ŠPERKAŘ 2015 ŠPERKAŘ. Ročník V. Č.III 2015

Transkript

1 ŠPERKAŘ Ročník V. Č.III

2 Posmrtná výbava Přemysla Otakara II. českého krále železného a zlatého: koruna, jablko a žezlo. Na přední straně: Posmrtná koruna krále Přemysla Otakara II., který zahynul v boji na Moravském poli u Suchých Krut. Byl pohřben v chrámu sv. Víta na pražském hradě 23. Června

3 Regionální odborný a kulturní časopis pro zlatníky a příbuzná řemesla Liberec, Jablonec N/N, Železný Brod, Turnov. Obsah: Strana : RNDr. I. Turnovec: Slavná ruská vejce Fabergé jsou zpět..4 DiS. Z. Kissová: Pektorál z Tovsty 5 Ing. M. Frydrych: Stříbrné pájky pro technické a šperkové účely 10 DiS. Z. Kissová: Pohřební klenoty Přemysla Otakara II 15 Red.: SUPŠ VOŠ na Inhorgentě v Mnichově..18 Red. : Motlitba pro Evropu 19 Red.: Návštěva Ivany Zemanové v DUV GRANÁT, Turnov 20 Red.: Korunka pro letošní Miss Universe vznikala i v Turnově. 21 RNDr. Ivan Turnovec: Vzpomínka na gemologa Jaroslava Bauera.. 22 DiS. Z. Kissová: Obor restaurování kovů, minerálů a organitů na Vyšší Odborné Škole v Turnově. 25 DiS. Z. Kissová: Historická a současná technologie výroby a restaurování stříbra...28 Informace 34. ŠPERKAŘ/ vydává Atelier PEGA, Turnov/ redakce RNDr. I. Turnovec, DRAHOKAM,Turnov/ Ing. M Frydrych a kolektiv,turnov/ PHDr. M. Cogan, MČR, Turnov/ DiS. Z. Kissová, Turnov/ Schváleno MK č / ročenka 2015/ č. II./ 3

4 Slavná ruská vejce Fabergé jsou zpět. RNDr. Ivan Turnovec. Vejce firmy Fabergé patřila mezi ceněné součásti šperkovnic ruských carů a dodnes jsou vyhledávaná mezi sběrateli po celém světě Nyní se vejce Fabergé vracejí první z nich, které bylo po 99 letech vyrobeno, se nyní vystavuje v katarském Dauhá, napsal britský list The Times. Téměř století poté, co byla na počátku ruské revoluce výroba zrušena, začalo zlatnictví v ruském Petrohradě znovu vyrábět svůj nejslavnější produkt. Katarem inspirované vejce je vykládané perlami pocházejícími z tohoto státu perského zálivu a jeho hodnota je dva miliony dolarů (téměř48,5 milionů korun). Od úterního večera se vystavuje v expozici šperků v katarském hlavním městě Dauhá. Nové vejce je oficiálně na prodej, 4

5 ale sběratelé budou pravděpodobně zklamáni proslýchá se, že už ho předkoupil neupřesněný člen královské rodiny. Rodina Fabergé vyrobila jen padesát vajec, než po revoluci v roce 1917 uprchla z Ruska. Nejslavnější carská vejce si objednali carové Alexandr III. a Mikuláš II. jako dary pro své manželky a matky. Do současnosti se zachovalo 42 vajec; Kreml vlastní deset z nich, zatímco britská královská rodina má tři v rámci své rozsáhlé sbírky šperků Fabergé. Největším soukromým sběratelem je ruský miliardář Viktor Vekselberg, který koupil devět vajec před desetiletím od americké nakladatelské rodiny Forbes. Vekselberg je vydražil v londýnské aukční síni Sotheby, s, za odhadem 90 až 120 milionů dolarů a převezl je zpět do Ruska. PEKTORÁL Z TOVSTY. BiS. Zuzana Kissová Zprávy o událostech na Ukrajině jsou chmurné a tak by bylo možná dobré připomenout alespoň překrásné historické artefakty, které byly na jejím území nalezeny. Na území dnešní Ukrajiny žil stepní kmen Skythů. Jejich původ je nejasný, ale nejčastěji se setkáváme s dvěma hypotézami. Podle první vznikli Skythové smíšením místních kmenů, které sídlily na severním pobřeží Černého moře s kmeny, které přišli od Volhy. Stěhování kmenů probíhalo (podle této hypotézy) ve dvou vlnách, koncem 2. a na začátku 1. tisíciletí př. n. l. Další verzí je, že přišli začátkem 1. tisíciletí př. n. l. odněkud z Asie. V průběhu času vytlačili původní stepní kmen, Kimery a podnikali nájezdy na tehdejší dobu vysoce obávanou Asýrii. 5

6 Koncem 6. století se je pokusil napadnout vládce Persie Dareiros I. z rodu Achajmenovců. Jeho tažení bylo neúspěšné a poté si na Skhyty několik století netroufl žádný kmen zaútočit. Nejznámějším uměleckým stylem Skythů je tzv. zvířecí styl. Jeho původ je, vzhledem k tomu že se nedochovaly památky z počátku tohoto umění, nejasný. Předpokládají se ale vlivy řeckého nebo asijského umění. Typickým rysem tohoto stylu je zobrazování určitých zvířat nebo jejich částí v jejich tradičních pózách na předmětech denní potřeby. Okruh zobrazovaných zvířat byl velmi omezen. Zachycována byla především ta, která se vyznačovala vytrvalostí, krutostí, bytostí. Jednalo se především o kočkovité šelmy: rys tygr. Z býložravců se těšili oblibě jelen los, beran a ojediněle býk. Z ptáků se zobrazoval téměř výhradně orel. V dalších obdobích se setkáváme i s fantastickými zvířaty: gryf s orlí nebo lví hlavou a další. Zvířecí styl byl realizován různými technikami: ražené a lité zlato, stříbro a bronz, kované železo a v některých případech kost. Nejčastěji byla zvířata zachycována z profilu. Umělci vyplňovali celou plochu zobrazení, jako by se báli prázdného prostoru. Do vyobrazení jednoho zvířete vždy zakomponovali další drobná vyobrazení jiných zvířat. 6

7 Výraznost tvaru byla dána umělcovou potřebou vyjádřit, mnohdy až expresivně, rysy zvířete. Často zůstaly zachovány pouze dva až tři rysy, které umožnily rozpoznat, o které zvíře jde. Losa například charakterizuje hrbatá tlama a krátké nohy, kočkovité šelmy zase prohnutý napružený hřbet. Tři kroužky v jedné linii zobrazovaly oko, ucho a nozdry šelmy. Dravci byli zobrazováni pomocí velkého kruhového oka a zobáku zahnutého dolů. Skhytské umění dosáhlo největšího rozkvětu na začátku 4. Století n. l. zejména díky obchodu s řeckými koloniemi na pobřeží Černého moře a na Krymu, jejichž styl pak výrazně ovlivnil skythské umění. Na špercích a nádobách se začaly objevovat propracovanější scény mnohdy s lidskou postavou, rostlinným ornamentem atd. Ukázkovou vlivu řeckého umění je mužský pektorál z Testy ze 4. Století př. n. l. Realistické zobrazení postav a zvířat je zde kombinováno s antickými ornamenty. Pektorál pravděpodobně zhotovil řecký mistr na skythskou objednávku. Střídají se na něm rostlinné a geometrické ornamenty s napodobením prvků zvířecího stylu. Pektorál je vyroben ze zlata a má tvar měsíčního srpku. Místem jeho uložení byla Tolstaja mogila. Je zdoben třemi prvky: rostlinnými motivy stáčenými do spirál, divokými zvířaty a figurálními motivy. Pektorál je pomyslně rozdělen do tří pásů. V prvním jsou scény z každodenního života pastýřů, dojení, středem tohoto pásu jsou dva pastýři dohadující se o ovčí kůži. 7

8 Druhý je podložený zlatým plechem a ozdoben spirálovitými rostlinnými ornamenty. Třetí pás zachycuje boj grifů, lvů, koní, a divokého kance. Je zde patrný skythský zvěrný styl, lovící šelmy mají 8

9 bojem zkroucená těla a lovení koně a kanci jsou vyobrazeny ve svém posledním utrpení. Zápas gryfů se zvířaty měly pro Skythy magický význam. Pektorál byl pravděpodobně vytvořen pro člena vyšší vrstvy. V průběhu let začala řecká kultura lehce potlačovat skythské umění, nepochybně ale znamenala také jeho obohacení. Zvířecí styl postupně odumíral díky neustálému opakování starých motivů a forem. 9

10 Použitá literatura Konečný Dušan. UMĚNÍ VĚKŮ, Odeon, Praha 1977/ Bondar I. V.:ORFÉRVRERIE ANCIENNE, Iskousstvo, Moscou 1975/80 Stříbrné pájky pro technické a šperkařské účely. Ing. Miloslav Frydrych. Ve šperkařské praxi známe několik druhů spojování stříbrného materiálu. Rozumí se tím spojování částí dílů z drahého kovu stříbra ve šperku. Rozlišujeme spojování za studena nebo za tepla. Pojem pájka - pajka jsou rozdílné - pájka je materiál pro spájení a pajka je nástroj sloužící k měkkému pájení např. cínování. Za studena se rozumí spojování bez použití pájky. V montované technice jsou to způsoby: 1. Falcování spojení dvou plechů zahnutím a přehnutím do sebe a následné sklepání falcu. 2. Finýrování spojení dvou dílu za pomoci drátu (povětšinou dvou) k podložce či spodnímu dílu šperku. 3. Nýtování spojování dílů nýty. Tyto způsoby se většinou používají tam, kde není možné použít klasického letování v ohni (např. smalty, drahokamy které praskají nebo hoří v ohni obsidián, jantar apod.) Nejběžnějším způsobem pevným spojováním dílů šperku k sobě je pájení za pomoci pájek. Pájky mohou mít tvar 10

11 plechu, drátu nebo jsou sypací. Používají se, jak pro šperkové tak i technické účely. Mají nižší bod tání než spojovaný materiál. Používají se k nim přípravky zabraňující oxidaci materiálu i pájky a umožňují snazší spojení mezi nimi. Složení pájek ukazuje následující tabulka: Tabulka č. 1 Technické a šperkařské pájky 11

12 Pokračování tabulky č. 1 12

13 Dokončení tabulky č. 1 13

14 Uvedené tabulky jsou pouze pro technické a v omezené míře i pro šperkařské účely Pájky pro šperkové účely a jejich složení uvádí tabulka č 2 : Tabulka č 2 složení pájek pro šperkové účely: Je nutné však upozornit, že tento článek je teoretický. Nedoporučuji z vlastní iniciativy zkoušet tavení pájek. Jednak nelze zaručit čistotu jednotlivých komponentů. Oprávněna je legovat a distribuovat pájky a šperkařský materiál v ČR jen n. p. Safina, která zaručuje kvalitu i ryzost stříbrných pájek. Podle puncovního zákona je přípustná minimální ryzost stříbrné pájky 500/000. Použitá literatura: Wikipedie: Tabulka stříbrných pájek. A. Karč: Příručka pro zlatníky, brusiče drahokamů, rytce a cizeléry. OŠ v Turnově

15 Pohřební klenoty Přemysla Otakara II. DiS. Zuzana Kissová. Přemysl Otakar II. zemřel 26. Srpna 1278 v bitvě u Suchých Krut na Moravském poli. Jeho mrtvé tělo bylo oloupeno a svlečeno donaha. Vítěz bitvy král Rudolf I. Habsburský pak nechal tělo omýt a převézt do rakouského Marcheggu, který Přemysl založil. Dále pak bylo tělo převezeno do benediktýnského kláštera Skotů ve Vídni. Mrtvola nesměla být oficiálně pohřbena, neboť Přemysl zemřel v papežské klatbě, která byla na něj v minulosti uvalena. O měsíc později se začaly šířit legendy o tom, že Přemysl přežil a jen vyčkává na vhodnou příležitost, aby se vrátil. Král Rudolf I. chtěl tyto domněnky vyvrátit a proto nechal tělo poslat do vídeňského kláštera Minoritů. Minorité vyjmuli královo srdce, nabalzamovali tělo a oblékly ho do pláště. Následně jej vystavily na márách. V dubnu roku 1279 sňal papežský legát Pavel, biskup tripolitánský, ve Vídni z Přemyslovy mrtvoly klatbu. Vdova Kunhuta pak začala jednat s Rudolfem Habsburským o převozu Přemyslova těla do českých zemí, s čímž Rudolf souhlasil. V květnu téhož roku bylo tělo převezeno do Znojma. V minoritském konventním kostele byla rakev znovu otevřena a po nějaký čas veřejně vystavena. Pak bylo tělo krále dočasně církevně pohřbeno do krypty znojemského minoritního kostela. O 17 let později, roku 1296, rozhodl syn Přemysla Otakara II. o převozu otcových ostatků ze Znojma do Prahy. Pohřeb proběhl v románské bazilice sv. Víta. Byl doprovázen mnoha poctami a do 15

16 dřevěné truhlice s královskými ostatky byly vloženy také pozlacené pohřební korunovační klenoty. Pohřební klenoty. K oslavě 750: výročí založení Českých Budějovic jsou v radniční galerii města vystaveny i pohřební klenoty Přemysla Otakara II. Klenoty byly objeveny 13. Prosince 1976 pod podlahou v Saské kapli v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Na jejím dně byla nalezena truhla, která obsahovala látky s neuspořádanými kosterními pozůstatky. Na lebce stále spočívala koruna a vedle ní leželo žezlo a jablko. V čelistech byla nalezená olověná autentika (církevní doklad, který potvrzuje pravost ostatků) s latinským textem: Zde leží Přemysl, jinak Otakar, král český a rakouský, štýrský, korutanský vévoda, markrabě moravský a pán donského přístavu, syn krále Václava. Jde patrně o nejstarší původní gotickou zlatnickou práci v českých zemích. Roku 1296 je dal zhotovit syn Přemysla Otakara II. Václav II. Pravděpodobně pocházejí ze zlatnické dílny benediktýnského kláštera v Praze Břevnově. Zhotoveny byly pro účely církevního pohřbu krále železného a zlatého v bazilice sv. Víta na Pražském hradě. Koruna. (Je vyobrazena na přední straně časopisu.) Její jádro je stříbrné, povrch zlacený. Skládá se z osmi obdélníkových plechů, které jsou k sobě snýtované. Jako zakončení vrcholů obdélníků se střídají lilie a kříže, oboje zdobené tepanými rozvilinovými ornamentem. Přední stranu koruny zdobí přinýtovaný pásek s nápisem: Toto jsou kosti Otakara, vznešeného pátého krále českého. Uvnitř jsou ke koruně připevněny obloukové pásky, na vrcholu jejich křížení je připevněna šestiboká rozeta. 16

17 Žezlo. Šestibokou tyč dokončuje hlavice ze šesti listů a šištice, která je zdobena granulací. Podle vyšší kvality zhotovení i vyšší jakosti použitého stříbra jde zřejmě o insignii, jejímž primárním účelem nebylo uložení do hrobu. Královské jablko 17

18 Jablko. Tvoří jej dvě duté polokoule, které jsou spojeny naletovaným páskem. Na jeho vrcholu je rovnoramenný křížek vyztužený trnem, který prochází celým jablkem s na spodní části se rozdvojuje. Použité zdroje: roce a-objev-královských insignii/ KRONIKA ČESKÝCH ZEMÍ, Fortuna Print, Praha 1999 / SUPŠ a VOŠ na INHORGENTĚ v Mnichově. V lednu se tyto školy zúčastnily zlatnického a klenotnického veletrhu v Mnichově, který se konal ve dnech Února. Vystavovaly v oddělení inovativních škol. Bylo zde zastoupeno 15 škol z celého světa. Naše expozice měla velmi dobrý ohlas byla úspěšná. (Redakce) 18

19 Motlitba pro Evropu. Turnovský zlatník Jiří Urban s manželkou byli pozváni do Vatikánu na účast Dne Evropy, který se konal hned po velikonočních svátcích. Nejeli s prázdnou, přivezli sebou kopii Svatováclavské koruny a Koruny svaté říše římské, jako symboly sjednocené Evropy. Koruny byly vystaveny v kostele Panny Marie Bolestné (starý teutonský kostel) v těsné blízkosti Baziliky sv. Petra, kde se před 660 ti lety konala významná část korunovační ceremonie Karla VI. na císaře Svaté říše římské. Korunovační klenoty byly vystaveny spolu s Lombardskou železnou korunou symbolem Itálie. (Redakce) 19

20 NÁVŠTĚVA IVANY ZEMANOVÉ V DUV GRANÁT. Při návštěvě Turnova prezidentem republiky Milošem Zemanem, , DUV Granát navštívila První dáma republiky Ivana Zemanová za doprovodu Mgr. Sylwie Půta Świercz, manželky hejtmana Libereckého kraje. Družstvem je provedl předseda představenstva Ing. Miloslav Šorejs a ukázal přítomným nejrůznější výrobky z úspěšné kolekce Granátu. 20

21 KORUNKA PRO LETOŠNÍ MISS UNIVERZE VZNIKALA I V TURNOVĚ. Prestižní zakázku dostal turnovský šperkař a brusič drahokamů Petr Šťastný. Jako jeden z tvůrců se podílel na výrobě korunky pro letošní Miss Universe (česky doslovně Slečna vesmíru ). Jde o mezinárodní soutěž krásy, která se koná každoročně od roku Zakázku p. Šťastnému zadala firma Bergl s.r.o., konkrétně Aleš Bergl, který je autorem návrhu korunky. Korunce dominuje pět modrých topazů a celkový vzhled dotváří řada dlouhých krystalů, které symbolizují výškové budovy Mnhatanu. Vyrobené jsou ze speciálního skla s unikátním optickým 21

22 efektem. Jiskru korunce dodává řada safírů a briliantů v celkovém počtu přesahující 300 kusů. Klenotnicky byla zpracována rovněž firmou Bergr pro společnost D. I. C (USA), která je oficiálním sponzorem Korunky Miss Universe. (Podle čas. Turnovsko v akci z ). Vzpominka na gemologa profesora Jaroslava Bauera. PHDr. Ivan Turnovec Profesor Ing. Jaroslav BAUER CsC. zemřel před dvaceti lety, ve věku 75 let 29. Ledna 1995 v Praze. Narodil se v roce 1920 v Křešicích u Litoměřic. Od mládí jej zajímala chemie a tak jí začal studovat. V r musel jako všichni ostatní školu opustit a prošel několika nouzovými zaměstnáními, která sice neměla mnoho společného s chemií, ale zato rozšířila jeho zkušenosti. Věnoval se i fotografování. V r se vrátil mezi prvními na Vysokou školu chemicko - technologického inženýrství, kterou pak už nikdy neopustil. Pokračoval ve studiu, během kterého se stal nejprve demonstrátorem a později asistentem na jejím tehdejším Ústavu mineralogie a petrografie. To bylo právě v době, kdy se na různých místech Prahy objevovaly bedny s nerosty z mineralogické sbírky Ústavu, které neznámo kdo a kdy zachránil z budovy školy po uzavření vysokých škol. Tato velice cenná sbírka s téměř světovou proslulostí byla tedy zachráněna. Často však byly vzorky nerostů, zvláště ty velmi křehké, poškozeny a bylo třeba dát je do pořádku. Tato úloha, při ověření sbírkových položek, připadla asistentu Bauerovi. Jen díky jeho vytrvalosti, obětavosti a lásce k mineralogii se dnes můžeme těšit jejich obnovenou krásou. Tím však jeho zásluhy o sbírku nekončí. V r se zúčastnil expedice na Island a Fayery a v r sám vedl další expedici do těchto míst. Výsledkem bylo obohacení fakultní sbírky o řadu vzácných a krásných zeolitů. Podobnými se kromě Prahy mohou pochlubit jen Kodaň a New York. Celý svůj profesní 22

23 život trávil Jaroslav Bauer od roku 1945 v pražských Dejvicích. Od roku 1945 na Chemické fakultě ČVUT v Praze, přeměněné v r na Vysokou školu chemicko-technologickou. Začínal zde na katedře mineralogie u profesora Jana V. Kašpara jako asistent. V r habilitoval a byl jmenován docentem. Patřil k oponentům politické diktatury a proto i přes svou odbornou kvalitu a pedagogické schopnosti se ani po smrti prof. Kašpara v r z politických důvodů nemohl stát profesorem. Zabýval se technickou mineralogií, gemologií, syntézou monokrystalů, experimenty s rozkladem a syntézou nerostů v hydrotermálních podmínkách a rentgenovou strukturní analýzou. Studoval nerosty Českého středohoří (při výzkumu ložisek pyropů u Třebenic nalezl ve vulkanické brekcii u obce Měrunice alfa - moissanit, v roce 1963 šlo o v pořadí třetí z popsaných výskytů na světě.). Z vulkanitů Islandu popsal mnohé zeolity. Mikroskopoval a chemicky analyzoval jihočeské tektity. Věnoval se i metodice šlichtové prospekce, kterou realizoval v granáto nosné oblasti Českého středohoří. Hlavní význam měly ale jeho práce gemologické. Studoval drahokamy na historických památkách, mj. na českých korunovačních klenotech (poprvé již v r s prof. Kašparem, znovu pak v r. 1993), popsal složení mozaiky Poslední soud nad jižní bránou katedrály sv. Víta na Pražském hradě (1956). Podílel se významně na výzkumu ametystové a jaspisové inkrustace stěn kaple sv. Kříže na hradě Karlštejně a Svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta (od r. 1983). Spolupracoval na výzkumu inkrustací jaspiso ametystové suroviny na Karlštejně a Pražském hradě, pocházející ze 14. století ze štol, které byly objeveny u Ciboušova nedaleko Klášterce nad Ohří v Krušných horách. Politicky rehabilitován byl po roce Teprve v roce 1992 byl jmenován profesorem mineralogie a technologie obnovy a 23

24 konzervace památek. Tento titul mu měl právem patřit již mnohem dříve. Spolupracoval se Spolkem pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem při syntéze krystalů Verneuilovou metodou. S Rudnými doly Příbram a řadou dalších podniků řešil technologii úpravy nerostných surovin. Dále je třeba připomenout spolupráci s turnovskými podniky Monokrystaly a Dias, s družstvem Granát. Z této spolupráce vyplynula řada jeho prací a expertíz s průmyslovým využitím. Svému pracovišti zůstal věrný až do smrti. Pokud mu to zdravotní stav dovolil, docházel denně do školy, i když už byl v důchodu. Bez toho prostě nemohl existovat. Určitě vychoval mnoho svých pokračovatelů. Osobně také patřím mezi ty, kteří mu vděčí za vedení po cestičce poznání a seznámení s vědeckou prací. Pomáhal mi od roku 1966, kdy jsem začínal s výzkumem umělých korundů pro brusné účely od roku mého nástupu do Spojených závodů na výrobu karborunda a elektritu v Benátkách n/ Jiz. a později při průzkumu českých granátů a vltavínů. V osmdesátých letech minulého století spolupracoval s Františkem Skřivánkem při prověřování ametysto jaspisových materiálů v kaplích na Karlštejně a pražském hradě a zbytků po středověké těžbě v okolí Ciboušova. Z jeho publikací si na tomto místě dovolím připomenout alespoň ty, které se týkají exkurzních lokalit a popisují jejich minerály.: Bauer, J. (1959): Zirkony z pyropových štěrků Českého středohoří. Sb. VŠCHT., 3, Čermáková A. - Bauer J. (1962): Technologie úpravy podsítných frakcí z pyropových štěrků Českého středohoří. - Sb. VŠCHT Miner. 6, s 24

25 OBOR RESTAUROVÁNÍ KOVŮ, MINERÁLŮ A ORGANOLITŮ ODBORNÉ ŠKOLE V TURNOVĚ. NA VYŠŠÍ Dis Zuzana Kissová Od roku 1947 se na turnovské šperkárně začalo ukončovat studium maturitní zkouškou. Studenti tehdy dokonce navrhovali, že by škola měla dosáhnout statutu Vyšší odborné školy klenotnické. Roku 1990 se díky Ministerstvu školství a kultury začal na VŠCHT rozšiřovat obor restaurování kulturních památek. Výsledkem tohoto rozvoje bylo v roce 1999 založení oboru restaurování drahých kovů a šperků na SUPŠ Turnov. O rok později se obor rozšířil na restaurování kovů a následně ještě o restaurování předmětů, které obsahují drahé kameny a organolity. Od roku 2012 je zde studentům umožněno také dálkové kombinované studium. Předpokladem je, že uchazeči přicházejí z uměleckých škol, kde se naučili zpracovávat kovy. Nejčastěji jde o kováře, zlatníky a rytce. Škola má studenty připravit především na možnost podání žádosti o restaurátorskou licenci, kterou uděluje Ministerstvo kultury. Všechny předměty, které jsou zde vyučovány spolu dokonale souvisejí. Dějiny uměleckých řemesel, Ornamentika, Heraldika, Ikonografie a další studentům zprostředkují veškeré informace o kovových artefaktech (a nejen o nich). Technologie, chemie a historie metalurgie pak člověka perfektně připraví na dílenskou část a umožní mu tak lépe pochopit vyhodnotit památku a správně restaurovat. 25

26 Dokumentace demontáže zvonku, který byl nade dveřmi v obchodě. Modelování a kreslení jsou sice doprovodné předměty, ale člověk si snáze zapamatuje to, co nakreslil než jen to, co viděl. V prvním ročníku studenti nakreslí kolem 70 nejznámějších a nejčastěji užívaných evropských ornamentů. Dále kreslí studie ornamentiky islámské kultury, zvěrných stylů Vikingů, Germánů, Skythů. V dílnách si pak v prvním ročníku žáci vyzkouší a osvojí různé techniky: rytí, tepání, smaltování. Ke každé památce se vyhotovuje restaurátorská nebo konzervátorská zpráva. Předměty se jako první zdokumentují. Je důležité vyfotografovat památku opravdu detailně. 26

27 Vzniklá dokumentace pak slouží jako určitá pojistka, že restaurátor předmět ještě dodatečně nepoškodil a také pro srovnání stavu památky před a po zásahu. Studenti se také učí jak správně historicky a řemeslně zařadit památky. Ve většině případů se ale ještě provádí odborné konzultace s historiky. Neméně důležité je pak provedení chemickotechnologického průzkumu. V dílnách se nenachází vybavení k vyhotovování potřebných analýz, ale škola spolupracuje s různými vědeckými a výzkumnými ústavy. Kam, mimo jiné, mohou studenti na letní praxe. Po třech letech studia by měl být absolvent schopen prozkoumat památku a navrhnout několik variant restaurátorského nebo konzervátorského postupu a také režim ochrany památky. V letech probíhal na škole grant z evropských fondů. Studenti navštěvovali přednášky na VŠCHT v Praze, (kde je jim umožněna prostupnost na bakalářské studium) na Masarykově univerzitě v Brně atd. Z grantu byly také hrazeny studentské praxe, které tak, díky financím, mohly probíhat několikrát za rok a nejen o prázdninách. Žákům, kteří absolvovali oba dva roky grantu se tak vlastně dostalo zvýšeného vzdělání, které mohou uplatnit. Sympatické na škole je také to, že zde učí její bývalí absolventi, kteří jsou často i absolventi naší šperkárny. Je skvělé sledovat, jak příjemně spolu tyto dvě instituce koexistují. 27

28 Historická a současná technologie výroby stříbra. Dis Zuzana Kissová. Stříbro se dříve získávalo většinou z rud, v nichž bylo vázáno olovo. Kupelace olova (přetavování rudy v šachtové peci) byla známa již kolem roku 2000 př. Kr. o čemž svědčí nálezy z Uru a Majkopu. Stříbro a olovo je také známo z nálezů z Tróje. Na Krétě byly nalezeny tři stříbrné dýky z raného minójského období, př. Kr. Množství strusek z prehistorických španělských lokalit Rio Tinto a Tharsis dokládá od 8. století př. Kr. tamní výrobu, která trvala až do římské okupace. Poklady ze zlomkového stříbra, které se datují do poloviny 10. století a počátku 11. století dokládají používání stříbra jako platidla, stříbrná mince nahradila platidla přemyslovských a slavníkovských knížat. Stříbrné rudy se rozdělují na bohaté (ty mají obsah stříbra několik desítek procent) a na chudé rudy (měděné a olovnatozinkové rudy s příměsí stříbra v desetinách a setinách procent). Od 13. století se v českých zemích postupně dobývala ložiska stříbra. Postup prací při tavbě byl podřízen typu rudy. Rudy s obsahem ryzího stříbra se zaolovňovaly, to znamená, že byly vnášeny do roztaveného olova, nebo taveny v šachtových pecích. Stříbro se tavilo v uzavřeném kelímku proto, aby nedošlo k jeho oxidaci. Stříbronosné měděné rudy se nejprve pražily a pak se ve žlábkové peci tavily na tzv. kamínek, z něj se opakovaným pražením a tavbou získávala měď se stříbrem. Stříbro se převedlo do olova, nebo do mědi a z nich se pak oddělovalo dalšími pochody. Z olova se stříbro získávalo sháněním tím způsobem, že slitina se oxidačně tavila za dmýchání vzduchu, olovo se okysličovalo na oxid olovnatý a na dně 28

29 kelímku nebo pece zůstávalo ryzí stříbro. Vzniklý plik stříbra se pak tříbil v kelímcích, aby se zbavil oxidů obecných kovů. Produktem bylo stříbro o 98,5% ryzosti Při pyrometalurgických pochodech výroby stříbra se v jednotlivých hutích používala celá řada typů pecí (kelímková pec, nízká pec, s tůňovitou nístějí, se žlábkovou nístějí). Technologický pochod tavby se řídil podle výsledků zkoušek provedených na vzorcích rud, které provedli prubéři. Současné technologie výroby stříbra Výroba suchou cestou Stříbro, jak zmíněno, je doprovázeno v rudách olovem a při jeho zpracování se dostane do surového olova jako doprovodný kov Surové olovo je nejdůležitějším zdrojem stříbra; stříbro lze ze surového olova získávat hned několika způsoby: starším pochodem tzv. patinzonováním nebo častěji používaným parkesováním a elektrolýzou. Patinzonování V roce 1833 zjistil vědec Patinsson, že při volném ochlazování stříbrnatého olova vzniknou krystaly olova, zatímco stříbro zůstane ve zbylé tavenině. Oddělením vyloučených krystalů se získá olovo, které je chudé na stříbro, zato ale tavenina obsahuje převážnou část stříbra. Tavenina bohatá na stříbro ale ulpívá na krystalech a proto se krystalizační proces musí opakovat. Takto lze olovo odstříbřit až na 0,002 % Ag. Krystalizace se vysvětluje tím, že stříbrnaté olovo taje při nižší teplotě (olovo s 2,5 % Ag taje při 304 C) než olovo čisté (při 327 C). [3] 29

30 Výroba stříbra mokrou cestou Amalgamace Tento způsob výroby využívá schopnosti rtuti tvořit s kovy slitiny, z nichž se později rtuť odstraní zahřátím a destilací. Prchající rtuťové páry se zachycují, kondenzují a následně se rtuť znovu vrací do pochodu. Ryzí stříbro se slučuje přímo se rtutí v amalgám podle rovnice: Ag + Hg = AgHg Chlorid stříbrný se působením rtuti snadno rozkládá, ale část rtuti se přitom ztrácí jako HgCI, proto je výhodnější nejprve AgCI rozložit pomocí železa nebo mědi. Amalgace sulfidů probíhá pozvolna, sloučeniny stříbra s arzenem a antimonem se rtutí se rozkládají špatně nebo vůbec. Zinek, olovo, měď, cín a kadmium se amalgamují snadno, pokud jsou jemně rozptýleny a svou afinitou ke rtuti tak podporují amalgamaci stříbra. Stříbrné rudy se amalgamují přímo, je-li v nich část stříbra jako ryzí kov, a to za současného mletí rud nebo až po jejich mletí ve stoupách nebo mlýnech různé konstrukce. [3] Obsahují-li rudy stříbro jako sloučeninu, dají se amalgamovat pouze s použitím látek, které sloučeniny stříbra nejdříve rozloží. Amalgám, získaný některým z uvedených způsobů, se pak lisuje, filtruje a následně zahřívá. Rtuť se oddestiluje v křivulích, které jsou 1 až 1,5 m dlouhé o průměru 0,35 m a pojmou 1 t amalgámu. Nevýhodou amalgamace je spotřeba rtuti, která je drahá a nelze zabránit jejím ztrátám. Koroze stříbra Stříbro je relativně stabilním kovem a je-li vystaveno působení atmosféry, pokrývá se slabou vrstvou oxidu stříbrného (AgO) Tato vrstva má v suchém prostředí ochranný charakter, ale neposkytuje dostatečnou ochrannou funkci v přítomnosti sloučenin obsahujících 30

31 síru, které pak na povrchu vytváří tmavé povlaky. Korozní produkty síry na světlém povrchu kovu významně mění vzhled památky. Dnes bývají, v některých případech, tyto vrstvy korozních produktů považovány za žádoucí protože dokládající stáří objektu. U stříbra s příměsí mědi vznikají zejména sulfidy tohoto kovu nebo směsné sulfidy obou kovů (např. jalpait), případně chloridy. Základními složkami korozních produktů jsou: U stříbrných archeologických nálezů bývá obvykle pozorováno zkřehnutí zbývající kovové hmoty vyvolané interkrystalickým korozním napadením. Se stříbrem jako materiálem památek se setkáváme ve sbírkách velmi často. Tento kov se v minulosti využíval nejen k výrobě platidel, ale i řady dekorativních a užitných předmětů. Stříbro a jeho slitiny bývaly také často záměrně různě barevně pojednány patinovány (většinou se jedná o tvorbu různě silných vrstev korozních produktů) tato vrstva korozních produktů si pak v takových případech žádá zvláštní ochranu. Koroze stříbra probíhá dle následující anodické a katodické reakce Korozní produkty stříbra Stříbro koroduje vlivem vlhkosti, přítomností sulfidových či chloridových iontů, tím dochází k tvorbě korozních produktů a jejich vrstev. Složení dané vrstvy korozních produktů závisí na prostředí, ve kterém se předmět nacházel. Barva vrstvy zase závisí na její síle a přechází od okrové až po černou. Podle chemického složení se korozní produkty stříbra dělí do dvou skupin: sulfidy a halogenidy. 31

32 Zkřehnutí. Při restaurování stříbrných archeologických nálezů, zejména těch hrobových, bývá závažným problémem jejich křehkost. Předměty bývají velmi poškozené a jejich vyzvednutí bývá ztíženo tím, že je předmět v mnoha zlomcích což znamená takřka nekonečnou práci při konzervování. Důvodem tohoto zkřehnutí je mezikristalické korozní napadení, které způsobuje segregace mědi při hranicích zrn, která způsobují lokalizované korozní napadení hranic zrn. Dalším důvodem zkřehnutí mohou být mikrostrukturální změny, srážející se nečistoty ze slitiny se zeslabují vazby mezi jednotlivými zrny. Metody restaurování stříbrných sbírkových předmětů Mechanické čištění slitin stříbra Stříbrné předměty čistíme sráženou křídou nebo vídeňským vápnem s čpavkovou vodou pomocí štětinových kartáčků. Tento postup se dá aplikovat ale pouze v případě, že jsou na povrchu předmětu korozní produkty tvořené oxidy a sulfidy stříbra. Většina stříbrných předmětů je ale zhotovena ze stříbra, které je legováno mědí, vyskytují se na nich tedy i korozní produkty tvořené bazickými solemi mědi. Bývají v prohlubních a dutinách. Chemické čištění U stříbrných předmětů by mělo být použito jen tehdy, kdy není možné předmět čistit mechanicky (špatná dostupnost). Důvody jsou, že chemikálie může naleptávat povrch materiálu, některé prostředky na čištění jsou jedovaté (kyanidy) karcinogenní (thiomočovina) nebo se dají špatně odstranit z pórů materiálu. Všechny metody lze urychlit pomocí ultrazvuku. Jde o jeden ze způsobů ochrany povrchu stříbra před černáním. Na povrchu předmětu se vylučováním oxidů, např. hlinitého, titaničitého a hořečnatého, vytvoří ochranný film, který snižuje náchylnost stříbra 32