Obecná a potravinářská biochemie pro bakalářské studium. doc. Ing. Alexander Čegan, CSc.

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Obecná a potravinářská biochemie pro bakalářské studium. doc. Ing. Alexander Čegan, CSc."

Transkript

1 Obecná a potravinářská biochemie pro bakalářské studium doc. Ing. Alexander Čegan, CSc. RNDr. Lucie Korecká, Ph.D. Univerzita Pardubice Fakulta chemicko-technologická 2010

2

3 Obsah 1. Biochemie historie a vývoj, základní pojmy Charakteristika živých systémů a jejich vztah s okolním prostředím Látkové složení živých systémů Buňka základní strukturní a funkční jednotka živých systémů Prokaryotická buňka Eukaryotická buňka Vnitřní prostředí voda, minerály Voda a její role v organismu Minerální látky Makroelementy Mikroelementy Stopové prvky Toxické prvky Aminokyseliny, peptidy, bílkoviny Kódované aminokyseliny základní funkce, význam v potravinách Peptidy - vznik peptidové vazby, biochemie peptidů, potravinářsky významné peptidy Proteiny struktura, rozdělení proteinů podle funkce v organismu Enzymy Klasifikace enzymů, názvosloví a biochemický význam, Aktivní centrum enzymů, alosterické místo Chemie kofaktorů Kofaktory oxidoreduktáz Kofaktory transferáz Kinetika enzymových reakcí Látky ovlivňující činnost enzymů: Aktivní centra enzymů Specifické působení enzymů Metabolismus bílkovin Trávení bílkovin hydrolytické štěpení Odbourávání aminokyselin Transaminace Dekarboxylace Aldolové štepení Oxidační deaminace Odbourávání uhlíkatých koster aminokyselin Biosyntéza aminokyselin Proteosyntéza bílkovin Odbourávání amoniaku Metabolismus amoniaku Asimilace amoniaku Vylučování amoniaku Ornithinový cyklus Nukleosidy, nukleotidy a nukleové kyseliny Struktura a funkce v organismu Genetický kód a mutace Genetická informace a její přenos Metabolismus nukleových kyselin a jejich bazí Odbourání nukleových kyselin Odbourání purinových bazí Odbourání pyrimidinových bazí Biosyntéza purinových bazí Biosyntéza pyrimidinových bazí... 44

4 9. Sacharidy Monosacharidy struktura, základní funkce, význam v potravinách Oligosacharidy a polysacharidy struktura, funkce v organismu Metabolismus sacharidů Trávení sacharidů enzymatické štěpení Glykolýza Pyruvát a jeho další osud v organismu Pentózový cyklus Syntéza a degradace glykogenu Biosyntéza sacharidů Lipidy Lipidy struktura, základní funkce, význam v potravinách Lipoproteiny struktura a funkce Metabolismus lipidů Trávení lipidů hydrolytické štěpení Odbourání mastných kyselin β oxidací Metabolismus glycerolu Biosyntéza mastných kyselin Biologické oxidace Citrátový cyklus Glyoxylátový cyklus Dýchací řetězec a oxidativní fosforylace Chemiosmotická teorie vzniku ATP Přenos protonů a elektronů v dýchacím řetězci Vitamíny struktura, funkce, základní dělení Látky s antioxidačním účinkem funkce, základní dělení Bioflavonoidy Antioxidačně působící enzymy Hormony endokrinní žlázy, základní funkce hormonů...78

5 1. Biochemie historie a vývoj, základní pojmy Biochemie je přírodní věda, která se zabývá molekulami, jež jsou součástí živých buněk a organismů, a jejich chemickými reakcemi. Vychází z poznatků biologie, chemie, fyziky, fyziologie anatomie. Jako samostatná vědní disciplína se formovala na základě několika teorií. Buněčná teorie v roce 1847 byla Schleidem a Schwannem formulována do 4 základních konstatování, a to že veškerou živou hmotu tvoří buňky, všechny buňky pocházejí z jiných buněk, informace potřebné k životu buňky a k produkci nových buněk se předávají z generace na generaci, a v buňkách probíhají chemické reakce zajišťující metabolismus buňky. Evoluční teorie byla vyslovena v roce 1859 Darwinem a její myšlenkou je, že vývoj současných organismů probíhal selekčním způsobem, tj. přirozeným výběrem nejschopnějších jedinců Teorie dědičnosti v letech postupně na základě objevů Mendela, Morgana a dalších vysvětluje zákonitosti přenosu genetické informace obsažené v jaderných strukturách buněk Termín biochemie jako takový použil prvně, v roce 1903, Hoppe Scyler, v samostatnou vědní disciplínu s teoretickým a experimentálním základem se však vyvinula až ve 30. letech minulého století. Je nepostradatelná pro veškeré vědy o životě. Biochemie nukleových kyselin je základem genetiky a opačně. Překrývá a doplňuje se s fyziologií, imunologií, farmakologií a farmacií, toxikologií, patologií. Biochemických postupů a metod využívají mikrobiologové, zoologové či botanici. Nezastupitelnou roli hraje biochemie v lékařství, kde umožňuje rozlišení zdraví a nemoci. V současnosti lze biochemii definovat jako vědu studující 4 základní problémy: 1. Látkové složení živých systémů tato oblast biochemie se vyvinula z organické chemie a bývá označována jako statická biochemie. Studuje jednotlivé izolované součásti živých systémů z hlediska jejich struktury a zastoupení v jednotlivých organismech. 2. Vznik a další osud jednotlivých látek v buňkách tato oblast nazývaná jako dynamická biochemie studuje látkovou přeměnu neboli metabolismus živých organismů. Sleduje tok hmoty a energie uvnitř živého systému nebo mezi systémem a jeho okolím. 3. Souvislost chemického dění v organismu s fyziologickými projevy tato část nazývaná funkční biochemií studuje metabolické procesy s fyziologickými projevy živých objektů (biochemie trávení, nervové činnosti). 4. Způsob uspořádání jednotlivých molekulárních složek v živém jedinci popisuje zákonitosti molekulové organizace živých systémů, organizace a řízení chemického dění, které v nich probíhá, vztahu mezi průběhem biochemických přeměn a uspořádáním základních buněčných struktur. 1.1 Charakteristika živých systémů a jejich vztah s okolním prostředím Živé systémy (organismy) mají řadu specifických vlastností, které chybějí systémům neživým. Z pohledu biochemie jsou důležitými vlastnostmi: Vztah k okolnímu prostředí Neživé systémy mají k okolí vztah pasivní, živé systémy se k okolí chovají aktivně. Z okolí přijímají látky, které jsou nezbytné pro jejich existenci, chemickými pochody (metabolické pochody) je přeměňují a přebytečné odpadní produkty vylučují do okolního prostředí. Tento tok hmoty mezi organismem a prostředím a přeměnu energie označujeme jako látkovou přeměnu neboli intermediální metabolismus. Zatímco děje probíhající v neživém organismu vedou pouze k jeho základním změnám (tvar, podstata), chemické děje v živém organismu jeho změny nezpůsobují, ale umožňují jeho existenci. Každý živý organismus má schopnost komunikace s okolím, která je zprostředkována pomocí receptorů, jejichž prostřednictvím organismus přijímá určité signály, na různé úrovni dokonalosti je zpracovává a v některých případech signály do okolního prostředí i vysílá (dráždivost). Každý živý systém je schopný adaptace, což znamená, že je organismus ovlivňován vnějším prostředím, určitým způsobem na něj reaguje a určitým podmínkám je schopen se přizpůsobit. Stálost vnitřního prostředí Bez ohledu na podmínky vnějšího prostředí mají živé organismy schopnost udržovat své základní vlastnosti, mezi které patří teplota, ph, osmotický tlak, koncentrace složek, v určitém, velmi úzkém rozmezí hodnot. Tento jev je označován jako homeostáza. K zajištění homeostázy jim slouží celá soustava regulačních mechanismů, které se v systémech postupně vyvinuly. Časově omezená existence Živé systémy existují pouze po určitou dobu. Organismy vznikají rozmnožováním. Schopnost množení je vlastností pouze živých systémů. Rozmnožováním vzniklý útvar je obvykle tvarově a funkčně odlišný od rodičovských

6 organismů. Typické podoby získává v průběhu složitého procesu vývoje, tzv. ontogeneze. Jednotlivé druhy vznikly vývojem trvajícím miliardy let, během něhož nevyhovující druhy zanikly, tzv. fylogeneze. Intermediální metabolismus je složitou sítí chemických dějů, kterými organismus přijímá energii, stavební materiál a využívá je pro zajištění své existence. Plní několik základních úkolů, vlastností: zajišťuje energii a stavební materiál, zajišťuje výrobu složek pro organismus. Metabolické dráhy jsou nevratné a jsou regulované. Ve všech eukaryotních buňkách probíhají na specifických místech a metabolické pochody jsou provázeny velkou změnou Gibbsovy energie, která dává dané dráze, reakci, směr. Pokud jsou dva produkty navzájem metabolicky převeditelné, musí být dráha vedoucí od prvního k druhému produktu odlišná od dráhy, vedoucí od druhého k prvnímu. Existence nezávislých drah umožňuje kontrolu rychlostí obou pochodů. Na začátku je alespoň jedna reakce nevratná a směřuje první meziprodukt po dráze dál. Vše je regulováno enzymaticky, aby byla zajištěna nevratnost a substrát s produktem se nedostaly do rovnováhy. V organismech probíhají dva typy metabolických procesů. Prvním typem je katabolismus (disimilace), který zahrnuje procesy přijímání energie a stavebních materiálů, rozkladné procesy v závislosti na potřebách organismu. Rozklad složitých metabolitů na jednodušší produkty je exergonický proces, při kterém je energie uložena do ATP nebo NAD (P)H, ty jsou následně zdrojem energie pro anabolické procesy. Látky vstupující do metabolických procesů označujeme jako substráty. Druhým typem je anabolismus (asimilace, biosyntéza), kdy dochází ke vzniku nových, chemicky složitějších látek. V zásadě se jedná o opačné pochody katabolického děje. Jednoduché látky pro tvorbu složitějších označujeme jako prekurzory. Metabolické dráhy plnící současně katabolické i anabolické funkce označujeme jako amfibolické dráhy. K doplňování vyčerpaných meziproduktů metabolických drah slouží tzv. anaplerotické reakce. Všechny biochemické reakce probíhají ve vodném prostředí, za mírných podmínek (T, p, ph), mají specifický způsob regulace pomocí enzymů a jednotlivé reakce na sebe navazují. Látky vstupující do metabolických pochodů, stejně jako jejich přeměna na produkty, vykazují vysokou selektivitu a metabolické reakce jsou různě složité. Podle způsobu získávání energie, zdroje uhlíku a donoru elektronů můžeme organismy rozdělit na fototrofní, získávající energii při procesu fotosyntézy, při níž jsou molekuly CO 2 a H 2 O přeměňovány na sacharidy a chemotrofní, získávající energii oxidací organických sloučenin (cukrů, tuků, bílkovin), získaných většinou z fototrofních organismů. 1.2 Látkové složení živých systémů Všechny organismy jsou principiálně složeny ze stejných typů látek, většinou i ve velmi podobném zastoupení. Molekulové součásti živých systémů označujeme jako biomolekuly. Mezi biomolekuly patří voda a organické molekuly proteiny, sacharidy, lipidy a nukleové kyseliny. Voda tvoří 60 95% hmoty buněk, tkání a orgánů, je základním prostředím pro veškeré procesy v buňce, zajišťuje stálost vnitřního prostředí a podílí se na udržování konstantní teploty organismu. Bílkoviny jsou makromolekulární látky složené z aminokyselin, jsou to nejvíce zastoupené organické sloučeniny (50-80%) s řadou funkcí, jako jsou funkce stavební, transportní, katalytické, regulační a obranné. Nukleové kyseliny jsou biomakromolekuly, jejichž strukturu tvoří vzájemně propojené nukleotidy. Jejich funkcí je uchování, přenos a zabudování genetické informace v DNA a RNA. Sacharidy v podobě polyalkoholů s oxoskupinou mají vysoký obsah hlavně u rostlin. Fungují jako zdroj a zásoba energie, jejich funkce je i stavební. Lipidy, estery vyšších mastných kyselin a alkoholů nebo jejich derivátů jsou zdrojem a zásobárnou energie (TAG triacylglyceroly), v podobě polárních lipidů pak plní stavební funkci jako složky membrán. Struktura (konformace) biomakromolekul: Primární struktura: určuje pořadí (sekvenci) jednotlivých monomerních jednotek, které biomolekulu tvoří, způsob jejich spojení, někdy je označována jako kovalentní struktura, vzhledem ke kovalentním vazbám, které ji tvoří. Sekundární struktura: charakterizuje vzájemný prostorový vztah sousedních nebo blízkých monomerních jednotek v jednotlivých úsecích řetězce, má většinou určité rysy pravidelnosti, na tvorbě se podílí vodíkové vazby, disulfidové vazby Terciární struktura: udává vzájemné prostorové pozice vzdálených částí řetězce a tím i tvar, postrádá rysy pravidelnosti, je tvořena elektrostatickými či hydrofobními interakceni Kvarterní struktura: pravidelné prostorové uložení molekulových podjednotek za tvorby velkých, vysoce symetrických útvarů 1.3 Buňka základní strukturní a funkční jednotka živých systémů Základní strukturní a funkční jednotkou živých systémů je buňka. Je to nejmenší část živých systémů, nesoucí vlastnosti, jako jsou samoreprodukce, metabolismus, adaptace.

7 Mikroorganismy (bakterie) jsou tvořeny jedinou buňkou, vyšší organismy jsou mnohobuněčné. Buňky vyšších organismů tvoří soubory (tkáně, orgány), které nesou speciální funkce. Buňky jsou různých tvarů a velikostí, bez ohledu na tyto rozdíly však existují dva typy, lišící se tvarem, velikostí, vnitřní strukturou a organizací Prokaryotická buňka Prokaryota, z řeckého pro (před) a karyon (jádro), je označení pro evolučně velmi staré organismy. Řadíme sem malé, relativně primitivní buňky mikroorganismů a řas. Prokaryotická buňka (Obr. 1) je podstatně jednodušší a menší než buňka eukaryot. Její velikost (0,5 3 µm) odpovídá přibližně velikosti mitochondrií buněk vyšších organismů. Genetická výbava je soustředěná do jediného chromozomu, tvořeného jednou dvouvláknovou DNA a neobsahujícího bílkovinné složky (histony). Má jediný membránový systém složený z polysacharidů a tvoří pevnou buněčnou stěnu oddělující buňku od okolí, která obsahuje peptidoglykan. Jaderná oblast ani jiné části buňky nejsou ohraničené membránami. Může obsahovat plazmidy. Má li bičík, tak prokaryotického (bakteriálního) typu. Nevytváří mnohobuněčné organismy, nanejvýše kolonie. Prokaryotické buňky se vyznačují rychlým růstem, jsou všudypřítomné, mají krátký čas plození a genetickou flexibilitu. Obr. 1. Prokaryotická buňka [převzato z: Eukaryotická buňka Eukaryotický typ buněk mají veškeré organismy náležející do nadříše Eukaryota, tedy prvoci, živočichové, rostliny i houby. Nicméně, jejich buňky se mezi sebou navzájem liší. Eukaryotické buňky (Obr. 2) jsou oproti prokaryotickým buňkám evolučně vyspělejší, jsou 10 3 až 10 4 krát větší než buňky prokaryotické a také složitější. Jejich vnitřní uspořádání umožňuje stavbu a výživu výrazně větších buněk a je předpokladem pro mezibuněčnou spolupráci potřebnou u mnohobuněčných organizmů. Jsou rozdělené na tzv. kompartmenty a obsahují četné vnitřní membránové systémy a organely ohraničené membránami. Jednotlivé buňky nejsou většinou vzájemně odděleny pevnými buněčnými stěnami, jaké ohraničují buňky prokaryotické, ale flexibilní cytoplazmatickou membránou. Buňky nebývají v těsném kontaktu v důsledku existence odpuzujících se povrchových nábojů. Tím vzniká mezi buňkami ECT prostor. Uvnitř buňky potom prostor označujeme ICT prostor. Buňka je složitým systémem, který se skládá z organel s rozdílnými biologickými a biochemickýcmi funkcemi (Tab. 1).

8 Obr. 2. Eukaryotická buňka [převzato z: Jádro Jádro je úložištěm genetické informace, je lokalizováno uprostřed buňky, ohraničeno dvojitou jadernou membránou s póry usnadňujícími transport makromolekul (RNA). V jádře je uložen chromatin (DNA), který se v době dělení buňky organizuje do formy chromozomů Jadérko Jadérko je struktura, která se nachází v jádře a jejíž funkcí je tvorba r-rna (ribozomální RNA) a účast na regulaci buněčného dělení. Cytoplazma (cytosol) Tato kapalná výplň buňky obklopuje všechny organely a vytváří pro ně prostředí nutné pro jejich činnost. Je to vodný roztok, tvořený většinou z bílkovin viskozní koloidní roztok, dalšími součástmi jsou RNA, lipidy, sacharidy a řada anorganických iontů. Z biochemických pochodů zde probíhá odbourávání glukózy pentózovým cyklem, anabolické pochody jako je syntéza mastných kyselin, aminokyselin Cytoskelet (cytoskeleton) Slouží k udržení tvaru buňky. Je to jakési bílkovinné lešení tvořené sítí mikrotubulů a mikrofilament, umožňující pohyb organel. Hlavní složkou jsou aktin a tubulin Mitochondrie Tyto organely představují elektrárnu buňky, neboť v nich probíhají procesy uvolňující energii. Jejich velikost je 0,5 3 µm, mají dvojitou membránu, z níž vnitřní membrána tvoří tzv. kristy a tvoří tak oddělené prostory. Vnější membrána umožňuje prostup menších molekul (do ). Vnitřní výplň neboli matrix obsahuje enzymy nezbytné pro odbourávání živin. Obsahuje enzymy citrátového cyklu, b-oxidace mastných kyselin, velké množství bílkovin a vodu. Počet mitochondrií v buňce závisí na její energetické potřebě Endoplazmatické retikulum Patří mezi membránové komplexy, obvykle je uloženo v blízkosti jádra a sestává ze sploštělých váčků, jejichž vnitřní prostory jsou propojené do kanálků. Rozlišujeme hladké a drsné endoplazmatické retikulum. Drsné obsahuje přisedlé ribozomy, v nichž probíhá syntéza membránových lipidů a sekrečních bílkovin. Hladké neobsahuje ribozomy a podílí se na produkci lipidů a na modifikaci a transportu bílkovin tvořených v drsném ER Golgiho komplex: Jedná se o další membránový komplex, tvořený sekrečními váčky, v jejichž lumen probíhá připojení sacharidů a lipidů k bílkovinám, které jsou následně transportovány ve váčcích k membráně a exocytózou ven z buňky.

9 Lysozomy: Jsou to 0,25-0,5 µm útvary, které obsahují hydrolytické enzymy štěpící makromolekuly. Podílí se na čištění organismu tím, že štěpí opotřebované molekuly pohlcené pinocytózou nebo fagocytózou (vakuoly). Při zániku buňky lysozomy prasknou a uvolní se enzymy, které buňku rozloží. Podobnými váčky jsou glyoxyzomy, v nichž probíhá glyoxylátový cyklus. Tab. 1 Biochemické procesy probíhající v jednotlivých buněčných organelách Organela Mitochondrie Cytosol Jádro Golgiho aparát Drsné endoplazmatické retikulum Hladké endoplazmatické retikulum Peroxisomy, glyoxysomy Funkce citrátový cyklus, oxidační fosforylace, dýchací řetězec, oxidace mastných kyselin, rozklad aminokyselin (ornitinový cyklus) glykolýza, pentosový cyklus, syntéza mastných kyselin, reakce glukoneogeneze, ornitinový cyklus replikace, transkripce DNA, úprava RNA posttranslační úprava proteinů, tvorba plasmatické membrány syntéza membránově vázaných a sekrečních proteinů a lipidů podíl na syntéze lipidů a steroidů oxidace za vzniku peroxidu vodíku, fotorespirace (glyoxylátový cyklus) Literatura: 1. ( ) 2. ( ) 3. Murray R.K., Granner D.K., Mayes P.A., Rodwell V.W.: Harperova biochemie, Nakladatelství H+H, 2002, ISBN- 10: Voet D., Voet J.G., Pratt Ch.W.: Fundamentals of biochemistry, Wiley 2008, ISBN Vodrážka Z.: Biochemie 1 3, Academia Praha, ( ) 7. Alberts B., Bray D., Johnson A., Lewis J., Raff M., Roberts K., Walter P.: Zklady buněčné biologie, Espero Publishing, 2005, ISBN-10:

10 2. Vnitřní prostředí voda, minerály Vnitřní prostředím organismu rozumíme tekutinu, která je v kontaktu s jednotlivými buňkami, které z ní přijímají látky potřebné pro zajištění svých funkcí a naopak do ní vydávají látky, které jsou produktem metabolických dějů v buňce. Za fyziologických podmínek jsou v organismu udržovány stabilní podmínky v procesu homeostázy. V úzkém rozmezí hodnot jsou udržovány krevní tlak, osmotické poměry, hodnota ph tělních tekutin, tělesná teplota, koncentrace látek v buňkách a tělních tekutinách. 2.1 Voda a její role v organismu Hlavní složkou vnitřního prostředí organismu je voda, která je disociačním prostředkem většiny biologicky aktivních látek. Tvoří univerzální prostředí pro biologické děje, usnadňuje trávení, vstřebávání živin, přeměnu látek, podílí se na regulaci tělesné teploty. Voda je nekalorická živina!! Obsah vody v lidském organismu tvoří 45 70%, tzv. celková tělesná voda (CTV), v závislosti na několika faktorech, mezi které patří věk, stav hydratace organismu, pohlaví. S věkem klesá obsah vody v těle z přibližně 70% u kojenců na 45% u starých osob. U závislosti na pohlaví obecně platí, že ženy mají přibližně o 10% méně vody než muži, což souvisí s vyšším množstvím tuku v ženském těle. Voda v těle se dělí podle toho, zda se nalézá uvnitř buněk nebo mimo ně na intracelulární a extracelulární (Tab. 2). Intracelulární (nitrobuněčná) tělesná tekutina představuje vodnou fázi buňky, v níž probíhají příslušné biochemické děje. Tvoří přibližně 35% celkové tělesné vody. Hlavním kationtem intracelulární vody je K +, hlavními anionty jsou fosfáty. Extracelulární (mimobuněčnou) tělesná tekutina tvoří asi 25% z celkové tělesné vody a je transportním prostředím a rezervou tekutin v organismu. Hlavními kationty extracelulární (mimobuněčné) tekutiny jsou Na +, méně K +, Mg 2+, Ca 2+, hlavními anionty pak Cl -, HCO 3-. Extracelulární voda je navíc tvořena plazmaticku tekutinou, tj. plasmou cirkulující v krevním oběhu (tvoří 4-5% z celkové tělesné vody) a intersticiální tekutinou, tj. mezibuněčnou tekutinou neboli lymfou (tvoří 10-15% z celkové tělesné vody), vyskytující se v lymfatickém systému. Tab. 2: Souhrnné rozdělení celkové tělesné vody v organismu Celková tělesná voda (průměrný celkový obsah 60%) Intracelulární tekutina (35%) Extracelulární tekutina (25%) krevní plazma (4-5%) intersticiální tekutina a lymfa (15%) transcelulární tekutina (1,5%) (tekutina gastrointestinální soustavy, synoviální tekutina, cerebrospinální tekutina, šťávy žláz, tekutina oční bulvy) Voda v organismu je neustále vyměňována a za fyziologických podmínek je potřeba vody v organismu hrazena ze dvou zdrojů. Prvním je tzv. exogenní voda přijímaná potravou, která je hlavním zdrojem vody pro organismus. Denní příjem by měl činit až 3 litry, denní výdej vody je přibližně 2,5 l (1,5 l vyloučeno ledvinami ve formě moči, 500 ml dýcháním, zbytek stolicí a pocením). Druhým zdrojem je tzv. endogenní voda, která je produktem oxidačně redukčních reakcí při metabolických dějích. Příjem tekutin je řízen fyziologickými impulsy (osmotické poměry vnitřního prostředí, změny objemu tekutin, suchost sliznice úst a hltanu), regulací CNS (úmyslná regulace) a v neposlední řadě hormonálně (antidiuretický hormon (ADH) hypofýzy, aldosteron kůry nadledvin) 2.2 Minerální látky Značný vliv na metabolismus vody mají minerální látky a stopové prvky. Pro lidský organismus jsou důležité, přestože jejich denní potřeba je velice nízká (řádově miligramy či mikrogramy). Vzhledem k tomu, že ovlivňují důležité biochemické pochody v našem těle, jsou pro organismus nepostradatelné. Organismus člověka si je nedovede sám vytvořit, musí je získat s běžnou potravou, případně prostřednictvím doplňků stravy. V případě minerálních látek nezáleží pouze na množství jejich příjmu, ale záleží i na formě jejich výskytu. Podle denní potřeby rozdělujeme minerální látky na mikroelementy, jejichž denní potřeba je nad 100 mg, mikroelementy s potřebou do 100 mg a stopové prvky, jejichž potřeba se pohybuje řádově v µg (Tab. 3). 10

11 Tab. 3: Rozdělení minerálních látek podle denní potřeby makroelementy denní potřeba nad 100 mg Na, K, Mg, Ca, Cl, P, S mikroelementy denní potřeba do 100 mg Fe, Cu, Zn, Mn, I, Mo, Se, F, Cr, Co stopové prvky denní potřeba v řádu µg Si, V, Ni, Sn, Cd, As, Al, B Podle fyziologického významu lze minerální látky dělit na esenciální, jejichž příjem je nezbytný pro zachování biologických funkcí, neesenciální, které jsou fyziologicky indiferentní a toxické (Tab. 4). Tab. 4: Rozdělení minerálních látek podle fyziologické funkce Esenciální nutnost příjmu pro zachování biologických funkcí Na, K, Mg, Ca, Cl, P, S, Fe, Zn, Mn, Cu, Ni, Co, Mo, Cr, Se, I, F, B, Si neesenciální fyziologicky indiferentní Li, Rb, Cs, Ti, Au, Sn, Bi, Te, Br Toxické vykazují toxické účinky (inhibice důležitých enzymů) Pb, Cd, Hg, As Jako esenciální označujeme prvky, které jsou přítomny ve všech zdravých tkáních těla, koncentrace takového prvku jsou ve stejných tkáních různých druhů podobné, jejich nepřijímání vede opakovaně k fyziologickým abnormalitám, ale opakovaným příjmem se stav organismu vrací do normálu. Úplné vyloučení prvku vede ke smrti organismu Makroelementy Sodík Sodík je jeden z hlavních minerálů v lidském těle, který hraje důležitou roli v hospodaření lidského těla s vodou, udržování homeostázy krve, udržování osmotického tlaku tekutin a vedení vzruchu po nervových buňkách. Sodný kationt je hlavním kationtem extracelulárního prostoru, kde je udržován enzymem Na + /K + ATPásou, který je také nazýván sodíkodraslíková pumpa. Její hlavní funkcí je přenos tří sodných iontů z vně buňky za současného transportu dvou draselných iontů dovnitř buňky se vznikem elektrochemického gradientu na membráně, který je třeba pro transport dalších látek (glukóza, aminokyseliny, vápník, chloridy). Koncentrace sodíku v krvi je přísně hlídaným parametrem, který je lidským tělem důsledně korigován. Zvýšený příjem sodíku z potravy je spojen se zadržováním vody v těle, aby se zvýšená koncentrace sodíku ve zvýšeném objemu vody zředila. Ledviny při zvýšené koncentraci sodíku začnou sodík ve zvýšené míře vylučovat z těla ven a omezí vylučování vody z těla. Tento mechanismus je jednou z příčin zvýšeného krevního tlaku při nadměrné konzumaci soli, kde je sodík obsažen. Ledviny samozřejmě reagují i na stav opačný. Nízká koncentrace sodíku v krvi je spojena se sníženým vylučování sodíku ledvinami a omezením vylučování vody. Nedostatek sodíku se neprojevuje díky nadměrnému dennímu příjmu běžnou stravou Hlavním zdrojem sodíku v potravě je chlorid sodný ve formě kuchyňské soli nebo jako součást různých potravin. Mezi potraviny s největším obsahem soli patří uzeniny a slaná pečiva. Optimální denní příjem sodíku by měl být přibližně 3 g, ale hodnota příjmu obvykle dosahuje 8 g. Draslík Draslík patří mezi významné minerály lidského těla, který se podílí na udržování osmotického tlaku tělních tekutin, udržování acidobazické rovnováhy a je nezbytný pro správnou činnost svalu. Je nutný pro normální metabolizmus sacharidů a bílkovin i pro funkci některých enzymů. Draslík se zúčastňuje veškerých fosforylačních dějů v organizmu. Jeho obsah stoupá v buňkách, v nichž převládají anabolické (skladné) procesy, naopak katabolizmus je provázen zvýšenými ztrátami draslíku. Draslík se vyskytuje v těle intracelulárně. Nedostatek draslíku v těle může nastat například při dlouho trvajících průjmech, nadměrném pocení, dehydrataci či poruše funkce ledvin. Při nedostatku draslíku dochází k snížení příjmu potravy, zpomalení růstu, zhrubnutí vlasů a ojediněle i ke smrti. Dalšími příznaky nedostatku draslíku je svalová slabost, poruchy srdeční činnosti, útlum CNS a poškození ledvin. Pokud není poškozena funkce ledvin, není možné vyvolat předávkování draslíkem. Pouze při selhání ledvin, při pokročilé dehydrataci nebo po intenzivním šoku může dojít ke zvýšení draslíku v séru. Nadměrné množství draslíku působí diureticky, projevuje se útlumem srdeční činnosti a poruchami vegetativního nervstva. Doprovodnými projevy mohou být zmatenost, slabost, strnulost, brnění končetin a ochablost dýchacích svalů. Draslík je ve výživě běžně dostupný, jeho zdrojem v potravě je ovoce, zelenina, luštěniny, maso či cereální pečivo. Vápník Vápník se spolu s fosforem uplatňuje při mineralizaci kostí a zubů, v kostech se ukládá v průběhu osifikace chrupavky. V buňce je vápník nezbytný pro přenos signálů, správnou funkci bílkovin, regulaci permeability buněčných 11

12 membrán a svalovou kontrakci. Hraje významnou úlohu při aktivaci a inhibici různých enzymů, aktivaci některých hormonů a v procesu srážení krve. V metabolismu tuků se uplatňuje jako emulgační činidlo. Deficit vápníku se projevuje především poruchami tvorby kostí. Může vést ke vzniku křivice (rachitidy) postihující především končetiny, ale i páteř, a to převážně u dospívajících lidí. U dospělých se nedostatek vápníku projevuje řídnutím kostí - osteoporózou, což hrozí především těhotným a kojícím ženám a starým lidem. Pro zabránění vzniku osteoporózy nestačí pouze zajistit dostatek Ca, ale je nutný optimální poměr s množstvím fosforu (1,2 2:1), navíc by měl být zajištěn i dostatečný přísun hořčíku a manganu. Nadměrný příjem vápníku vede k poklesu stravitelnosti a schopnosti organizmu vápník mobilizovat z tělesných zásob. Vysoký příjem vápníku vede také k poruchám minerálního metabolismu, nadměrnému vylučování fosforu a zvýšeným požadavkům na příjem celé řady dalších prvků. Nadbytek vápníku v potravě způsobuje nižší stravitelnost ostatních minerálních látek. Přirozenými zdroji vápníku jsou především mléko a mléčné výrobky, kvasnice, luštěniny, ořechy, a další potraviny. Vápník z potravin rostlinného původu bývá často hůře využitelný, z důvodu přítomnosti látek, které tvoří s Ca nevyužitelné komplexy. Organizmus není schopen v těchto případech Ca vstřebat a ten je vylučován stolicí z těla ven. Vstřebávání vápníku je ovlivněno řadou faktorů. Faktory zlepšující vstřebávání Ca jsou HCl, vitamin D, laktóza, růstové hormony, poměr Ca:P. Faktory omezující vstřebávání Ca pak např. nedostatek HCl a vitaminu D, vysoký příjem fosforu, vláknina či nadbytek tuku ve stravě. Fosfor Fosfor se spolu s vápníkem uplatňuje především při tvorbě kostí. Hraje významnou roli i v metabolismu bílkovin, tuků a cukrů, tvorbě vitamínů skupiny B a podílí se na přenosu energie. Fosfor je vázán ve specifických sloučeninách, které tělo používá k uchovávání energie, získané z rozkladu především cukrů a tuků. Mezi tyto látky řadíme fosfoenolpyruvát (glykolýza) či adenosintrifosfát. Metabolismus fosforu je úzce sepjat s činností růstového hormonu. Proto rostoucí děti mají obyčejně zvýšenou hladinu fosforu v krvi a vyžadují tudíž zvýšený příjem vápníku. Vyšší potřebu fosforu mají také těhotné a kojící ženy. Nedostatek fosforu se příliš nevyskytuje, neboť je hojně zastoupen v potravě a jeho denní příjem dosahuje až dvojnásobku potřebného množství. Okamžitý nedostatek v séru může vzniknout při vysokém příjmu cukrů a některých tuků v potravě, který je vyrovnán z kosterních zásob. Nedostatek fosforu může být prohlubován přebytkem vápníku v potravinách. Případný deficit vede k opožďování pohlavního vývoje, poruchám ovariálního cyklu, zvýšení embryonální mortality, hubnutí. Nedostatek fosforu zvyšuje vylučování vápníku močí a způsobuje odvápňování kostí. U člověka jsou do souvislosti s nízkým příjmem fosforu a vápníku dávány degenerativní změny kloubů, kloubních chrupavek, kostí končetin, pánve a páteře (osteoartróza). V důsledku přebytku fosforu a nesprávného poměru Ca/P dochází k tzv. fibrózní degeneraci kostí (osteodystrofii), která vzniká především jako důsledek podávání veganských diet. Dlouhotrvající nadbytek způsobuje snižování hladinu vápníku v séru. Vysoký příjem fosforečnanů v potravě snižuje využitelnost celé řady dalších prvků, zejména železa. Přirozenými zdroji fosforu jsou zrniny, olejniny, potraviny živočišného původu, kvasnice a další. Stravitelnost fosforu je ovlivněna přítomností iontů vápníku a hliníku, se kterými tvoří nerozpustné sloučeniny. Hořčík Hořčík je nezbytný pro tvorbu kostí, funguje při ní jako synergista vápníku a antagonista fosforu. Optimální poměr mezi Ca a Mg je 2 : 1 ve prospěch Ca. V procesu srážení krve má hořčík opačnou funkci než vápník (snižuje srážlivost krve a brání vzniku trombózy). Hořčík je součástí mnoha enzymů, často působí jako aktivátor těch enzymů, jejichž přirozeným inhibitorem je vápník. Vytěsňuje vápník z membránových receptorů, uvolňuje napětí a navozuje relaxaci až útlum. Nízký obsah hořčíku, nebo široký poměr hořčíku a vápníku způsobuje uvolňování acetylcholinu, zvyšuje nervosvalovou dráždivost a může vést až ke vzniku tetanie. Velké množství hořčíku vyvolává útlum CNS, vymizení reflexů a ochrnutí svalstva. Nachází se v kostech a zubech, svalech a pouze přibližně 1 % je obsaženo v extracelulární tekutině. Hořčík se vstřebává především z tenkého střeva, méně ze žaludku, tlustého a slepého střeva. Vylučuje se především močí, zčásti i potem. Příznaky nedostatku hořčíku jsou podmíněny poklesem jeho hladiny v krvi, jejíž příčinou může být snížený přísun hořčíku z potravy. Nedostatek vyvolává poruchy nervové činnosti projevující se zvýšenou dráždivostí až křečemi. Prvními příznaky nedostatku hořčíku bývají většinou křeče v dolních končetinách. Postupně se může objevit nepravidelnost srdeční činnosti a úzkostné stavy. Druhou závažnou příčinou, vyvolávající nedostatek hořčíku je stres. Hořčík je nezbytným prvkem pro činnost hypofýzy, která spouští hlavní obranné mechanismy, které mají důsledkům stresu čelit. 12

13 Naopak nadbytek hořčíku způsobuje ospalost, pokles příjmu potravy, omezuje stravitelnost a využitelnost vápníku. Zvýšený příjem hořčíku však tělo vyloučí ven a navíc dochází k výraznému zvýšení střevní peristaltiky a k vyvolání průjmů. Přirozenými zdroji hořčíku jsou olejniny, kukuřice, fazole, ovesné vločky, pšeničné klíčky, maso a vnitřnosti. Vhodným zdrojem Mg je rovněž minerální voda s vysokým obsahem hořčíku. Využitelnost hořčíku je však závislá na formě příjmu. Je-li přijímán ze živočišných potravin, je využitelnost poměrně vysoká, z rostlinných potravin je nižší. Vstřebávání hořčíku je podporováno glukózou, naopak velké dávky vápníku jeho stravitelnost snižují, podobně jako velké dávky hořčíku snižují stravitelnost Chlor Chloridové ionty se podílejí na udržování osmotické rovnováhy a na regulaci acidobazické rovnováhy. Chloridy jsou hlavním antagonistou bikarbonátů a směřují proti jejich koncentračnímu spádu, čímž se zúčastňují na tvorbě membránového potenciálu. Ve formě kyseliny chlorovodíkové hraje chlor významnou roli v procesu trávení. Nedostatek chloru snižuje vylučování kyseliny chlorovodíkové do žaludeční šťávy, což má za následek poruchu trávení bílkovin, inhibuje motilitu žaludku a posun tráveniny do střeva. Nadměrné ztráty chlóru (zvracení) mají za následek zvýšené uplatnění bikarbonátů a vznik metabolické alkalózy. Naopak nadbytek chloridových iontů snižuje koncentraci bikarbonátů a způsobuje okyselování organizmu - metabolickou acidózu. Přirozenými zdroji chloridů jsou potraviny živočišného původu a zelenina. Síra Je obsažena ve všech tkáních, především však v kůži, vlasech a chlupech. Jen malá část síry je v těle v anorganické formě, většina je vázána především v organických sloučeninách - v sirných aminokyselinách (cystin, cystein a methionin), glutationu, hormonu inzulínu a v některých vitamínech, jako jsou biotin a thiamin. Je důležitá pro syntézu biologicky aktivních látek a detoxikaci některých kovů a aromatických organických látek. Účastní se tvorby podpůrných tkání, chrupavek a kostí. Z hlediska výživy člověka má význam především organicky vázaná síra. Nedostatek síry se prakticky nevyskytuje, její příjem je většinou dostatečně zajištěn prostřednictvím bílkovin ve stravě. Jedním z příznaků eventuálního nedostatku metioninu v potravě je narušená struktura vlasů a jejich zvýšená lámavost. Následky nadměrného příjmu síry také nebývají u člověka pozorovány, ale projevují se negativním vlivem na sliznice zažívacího traktu, svojí reakcí s vápníkem v primární moči tvoří nerozpustný síran vápenatý a tím vytváří předpoklady pro vznik ledvinových kamenů. Příjem nadměrného množství síranů může být způsoben neúměrnou konzumací potravinových doplňků. Vysoký příjem síranů působí projímavě. Přirozenými zdroji síry jsou maso, vnitřnosti, tvrdé sýry, kukuřice, brukvovité rostliny, slunečnice, kvasnice a vejce Mikroelementy Železo Primární úlohou železa v organizmu je přenos kyslíku, prostřednictvím hemoglobinu a uložení kyslíku pro potřebu svalového stahu, prostřednictvím myoglobinu. Železo je přítomno i v hemových enzymech - cytochromech, podílejících se na přenosu elektronů a některých detoxikačních reakcích. Je obsaženo i v některých nehemových enzymech a metaloproteinech. Oxidace železnatých iontů na trojmocný iont se účastní enzym ceruloplasmin. Tento enzym obsahuje v molekule měď, proto při jejím nedostatku může docházet k poruchám transportu železa a vzniku anemie. Malý deficit železa vede k nedostatečné funkci enzymů dýchacího řetězce a snižuje výkonnost organizmu. Větší deficit vede k poruchám erytropoezy, projevujícím se snížením počtu červených krvinek a nižším obsahem hemoglobinu v erytrocytech. Anemie se projevuje apatií, nápadnou bledostí, zpomalením růstu a změnami v krevním obrazu. Tomuto stavu lze předejít podáváním vysokomolekulárních sloučenin železa se stopami mědi. Nadměrný příjem železa je poměrně vzácný. Tento stav se může projevit u lidí s nadměrnou schopností vstřebávat Fe přes střevní stěnu. Tato anomálie může být dědičná, vyskytuje se však zřídka. Přirozenými zdroji železa je pro člověka zejména maso (především červené) a masné výrobky. Měď Významnou funkcí mědi je podíl na vstřebávání železa a jeho mobilizaci z tělesných rezerv. Je obsažena v enzymu ceruloplazminu. Měď se též podílí na inkorporaci železa do molekuly hemu. Je složkou řady enzymů, stimuluje glykogenezi a lipogenezi, je nutná pro tvorbu pigmentů a keratinu. Projevy nedostatku mědi ve výživě člověka se vyskytují pouze vzácně. Přítomnost mědi ve stravě člověka je dostatečná. Příznaky případného deficitu mědi je anemie, zpomalení růstu, pokles příjmu potravy, poruchy osifikace. Nedostatek mědi vyvolává i poruchy reprodukce. 13

14 Dlouhodobý nadbytek způsobuje zvýšené ukládání mědi do jater s následným rozvojem cirhózy. Nahromadění mědi v ledvinách poškozuje tubuly a vede to mimo jiné ke zvýšenému vylučování aminokyselin a peptidů, případně i glukózy. U lidí trpících tzv. Wilsonovou chorobou, způsobenou zvýšenou schopností vstřebávání mědi ve střevě, dochází ke zvýšení obsahu nevázané mědi v tkáních. Při této chorobě je buď snížená produkce ceruloplasminu nebo je snížena produkce bílkoviny, která měď váže. Tato nevázaná měď může tvořit abnormální vazby s bílkovinami, především v mozku a jatrech. Přirozenými zdroji mědi jsou obiloviny, luštěniny, brambory a potraviny živočišného původu. Zinek Zinek je nezbytný pro správnou funkci řady enzymů. Je součástí oční duhovky a je zapojen do fotochemických procesů vidění. Ovlivňuje metabolismus bílkovin, sacharidů, některých hormonů a regulaci imunitního systému, je součástí molekuly inzulínu. Zinek má nezanedbatelný vliv na reprodukci, zejména činnost varlat a vaječníků. Ovlivňuje vylučování gonadotropinů, androgenů a prostaglandinů. Podílí se na uvolňování prolaktinu a na kontrakcích děložního svalstva v průběhu porodu. Ovlivňuje také motilitu spermií a jejich schopnost penetrace do vajíčka. V kostech se, jako složka alkalické fosfatázy (ALP), zúčastňuje osifikace. Ovlivňuje keratinizaci sliznic, kůže a kožních derivátů. Biochemická aktivita Zn je spojená s udržováním normální hladiny vitamínu A v plasmě. Jeho funkce v játrech je spojena i s odbouráváním alkoholu. Zinek příznivě působí na hojení ran a zvyšuje účinnost některých hormonů. Nedostatek zinku snižuje syntézu bílkovin a vyvolává zpomalení růstu. Projevuje se šeroslepostí, poruchami imunity, záněty kůže, špatným hojením ran a narušenou osteogenezí. Nedostatek zinku vede v těhotenství ke zpomalení vývoje plodu a zvýšenému výskytu defektů plodu, dochází k deformacím kostí a obratlů. Nadměrný příjem zinku je poměrně vzácný, vyskytuje se především předávkováním přípravky s vysokým obsahem zinku. Otrava je vyvolána především antagonistickým vztahem zinku k železu a mědi, snižuje stravitelnost fosforu, způsobuje anemie a poruchy trávení. Přirozenými zdroji zinku jsou především zrniny, luštěniny, ořechy, semena slunečnice a dýně, kvasnice, maso, vejce. Mangan Působí jako kofaktor některých enzymů a metaloenzymů, je důležitý pro vývoj mezibuněčné hmoty kostí a chrupavek. Mangan významně ovlivňuje krvetvorbu a zasahuje do syntézy kyseliny askorbové. Nedostatek manganu vede k nedostatečné funkci enzymů obsahujících mangan. Důsledkem je zpomalení růstu, abnormality kostí, zvýšené ukládání tuků, dystrofie varlat a vaječníků. Nedostatek manganu brání účinnému zabudovávání vápníku do kostí. Při výraznějším, déle trvajícím nedostatku, může být tento proces tak silně narušen, že ani zvýšený přívod Ca v potravě nezajistí odpovídající zlepšení při léčbě osteoporózy. Další příznaky jsou poruchy nervového systému, narušení odbourávání cukrů a tuků. Nadměrný příjem manganu se v praxi nevyskytuje, ale způsobuje poruchy v metabolismu vápníku a hořčíku, což se může projevit patologickými změnami kostí a zubů, ale i zvracením, průjmy. Přirozenými zdroji manganu jsou rostlinné potraviny, zejména obilniny, olejniny a luštěniny, velice bohaté na mangan jsou borůvky a maliny, ale i ořechy. Jod Jód ve štítné žláze slouží k jodaci tyreoglobulinu a syntéze thyroidálních hormonů (thyroxinu a trijodthyroninu), jód nezachycený štítnou žlázou a uvolněný při dejodaci thyroidálních hormonů je vylučován především močí. Hladina jódu v moči je základním ukazatelem úrovně jeho příjmu a je využívána k zjištění případného deficitu. Jód sám o sobě není fyziologicky aktivní, teprve inkorporován do thyroxinu a trijodthyroninu má hormonální účinek. Hormony štítné žlázy jsou nezbytné pro činnost nervové, reprodukční a dalších tkání. Zvyšují v tělních buňkách rychlost oxidace a produkci tepla. Ovlivňují růst a vývoj, účastní se regulace metabolismu lipidů, proteinů a sacharidů. Nedostatek jódu se projevuje hypofunkcí štítné žlázy, sníženou syntézou a sekrecí thyroidálních hormonů a zvětšením štítné žlázy - strumou. Hypofunkce štítné žlázy se projevuje snížením metabolizmu sacharidů, tuků a bílkovin a produkce tepla. U dospělých lidí dochází k poruchám reprodukce, snížení výkonnosti a mentálním poruchám, pomalý puls. Osoby postižené hypotyreózou bývají obézní, mají zvýšenou hladinu cholesterolu, ale uvolňování mastných kyselin z tukové tkáně se snižuje. Projevy nedostatku jódu mohou být zvýrazněny deficitem selenu, zinku, hořčíku a dalších prvků. Nadměrná produkce hormonů štítné žlázy způsobuje onemocnění hyperthyreozu. I při tomto onemocnění se objevuje struma, není to však pravidlem. Objevují se stavy únavy, nervozita, úbytek na váze, zvýšená teplota s nadměrným pocením a zrychlení srdeční činnosti. 14

15 S nadměrným příjmem jódu se u člověka nesetkáváme. Přirozenými zdroji jodu jsou ryby, mořské řasy, minerální voda. Obsah jodu v rostlinách je závislý na jeho zastoupení v půdě. Molybden Molybden je součástí flavinových enzymů a některých metaloezymů, které se podílí na oxidačně - redukčních pochodech. Molybden je antagonistou mědi. Podporuje ukládání fluóru a tím zvyšuje pevnost kostí a zubů. Je důležitým růstovým faktorem pro střevní mikroflóru. Nedostatek molybdenu se v praxi neobjevuje. Případný deficit vede k potlačení funkce enzymů obsahujících molybden, zpomalení růstu, snížení plodnosti a zvýšení hladiny mědi v játrech. V důsledku nižšího ukládání fluóru v kostech může docházet k častějším zlomeninám. Nadměrný příjem molybdenu je častější než nedostatek, vede ke zvýšení hladiny kyseliny močové a dně. Nadbytek molybdenu brzdí resorpci mědi a tvorbu ceruloplazminu, což může vést k anemii. Přirozenými zdroji molybdenu jsou játra a jiné vnitřnosti, v menší míře maso, z potravin rostlinného původu to jsou obilné otruby, melasa, luštěniny a listy zeleniny. Selen Selen se podílí na funkci celé řady enzymů, spolu s vitamínem E se účastní syntézy koenzymu A. Vzhledem k chemické podobnosti selenu a síry dochází k nahrazení síry v některých peptidech a bílkovinách, při větším příjmu selenu může tento jev způsobit poruchy jejich funkcí. Selen je v malých množstvích nepostradatelný pro tkáňové dýchání. Nedostatek selenu vede k poškozování svalových buněk, nervového systému, jater a reprodukčních orgánů. Vede k snížení výkonnosti, poruchám reprodukce, výskytu myokarditid. Ve vyšších dávkách je selen vysoce toxický a karcinogenní, k otravám člověka může dojít při předávkování minerálními doplňky na bázi selenu. Otravy se projevují těžkými poruchami CNS, paralýzami, poruchami příjmu potravin a vypadáváním vlasů. Selen může nahrazovat síru ve všech molekulách, především aminokyselin methioninu a cysteinu, dochází k jeho kumulaci v organizmu a chronickým otravám. Přirozenými zdroji selenu jsou především mořské ryby. Výborným kumulátorem selenu jsou houby. Fluor Fluor je prvek nezbytný pro tvorbu kostí a zvláště pro tvorbu zubů, kde tvoří součást zubní skloviny. Naváže-li se F na anorganickou složku zubů, vzniká sloučenina s výrazně zvýšenou tvrdostí. Nedostatek fluoru se projevuje především sníženou kvalitou kostí a nedostatečnou pevností zubní skloviny a zvýšenou kazivostí zubů. Nadměrný přísun fluoru je nebezpečný, protože působí degeneraci kostí a zubů, která se projevuje měknutím kostí, křečemi v nohou a zvýšenou nervozitou. V přítomnosti F přestává pracovat enzym, odpovědný za ukládání vápníku a fosforu do kostí a zubů. Negativně ovlivňuje i některé další enzymy, uplatňující se v reakcích, které probíhají v mozku. Chrom Chrom hraje významnou roli v metabolizmu sacharidů (glukózy) a lipidů. Jako součást faktoru tolerance glukózy umožňuje správnou funkci inzulínu a udržení normální glykémie. Trojmocný chróm zesiluje účinek inzulínu při vstřebávání a využití glukózy. Má vliv na metabolismus nukleových kyselin a je součástí některých enzymů. Nedostatek chrómu má podobné následky jako nedostatek inzulínu. Důsledkem jeho deficitu je snížení schopnosti normálně metabolizovat sacharidy, snížení periferní citlivosti vůči inzulínu, celková únava, vyšší krevní tlak, vyšší hladina cholesterolu a cukru v krvi, zhoršení metabolismu bílkovin, nervové poruchy a může se projevit i snížení plodnosti u mužů. Nadbytek chromu předávkováním se nevyskytuje. Přirozenými zdroji chrómu jsou kvasnice, pšenice, zelenina a ovoce, mléko litru Kobalt Kobalt zasahuje do metabolismu bílkovin, cukrů a minerálních látek, je aktivátorem některých enzymů a významným faktorem optimálního využití jodu, při jeho nízké hladině v krvi, štítnou žlázou. Je součástí vitamínu B12. Nedostatek kobaltu vede k poklesu příjmu potravy, hubnutí. Nedostatek kobaltu vede ke snížení stravitelnosti železa a vzniku anemie. Vysoký příjem kobaltu vyvolává zpomalení růstu, poškození kostí a narušení plodnosti. Přirozenými zdroji kobaltu je především maso a vnitřnosti, ale i potraviny rostlinného původu, hlavně luštěniny. 15

16 2.2.3 Stopové prvky Křemík Křemík je obsažen v kostech. Vyskytuje se hlavně ve formě křemičitanů, což jsou chemicky velice stabilní a málo reaktivní sloučeniny. V některých rostlinách, zejména v kopřivách, je obsažena kyselina křemičitá, tato forma křemíku je pro organismus podstatně využitelnější. Vanad Vanad je důležitý pro regulaci mineralizace kostí a zubů. Denní potřeba je nižší než u chrómu. Hliník Je běžně rozšířen v přírodě, ale ze stravy se prakticky nevstřebává. Význam hliníku ve výživě se stále zkoumá, a to zejména vztah mezi zvýšenou hladinou v organismu a rozvojem Alzheimerovy choroby. Bor Bor, konkrétně jeho nedostatek, je spojován s narušením metabolismu makrominerálních látek a vitaminu D Toxické prvky Olovo a Kadmium Výskyt obou prvků v potravinách souvisí se znečištěním životního prostředí, zejména přítomností v ovzduší, vodě a půdě. Obsah v potravinách je velice nízký, naopak jejich hladiny jsou přísně sledovány, vyšší množství olova se vyskytuje v potravinách v konzervách. Resorbují se z potravy v gastrointestinálním traktu a plícemi, kumulují se v játrech, kde mohou způsobovat poškození. Při dlouhodobém působení může také docházet ke kumulaci v kostech, způsobují poškození nervového systému, srdce, mají teratogenní a karcinogenní účinky. Rtuť Vyskytuje se v půdě, vodě, v zubní lékařství, v potravinách je vysoký obsah v houbách, korýších, rybách. Tolerovatelná denní dávka je 50 µg, resorpce probíhá v gastrointestinálním traktu, kumuluje se v játrech, ledvinách, mozku, má teratogenní účinky. Literatura: 1. ( ) 2. ( ) 3. ( ) 4. Velíšek J., Hajšlová J.: Chemie Potravin I., OSSIS, 2009 (ISBN ) 5. Vávrová J. a kol.: Vitamíny a stopové prvky (Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi), SEKK, Česká společnost klinické biochemie ČLS JEP, Praha 2007 (ISBN ) 6. Pánek J., Pokorný J., Dostálová J., Kohout J.: Základy výživy, Svoboda Servis 2002 (ISBN ) 7. Jabor A. a kol.: Vnitřní prostředí, Grada Publishing, Praha 2008 (ISBN ) 16

17 3. Aminokyseliny, peptidy, bílkoviny 3.1 Kódované aminokyseliny základní funkce, význam v potravinách Kódované aminokyseliny jsou hlavními dusíkatými látkami organismu. Při translaci se zabudovávají do polypeptidových řetězců bílkovin, proto jsou označovány jako aminokyseliny proteinogenní nebo bílkovinotvorné. Zabudování aminokyselin do peptidového řetězce při proteosyntéze je řízeno genetickým kódem (proto kódované). Patří sem 20 α-aminokyselin. Kromě glycinu, který není chirální, mají všechny kódované aminokyseliny konfiguraci L na uhlíku Cα. Dělí se do 8 základních skupin: - jednoduché (Gly, Ala, Val, Leu, Ile) - s hydroxylem v postranním řetězci (Ser, Thr) - se sirnou skupinou v postranním řetězci (Cys, Met) - se dvěma karboxyskupinami (Asp, Glu) 17

18 - amidy dikarboxylových aminokyselin (Asn, Gln) - zásadité aminokyseliny (Lys. Arg) - aromatické aminokyseliny (Phe, Tyr, Trp) - další (His, Pro) Glycin jako jediná biogenní aminokyselina není opticky aktivní, neboť kvůli přítomnosti dvou vodíků na α uhlíku má rovinu symetrie (nemůže se tedy rozlišit D- a L-glycin). Z důvodu krátkého postranního řetězce se může glycin vázat na místa, na která jiné aminokyseliny ze sterických důvodů nemohou. Například pouze glycin může být vnitřní aminokyselinou kolagenové šroubovice. Slouží k syntéze jiných aminokyselin, je součástí hemoglobinu a cytochromů (enzymů důležitých ke tvorbě energie), vzniká z něj glukagon, který stimuluje tvorbu glykogenu, je jednou ze složek při tvorbě kreatinu. 18

19 Alanin je hlavní součástí pojivových tkání, klíčovou látkou metabolismu glukózy, umožňuje dodávat svalům energii z aminokyseliny. Alanin je vůbec nejobvyklejší aminokyselinou v proteinech. Kromě výstavby proteinů se také podílí na dopravě amoniaku ze svalů do jater a na glukoneogenezi Valin je esenciální α-aminokyselina s nepolárním postranním řetězcem. Ovlivňuje absorpci některých nervových přenašečů v mozku podobně jako tryptofan, fenylalanin a tyrosin. Leucin je jednou z dvaceti základních proteinogenních aminokyselin. Patří mezi esenciální aminokyseliny a musí být proto přijímán v potravě. Je např. výchozí látkou enkefalinu (omezuje bolesti podobně jako endorfiny), konkuruje tyrosinu, fenylalaninu a tryptofanu jako výchozí látka k syntéze nervových přenašečů, urychluje hojení pokožky a zlomenin kostí. Isoleucin patří také mezi esenciální aminokyseliny. Je aminokyselinou, kterou mohou svaly využít k pokrytí zvýšené energetické potřeby, suplementace chrání svaly před odbouráváním. Serin je neesenciální, glukoplastická aminokyselina, jejíž L-forma je aminokyselina biogenní, je jedna ze základních stavebních složek proteinů. Je běžnou a důležitou součástí mnoha bílkovin, ve fosfoproteinech je jeho hydroxy skupina esterifikována zbytkem kyseliny fosforečné, v O-glykoproteinech je to serin, na jehož postranní řetězec je navázaný řetězec oligosacharidů. Serin tvoří aktivní místo enzymů, především tzv. serinových proteáz. V metabolických drahách se serin uplatňuje jako substrát při biosyntéze purinů a pyrimidinů, je prekurzorem syntézy glycinu, cysteinu. Je důležitý při tvorbě energie, posiluje paměť a nervové funkce, je důležitý při tvorbě imunoglobulinů a protilátek. Threonin je esenciální glukoplastická aminokyselina, její L-forma je aminokyselina biogenní, jedna ze základních stavebních složek proteinů. Threonin je součástí bílkovin a často podléhá potranslačním modifikacím, ve fosfoproteinech je jeho hydroxylová skupina fosforylována zbytkem kyseliny fosforečné, v O-glykoproteinech je jeho postranní řetězec navázaný řetězec oligosacharidů. Je důležitou složkou kolagenu, jeho nedostatek způsobuje ukládání tuku v játrech, snížená hladina se vyskytuje u vegetariánů. Cystein je v přírodě se vyskytující aminokyselina, která ve své molekule obsahuje thiolovou skupinu SH. Podílí se významně na struktuře bílkovin (tvoří disulfidové můstky) a na udržení přiměřeného oxidačně-redukčního prostředí v buňce. Chrání organismus před jedy, účinky alkoholu, tabáku, proto je používán při léčbě otrav. Methionin je esenciální aminokyselinou, je první aminokyselinou v proteinu, ke které se další aminokyseliny připojují při proteosyntéze. Kyselina asparagová je biogenní aminokyselina. Obsahuje karboxylovou skupinu, je tudíž kyselá, polární a hydrofilní. V organismu se vyskytuje ve formě své konjugované zásady, která se nazývá aspartát. Kromě úlohy v metabolismu je také substrátem pro mnoho biochemických pochodů, je intermediátem ornitinového cyklu a jedním z hlavních substrátů pro syntézu purinových i pyrimidinových bází. U rostlin a mikroorganismů je též prekurzorem při syntéze esenciálních aminokyselin methioninu, threoninu, isoleucinu a lysinu. Kyselina glutamová je glukogenní neesenciální aminokyselina. Její soli se nazývají glutamáty a jsou běžně využívané v potravinářském průmyslu. Kyselina L-glutamová se uplatňuje v řadě reakcí, zejména při přenosu aminoskupin mezi jinými aminokyselinami. Biochemický význam souvisí i s oxidační deaminací kyseliny glutamové působenim enzymu glutamátdehydrogenázy. Kyselina glutamová se podílí též na metabolismu tuků. Hraje důležitou roli v detoxikaci amoniaku v organizmech. Podílí se na přenosu iontů draslíku mezi krví a mozkovou tkání. Kromě toho je kyselina glutamová prekurzorem biosyntézy neesenciálních aminokyselin glutaminu a prolinu. Asparagin je jednou ze základních proteinogenních aminokyselin. Glutamin je nejhojněji se vyskytující neesenciální aminokyselina. Kromě své úlohy jako součást proteinů má důležitou úlohu také při detoxikaci amoniaku a udržování dusíkové rovnováhy v organismu. Hraje klíčovou roli v imunitním systému, je důležitým zdrojem energie pro ledviny, střeva a játra. Lysin je pro člověka jednou z esenciálních aminokyselin. L-lysin je nezbytným stavebním prvkem pro všechny bílkoviny v těle. Hraje důležitou roli při vstřebávání vápníku, při tvorbě svalové tkáně. Nízké hladiny brzdí syntézu bílkovin ve svalech a pojivových tkáních, působí proti virům, je potřebný k tvorbě karnitinu, stimuluje tvorbu kolagenu, chrupavek a pojiv. Arginin patří mezi tzv. semiesenciální aminokyseliny, je esenciální jen v době růstu. Arginin je součástí bílkovin, je intermediátem ornitinového cyklu, ve kterém je syntetizována močovina, zvyšuje hladinu oxidu dusíku podporujícího růst svalů, zvyšuje uvolňování inzulinu, glukagonu a růstových hormonů, je významnou složkou svalového metabolismu, řídí uvolňování, transport a ukládání v těle, zpomaluje úbytek svalů po námaze, prospívá při rehabilitaci zranění, tvorbě kolagenu, zvyšuje obranyschopnost organismu. Fenylalanin patří mezi kódované esenciální glukogenní i ektogenní aminokyseliny, zlepšuje náladu, zvyšuje bdělost, pomáhá při léčení deprese, používá se při terapii bolesti, hlavní surovina k tvorbě kolagenu, potlačuje chuť k jídlu. 19

20 Tyrosin je neesenciální aminokyselina, může být snadno fosforylován a fosforylace tyrosinu může ovlivnit funkce proteinů. Je prekurzorem nervového přenašeče dopaminu, adrenalinu a noradrenalinu, hormonů štítné žlázy (trijodtyroninu a tyroxinu), růstových hormonů a melaninu. Tryptofan se řadí k nepolárním, aromatickým aminokyselinám. Patří mezi esenciální aminokyseliny. Je prekurzorem nervového přenašeče serotoninu, používá se k léčení nespavosti, stresu, úzkosti a deprese. Histidin je jednou z nejběžnějších přírodních aminokyselin přítomných v proteinech. Ve výživě je u člověka považován histidin za esenciální aminokyselinu, ale většinou jen u dětí. Je výchozí látkou pro syntézu nervového přenašeče histaminu. Prolin je jednou ze základních dvaceti proteinogenních aminokyselin, v případě prolinu by ale bylo správnější označení iminokyselina, protože -NH 2 skupina na α-uhlíku je zacyklená s postranním řetězcem za tvorby iminu. Hraje roli při tvorbě pojivové tkáně a stavbě srdečního svalu, je hlavní součástí kolagenu. 3.2 Peptidy - vznik peptidové vazby, biochemie peptidů, potravinářsky významné peptidy Peptidy vznikají kondenzací jednotlivých aminokyselin za vzniku peptidové vazby (Obr.11). Jedná se o zvláštní typ amidové vazby, která vzniká reakcí karboxylové skupiny jedné AK s aminoskupinou druhé AK za odštěpení vody. Hydrolýza peptidové vazby je exergonní proces, na rozdíl od syntézy peptidové vazby, která je procesem endergonním. Podle počtu aminokyselin zapojených do polypeptidového řetězce hovoříme o oligopeptidech (2-10), polypeptidech (11-100) a proteinech (101 a více). Peptidy plní v organismech mnoho různých funkcí: působí jako hormony (od tripeptidů až po vysokomolekulární proteohormony), antibiotika, rostlinné jedy (např. z muchomůrek), kofaktory enzymů (viz glutathion) atd. Z významných peptidů lze zmínit: Glutathion, což je tripeptid složený z aminokyselin glutaminu, cysteinu a glycinu nacházející se v buňkách živočichů, rostlin i bakterií. Funguje jako redox činidlo, odstraňuje z buněk těžké kovy, udržuje stálý redoxní potenciál v buňkách, chrání organismus před oxidačním stresem. Hormony slinivky břišní inzulin a glukagon, podílející se na udržení fyziologické hladiny glukózy v krvi. Oxytocin je hormon hypofýzy, který ovládá stahy hladkého svalstva při porodu. Vasopresin neboli antidiuretický hormon je hormon hypofýzy, jedná se o cyklický oktapeptid podobný oxytocinu, který zvyšuje krevní tlak a podporuje zpětnou resorpci vody v ledvinách. Andrenokortikoidní hormon (ACTH) je hormon hypofýzy, který ovlivňuje činnost nadledvinek. Gastrin vylučovaný buňkami žaludku je jedním z nejvýznamnějších hormonů gastrointestinálního traktu stimuluje sekreci kyseliny chlorovodíkové. Stimuluje také produkci pepsinogenu. Parathormon produkovaný v příštítných tělískách reguluje hladinu hladinu vápníku v těle. Mezi biologicky aktivní peptidy patří také některá antibiotika (penicilin, cystein a D-valin), které mají v řetězci aminokyseliny s antimikrobiálním účinkem. Peptidovou povahu mají i toxiny, jako je botulotoxin, jedy muchomůrek, hmyzí jedy. 3.3 Proteiny struktura, rozdělení proteinů podle funkce v organismu Bílkoviny neboli proteiny jsou biopolymery, jejichž kostru tvoří polypeptidový řetězec, tvořený více než 100 aminokyselinových zbytků spojených peptidovou vazbou. Představují základní stavební materiál buňky jakožto základní jednotky živých organismů. Peptidové řetězce bílkovin jsou syntetizovány na ribosomech endoplasmatického retikula v procesu translace, většina z nich následně podléhá kotranslačním a posttranslačním modifikacím. 20

Složky potravy a vitamíny

Složky potravy a vitamíny Složky potravy a vitamíny Potrava musí být pestrá a vyvážená. Měla by obsahovat: základní živiny cukry (60%), tuky (25%) a bílkoviny (15%) vodu, minerální látky, vitaminy. Metabolismus: souhrn chemických

Více

EU peníze středním školám

EU peníze středním školám EU peníze středním školám Název projektu Registrační číslo projektu Název aktivity Název vzdělávacího materiálu Číslo vzdělávacího materiálu Jméno autora Název školy Moderní škola CZ.1.07/1.5.00/34.0526

Více

Metabolismus bílkovin. Václav Pelouch

Metabolismus bílkovin. Václav Pelouch ZÁKLADY OBECNÉ A KLINICKÉ BIOCHEMIE 2004 Metabolismus bílkovin Václav Pelouch kapitola ve skriptech - 3.2 Výživa Vyvážená strava člověka musí obsahovat: cukry (50 55 %) tuky (30 %) bílkoviny (15 20 %)

Více

makroelementy, mikroelementy

makroelementy, mikroelementy ESENCIÁLNÍ ANORGANICKÉ (MINERÁLNÍ) LÁTKY makroelementy, mikroelementy MAKROELEMENTY Ca - 70kg/ 1200g Ca 98% kosti - 800 mg/denně, gravidní a kojící ženy o 20% více Obsah Ca v mg/100 g mléko 125 mg jogurt

Více

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních. 1 (3) CHEMICKÉ SLOŢENÍ ORGANISMŮ Prvky Stejné prvky a sloučeniny se opakují ve všech formách života, protože mají shodné principy stavby těla i metabolismu. Např. chemické děje při dýchání jsou stejné

Více

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í CZ.1.07/2.2.00/15.0324 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem

Více

Já trá, slinivká br is ní, slož ení potrávy - r es ení

Já trá, slinivká br is ní, slož ení potrávy - r es ení Já trá, slinivká br is ní, slož ení potrávy - r es ení Pracovní list Olga Gardašová VY_32_INOVACE_Bi3r0105 Játra Jsou největší žlázou v lidském těle váží přibližně 1,5 kg. Tvar je trojúhelníkový, barva

Více

Minerální látky, stopové prvky, vitaminy. Zjišťování vý.zvyklostí 6.10.

Minerální látky, stopové prvky, vitaminy. Zjišťování vý.zvyklostí 6.10. Minerální látky, stopové prvky, vitaminy Zjišťování vý.zvyklostí 6.10. Vápník 99% v kostní tkáni, 1% v ECT DDD 1mg průměrně vstřebá se cca 35-50% v proximální části tenkého střeva Vylučuje se ledvinami

Více

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Buňky jsou nejmenší a nejjednodušší útvary schopné samostatného života. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Zatímco některé organismy jsou

Více

MINERÁLNÍ A STOPOVÉ LÁTKY

MINERÁLNÍ A STOPOVÉ LÁTKY MINERÁLNÍ A STOPOVÉ LÁTKY Následující text podává informace o základních minerálních a stopových prvcích, jejich výskytu v potravinách, doporučených denních dávkách a jejich významu pro organismus. Význam

Více

živé organismy získávají energii ze základních živin přeměnou látek v živinách si syntetizují potřebné sloučeniny, dochází k uvolňování energie některé látky organismy nedovedou syntetizovat, proto musí

Více

Metabolismus aminokyselin. Vladimíra Kvasnicová

Metabolismus aminokyselin. Vladimíra Kvasnicová Metabolismus aminokyselin Vladimíra Kvasnicová Aminokyseliny aminokyseliny přijímáme v potravě ve formě proteinů: důležitá forma organicky vázaného dusíku, který tak může být v těle využit k syntéze dalších

Více

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy. BÍLKOVINY Bílkoviny jsou biomakromolekulární látky, které se skládají z velkého počtu aminokyselinových zbytků. Vytvářejí látkový základ života všech organismů. V tkáních vyšších organismů a člověka je

Více

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Buňky, tkáně, orgány, soustavy Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma

Více

BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy. BÍLKOVINY o makromolekulární látky, z velkého počtu AMK zbytků o základ všech organismů o rostliny je vytvářejí z anorganických sloučenin (dusičnanů) o živočichové je musejí přijímat v potravě, v trávicím

Více

Na sodík Ca vápník K draslík P fosfor

Na sodík Ca vápník K draslík P fosfor Složení potravy Bílkoviny 15% denní dávky = 1-1,5 g/24 hod. Význam - obnova a tvorba vlastních bílkovin - obranyschopnost organizmu Jsou nenahraditelné nelze je vytvořit z cukrů ani tuků. Plnohodnotné

Více

Metabolismus aminokyselin 2. Vladimíra Kvasnicová

Metabolismus aminokyselin 2. Vladimíra Kvasnicová Metabolismus aminokyselin 2 Vladimíra Kvasnicová Odbourávání AMK 1) odstranění aminodusíku z molekuly AMK 2) detoxikace uvolněné aminoskupiny 3) metabolismus uhlíkaté kostry AMK 7 produktů 7 degradačních

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996 Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_CHE_412 Jméno autora: Třída/ročník: Mgr. Alena

Více

Otázka: Látková přeměna živin. Předmět: Biologie. Přidal(a): wampicek. anabolické reakce. syntezy )z jednoduššich latek vznikaji latky složitějši)

Otázka: Látková přeměna živin. Předmět: Biologie. Přidal(a): wampicek. anabolické reakce. syntezy )z jednoduššich latek vznikaji latky složitějši) Otázka: Látková přeměna živin Předmět: Biologie Přidal(a): wampicek anabolické reakce syntezy )z jednoduššich latek vznikaji latky složitějši) takto vznikaji hormony, enzymy, hemoglobin, stavebni latky

Více

ANORGANICKÉ ŽIVINY. Patří sem: Kyslík Voda Minerální látky. A. KYSLÍK nezbytný pro život uplatňuje se při uvolňování energie

ANORGANICKÉ ŽIVINY. Patří sem: Kyslík Voda Minerální látky. A. KYSLÍK nezbytný pro život uplatňuje se při uvolňování energie ANORGANICKÉ ŽIVINY Patří sem: Kyslík Voda Minerální látky A. KYSLÍK nezbytný pro život uplatňuje se při uvolňování energie B. VODA základní podmínka pro život (nezastupitelná) viz. Voda ve výživě HZ C.

Více

Bílkoviny. Charakteristika a význam Aminokyseliny Peptidy Struktura bílkovin Významné bílkoviny

Bílkoviny. Charakteristika a význam Aminokyseliny Peptidy Struktura bílkovin Významné bílkoviny Bílkoviny harakteristika a význam Aminokyseliny Peptidy Struktura bílkovin Významné bílkoviny 1) harakteristika a význam Makromolekulární látky složené z velkého počtu aminokyselinových zbytků V tkáních

Více

VY_32_INOVACE_11.14 1/6 3.2.11.14 Hormonální soustava Hormonální soustava

VY_32_INOVACE_11.14 1/6 3.2.11.14 Hormonální soustava Hormonální soustava 1/6 3.2.11.14 Cíl popsat stavbu hormonální soustavy - charakterizovat její činnost a funkci - vyjmenovat nejdůležitější hormony - uvést onemocnění, úrazy, prevenci, ošetření, příčiny - žlázy s vnitřním

Více

Označení materiálu: Název materiálu: Tematická oblast: Anotace: Očekávaný výstup: Klíčová slova: Metodika: Obor: Ročník: Autor: Zpracováno dne:

Označení materiálu: Název materiálu: Tematická oblast: Anotace: Očekávaný výstup: Klíčová slova: Metodika: Obor: Ročník: Autor: Zpracováno dne: ; Označení materiálu: VY_32_INOVACE_VEJPA_POTRAVINY1_03 Název materiálu: Vitamíny. Tematická oblast: Potraviny a výživa 1. ročník Anotace: Prezentace slouží k výkladu nového učiva na téma Vitamíny. Očekávaný

Více

Energetický metabolizmus buňky

Energetický metabolizmus buňky Energetický metabolizmus buňky Buňky vyžadují neustálý přísun energie pro tvorbu a udržování biologického pořádku (život). Tato energie pochází z energie chemických vazeb v molekulách potravy (energie

Více

Minerální látky a stopové prvky

Minerální látky a stopové prvky Minerální látky a stopové prvky Tato přednáška pochází z informačního systému Masarykovy univerzity v Brně, kde byla zveřejněna jako studijní materiál pro studenty předmětu Fyziologie výživy. Autor přednášky:

Více

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách Buňka Historie 1655 - Robert Hooke (1635 1703) - použil jednoduchý mikroskop k popisu pórů v řezu korku. Nazval je, podle podoby k buňkám včelích plástů, buňky. 18. - 19. St. - vznik buněčné biologie jako

Více

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_04_BUŇKA 1_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077

Více

Sylabus pro předmět Biochemie pro jakost

Sylabus pro předmět Biochemie pro jakost Sylabus pro předmět Biochemie pro jakost Kód předmětu: BCHJ Název v jazyce výuky: Biochemie pro Jakost Název česky: Biochemie pro Jakost Název anglicky: Biochemistry Počet přidělených ECTS kreditů: 6 Forma

Více

NERO. ZPOŤ SE! MÁKNI! DOBIJ SE!

NERO. ZPOŤ SE! MÁKNI! DOBIJ SE! Pot je dobrý. Pot je společníkem dříčů, pro které není první krůpěj důvodem přestat, ale důkazem, že jsme ze sebe něco vydali a blahodárným povzbuzením. Povzbuzením, jenž se stalo tělesnou rozkoší, která

Více

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA NADLEDVINY dvojjediná žláza párově endokrinní žlázy uložené při horním pólu ledvin obaleny tukovým

Více

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná

Více

extrakt ženšenu extrakt zeleného čaje multivitamin obsahující vyvážené množství 12 druhů vitamínů a 9 minerálů

extrakt ženšenu extrakt zeleného čaje multivitamin obsahující vyvážené množství 12 druhů vitamínů a 9 minerálů Gerifit Doplněk stravy Energie plná zdraví na celý den! Kvalitní produkt z Dánska spojující: extrakt ženšenu extrakt zeleného čaje multivitamin obsahující vyvážené množství 12 druhů vitamínů a 9 minerálů

Více

AMK u prasat. Pig Nutr., 20/3

AMK u prasat. Pig Nutr., 20/3 AMK u prasat. Pig Nutr., 20/3 Potřeba AMK ve výživě prasat Prasata mají obecně odlišné nároky na živiny než ostatní hospodářská zvířata, především pak na zastoupení aminokyselin. Ve výživě prasat se krmná

Více

EU peníze středním školám

EU peníze středním školám EU peníze středním školám Název projektu Registrační číslo projektu Název aktivity Název vzdělávacího materiálu Číslo vzdělávacího materiálu Jméno autora Název školy Moderní škola CZ.1.07/1.5.00/34.0526

Více

Autor: Mgr. Lucie Baliharová. Téma: Vitamíny a minerální látky

Autor: Mgr. Lucie Baliharová. Téma: Vitamíny a minerální látky Název školy: Základní škola Dukelských bojovníků a mateřská škola, Dubenec Autor: Mgr. Lucie Baliharová Název: VY_32_INOVACE_20/09_Zdravý životní styl Téma: Vitamíny a minerální látky Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.1355

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován

Více

Aminokyseliny, proteiny, enzymy Základy lékařské chemie a biochemie 2014/2015 Ing. Jarmila Krotká Metabolismus základní projev života látková přeměna souhrn veškerých dějů, které probíhají uvnitř organismu

Více

Biochemie. ochrana životního prostředí analytická chemie chemická technologie Forma vzdělávání: Platnost: od 1. 9. 2009 do 31. 8.

Biochemie. ochrana životního prostředí analytická chemie chemická technologie Forma vzdělávání: Platnost: od 1. 9. 2009 do 31. 8. Studijní obor: Aplikovaná chemie Učební osnova předmětu Biochemie Zaměření: ochrana životního prostředí analytická chemie chemická technologie Forma vzdělávání: denní Celkový počet vyučovacích hodin za

Více

Vážení reprezentanti, dovolte, abychom Vám představili nové produkty uvedené na BUSINESS DAY 10. 12. 2013

Vážení reprezentanti, dovolte, abychom Vám představili nové produkty uvedené na BUSINESS DAY 10. 12. 2013 Vážení reprezentanti, dovolte, abychom Vám představili nové produkty uvedené na BUSINESS DAY 10. 12. 2013 AMINO 1000 STAR pro podporu kostí, chrupavek a cév 525 Kč imunita vitalita tvorba kolagenu nervová

Více

- nejdůležitější zdroj E biologická oxidace (= štěpení cukrů, mastných kyselin a aminokyselin za spotřebování kyslíku)

- nejdůležitější zdroj E biologická oxidace (= štěpení cukrů, mastných kyselin a aminokyselin za spotřebování kyslíku) / přeměna látek spočívá v těchto dějích: 1. z jednoduchých látek - látky tělu vlastní vznik stavebních součástí buněk a tkání 2. vytváření látek biologického významu hormony, enzymy, krevní barvivo. 3.

Více

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

Číslo a název projektu Číslo a název šablony Číslo a název projektu Číslo a název šablony DUM číslo a název CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT SSOS_ZE_1.05

Více

Název: Zdravý životní styl 2

Název: Zdravý životní styl 2 Název: Zdravý životní styl 2 Výukové materiály Autor: Mgr. Blanka Machová Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět, mezipředmětové vztahy: Biologie Ročník: 4. a 5. (2. a 3. vyššího

Více

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry

Více

BÍLKOVINY A SACHARIDY

BÍLKOVINY A SACHARIDY BÍLKOVINY A SACHARIDY Pro přednášku v Trenérské škole Svazu kulturistiky a fitness České republiky a Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy více na www.skfcr.cz/treneri Mgr. Petr Jebas Bílkoviny

Více

Proteiny Genová exprese. 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Proteiny Genová exprese. 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D. Proteiny Genová exprese 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D. Bílkoviny (proteiny), 15% 1g = 17 kj Monomer = aminokyseliny aminová skupina karboxylová skupina α -uhlík postranní řetězec Znát obecný vzorec

Více

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Biologie a Člověk a zdraví.

Více

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz FYZIOLOGIE ROSTLIN Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz Studijní literatura: Hejnák,V., Zámečníková,B., Zámečník, J., Hnilička, F.: Fyziologie rostlin.

Více

Nutriční aspekty konzumace mléčných výrobků

Nutriční aspekty konzumace mléčných výrobků Nutriční aspekty konzumace mléčných výrobků Prof. MVDr. Lenka VORLOVÁ, Ph.D. a kolektiv FVHE VFU Brno Zlín, 2012 Mléčné výrobky mají excelentní postavení mezi výrobky živočišného původu - vyšší biologická

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0387 Krok za krokem Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tématická Nauka o výživě Společná pro celou sadu oblast DUM č.

Více

Materiály 1. ročník učebních oborů, maturitních oborů ON, BE. Bez příloh. Identifikační údaje školy

Materiály 1. ročník učebních oborů, maturitních oborů ON, BE. Bez příloh. Identifikační údaje školy Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632 Číslo projektu Název

Více

ŽLÁZY S VNIT SEKRECÍ

ŽLÁZY S VNIT SEKRECÍ ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ - žláz s vnitřní sekrecí - neurohormony - tkáňové hormony endokrinní žláza exokrinní žláza vývod žlázy sekreční buňky sekreční buňky krevní vlásečnice Žlázy s vnitřní sekrecí endokrinní

Více

DUM VY_52_INOVACE_12CH33

DUM VY_52_INOVACE_12CH33 Základní škola Kaplice, Školní 226 DUM VY_52_INOVACE_12CH33 autor: Kristýna Anna Rolníková období vytvoření: říjen 2011 duben 2012 ročník, pro který je vytvořen: 9. vzdělávací oblast: vzdělávací obor:

Více

Úvodní strana. Osnova: Látkové a energetické složení potravy Příjem potravy Základní složky potravy Přeměna energie. Třída: 2.B

Úvodní strana. Osnova: Látkové a energetické složení potravy Příjem potravy Základní složky potravy Přeměna energie. Třída: 2.B Úvodní strana Název: Jméno a Příjmení: ZDRAVÁ VÝŽIVA Hana Pavlíková Třída: 2.B Osnova: Látkové a energetické složení potravy Příjem potravy Základní složky potravy Přeměna energie SZŠ SZŠ a VOŠ VOŠ Zdravá

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996 Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_CHE_413 Jméno autora: Mgr. Alena Krejčíková Třída/ročník:

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Prameny Určeno pro 8. třída (pro 3. 9. třídy) Sekce Základní / Nemocní /

Více

*Mléko a mléčné výrobky obsahují řadu bioaktivních

*Mléko a mléčné výrobky obsahují řadu bioaktivních www.bileplus.cz Mléko a mléčné výrobky obsahují řadu bioaktivních látek (vápník, mastné kyseliny, syrovátka, větvené aminokyseliny) ovlivňující metabolismus tuků spalování tuků Mléčné výrobky a mléčné

Více

Buňka. základní stavební jednotka organismů

Buňka. základní stavební jednotka organismů Buňka základní stavební jednotka organismů Buňka Buňka je základní stavební a funkční jednotka těl organizmů. Toto se netýká virů (z lat. virus jed, je drobný vnitrobuněčný cizopasník nacházející se na

Více

Moderní odborníci na výživu věří, že plody jujuby jsou bohaté na vitamíny a mají vysokou nutriční a medicínskou hodnotu.

Moderní odborníci na výživu věří, že plody jujuby jsou bohaté na vitamíny a mají vysokou nutriční a medicínskou hodnotu. Datlový sirup TIENS Datlový sirup Čínští lékaři věří, že Jujuba Udržuje lidi fit Doplňuje energii Posiluje játra, slezinu a žaludek Vyživuje krev Zklidňuje nervy Moderní odborníci na výživu věří, že plody

Více

Základy biochemie KBC/BCH

Základy biochemie KBC/BCH ÚVOD Základy biochemie KBC/BCH Přednáška 4 h, Út, Pá od 8:00 do 9:30 Počet kreditů - 4 Materiály budou na webu KBC Další výukové materiály http://ibiochemie.upol.cz Zkouška písemná předtermíny v týdnu

Více

7. přednáška. Téma přednášky: Význam a charakteristika makroelementů ve výživě člověka. Cíl přednášky: Makroprvky. Vápník - Ca

7. přednáška. Téma přednášky: Význam a charakteristika makroelementů ve výživě člověka. Cíl přednášky: Makroprvky. Vápník - Ca 7. přednáška Téma přednášky: Význam a charakteristika makroelementů ve výživě člověka Cíl přednášky: Cílem přednášky je seznámit studenty s jednotlivými makroelementy důležitými pro plnohodnotný život

Více

Regulace glykémie. Jana Mačáková

Regulace glykémie. Jana Mačáková Regulace glykémie Jana Mačáková Katedra fyziologie a patofyziologie LF OU Ústav patologické fyziologie LF UP Název projektu: Tvorba a ověření e-learningového prostředí pro integraci výuky preklinických

Více

Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, 566 01 Vysoké Mýto

Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, 566 01 Vysoké Mýto Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, 566 01 Vysoké Mýto SUBSTITUČNÍ DERIVÁTY KARBOXYLOVÝCH O KYSELIN R C O X karboxylových kyselin - substituce na vedlejším uhlovodíkovém řetězci aminokyseliny - hydroxykyseliny

Více

Buněčné dýchání Ch_056_Přírodní látky_buněčné dýchání Autor: Ing. Mariana Mrázková

Buněčné dýchání Ch_056_Přírodní látky_buněčné dýchání Autor: Ing. Mariana Mrázková Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.38/02.0025 Název projektu: Modernizace výuky na ZŠ Slušovice, Fryšták, Kašava a Velehrad Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního

Více

Složky výživy - sacharidy. Mgr.Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec králové

Složky výživy - sacharidy. Mgr.Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec králové Složky výživy - sacharidy Mgr.Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec králové Sacharidy 1 Nejdůležitější a rychlý zdroj energie 50-60% Dostatečný přísun šetří rezervy tělesných tuků a bílkovin Složeny z C, H2,

Více

Katedra chemie FP TUL www.kch.tul.cz

Katedra chemie FP TUL www.kch.tul.cz - poruchy trávení a metabolismu - poruchy způsobené nevhodnou výživou - poruchy způsobené nedostatečnou pohybovou aktivitou nepoměr energetického příjmu a výdeje 1. Příjem energie (určité živiny nebo skupiny

Více

Řízení metabolismu. Bazální metabolismus minimální látková přeměna potřebná pro udržení života při tělesném i duševním klidu

Řízení metabolismu. Bazální metabolismus minimální látková přeměna potřebná pro udržení života při tělesném i duševním klidu PŘEMĚNA LÁTEK A VÝŽIVA ČLOVĚKA METABOLISMUS (vzájemná přeměna látek a energie) tvoří děje: Katabolismus štěpení složitých organických látek na jednoduché, energie se uvolňuje, využíváno při rozkladu přijaté

Více

Regulace metabolizmu lipidů

Regulace metabolizmu lipidů Regulace metabolizmu lipidů Principy regulace A) krátkodobé (odpověď s - min): Dostupnost substrátu Alosterické interakce Kovalentní modifikace (fosforylace/defosforylace) B) Dlouhodobé (odpověď hod -

Více

Eva Benešová. Dýchací řetězec

Eva Benešová. Dýchací řetězec Eva Benešová Dýchací řetězec Dýchací řetězec Během oxidace látek vstupujících do různých metabolických cyklů (glykolýza, CC, beta-oxidace MK) vznikají NADH a FADH 2, které následně vstupují do DŘ. V DŘ

Více

Zásady výživy ve stáří

Zásady výživy ve stáří Zásady výživy ve stáří Výuka VŠCHT Doc. MUDr Lubomír Kužela, DrSc Fyziologické faktory I. Pokles základních metabolických funkcí Úbytek svalové tkáně Svalová slabost, srdeční a dechové potíže Tendence

Více

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů Buňka - buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů - je pozorovatelná pouze pod mikroskopem - na Zemi existuje několik typů buněk: 1. buňky bez jádra (prokaryotní buňky)- bakterie a

Více

Materiály 1. ročník učebních oborů, maturitních oborů ON, BE. Metodický list. Identifikační údaje školy

Materiály 1. ročník učebních oborů, maturitních oborů ON, BE. Metodický list. Identifikační údaje školy Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632 Číslo projektu Název

Více

Chemické složení buňky

Chemické složení buňky Chemické složení buňky Chemie života: založena především na sloučeninách uhlíku téměř výlučně chemické reakce probíhají v roztoku nesmírně složitá ovládána a řízena obrovskými polymerními molekulami -chemickými

Více

Standard SANATORY č. 7 Výživa seniorů

Standard SANATORY č. 7 Výživa seniorů Standard SANATORY č. 7 Výživa seniorů Autoři: Jana Tichá, Lukáš Stehno V Pardubicích 1.1. 2016 Asociace penzionů pro seniory, z.s., K Višňovce 1095, Pardubice 530 02, www.appscr.cz Úvod do problematiky

Více

Text zpracovala Mgr. Taťána Štosová, Ph.D PŘÍRODNÍ LÁTKY

Text zpracovala Mgr. Taťána Štosová, Ph.D PŘÍRODNÍ LÁTKY Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie CZ.1.07/2.2.00/15.0324 Text zpracovala Mgr. Taťána Štosová, Ph.D PŘÍRODNÍ LÁTKY Obsah 1 Úvod do problematiky přírodních látek... 2 2 Vitamíny... 2 2.

Více

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA 2_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077

Více

Katedra chemie FP TUL www.kch.tul.cz. Typy výživy

Katedra chemie FP TUL www.kch.tul.cz. Typy výživy Typy výživy 1. Dle energetických nároků (bazální metabolismus, typ práce, teplota okolí) 2. Dle potřeby živin (věk, zaměstnání, pohlaví) 3. Dle stravovacích zvyklostí, tradic, tělesného typu 4. Dle zdravotního

Více

PORUCHY VÝŽIVY Složky výživy

PORUCHY VÝŽIVY Složky výživy PORUCHY VÝŽIVY Složky výživy Jaroslav Veselý Ústav patologické fyziologie LF UP Název projektu: Tvorba a ověření e-learningového prostředí pro integraci výuky preklinických a klinických předmětů na Lékařské

Více

Odborná škola výroby a služeb, Plzeň, Vejprnická 56, Plzeň. Číslo materiálu 19. Bc. Lenka Radová. Vytvořeno dne

Odborná škola výroby a služeb, Plzeň, Vejprnická 56, Plzeň. Číslo materiálu 19. Bc. Lenka Radová. Vytvořeno dne Název školy Název projektu Číslo projektu Číslo šablony Odborná škola výroby a služeb, Plzeň, Vejprnická 56, 318 00 Plzeň Digitalizace výuky CZ.1.07/1.5.00/34.0977 VY_32_inovace_ZZV19 Číslo materiálu 19

Více

Optimalizace vysokoškolského studia zahradnických oborů na Zahradnické fakultě v Lednici Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/15.0122

Optimalizace vysokoškolského studia zahradnických oborů na Zahradnické fakultě v Lednici Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/15.0122 Optimalizace vysokoškolského studia zahradnických oborů na Zahradnické fakultě v Lednici Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/15.0122 Inovovaný předmět Výživa člověka Přednášející: prof. Ing. Karel Kopec, DrSc. Téma

Více

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 15 VY 32 INOVACE 0115 0215

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 15 VY 32 INOVACE 0115 0215 Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace Šablona 15 VY 32 INOVACE 0115 0215 VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony Autor

Více

CHEMICKÉ ZNAKY ŽIVÝCH SOUSTAV

CHEMICKÉ ZNAKY ŽIVÝCH SOUSTAV CHEMICKÉ ZNAKY ŽIVÝCH SOUSTAV a) Chemické složení a. biogenní prvky makrobiogenní nad 0,OO5% (C, O, N, H, S, P, Ca.) - mikrobiogenní pod 0,005%(Fe,Zn, Cu, Si ) b. voda 60 90% každého organismu - 90% příjem

Více

METABOLISMUS TUKŮ VĚČNĚ DISKUTOVANÉ TÉMA

METABOLISMUS TUKŮ VĚČNĚ DISKUTOVANÉ TÉMA METABOLISMUS TUKŮ VĚČNĚ DISKUTOVANÉ TÉMA Ing. Vladimír Jelínek V dnešním kongresovém příspěvku budeme hledat odpovědi na následující otázky: Co jsou to tuky Na co jsou organismu prospěšné a při stavbě

Více

Didaktické testy z biochemie 2

Didaktické testy z biochemie 2 Didaktické testy z biochemie 2 Metabolismus Milada Roštejnská Helena Klímová br. 1. Schéma metabolismu Zažívací trubice Sacharidy Bílkoviny Lipidy Ukládány jako glykogen v játrech Ukládány Ukládány jako

Více

Sekunda (2 hodiny týdně) Chemické látky a jejich vlastnosti Směsi a jejich dělení Voda, vzduch

Sekunda (2 hodiny týdně) Chemické látky a jejich vlastnosti Směsi a jejich dělení Voda, vzduch Sekunda (2 hodiny týdně) Chemické látky a jejich vlastnosti Směsi a jejich dělení Voda, vzduch Atom, složení a struktura Chemické prvky-názvosloví, slučivost Chemické sloučeniny, molekuly Chemická vazba

Více

AMINOKYSELINY REAKCE

AMINOKYSELINY REAKCE CHEMIE POTRAVIN - cvičení AMINOKYSELINY REAKCE Milena Zachariášová (milena.zachariasova@vscht.cz) Ústav chemie a analýzy potravin, VŠCHT Praha REAKCE AMINOKYSELIN část 1 ELIMINAČNÍ REAKCE DEKARBOXYLACE

Více

Vitaminy. Autorem přednášky je Mgr. Lucie Mandelová, Ph.D. Přednáška se prochází klikáním nebo klávesou Enter.

Vitaminy. Autorem přednášky je Mgr. Lucie Mandelová, Ph.D. Přednáška se prochází klikáním nebo klávesou Enter. Vitaminy Tato přednáška pochází z informačního systému Masarykovy univerzity v Brně, kde byla zveřejněna jako studijní materiál pro studenty předmětu Fyziologie výživy. Autorem přednášky je Mgr. Lucie

Více

Základní stavební kameny buňky Kurz 1 Struktura -7

Základní stavební kameny buňky Kurz 1 Struktura -7 Základní stavební kameny buňky Kurz 1 Struktura -7 vladimira.kvasnicova@lf3.cuni.cz Oddělení biochemie - 4. patro pracovna 411 Doporučená literatura kapitoly z biochemie http://neoluxor.cz (10% sleva přes

Více

Česko ORGANICKÉ MINERÁLY BIOGENNÍ PRVKY VÁPNÍK, ŽELEZO, JÓD, ZINEK, SELÉN,

Česko ORGANICKÉ MINERÁLY BIOGENNÍ PRVKY VÁPNÍK, ŽELEZO, JÓD, ZINEK, SELÉN, Česko ORGANICKÉ MINERÁLY BIOGENNÍ PRVKY VÁPNÍK, ŽELEZO, JÓD, ZINEK, SELÉN, CHRÓM, Calcium, Magnesium Organické Minerály ORGANICKÉ MINERÁLY Zásadní zvláštností všech přípravků linie «Organické minerály»

Více

Pracovní listy pro žáky

Pracovní listy pro žáky Pracovní listy pro žáky : Ušlech lý pan Beketov Kovy a potraviny Úkol 1: S pomocí nápovědy odhadněte správný kov, který je v dané potravině obsažen. Nápověda: MANGAN (Mn), ŽELEZO (Fe), CHROM (Cr), VÁPNÍK

Více

Proteiny. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Proteiny. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové Proteiny Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové Proteiny 1 = hlavní, energetická živina = základní stavební složka orgánů a tkání těla, = jejich energetickou hodnotu tělo využívá jen v některých metabolických

Více

Monitoring vnitřního prostředí pacienta

Monitoring vnitřního prostředí pacienta Monitoring vnitřního prostředí pacienta MVDr. Leona Raušerová -Lexmaulová, Ph.D. Klinika chorob psů a koček VFU Brno Vnitřní prostředí Voda Ionty Bílkoviny Cukry Tuky Důležité faktory Obsah vody Obsah

Více

Biochemie Ch52 volitelný předmět pro 4. ročník

Biochemie Ch52 volitelný předmět pro 4. ročník Biochemie Ch52 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Chemie. Mezipředmětové přesahy a

Více

sloučeniny C, H, O Cukry = glycidy = sacharidy staré názvy: uhlohydráty, uhlovodany, karbohydráty

sloučeniny C, H, O Cukry = glycidy = sacharidy staré názvy: uhlohydráty, uhlovodany, karbohydráty sloučeniny C, H, O Cukry = glycidy = sacharidy staré názvy: uhlohydráty, uhlovodany, karbohydráty triviální (glukóza, fruktóza ) vědecké (α-d-glukosa) organické látky nezbytné pro život hlavní zdroj energie

Více

- pro biologickou funkci je rozhodující terciární (resp. kvartérní) struktura enzymu

- pro biologickou funkci je rozhodující terciární (resp. kvartérní) struktura enzymu Otázka: Enzymy, vitamíny, hormony Předmět: Chemie Přidal(a): VityVity Enzymy, vitamíny, hormony a jejich význam pro biologickou funkci živých organismů Enzymy - látka sloužící jako biokatalyzátory - historie:

Více

Náhradní mléčná výživa versus kravské mléko Mléko jako zdroj vápníku

Náhradní mléčná výživa versus kravské mléko Mléko jako zdroj vápníku Náhradní mléčná výživa versus kravské mléko Mléko jako zdroj vápníku Mateřské mléko Nejlepší způsob výživy je mateřské mléko složení je přizpůsobeno výživovým potřebám v různých fázích vývoje Složení mateřského

Více

ZÁVĚRY - DOPORUČENÍ - SUPLEMENTACE

ZÁVĚRY - DOPORUČENÍ - SUPLEMENTACE Komentář k výsledkům analýzy vlasů paní XY Strana 1 z 6 ZÁVĚRY - DOPORUČENÍ - SUPLEMENTACE V M e t a b o l i s m u s p a c i e n t a T y p r y c h l ý D ýsledky, které máte před sebou, jsou doplněním biochemických

Více

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Název projektu školy: Výuka s ICT na SŠ obchodní České Budějovice Šablona

Více

Vitaminy. lidský organismus si je většinou v vytvořit. Hlavní funkce vitaminů: Prekurzory biokatalyzátor hormonů kových. Hypovitaminóza Avitaminóza

Vitaminy. lidský organismus si je většinou v vytvořit. Hlavní funkce vitaminů: Prekurzory biokatalyzátor hormonů kových. Hypovitaminóza Avitaminóza Vitaminy Vitaminy lidský organismus si je většinou v nedovede sám s vytvořit musí být přijp ijímány stravou Hlavní funkce vitaminů: Prekurzory biokatalyzátor torů - součásti sti koenzymů, hormonů Antioxidační

Více

Metabolismus mikroorganismů

Metabolismus mikroorganismů Metabolismus mikroorganismů Metabolismus organismů Souvisí s metabolismem polysacharidů, bílkovin, nukleových kyselin a lipidů Cytoplazma, mitochondrie (matrix, membrána) H 3 PO 4 Polysacharidy Pentózový

Více

6. Nukleové kyseliny

6. Nukleové kyseliny 6. ukleové kyseliny ukleové kyseliny jsou spolu s proteiny základní a nezbytnou složkou živé hmoty. lavní jejich funkce je uchování genetické informace a její přenos do dceřinné buňky. ukleové kyseliny

Více