Komentovaný překlad vědeckých a popularizačních textů z oblasti alergologie

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky Překladatelství ruského jazyka Barbora Jílková Komentovaný překlad vědeckých a popularizačních textů z oblasti alergologie Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Taťána Juřičková, Ph.D. 2013

2 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval/a samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. Podpis autora práce

3 Zde bych chtěla poděkovat paní PhDr. Taťáně Juřičkové, PhD. za trpělivost a cenné rady při psaní mé diplomové práce. Poděkování patří také panu doc. MUDr. Martinovi Práznému, CSc., PhD. a Mgr. Veronice Jílkové za cenné konzultace při překladu odborné terminologie.

4 Obsah Úvod... 1 I Teoretická část Charakteristiké rysy vědeckého stylu Charakteristické rysy popularizačního stylu Překladatelské problémy v překladu textů vědeckého a popularizačního stylu Terminologie odborného stylu Pojem terminologie a termín Historie české lékařské terminologie Historie ruské lékařské terminologie Rozdíly v ruské a české terminologii Překlad odborného textu Ekvivalence II Praktická část Analýza vědeckých a popularizačních textů Rozdíly mezi vědeckým a popularizačním stylem Frazeologismy v popularizačním stylu Řečnické otázky Kolokviální výrazy Překlad termínů opisem Rozkazovací způsob jako projev expresivity Metaforické termíny Lexikologie Přejaté termíny jako specifický rys lékařské odborné terminologie Termíny tvořené morfologicky Termíny vytvořené syntakticky Obecně vědní terminologie Zkratky Vlastní jména Syntax Věty s neosobním podmětem Věty s výčtem... 57

5 1.3.3 Sekundární a sloţené předloţkové vazby Přechodníkové konstrukce Přídavná jména slovesná Parcelace Doslovný a adekvátní překlad vět Překlad textů Překlad odborných vědeckých textů ЛЕКАРСТВЕННАЯ АЛЛЕРГИЯ ЛЕКАРСТВЕННАЯ АЛЛЕРГИЯ Překlad odborných popularizačních textů Пищевая аллергия или непереносимость это специфическая реакция нашей иммунной системы на аллергены в продуктах питания Простуда или аллергия? Аллергия самое распространенное заболеванием на Земле. И если прошлый век был веком сердечно-сосудистых заболеваний, то нынешний станет веком аллергии ЧТО ТАКОЕ АЛЛЕРГИЯ Пылесосы, провоцирующие заболевания Závěr Резюме Seznam pouţité literatury

6 Úvod Tématem diplomové práce je překlad odborných a popularizačních textů z oblasti medicíny se zaměřením na alergologii, která je v současnosti aktuálním tématem. Medicína je věda, která v posledních desetiletích zaznamenává progresivní rozvoj, coţ má za následek zvýšenou nutnost překladu nových odborných textů do jiných jazyků. Mezi překládanými texty jsou texty vědecké a popularizační, které jsou zařazeny do stylu odborného, avšak z důvodu jejich rozdílnosti pro ně byly vytvořeny samostatné styly, které jsou podřazené stylu odbornému. Cílem diplomové práce je překlad vědeckých a popularizačních textů, analýza ruské a české odborné terminologie a demonstrace charakteristických rysů popularizačního stylu v překládaných popularizačních textech. Důvodem pro výběr popularizačního stylu je jeho stylistická blízkost s publicistickým stylem a vědecké diskuzní téma týkající se osamostatnění popularizačního stylu od stylu odborného. Někteří lingvisté, jako např. G.A.Vasjučenko nebo M.A.Majevskij, jsou pro oddělení popularizačního stylu od stylu odborného a odůvodňují to některými faktory, kterými jsou jiný obsah a cíl textů, navázání pomyslného dialogického kontaktu mezi čtenářem a autorem, a agitační funkce textů. Důvodem k ponechání popularizačního stylu jako součásti odborného stylu jsou podle jiných lingvistů jako je M.P.Senkevič nebo T.A.Timofejev blízkost odborného a popularizačního stylu a stejná informativní funkce obou stylů. Názory na osamostatnění popularizačního stylu zatím nejsou jednotné, proto je v současnosti tento styl stále řazen pod styl odborný. Diplomová práce je rozdělena na tři části, kterými jsou teorie, analýza a překlad. Teoretická část práce je věnována stručné charakteristice vědeckého a popularizačního stylu, překladatelským problémům, které jsou spjaté s odborným překladem, terminologii, překladatelským metodám a ekvivalenci. První kapitola je věnována vědeckému stylu a jsou zde uvedeny charakteristické rysy tohoto stylu, kterými se odlišuje od ostatních stylů. Kapitola je rozdělena na několik částí, týkajících se lexikologie, morfologie a syntaxe, kde jsou uvedeny konkrétní charakteristické rysy vědeckého stylu. Ve druhé kapitole jsou stručně charakterizovány rysy popularizačního stylu a zdůrazněny odlišné rysy tohoto stylu od stylu vědeckého. Část kapitoly je věnována protichůdným názorům lingvistů na osamostatnění popularizačního stylu od stylu odborného. Třetí kapitola pojednává o překladatelských problémech, které mohou nastat při překladu textů odborného stylu. Problémy se týkají překladů přechodníků a přídavných jmen slovesných, frazeologismů, terminologie, zkratek a vlastních jmen. Nejdůleţitějším tématem je překlad terminologie a zkratek, protoţe slovní zásoba odborných textů obsahuje velký podíl odborné terminologie a zkratek, které se pro překlad těchto textů stávají klíčovými. Čtvrtá kapitola je věnována odborné terminologii a jsou zde uvedeny rozdíly mezi ruskou a českou terminologií. Hlavním zdrojem pro tuto část diplomové práce je převáţně Ţváčkova publikace Úvod 1

7 do teorie překladu pro rusisty, kde je podrobný přehled odlišností mezi ruskou a českou terminologií. V praktické části diplomové práce jsou ke zmíněným jevům demonstrovány příklady z překládaných vědeckých a popularizačních textů. V páté kapitole jsou charakterizovány překladatelské metody, které jsou rozděleny na překlad slov, slovních spojení a vět. Jsou zde uvedeny rozdíly mezi transkripcí, opisem, kalkováním a transpozicí. V závěru je vysvětlen rozdíl mezi doslovným a adekvátním překladem vět a jsou zde uvedeny názorné příklady jednotlivých změn. Další kapitola pojednává o překladatelských postupech, které jsou rozděleny na změnu pozice vět nebo jejich jednotlivých částí, záměny, rozšíření a redukci. Kaţdá část je rozdělena na konkrétní překladatelské změny, ke kterým můţe v překladu dojít. Poslední kapitola je věnována ekvivalenci. Je zde stručně popsáno několik druhů ekvivalence, kterými jsou ekvivalence formální, sémantická a stylistická. Dále jsou vysvětleny pojmy překladovost, absolutní překladovost a principiální nepřekladovost, pojem ekvivalent úplný, částečný a nulový, a úkol překladatele při vytváření ekvivalentů v cílovém jazyce. V druhé části diplomové práce, kterou je analýza překládaných textů, je uvedena konkrétní problematika překladu vybraných textů. V první kapitole jsou analyzovány rozdíly popularizačního a vědeckého stylu, kterými se od sebe tyto styly liší. Rozdíly se týkají frazeologismů, řečnických otázek, kolokviálních výrazů, termínů překládaných opisem, rozkazovacího způsobu a metaforických termínů, které jsou charakteristické pro popularizační styl. Další část analýzy je zaměřena na lexikologii a je zde analyzován překlad terminologie, která je rozdělena na termíny vytvořené morfologicky a syntakticky, termíny přejaté, obecnou vědní terminologii a zkratky. Zkratky nelze řadit mezi termíny, protoţe jsou jen symbolem, který zastupuje termín. Poslední část analýzy je zaměřena na syntax a je zde analyzován překlad vět s neosobním podmětem, výčtem, sekundární předloţkové vazby, přechodníkové konstrukce a přídavná jména slovesná, parcelace věty a doslovný a adekvátní překlad věty. V závěru diplomové práce jsou uvedeny překlady vědeckých a popularizačních textů, které jsou pro lepší přehlednost členěny na odstavce. 2

8 I Teoretická část 1 Charakteristiké rysy vědeckého stylu Historie Vznik odborného stylu je spjat s rozvojem vědy. Odborný styl byl původně zařazován pod styl umělecký, ze kterého se oddělil a vznikl samostatný funkční styl. V období středověku se odborný styl začal formovat jako jeden ze stylů komunikace a jiţ v období osvícenství pro něj byla charakteristická přesnost a jednoznačnost, coţ jsou jedny z hlavních rysů současného odborného stylu. 1 V Rusku se odborný styl rozvíjel v 18.stol., kdy se začala vytvářet ruská odborná terminologie. Velký podíl na vývoji tohoto stylu má světoznámý ruský vědec M.V.Lomonosov. Rozvoj stylu byl dokončen ve druhé polovině 19.stol. 2 Charakteristické rysy vědeckého stylu Odborný styl lze rozdělit na styly: vědecký, prakticky odborný a popularizační. Členění odborného stylu ještě není jednotné a v současnosti se např. mezi vědci vede spor na téma osamostatnění popularizačního stylu od stylu odborného, avšak zatím se tento styl stále řadí mezi styl odborný. Jistá míra nejednotnosti je i v názvu jednotlivých stylů patřících pod styl odborný: někteří vědci je nazývají podstyly (A.Radugin 3 ) a jiní styly (M.Hořká) a popularizační styl, takto nazývaný např. lingvistkou M.Hořkou, je D.Knittlovou nazýván stylem populárně vědeckým. K této problematice je více uvedeno v kapitole zabývající se popularizačním stylem. V diplomové práci budou pouţívány názvy: popularizační a vědecký styl podle M.Hořké. Hlavními rysy vědeckého stylu je promyšlená kompozice, kultivovanost a snaha o přesnost vyjádření, tedy jednoznačnost. S promyšlenou kompozicí souvisí logické vytváření struktury a členění textu, které je vţdy logické, stejně jako výklad daného tématu. 4 Mezi jednotlivé části textu lze zařadit úvod, stanovení konkrétní problematiky daného tématu a jejího rozpracování, a závěr, kde jsou uvedeny výsledky práce. 5 V textech napsaných ve vědeckém stylu chybí expresivní výrazy, přesto jsou některé výjimečné případy, kdy se v polemických vědeckých textech takové výrazy objevit mohou. Pro tento styl je charakteristická monologičnost, pojmovost, přesnost, pečlivost, stereotypnost, 1 Розенталь, Д.Э. Практическая стилистика русского языка. Москва: Высшая школа, 1977, s.27 2 Tamtéţ 3 РАДУГИН, А.А.: Русский язык и культура речи. Москва, Виноградов В.С. Введение в переводоведение (общие и лексические вопросы). М.: Издательство института общего среднего образования РАО, str. 9 5 Васильева, А.Н. Курс лекций по стилистике русского языка. Москва: Русский язык, 1976, s. 25 3

9 nasycenost informacemi, objektivita a hierarchizace textu. 6 7 Vědecký text je často doprovázen názorným grafickým zobrazením (graf, tabulka, obrázek, atd.). Forma projevu je převáţně monologická. Jen v některých případech (např. panelová diskuse, atd.) se objevuje forma dialogická. Vědecký styl není závislý na kontextu, protoţe texty směřují k nadčasovosti a nejsou situačně zakotvené. 8 Autor formuluje poznatky tak, aby byly jednoznačně vnímatelné a pochopitelné i po letech. 9 Povaha textů je nocionální, coţ znamená, ţe text má přesně vymezený cíl sdělení a převaţují v něm faktické údaje a logická argumentace. Texty vědeckého stylu jsou psány neosobním stylem s vyuţitím neosobních konstrukcí, pasiva atd. Osobní názor autora je potlačen a je anonymizován neosobními konstrukcemi nebo plurálem. V současnosti se, díky tzv. anglosaskému stylu, do popředí dostává tendence vyjádřit osobní názor autora a zvýšit originalitu jazyka a stylu, coţ se můţe projevovat prvky jazykové hry. 10 Informace mohou být příjemcům předávány tištěnou (článek, monografie, recenze, atd.) nebo mluvenou formou (přednáška, diskuze, atd.). 11 Lexikologie V oblasti lexikologie existuje ve vědeckém stylu několik sloţek a lze jí označit za tzv. vícesloţkovou: KS (konstantní sloţka) = konstantní terminologická sloţka s charakteristickými rysy, která zůstává beze změny, PSp (potencionální sloţka příznaková) = lexikální a gramatické jednotky, které zajišťují soudrţnost a srozumitelnost textu. Nejsou dané, mohou být převzaté z jiných funkčních stylů. PSn (potencionální sloţka nepříznaková neutrální). 12 Celkově lze slovní zásobu odborného stylu rozdělit do několika úrovní: 1) Všeobecná terminologie neutrální výrazy, které nejsou pro tento styl příznačné. 2) Obecně vědní terminologie hypotéza, teze, poučka, systém, třída atd. 3) Úzce specializovaná terminologie odborné termíny, které jsou specifické pro kaţdý vědní obor. Pro tento styl je charakteristické vyuţití odborné terminologie, která podle D.E. Rozentala většinou dosahuje 15-25% veškeré slovní zásoby textu. Dále se v textech odborného stylu často vyskytuje obecně vědní terminologie jako např. rozvoj, systém, faktor, intenzita, tvorba, atd. Časté je 6 Ţváček, D. Úvod do teorie překladu (pro rusisty). Olomouc: Univerzita Palackého, 1998, s Knittlová, D. K teorii i praxi překladu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2000, s Čechová, M., Krčmová, M., Minářová, E. Současná stylistika. Praha: Lidové noviny, 2008, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Ţváček, D. Úvod do teorie překladu (pro rusisty). Olomouc: Univerzita Palackého, 1998, s Gromová E, Hrdlička M. Antologie teorie odborného překladu. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, s

10 pouţívání frazeologismů, které tvoří termíny skládající se z více částí, např. bod mrazu, pravý úhel, štítná ţláza, atd. 13 V odborném stylu se často vyskytují slova nebo slovní spojení naznačující spojitost částí textu a jejich logickou návaznost. Jsou to např.výrazy.: поэтому, при этом, сначала, atd. 14 Další důleţitou část terminologie tvoří odborná frazeologie, kterou je moţné zařadit do kniţní frazeologie, která se vyskytuje v písemné formě sdělení. 15 Do této frazeologie se zařazují sloţené termíny: химическая группа, фармакологическая природа, эритематозная сыпь. Dvouslovné termíny tvoří největší podíl této frazeologie. Morfologie Pro texty napsané ve vědeckém stylu je charakteristická spisovnost vyjádření. Vzhledem k nadčasovosti vědeckého stylu se ve větách častěji vyskytuje přítomný čas. U všeobecného popisu je jednotné číslo často pouţíváno ve významu mnoţného. 16 Texty vědeckého stylu mají jmenný charakter, coţ znamená, ţe v nich převládají podstatná a přídavná jména. To se projevuje výskytem slovesně jmenných konstrukcí. Dále jsou časté spony a polospony, pouţití genitivu, dativu, přechodíků a přídavných jmen slovesných. Dalším charakteristickým rysem tohoto stylu je opisné pasivum. Syntax V textech vědeckého stylu se častěji vyskytují delší věty, převáţně jednoduché, ve kterých se mohou vyskytovat výčty. To přispívá ke stručnosti stylu, avšak můţe se lišit v závislosti na různých vědních oborech. V matematických textech je větná skladba jednodušší neţ v textech filozofických, kde jsou věty sloţitější. V mluvených projevech se také vyskytují delší věty, ale dochází spíše ke tvorbě jednoduchých vět s výčty, které bývají v mluvené formě sloučeny do jednoho celku. Vzhledem k výskytu delších vět se ve vědeckém stylu vyuţívají interpunkční znaménka jako např.středník, pomlčka nebo systém závorek, coţ přispívá k větší přehlednosti textů. 17 Ve vědeckém stylu se často pouţívají sekundární a podřadné předloţkové a spojovací výrazy, které napomáhají ve vytváření hierarchizace textů. Často se vyskytují např. bezpodmětné věty a pasivní konstrukce 18, které pomáhají 13 Розенталь, Д.Э. Практическая стилистика русского языка. Москва: Высшая школа, s Tamtéţ, s Голуб, И.Б. Стилистика современного русского языка (Лексика. Фоника). Москва: Высшая школа, s Tamtéţ, s Čechová, M., Krčmová, M., Minářová, E. Současná stylistika. Praha: Lidové noviny, 2008, s Ţváček, D. Úvod do teorie překladu (pro rusisty). Olomouc: Univerzita Palackého, 1998, s. 26 5

11 vět. 19 Celkově lze říct, ţe v textech vědeckého stylu převaţují podstatná jména nad slovesy, texty tedy vytvářet neosobní ladění vědeckého stylu. Charakteristickým rysem v syntaxi je i objektivní pořádek mají spíše jmenný charakter. S tím souvisí výskyt slovesně-jmenných konstrukcí, kde je funkce slovesa oslabena jako např. v konstrukci: происходит изготовление (изготовляется) - vyrábí se. 2 Charakteristické rysy popularizačního stylu Styl popularizační nese charakteristické prvky vědeckého stylu, nicméně jsou v něm patrné některé rozdíly, kterými se tento styl od vědeckého stylu liší a přibliţuje stylu publicistickému. V současnosti ještě není vyřešena otázka, zda by měl být popularizační styl samostatným stylem, nebo zda by měl zůstat zařazen pod stylem odborným, ale názory odborníků zatím nejsou jednotné a popularizační styl se stále řadí pod styl odborný. Důvody pro vytvoření samostatného stylu jsou podle některých lingvistů jako je např. G.A.Vasjučenko nebo M.A.Majevskij 20 tyto: jiný cíl textů, navázání pomyslného dialogického kontaktu mezi čtenářem a autorem, agitační funkce, a ne zcela totoţný obsah textů. Důvody pro ponechání popularizačního stylu jako součásti odborného stylu jsou podle M.P.Senkeviče nebo T.A. Timofejeva tyto: blízkost stylů a stejný cíl týkající se předání informace. V diplomové práci bude pouţíván termín popularizační styl. 21 Na rozdíl od vědeckého stylu je autorem popularizačních textů odborník v dané vědní oblasti a čtenářem je laik, u kterého se nepředpokládají dostatečné znalosti tématu potřebné ke správnému pochopení odborného textu. Kvůli těmto čtenářům je forma textu zjednodušena a beletrizována. 22 Vytvoření vyšší míry srozumitelnosti textu napomáhá např. zjednodušení syntaxe, pro kterou jsou příznačné krátké, jednoduché věty, neobsahující sloţité konstrukce, které by ztěţovaly srozumitelnost textu pro čtenáře z laické veřejnosti. Hlavním cílem tohoto stylu je popularizace tématu a předání informace široké laické veřejnosti, která nemá odborné znalosti z daného oboru. V souvislosti s tím dochází k vytváření rozdílů mezi popularizačním a vědeckým stylem. Pro vědecký styl jsou charakteristické: abstraktnost, všeobecnost, skrytá emocionálnost a nedostatek obraznosti, avšak v popularizačním stylu se často projevuje obraznost, neboli metaforičnost, která napomáhá představivosti čtenáře, texty jsou konkrétnější, tedy nezaměřené na všeobecnou stránku věci, ale na aplikaci poznatků v konkrétních situacích a často jsou 19 Čechová, M., Krčmová, M., Minářová, E. Současná stylistika. Praha: Lidové noviny, 2008, s Кириченко, Н.В.. Научно-популярный подстиль. [online] [cit. dne ]. Dostupné z: %D0%BF%D0%BE%D0%BF%D1%83%D0%BB%D1%8F%D1%80%D0%BD%D1%8B%D0%B9_%D0% BF%D0%BE%D0%B4%D1%81%D1%82%D0%B8%D0%BB%D1%8C. 21 Hořká, M. Odborný styl v písemné i ústní jazykové komunikaci a jeho charakteristické zvláštnosti. [online] [cit. dne ]. Dostupné z: %20M%20Last%2009.pdf 22 Čechová, M., Krčmová, M., Minářová, E. Současná stylistika. Praha: Lidové noviny, 2008, s

12 k tématu uváděny konkrétní příklady. V textech se vyskytují prvky expresivity a emocionálnosti, které se projevují výběrem hovorových lexikálních prostředků. V těchto textech je také projeven názor autora, agitace a polemika. V textech je menší míra argumentace, které si lze všimnout ve vědeckém stylu, a text je psán zajímavým stylem, aby upoutal čtenářovu pozornost. Také se objevuje snaha o vytvoření pomyslné dialogičnosti mezi autorem a čtenářem. V popularizačním stylu se často vyskytují řečnické otázky 23, kterými autor pouze aktivuje pozornost čtenáře a upozorňuje na konkrétní zkoumaný problém. Tyto otázky se často objevují v nadpisu a odpověď na ně je obsaţena v textu. Dále dochází k parcelaci vět 24, díky které je struktura textu zjednodušena a text je snadněji pochopitelný i pro laického čtenáře. 25 V textech také mohou být doplňovány některé informace k tématu, které čtenář z laické veřejnosti nezná. Projevuje se to vysvětlováním termínů, které jsou bez vysvětlivek pro laika nesrozumitelné. Celkově je terminologie popularizačního stylu zjednodušena a texty jsou méně nasycené odbornou terminologií neţ texty vědeckého stylu. Shrnutí rozdílů popularizačního a vědeckého stylu Celkově lze mezi charakteristické rysy popularizačního stylu, kterými se liší od vědeckého stylu, zařadit následující: - metaforičnost v textech se často pouţívají obrazná vyjádření - expresivita expresivní výrazy, které se v naučném stylu nevyskytují - dialogičnost autor se snaţí vytvořit dojem dialogu mezi ním a čtenářem - hodnocení autora není výjimkou vyjádření názoru autora - agitační prvky čtenář je někdy autorem přesvědčován o správnosti autorovy teze apod. - polemika na téma textu je autorem někdy vedena polemická úvaha - parcelace vět delší věta je rozdělena na více kratších vět, které zjednodušují sloţitejší syntaktickou strukturu původní věty. - zjednodušení terminologie a vysvětlování termínů kvůli recipientům, kterými jsou čtenáři z laické veřejnosti je zapotřebí zjednodušovat nebo vysvětlovat terminologii aby si byl autor jistý, ţe čtenář informaci správně pochopil. 23 Кириченко, Н.В.. Научно-популярный подстиль. [online] [cit. dne ]. Dostupné z: %D0%BF%D0%BE%D0%BF%D1%83%D0%BB%D1%8F%D1%80%D0%BD%D1%8B%D0%B9_%D0% BF%D0%BE%D0%B4%D1%81%D1%82%D0%B8%D0%BB%D1%8C. 24 Tamtéţ 25 Розенталь, Д.Э. Практическая стилистика русского языка. Москва: Высшая школа, 1977, str

13 - jiný cíl a struktura textu struktura vědeckých textů má sloţitější členění a kapitoly jsou číselně značeny. Popularizační texty jsou naproti tomu často kratší, jejich struktura není tak promyšlená a odstavce většinou nejsou číselně značeny. 3 Překladatelské problémy v překladu textů vědeckého a popularizačního stylu Při překladu textů odborného stylu je důraz kladen převáţně na stránku obsahovou a texty mají informační, tedy nocionální charakter. Jedním z problémů překladu odborného textu je přílišné lpění na struktuře invariantu. Podle E.Horové a O.Mana má překladatel právo nebo aţ povinnost měnit styl textu vzhledem k potřebám ekvivalence textu. 26 Nejdříve je pro překladatele nutné si uvědomit na koho je překládaný text zacílen a přizpůsobit tomuto faktu formu i obsah. Odborné texty jsou zacílené na čtenáře, kteří jsou srozuměni s daným odborným tématem 27, ale případě, ţe by text byl zaměřen na jiné čtenáře, musel by se změnit styl překladu. Popularizační styl je zvolen v případě, ţe je text zacílen na širokou laickou veřejnost, která nemá potřebné znalosti k pochopení vědeckého textu. Dalším problémem při překladu odborného textu je překlad terminologie. Slovní zásoba odborného stylu se dělí na terminologickou a neterminologickou. Mezi neterminologickou slovní zásobu lze zařadit všeobecné slovní výrazy, které jsou srozumitelné i pro čtenáře z laické veřejnosti. Do terminologické sloţky patří terminologie vztahující se k danému oboru, tedy úzce specialozovaná slovní zásoba, nebo obecná vědní terminologie, kam patří termíny vyskytující se ve všech oborech vědy a techniky. Podle příspěvků z díla Antologie teorie odborného překladu 28 mezi lingvisty panuje všeobecně uznávaný názor, ţe termíny se nepřekládají, ale substituují, tzn.nahrazují vhodnými překladovými ekvivalenty v cílovém jazyce. Tento způsob je ale moţný pouze v případě, ţe v cílovém jazyce existuje adekvátní a ustálená terminologie pro daný obor. V případě, ţe daná terminologie neexistuje nebo ještě není ustálená, musí překladatel termíny překládat a při překladu se řídit slovotvornými pravidly daného cílového jazyka. Jako překládání je podle M.Hanákové moţné označit i výběr nejvhodnějšího termínu z více ekvivalentů z terminologické soustavy daného jazyka. Rozdílné je překládání odborných textů z exaktních věd, kde nejsou pouţívána synonyma k termínům a výpověď má jasnější význam neţ u společenskovědních textů, které mají vysokou míru synonymních pojmenování a je v nich silně zastoupena neterminologická sloţka. 26 Gromová E, Hrdlička M.. Antologie teorie odborného překladu. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, s Tamtéţ, s Tamtéţ. 8

14 Podle M.Hrdličky je pro překladatele zásadní znalost daného vědního oboru, z důvodu porozumění obsahu překládaného textu a tedy vhodné volby správných ekvivalentů. M.Hrdlička vymezuje význam tzv. jazykových šablon, coţ jsou ustálené termíny, které vznikly spojením terminologického a neterminologického slovního výrazu, které se postupně staly konvenčními a běţně se v překladu odborného textu pouţívají. Kromě stereotypnosti vyjádření přispívají jazykové šablony i k hutnosti a přesnosti textu. K hutnosti textu přispívají také přechodníkové nebo slovesně-jmenné konstrukce v ruštině, které jsou do češtiny překládány vedlejšími větami. Další z problémů při překladu odborného textu můţe nastat v případě výskytu překladových jednotek v textu. Pod těmito jednotkami rozumí M.Hrdlička slova nebo sousloví, která jsou překládána jako celek, nelze tedy překládat jejich samostatné jednotlivé komponenty, protoţe by vznikl zcela rozdílný výraz a byl by narušen význam celého terminologického spojení. Problémy při překladu textů odborného stylu Přídavná jména slovesná a přechodníky Přídavná jména slovesná a přechodníky se v ruském odborném stylu pouţívají častěji neţ v češtině, proto je jejich překlad důleţitým tématem překladatelských děl. Tyto konstrukce v odborném stylu vytvářejí vyšší míru kondenzovanosti, avšak v češtině musí být nahrazeny jinými větnými konstrukcemi, aby nepůsobily archaicky. Při překladu z ruštiny do češtiny je třeba sníţit vysokou míru syntaktické kondenzace v ruštině a část ruských kondenzovaných útvarů nahradit útvary méně sevřenými. 29 Tyto výrazy se v češtině nejčastěji nahrazují vedlejšími větami. Přídavná jména a přechodníky se dělí na: 1) Sémanticky plnohodnotná do češtiny se překládají vedlejší větou nebo přídavnými jmény slovesnými 2) Sémanticky nadbytečná do češtiny nepřekládáme nebo jen ojediněle: каталог, содержащий данные katalog s údaji Podle D.Ţváčka je nahrazování přechodníků a přídavných jmen slovesných vedlejšími větami jeden z důkazů toho, ţe adekvátní překlad není překlad doslovný. Kdybychom překládali doslovně, ve výsledném překladu by mohly být porušeny sémantické normy cílového jazyka a mohlo by to narušit srozumitelnost výsledného textu. 29 Ţváček, D. Úvod do teorie překladu (pro rusisty). Olomouc: Univerzita Palackého, 1998, s.29 9

15 Frazeologismy Dalším problémem překladu odborného stylu je překlad frazeologismů. Jedna z moţností překladu frazeologických slovních spojení je adaptace na domácí frazeologii, překladatel ale musí dbát na to, aby zvolil vhodný domácí frazeologismus a aby nedošlo ke zkreslení významu. Existuje více druhů frazeologismů, které jsou v publicistickém stylu nazývané publicismy. 30 Jsou to slovní spojení, která mají metaforický charakter, a k jejichţ správnému porozumění je nutné znát kontext. 31 Mohou to být jednoslovná i víceslovná pojmenování. V odborném stylu jsou frazeologismy logická a ustálená slovní spojení, která se do češtiny překládají adaptací vhodnou variantou vyuţívanou v češtině, nebo opisem tak, aby nedošlo ke zkreslení jejich významu. Ruská lingvistka I.S.Alexejeva dělí frazeologii na idiomy, frazeologické jednotky a frazeologická spojení: - idiomy ustálená obrazná slovní spojení se specifickým významem, která jsou pouţívána hlavně v ústním projevu a jsou substituována analogickým idiomem v cílovém jazyce - frazeologické jednotky - ustálená obrazná slovní spojení, která jsou charakteristická pro publicistický styl, a jsou to např. přísloví nebo pořekadla. Frazeologismy se stejně jako idiomy substituují vhodnými ekvivalenty v cílovém jazyce, které odpovídají jejich významu. Zde můţe dojít k případu, kdy v cílovém jazyce neexistuje odpovídající ekvivalent a překladatel tento ekvivalent musí vytvořit. Zde se projevuje rozdíl mezi idiomy a frazeologickými jednotkami, který spočívá v tom, ţe k frazeologickým jednotkám se mohou modelovat vhodné analogy, zatímco idiomy se substituují jen vhodnými ustálenými idiomy z cílového jazyka. - frazeologická spojení tato spojení se v textech vyskytují nejčastěji. Jsou neutrální, proto se mohou pouţívat ve všech typech textů. Nenesou metaforický význam, proto je jejich překlad ve srovnání s ostatními druhy frazeologismů snazší. Jediným problémem při jejich překladu je nalezení vhodného frazeologismu se stejnými stylistickými vlastnostmi v cílovém jazyce. 30 Čechová, M., Krčmová, M., Minářová, E. Současná stylistika. Praha: Lidové noviny, 2008, s Васильева, А.Н. Курс лекций по стилистике русского языка. Москва: Русский язык, 1976, s

16 Terminologie V odborném stylu je při překladu zásadní znalost odborné terminologie. Existují terminologické slovníky, kde lze najít vhodné ekvivalenty, nicméně překladatel by se měl orientovat v daném oboru nebo svůj překlad konzultovat s odborníkem, protoţe termíny mají v cílovém jazyce specifické ekvivalenty, které by mohl překladatel neorientující se v oboru přeloţit nesprávně. Jak je uvedeno níţe v kapitole věnující se ekvivalenci, termín je absolutní ekvivalent a nelze jej překládát, ale substituovat, tedy nahrazovat vhodným odpovídajícím ekvivalentem v cílovém jazyce. V.S.Vinogradov k terminologii odborných textů uvádí, ţe čím více je text formalizovaný, tím více je ekvivalentní k originálu. Pod pojmem formalizovaný text chápe např.odborné texty z oblasti přírodních věd kde jsou termíny pro konkrétní významy jednoznačné, coţ znamená, ţe k nim neexistují synonyma. Na rozdíl od těchto formalizovaných textů se v textech společenskovědních vyskytuje mnoho synonymních termínů, coţ ztěţuje práci překladatele. Zkratky V odborném stylu se zkratky pouţívají ve velké míře. V překládaných odborných textech se však zkratky vyskytovaly pouze v textech vědeckých. Zkratky nelze řadit mezi odborné termíny, protoţe je to pouze symbol zastupující určitý termín, ne plnovýznamový termín. Je několik způsobů překladu zkratek: 32 1) Překlad odpovídající zkratkou v cílovém jazyce Zkratku tvoří v cizím jazyce počáteční písmena jednotlivých slov, proto se tyto zkratky nazývají iniciálové. V případě, ţe je zkratka vytvořena tímto způsobem a je to zkrácený tvar eponyma (termín, který má v názvu svého objevitele, např. Downův syndrom atd.), je tato zkratka eponymickou zkratkou iniciálního typu. V překládaných textech se tyto zkratky nevyskytovaly. Níţe jsou uvedeny některé zkratky iniciálního typu vyskytující se v překládaných textech. ВИЧ (вирус иммунодефицита человека) HIV (Human Immunodeficiency Virus) 33 ВОЗ (Всемирная организация здравоохранения) WHO (Světová zdravotnická organizace) Коваленко Е.В.. Трудности перевода сокращений. [online]. [cit. dne ]. Dostupné z: 33 Астафьева, Н.Г., Горячкина, Л.А.. Лекарственная аллергия [online]. [cit. dne ]. Dostupné z: 34 Мурзич, А.В., Голубев, М.А., Кручинин, А.Д.. Лекарственная аллергия. [online] [cit. dne ]. Dostupné z: 11

17 2) Transkripce nebo transliterace Při transliteraci dochází k přepisu původní zkratky do latinky nebo z latinky do azbuky. Transkripce je fonetický přepis zkratky z azbuky do latinky nebo naopak. Existují závazná transkripční pravidla, která by se měla dodrţovat. МЗ (Министерство здравоохранения) MZ (Ministerstvo zdravotnictví) 35 РФ (Российская федерация) RF (Ruská federace) 36 3) Překlad odpovídající plnou formou v cílovém jazyce Tento způsob spočívá v přeloţení jednotlivých slov plného znění zkratky, přičemţ v cílovém jazyce překladu se zkratka iniciálního typu z jednotlivých přeloţených slov netvoří a název je ponechán v plném znění. Tyto zkratky se v textech nevyskytovaly. ALFCE - AlliedLand Forces, Central Europe - объединенные сухопутные Войска НАТО на центрально-европейском театре 37 4) Překódování plného významu zkratky V tomto případě je překódováno plné znění zkratky, které je následně přeloţeno do cílového jazyka a význam zkratky je vysvětlen. Tyto zkratky se také v textech nevyskytovaly. CAT - Катерпиллар (Американская компания, производящая Дорожные машины и дизельные двигатели) Мурзич, А.В., Голубев, М.А., Кручинин, А.Д.. Лекарственная аллергия. [online] [cit. dne ]. Dostupné z: 36 Tamtéţ 37 Коваленко Е.В.. Трудности перевода сокращений. [online]. [cit. dne ]. Dostupné z: 38 Tamtéţ 12

18 Vlastní jména Transkripce a transliterace Vlastní jména se nejčastěji překládají s pomocí transkripce a transliterace. Transliterace je doslovný přepis z azbuky do latinky a opačně, a transkripce je fonetický přepis. Отек Квинке Quinckeho edém (tento termín je i termínem vzniklým eponymicky) Феномен Артюса Arthusův jev (tento termín je i termínem vzniklým eponymicky) Реакция Яриша-Герсгеймера reakce Jarishe-Herxmeiera (tento termín je i termínem vzniklým eponymicky) Клеменс фон Перке Clemens von Perke (tento termín je i termínem vzniklým eponymicky) 13

19 4 Terminologie odborného stylu Pro odborný styl je charakteristická vysoká nasycenost termíny, mezi které řadíme obecné vědní termíny a úzce specializované termíny. Termín je pojmenování jednoznačné a neexpresivní, často s internacionalizačním významem, coţ napomáhá vytvářet homogenní terminologii. Terminologie však není uzavřená ani neměnná a v souvislosti s vytvářením nových vědních oborů a novým vědeckým poznatkům dochází k neustálé tvorbě nových termínů a terminologických systémů. V odborném stylu můţe terminologie dosahovat různých úrovní, avšak pohybuje se přibliţně v rozmezí 40-60% z celkové slovní zásoby odborného stylu. Například v matematických textech je nasycenost termíny vyšší (přibliţně 60 %) a v lékařských textech niţší (přibliţně 40 %) Pojem terminologie a termín Terminologie je souhrn termínů určitého vědního odvětví a také teorie o tvorbě, struktuře a funkci termínů. 40 Termín je ustálené a jednoznačné pojmenování, které je neutrální, nominální a kognitivní. Termíny jsou ustálené a přesně identifikovatelné. 41 Terminologie daného oboru podléhá neustálému rozvoji, který je způsobený progresivním rozvojem vědeckých poznatků daného vědního oboru. Terminologie směřuje k internacionalizaci 42, coţ znamená, ţe má tendenci unifikovat se s mezinárodní terminologií. Internacionalizací se vytváří jednotné mezinárodní termíny, které mají jasný a přesný význam, a v jejichţ překládání nedochází k významovým posunům. Díky kontaktům Ruska se zahraničím se v minulosti ruská terminologie vytvářela hlavně přejímáním a to je i v současnosti významný způsob tvorby nových termínů. Přejímání termínů přispívá k mezinárodní unifikaci odborné terminologie. V současnosti se do ruského jazyka dostávají hlavně přejímky z anglického jazyka. Na rozdíl od neterminologických výrazů se termíny liší tím, ţe k jejich porozumění je třeba dobrá orientace v daném oboru. Z toho důvodu se v textech pro laickou veřejnost některé termíny vysvětlují, tzv. překládají opisem. Porozumění terminologii daného oboru je pro čtenáře nebo překladatele odborného textu zásadní. V odborném vyjadřování převládá tendence k nominalizaci. To znamená, ţe v textech je vyšší podíl substantiv a nominálních frází. Dále dochází k multiverbizační tendenci vyjadřování. 39 Hořká, M. Odborný styl v písemné i ústní jazykové komunikaci a jeho charakteristické zvláštnosti. [online] [cit. dne ]. Dostupné z: %20M%20Last%2009.pdf 40 Терминология [online]. [cit. dne ]. Dostupné z: 41 Čechová, M., Krčmová, M., Minářová, E. Současná stylistika. Praha: Lidové noviny, 2008, s Čechová, M., Krčmová, M., Minářová, E. Současná stylistika. Praha: Lidové noviny, 2008, s s

20 Termíny je moţné rozdělit do dvou skupin: 1) obecně vědní terminologie (systém, třída, skupina, výsledek, rychlost, 43 atd.; 2) úzce specializovaná terminologie tato terminologie je konkrétní pro kaţdou vědní oblast, ( autotrofní, biogenní, uzlina atd). Při překládání odborných textů je důleţité znát jazyk a orientovat se v daném oboru. Ideální pro překladatele odborných textů je vystudovat překladatelství a daný specializovaný obor. 46 Termíny se substituují vhodným ekvivalentem z cílového jazyka. To má však svá úskalí, protoţe ne všechny terminologické systémy jsou vytvořené nebo ustálené. Existuje mnoho odvětví odborného překladu, které mohou mít jednoznačnou terminologii, jako matematika nebo informační technologie, a překlad je tedy jednodušší neţ překlad textů z humanitních oborů, které nelze překládat mechanicky, tzv. kus za kus 47. Všeobecně lze o ruštině říct, ţe má, na rozdíl od češtiny, větší sklon k analytičnosti a přejímání cizích termínů. 48 V současnosti dochází převáţně k přejímání cizích termínů z anglického jazyka. Vznikají i tzv. hybridní slova, kdy je jedna část slova přejata z cizího jazyka a transliterována do latinky a druhá část je ponechána v azbuce: web- страница, web-сайт. Překládání odborné terminologie není jednoduché, proto je na ni při překladu odborných textů kladen velký zřetel. 4.2 Historie české lékařské terminologie První zmínky o české lékařské terminologii se datují do stol.n.l. Tuto terminologii ale můţeme nazývat českou pouze z toho důvodu, ţe její doklady se nalezy na českém území, avšak spis, který o této terminologii svědčí je psán cyrilicí. Další záznamy se datují do období středověku, kdy se v klášterech uchovávaly záznamy lékařských rukopisů, ze kterých je jiţ patrný významný vliv latinské terminologie. Následný rozvoj zaznamenala česká lékařská terminologie po zaloţení lékařské fakulty na univerzitě karlově v Praze. V 15. stol. začaly vznikat první lékařské sborníky, jako např. Sborník lékařských rukopisů bratra apatekáře řádu sv. Františka a Rukopis podle Rhazesova učení. 49 Vývoj lékařské terminologie byl ovlivněn nemocemi, které se v té době objevovaly. Ve středověku to byl mor, následovaný leprou a syfilis. V 16. stol. uţ byly vydávány knihy zaměřené na lékařskou terminologii jako např. Kniha lékařská napsaná Křišťanem z Prachatic. 43 Васильева, А.Н. Курс лекций по стилистике русского языка. Москва: Русский язык, 1976, s Tamtéţ, s Bajkova, L., Skácel, J.Стилистика современного русского языка, пособие для студентов /русистов. Ostrava: REPRONIS Ostrava, 1994, s Gromová E, Hrdlička M. Antologie teorie odborného překladu. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, s Tamtéţ, s Ţváček, D. Úvod do teorie překladu (pro rusisty). Olomouc: Univerzita Palackého, 1998, s Česká lékařská terminologie.[online]. [cit. dne ]. Dostupné z: 15

21 V 17.stol. po jmenování prvních 3 profesorů lékařství zaznamenal vývoj české terminologie velký progres. J.A.Komenský vydal svůj spis Orbis Pictus, kde jsou většinou jiţ dnes nepouţívané výrazy. Některé výrazy se ale dochovaly dodnes. Jsou to např. výrazy lýtko a jícen. 50 V 18.stol. byly v českých zemích budovány lékařské ústavy, došlo ke vzniku nových termínů a systematickému roztřídění nemocí podle druhů. To mělo za následek vznik synonymních termínů k jiţ existujícím termínům, a tedy vznik nejednotné terminologie. V této době je v české terminologii patrný vliv němčiny, který byl následně v 19.stol. utlumen a mnoho termínů nahrazeno jinými, často kompozitními českými termíny. 19.století docházelo k dalšímu rozvoji české lékařské terminologie a jejímu rozdělení podle oborů. Docházelo k přejímání termínů z cizích jazyků, např. z polštiny, latiny a řečtiny, a ke vzniku prvních kompozit, z nichţ se do současnosti dochoval termín vejcovod nebo slzovod. 51 Vznikaly i lékařské slovníky jako např. Slovník lékařské terminologie vydaný v roce 1863 Spolkem lékařů českých. Pro ustálené termíny se vytvářely synonymní výrazy z hovorové řeči, jako např. souchotě nebo úbytě pro současný termín tuberkulóza. V současnosti se do popředí dostává angličtina, ze které česká terminologie přejímá hlavně v technicky zaměřených oblastech. Stále je v lékařské terminologii patrný významný vliv latinských přejímek. Současná terminologie upřednostňuje sdruţená pojmenování Historie ruské lékařské terminologie Původ ruské terminologie leţí v indoevropských jazycích, ze kterých vznikla staroruština. V té době bylo Rusko v kontaktu s Byzancií, proto se do ruského jazyka začínají dostávat přejímky z řečtiny. Latinské termíny se začínají přejímat aţ později v 15.stol. přes polský jazyk. Jeden z prvních lingvistů, kteří se zaslouţili o vytváření ruské lékařské terminologie byl E.Slavineckij, který vydal řecko-latinsko-slovanský lexikon. Lékařskou terminologii vytvářel dvěma způsoby: vyuţitím ruských slov a kalkováním cizích termínů z řečtiny a latiny. Řeckým a latinským termínům se říkalo klasicismy a v pozdější době neoklasicismy. 53 V 18.stol. přispěl k formování ruské lékařské terminologie lingvista F.P.Polikarpov, který vydal trojjazyčný lexikon, ve kterém jsou temíny označující nemoci a jejich symptomy. Termíny jsou uváděny v ruském, latinském a řeckém jazyce. Rozvoj ruské lékařské terminologie je spjat se zakládáním škol, ke kterému přispěl Petr I. svou progresivní prozápadní a pokrokovou politikou. Roku 1706 byla zaloţena první tzv. Nemocniční škola. 50 Tamtéţ 51 Tamtéţ 52 Tamtéţ 53 Терминология [online]. [cit. dne ]. Dostupné z: 16

22 V 18.stol. došlo v oblasti ruské odborné lékařské terminologie k velkému přílivu latinismů z latinských i ze západoevropských děl. Toto století je v oblasti vědy ve znamení světoznámého ruského vědce M.V.Lomonosova, který se zaslouţil např. o přeloţení Atlasu anatomie z německého jazyka. Překladatelská profese se začala vytvářet aţ v pozdější době, proto byli překladatelé cizojazyčných textů převáţně odborníci z daných oborů, kteří díky svým lingvistickým znalostem překládali odborná díla. V této době se do popředí dostávají přejímky ze západoevropských jazyků, kterými byla angličtina, francouzština, němčina, atd. K označení nemocí a jejich symptomů byly často vytvářeny a pouţívány ruské ekvivalenty, které ale byly postupně vytlačovány přejímanými termíny z latiny a ostatních jazyků. V případě anatomie byla situace horší, protoţe neexistovaly ruské anatomické ekvivalenty a docházelo k vytváření opisných sloţených termínů místo latinských přejímek. Často docházelo k tomu, ţe termín měl ruský i přejatý ekvivalent, který ale domácí ruský ekvivalent postupně vytlačil. Později začaly vznikat ruské lékařské terminologické slovníky a jedním z prvních byl Anatomicko -fyziologický slovník vytvořený N.M.Ambodikom-Maximovičem roku Dalším ze slovníků je Slovník Ruské Akademie vydaný v roce 1794, který obsahoval ruské i latinské a řecké přejímky a k jednotlivým heslům byly uváděny komplexní charakteristiky. Byl to jeden z prvních výkladových terminologických slovníků. Později byly vydávány i první učebnice anatomie, o coţ se zaslouţil zakladatel ruské anatomické školy P.A.Zagorskij. V 19.stol. se do ruské lékařské terminologie začínají dostávat internacionalismy, obzvláště z latiny a řečtiny, v té době nazývané neoklasicismy. V souvislosti s tím se ale objevuje i ruský purismus, jehoţ zastáncem byl V.I.Dal, který zastával názor, ţe ruská odborná terminologie by měla obsahovat více ruských termínů, a vytvořil Encyklopedický medicínský slovník. V této době došlo k velkému rozvoji odborné lékařské terminologie a k jejímu postupnému ustálení. V současné lékařské terminologii existuje několik druhů termínů: ruské termíny, klasicismy (někdy přejímané prostřednictvím západoevropských jazyků), čistě západoevropské přejímky (internacionalismy) a latinské přejímky termini technici (latinské termíny, které nebyly transliterovány do azbuky, ale ponechány v původní formě, tedy latince). Ve 20. stol. dochází k tvorbě dalších ekvivalentů k jiţ existujícím termínům. Pro jeden termín existuje jeden výraz ruský a jeden přejatý, který ale většinou vytlačuje původní ruský termín. Rozvíjí se i tendence ke kalkování termínů. Jak je uvedeno výše, některé přejímky z latiny nebo řečtiny byly přejaté ze západoevropských jazyků. Svědčí o tom fonetické vlastnosti termínů, které latina ani řečtina nemá. Je to např. hláska š. V této době jsou termíny vytvářeny i tzv. hybridizací slov, coţ znamená, ţe přeloţený termín do ruštiny má základ v latině nebo řečtině, ale morfologickými úpravami je z něj vytvořen termín ruský. Přejímek z angličtiny je v ruštině málo a týkají se převáţně technických oblastí vědy, které jsou spjaté s medicínou, Termíny jsou přejímány hlavně z angličtiny. Výše uvedené latinské termini technici jsou latinkou psané latinské přejaté termíny, které označují 17

23 především nemoci a jejich symptomy. Tyto termíny mají i ruské ekvivalenty, ale jejich latinské varianty jsou pouţívány přednostně Rozdíly v ruské a české terminologii Český a ruský terminologický systém se v mnohém shodují, avšak jsou zde i rozdíly. Všeobecně mezi lingvisty panuje názor, ţe termíny nelze překládat, ale substituovat, tedy nahrazovat vhodným domácím ekvivalentem termínu. Ruština je více otevřená vnějším vlivům a cizím termínům a má i větší sklon k tvorbě analytických vazeb neţ čeština. Níţe jsou uvedeny rozdíly mezi ruskou a českou terminologií, ke kterým můţe v překladu odborného textu dojít. 1) Genitivní vazby Genitivní vazby mezi komponenty dvouslovného termínu, z nichţ první slovo je v ruštině v nominativu a druhé v genitivu. Naproti tomu v češtině je zaměněna pozice slov a pouţit přívlastek shodný. Скорость (nom.) передачи (gen.) přenosová (přívlastek shodný) rychlost (nom.). 2) Slovní spojení s přívlastkem shodným - Participiální přívlastky V ruštině se ve slovním spojení vyskytuje přívlastek participiální, který je v češtině nahrazen přívlastkem shodným. Дезинфицирующее средство - dezinfekční prostředek. - Vztahová adjektiva V ruském spojení se vyskytuje vztahové (relační) adjektivum, zatímco v češtině je pouţita genitivní vazba, slovo odvozené nebo sloţená a nekongruentní předloţková vazba. Железный сплав slitina ţeleza (gen.). 54 Терминология [online]. [cit. dne ]. Dostupné z: 18

24 3) Nekongruentní předložkové vazby V ruštině je v nekongruentní předloţkové vazbě pouţita předloţka, jako např. для nebo по. Средство для полоскания рта ústní voda, чемпион по шахматам šachový mistr. 4) Kompozita Kompozita jsou slovní spojení skládající se ze dvou a více částí a jsou častěji tvořena v ruštině. Komponenty mohou být slova různých slovních druhů často substantivum a adjektivum. a) Kompozita substantivní Tato kompozita se skládají ze substantiv nebo adjektiv. Patří sem kompozita se spojovacím vokálem nebo bez něj. -Kompozita se spojovacím vokálem (sdružená pojmenování) Spojovacím vokálem je o, e nebo i. U těchto kompozit mají mluvnickou charakteristiku jen jejich poslední části. Камнеобработка zpracování kamene, электросушилка sušička. - Kompozita bez spojovacích vokálů U těchto kompozit, na rozdíl od kompozit s vkladným vokálem, mají mluvnickou charakteristiku obě části pojmenování. Вакуум-насос vakuové čerpadlo, меч-рыба - mečoun. 55 b) Kompozita adjektivní Tato kompozita se skládají z adjektiva a substantiva. V porovnání s ruštinou je v češtině počet těchto kompozit niţší. 56 Сердечно-сосудистая система kardiovaskulární systém, злаковые травы rostliny čeledi lipnicovitých. c) Kompozita sufixální Kompozita sufixální jsou tvořena odvozováním a skládáním. Podle D.Ţváčka je výskyt jednoslovných termínů výsledkem univerbizace a důkazem principu jazykové ekonomie. Короткозамыкатель - 55 Ţváček, D. Úvod do teorie překladu (pro rusisty). Olomouc: Univerzita Palackého, 1998, s Ţváček, D. Úvod do teorie překladu (pro rusisty). Olomouc: Univerzita Palackého, 1998, s

25 zkratovač. Tyto termíny se nazývají tzv. dublety. Znamená to, ţe mají i druhou variantu ekvivalentu. Поисковая машина/ машина для поиска vyhledávací program 5) Víceslovná terminologická sdružená pojmenování Tato pojmenování se skládají z dvou a více komponentů, které jsou odděleny mezerou, coţ je odlišuje od kompozit, která jsou připojena spojovníkem nebo těsně. Existují dva typy sdruţených pojmenování: přívlastkový a apoziční typ. a) Přívlastkový typ Tato kompozita se v ruštině skládají z dvouslovného výrazu. V českém ekvivalentu je také dvouslovný nebo jednoslovný výraz, coţ dokazuje vyšší míru analytičnosti ruštiny. Aллергический ринит alergická rinitida 57, кровеносные сосуды cévy. 58 b) Apoziční (přístavkový typ) V těchto sdruţených pojmenováních psaných s pomlčkou se skloňují obě části a v překladu do češtiny pouţíváme přívlastkové nebo jednoslovné pojmenování. Котѐл-растворитель kotel na rozpouštění Přívlastkové pojmenování v češtině V ruštině se vyuţívají výrazy skládající se ze dvou slov spojených pomlčkou, v češtině se vyskytují dvouslovná nebo i jednoslovná pojmenování. Pеагент-деэмулгатор deemulgační činidlo/ deemulgátor. - Jednoslovný ekvivalent v češtině V ruštině se pouţívá termín sloţený ze dvou částí spojených spojovníkem, zatímco český ekvivalent je jednoslovný, tedy i bez spojovníku. Bрач-педиатр pediatr, врач-аллерголог - alergolog. - Přístavek bez spojovníku v češtině V ruštině existuje slovní vyjádření se spojovníkem, ale v češtině je slovní spojení bez spojovníku. Пилот-испитатель zkušební jezdec. 57 Tamtéţ s Пищевая аллергия.[online]. [čerpáno dne ]. Dostupné z: pischevaya-allergiya/. 59 Ţváček, D. Úvod do teorie překladu (pro rusisty). Olomouc: Univerzita Palackého, 1998, s