VĚRNI ZŮSTALI CELÉ JEDNO STOLETÍ PO KRAJSKÝCH VOLBÁCH POVOLEBNÍ PREZIDENTSKÉ ZAMYŠLENÍ ODRAZ VOLBY PREZIDENTA V NAŠICH MÉDIÍCH PŘEDSEDNICTVO INFORMUJE

Transkript

1 VĚRNI ZŮSTALI občasník Sdružení bývalých politických vězňů vydání 1/13 CELÉ JEDNO STOLETÍ PO KRAJSKÝCH VOLBÁCH POVOLEBNÍ PREZIDENTSKÉ ZAMYŠLENÍ ODRAZ VOLBY PREZIDENTA V NAŠICH MÉDIÍCH PŘEDSEDNICTVO INFORMUJE

2 VĚRNI ZŮSTALI vydání 1/2013 Anna Toufarová s vnučkou Martinou CELÉ JEDNO STOLETÍ Její život jakoby měl být ilustrací dějinných zvratů naší vlasti ve dvacátém století. Paní Anna Toufarová se narodila 10. června 1913 v Otrokovicích v rodině rolníka Josefa Krčmy. Záhy byl jí pouhý rok a půl - jí zemřela maminka a zůstala sama s bratrem a s otcem. Při křtu dostala jméno Anna, po mamince Veronika, na Moravě jí říkali Anica, ale pak se vžilo jméno Hanka či Hana. Tak ji za její dlouhý život znali přátelé a známí, ale především ji znali pro její neobyčejně lidské vlastnosti. Její tatínek odešel do první světové války. Po návratu se znovu oženil, přibyla starost o mladší sourozence. Otec Aničky se v nové mladé Československé republice věnoval práci pro Otrokovice, spolupracoval s Tomášem Baťou, byl zvolen starostou a v této práci pro obec pokračoval až do války, kdy byl zatčen a uvězněn. Krutým výslechům a věznění v Brně podlehl. Jeho dcera Anna začínala v podniku Tomáše Bati, kde se poznala s pozdějšími četnými osobnostmi, přátelila se s Tomášem Tomíkem Baťou, který stejně jako ona dle zvyklostí v Baťových závodech začínal v přípravě na budoucí práci od nejnižších funkcí. Anička si zvolila dráhu účetní, které se pak věnovala po celý svůj dlouhý život. Vdala se za učitele PhDr. Františka Toufara, který již před válkou byl aktivním Sokolem a věnoval se historii 2

3 Moravy a politické práci. Nacistická okupace život oběma manželům jejich plány nelítostně zničila. Františkovi se podařilo odejít za hranice, Anička však byla zatčena, krutě vyslýchána, vězněna a skončila v lágru ve Svatobořicích. Nesvěřovala nikdy svůj smutek druhým, a tak pouze v jemných střípcích zůstala z těch krutých časů například její vzpomínka nejsmutnější- poslední setkání se svým tatínkem. Řekl jí tehdy : Zatknou mne a odvedou a já se už nevrátím a pro tebe si ty kožené kabáty bohužel přijdou také. Plakala, ale pamatovala si i na další slova svého tatínka: Nic jim neříkej. Když z tebe vymlátí jednu věc, vymlátí i ty další. Žádnému z výslechů tehdy, ale ani po roce 1948, nikdy nepodlehla. Vždy měla na paměti slova svého táty, jimiž se s ní rozloučil. Její manžel František působil v Londýně ve skupině nejbližších spolupracovníků prezidenta Edvarda Beneše. Po válce a po setkání manželů zářily naděje na nový mírový život. Anička se s Františkem přestěhovala do Prahy. V roce 1947 se jim narodil syn Ivan. Únor 1948 však znamenal další krutý zvrat. František musel vzhledem ke své politické práci a činnosti pro Československý stát urychleně odejít za hranice. Anička čekající narození druhého syna zůstala doma. Nikdo tehdy nevěřil, že zvrat přinese dramatické změny na dlouhá desetiletí zcela jiné doby. František zpočátku aktivně působil v americké okupační zóně u generála Claye, odkud mimo jiné řídil agenty chodce do Československa. S Aničkou byl v utajeném spojení. Věděl o narození druhého syna Pavla. Závěr roku 1948 a počátek roku 1949 však přinesl nový zvrat v životě Aničky, a opět to byl zvrat nesmírně dramatický a bolestný. Byla zatčena a obžalována ze spolu přípravy pokusu o státní převrat a byla uvězněna i s mladším synem. Padesátá a celá první polovina šedesátých let byly pro Aničku velkým utrpením, kdy však prokázala svou obdivuhodnou životní sílu. Starala se o své dva syny, vychovávala je, chodila do práce, kde jí neustále hrozila pohrůžka výpovědi, vyvinula nemalé úsilí, aby se nemusela odstěhovat do pohraničí, ale nakonec byl její byt administrativně rozdělen s tím, že to je stejně do doby, než bude vystěhována. V těch těžkých letech strádání jí byli oporou bratři a sestry ze sboru od Salvátora na Starém Městě pražském, velkou oporou jí byli rovněž členové v té době zakázaného Sokola, s nimiž se v Praze poznala, především pak nezapomenutelní manželé Anna a František Tesařovi z nedaleké Týnské ulice, kteří se stali vpravdě jejími nejbližšími. S manželem Františkem, který už tehdy působil v Londýně, udržovala jen velice ojedinělou a utajenou korespondenci, a pouze přes důvěryhodné lidi a také přes jiné, než oficiální poštovní kontakty. Trvale byla pod dozorem orgánů státní bezpečnosti. Pro politický režim byla přísně sledovanou nepřátelskou osobou. Teprve v roce 1966 v období začínajícího politického uvolnění a rehabilitací se Anička dočkala, že byl snížen stupeň její takzvané kádrové a tedy i politické nespolehlivosti a nepřijatelnosti. I přes dlouholetou perzekuci nepodlehla trpkosti, ale zapojila se do činnosti Svazu protifašistických bojovníků, kde se setkávala s lidmi podobného osudu, aktivně působila při pomoci starším a nemocným, pomáhala svými znalostmi účetní, sama nikdy a nikde nežádala pomoc, nestěžovala si, naopak vytrvale rozdávala svou energii a lásku. Přišel rok 1968 a nové nadechnutí. Ale také velké životní zklamání. Aničce se podařilo odcestovat do Londýna, kde se 3

4 měla setkat s Františkem, ale k setkání nedošlo. Životy obou se již před časem rozdělily, aniž by to Anička věděla. Svou vlast Anička nikdy nechtěla opustit, byla skutečnou vlastenkou, aniž by to jakkoli a dokonce okázale dávala najevo. Byla v tomto duchu vychována, stejně jako její vrstevníci. Po návratu z cesty naplněné zklamáním dál neúnavně pracovala, pomáhala potřebným a rozdávala svou lásku a především sílu a vůli a všem ve svém okolí dodávala svým životním příkladem naději i povzbuzení. Aktivně pracovala až do velmi vysokého věku. I přes zhoršený zdravotní stav ani poté nezůstala v nečinnosti. Po listopadu 1989 pomáhala nově zakládaným organizacím, které sdružovaly bývalé politické vězně. Byla obklopena upřímnými přáteli, s vnučkou Martinou si předávaly lásku i životní energii a optimismus. Teprve až po výrazném zhoršení svého zdravotního stavu se v roce 2006 dostala do trvalé nemocniční péče. Potkala se s lidmi, kteří jako by jí chtěli nahradit vše smutné a trpké z jejího života, byla obklopena péčí, osobním přístupem a láskou. V posledních sedmi letech žila v péči Ústřední vojenské nemocnice v prostředí vpravdě domácím, kde našla opravdový nový domov. V pohodlném a útulném jednolůžkovém pokoji, obklopena lidmi s citlivým osobním přístupem, žila v pohodlí a v péči, která jí vynahradila veškeré svízele jejího předchozího těžkého života. I proto překonala před třemi roky další velmi vážné onemocnění. Každý den také byla se svými nejbližšími, s vnučkou Martinou a se synem Pavlem, s návštěvami přátel, kterých však pozvolna vzhledem k přirozenému a neúprosnému běhu života ubývalo Dočkala v poklidu a v lásce letošního roku, tedy roku jejích stých narozenin. Odešla v sobotu 16. února 2013 nad ránem v klidném spánku v míru a bez bolesti. Máme Tě rádi maminko a babičko. Martina a Pavel PO KRAJSKÝCH VOLBÁCH Původně jsem měl v úmyslu vzhledem k použití tzv.sudetoněmecké karty v prezidentské kampani vyjádřit se k této otázce, především upozornit na to, že naši komunisté za Gottwaldova vedení na počátku třicátých let minulého století, ve svých programových tezích tvrdili, že ČSR je imperialistický stát, který utlačuje 3 miliony Němců, Maďary a jiné menšiny. Tím podněcoval nevraživost Němců vůči republice, což pak mohlo ovlivnit mnohé Němce k příklonu k Henleinovi. Ale situaci po krajských volbách považuji za aktuálnější a proto ta změna. V některých městech probíhají protestní akce proti účasti členů KSČM ve vedoucích orgánech krajů, především v rezortu školství. Sociální demokraté neprojevují snahu tento problém řešit. 4

5 Současní i bývalí komunisté popírají, že by od nich hrozilo pro společnost jakékoliv nebezpečí. Pomineme- li jejich působení za sovětské okupace, připomenu jejich úspěšnou kampaň za odvolání ministra Vopěnky, který krátce po listopadu se snažil debolševizovat okupační dílo. Krátce před Sarajevským atentátem, jemuž předcházely čistky na školských úřadech, inspektorátech aj. s cílem odstranit polistopadové funkcionáře, především lidi, kteří byli ze okupace perzekuováni, byla pod záštitou ministra Pilipa v základním a středním školství opět propuštěna velká část učitelů neposkvrněných okupací. Neprováděla to sice přímo KSČM, ale kdo na všech těch ústředních úřadech sedí? Čím vyšší funkce, tím větší počet bývalých (myslím brežněvovských) komunistů. Na protest proti spolupráci ČSSD a KSČM byla v den dovršení komunistického puče na Staroměstském náměstí uspořádána demonstrace. Účastnili se jí studenti z oblastí, kde paktování obou zmíněných part probíhá. Dále členové občanských iniciativ ze stejných oblastí a samozřejmě pár Pražáků. Zdůrazňuji pár, protože i přes oznámení o konané demonstraci v hlavních zprávách ČT, organizátoři odhadovali počet přítomných na pouhých Z moderátorů nechyběl pověstný písničkář Zbyněk Horvát a velký potlesk sklidila legendární Věra Čáslavská, která se z počátku omlouvala, že není žádný řečník, ale myšlenky, které pronášela, potvrdily opak. Celkový dojem z celé akce nebyl povzbudivý, ale organizátoři slíbili, že budou v protestech pokračovat. Tak doufejme. Rudla Kříž POVOLEBNÍ PREZIDENTSKÉ ZAMYŠLENÍ. Tak jsme si po dlouhodobé adrenalinové masáži spojené zejména s amnestií dosluhujícího prezidenta Václava Klause, která vyvolala nebývalý zájem jak mezi politiky, tak laickou veřejností, ale zejména mezi právníky, vyslechli/dověděli často naprosto rozporné názory. To vše způsobil její nepřesný výklad podle naší ústavy. Jedni tvrdili, že její vyhlášení a zejména obsah je výsostným právem prezidenta republiky a podpis premiéra znamená to, že tuto amnestii vláda jako exekutivní orgán bere na vědomí. Levicová opozice samozřejmě s jejím obsahem nesouhlasila a jako již obvykle využila situace a obvinila vládu s tím, že se již po několikáté pokusila vyhlásit jí nedůvěru. Dopadlo to jako obvykle, jenom normální občan, /tedy daňový poplatník/ se nemůže na to trapné divadlo, který přenáší televize ze sněmovny dívat. Před poloprázdnou sněmovnou zde poslanci opozice skoro celý boží den doslova zbytečně žvaní 5

6 dokola o stále stejném problému, o kterém sami vědí, že jim při hlasování nemůže projít. Člověku to vyvolává úsměv, když si vzpomene na vyjádření ministra Schwarzenberga, který před časem na kritiku proč usíná ve sněmovně odpověděl, že když neustále poslouchá stejné projevy dokola, tak mu nic jiného nezbývá. Proto lidem, kteří to vidí a vykonávají smysluplnou práci,musí být líto promarněného času, kterým naši zastupitelé jen mrhají. Karel Schwarzenberg Zdroj: Takže v současné době, kdy píši tyto řádky, probíhá závěrečný finální souboj obou kandidátů Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga o prezidentský stolec, což názorově opět rozdělilo národ na poloviny a bude do poslední chvíle otázkou, kdo zvítězí. K tomu je třeba si připomenout slova V. Klause, který před časem řekl jako připomínku k projednávanému zákonu o přímé volbě prezidenta, že ve skutečnosti si prezidenta nezvolí lid, ale sdělovací prostředky, které svým masovým působením budou ovlivňovat občany, v čem jak vidíme měl velký kus pravdy. Na jednu stranu jsme si již zvykli, že u nás již dávno neexistuje cenzura jak v dobách vlády jedné strany, ale na druhé straně vidíme, že u mnoha, zejména bulvárních novinářů chybí něco jako je trochu slušnosti a novinářské cti. Když člověk vidí nebo slyší, jak na oba protagonisty líčí různé podpásovky, výroky, které třeba oba řekli před lety a jsou vytrženy ze zamýšleného kontextu, či jiné senzační zprávy z jejich soukromého života či jejich rodinných příslušníků, jako na příklad, že otec manželky Karla Schwarzenberga měl být údajně nacistou. Všeobecně se však ale říká, že děti nemohou za hříchy svých rodičů. Kdyby tomu tak ale nebylo, tak zejména u našich politiků kolik, se vyskytuje případů, kdy byly jejich předkové příslušníky Státní bezpečnosti a prosluli svou krutostí na příklad při vyšetřování politických vězňů. Je nutno pouze připomenout, že v Německu či Rakousku se již dávno s touto nacistickou ideologií vyrovnali, což jsme bohužel v naší zemi nedokázali vyrovnat se se zločiny bývalého režimu. Spíše naopak v poslední době vidíme, jak po krajských volbách se mnozí příslušníci bývalého režimu objevují v nových funkcích ve veřejné správě. Protože náš časopis Věrni zůstali je v současné době bohužel občasník a nemá pevné datum expedice, tak se těžko do něho píší příspěvky s tím, aby byly alespoň trochu pro čtenáře aktuální, takže mi nezbývá nic jiného než pokračovat v dalším psaní až bude po skutečné volbě. Tak tedy už to máme za sebou, volby skončily, měly by tedy postupně upadat i vypjaté emoce. Výsledkem voleb nemohlo být ani žádné velké překvapení s tím, že zvítězil Miloš Zeman před Karlem Schwarzenbergem, který získal nakonec jen něco o deset procent hlasů méně než jeho soupeř. Tím se tak opravdu naplnila slova Václava Klause, který jako pravicový politik podpořil veřejně Miloše Zemana a 6

7 tímto gestem silně poškodil současnou vládu a pravicové voliče. Tímto činem plně pomohl levici, protože tím se stalo, že ČSSD opět tyto volby spojila z nepopularitou současné vlády pro jednoduché a prosté voliče, kteří se nechali zpracovat propagandou. Nikoho nemohlo překvapit, že Miloš Zeman po svém zvolení prezidentem prohlásil, že by bylo lepší, aby Nečasova vláda skončila a byly vyhlášeny předčasné volby. Lze si položit otázku, co by to pro nás znamenalo. Je jasné, že při nových parlamentních volbách by zvítězila opět levice pod vedením ČSSD, která se již nemůže dočkat. Ta, jak již dlouho prohlašuje, by zrušila úspornou politiku, kterou zavedla současná vláda. ČSSD by prováděla populistickou politiku tak, jak jsme již přede lety viděli na úkor zadlužení státu. Bohužel taková politika levicových a sociálně demokratických stran a jejich falešných teorii o budování tzv. sociálních států převládala po mnoho let v Evropské unii. Kam tato nerozvážná ekonomika některých zejména jižních států v EÚ došla je nám všeobecně známá a není k ní třeba komentářů. Tato dlouhodobě neřešená politika vyvolává nespokojenost některých produktivních, tedy bohatých zemí jako je třeba Německo nebo Francie s tím, aby neustále dotovaly ty chudší. Britský premiér David Cameron před několika dny oznámil, že Velká Britanie uvažuje o vystoupení z EU. Problémy eurozóny uvedly do pohybu zásadní změny v Evropě. Evropa trpí krizí konkurenceschopnosti, zatímco některé země světa rychle postupují kupředu. Dále mezi Evropou a jejími občany existuje mezera, která v posledních letech dramaticky narostla a representuje nedostatek demokratické odpovědnosti. Jak řekla kancléřka Merkelová, jestliže Evropa dnes představuje o něco více než sedm procent světového obyvatelstva, produkuje okolo dvaceti procent světového HDP, ale musí bohužel financovat padesát procent světových sociálních výdajů. Je tedy zřejmé, že se Evropa bude muset hodně snažit, aby si udržela svůj způsob života a prosperitu. Co k tomu tedy na závěr říci? Nebude to tedy do budoucna žádná procházka růžovou zahradou, ale mnoho tvrdé poctivé práce, mnoho šetrnosti, ale rozhodně ne jak nám naši levicoví ideologové slibují život v tak zvaném sociálním státě, ovšem nikomu ještě neřekli, kdo ho bude financovat. Tak to je zatím vše, co jsem chtěl ve svém Zamyšlení sdělit. Zdraví JaŠa. 7

8 Hlasování ve senátu Zdroj: ODRAZ VOLBY PREZIDENTA V NAŠICH MÉDIÍCH Miloš Zeman Zdroj: 8

9 Názory prezidenta Miloše Zemana Jaký je podle Vás hlavní problém České republiky a jak byste ho řešil? Za prvé, razantně redukovat zbytečné výdaje, zejména v oblasti vládní spotřeby. Za druhé, zavést progresivní zdanění a za třetí, věnovat takto vytvořené prostředky nikoliv na spotřebu, ale na investice. Jaká je podle Vás míra korupce v české politice? Nechci odhadovat procento politiků, i když se obávám, že bude značně vysoké. Hledám spíše řešení. A jediným řešením je přijetí zákona o prokázání původu příjmů a majetku, včetně možnosti zabavení veškerého nelegálně nabytého majetku. Pravomoci prezidenta Přímo volený prezident má silnější mandát, neměl by tedy mít i silnější pravomoci? Prezident má dva druhy pravomocí - formální a neformální. Formální definuje Ústava a neformální závisí na jeho schopnostech komunikovat a dosahovat dohod. První československá ústava z roku 1920 dávala Masarykovi velmi omezené pravomoci, ale i navzdory tomu se stal uznávanou a vlivnou osobností. Proto si myslím, že současné pravomoci jsou dostačující. Jaký je Váš názor na prezidentské milosti? Vysvětloval byste blíže důvod omilostnění? Ne, protože bych milosti neuděloval. Pouze v jediném případě, když by někdo trpěl nevyléčitelnou nemocí a chtěl by poslední týdny svého života strávit v domácím prostředí. V tomto případě bych milost zvážil z humanitárních důvodů, netýkalo by se to ovšem lidí odsouzených za zvlášť závažné trestné činy. Jakým způsobem byste vybíral členy ČNB? Navrhoval byste členy po konzultaci s premiérem či ministrem financí? Kdo si přečte Ústavu, ví, že se jedná o výlučnou pravomoc prezidenta. Nicméně v každém případě bych se radil s odborníky. Polovinu členů bankovní rady bych jmenoval z keynesiánců, polovinu z friedmanovců, protože to jsou dvě relevantní ekonomické školy. Životopis prezidenta republiky Miloše Zemana Narozen 28.září 1944 v Kolíně, otec poštovní úředník, matka učitelka. Rodiče se krátce po jeho narození rozvedli, takže vyrůstal pouze s matkou Základní devítiletá škola v Kolíně Střední ekonomická škola v Kolíně. Pro referát o T.G. Masarykovi mu bylo zakázáno pokračování ve studiu na vysoké škole pracuje ve strojírnách Tatra Kolín. Při tom od roku 1965 mu je umožněno alespoň dálkové studium na Vysoké škole ekonomické v Praze, obor národohospodářské plánování. V roce 1967 přechází na denní studium téže školy. 9

10 V roce 1968 vstupuje do Komunistické strany Československa. V roce 1969 promuje s červeným diplomem s diplomovou prací na téma prognostiky (s názvem Futurologie a budoucnost). Téhož roku začíná vyučovat tento obor na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1970 vyloučen z Komunistické strany Československa pro nesouhlas se sovětskou okupací a počínající normalizací. V letech bez trvalého pracovního poměru, živí se příležitostnými studiemi pod cizím jménem. V roce 1971 nastupuje do tělovýchovného podniku Sportpropag, kde vybudoval oddělení komplexního modelování, označované jako Slušovice výzkumu". První manželství v letech , syn David ( v současnosti lékař). V roce 1984 je na pokyn ÚV KSČ oddělení komplexního modelování zrušeno za údajně protistranický sborník Metodologické problémy společenskovědního výzkumu" a je opět propuštěn ze zaměstnání. V roce 1984 nastupuje do zemědělského podniku Agrodat, kde se zabývá simulačními modely zemědělských systémů. V roce 1986 se stává členem Světové prognostické společnosti (Word Futures Research Society). V září 1989 je potřetí propuštěn z práce za předchozí článek Prognostika a přestavba" publikovaný v Technickém magazínu. Účastní se demonstrace 17. listopadu 1989 na Národní třídě, koncem listopadu a počátkem prosince vystupuje na demonstracích na Letné, na besedách v divadlech a vysokých školách. V lednu 1990 je zaměstnán v Prognostickém ústavu ČSAV. Koncem ledna 1990 je za Občanské Fórum kooptován do Federálního shromáždění. V červnu 1990 je znovu zvolen poslancem Federálního shromáždění za OF, stává se předsedou rozpočtového výboru a členem předsednictva Federálního shromáždění. Ve volbách v roce 1992 kandiduje za Českou stranu sociálně demokratickou, kam přešel po rozpadu Občanského fóra a je znovu zvolen poslancem Federálního shromáždění. V únoru 1993 je zvolen předsedou ČSSD. Tato strana, která ve volbách v roce 1992 získala 7 % voličských hlasů, získala ve volbách % a ve volbách v roce % hlasů voličů. Do funkce předsedy ČSSD je znovu zvolen v letech 1995, 1997 a V roce 2001 již nepřijal kandidaturu na funkci předsedy ČSSD se zdůvodněním, že splnil svůj úkol tím, že přispěl k tomu, že se Sociální demokracie stala nejsilnější politickou stranou v České republice. Druhé manželství až doposud, dcera Kateřina (v současnosti studentka gymnázia) V letech zvolen předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V této funkci se snažil o rovnoprávnou spolupráci všech parlamentních stran, samozřejmě včetně dvou nejsilnějších. 10

11 V roce 1998 jmenován předsedou vlády České republiky. Tato vláda přejímala zemi v době hospodářské krize, projevující se poklesem hrubého domácího produktu a reálných mezd. Do roku 2002 se podařilo zemi z této krize vyvést, zvýšil se ekonomický výkon i životní úroveň, zečtyřnásobil se příliv přímých zahraničních investic, inflace klesla z 10 % na 3 %, byla profesionalizována armáda, provedena reforma veřejné správy a privatizován bankovní sektor. V letech při tom vláda postupně snižovala deficit státního rozpočtu, který v roce 2002 dosáhl hodnoty 46 miliard korun. V roce 2002 odmítnul znovu kandidovat na předsedu vlády se zdůvodněním, že splnil svůj úkol - vyvedení země z ekonomické krize. Na podzim 2002 členové a příznivci Sociální demokracie ve dvou oddělených referendech vyzvali Miloše Zemana, aby kandidoval do funkce prezidenta České republiky. V roce 2003 nebyl zvolen prezidentem České republiky vzhledem k tomu, že proti němu hlasovalo 27 poslanců ČSSD. Od roku 2003 žije jako starobní důchodce trvale ve dvou obytných místnostech staré tvrze na Vysočině. V roce 2005 vydává knihu Jak jsem se mýlil v politice", která se počtem prodaných výtisků stala nejúspěšnější z jeho knih a byla vyhlášena bestsellerem roku. V roce 2006 aktivně podporoval Sociální demokracii ve volební kampani, ale odmítl nabídku tehdejšího předsedy Jiřího Paroubka, aby znovu za sociální demokracii kandidoval na funkci prezidenta republiky s poukazem na své zkušenosti z prezidentské volby v roce V březnu 2007 vystupuje ze sociální demokracie pro nesouhlas s politikou předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. V prosinci 2009 zakládá Stranu Práv Občanů a na březnovém sjezdu 2010 je zvolen jejím předsedou. Ve volbách v květnu 2010 získává tato strana 4,3 % voličských hlasů. Protože nesplnil svůj slib překročení pětiprocentní hranice, rezignuje na funkci předsedy Strany Práv Občanů. Na sjezdu této strany v listopadu 2010 byl zvolen čestným předsedou, jímž je dosud. Životopis prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga Narodil se 10.prosince 1937 v Praze jako nejstarší syn Karla Schwarzenberga a jeho manželky Antonie. V prosinci 1948 museli opustit republiku a uchýlit se do zahraničí. Ve Vídni a Štýrském Hradci studoval práva a v Mnichově lesnictví. Kvůli předčasné smrti svého adoptivního otce Jindřicha Schwarzenberga musel studia přerušit a začít hospodařit na rodinných statcích v Rakousku a Bavorsku. Jako předseda Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva se zejména v 80. letech zasazoval o dodržování lidských práv v Evropě. O otázce lidských práv jednal v bývalém SSSR, v Bulharsku, v Kosovu a také u nás. V rodinném sídle v Bavorsku založili společně s doktorem Vilémem Prečanem na podporu československého exilu a disentu Československé dokumentačního středisko (archiv tehdy zapovězené literatury). Sbírka je dnes součástí Národního muzea a je uložena v Praze. 11

12 Na podzim roku 1989 se vrátil do vlasti a 10. července 1990 byl jmenován kancléřem prezidenta republiky. V roce 1992 vedl první delegaci OSCE do Náhorního Karabachu po vypuknutí války mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Z funkce kancléře odešel v roce 1992 v souvislosti s abdikací prezidenta Václava Havla. V letech 1992 až 2004 se věnoval řízení rodinného podniku, tedy hlavně lesnictví a údržbě jemu svěřených památek. Nadále působil v řadě nadací, komisí a spolků, kde uplatňoval své zkušenosti z dlouholeté práce v mezinárodních vztazích. V senátních volbách v roce 2002 neúspěšně kandidoval v obvodu Strakonice, v listopadu 2004 byl ve volebním obvodu Praha 6 zvolen senátorem, nominován byl US- DEU a ODA. 9. ledna 2007 byl Karel Scharzenberg jmenován ministrem zahraničí ČR, do vlády byl nominován Stranou zelených. Dne 8. července 2008 v této funkci podepsal s americkou ministryní zahraničních věcí Condoleezzou Riceovou smlouvu o umístění radarové základny USA na území Vojenského újezdu Brdy. V červnu 2009 spolu s Miroslavem Kalouskem zakládá stranu TOP 09 a nyní je jejím předsedou. V květnových volbách r.2010 byl zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Od je ministrem zahraničních věcí České republiky. Mezi jeho záliby patří politika, staré a nové umění, zvláště moderní architektura. 12

13 A co o nich napsali noviny a řekli politici Prezident Václav Klaus o Schwarzenbergovi: jak se dívá na české korupční skandály muž, který žije desítky let ve Spojených státech. Hlava státu by se měla proti úplatkům ohradit jako první : Václav Klaus Zdroj: Zpochybnění Benešových dekretů v prezidentské kampani jedním z kandidátů považuji za skandální a ničím neomluvitelné. Jasně tím demonstroval, že není autentickým Čechem. Konec konců, i jeho první rozhovor po volbách (Právo, 28. ledna 2013) ukázal, že to nebylo žádné uřeknutí. Nelze říci, že Václav Klaus připravil půdu pro kauzy typu Davida Ratha, ale od devadesátých let založil prostředí, ze kterého vyrašila současná korupce, tvrdí Jan Švejnar, muž který zvažuje kandidaturu na českého prezidenta. HN: O čem svědčí kauza Rath? Je to bohužel situace, kdy celý politický proces a státní správa je do velké míry pod vlivem korupce. Je to dlouhodobý problém. Začalo to v devadesátých letech, velký vliv na vytvoření tohoto prostředí měla opoziční smlouva Klaus Zeman. Na všech úrovních vidíme, že korupce je na takové úrovni, že se s tím musíme bezpodmínečně vypořádat. Ekonom Švejnar o Klausovi a Zemanovi v Hospodářských novinách mluví i o tom, Dienstbier o Zemanovi: Jiří Dienstbier Zdroj: A.cz: Není ale schizofrenie, pokud ČSSD radí zvážit podporu Zemanovi, ale řada lidí (Vladimír Špidla, Lubomír Zaorálek, vy) má výhrady? Pro sociální demokracii je to naprosto šílená situace! Pro nás tam není dobrá volba. Pro mě Miloš Zeman napojený na to, čemu s nadsázkou říkám "mafiánské" kruhy, je naprosto nepřijatelný. 13

14 Boris Šťastný k volbě prezidenta: Boris Šťastný Zdroj: Šťastný prohlásil, že se od usnesení špiček ODS distancuje a bude volit Miloše Zemana. "Je to rozhodnutí bez širšího mandátu, izolované od podpory zdola. V mém místním sdružení, oblasti ani regionu se o tom nejednalo. Já se od tohoto rozhodnutí distancuji, řekl Právu. Poslanec souhlasí s prezidentem Václavem Klausem, že do druhého kola volby nepostoupil žádný pravicový kandidát. Oba pokládám za levicové, přinejlepším středolevé. Budu volit toho méně levicového a to je Miloš Zeman, uvedl Šťastný. Budu ho volit proto, že ho pokládám za zkušeného ekonoma. Jeho názory jsou ekonomicky liberálnější než Karla Schwarzenberga, blíž postojům ODS, zdůvodnil. Šťastný kritizuje na Schwarzenbergovi především jeho odcizení od České republiky. Je to vidět na jeho neznalosti gramatiky a české hymny. Také je součástí politického proudu, který ODS v minulosti nesmírně poškodil, řekl Šťastný. Ředitel gymnázia Václav Klaus mladší: Václav Klaus mladší Zdroj: Ředitel pražského gymnázia PORG Václav Klaus mladší poukázal na fakt, že otec manželky Karla Schwarzenberga byl aktivní nacista. V rozhovoru s Martinem Veselovským na Radiožurnálu řekl Václav Klaus mladší 17. ledna o tchánovi Karla Schwarzenberga toto: Je poměrně známým faktem, že otec budoucí první dámy Johann Hardegg byl poměrně aktivní nacista, dokonce účastník puče nacistického, kdy byl zavražděn rakouský kancléř Dollfus. A já to samozřejmě chápu, že lidé za svoje tchány nemohou nebo rodiče případně, ale na druhou stranu prostě, myslím si, že by to mělo být téma prostě v této zemi. 14

15 A Lidové noviny kontrovali článkem o dědečkovi Václava Klause ml.: Má- li být v této zemi tématem minulost tchána prezidentského kandidáta, pak jí logicky musí být i minulost tchána úřadujícího prezidenta. Přestože o tom možná Václav Klaus mladší nic netuší, jeho dědeček Štefan Miština má minulost podobně temnou jako Johann Hardegg. S tím rozdílem, že Hardeggova minulost je poměrně známým faktem, kdežto o Mištinově minulosti doposud nikdo nic nevěděl (Mištín pracoval u tajné policie fašistického Slovenska a sepisoval majetek slovenských židů). Argumentovat proti někomu minulostí jeho rodičů či příbuzných je mimořádně hloupé a nevkusné. Pokud zároveň jedním dechem dodáme, že lidé za své rodiče či tchány nemohou, pak také vrcholně licoměrné. S rodinnou historií by se měl každý popasovat sám: ve střední Evropě nebude mnoho těch, jejich předci či příbuzní se nijak nezapletli se žádným z nedemokratických režimů, jež tu v minulém století vládly, jakkoli počet těch, kteří se podíleli na nacistickém převratu nebo sepisovali majetek Židů určených k likvidaci, zas tak vysoký nebyl Vzhledem ke stížnostem na průběh prezidentských voleb, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu připomíná pohádku O chytré horákyni. NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD ROZHODL VALNOU VĚTŠINU VOLEBNÍCH STÍŽNOSTÍ Ze zbývajících nerozhodnutých návrhů na neplatnost volby prezidenta dnes volební senát Nejvyššího správního soudu rozhodl o 20 podáních. Z nich dvě pro opožděnost odmítl a 18, které rozhodoval meritorně, zamítl. Stručná informace k vybraným usnesením sp. zn. Vol 44/2013, sp. zn. Vol 12/2013 a sp. zn. 15/2013. Navrhovatelé v těchto řízeních napadli zejména způsob vedení kampaně ze strany zvoleného kandidáta Miloše Zemana, jeho týmu i dalších osob, které s osobou Miloše Zemana nejsou přímo spojeny. Soud vycházel v obecné rovině z toho, že v podmínkách demokratického státního režimu a svobodných voleb bývá obvyklé, že kandidáti a jejich stoupenci využívají možnosti vedení pozitivní i negativní kampaně. Soudci připomněli, že jakákoliv přímá volba je svázána nejen s pozitivním zdůrazněním vlastních předností, ale i s prvky negativních sdělení, která mají za cíl voliče odradit od volby protikandidáta. Samotné vedení negativní kampaně, které se soustředí na chyby, nevýhody či slabé stránky protivníka, není protizákonné, má ale své normativní hranice. Jedním ze zákonných limitů je povinnost vést kampaň čestně a poctivě a především zákaz zveřejňovat nepravdivé údaje. Možnosti volebního soudu jsou ale v této fázi volebního procesu limitované: jeho pravomocí je pouze rozhodnout o neplatnosti voleb, což je natolik závažný zásah do projevené vůle voličů, že k němu lze přistoupit pouze ve výjimečných případech. Soud tedy nemůže pískat všechny volební fauly, ale pracuje pouze v režimu regulérnost voleb- neplatnost voleb. Jak připomíná A. Schopenhauer, často se stává, že kdo odchází z hádky jako vítěz, vděčí za to často ani ne tak správnosti svého úsudku při předložení svého výroku, jako chytrosti a obratnosti, se kterými je obhajoval (Eristická dialektika, Praha, 1991, str. 10). Soud nepovažuje za smysluplné pokoušet se analyzovat, 15

16 zda nezřídka velmi problematické způsoby agitace byly používány spontánně anebo byly pečlivě připravovány předem. V konečném důsledku ani netvrdí, že nesměly být používány vůbec samozřejmě s výhradou, že se nejedná přímo o lži. Pokud by totiž tyto ambice měl, stavěl by se do pozice konečného arbitra slušnosti a etiky, což mu však nepřísluší. Volební kampaň totiž není ničím jiným než bojem o hlasy voličů a v jejím rámci jsou proto voličům předkládány často velmi emocionální a vyostřenou formou argumenty, které mají ovlivnit jejich rozhodování. Osoby veřejně činné, tedy zejména politici, musí ostatně akceptovat větší míru veřejné kritiky než V posuzovaných případech šlo konkrétně především o inzerát otištěný v deníku Blesk v první den druhého kola volby a dále o šíření nepravdivých informací o vystěhování paní Bílé ze zámeckého bytu v Čimelicích, o údajné podpoře Bernda Posselta protikandidátovi Karlu Schwarzenbergovi či o pokusy spojovat rodinu kandidáta s fašistickým a nacistickým hnutím. Soud shledal, že se v těchto případech opravdu jednalo o nepravdivá tvrzení i lži. Dospěl tak k závěru, že v průběhu volební kampaně došlo k nezákonnostem schopným ovlivnit volební výsledek, avšak nikoliv tak intenzivním způsobem, který by mohl konečný výsledek změnit. V projednávaných věcech byla pro soud velmi podstatná následující okolnost. Na každý, byť i neférový, argument měl jiní občané. Podle soudců do rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc vstoupit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu způsobily nebo mohly zřejmě způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát. V tomto kontextu je však vhodné spolu s L. Fullerem připomenout, že většina nespravedlností tohoto světa není páchána pěstmi, ale lokty (Morálka práva, Praha, 1998, str. 147), což přeneseně na volební soudnictví znamená, že k prohlášení voleb za neplatné nemusí docházet jen v případě jedné intenzivní protizákonnosti, nýbrž také u většího množství protizákonností slabších, uvádí se v usnesení sp.zn Vol 44/2013. oponent v rámci kampaně šanci odpovědět. Jinak řečeno, v případech, kdy je namítána nekorektnost vedení volební kampaně některým z kandidátů, musí soud hodnotit nejen jednotlivé skutky z hlediska jejich závažnosti a intenzity, nýbrž také jejich načasování. Lze si tak - v obecné rovině - představit případy, kdy i protiprávní útoky menší intenzity mohou nabýt na významu při hodnocení korektnosti kampaně jako celku, pokud jsou učiněny v době, která protikandidátovi fakticky znemožňuje na ně jakkoliv efektivně zareagovat. Naopak zase může dojít k situaci, že i zjevně závažný faul, k němuž však dojde dlouho před hlasováním voličů, volební výsledek výrazněji neovlivní, neboť dotčený kandidát na něj může přiměřeným způsobem odpovědět a v konečném důsledku z toho třeba nakonec i politicky profitovat. V těchto volbách se s výjimkou zmíněného inzerátu v deníku Blesk vždy jednalo o tvrzení a informace, na které mohl protikandidát K. Schwarzenberg, případně jeho podporovatelé, přiměřeně zareagovat a je pak věcí voličů, jakým způsobem celou situaci zhodnotí. Volební senát proto všechny tyto návrhy na neplatnost volby prezidenta zamítl. Výběr z novin a internetu sestavil Jiří Línek 16

17 PŘEDSEDNICTVO INFORMUJE akce pořádané v letošním roce března v 10:00 (čtvrtek) pietní vzpomínka u hrobu T.G.Masaryka v Lánech odjezd v 07:30 od Pankrácké věznice 11. března v 10:00 (pondělí) setkání- pieta na pohřebišti v Praze Motole 25. května v 10:00 (sobota) pieta v Jáchymově (Jáchymovské peklo) odjezd v 07:30 od Pankrácké věznice 20. června v 10:00 (čtvrtek) pieta gen.h.píky v Praze 6 u budovy GŠ AČR, MO ČR 26. června v 10:00 (středa) pieta na Čestném pohřebišti III.odboje v Ďáblicích 27. června ve 13:00 (čtvrtek) pieta- výročí popravy Dr.M.Horákové věznice Pankrác 14. září v 10:00 (sobota) výročí úmrtí T.G.Masaryka Lány odjezd v 07:30 od Pankrácké věznice 21. září v 11:00 (sobota) pieta u pomníku popravených pol.vězňů Znojmo VELIKONOČNÍ SVÁTKY UŽ JSOU TADY A TAK VÁM PŘEJEME BOHATOU POMLÁZKU, BAREVNÁ VAJÍČKA, JARO JAKO MALOVANÉ, HODNĚ SLUNÍČKA A RADOST Z KAŽDÉHO PROŽITÉHO DNE. V minulém čísle byly vloženy poštovní poukázky pro úhradu členského příspěvku a za časopis. Vloudila se chybička, do časopisu byly nedopatřením vloženy poukázky A pro bezhotovostní platbu na účet, místo poukázek C pro platbu v hotovosti. V podstatě by to nevadilo, problém je pouze v tom, že banka neuvádí jméno plátce a tím bychom nemohli zaevidovat jmenovitě kdo peníze posílá. Proto do tohoto čísla byly vloženy poukázky správné. Kdo ještě neprovedl platbu má možnost tak učinit. Členský příspěvek je stále 150,- Kč a za časopis 200,- Kč. Bylo by vhodné úhradu provést do konce dubna. Za tuto chybu se omlouváme! 17