze svého obvodu, organizují a nabízí. Kromě výletů po pamětihodnostech Čech a Moravy jsou to především velmi dobře organizované programy a námi důchodci vítané a obdivované koncerty například v Hybernii a Slovanském domě. Známí umělci a zpěváci našich let oživují vzpomínky na tradiční písně a jejich představitele, a v příjemném prostředí sbližují skutečně a obdivuhodně návštěvníky koncertů důchodců mezi sebou. Možno konstatovat, že důchodci z jiných obvodů Prahy nám tuto vstřícnost a pozornost Městské části Praha 1 téměř závidí, uvedli manželé Jarolímkovi, kteří mimo jiné 7. ledna na Staroměstské radnici oslavili diamantovou svatbu. Podobně pochvalná slova zvolila i čtyřiaosmdesátiletá Libuše Žbánková: Koncert byl velmi dobrý, přinesl mi vzpomínky na mládí a písničky, které mám ráda. Podobný koncert by se jistě mohl opakovat. Určitě mě potěšil i předvánoční atmosférou. Programová vedoucí Klubů seniorů, paní Marie Nedvědová, oceňuje koncerty nejen jako krásné předvánoční setkání těch, kteří jsou jinak osamoceni, ale také jako připomenutí jejich mladých let na která všichni rádi vzpomínají. Dobrý výběr programu a skladba účinkujících, celou tuto koncepci nejen podtrhují, ale dávají jí také punc jedinečnosti. Nechybí ani výlety a poradna Radnice Prahy 1 pro své seniory připravuje také pravidelné výlety. Odjezd je vždy kolem 8 hodiny, příjezd mezi 20 a hod. Výlety jsou omezeny kapacitou 120 osob a jsou plně financovány radnicí Prahy 1. Každé pondělí v měsíci (kromě svátků) funguje v budově radnice ve Vodičkově ul. 18 bezplatná sociální poradna pro občany Prahy 1. Poradit se lze v otázkách sociální pomoci, bytových, při umístění do domů s pečovatelskou službou, v případě pomoci sociálně slabým občanům. Poradna je otevřena od 13 do 17 hodin ve druhém patře, č. dveří 220. Vede ji Zdenka Prostějovská, předsedkyně sociální komise. Výlet na radnici Diamantová svatba Módní přehlídka Koncert pro seniory v Divadle Hybernia Foto: Petr Našic

17 32 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 33 literatura Autoškola Fejeton Stanislava Rudolfa Stačí mi tři dioptrie? Zdraví řidiči s vážným handicapem Mnozí zdraví řidiči mají těžký handicap, ale za handicapované se sami nepovažují! O to větší ohled na ně prosím, vy skutečně handicapovaní, na silnicích berte. Spisovatel, který žije mimo velká centra, je zdánlivě v nevýhodě. Má to daleko se scénářem nového seriálu do televize, do rádia, na Barrandov, se svými rukopisy musí jezdit po vlastech českých do různých redakcí a nakladatelství... Ale stejně je na tom lépe než třeba jeho kolegové ve velkých městech! Jako třeba já, který žiji už léta v Brandýse pod Smogem. Znám se ve městě se spoustou lidí, mnozí lidé znají i mě, což mě pochopitelně těší. Jdou třeba kolem našeho domečku, kde můj zeť jako své hobby pěstuje s láskou skoro dokonalý anglický trávník. Lidé pochopitelně nevědí, kdo se o něj stará, a tak třeba slyším, jak si o mně říkají: Píše blbě, ale trávník má pěknej, co?! Nebo jdu ráno pro housky a paní prodavačka se mi svěřuje: Pane Rudolf, ani nevíte, jak já mám vaše knížky ráda. Čtu je každý večer. A stačí mi překouknout dvě tři stránky a už spím jako dudek! Hezký zážitek jsem si nedávno odnášel z návštěvy očního lékaře. Sestra nás vpustila do místnosti před ordinací pana doktora hned čtyři. Usedli jsme na židle srovnané podél jedné stěny. Mne potom jako prvního vyzvala: Postavte se, pane Rudolf, sem ke dveřím, zakryjte si levé oko a čtěte písmena, která vám budu ukazovat! Potom sáhla pro jakési ukazovátko a přešla na protější stranu místnosti, ke zdi, na níž visely dvě papírové cedulky. Jedna plná zpřeházených písmen různé velikosti, druhá pro děti a negramotné. Uposlechl jsem a zaujal určené místo. Ve chvíli, když se moje dlaň přitiskla k oku, stočili své pohledy směrem ke kartonu s písmeny i ti zbývající tři pacienti. Odhadl jsem, že budou sledovat nejen konec ukazovátka, ale i mé odpovědi. N...! vyrazil jsem ze sebe, když proutek ťukl docela dole do papíru poprvé. Sestra zavrtěla hlavou. Ne, to bylo F! opravila mě přísně a ukázala na řádek výš. B...! zareagoval jsem okamžitě. Trojice čekajících nad mými znalostmi dlouze vzdychla. Paní s čerstvým přelivem na hlavě pohoršeně mlaskla, a starší muž ve sportovní bundě se dokonce přitom dvakrát udeřil dlaní do čela, zavrtěl hlavou a nad mými znalostmi si opovržlivě odfrkl. Šlo totiž o F. Při dalším stupínku vzhůru si ale najednou jejich sousedka nenápadně přiložila ruku k ústům a tiše, aby ji zdravotní sestra neslyšela, mi napověděla: Ssss...! Zopakoval jsem tedy po ní S a zaznamenal svůj první úspěch. S nápovědou mi to šlo líp i u L. A někde u čtvrtého řádečku nahoře, velice blízko toho osamoceného E, jsem bodoval už docela sám. Ti tři na židlích se trochu uklidnili. Potom se otevřely dveře a pan doktor mě pozval k sobě do ordinace. Sestra mu podala moji kartu a výsledek právě skončeného testu. Po důkladné prohlídce mi předepsal brýle se třemi dioptriemi. Okamžitě mi blesklo hlavou, že nebýt té chápavé paní, nosil bych teď možná na obou očích osmičky nebo dokonce desítky. Mozartovi, jak tvrdil, jeho Pražané rozuměli. Mne mají lidé v našem městě navíc nejspíš i rádi... Iveta Kollertová ZIMNÍ Cestička sypaná bílými vločkami, šlápoty zůstanou za koly, za námi. Sněhová nadílka zimou se nese, ticho je za humny, ticho je v lese. Černý kos zaťukal na římsu z plechu, od úst mi vystoupal obláček dechu. Kameny na cestě zazáří mrazem, noha se do sněhu zaboří rázem. Pohádky vypráví stařičký hrad, učí nás i děti radostně smát. Na věži cítíš se jako ten král, který se o štěstí princezen bál. Bloumám si krajinou, idyla z Lady, pryč jsou mé starosti, splíny i pády. Jednou jsou princezna, podruhé drak, jednou se usměji, pak klopím zrak. Bílá je obloha, vločky se snáší, mám ráda tu zemi, zemičku naší. Život je má výhra, ač na vozíku, přesto mám díky vám pořádnou kliku. Foto: Maya Text: Jan Rýdl Foto: Archiv Unavený zrak, stres, hypoglykémie a dehydratace totiž jinak zdravé lidi připravují o schopnost koncentrace, racionální a včasné reakce a nezřídka vedou řidiče až na pokraj kolapsového stavu. Ale pozor stále je řeč o těch oficiálně zdravých! Zkušený handicapovaný řidič už do vozu usedá s vědomím svého omezení. Ten zdravý o sobě nepochybuje. A přitom už v tu chvíli může být v dost vážném stavu, varuje zkušený psychiatr MUDr. Jan Cimický. Zvlášť dehydrataci a hypoglykémii považuje za volantem za velmi nebezpečnou indispozici řidiče. Dehydratace je běžná především v létě, ale o to záludnější je v zimních měsících. Díky chladu totiž tělo nevnímá pocit žízně tolik naléhavě a zanedbání přísunu tekutin je o to snadnější. Neklid nebo naopak únava až ke spavosti provázejí jednotlivé fáze při nedostatku tekutin. Spolehlivým průvodním jevem přitom jsou suché rty nebo pocit mírného pálení sliznic. Snad ještě vážnější je hypoglykémie nízká koncentrace cukru v krvi oproti přebytku inzulínu. Základní pohonné hmoty má lidské tělo málo obvykle tehdy, když se pro časový tlak nebo přemíru povinností prostě nestihneme najíst. Stačí prodloužená pracovní schůzka a vzdání se oběda. A hypoglykémie je na cestě. Organismus se této nerovnováze brání mimo jiné zvýšením hladiny adrenalinu. A máme tu za volantem snadno a rychle člověka, kterému buší srdce, je pobledlý, trochu zpocený, třesou se mu ruce a prakticky na vše je schopen reagovat podrážděně. Navíc bude pravděpodobně z práce stresovaný a často má i výrazně unavené oči. Takový řidič prostě za volant nepatří! říká striktně MUDr. Cimický. Pomoc je přitom velmi stejně snadná jako prevence. Dbát na pitný a stravovací režim. Cukrovkáři by mohli povídat Ano, lidé s diabetem a jejich stravovací disciplína jsou nejlepším příkladem právě pro ty přepracované manažery s maximálním vytížením, souhlasí MUDr. Jan Cimický. A nežertuje. Expert na silniční dopravu Stanislav Huml si handicapovaných řidičů váží: Za svou praxi dopravního policisty jsem si všiml, že jakkoliv handicapovaní šoféři jsou většinou zodpovědnější a opatrnější. Je to Jakkoliv handicapovaní šoféři jsou většinou zodpovědnější a opatrnější. Je to tím, že do auta usedají s vědomím svého omezení. prý tím, že do auta už usedají s vědomím svého omezení. Zdravého člověka prý naopak i zdánlivě jednoduchá zdravotní indispozice připraví o soudnost natolik, že je sobě i svému okolí na silnici nebezpečný. Buďte, prosím, vůči zdravým řidičům ohleduplní, žádá handicapované šoféry s úsměvem Stanislav Huml.

18 34 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 35 dobré zprávy Více bezbariérových spojů pro vozíčkáře Spolupracovník Můžeš Ivo Krajíček nastupuje do nízkopodlažní soupravy Regionova. Foto: České dráhy Na je databáze všech zubařských pohotovostí. Nezisková organizace Podpora cestovního ruchu, o. s., provozuje portál jenž je zaměřený na turistiku pro osoby s handicapem. Jedinou organizací v Rychnově nad Kněžnou a regionu, která zajišťuje osobní asistenci, je sdružení Orion. Třicet asistentů poskytuje asistenční služby pro více než 80 dětí z celého okresu. Základní škola Palackého v Moravské Třebové obdržela od Ligy dětských práv titul Férová škola. ZŠ zajistila v areálu plošiny a nájezdy a zakoupila schodolezy. Předseda Národní rady zdravotně postižených Václav Krása nastupuje do bezbariérového vozu s plošinou. Foto: České dráhy České dráhy v novém jízdním řádu zlepšily cestování vozíčkářů a dalších osob se sníženou pohyblivostí. Díky dodávce dalších nízkopodlažních souprav především typu Regionova a City Elefant byl významně rozšířen počet přístupných vlaků se symbolem bezbariérovosti. V jízdním řádu 2010 se nám podařilo rozšířit počet spojů přístupných pro vozíčkáře o 45 % na 2122 vlaků denně, což je přibližně 28 % všech námi denně vypravených spojů, říká ředitelka odboru provozu osobní dopravy Luďka Hnulíková. České dráhy tak provozují bezbariérové spoje na podstatné většině rychlíkových tratí a nyní i na velkém množství regionálních drah. Jako příklad bych uvedla osobní vlaky na tratích z Děčína do Rumburku nebo České Lípy a Liberce, z České Třebové do Zábřehu na Moravě nebo z Veselí nad Lužnicí do Českých Velenic. Díky novým soupravám CityElefant se zkvalitňuje také rozsah bezbariérové dopravy v Moravskoslezském kraji mezi Opavou, Ostravou a Českým Těšínem, upřesňuje Luďka Hnulíková. Ve spolupráci se zahraničními dráhami pak přepravíme vozíčkáře např. do Popradu, Košic, Bratislavy, Budapešti, Vídně, Berlína nebo Hamburku. Z celkového počtu bezbariérových spojů je jich 269 dálkových, kam patří jak běžné rychlíky, tak vlaky InterCity, EuroCity nebo SC Pendolino. Pro tyto spoje využívají České dráhy především bezbariérové osobní vagony z konce 80. let a u motorových rychlíků nově modernizované řídící vozy. V mezistátních vlacích jsou zařazeny také zahraniční bezbariérové vozy a pro cestování vozíčkářů je uzpůsobena i souprava Pendolino. (rp) Na občanské sdružení Kolpingova rodina Smečno se mohou obrátit rodiny pečující o svého člena s postižením muskulární atrofií. Sdružení pořádá setkání, zprostředkuje zapůjčení pomůcek, dohodne konzultace s odborníky. V České Lípě, Centru pro zdravotně postižené Libereckého kraje, připravují otevření prvního bezbariérového počítačového střediska pro občany se zdravotním postižením a seniory. Budou zde mít k dispozici sedm počítačů. Trvalou individuální péči poskytuje autistům Občanské sdružení APLA v Libčicích nad Vltavou. Pobytové zařízení, jediné tohoto druhu v republice, je určeno dětem i dospělým. Více na: tel Nádraží odemkl euroklíč Před čtyřiadvaceti lety přišli v Německu s nápadem umožnit handicapovaným snadnější přístup k toaletám pomocí univerzálního klíče. Teď tzv. euroklíč používají desetitisíce lidí. Jedním z míst, kde si euroklíčem budou moci znevýhodnění lidé toalety odemknout, je od konce ledna i nádraží v Čerčanech. České dráhy tam zároveň otevřely i nové bezbariérové toalety. Euroklíč je univerzálním klíčem, kterým se handicapovaní dostanou do vybraných míst. Hodí se nejen do zámků bezbariérových toalet, ale i na plošiny a výtahy. Zájemci klíče obdrží od Svazu tělesně postižených lidí a pak se do potřebných míst mohou dostat bez asistence personálu. Zdraví lidé si nedokážou představit, co musí handicapovaní zdolávat. Problém je, už když si chceme někam odskočit. Toalety pro invalidy bývají zamčené, a tak musíme složitě žádat obsluhu. A když je náhodou vedení zařízení, například na benzince, nechá volně otevřené, jsou znečištěné, řekl vozíčkář Josef Slováček z Malešic. V Evropě se dá euroklíč v současnosti použít už ve zařízeních. V Praze-východ a Praze-západ fungují euroklíče zatím jen ve Středočeském muzeu Roztoky u Prahy nebo v železniční stanici Stránčice. V Praze je mohou zájemci najít v pasáži Slovanského domu, v Kotvě, na ministerstvu zdravotnictví, BBCentru, Lávce, Brumlovce, nákupním centru Novodvorská nebo na Novém Smíchově. (jk) Dům umění města Brna slibuje návštěvníkům na ortopedickém vozíku přístupnost výstavních prostor využitím výtahu a plošiny. Na vysokých školách v ČR studovalo v loňském školním roce 523 studentů s postižením. Z toho 85 % na státních a 15 % na soukromých VŠ. Nejvíc těchto posluchačů 296 přijala státní Masarykova univerzita v Brně. Na internetových stránkách cz najdou majitelé firem zaměstnávajících lidi se zdravotním postižením speciální kalkulačku, jež jim umožní spočítat si, kolika osobám se zdravotním handicapem by mohli nabídnout práci, resp. jaké mohou uplatnit náhradní plnění. Plavecký trojboj na Strahově Degustační komise přísahá před ochutnávkou utopenců na vavřínový věnec. Text: Táňa Lálová Finále Českého poháru tělesně postižených plavců, ocenění nejlepším plavcům roku, ocenění osobností, které se významně zasloužily o rozvoj sdružení Kontakt bb a degustace nejlépe naložených utopenců to byl závěr roku tohoto plaveckého sdružení. Společenský ráz akce nepřekryl problémy, s nimiž se v poslední době tělesně postižení závodní plavci potýkají. Například vítězka Českého poháru závodu Strahov Cup Kateřina Lišková z SK KONTAKT PRAHA by se svými výkony na kraulové dvoustovce a znakové padesátce mohla z nedávných šampionátů Evropy a světa přivézt zlato, stříbro a bronz, kdyby ji ovšem Český paralympijský výbor (ČPV) nominoval. Pro nominaci na tyto soutěže v současné době ČPV nestačí sportovní výkonnost, ale je navíc třeba stát se členem České asociace tělesně handicapovaných sportovců a zříci se Českého svazu tělesně postižených sportovců (ČSTPS). Čeští sledge hokejisté se úspěšně připravují v Japonsku na blížící se paralympiádu. Česká hokejová reprezentace, která si loni na mistrovství světa v Ostravě vybojovala účast na paralympijských hrách v kanadském Vancouveru ve dnech 12. až , se nyní připravuje v Japonsku. Zdravotně handicapovaní čeští sledge hokejisté vyhráli nad reprezentanty Japonska 2:1 a podlehli reprezentaci USA 0:1. Američané jsou úřadujícími mistry světa, Po nabitém programu pětačtyřiceti závodních rozplaveb Strahov Cupu, kterým atmosférou a napětím vévodily závody štafet, se všichni účastníci vydali na společenskou část setkání. Ceny vítězům plaveckých závodů předávali Michael Kocáb, ministr vlády ČR pro lidská práva, a Ing. Marie Kousalíková, náměstkyně primátora hlavního města Prahy. Nejlépe naloženou uzeninu do soutěže, která je tradiční součástí večera, letos dovezl Petr Thiel a získal tradiční poctu ročního držení putovního poháru Utopencová mísa, zlatého věnce Jiřího Petroviče a utěrky Kyla z Wisconsinu. Má také nezadatelné právo umístit na vlastní náklady připomínku svého vítězství na putovní pohár. Ocenění Magnet, věnované institucím a osobám, které se mimořádně zasloužily o rozvoj plaveckého programu, převzali z rukou Jana Nevrkly, předsedy sdružení, a Martina Kováře, čtyřnásobného paralympijského vítěze, grafik Miroslav Pošvic, tvůrce loga KONTAKTU bb, a kapela GARAGE, která na akci odehrála desátý koncert v řadě bez nároku na honorář. Vzdorovali mistrům světa Foto: Vítek Franta Japonci skončili minulý rok v Ostravě čtvrtí. Handicapované hokejisty v naší zemi sdružuje Česká sledge hokejová asociace. Hokej v této podobě, při kterém se hráči pohybují po ledě na sáňkách, osazených místo skluznic noži, nabyl výrazné mezinárodní popularity v posledních šestnácti letech, kromě světového šampionátu se už organizuje i mistrovství Evropy. Vrcholným mítinkem je turnaj v rámci světových Paralympijských her. (rp) Arkadie má medaile Šestičlenné družstvo, složené ze zástupců chráněných dílen Arkadie i školy z Teplic, získalo na Zimních speciálních hrách v Horní Malé Úpě v Krkonoších dvě zlaté medaile (Michal Mrvečka a Ondřej Adameček) a pět stříbrných (Martina Mikovcová ta dokonce dvě, Ondřej Adameček, Roman Ferenc a Tomáš Šiška). Letošní hry byly výroční, dvacátou zimní olympiádou Českého hnutí speciálních olympiád. Sport je v Arkadii významnou součástí komplexní rehabilitace našich spoluobčanů se zdravotním postižením. Běžecké lyžování je vzhledem k blízkosti vhodných terénů Krušných hor jednou z velmi vhodných disciplín. Již v příštím měsíci proběhne při výjezdech na hory kvalifikace pro Zimní speciální hry (joho) Michal Mrvečka si jede pro zlatou medaili. Foto: Štěpán Hon V předchozích dvou číslech jsme uveřejnili obsáhlý článek JUDr. Věry Kocianové Bydlení: Stálý problém. V mezidobí mezi napsáním článku a jeho vydáním došlo ke změně v právních předpisech. Vyhláška č. 369/2006 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, ve znění pozdějších předpisů, tato vyhláška byla dne zrušena; nabyla účinnosti nová vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. (rp)

19 36 časopis O PŘEKONÁVÁNÍ BARIÉR 37 krása léčí Budapešť a dědictví tureckých pašů Budapešťský novogotický parlament, vévodící pešťskému břehu Dunaje od počátku minulého století, nazval slavný maďarský spisovatel Gyula Illyés tureckými lázněmi, zkříženými s gotickou kaplí. Budapešť je totiž nejen architektonicky bohatou a krásnou metropolí, ale také termálním rájem, který nejvíce rozvinuli turečtí pašové v dobách osmanské poroby. TexT: Dana Emingerová foto: Maďarská turistika Slavný Maďarský parlament (vlevo) na pešťské straně Dunaje Maďaři vybudovali podle westminsterského vzoru na přelomu 19. a 20. století ve snaze ukázat světu, že Uhersko je opravdová velmoc. Neobarokní lázně Széchényi (uprostřed nahoře) z počátku minulého století stojí v centru Budapešti a patří mezi největší lázeňské komplexy v Evropě. Léčivý pramen se hodí pro léčení revmatických chorob a poruch pohybového ústrojí. Lázně Gellét (uprostřed dole) jsou nejelegantnější lázně v celém Maďarsku a zároveň i nejstarší lázeňský hotel v Budapešti. Vzhledem k vysoké teplotě vody byl tento pramen nazýván Očistec, později dostal jméno Panenská lázeň. Slavné turecké lázně Rudas (vpravo) se zelenými sloupy začal stavět Ali Paša z Budy. Voda těchto lázní je účinná zejména při chorobách pohybového ústrojí, revmatismu a při léčení poúrazových stavů. Budapešť je jediným velkoměstem, které se pyšní padesátkou lázeňských objektů, napájených z více než osmdesáti vřídel a léčivých pramenů. Denně přivádějí z hlubin země na povrch 70 milionů litrů vody. Tramvají do antiky Léčivé účinky maďarských pramenů znali už staří Římané, kteří při svých výbojích dorazili až na dnešní jižní Slovensko. V Budapešti se našly zbytky římských lázní z 2. století našeho letopočtu, které jsou dostupné po pár minutách jízdy tramvají z centra. Vykopávky pocházejí z římské osady Aquincum, kde si prý blahodárné účinky vody vřídel pochvalovali i císaři Markus Aurelius či Traján. Lázně budínských pašů Novodobá lázeňská kultura se nejvíce rozvíjela za osmanské nadvlády v 16. a 17. století, kdy Panonskou nížinu na desítky let ovládli nájezdníci z východu. Turecká poroba skončila roku 1686, kdy křesťanské síly pod vedením Habsburků dobyly Budínský hrad a při tom padl poslední budínský paša Gul Baba. Vítězové jej pochovali přímo v prostorách hradu, na jehož hrobce můžete dodnes číst nápis: Byl udatným protivníkem, ať odpočívá v pokoji. A protože tureckého derviše Gul Babu vyznavači Mohamedovy víry ctí jako světce, je prý Budín už po staletí jedním z muslimských poutních míst. Mnohem víc návštěvníků sem však přijíždí do slavných lázní, z nichž mnohé se zachovaly z dob osmanské říše a vynikají svou jedinečnou orientální architekturou. Léčí se tu nemoci dýchacího a zažívacího ústrojí, revmatické choroby, poruchy pohybového aparátu, zranění po úrazech, artritida a neuritida atd. Jedinečná architektura Největší jsou lázně Rudas, které leží na budínské straně města pod návrším Gellért, kde vyvěrá osmnáct pramenů s vysokým obsahem fluoridů. Hala bazénu, jejíž stavbu zahájil Ali Paša z Budy, se rozkládá pod kopulí se zelenými sloupy. Menší blízké lázně Rácz, napájené pramenem o teplotě 42 C, byly oblíbeným místem slavného panovníka Matyáše Korvína, který do nich mohl přicházet krytou chodbou přímo ze sousedního královského zámku. Císařské lázně Császár jsou zásobovány dvanácti prameny s teplotou slabě radioaktivní vody od 15 do 63 C. Vyvěrají na povrch podél slavné římské vojenské silnice, takže se o nich mluví již v Gesta Hungarorum, nejstarší písemné památce v maďarštině. Lázně Király byly vybudovány v 16. století tureckým pašou Arslanem a do dnešního dne si zachovaly veškerý turecký přepych. Kopule lázní a jejich klenby jsou dodnes považovány za mistrovské dílo architektury. Prameny, napájející nejstarší lázeňský hotel v Budapešti Gellért, jsou známy přes dva tisíce let. Říká se, že v jejich blízkosti žil svatý Ivan, poustevník-léčitel, jehož kázání a zázraky sem přilákaly mnoho nemocných. Lázně u zoologické zahrady Od počátku minulého století stojí v Budapešti lázně Széchényi, pojmenované po revolucionáři z roku 1848 Istvánu Széchényim. Jsou považovány za jedny z největších lázeňských komplexů v Evropě. Uvnitř Nad nejteplejším a nejhlubším budapešťským pramenem postavili na počátku minulého století nejen lázně, ale i veřejnou plovárnu, která je díky teplé vodě vyhledávaná i v zimě. neobarokního objektu z roku 1913 jsou termální koupele pro muže i ženy, vanové lázně, bublinkové a slané koupele a také tři velké bazény pod otevřeným nebem. Léčivou vodu o teplotě C, která vyvěrá z hloubky 1256 metrů, neobjevili Turci, ale sami Maďaři v roce Nad nejteplejším a nejhlubším budapešťským pramenem postavili na počátku minulého století nejen lázně, ale i veřejnou plovárnu, která je díky teplé vodě vyhledávaná i v zimě. Naproti těmto lázním stojí Zoologická a botanická zahrada, otevřená v roce 1896 jako jedna z prvních na světě. V jejím architektonickém pojetí se maďarská forma secese mísí s orientálními a romantickými prvky. Jednou z nejkrásnějších staveb zoo je pavilon slonů, který připomíná turecké lázně. Prý si v něm budapešťští sloni žijí jako osmanští pašové.

20 pro chvíle pohody Přírodní chrám A B C D E F G H I VODOROVNĚ: A. Kolečko; bez přestávky. B. Vytahování meče z pochvy; osmidenní církevní svátky (zastarale); značka doutníků. C. Zahraniční televizní seriál; starý lyžařský pozdrav; svazek rostlin; paznehtník. D. Název (slovensky); český prozaik; banda; prodloužená boční zeď. E. Tajenka. F. Alkenol; irácký přístav; značka kožešin; republika v Ruské federaci. G. Sok; Teodor (domácky); předky; africký stát. H. Rozpouštědlo; trhati; neotesanec. I. Mající tvar písmene S; trámy ve výztuži šachty. SVISLE: 1. Vodová barva. 2. Lazebnice. 3. Mladé obilí; obilnina. 4. Hrůzovláda; bývalý polský fotbalista. 5. Osobní zájmeno; otrok (zastarale); hon. 6. Citoslovce kvičení; bývalý egyptský politik; zápor. 7. Český zpěvák; placené oznámení. 8. Ozvěna; týkající se chemického prvku. 9. Zkratka katedry tělovýchovného lékařství; prkenné stropy (nářečně); brodivý pták. 10. Nápor; ruské zájmeno. 11. Lem; prostí lidé. 12. Souhlas; výtrus; iniciály herečky Vítové. 13. Belgické lázně; papoušek; stupeň síly větru. 14. Asijský strom; vlk z Knihy džunglí. 15. Alžírské víno; výrobce klobouků. 16. Němohry. 17. Uschlá neposečená tráva. Pomůcka: Basra, Edera, enol, Lato, ochtáb. Zdroj: Panoráma křížovek 5/2002, str. 12 V roce 1858 byla část někdejšího královského pomezního hvozdu (v té době v majetku hlubockých Schwarzenbergů) na jihovýchodním úbočí boubínského horského masivu vyčleněna z normálního lesního hospodaření a prohlášena za přírodní památku prales, který má zůstat provždy zachován. Již devět let před vyhlášením rezervace navštívil na své první exkurzi tehdy právě založený český lesnický spolek porosty nynější rezervace a okolních pralesovitých zbytků. Exkurzi vedl schwarzenberský lesmistr Josef John z Vimperka, který měl také hlavní zásluhu na tom, že se v roce 1858 tehdejší majitel rozhodl pro zřízení rezervace. V letech byla postavena lukenská silnice, ohraničující prales po jeho horním (západním a severním) obvodu. Na východním obvodu pralesa protéká Kaplický potok, který se v okamžiku, kdy opouští rezervaci, rozšiřuje v malebné jezírko. Již téměř 150 let se návštěvníci přicházejí obdivovat jedinečné ukázce původního středoevropského pralesa, jehož některé žijící stromy zde stály možná již v době císaře Rudolfa II. Některý z padlých velikánů, dnes trouchnivějících na zemi, se zelenal už v době, kdy na českém trůně seděl Jiří z Poděbrad. Ti, kteří sem přicházejí poprvé, si snad přinášejí představu, že uvidí nefalšovanou divočinu, neproniknutelný prales, v němž se ozývají hlasy divokých zvířat, a za každou houštinou čeká vzrušující překvapení. Budou asi zklamáni. Šumavský prales působí spíše dojmem tichého přírodního chrámu, z jehož chladného a vlhkého přítmí se tyčí staleté stromy. Obrovské mrtvoly stromů poražených vichřicí leží na zemi a obrůstají je mechy a lišejníky, tu a tam se na nich uchytilo nové potomstvo v řadě stojící svěže zelené smrčky, záruka nepřetržitosti života pralesa, důkaz nezdolnosti přírody. Boubínský prales dnes slouží jako (tajenka) získávání cenných vědeckých poznatků botanických, zoologických, lesnických aj. a k obohacení našich znalostí zákonitých vztahů mezi jednotlivými složkami lesní biocenózy. Tajenka minulé křížovky: Violka trojbarevná Luštitelé výherci: Hana Hladíková Bezděkov 1689/ Velké Meziříčí Věra Pojmanová Žižkov II. 3130, Havlíčkův Brod Hana Směřičková Kolmá 1013, Ratíškovice Výhercům gratulujeme. Knihy pro vylosované úspěšné luštitele poskytl Reader s Digest. José Saramago: Slepota Na semaforu naskočí zelená. Jedno auto přesto zůstává na křižovatce stát, jeho řidič totiž znenadání oslepne. Člověka, který jej doveze domů a poté mu ukradne jeho auto, stihne tentýž osud Slepota se šíří jako epidemie a stát bezcitně zareaguje ve snaze zabránit panice Slepí jsou izolováni v prázdné psychiatrické léčebně, kde jsou odkázáni jen sami na sebe. V této společnosti slepých lidí je přesto ještě jeden pár vidoucích očí doktorova žena, která slepotu jen předstírá, aby mohla zůstat se svým manželem Novinka Slepota je vynikající, dech beroucí a dramatický román slavného portugalského spisovatele a nositele Nobelovy ceny José Saramaga: Napadlo mě, jak by svět vypadal, kdybychom byli všichni slepí. Vzápětí jsem znal odpověď. Uvědomil jsem si, že už slepí jsme. Že nás obklopuje slepota, nikoli jako fyziologická vada, ale jako vada duše, prohlásil José Saramago. Práva na vydání románu byla prodána už do čtyřiceti zemí a v letošním roce se kniha dočkala filmového zpracování. Vydalo nakladatelství Plus, z portugalštiny přeložila Lada Weissová.

Dotazník pro (sebe)posouzení

Dotazník pro (sebe)posouzení 1 Dotazník pro (sebe)posouzení Kontaktní informace Jméno (stačí křestní) E-mail Tel. Věk Aktuálně využívaná podpora Aktuálně mi poskytuje podporu: Neplacená péče rodiny, přátel nebo sousedů Placená (z

Více

Výroční zpráva za rok 2013

Výroční zpráva za rok 2013 Výroční zpráva za rok 2013 Poděkování Nadační fond Algo patří k malým nadačním fondům disponujícím omezenými finančními prostředky. O to více se snaží o maximální využití těchto prostředků za účelem zcela

Více

CENTRUM NA VERANDĚ BEROUN PŘEHLED MEDIÁLNÍCH VÝSTUPŮ ČERVEN 2015

CENTRUM NA VERANDĚ BEROUN PŘEHLED MEDIÁLNÍCH VÝSTUPŮ ČERVEN 2015 CENTRUM NA VERANDĚ BEROUN PŘEHLED MEDIÁLNÍCH VÝSTUPŮ ČERVEN 2015 ČERVNOVÉ TISKOVÉ ZPRÁVY 80 tisíc rodin pečuje nonstop o seniory. Co když potřebují vydechnout? PRAHA, 18. června 2015 V Česku žije kolem

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Podpora samostatného bydlení

Podpora samostatného bydlení Život s podporou Podpora samostatného bydlení Každý člověk má mít možnost žít život podle svých představ Bydlet tam kde chce a s tím, koho si vybral a je mu s ním dobře Co je služba Podpora samostatného

Více

Malá knížka o Amálce

Malá knížka o Amálce Malá knížka o Amálce Ahoj, jmenuji se Amalthea, ale říkají mi Amálka. Jsem bájná koza, první pěstounka, která se starala o malého Dia, když se o něj nemohla postarat jeho vlastní maminka. Proto podle mne

Více

Právo na život v komunitě je jednou z klíčových podmínek občanství. Chceme upozornit na důležitost občanství. Mnoho lidí toto právo nemá možnost

Právo na život v komunitě je jednou z klíčových podmínek občanství. Chceme upozornit na důležitost občanství. Mnoho lidí toto právo nemá možnost Právo na život v komunitě je jednou z klíčových podmínek občanství. Chceme upozornit na důležitost občanství. Mnoho lidí toto právo nemá možnost naplnit. Politici, úředníci a často ani poskytovatelé sociálních

Více

podporováno Swiss Life Select 2. čtvrtletí 2014 Zpravodaj

podporováno Swiss Life Select 2. čtvrtletí 2014 Zpravodaj 2. čtvrtletí 2014 Zpravodaj Invalidní vozík pro Michalku Michalčin příchod na svět nebyl příliš veselý. Ihned po porodu prodělala krvácení do mozku, které bohužel zapříčinilo celoživotní následky. Lékaři

Více

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno Co to je osobní asistence? Diecézní charita Brno Příručka pro zájemce o službu osobní asistence OSOBNÍ ASISTENCE je služba, která pomáhá, když někdo potřebuje pomoc. Pomáhá každý den, pomáhá u člověka

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

49. ČEZ Jizerská 50 8. 10. 1. 2 0 1 6

49. ČEZ Jizerská 50 8. 10. 1. 2 0 1 6 49. ČEZ Jizerská 50 8. 10. 1. 2 0 1 6 Již po 49. se letos konala v Bedřichově Jizerská 50. Bohužel bylo málo sněhu a musela být uzpůsobena speciální 4km trať, lépe řečeno okruh, který byl zasněžován a

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ ČLOVĚKA,

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ ČLOVĚKA, FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ ČLOVĚKA, pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ ČLOVĚKA 1. Uveďte,

Více

AUDIT. OBJEKT AUDITU: ZŠ a MŠ Cehnice 105, 387 52

AUDIT. OBJEKT AUDITU: ZŠ a MŠ Cehnice 105, 387 52 AUDIT OBJEKT AUDITU: ZŠ a MŠ Cehnice 105, 387 52 INFORMACE O TÝMU, KTERÝ AUDIT PROVEDE: Vedoucí týmu: Šimon Kotrba Členové týmu: Šimon Kotrba, Libor Čech, Daniela Majerová, Karolína Křišťanová, Andrea

Více

Příklad dobré praxe X

Příklad dobré praxe X Projekt Další vzdělávání pedagogických pracovníků středních škol v oblasti kariérového poradenství CZ 1.07/1.3.00/08.0181 Příklad dobré praxe X z realizace kariérového poradenství Helena Trinerova, DiS.

Více

SÓLO RODIČE A KOMBINACE

SÓLO RODIČE A KOMBINACE SÓLO RODIČE A KOMBINACE PRACOVNÍHO A RODINNÉHO ŽIVOTA Radka Dudová, Ph.D. Gender a sociologie Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. PODÍL JEDNORODIČOVSKÝCH RODIN NA VŠECH RODINÁCH SE ZÁVISLÝMI DĚTMI Zdroj:

Více

podporováno Swiss Life Select 1. čtvrtletí 2014 Zpravodaj

podporováno Swiss Life Select 1. čtvrtletí 2014 Zpravodaj 1. čtvrtletí 2014 Zpravodaj Daniel už jezdí v novém kočárku Daniel přišel na svět jako postižené miminko. Lékaři předpovídali, že jeho vývoj bude jiný než u zdravých dětí. Daniel zůstal s maminkou sám,

Více

Dobrý den, S pozdravem. Lucie Pondělíková

Dobrý den, S pozdravem. Lucie Pondělíková v loňském roce jsem se zúčastnila projektu "ŠANCE PRO DĚČÍNSKO", který měl zvýšit možnosti mého uplatnění na trhu práce. Po úspěšném ukončení dvou vzdělávacích modulů tohoto projektu jsem získala certifikáty

Více

MŮJ HLAS MOJE PRÁCE. PhDr. Daniela RÁZKOVÁ. K Dolům 73/65, Praha 4 (Polovina nebe, o.p.s.), polovina.nebe@email.cz

MŮJ HLAS MOJE PRÁCE. PhDr. Daniela RÁZKOVÁ. K Dolům 73/65, Praha 4 (Polovina nebe, o.p.s.), polovina.nebe@email.cz MŮJ HLAS MOJE PRÁCE PhDr. Daniela RÁZKOVÁ K Dolům 73/65, Praha 4 (Polovina nebe, o.p.s.), polovina.nebe@email.cz Anotace: Obecně prospěšná společnost Polovina nebe vyškolila již několik desítek těžce tělesně

Více

1. číslo čtvrtletníku

1. číslo čtvrtletníku 1. číslo čtvrtletníku ŠKOLNÍ ROK 2014 / 2015 SLOVO NA ÚVOD VZPOMÍNÁME NA PRÁZDNINY Nejoblíbenější věc z celého školního roku skončila. Myslíme tím prázdniny. A my jsme se opět vrátili do svých školních

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Pracující důchodci v Česku

Pracující důchodci v Česku Pracující důchodci v Česku 22. 9. 2015 ČT 1 19:00 Události Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka Skoro devadesát procent českých seniorů nepracuje a spoléhá jenom na podporu státu. Důvodem není podle nové

Více

O pracovní rehabilitaci

O pracovní rehabilitaci ÚŘAD PRÁCE O pracovní rehabilitaci Těžké slovo: pracovní rehabilitace Když je člověk osobou se zdravotním postižením, mám právo na pracovní rehabilitaci. Pracovní rehabilitace je služba úřadu práce. Pomůže

Více

WORKSHOP - POSTAVENÍ NEVIDOMÝCH A PŘÍSTUPNOST PROSTŘEDÍ PRO TUTO SKUPINU OBYVATELSTVA

WORKSHOP - POSTAVENÍ NEVIDOMÝCH A PŘÍSTUPNOST PROSTŘEDÍ PRO TUTO SKUPINU OBYVATELSTVA WORKSHOP - POSTAVENÍ NEVIDOMÝCH A PŘÍSTUPNOST PROSTŘEDÍ PRO TUTO SKUPINU OBYVATELSTVA Studijní materiál pro účastníky kurzu Osvětový pracovník a konzultant pro zpřístupňování prostředí osobám se zrakovým

Více

Vyhodnocení zjišťování potřeb seniorů. Senioři na Klatovsku žijící v přirozením prostředí

Vyhodnocení zjišťování potřeb seniorů. Senioři na Klatovsku žijící v přirozením prostředí Soubor respondentů Vyhodnocení zjišťování potřeb seniorů Senioři na Klatovsku žijící v přirozením prostředí senioři celkem lidi ženy muži celkem 300 214 86 % 100% 71% 29% V dotazování jsme vyhodnotili

Více

R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U

R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I Z M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U Pro časopis ZÁMEČEK foto, text: František Miker, Lukáš Pěkný, Aleš Dvořák Mukačevo Ukrajina, dne 2. 7.

Více

Anežka Mičková, těší mě.

Anežka Mičková, těší mě. Anežka Mičková, těší mě. Profese finančního poradce je v České republice ještě v plenkách. Vždyť finanční poradci začali mít u nás význam až po revoluci v 89 roce, kdy se otevřel trh a lidé si měli z čeho

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Sportovně-dobrodružný kemp České olympijské nadace

Sportovně-dobrodružný kemp České olympijské nadace Sportovně-dobrodružný kemp České olympijské nadace Vranov nad Dyjí 12.-14.6.2015 Za podpory z kampaně P&G Press trip s ambasadorkou Mirkou Knapkovou Na vodě s Mirkou Aktivity na pláži Výlet do okolí DĚKUJEME!

Více

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Post Bellum Příběhy našich sousedů Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Pan Adolf Lang se narodil 29. září 1936 v Pávově. Pochází ze šesti dětí. Rodiče byli velmi chudí. Hlavní obživou

Více

Výroční zpráva. Občanské sdružení PROHANDICAP. Hlavní smysl v tomto životě je pomáhat druhým. A pokud jim nemůžete pomoci, aspoň jim neubližujte.

Výroční zpráva. Občanské sdružení PROHANDICAP. Hlavní smysl v tomto životě je pomáhat druhým. A pokud jim nemůžete pomoci, aspoň jim neubližujte. Výroční zpráva 2014 Hlavní smysl v tomto životě je pomáhat druhým. A pokud jim nemůžete pomoci, aspoň jim neubližujte. Dalajláma Občanské sdružení PROHANDICAP Telefon: 474 653 502 U Dubu 1562 431 11 Jirkov

Více

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni.

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni. 1 Pro svůj projekt jsem si vybrala svoji maminku. Je jí 37 let, pochází z Podkrkonoší z malé vesničky Havlovice, kde od šesti do dvanácti let navštěvovala tamní mateřkou a základní školu. Ve dvanácti letech

Více

Sociální služby. Sociální péče pro seniory a osoby se zdravotním postižením

Sociální služby. Sociální péče pro seniory a osoby se zdravotním postižením Sociální služby Sociální péče pro seniory a osoby se zdravotním postižením Posláním sociálních služeb je pomoci lidem udržet si nebo znovu získat své místo ve společnosti, v komunitě, kde žijí. Sociální

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Průzkum podmínek studia studentů se zdravotním handicapem. na vysokých školách v ČR 2009

Průzkum podmínek studia studentů se zdravotním handicapem. na vysokých školách v ČR 2009 Průzkum podmínek studia studentů se zdravotním handicapem na vysokých školách v ČR 2009 Výbor dobré vůle Nadace Olgy Havlové Říjen 2009, Praha 1 Úvod Výbor dobré vůle Nadace Olgy Havlové (VDV) pomáhá lidem,

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/34.0211. Anotace. Nakládání s penězi VY_62_INOVACE_FG0105.

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/34.0211. Anotace. Nakládání s penězi VY_62_INOVACE_FG0105. Vzdělávací materiál vytvořený v projektu OP VK Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20 Číslo projektu: Název projektu: Číslo a název klíčové aktivity: CZ.1.07/1.5.00/34.0211 Zlepšení podmínek

Více

Prosím napište zde svůj životní příběh od dob ranného dětství, které si pamatujete až do dnes. Stačí popisovat základní události a roky

Prosím napište zde svůj životní příběh od dob ranného dětství, které si pamatujete až do dnes. Stačí popisovat základní události a roky Vstupní zpráva Jméno: xyz Datum od:.. Zprávu odešlete na kalina@mujkouc.cz Více informací na www.mujvztah.cz www.mamdepku.cz Životní příběh Prosím napište zde svůj životní příběh od dob ranného dětství,

Více

Žádost o poskytování sociální služby v Domově seniorů TGM

Žádost o poskytování sociální služby v Domově seniorů TGM Žádost o poskytování sociální služby v Domově seniorů TGM 1. Zájem o poskytování sociální služby (zakroužkujte): Domov pro seniory Domov se zvláštním režimem 1 2. Zájemce o službu Jméno a příjmení:...

Více

22. základní škola Plzeň

22. základní škola Plzeň 22. základní škola Plzeň Třída: 7. A Jméno: Lenka Hirmanová Datum:29. 11. 2008 1 Skoro každý měl ve školce stejný sen, co by chtěl dělat Jako malá jsem měla různé zájmy, i když některé se moc nezměnily.

Více

podporováno Swiss Life Select 4. čtvrtletí 2014 Zpravodaj

podporováno Swiss Life Select 4. čtvrtletí 2014 Zpravodaj 4. čtvrtletí 2014 Zpravodaj Natálka se učí na nové dotykové obrazovce Poruchy zraku jsou jedním ze závažných onemocnění, která významně ovlivňují nejen vnímání dítěte, ale ovlivňují také rozvoj motorických

Více

INFORMACE PRO ZÁJEMCE O SLUŽBU SOCIÁLNÍ REHABILITACE KOLLÁROVA

INFORMACE PRO ZÁJEMCE O SLUŽBU SOCIÁLNÍ REHABILITACE KOLLÁROVA INFORMACE PRO ZÁJEMCE O SLUŽBU SOCIÁLNÍ REHABILITACE KOLLÁROVA OBSAH: POSLÁNÍ SLUŽBY KOMU JE SLUŽBA URČENA CÍLE SLUŽBY ZÁSADY PŘI POSKYTOVÁNÍ SLUŽBY ROZSAH A KAPACITA POSKYTOVANÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBY KDE A

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Vážení přátelé zde v sále.

Vážení přátelé zde v sále. Vážení přátelé zde v sále. Je mi ctí, že mohu vystoupit na této konferenci. Opravdu pečlivě jsem se na ni připravovala abych měla kvalitní informace o životě a vzdělávání lidí neslyšících a s těžkou sluchovou

Více

Cíle výzkumu. Výzkumné otázky:

Cíle výzkumu. Výzkumné otázky: Klíčové faktory ovlivňující inkluzi dětí a mládeže se specifickými vzdělávacími potřebami do zájmového a neformálního vzdělávání" Realizátor: NIDM a GAC, spol. s.r.o. duben říjen 2009 Cíle výzkumu Výzkumné

Více

Zdravé klima v zájmovém a neformálním vzdělávání. Prezentace výsledků výzkumu

Zdravé klima v zájmovém a neformálním vzdělávání. Prezentace výsledků výzkumu Zdravé klima v zájmovém a neformálním vzdělávání Prezentace výsledků výzkumu Výzkum - Zdravé klima v zájmovém a neformálním vzdělávání Národní institut dětí a mládeže ve spolupráci s Českou asociací streetwork,

Více

Zpravodaj Základní školy speciální DČCE a Střediska Světlo ve Vrchlabí Září 2012

Zpravodaj Základní školy speciální DČCE a Střediska Světlo ve Vrchlabí Září 2012 Zpravodaj Základní školy speciální DČCE a Střediska Světlo ve Vrchlabí Září 2012 Slavnostní zahájení 3.9. Jičín město pohádky Růžovo-oranžový den Krakonošův trojboj 13.9. Jičín - město pohádky Na tento

Více

CZ.1.07/1.4.00/21.1920

CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Reklama, sleva Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_39_14 Tématický celek: Rodina a finance Autor: Mgr. Ivo Šenk Datum

Více

O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz)

O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz) O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz) ISBN: epub: ISBN 978-80-88061-03-8 mobi: ISBN 978-80-88061-04-5 pdf: ISBN 978-80-88061-05-2

Více

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU Projekt MOTIVALUE Jméno: Třida: Pokyny Prosím vyplňte vaše celé jméno. Vaše jméno bude vytištěno na informačním listu s výsledky. U každé ze 44 otázek vyberte a nebo

Více

Přehled zpráv 19.2.2014-20.2.2014

Přehled zpráv 19.2.2014-20.2.2014 Přehled zpráv 19.2.2014-20.2.2014 Betynka Vybíráte porodnici?... 2 19.2.2014 Betynka str. 56 Miminko Českolipský deník Na okrese se šíří zaječí mor. Nejvíc u Brenné... 3 20.2.2014 Českolipský deník str.

Více

Doprovodné obrázky a videa na Internetu

Doprovodné obrázky a videa na Internetu POKYNY KE STUDIU Rozšiřující data na Internetu Doprovodné obrázky a videa na Internetu Rejstřík pojmů 8 RODINA A SEXUÁLNÍ ŽIVOT Čas ke studiu: 60 minut Cíl: Studiem této kapitoly poznáte hodnotu zázemí

Více

PRO TEBE. mladé plody rostou na starých stromech. Budoucnost dětí pomáhají vytvářet jejich rodiče.

PRO TEBE. mladé plody rostou na starých stromech. Budoucnost dětí pomáhají vytvářet jejich rodiče. mladé plody rostou na starých stromech Budoucnost dětí pomáhají vytvářet jejich rodiče. Ale kdo tvoří budoucnost těch osamělých, které rodiče nemají? Nebo těch, které rodiče opustili, ať z vlastní vůle

Více

Co by rodiče měli udělat po podání žádosti o vyšetření v poradně. Několik rad rodičům.

Co by rodiče měli udělat po podání žádosti o vyšetření v poradně. Několik rad rodičům. Co by rodiče měli udělat po podání žádosti o vyšetření v poradně. Několik rad rodičům. Čím více informací má poradenský pracovník předem k dispozici, tím větším přínosem může návštěva poradny pro dítě

Více

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková POPELKA Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42 Autor: Mgr. Marta Kvasničková Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Předmět:

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice. Moje rodina

Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice. Moje rodina Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice Moje rodina Jméno a příjmení: Michaela Želichovská Třída: 5. A Školní rok: 2014/2015 Garant / konzultant: Roman Kotlář ml. Datum odevzdání: 23.

Více

Číslovky. MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život

Číslovky. MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Číslovky MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_12_16 Tématický celek: Gramatika, skladba,

Více

Kamila a Petr Kopsovi. Jak se krotí tygr. Knížka pro děti, rodiče i pedagogy

Kamila a Petr Kopsovi. Jak se krotí tygr. Knížka pro děti, rodiče i pedagogy Kamila a Petr Kopsovi Jak se krotí tygr Knížka pro děti, rodiče i pedagogy Edika Brno 2015 KDYŽ CHCI ZKROTIT TYGRA, MUSÍM HO NEJPRVE POZNAT Krotitel tygrů Chci se stát kvalifikovaným krotitelem tygrů!

Více

PEČOVATELSKÁ SLUŽBA. ZPRAVODAJ březen 2011 KONTAKTY. Projekt rozvoje pečovatelské služby v Hulíně je podporován Zlínským krajem.

PEČOVATELSKÁ SLUŽBA. ZPRAVODAJ březen 2011 KONTAKTY. Projekt rozvoje pečovatelské služby v Hulíně je podporován Zlínským krajem. KONTAKTY Ředitelství Ed. Světlíka 1197 768 24 Hulín +420 573 350 171 fax 573 352 929 PEČOVATELSKÁ SLUŽBA Jiřina Štěpánková ředitelka +420 573 350 171 +420 731 481 746 decent@quick.cz Středisko pečovatelské

Více

Den finanční gramotnosti. Výzkum Češi a rodinné finance

Den finanční gramotnosti. Výzkum Češi a rodinné finance Výzkumy finanční gramotnosti 2 Jednou ročně monitorujeme finanční gramotnost Čechů z různých pohledů 2011 mezigenerační finanční gramotnost, 2012 muži, ženy a finance a letos Češi a rodinné finance Zaměřujeme

Více

sbor Českobratrské církve evangelické ve Velké Lhotě u Dačic Velká Lhota a Valtínov

sbor Českobratrské církve evangelické ve Velké Lhotě u Dačic Velká Lhota a Valtínov sbor Českobratrské církve evangelické ve Velké Lhotě u Dačic Velká Lhota a Valtínov sborový dopis - září 2009 Co se tu stalo o prázdninách?...byly dokončeny opravy věže horního kostela! Věž je opravdu

Více

Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, o. s.

Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, o. s. Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, o. s. Výroční zpráva za rok 2006 pro jednoduché čtení Napsal : Ivo Vykydal, předseda Republikového výboru Sdružení Slovníček V tomto

Více

KONFERENCE SENIOR LIVING 2006-2011

KONFERENCE SENIOR LIVING 2006-2011 KONFERENCE SENIOR LIVING 2006-2011 Odborná konference SENIOR LIVING se jako jediná v České republice věnovala problematice bydlení seniorů. Stěžejními tématy konference je bydlení a kvalita života seniorů

Více

TEST - JSEM SÁM SEBOU?

TEST - JSEM SÁM SEBOU? BÝT SÁM SEBOU Být sám sebou, znamená zjistit a naplňovat svůj smysl života, ten opravdový, po kterém vnitřně toužíte. Někteří lidé ani nevědí, co je jejich smyslem života a je pro ně velice těžké ho definovat.

Více

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem.

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Romana Kodešová je jméno slečny z východních Čech. Vzhledem k tvému věku mám na jazyku dotaz, zdali byla tato práce

Více

Průzkum názoru blanenské veřejnosti na úklid sněhu v Blansku

Průzkum názoru blanenské veřejnosti na úklid sněhu v Blansku Průzkum názoru blanenské veřejnosti na úklid sněhu v Blansku Kritika na údržbu komunikací a veřejných prostranství města Blanska v zimních časech to je téma, které jsme v letošní zimě slyšeli ze všech

Více

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková 22. Základní škola Plzeň Až já budu velká Třída: 7. B Datum: 8. 12. 2008 Jméno: Kamila Šilhánková V pěti letech jsem onemocněla zánětem ledvin a ležela jsem v nemocnici u svatého Jiří. Byla tam veliká

Více

Školní plán mobility ZŠ Lelekovice 2013

Školní plán mobility ZŠ Lelekovice 2013 Školní plán mobility ZŠ Lelekovice 2013 1. Informace o škole Název školy : Základní škola Lelekovice, Hlavní 102, Lelekovice, Brno-venkov Adresa : Hlasvní 102/, Lelekovice 66431, Brno-venkov Web : www.zslelekovice.cz

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Hledáte něco a NEVÍTE CO?... možná TO najdete u nás. DOBROVOLNÍCI SOS CENTRA Dopisování s vězni. Tento materiál vznikl za finanční

Hledáte něco a NEVÍTE CO?... možná TO najdete u nás. DOBROVOLNÍCI SOS CENTRA Dopisování s vězni. Tento materiál vznikl za finanční DOBROVOLNÍCI SOS CENTRA Dopisování s vězni Hledáte něco a NEVÍTE CO?... možná TO najdete u nás. Tento materiál vznikl za finanční podpory Operačního programu Praha Adaptabilita, který je spolufinancován

Více

Jak se v parku narodil dráček

Jak se v parku narodil dráček Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak

Více

Specifika psychoterapeutické podpory osob se zdravot. postižením a osob pečujících. Kateřina Ožanová Pracujeme společně 2015

Specifika psychoterapeutické podpory osob se zdravot. postižením a osob pečujících. Kateřina Ožanová Pracujeme společně 2015 Specifika psychoterapeutické podpory osob se zdravot. postižením a osob pečujících Kateřina Ožanová Pracujeme společně 2015 Představení Klinická psycholožka a psychoterapeutka v psychiatricko-psychologické

Více

Chcete nahlédnout do života lidí s duševním onemocněním? Tento materiál vznikl za finanční. DOBROVOLNÍCI V DOBRODUŠI Chcete pomáhat? Máte čas?

Chcete nahlédnout do života lidí s duševním onemocněním? Tento materiál vznikl za finanční. DOBROVOLNÍCI V DOBRODUŠI Chcete pomáhat? Máte čas? DOBROVOLNÍCI V DOBRODUŠI Chcete pomáhat? Máte čas? Chcete nahlédnout do života lidí s duševním onemocněním? Tento materiál vznikl za finanční podpory Operačního programu Praha Adaptabilita, který je spolufinancován

Více

Význam ochrany přírody

Význam ochrany přírody Význam ochrany přírody 1. Velký, protože příroda představuje podmínky pro náš život a představuje přirozenou krásu pro náš duševní život. 2. Na světě nejsme sami, žijí s námi i jiné živočišné a rostlinné

Více

POKUS PRVNÍ. Život je drama

POKUS PRVNÍ. Život je drama POKUS PRVNÍ Život je drama (Je to literární klišé?) 1 Vítr nese semínko pampelišky Na hladinu rybníka? Na kousek hlíny? Do otevřených úst? Na šlehačkový dort? Do kouta chodby? Na betonový dvorek? Do praskliny

Více

Co jsem zač? Říkali mi: Květinko Jako většina lidí jsem se dlouho hledala a troufám si říci, že moje cesta k poznání neskončila. I když asi jsem tak

Co jsem zač? Říkali mi: Květinko Jako většina lidí jsem se dlouho hledala a troufám si říci, že moje cesta k poznání neskončila. I když asi jsem tak Co jsem zač? Říkali mi: Květinko Jako většina lidí jsem se dlouho hledala a troufám si říci, že moje cesta k poznání neskončila. I když asi jsem tak nějak uprostřed. Jsem vyučená zahradnice, nerada se

Více

Jak najít své EW? Proč a jak budovat svou EW skupinu?! Jednoduše a efektivně

Jak najít své EW? Proč a jak budovat svou EW skupinu?! Jednoduše a efektivně Proč a jak budovat svou EW skupinu?! Jednoduše a efektivně Každý úspěšný člověk, jestliže chce dosáhnout svého cíle, se musí věnovat své práci na 100%. Náš cíl je jasný. Vydělávat snadno, rychle a neomezené

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

CESTA NA KONEC SVĚTA aneb pouť do Santiaga de Compostela. Václav Klein

CESTA NA KONEC SVĚTA aneb pouť do Santiaga de Compostela. Václav Klein CESTA NA KONEC SVĚTA aneb pouť do Santiaga de Compostela Václav Klein Text a fotografie 2015 Václav Klein Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2015 1. vydání Lukáš Vik, 2015 ISBN epub formátu: 978-80-7536-012-0

Více

Jednotlivci využívající vybrané informační a komunikační technologie

Jednotlivci využívající vybrané informační a komunikační technologie Mobilní telefon Jednotlivci využívající vybrané informační a komunikační technologie Mobilní telefon v roce 2012 nepoužívaly pouze 4 % osob starších šestnácti V roce 2007, to bylo 14 procent české populace.

Více

A3 HnutíNezávislý život. Elena Pečarič. YHD Sdružení pro teorii a kulturu postižení(slovinsko)

A3 HnutíNezávislý život. Elena Pečarič. YHD Sdružení pro teorii a kulturu postižení(slovinsko) A3 HnutíNezávislý život Elena Pečarič YHD Sdružení pro teorii a kulturu postižení(slovinsko) 2 3 4 5 6 7 8 9 1 0 1 1 1 2 1 3 1 4 1 5 1 6 1 7 1 8 1 9 2 0 2 1 2 2 2 3 2 4 2 5 2 6 2 7 2 8 2 9 3 0 3 1 3 2

Více

Informace pro uchazeče o práci

Informace pro uchazeče o práci Informace pro uchazeče o práci Práva a povinnosti uchazeče o práci jsou v zákoně o zaměstnanosti číslo 435/2004 Sbírky Těžké slovo: uchazeč o práci Těžké slovo: práva Těžké slovo: povinnosti Těžké slovo:

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Dotazník pro uživatele občanského sdružení FOKUS-Písek o.s., Pobočka STRAKONICE

Dotazník pro uživatele občanského sdružení FOKUS-Písek o.s., Pobočka STRAKONICE Vyhodnocení dotazníku Dotazník pro uživatele občanského sdružení FOKUS-Písek o.s., Pobočka STRAKONICE Projekt: Komunitní plán sociálních služeb ORP Strakonice Registrační číslo projektu: CZ.1.04/3.1.03/45.00079

Více

Střední škola, základní škola a mateřská škola pro zrakově postižené, Brno, Kamenomlýnská 2 ABSOLVENTI NAŠÍ ŠKOLY

Střední škola, základní škola a mateřská škola pro zrakově postižené, Brno, Kamenomlýnská 2 ABSOLVENTI NAŠÍ ŠKOLY Střední škola, základní škola a mateřská škola pro zrakově postižené, Brno, Kamenomlýnská 2 ABSOLVENTI NAŠÍ ŠKOLY Bc.Tereza, DiS. Absolvovala r. 2010 Obor: Sociální péče sociálněsprávní činnost Další studium:

Více

I. DENNÍ STACIONÁŘ. 1. Vize. Nebýt ve službě vidět. II. Cílová skupina. III. Cíl denního stacionáře

I. DENNÍ STACIONÁŘ. 1. Vize. Nebýt ve službě vidět. II. Cílová skupina. III. Cíl denního stacionáře I. DENNÍ STACIONÁŘ 1. Vize Nebýt ve službě vidět Posláním denního stacionáře při Domově Dědina je formou celoročních ambulantních služeb poskytovat pomoc a podporu dospělým osobám s mentálním a kombinovaným

Více

CZ.1.04/3.3.05/31.00229. Podporované zaměstnávání cílené

CZ.1.04/3.3.05/31.00229. Podporované zaměstnávání cílené Název projektu: Podporované zaměstnávání metoda boje proti nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením Zkrácený název projektu: Registrační číslo: CZ.1.04/3.3.05/31.00229 Období realizace: 1. 2. 2010

Více

ŠKOLTÝN. Školní časopis Základní školy v Týnci nad Labem 15. ročník Číslo 3

ŠKOLTÝN. Školní časopis Základní školy v Týnci nad Labem 15. ročník Číslo 3 ŠKOLTÝN Školní časopis Základní školy v Týnci nad Labem 15. ročník Číslo 3 Obsah 1. Lyžařský výcvikový kurz 2. Tři králové, zápis do 1. třídy 3. Zimní škola v přírodě 4. Vánoční laťka, florbal starší dívky

Více