Za úředními budovami u Schulzových sadů před Skautským domovem postavena mateřská

Transkript

1 Za úředními budovami u Schulzových sadů před Skautským domovem postavena mateřská školka pro německé děti, na ní obec musela přispívati měsíčně korun. Ve schůzi městské rady dne 6. ledna 1941 žádali ing. Rubant dodržování jazykových předpisů, a starosta města konstatoval, že nařídil přísně všem úředníkům, aby se řídili platnými jazykovými předpisy a dodal, že pro příště bude činiti vedoucího úředníka dotyčného oddělení osobně zodpovědným. Ve schůzi městské rady dne 14. ledna oznámena žádost německých členů obecního zastupitelstva: Františka Poura a spol., aby veškeré plakáty a návěstí městského biografu byly vydány výhradně jen ve znění německo-českém a to v jednotné úpravě a provedení a správě kina dány přesné pokyny. Židé a hřbitovy Roku 1940 zakázal byl židům vstup na hřbitov. Ve schůzi městské rady 20. ledna 1941 projednávána žádost náboženské obce židovské za zrušení zákazu vstupu židů na místní hřbitovy a to vzhledem k tomu, že v židovské náboženské obci jsou organizováni také židé jiného vyznání než mojžíšského. Městská rada se usnesla, že k věci zaujme stanovisko teprve po informacích, kterou si vyžádal v této věci I. náměstek Ing. Rubant a úřadu Oberlandrata v Hradci Králové. Ve schůzi rady dne 10. února 1941 konstatoval ing. Rubant, že není zásadních námitek proti tomu, aby židé, kteří byly později pokřtěni, byli pohřbívání na obecním hřbitově a aby pohřbu těchto osob se zúčastnili i jiní příslušníci židovského vyznání. Všeobecný zákaz návštěvy obecního hřbitova Židy není tím však nijak dotčen. Účelem tohoto zákazu bylo znemožniti židům, aby používali obecního hřbitova ke svým procházkám na místě Schulzových sadů. Pokud se týče žádosti náboženské obce židovské o zrušení tohoto zákazu, zejména pro Židy jiného vyznání než mojžíšského, prohlásil ing. Rubant, že židům bude dovolen přístup na komunální hřbitov po tři dny v roce. Tyto tři dny může náboženská obec židovská navrhnouti městské radě. Znovu se jednalo o věci ve schůzi rady 24. února. Dříve, než městská rady rozhodně o žádosti místní náboženské obce židovské, aby židům nemojžíšského vyznání bylo dovoleno po tři dny v roce navštíviti komunální hřbitov usneseno vyzvati žadatele, tj. náboženskou obec židovskou, aby udali jména v úvahu přicházejících židovských rodin nemojžíšského vyznání, označili přesně dny, ve kterých tyto rodiny zamýšlí hřbitov navštíviti. O Dušičkách nebylo vy však možno jim návštěvu hřbitova povoliti. Ve schůzi městské rady dne 10. března 1941 bylo pak oznámeno, že místní náboženská obec židovská oznámila, že na návštěvě komunálního hřbitova mají zájem tyto rodiny nemojžíšského vyznání: rodina po zemřelém Antonínu Banerovi, rodina po zemřelém Františku Kúhnelovi (zahynula v koncentračním táboře). Jmenované rodiny žádaly, aby jim byl povolen volný vstup na komunální hřbitov po 3 dny v roce a to 15. května, 16. srpna a 15. října. Vzhledem k tomu, že tento požadavek odpovídal již dříve schváleným směrnicím, bylo mu vyhověno. Další Koncem ledna zavedena ve městě podle příkazu okresního úřadu okamžitá pracovní povinnost pro všechny může od let na odklizení sněhu. Přednášku dr. Františka Lelka z Prahy (později po roce 1945 stihaného pro kolaboraci) Nový nápor na České dejiny uspořádala Národní kulturní asijská jednota v hotelu Central dne 10. února

2 Vlečná dráha Za protektorátu uvažováno také o možnosti postavení vlečné dráhy z nádraží do města. Společná dráha měla vésti od hlavní trati až k trase nové okresní silnice Dvůr Králové n. L. Hořice u letního cvičiště Sokola, včetně nádraží, projektovaného v bloku domů ulicemi Mánesovou a Poděbradovou. Délka této trati měla býti cca 4,15 km. Počítalo se pak se soukromými vlečkami pro jednotlivé průmyslové podniky, zatím se počítalo jen s fon. Josef Sochor, A. Klazar, ale soudilo se, že z technického hlediska bylo možno večkou prodloužiti k závodům firem M. B. Neumannu synové Unio, akciové společnosti pro průmysl textilní (Gustav Dentsch) a v budovanému i k továrnám na levém břehu Labe. Pro stavbu vlečné dráhy mělo se utvořiti družstvo, nebo společnost, ve které mělo býti zastoupeno město, průmyslové podniky, obchody uhlím, stavebními a pohonnými hmotami. Náklad na stavbu včetně nádraží a budov se odhadoval částkou K. Soukromé vlečky si měli postaviti a financovati příslušné závody. Celý stavební náklad měl tedy činiti: K náklad fy Sochor K náklad fy A. Kalazar K celkem K Byl zřízen studijní výbor pro stavbu této nákladové dráhy, a jeho jednatelem se stal ing. Meisner. K realizaci této myšlenky došlo však až po roce 1945 v jiné trase a ve spojení se stavbou teplárny. Ještě německá kolonie Ve schůzi městské rady dne 10. března 1941 konané bylo oznámeno, že byly učiněny potřebné kroky, aby tato kolonie byla hotova do konce června 1941, aby počínaje tímto termínem mohla býti obývána. Výstava nových hmot a textilií Tj. z umělých látek - pořádána byla v březnu 1941 v tělocvičně budovy chlapeckých škol od 8. března do 16. března a pořádal ji Říšský výbor pro národohospodářskou osvětu v Berlíně a výbor pro nové hmoty v Praze. Přestavba Hankova domu Poněvadž stav Hankova domu byl velmi špatný, zakázal okresní úřad jeho používání a obec přikročila pak k jeho opravě a úpravě. Byl vyměněn strop dvorany, stěna kolem jeviště vyzdobena kresbami a pořízena nová opona. Stará opono s výjevy z rukopisu Královédvorského nepoužívána. Konec obecní samosprávy příchod vládního komisaře Ve schůzi městské rady 5. května 1941 oznámil starosta města Antonín Frieda, že podle došlých zpráv má býti rozhodnutím zemského úřadu podle 106 obecního zřízení naše obecní zastupitelstvo rozpuštěno a jmenován vládní komisař. Poněvadž tato schůze rady konstatuje výslovně zápis je tedy nade vší pochybnost poslední, poděkoval starosta města všem členům městské rady za spolupráci ve prospěch obce a projevil přání, aby i nově jmenovanému komisaři dařilo se při jeho práci pro obec, tak jako dosavadní městské radě. Druhý náměstek starosty dr. František Koza poděkoval jménem členů městské rady starostovi města a rozloučil se i s ostatními členy. Také Petr Dvořák poděkoval podobným způsobem starostovi a projevil naději, že i vládní komise bude se říditi při svém jednání zájmem všeobecného prospěchu města. Podobně promluvil i František Malý a František Tikal, který mimo to poděkoval za spolupráci i obecním zaměstnancům. První náměstek ing. Erich Rubant zdůraznil, že jmenování vládního komisaře 71

3 nemůže býti nijak v rozporu s prospěchem obce, zvláště když tato je součástí velkoněmecké říše. Vládní komisař bude patrně spolupracovati s většinou dosavadních členů rady. Tím skončilo období, kdy ještě jakž takž fungovala ve svém celku volená městská rada. Až do konce války byla obec spravována komisařsky a poznámka Rubanta, že vládní komisař bude patrně spolupracovat s většinou dosavadních členů rady se neuskutečnila. Vládním komisař byl ustanoven sudetský Němec, dr. Max Górner, mladý člověk, jenž oproti jiným komisařům v jiných městech se choval celkem slušně. Ve městě zabrána pro něho vila Sternova na Příčce a majitelé (nearijci) vystěhováni. Druhá vila Sternova (bratři) byla později zabrána pro německého okresního hejtmana dr. Dobische, sudetského Němce, bývalého advokáta v Teplicích Šonově, tento stal se také druhým vládním komisařem našeho města, když po několikaletém působení dr. Górner v roce 1944 narukoval. Dr. Dobisch byl agresivní, tvrdý Němec. 5. května přestává fungovati obecní zastupitelstvo, jež bylo rozpuštěno a přirozeně i městská rada. Protokolů již není. Další zápisy čerpám ze spisů. Podací protokol obce byl veden i po příchodu Gornerově, česky až do 27. února 1942, kdy již musel býti veden německy. Dekret o rozpuštění obecního zastupitelstva do šel od okresního úřadu dne 8. května 1941, dekret vydal zemský úřad. Běžné Jako obvykle, i v roce 1941 pořádal Spolek pro trvalé uctívání památky Mistra Jana Husa 6. července 1941 vzpomínkovou slavnost. Ke konci školního roku byly premiantům zdejších škol rozdíleny Národním souručenstvím odměny. Dne 9. července vydal okresní úřad pokyny k provedení opětovného výcviku uniformované policejní stráže města ve věci vzdávání pocty symbolům a činitelům Říše. 8. srpna 1941 vydána vyhláška, aby se kuřáci vyvarovali obcházení prodejen tabáku a kupovali kuřivo jen ve svých trafikách. V srpnu dojednal vládní komisař s Klubem českých turistů v našem městě úpravu pěšiny v malebném Údolíčku. KČJ pak tuto úpravu svým nákladem provedl, zařídil v místech, kde to bylo třeba, trativody, zřídl lavičky. 19. srpna 1941 bylo již podáno hlášení o rozdělení domků německé obytné kolonie mezi zúčastněné firmy. Domy byly osídleny výhradně osobami německé národnosti. Hudební skladatel Martinovský Z Prahy zaslal 28. srpna 1941 na památku svůj pochod, našemu městu věnovaný. Úřadování na obci 23. září 1941 požádal vládní komisař města vedoucí všech oddělení městského úřadu o písemné hlášení, že v každém oddělení obecního úřadu jsou dva zaměstnanci nejméně jeden kteří mohou vyřizovati úřední záležitosti písemně i ústně bezvadně v německém jazyku, a 11. října vyřídil obecním zaměstnancům, aby při telefonických rozhovorech se hlásili nejprve německy a potom česky. Výstava České knihy Konala se v zasedací síni obecního zastupitelstva od 30. listopadu do 6. prosince a uspořádalo ji Národní Souručenství. 22. listopadu 1941 vyzval městský úřad majitele domů, aby při návštěvě Konráda Henleina dne 25. listopadu 1941 u nás vyzdobili své domy prapory. Nemohl jsem však zjistit, zda skuteč- 72

4 né Henlein přijel, ale přijel-li pak jeho návštěva platila jen a výhradně Němcům, s nimiž se měl sejíti v Německém domě (Přijel 25. listopadu 1941). Akce Viktoria V roce 1941 anglický rozhlas vyzíval občanstvo okupovaných zemí, aby na znamení odporu a víry ve vítězství demokracie nad nacismem a fašismem kreslilo všude, kde jen to je možné značku V, tj. vítězství (Victoria). Němci, ale tomu čelili, zahájili stejnou akci, akci Viktoria (Deutschlnad siegt fúr Europa) a všude kreslili a vylepovali velké červené V. (Bylo na továrnách, na průčelích veřejných budov atd.) Rozdávali i prodávali již hotové papírové V (příloha kroniky), jež občanstvo mělo připevňovat na okna. Češi to nedělali, Němci ano, ovšem i v Českých obchodech leckde toto V bylo. V rámci této akce bylo náměstí před gymnáziem pojmenováno na náměstí Viktoria (Viktoria platz) a sokolské kino přejmenováno na kino Viktoria. Na místě, kde stával pomník odboje před gymnáziem, byl postaven dřevěný vítězný sloup se symbolem V a nápisem: Deutschland siegt fúr Europa Německo vítězí za Evropu. 73

5 lednem 1942 počínaje byl ústní i písemný styk s okresním úřadem předepsán v jazyku německém. Výstava prací Královédvorských fotoamatérů konala se ve dnech 11. ledna 1942 až 25. ledna Okresní úřad vyzval městský úřad na začátku tohoto roku 1942, aby zorganizoval pro německé vojáky provedení sbírky gramofonů, gramofonových desek a tahacích harmonik, tato sbírka byla však úředně zastavena 28. ledna, takže k ní de facto nedošlo vůbec. Asi by špatně dopadla. Okresní úřad náš byl prohlášen za německy vedené úřadní služební místo a upozornil za zákaz výplaty vyživovacích příspěvků pozůstalým po odsouzených testu smrti a vydal zákaz vydávání rýže pro těhotné ženy, kojící matky a šestinedělky. A v únoru 1942 okresní úřad zakázal občanstvu i policejní stráži styk se Židy, zaměstnanými na veřejných pracech. Židé totiž byli povoláni k metení ulic, úpravě ulic k odklizení sněhu apod. Byl vydán dále zákaz dodávání paliva pro vytápění škol, vyučování bylo omezeno a uspořádána zimní sbírka teplých oděvů pro vojáky na frontě. Okresní úřad dále nařídil (v únoru 1942) aby okamžitě byl vždy telefonicky vyrozuměn o všech událostech většího významu zvláště politického rázu. Pro zastavení dodávky elektrického proudu musely některé zdejší podniky zastaviti rovněž na několik dní provoz. Pro velkou spoustu sněhu nařídil okresní úřad 6. března 1942 vyhlášení pracovní povinnosti na odstranění sněhu. 19. března 1942 požádal zdejší NS Turugeneide o povolení ke bourání židovské synagogy. Ke zbourání však nedošlo, v přítomné době, ježto náboženská obec židovská v městě v důsledku rasové persekuce za války se zmenšila na skutečné minimum je synagoga používána národním podnikem Juta k uschování podnikového archivu. V březnu 1942 byli jmenováni komisaři, pověření dohledem na provádění povinného postřiku ovocných stromů a keřů. 2. dubna 1942 oznámil okresní školní výbor našemu městu, že výnosem ministerstva školství bylo povoleno umístění německého školství v našem gymnáziu. Město Trutnov domáhalo se přidělení lesů naší obce, ležících v Sudetech. Proti tomu se bránil komisař města dr. M. Gúrner, a to protestem ze dne 29. dubna dubna 1942 nařízen přísev máku na všechny plochy, osazené cukrovkou, řepou, mrkví a cikorkou. 29. dubna 1942 zemřel dr. František Koza, profesor gymnázia, bývalý dlouholetý člen městské rady druhý náměstek starosty. V radě zastupoval sociální demokracii. 16. května 1942 žádá obec okresního hejtmana a vedoucí obecní a městské školy německé v městě o podání nových návrhů na použití místností v gymnáziu německému školnímu inspektoru. 22. května vyhlášena sbírka na třetí válečné dílo pomoci pro německý Červený kříž. Heydrichiáda 27. května 1942 proveden atentát na Reinharda Heydricha zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě. Jehož dne výnosem říšského protektora vyhlášen civilní vyjímečný stav s okamžitou platností nad celým protektorátem Čechy a Morava na podkladě 1 nařízení říšského protektora o vyhlášení civilního vyjímečného stavu z 27. září 1941 (VBJR Prost. S. 527) a podle II. článku tohoto výnosu bylo nařízeno toto: Kdo osoby, které měly účast na spáchání atentátu, přechovává anebo jim poskytuje pomoc, anebo maje vědomosti o jejich osobě anebo o jejich pobytu neučiní žádné oznámení, bude zastřelen se svou rodinou. Podle článku II 74

6 tento výnos nabývá platnosti oznámením v rozhlase. Podepsán Říšský protektor v Čechách a na Moravě v zastoupení K. H. Frank. Tento výnos byl uveden ve známost ve středu dne 27. května 1942 ve 21 hodin 32 minut rozhlasem. Vedením záležitosti zastupujícího říšského protektora byl pověřen SS oberstruppenfúhrer a generaloberst policie Kurs Dalnege. Dne 29. května 1942 přijal na pražském hrdě za přítomnosti K. H. Frankta dr. Háchu a členy vlády a ohlásil jim provedení rozkazů Hitlerových. 28. května 1942 byl vydán tento výnos zastupujícího protektora: Osoby, které se sdružují v Protektorátě, aniž se přihlásili k pobytu a které dokončily 15 rok věku, musí se ihned policejně přihlásit u ohlašovacího úřadu. Ohlašovacím úřadem je obecní úřad obce pobytu. V obcích, pro něž je zřízen vládní policejní úřad, je tento úřad úřadem ohlašovacím. Poslední lhůtou k přihlášení je pátek 29. května 1942, 24. hodina noční. Ohlašovací úřady jsou otevřeny denně od 7 do 24 hodiny. Kdo by se od soboty 30. května 1942 ještě bez přihlášení zdržoval v Protektorátě, bude zastřelen. Rovněž budou zastřeleny osoby, které nepřihlášené osoby od soboty 30. května 1942 u sebe přechovávají. Z přihlašovací povinnosti jsou vyňaty němečtí státní příslušníci. Vedením záležitosti pověřený:. Podspsán Dahnega, SS Oberstgrappenfúhrer a generaloberst policie. 10. června ráno zničeny barbarským způsobem Lidice, muži postříleni, ženy a děti odvezeny. Po atentátu byly vydány plakáty, na nichž byly fotografie pláště a aktovky, nalezené na místě atentátu a po městě chodili policisté dům od domu, ukazovali fotografie těchto podmětů a ptali se, zda předměty někdo zná. A současně začaly pracovati stanné soudy. Rozsudkem stranného soudu v Praze ze dne 5. června 1942 byli odsouzeni k smrti zastřelením tito Královédvoráci: 9) David Jaroslav, narození 21. září 1893, poštovní zřízenec, bytem ve Dvoře Králové n. Labem, 10) Bilina Jaroslav, bývalý starosta města, narozený 3. března 1896, bytem ve Dvoře Králové n. Labem rozsudkem ze dne 15. června 1942: 11) Šonka Josef, bankovní dirigent, narození 3. června 1899, bytem ve Dvoře Králové n. Labem (tento pro nedovolené držení zbraní, David a Bilina pro schvalování atentáru. Rozsudkem stanných soudů v Praze a v Brně byli odsouzeni k smrti zastřelením: -Frieda Adolf, úředník okresního jednatelství narození 7. června 1898, bytem ve Dvoře Králové n. L. První senát lidového soudu vynesl v době od 15. května do 12. června 1942 rozsudky, jimiž byli tito protektorátní příslušníci odsouzeni pro zemězrádné nadržování nepříteli k smrti: 45) Straka Norbert, narození 6. června 1913, ze Dvora Králové n. Labem, 46) Cejnar Bohumír, narození 13. září 1910, ze Dvora Králové n. Labem, 47) Petrlíček Alois, narození 19. dubna 1906, ze Dvora Králové n. Labem, 48) Flégr Josef, narození 18. března 1907, ze Dvora Králové n. Labem. Z nich nebyl popraven Norbert Straka, jenž tč. v roce 1952, je náměstkem ministra lehkého průmyslu. Agendou policejních přihlášek u nás byl pověřen popisný úřad, před nímž až do posledka lhůty stáli lidé ve frontě. Ukázka takovéto protektorátní policejní přihlášky je v přílohách kroniky. Byly to strašné dny, kdy každý den v rozhlase, v novinách a na rudých plakátech byly oznamovány hekatomby mrtvých, obětí nacistického řádění a vzteku. Původce atentátu nebylo možno zjistit. Ministr Moravec prohlásil 12. června 1942 v Brně na tzv. manifestaci toto: Běda Českému národu, nenajdou-li se zločinci, kteří zavraždili pana zastupujícího protektora generála Heidricha. Běda, běda, pravím třikrát. Zda nesmí býti těch 75

7 nejmenších pochyb. V Berlíně jsem poznal, jak je chvíle vážná a jak pro Český národ uzrála až do zoufalé osudovosti. Místo desítek tisíců dopisů oddanosti, vděčnosti a lásky potřebuji na záchranu Českého národa jen několik slov, která umožní dopadení pachatelů. Zaručuji se, že ten, kdo nás přivede na stopu oněch výstřelů, třeba by byl vinen, dostane milost. Ručím za něho i za jeho rodinu svým slovem i svým životem. 18. června padli v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze v hodinném boji parašutisté, kteří provedli tento atentát. 11. května rozpoutala se nad městem průtrž mračen s krupobitím, a 27. května konala se komise za účelem zjištění vzniklých škod. Od 27. května 1942 jsou v obecním protokole podacím, dosud vedeném Česky, již jen zápisy německé. V červenci 1942 přikročeno bylo k vyhotovení občanských legitimací (búrgerliche Legitimation) pro občanství v Protektorátě, pro mladší byly vydány tzv. Kennkarty. Tyto občanské legitimace pak platily až do roku 1950, kdy vláda nařídila vydání nových občanských průkazů. Tyto občanské legitimace vyhotovoval okresní úřad. 5. října 1942 nařídil okresní hejtman zajištění brožury, kterou po 1. světové válce vydala Knihtiskárna Fr. Trohoř a synové Dvůr Králové nad Labem v době světové války. 6. října 1942 zajistilo ministerstvo školství naše gymnázium pro německá školská zařízení. Bývalá Deutschova vila v ulici Spojených národů (Vorlech) byla zabrána pro německý učitelský ústav pro výchovu učitelů (Deutsche Lehrbildungsanstalt), který také skutečně tam byl umístěn a vyučoval. 24. října 1942 oznámil okresní úřad rozpuštění akademického spolku Krakonoš a zajištění spolkového jmění. V listopadu 1942 čítala uniformovaná obecní policie 16 můžu a 1 velitele. 76

8 V dubnu zažádal vládní komisař o svolení ke koupi dvou židovských domů na náměstí K. Kohna a J. Eisnera. V červnu téhož roku nařízeno, aby židovský nábytek a zařízení byl uskladněn v bývalé továrně fy Otto a Emil Schlein, kterou obec za okupace rovněž koupila od tzv. Treňhánbera. Josef Lhotský, bývalý dlouholetý člen městské rady bývalý jednatel a pak starosta Sokola Královédvorského, zemřel dne 27. července Na radnici zastupoval Národní Demokracii. Správou školní obce pověřen předseda školního výboru, bývalý ředitel poštovního úřadu Jaroslav Jankovec, který pak tuto funkci zastával až do zrušení této instituce po osvobození. 26. ledna 1943 podána byla žádost na Lentralstelle fúr die Regelung der Judenfrage in Prag o svolení ke koupi židovského hřbitova. 15. března 1944 konala se úřední oslava 5. výročí zřízení tzv. protektorátu. 28. dubna vydal okresní úřad vyhlášku, kterou se zakazovalo zdržování se v prostoru Tešnovské přehrady. 20. července rozpoutala se průtrž mračen, způsobila značné škody. 8. listopadu 1944 zemřel dr. Josef Nosek, okresní lékař, iniciátor výstavby mlékárny v našem městě, okresní vedoucí Národního Sonoučenství. Za okupace zakoupil vládní komisař dr. Max Górner ze židovského majetku pro obec Královédvorskou jednak velkou továrnu bývalé firmy Otto a Emil Schlein, (tiskárna látek), která i po osvobození zůstala v majetku obce a jejíž část byla v důsledku zřízení nového labského mostu po osvobození zbořena. Dále zakoupen byl dům čp. 39 obchodníka železem Karla Kohna, sousedící s radnicí, do něhož pak v 1. poschodí probourána zeď a spojen s ostatními kancelářemi obecními, železářský obchod v přízemí umístěný zavisován a převzal jej ing. Wúrtl. Dále zakoupen sousedící s Kohnem dům čp. 40 Q. Hajka, jenž i po osvobození zůstal v majetku obce a konečně i další dům obchodníka Eisnera na rohu náměstí, jenž pak vrácen jediné pozůstalé dceři, z koncentračního tábora se navrátivší, ale obcí znovu vykoupen a zbořen, aby se rozšířil vjezd do náměstí a rozšířila se i ulice Rudé armády. Židovské nebo tzv. míšenecké majetky továrny byly nuceně zavisovány. Tak firma Krammer a Effenberger převzala firmu Karl Brener a syn, firmu Weiss a synové Fritz Mayer, na jiné firmy byla uvalena národní správa (tzv. Trňhánderství). I židovské obchody byly zavisovány. Kupř. obchod Josefa Schútze (galanterství) vedle radnice zavisován a převzat H. Jeschke, obchod Pachnerův převzal Josef Pohl, Koňasův obchod obuví převzala Andersová. Junkersovy závody Velkou změnu v městě způsobilo, když umístěny byly u nás Junkersovy závody. Pro ně zabrána (tak zvaně pronajmuta) celá továrna firmy Josef Sochor, v bývalé továrně Kúhnelově, jako těsně sousedící, zřízena závodní jídelna fy Junkers, v bývalé továrny fy M. Mandla synové zřízen školní závod firmy Junkers a další provozní dílny, v bývalé továrně fy M. B. Neumana synové Union pak zřízena laboratoř a skladiště firmy Junkers, také továrna fy Karla Willy Hellmann v České Podharti zabrána pro účely této firmy pro kterou se u nás vyráběly součástky do letadel. Do města se přistěhovali říšsko němečtí zaměstnanci této firmy, pro něž zabrány některé vily a byty kupř. vila Guthova, Mantnerova apod. Pro osazenstvo České národnosti (mládež, do této práce nasazenou nařízením o pracovní povinnosti) byly zřízeny tzv. internáty ve školách (kupř. v budově obchodní akademie) a jinde. Také němečtí něňové u této firmy, kteří se učili ve školním závodě Mandl, měli svůj internát (v Mantnerově vile). Stroje z továrny Sochorovy byly vystěhovány rozmontovány, do továrny přivezeny brusy, lisy apod. stroje, nutné pro výrobu součástek do letadel Junkers. Po osvobození bylo nutno opět odvezené stroje přivést a smontovat, což si 77

9 vyžádalo značného pracovního úsilí a píle. Tímto přísunem pracovních sil se stalo, že za okupace (roku 1944 a počátkem roku 1945) počet obyvatel našeho města přesáhl V důsledku zabrání Sochorovy cihelny firmou Junker byl její provoz zastaven dnem 24. února Zaměstnanci obecní, stejně jako ostatní veřejní nebo státní zaměstnanci museli se podrobiti zkouškám z němčiny, také se pro ně pořádal kurzy. Za okupace byl náš okres velmi rozšířen: obsahoval soudní okres Dvůr Králové n. Labem, Jaroměř, Hořice v Podkrkonoší. Sokol Po rozpuštění Sokola bylo přikročeno k zajištění sokolského majetku. Sokolské kino Svět přejmenováno na kino Viktoria. Jeho správcem zůstal Český obchodník Emil Haselman. Správcem zabaveného sokolského majetku u nás byl August Pohl, označovaný jako Vollmachtstráger fú das beschlagnahmte Sokolvermógen. Také jmění orla bylo zabaveno. Obětí sokolské persekuce stal se u nás dr. František Pařez, advokát, starosta místní sokolské jednoty a místostarosta sokolské župy Podkrkonošské Jiráskovy. Při akci proti Sokolu na podzim roku 1941 byl zajištěn spolu s náčelním Sokola Královédvorského Ladislavem Měšťanem. Po několikatýdenní vazbě v Hradci Králové byl L. Měšťan, jenž byl přes 60 roku stár, z vězení propuštěn, dr. Pařej však (bylo mu přes 50 roků) odvezen do Terezína a pak do Osvětimi, odtud na Hromnice 1942 přišla zpráva o jeho úmrtí. Dr. Pařez byl veřejným pracovníkem, zúčastnil se horlivé práce v Sokole, i v pěvecké jednotě Záboj, jejíž byl agilním a horlivým předsedou, byl také předsedou místního odboru Národní jednoty Severočeské. Ve Dvoře Králové n. L. působil za Rakouska několik let jako advokátní koncipient u advokáta dr. Nedbala, po převratu se roku 1919 usadil jako advokát ve Dvoře Králové n. L. Na jeho památku byla první Česká pěvecká župa v Nové Pace po osvobození přejmenována na pěveckou župu dr. Františka Pařeza. Za osvobození vlasti bojovali a své životy položili mnozí Královédvorští občané, valná část jich byla z řad Komunistické strany Československa. Jména těchto bojovníků uvedena jsou v zápise za rok Němci také přejmenovávali České vesnice podle svých názorů. Tak kupř. Bílá Třemešná byla přejmenována na Ahlkirschen! Jaroměř se jmenovala Jermer atd. Knihovna za okupace Knihovníkem se stal, jak jsem se již zmínil, bývalý kapitán čs. armády Vladimír Hadinec. V knihovně se podařilo zajistiti řadu dobrých Českých knih, i když byly na indexu, pokud ovšem si pro nepřišli přímo četnicí. Po celou dobu okupace trvala v nezměněném složení knihovní rada, která se všemožně staral, aby čtenářstvo našlo naději a útěchu v České knize. V I. poschodí knihovny, jak již dříve uvedeno musela býti zřízena knihovna Německá. Židé Již po Mnichově vyskytly se u nás rasistické tendence, jak ze zápisu z předchozích roků také vysvítá. Královédvorští židé byli postupem doby ze svých obchodů, podniků, pak i bytů vystěhování a soustředěny pokud možno v jednom domě, zakázán jim postupně vstup do městských sadů, lesů i do Údolíčka, do hostinců, biografů a divadel. Nesměly se jim půjčovati knihy z knihovny, byli pak postupně zařazeni k různým pouličním pracím, zametání ulic, odklizení sněhu a podobně. Jejich děti byly vyloučeny ze škol. Majetek byl jim postupně odebírán, až celá akce skončila 78

10 odvezením do Terezína. Náboženskou obec židovskou vedl jako poslední představený majitel sylvárovské tkalcovny Pick, jenž se po osvobození vrátil z koncentračního tábora. Tak zahynul známý lékař dr. Breth, advokát dr. Eger, jeho sestra, zubní lékařka dr. Jahodová - Egrová, továrníci (tzv. míšenci) Josef S. Sochor, jehož druhý bratr Zdeněk byl v Anglii již před Mnichovem. Uprchnouti se včas podařilo továrníkům Bedřichu, Arnoštu a Pavlu Deutschovým. Zahynuli dále továrníci Brener a Kúhnel, kdežto Weissům se podařilo uprchnouti za hranice. Tam se i dostal včas podharťský továrník Hellmann. Zahynuli dále zdejší obchodníci Schútz s manželkou a dvěma dětmi, továrník Jan Stein s matkou, obchodník Koňas s manželkou, po osvobození zůstali zde se smíšených rodin bratři Sternové, vrátil se syn Kohnův a dcera Eisnerova, sylvárovský Pick, soudce dr. Vasil Neiderle, jehož manželka byla nearijkou, německý obchodník Hampel, jenž měl za manželku neárijku a jenž se k nám přistěhoval po Mnichovu z Trutnova, jehož tchán a tchýně však zahynuli v koncentračním táboře. Tam zahynula i Pavla Schleinová, majitelka bývalé továrny, obchodník Gustav Lederer zemřel před transportem, jeho syn však, novopacký advokát a důstojník, byl dopaden při pokusu odchodu za hranice a zahynul v koncentračním táboře, zůstal zde i ředitel firmy Neuman Union ing. Schónbauer, jehož manželka byla arijka. To je zachránilo před smrtí. Tak se náboženská obce židovská u nás zmenšila na minimum, takže její obnovení nebylo možné. To byla také jedna z příčin, proč ani synagoga nebyla obnovena a byla pak použita národním podnikem Juta pro archívní účely podniku. Letecké poplachy Průběhem války a zejména v jejich posledních letech 1943 a pak 1944, kdy fronty začaly se blížit středu Evropy, byly nálety letadel na území Říše čím dále tím častější. Často letecké srazy startovaly na letištích italských, později byly bombardovány cíle v Protektorátu. Několikráte jsem viděli letadla přeletět i Dvůr Králové n. L. Jekot sirén znamenal vždy rychlý únik lidí z továren za město a občanstva do polí. V několika domech ve městě byly zřízeny i tzv. letecké kryty, které by ovšem v případě opravdového útoku nebyly žádnou ochranou. Když byly napadeny letecky i Pardubice, byly výbuchy bomb slyšitelny i u nás. Při poplachu nastoupily na svá místa družstva civilní protiletecké ochrany, a když se fronta blížila k Vratislavi, byly za noci slyšitelny výbuchy bomb a dělostřelecké bombardování. Městem naším občas projely i oddíly ustupujícího německého vojska. Později přibyli i tzv. národní hosté civilisté z vyklizených území tj. z východních území Říše také oddíl Vlasovy armády jsme zde viděli. Těsně před kapitulací Německa byl ubytován jeden oddíl německé armády (byly to zámečnické pojízdné dílny apod.) v bývalé továrně fy M. B. Neumanna synové Union, zabrané, jak již bylo uvedeno, firmou Junkers. Při obsazení Srbska a Řecka německou armádou, před útokem Německa na SSSR, byli němečtí vojáci ubytováni v gymnáziu. Byli to Berlíňáci, kteří zde byli jaksi na rekreaci, Kuchyň měli ve dvoře gymnázia, ale dovolenou, kterou chtěli, nedostali. Bylo jim jen dovoleno, aby za nimi přijeli sem jejich rodiny a vídali jsme je pak na koupališti. Odtud vedla pak cesta do Ruska a velká většina z nich se již jistě nevrátila. Prodávali různé věci, které získali v Jugoslávii a v Řecku (kupř. i živé želvy). Stravováni byli zde, jak jsme pozorovali, velmi dobře, o takových jídlech se nám vůbec nezdálo. Těsně před koncem války roku 1945 byl ve škole u Schulzových sadů lazaret, jenž byl však včas vyklizen. Několikrát jsme také viděli projíždět po trati Pardubice Liberec lazaretní vlak z východní fronty, plný raněných německých vojáků a tak jsme se těšili, i když jsem viděli lidské utrpení, že nacistické Německo dokonává a že trest neúprosně přichází. Naši Královédvorští Němci, pokud nenarukovali nebo byli staří, musili pak konati pomocnou vojenskou službu v tzv. Volksstuvnu. (U nás byl Volkssturmubatillon 32/631). Mívali v neděli cvičení, ale žádné nadšení u nich viděti nebylo. Bývalá továrna Julia Löwenbacha se Strži byla za okupace zabrána pro Sicherheitsdienst a v ní se opravovaly a snad také vyráběli vysílací a přijímací radioaparáty. Řídili to vše příslušnici SD a měli s sebou německé učednice a sekretářky. Na továrním komínu byla napnuta velká 79

11 anténa. Při květnové revoluci Němci, než se stáhli z města, zničili tam drahocenné rozhlasové přístroje. Do lesů jsme nesměli tak, jak bychom chtěli, po 5. nebo po 6. hodině odpoledne nikdo nesměl v lesích být a kdo tam byl přistižen, byl ihned vykázán. Duchovním římsko-katolickým správcem u nás byl v posledku války německý farář Mokrisch, jenž ale nijak výborně nevystupoval. Místo děkana obsazeno nebylo. Před ním administrátorem děkanství byl Čech, Jan Kochlöffel. Československým farářem po celou obu okupace byl farář Bohuslav Hnízdo, katechetou Jaroslav Karpíšek. Evangelickým farářem byl B. Stanislav. Činnost vlajkařů nebo arijské jednoty u nás byla v celku velmi slabá a lidé se ji stranili. Jen několik málo lidí se k této činnosti hlásilo a byli pak potrestáni jednak retribučním dekretem, jednak tzv. malým dekretem o národní cti. Také činnost tzv. Svazu pro spolupráci s Němci se omezila na minimum. Svaz byl utvořen, jednou se sešel výbor, a tím celá věc končila. Do Svazu vstoupili jen ti, kteří neměli pro své úřední postavení vyhnutí, ale k celému hnutí se chovali pasivně a nenáviděli je. Jednou objevili se starého hřbitova na dlažbě ulice protiněmecké nápisy a byly také nalepeny letáky. Gestapem bylo zajištěno několik lidí, kupř. ředitel škol Josef Marek, soc. demokrat, učitel Otonba, listonoš Pitař, poštovní úředník Stránský a jiní pobyli si v Hradci několik týdnů. Na štěstí byli propuštěni z vazby, ačkoliv mnoho nechybělo, aby nebyli postaveni před soud. S dychtivostí poslouchali jsem zahraniční rozhlas, zejména Londýn, jenž u nás byl dosti slyšitelný. Moskva byla slyšet pro velkou vzdálenost poměrně slabě. Londýnské vysílání bylo však velmi rušeno. Na odstranění tohoto rušení vymyslili si lidé tzv. Čurčilky, které se nasadili na aparát a skutečně značně rušení zmírnily. Naslouchali jsme poselství presidenta dr. Beneše, řečem s. Kl. Gottwalda, zprávám našich představitelů z Moskvy, a projevům dr. Z Nejedlého. To vše sílilo, neboť byly to roky těžké, bezedná léta bolesti, smutku, ale pevné, pevné naděje. V okupaci byly nám také odebrány rozhlasové přístroje na několik měsíců. Uskladněny byly pak v městské tržnici. Na místo toho dal vládní komisař do Görner vysílati městským rozhlasem třikráte denně rozhlasové zprávy. Když nám, jak řečeno, po několika měsících byly aparáty vráceny (v okolních vesnicích tomu tak nebylo a chodili jsme proto do Lipnice, Verdeka nebo Bílé Třemešné poslouchat, když mluvil v zahraničním rozhlasu někdo významný a pak se tradovalo, co se vyslechlo, dostali jsme každý lístek, opatřený otvorem, jenž se připnul na rozhlasový knoflík: na něm bylo vytištěno: Pamatuj, že poslouchání zahraničního rozhlasu trestá se smrtí, ovšem, že se poslouchalo dál. Koncem roku 1944 bylo již jasno, že konec Německa je na dosah ruky. Rusové hnali před sebou německé armády, naši lidé, do Německa na práci nasazení, nasazení na zákopových pracích, kde mohli ponenáhlu se tajně vraceti domů. Konec strašné války se blížil, osvobození přicházelo. Pravidelná hlášení městského úřadu o hospodářské a politické situaci 23. srpna 1940 okresní úřad ve Dvoře Králové n. Labem zaslal našemu městskému úřadu toto upozornění: Okresní úřad podává úřadu pana Oberlandrata v Hradci Králové měsíční zprávu o všeobecné politické a hospodářské situaci v celém politickém okresu Královédvorském. Tuto zprávu podává na základě vlastních zkušeností a zpráv. Aby však tato zpráva správně vystihla skutečnou situaci, žádám pana starostu, aby zařídil, aby vždy dne 15. každého měsíce byla okresnímu úřadu bez vyzvání podána zpráva o všeobecné hospodářské situaci v obci a jejím okolí (nikoliv situaci obce) a sice jednak v průmyslu a obchodu, jednak v zemědělství. Ve zprávě nutno uvésti zaměstnanost, odbytové možnosti a opatřování surovin průmyslu, situace v zemědělství, dále poměry cenové a hlavně poměry zásobovací. Žádám, aby tato zpráva spočívala vždy na skutečných podkladech. Krom toho sdělte, zda v obci stala se během měsíce nějaká důležitější událost politického rázu. 80

12 Tyto zprávy podávány byly pak až do 22. února 1945, ale nikoliv pravidelně, nýbrž téměř vždy až po urgenci. Ani v jednom hlášení není zpráva o politické situaci, jak čeští starostové, tak i vládní komisař Görner píší stereotypně na konci hlášení: v ohledu politickém nemá městský úřad co k podotknouti. Hlášení politická podával asi Ostogrouppenleiter der NSDAP, na něhož rovněž výzvy k pravidelnému hlášení a situaci der Bepirkshanptrmann in Königinhof odesílal. Zprávy o hospodářské situaci jsou zajímavé a podávají dosti přehledný obraz o situaci za okupace v našem městě. 14. září 1940 hlásí městský úřad, že průmysl jutařský a lnářský má dostatek materiálu, z části náhražkového a přijal v roce 1940 asi 300 nových zaměstnanců. Toto oddělení topí nedostatkem zapracovaného personálu. Dále zpráva uvádí, že průmysl bavlnářský, umělého hedvábí a tkalcovny pracuje v rámci nařízených kontingentů, které mu nedovolí využíti kapacitu závodů. Z části zaměstnává se i vojenskými dodávkami. Tiskárenský průmysl je zaměstnán rovnoměrně a to asi 60% kapacity příslušných závodů. V zemědělství způsobilo značné škody ustavičné deštivé počasí, které ohrozilo i sklizeň brambor. V ohledu zásobovacím pociťuje se citelně nedostatek topiva to jak palivového dříví, tak uhlí. Veškeré dosavadní kroky k získání palivového dříví byly bezvýsledné. Příděly uhlí jsou naprosto nedostatečné a nebudou-li zvýšeny ani v nastávajícím zimním období může tento stav způsobili velmi vážné poruchy. Na trhu potravinovém jeví se citelný nedostatek v zásobování masem a zeleninou. Řeznici si stěžují, že nemohou nakoupiti dobytek za takových podmínek, aby mohli maso prodávati za směrné ceny. Při posledním týdenním trhu zakročili orgánové cenového úřadu i v místní tržnice a upravili ceny drůbeže, hus, kachen apod. Proslýchá se však, že tento zákrok bude míti za následek, že zemědělci raději drůbež zkonsumují sami, nežli by za stanovené ceny je donášeli na trh, podotýká hlášení. Hlášení z 14. listopadu 1940 uvádí, že situace průmyslu jutařského a lnářského se nezměnila, průmysl bavlnářský trpí nedostatkem surovin, v oboru stavebním, živnostech a řemeslech je nedostatek pracovních sil. V ohledu zásobovacím stěžuje si občanstvo na nedostatek topiva a to jak uhlí, tak i dříví a na nedostatek tuků, masa a drůbeže. Naše týdenní trhy pak nebyly v poslední době již téměř zásobeny ovocem a zeleninou. 13. prosince 1940 se hlásí, že některé druhy zeleniny, jako např. česnek a cibule, nejsou vůbec ke koupi. 13. ledna 1941 se hlásí, že průmysl jutařský a lnářský je plně zaměstnán, pracuje z části i přes čas, a přibývá ještě i nové zaměstnance. Ve vánočním týdnu se ve většině velkých továrních podniků nepracovalo, zkrácená takto pracovní doba bude nahrazena. Následkem dopravních poruch (pro nedostatek uhlí) omezila parní elektrárna v Poříčí u Trutnova městu dodávku proudu a pro některé průmyslové podniky s elektrickým pohonem byly nuceny po dobu několika dnů provoz buď zastaviti (fa Weiss a synové) anebo omeziti většina ostatních továrem. Obyvatelstvo trpí nedostatkem masa to jmenovitě vepřového, které po několik týdnů není zde vůbec k dispozici. Zelenina rovněž chybí. 14. března: průmysl jutařský a lnářství je stále ještě dobře zaměstnán, v průmyslu bavlnářském a umělého hedvábí je situace vytvořena snížením kontingentu a přídělem materiálu nejen nezlepšila, ale přechodnými obtížemi spíše ještě zhoršila. Za tohoto stavu práce v tomto oboru našeho průmyslu stále ubývá. Situace tiskárenského průmyslu se rovněž nezlepšila a toto odvětví stěžuje si na nedostatek surovin. Po stránce zásobovací městský úřad s politováním konstatoval, že náš trh, zejména při zásobování masem, není často zásoben tak, aby mohl plně vyhověti požadavkům občanstva, opřeným o zákonitou dotaci na potravinové lístky. Občanstvo si zejména stěžuje, že kupř. v Hradci Králové může si každý občan nakoupiti na potravinové lístky kdykoliv uzenářské výrobky. Kdežto u nás jsou velmi často tyto výrobky úplně vyprodány. 81

13 15. dubna 1941 se hlásí, že v průmyslu bavlnářském a umělého hedvábí pracuje se hodin v týdnu, stejně tak v tiskárenském průmyslu. Po stránce zásobování se situace nezlepšila 13. června Pokud se týče situace zásobovací, konstatuje (nyní již vládní komisař dr. Görner), že situace vykazuje spíše zhoršení, protože uzeniny z našeho trhu téměř vymizeli. 14. července hlásí: V situaci zásobovací nastalo zhoršení tím, že obyvatelstvo trpí naprostým nedostatkem brambor, i dodávky zeleniny, potraviny nyní tak důležité, jsou jen nepatrné a zdaleka neodpovídají potřebě obyvatelstva. Že pak naše město jest pokud se týče zásobování masem a masnými výrobky ve velké nevýhodě proti městům jiným, je známo všeobecně, veškerá dosavadní snaha, aby tyto poměry se ve prospěch našich konsumentů zlepšily, byla dosud marnou. Nejen z řad konsumentů, ale i řezníky samými jest poukazováno taky na to, že v letním období jest nezbytně nutno, aby maso bylo řezníkům přidělováno alespoň dvakrát v týdnu (nikoliv jako dosud, jen jednou), poněvadž v teplém počasí není možno zásobu masa uschovati, zejména v domácnostech. Aby se maso nezkazilo, musí býti ve většině domácností dodávka masa na týden spotřebována nyní najednou. Doporučuji proto naléhavě, aby okresní úřad přičinil se na příslušných místech, aby alespoň v letních měsících byl příděl masa řezníkům stanoven nejméně na dvakrát v týdnu. 11. září 1941 hlásí: V místních průmyslových závodech pracuje se v přítomné době podle nových předpisů 48 hodin týdně. Část přebytečných zaměstnanců textilního průmyslu byla přikázána jiným pracovním oborům. Průmysl lnářský očekává další zvýšení zaměstnanosti. Stavebního dělnictva je nedostatek. Po stránce zásobovací se situace nijak nezlepšila. 10. října 1941: Veškerá stavební činnost vlivem zákazu staveb ustala a stavební zaměstnanci byli ústavem práce přikázáni do jiných odvětví pracovních. Špatná situace zásobovací se dosud nezlepšila. Doporučuji, aby našemu městu na místě nedostatečného přídělu masa bylo přiděleno přiměřené množství ryb z přídělu ryb bylo totiž naše město vyňato. Po té zprávy nevykazují změn, 12. května 1942 se hlásí že jarní zemědělské práce značně opozdily v důsledku dlouhého chladného počasí. 15. června 1942 hlásí, že situace průmyslu se celkem nezměnila oproti dřívějším hlášením, že však lze očekávati, že v důsledku připravované koncentrace průmyslu také v našem městě některé závody zastaví provoz. Zemědělské práce jsou opožděny. 7. července: V důsledku koncentrace a racionalizace průmyslu zastavily některé závody provoz. Tak kupř. firma Josef Sochor, s zaměstnanci, firma M. B. Neumana synové Union s 250 zaměstnanci a některé menší podniky. Takto získané pracovní síly budou pracovním úřadem částečně do Říše, částečně do Sudetské župy, částečně do zdejších zbylých závodů přikázány. 3. září 1942 hlásí, že žně byly dobré, podzimní práce však v důsledku deštivého počasí se opozdí. 30. září 1942 hlásí, že další mladí dělnicí byli přiděleni do práce v Říši. V zásobování nejsou v celku stížnosti, občanstvo se jen pozastavuje nad špatnou jakostí chleba. Přes špatné počasí pokračují zemědělské práce. Obilí a brambory budou dodány v předepsaných množstvích. 29. října 1942, že v našem městě provedl pracovní úřad z Hradce Králové odvody ročníků 1920 a 1921 za účelem přidělení těchto pracovníků do Říše, větší počet takto uznaných lidí odjelo za prací do Říše. 30. listopadu 1942 hlásí, že v posílení dělníků do Říše se pokračuje. V zásobování není stížností. Podzimní práce byly skončeny. Dodávky obilí a zemědělských produktů probíhají bez stížností. Důležité hlášení podáno 24. prosince 1942: Textilní továrna by Josef Sochor převzata byla firmou Junkers a přebudována na válečný průmysl. Pracovní úřad přikázal v posledních dnech další značné množství dělníků do Říše, takže v našem městě jeví se nedostatek pracovních sil. Stížností zásobovacích není. Dodávky zemědělské byly splněny. Nově předepsané kontingenty zemědělské budou splněny, avšak nově předepsané dodávky brambor nebude možno pravděpodobně splnit. Dodávky dobytka však v předepsaném množství splněny budou. 82

14 26. února 1943: Nasazeni další pracovníci do Říše na práci. Dodávky obilovin byly nad očekávání dobré a množství dodaného obilí překročilo o 20% předepsaný kontingent, také v dodávce jatečního dobytka hovězí a vepřový dobytek dodáno o 20% více, než předepsáno. Sena a slámy bylo však dodáno méně, než předepsáno. 29. března 1943: Velmi příznivé počasí umožnilo dobrý průběh jarních prací. Stav ozimů lze označiti jako uspokojivý. Dodávky jatečního dobytka překročily k dnešnímu dni 35%. Dodávky sena a slámy byly splněny dle předpis. 30. dubna 1943: Jarní práce jsou skončeny, dodávky mléka jsou v pořádku. Probíhající kontrolou bylo zjištěno, že město Dvůr Králové n. Labem má z okresu nejlepší výsledky. 31. května 1943: Také v tomto období rolníci splnili své povinnosti. V mnoha případech byly dodávky mléka překročeny, takže mnoho rolníků v našem městě obdrželo prémie. Také dodávka jatečního dobytka je překročena. 22. září 1943: V posledních 3 měsících stoupl počet obyvatel našeho města o několik set v důsledku přísunu pracovních sil do válečného průmyslu. Pokud se týče zásobování oděvy, mohla býti pouze část občanstva uspokojena, poněvadž žádosti o příděly textilní apod. den ze dne stoupají. Přidělenými poukazy na obuv mohlo býti uspokojeno jen asi 30 až 40% uchazečů a to ještě náhražkovou letní obuví. Žňové práce proběhly nerušeně. K tomu přispělo také velmi příznivé počasí. Žně obilovin a krmiv byly dobré, naproti tomu sklizeň brambor nebyla uspokojivá. V důsledku deštivého počasí stav okopanin není dobrý. Dodávky mléka a jatečního dobytka jsou normální. 29. října Zásobování je plynulé, pouze dodávka brambor je opožděná. V důsledku špatné sklizně brambor jen malá část občanstva mohla si opatřiti přímo od rolníka brambory k uskladnění, a do obchodu brambory docházejí s opožděním. Občanstvo si stěžuje na špatnou kvalitu ložního prádla a šatstva, přiděleného jim na poukazy. 24. února 1944: V zásobování životními potřebami se nic nezměnilo. Dodávka chlebového obilí překročena o 10 vagónů, krmného o metr. centů. Královédvorský průmysl pracuje pro armádu a výzbroj. 29. března 1944: V zásobování není závad, poněvadž obchody jsou s obhospodařovanými produkty správně zásobeny. Provedení jarních prací bylo odsunuto v důsledku stavu sněhu a nutno počítati nyní s tím, že ve zbývající době budou práce se musit dokončit vzdor tomu, že je zemědělci nemají k tomu dostatek pracovních sil. 27. dubna 1944: Vzdor opožděnému příchodu jara, provedli zdejší zemědělci v neobyčejně krátkém čase jarní polní práce, až jsou zaměstnáni výsadbou brambor. Zelené krmení je opožděno. V poslední době zavedena v závodě Junkers dvanáctihodinová pracovní doba. 28. června 1944: Senoseč probíhala v důsledku velmi příznivého počasí velmi dobře. 27. července 1944: Průtrží mračen dne 20. července 1944 utrpěly brambory zejména v okolí nádraží značné škody, které byly pak zjištěny zemědělskou komisí seno bylo dobře dopraveno domů. V minulém týdnu započaly v okolí města žně. 18. října 1944: Sklizeň ovoce a brambor byla dobrá. Krmného obilí a žita je méně než obvykle bývá. Dodávka masa probíhá v normálním množství. 14. prosince 1944: Dodávka obilovin a krmného obilí byly splněny na 70% s ohledem na menší množství benzinu a s ohledem na probíhající podzimní práce. Brambory byly dodány nad předpis. Poslední zpráva je z 22. února 1945: Chlebové obilí dodáno nad kontingent, taktéž seno a sláma. Zásobování bramborami je zajištěno. V poslední době projevuje se nedostatek uhlí. 60tiletí veřejné obecní knihovny Slavoj Roku 1941 dovršila veřejná obecní knihovna Slavoj, založená původně čtenářským spolkem Slavoj, jenž při zákonném utvoření stálých obecních knihoven po převratu roku 1918 pak předal svůj knihovní poklad nově veřejné obecní knihovně zcela zdarma a vymínil si jenom ponechání jména Slavoj šedesát let svého trvání. Knihovní rada ve schůzi dne 6. března

15 projednala v tomto jubileu a navrhla, aby byla pořádaná slavnostní schůze knihovní rady dne 15. června 1941 dopoledne o 10 hodině v zasedací síni obecního zastupitelstva, na níž měl promluviti starosta města a na níž mělo býti uděleno čestné uznání významným pracovníkům a příznivcům knihovny a na níž měl provésti některý význačný literární historik přednášku. Dále usneseno, aby byl vydán vzpomínkový sborník. Ve schůzi knihovní rady 22. dubna 1941 bylo sděleno, že městská rada převzala záštitu nad touto slavností schůzí knihovní rady i nad vydáním vzpomínkového sborníků a že univerzitní profesor dr. Albert Pražák dopisem ze dne 31. března 1941 přijal pozvání k přednášce a svolil, aby jeho přednáška byla otištěna ve sborníků a knihovní rada se usnesla, požádati jej o provedením přednášky - Podoba Boženy Němcové. Ve schůzi dne 29. dubna 1941 usneseno, uděliti česné uznání těmto občanům: dr. Františku Pařezovi, profesoru v. v. Antonínu Doležalovi, Vlastimilu Kubátovi, řediteli spořitelny, Aloisu Zlatníkovi, předsedovi musea a milovníku knih, jenž měl jednu z největších soukromých knihoven ve městě, řediteli škol Aloisu Pavlíkovi, řediteli gymnázia Jonáši Halíkovi, říd. nč. v. v. Josefu Lhotskému, řediteli spořitelny v. v. Karlu Pušovi, hoteliéru Františku Tinsovi, řediteli gymnázia v. v. Janu Pánovi, Antonínu Novákovi, tiskaři Emilu Šidlichovskému. Ladislav Piazzovi, rytci Antonínu Strejčkovi, Jaroslavu Janouškovi, Františku Pušovi, profesoru v. v., dělníku Leopoldu Baierovi, továrímu mistru v. v. Jindřichu Marešovi, holiči Emilu Čehovi, krejčímu Aloisu Jandlovi a továrnímu mistru Františku Jiráskovi. Když knihovní rada zjistila, že by vedení schůze muselo býti české i německé, rozhodla se veřejnou schůzi nepořádati a zůstalo jen při vydání sborníků, jehož redakcí pověřen knihovní Vladimír Hadinec. S ním spolupracoval Jan Pán, ředitel gymnázia v. v., sborníku bylo vydáno 500 výtisků. Úpravu provedl profesor textilní školy Jv. Mervart a vytiskla knihtiskárna Trohoř a synové. Do sborníku přispěli: dr. Koza, předseda městského osvětového sboru (Městské knihovně Královédvorské k 60. výročí), předseda knihovní rady Jaroslav Jakoubek (Šedesát let kus také historie) uvedený již profesor dr. Pražák, pak Jan Pán (Jan J. Langner, první jednatel Slavoje), Jaroslav Janoušek, řídící učitel (Tomáš Halík), Tomáš Halík, ředitel gymnázia v. v. (Jubilejní vzpomínka), Ladislav Piazza, ředitel učitelského ústavu (Host vzpomínek a úvah o Slavoji z posledního čtvrtstoletí), Antonín Novák, správce továrny v. v. (Jak jsem přišel do knihovny Slavoj), Emerich Čech, spisovatel, rodák Královédvorský (Královédvorská knihovna Slavoj v mých vzpomínkách), spisovatel Karel Teichman (Vzpomínka), spisovatel Jan Hostáň (Kouzelný hrad v hasičské zbrojnici), ved. Jv. Trohoř (Knihovna tří generací), spisovatel Jan Weiss (zakázané touhy), redaktoři Jan Noban (Slavoji buď i příštím, čím jsi byl nám), E. St. Zich (Čtvrť století ve službách české knihovny), prof. Vlad. Knap (Studenti a Slavoj). Jaroslav Janoušek (Zdroj Královédvorského kulturního života), knihovník Vladislav Hadinec (Knihovna Slavoj 1941), úředník knihovny Svat. Tásler (Přehledy). Sborník byl se zájmem čten a je dnes zcela rozebrán. O tomto sborníku přinesl velmi příznivou kritiku časopis Česká Osvěta, v 3 čísle ročník XXXVIII z listopadu 1941, v oddílu Lidové knihovny, kterou zde doslovně pro její význam přepisuji: Jubilejní publikace městské veřejné knihovny ve Dvoře Králové nad Labem. Josef Poch. Veřejná obecní knihovna Slavoj ve Dvoře Králové nad Labem oslavila letos vzácné jubileum, vzpomínala šedesátého výročí svého vzniku. Vydal k těmto dnům památník, který chtěl vylíčit její dějiny a přihlédnout přitom k tomu, jaké místo knihovna zaujala v kulturní historii města. Kniha se jmenuje Slavoj (redigoval Vladimír Hadinec za spolupráce Jana Pána, tiskl Trohoř a synové ve Dvoře Králové nad Labem, 1941, 112 stran, cena neudána) a obsahuje devatenáct příspěvků, které jednak líčí historii a činnost knihovny, jednak jsou vzpomínkami jejich funkcionářů nebo čtenářů, jednak nemají k vlastnímu obsahu knihy patrné vztahy (má poznámka: zde asi měl Poch na mysli studii prof. Pražáka, kterou jako přednášku měl prof. Pražák přednésti na chystané, ale pak neuskutečněné jak jsem již shora uvedl akademii). Publikace uvádí stručný projev dr. Františka Kozy v městské knihovně Královédvorské k 60. výročí, ale zá- 84

16 kladní prací první skupiny příspěvků a díla celého vůbec se stať Jaroslava Jakoubka Šedesát let kus také historie, která podává v důkladném přehledu obraz vzniku a působení spolku Slavoj. Tento spolek byl založen roku 1881 s posláním aby pečoval o četbu dobrých knih a časopisů, pořádal literární přednášky a tak přispíval k vzdělanost Královédvorského občanstva. Velmi brzo se soustředil jednom k péči o spolkovou knihovnu, takže historie spolku je vlastně historií knihovny, která v roce 1921 převzala funkci veřejné obecní knihovny. Číst stať Jaroslav Jakoubka, který byl dlouholetým předním spolkovým předním spolkovým a knihovním pracovníkem je velmi poučné. Ukazuje se nám tu z jakých počátků knihovna rostla a se vyvíjela, jak zápasila o existenci a pracovní podmínky, s jakými úspěchy a nezdary se setkávala. To, co se dovídáme o knihovně Královédvorské, platí více méně i o veřejných knihovnách jiných měst, které vznikly z knihoven spolkových. Byl to boj několika uvědomělých inteligentů nebo nadšencům, význam knihovny spíše jen tušících než znajících, s lhostejností, nedůvěrou, ba i zlou vůli veřejnosti, jež nechápala nezištné snažení a úmornou práci, pohlcující volný čas a často z draví těch, kteří se zavázali v její správu. Nepřímým pokračováním Jakoubkovy historie je příspěvek nynějšího knihovníka Vladimíra Hadince, vlastně prvního profesionální vedoucího knihovník, nazvaný Knihovna Slavoj Je to klidný a jasný přehled o dnešním stavu městské knihovny. Dovídáme se z něho zajímavá a potřebná data o jejím umístění, technickém zařízení, administrativě a knižním materiálu. Je z něho ovšem také rázem vidět, kolik práce očekává dnešního knihovník, než se mu podaří přivést ústav na žádoucí výši po stránce odborné. V přírůstkovém seznamu např. není zapsáno svazků, z katalogizovat se má svazků atd. Je jasné, že tento stav, nedůstojný významu města Dvora Králové nad Labem, způsobila městská správa. Až do roku 1939 přes všechno připomínání obcházela knihovníka tím, že správou knihovny pověřila úředníka městského důchodu, který měl činnost v knihovně omezenu na dva půldny v týdnu. Radikální zlepšení ovšem najednou nemůžeme očekávat. V knihovně, která má na dvacet tisíc svazků, na čtenářů a přes výpůjček ročně, nemůže stačit pro vnitřní práce vedle vedoucího úředníka jediný úředník! Dnes je jím Svatopluk Tásler, který do jubilejní publikace přispěl zajímavým výčtem funkcionářů Slavoje a městské knihovny, přehledem o čtenářích a knihách knihovny a zprávou o tom, kde všude byla půjčovna knih a čítárna časopisů za své působnosti umístěna. Do druhé skupiny příspěvků patří především vzpomínky na dva zasloužilé funkcionáře knihovny: Jan Pán zaznamenal, jak se počátkům Slavoje zúčastnil novinář Jan J. Langer, který byl prvním jednatelem Slavoje a zůstal jím 15 let až do svého odchodu do Prahy a Jaroslav Janoušek vylíčil příkladnou práci profesora a poté ředitele Královédvorského gymnázia Tomáše Halíka, historika města, který dlouhá léta obětavě pracoval v knihovně, staraje se o její administrativu a půjčování. Dále sem náleží několik příspěvků bývalých spolkových činovníků, které opakují anebo leckterou podrobností doplňují základní práci Jakoubkovu. Tak na prvním místě sluší uvést jubilejní vzpomínku Tomáše Halík, jenž vypsal osudy knihovny v létech, kdy ji spravoval, a Ladislav Piazzy Hrst vzpomínek a úvah o Slavoji z posledního čtvrtstoletí Piazzovy slova prozrazují, že v něm dostala Královédvorská knihovna významného činovníka odborně knihovnicky poučeného, který se hlouběji zamýšlel nad podstatou jejího působení, jež podmiňoval přísným výběrem knih a zamítavým stanoviskem k brakové literatuře. Antonín Novák vypsal svou účast v knihově Slavoje, která se datuje od roku Byl nejprve ve svých úřednických létech čtenářem a pak pomocníkem při půjčování, jímž zůstal dodnes. Jeho příklad je vzácným dokladem příchylnosti drobného českého člověk ke knize a knihovně. Podrobně musí být vyzdvižena apoštolská práce, o níž vypravuje Karel Teichman. Docházel o nedělích a svátkách se svou sestrou, pilnou členkou knihovny Slavoj, do rodin konsumentů matčina obchodu a tam se sestra v příhodnou chvíli rozhovoru dala do předčítání nejvábnějších nebo nejnapínavějších míst z knihy a přemluvila posluchače, aby si knihu ze Slavoje také vypůjčili. Teichmanova drobnůstka uvádí oddíl vzpomínek čtenářů Slavoje, kteří líčí, co pro ně tento ústav znamenal.: přispěl tu Emerich Čech, Jan Hostáň, František Trohoř, Jan 85

17 Weiss, Jaroslav Urban, St. E. Zich a Vladimír Knap, jenž zároveň zachytil účast studentů pomocníků při půjčování, kterážto instituce se vhodně v Stavoji uplatnila. Třetí skupinou sborníků jsou příspěvky bez přímého vztahu k jeho vlastnímu obsahu. Nepodepsaná stať poučuje o zdrojích Královédvorského kulturního života od počátku 19.století dodnes, v nichž uvádí i čtenářský a literární spolek Slavoj, a univerzitní profesor Albert Pražák stopuje v studii Podoba Boženy Němcové, kterak české písemnictví hledalo podobu Boženy Němcové a kam až dospělo. Důvod, proč Pražákova studie byla do sborníku pojata, zůstává neinformovanému čtenáři utajena. Sborník je publikací, jejíž vydání nutno přivítat. Má význam především lokální - Doru Králové znamená pěkný příspěvek k jeho kulturní historii, vyčerpávaje jednu její kapitolu nemalé důležitosti. Pro knihovnu samu je trvalým a konečným zachycením jejich osudů v období šedesáti let. Redaktoru Vladimíru Hadincovi se podařilo získat příspěvky, které ve své převážné většině přinášejí cenná sdělení ještě přímých účastníků nejstarších událostí, které takto zůstávají hodnověrně zaznamenány. Pro knihovnu je sborník dále rekapitulací její dosavadní práce a snažení, ale zároveň také ukazatelem pracovního programu do budoucnosti Nynější knihovník Vladimír Hadinec ve své stati v publikaci ukázal, že si je vědom úkolů, které ho očekávají. Sborník, jeho dílo, prokazuje Hadincovu schopnost pracovati na těchto úkolech a získat je, dostane-li se mu nutných vnějších předpokladů od vydržovatele knihovny. Po této stránce může býti sborník ukazatelem i městské správě a knihovní radě Královédvorské. Soudíme však, že publikace i přesahuje význam lokální. Je kladným příspěvkem v odborné literatuře knihovnické, užije ji s prospěchem i historik českého veřejného knihovnictví, je i kladným příspěvkem pro českou kulturní historii vůbec. Naše gymnázium za okupace (Ph. dr. Josef Stránský v XLVI výročí zprávě gymnázia za školní rok , vydané roku 1947) Když byly uzavřeny na podzim roku 1939 české školy vysoké, byla nařízena německá persekuce především proti českým školám středním, jakožto nejvyšším učilištím českým. Školství odborné, připravující žactvo pro povolání praktická, nezdálo se němcům tak nebezpečné jako školy střední, vychovávající ideově v duchu masarykovského demokratismu a uvědomělého češství. Proto, když se jim nepodařilo zavřít všechno školství střední, mělo být alespoň jednak značně zredukováno, jednak naplněno duchem nacistickým. Škola sama se svým učitelstvem a žactvem mohla se více méně bránit proti tomuto druhému úmyslu. Snaha omezit počet škol vedla pak k známým výnosům Moravcovým. Poněvadž naše město leží nejen na území bývalých protektorátních hranic, ale tvořilo přímo eukládu v německém území, měla zdejší střední škola zmizet úplně. Proto už ve školním roce 1941/1942 nesměla býti otevřena třída I. a v dalším školním roce zakázáno otevřít třídy I. II. a V. První útok, kterým měl vyučování na škole takto redukované znemožniti byl výnos z dubna 1942, jímž se nařizovalo, aby reálné gymnázium svou budovu ihned opustilo a všechno vnitřní zařízení a sbírky odevzdalo místním školám německým. Výnos tento neprovést nebo aspoň jeho provedení oddáliti se zdálo takřka nemožným. Tehdy pomohly nám poměry mezi vedoucími zdejších německých škol, takže jsme mohli těžit z jejich osobní a prestižní ješitnosti. Tak zůstaly trosky ústavu ještě ve školním roce 1942/1943 ve své budově a sbírky nám ponechány, ba mohli jsme i nedbat opětovných vyzvání nadřízených úřadů, abychom budovu opustili a sbírky odevzdali Němcům. Tehdy jak již řečeno měl ústav pouze pět tříd a nebyla proto naděje, že pro příští rok uhájíme svou samostatnou existenci. Novým výnosem byla škola úplně zrušena a zbytek spojen s reál. gymnáziem v Jaroměři. Šlo nyní aspoň o to, jak ušetřit žactvo Královédvorského denního dojíždění do Jaroměře a jak si zajistit pobyt v budově a míti tak aspoň částečně dohled na bohaté sbírky a knihovny. Tu zasáhlo úspěšně rodičovské sdružení svými intervencemi u školních úřadů a dosáhlo toho, že žáci zbylých tříd (IV, VII a VIII) byli sice žáky reálného gymnázia v Jaroměři, ale utvořili samostatné pobočky, jež byly vyučovány v ústavní 86

18 budově ve Dvoře Králové n. Labem. Místnosti, jež ústav náš při postupném řešení opouštěl, zabírala německá hlavní škola, německá živnostenská škola a občas v roce jedna třída německého učitelského ústavu z Prahy. V tomto školním roce (1943/1944) převzali sice Němci ústavní sbírku, ale poněvadž bylo dovoleno i nižší škole je používat, takže byl s naší strany stálý dohled na ně, nedošlo v této době k větším ztrátám a poškozením. Na knihovny nereflektovali Němci skoro vůbec, vybrali si pouze cenná díla německá. Některé hodnotné předměty z ostatních sbírek byly převedeny včas do gymnazijních sbírek jaroměřských, kde zůstali až do převratu. Za podobných poměrů se vyučovalo i v posledním roce války (1944/1945). Tehdy bylo znovu nutno žádat a osobními intervencemi rodičů vymoci, aby zbylé dvě pobočky (tř. V. a VIII) jaroměřského reálného gymnázia byly ponechány ve Dvoře Králové n. L. Vyučovalo se však pouze v třídě V, neboť žáci a žákyně třídy VIII. byli povoláni pracovním úřadem. Nepříjemné skutečnosti, že jsme byli s Němci pod jednou střechou, mohli jsme využít aspoň k tomu, že jsme po celou zimu učili aspoň odpoledne, kdy Němci opustili jedinou vytápěnou třídu. Když pak v únoru musela být budova vyprázdněna pro německé vojsko a později pro uprchlíky ze Slezska, přešla naše jediná třída do České měšťanské školy v Sylvárově, jež se pro nás třeba i nouzově, přece jen dostatečně vytápěla, takže jsme vyučovali s mírným omezením, až do převratu. Těžší rána stihla tehdy při vyklizování budovy sbírky a knihovny. Jen stěží získali se pro ně dva místnosti: kaple a tělocvična vše ostatní obsadili v budově uprchlíci. Ježto se stěhováním sbírek dělo rychle, až překotně, leccos se ztratilo, bylo poškozeno nebo dokonce při vloupání odcizeno. Když pak Němci budovu před převratem opustili, zanechali nám ji ve stavu velmi žalostném. Ve vnitřním životě, pokud se dotýkal jeho profesorů a žáků, nevyžádala si vláda okupantů žádných obětí na životech a na svobodě. Pověstný německý inspektor Gustav Werner objevil se zde pouze jednou koncem roku Inspekci provedl jen v jediné hodině němčiny a náhle zase odejel. Za rok potom přijel německý inspektor Alfons Nietsch. Ani jeho návštěva neměla neblahých následků. Vážnější události bylo vyšetřování se zatímním správcem ústavu Jaroslavem Halouskem, zavedené proto, že neudal žáka III. třídy Bedřicha Novotného, tehdy nově na ústav přijatého, který neuměle vyrobil protiněmecké letáčky a rozhazoval je po silnici (v říjnu 1940). Gestapo sice potrestání zatímního správce nežádalo, ale ministerstvo zbavilo ho vedení ústavu. Žák Novotný nejen trestu ušel, ale byl přijat i do německé hlavní školy, jež byla v téže budově jako reálné gymnázium, byl členem Hitlerjugend a později sloužil i v německé armádě. Mezi žáky našeho ústavu a škol německých nedošlo při zvýšené bdělosti se strany našeho učitelstva k žádným srážkám. Pokud bylo možno, choval se ústav a později jeho zbytky, jako by Němců vedle nás ani nebylo. S vedoucími německých škol bylo ovšem nutno z důvodů školských se stýkati (správa budovy, sbírky, společné posluchárny a tělocvična). Styk ten však byl snesitelný, zvláště s ředitelem německé hlavní školy, jenž mluvil ochotně česky. 5. květen 1945 zastihl nás sice značně zdecimované, ale přece jen schopné, aby se školský život znovu úspěšně rozvinul Oprava a obnova budovy nákladem obce ďála se tempem rychlý, takže se již od 25. května vyučovalo pravidelně, a to v třídách II., V., VI., VII., a VIII. neboť přišel dostatečný počet žáků z tříd jaroměřských a vrátili se žáci povolaní k válečným úkolům a pracím. V upravené budově měly první čas po převratě své třídy i některé jiné školy místní. Alois Wachsman Před rokem 1938 přistěhoval se k nám do dvora Králové n. Labem (přesně 27. února 1937) akademický malíř Alois Wachsman (narozen 14. května 1898) člen spolku výtvarných umělců Mánes jehož zaměstnávala firma Josef Sochor, jako malíře, odborníka k ladění barev při vzorkování módních potisků látek, dopoledne byl v továrně, odpoledne doma, kde pracoval na svých obrazech. 87

19 Sžil se s naším městem a s životem v něm, bydlel v domě paní Vávrové v Palackého třídě a získal si mnoho přátel. Městský osvětový sbor a vzdělávací odbor církve československé Palcát (jehož vedoucím byl úředník spořitelny, čilý a iniciativní kulturní pracovník Rudolf Fiala, dnes zaměstnaný v ministerstvu vnitřního obchodu) uspořádal jako svůj 16. podnik Besed o české kultuře ve dnech 17. až 31. května 1942 výstavu obrazů Aloise Fišárka, V. Kontskýho, V. Sychry a Aloise Wachsmana ve výstavní síni městského muzea ve Staré radnici při zahájení výstavy měl projev profesor dr. Pečírka jenž však musel mluviti o Aloisu Wachsmanovi již jako o mrtvém umělci, neboť Alois Wachsman zemřel po krátké nemoci (zánět mozkových blan) v nemocnici v Jičíně dne 16. května 1942 tedy den před zahájením výstavy. Kam byl odvezen, a tak se stala tato výstav posmutnou výstavou Wachsmanovou. Na této výstavě vystaveno bylo jeho 21 obrazů (tempera) a jeho 20 kreseb (povětšinu studií k obrazům). Velkou pozornost na této výstavě budily jeho obrazy s tématy biblickými (Veronika, Kladení do hrobu, Golgota I a Golgota II, Milostný samaritán, Betlém, snětí s kříže (Pieta) a Zvěstování Pany Marie). Tyto obrazy byly pak vystaveny ještě jednou po osvobozen, když spolek výtvarných umělců Mánes vzpomněl zesnulého svého člena a budily značnou pozornost a diskusi. Pohřeb konal se v Praze a zúčastnili se ho Královédvorští přátelé a kulturní pracovníci i zástupci firmy Josef Sochor. In memoriam Jaroslava Biliny starosty města Dvora Králové nad Labem (narozen 3. března 1896, popraven 5. června 1942) Jaroslav Bilina se narodil 3. března 1896 v Čáslavi a od roku 1898 stal se Dvůr Králové n. Labem trvalým jeho domovem. Vyrostl z malých poměrů a probíjel se těžce životem. Od mládí zúčastnil se politického života ve straně národně socialistické, vzdělával se soukromě a stal se úředníkem okresní nemocenské pojišťovny. Jeho energie, iniciativa, průbojnost a zájem o samosprávné otázky přispívají k tomu, že 11. března 1929 stává se členem obecního zastupitelstva a zvolen je starostou města jako nejmladší člen obecního zastupitelstva (33letý). V této své funkci Jaroslav Bilina vyvíjí ihned všestrannou a energetickou činnost samosprávnou, zasahuje iniciativně do všech samosprávných otázek města, po uplynutí předepsaného volebního období zvolen jest starostou města opětovně a jeho práce jest uznávána všeobecně, ani političtí odpůrci mu nikdy neupočli jeho schopnosti a tvůrčí práci a plně ji uznávali. Při volbách v roce 1935 stává se členem zemského zastupitelstva českého. Za jeho starostováním pořádá město v roce 1936 velkou Krajinskou výstavu, za podpory spořitelny Královédvorské, v jejímž výboru zasedal a pracoval buduje krásné Tyršovo koupaliště, stará se o zmírnění nezaměstnanosti, tehdy již na nás doléhající, rozšiřuje vodovod, renovuje museum, zlepšuje stav města po stránce bytové a výstavbové, zřizuje velkou tržnici, spolupůsobí při vybudování Textilního musea, otevírá obchodní akademii, rozšiřuje lesní majetek města. V tragickém roce 1938 bojuje za záchranu svého města před hrozícím zabráním do německého pásma, letí do Berlína, vyjednává v Ratiboři při jednáních delimitační komise. Po okupaci 20. prosince 1939 pod nátlakem Oberlandrata musí Bilina resignovat na starostenství, ale ponechává si členství v městské radě a v obecním zastupitelstvu, ale již 22. února 1940 je i zde donucen k resignaci a od té doby čeká protivník jen na příležitost, jak by se zbavil svého odpůrce. Tuto příležitost poskytla Heydrichiáda, náhlá prohlídka 3. června 1942, o 13. hodině zatčení, 5. června 1942 o 7. hodině ráno popraven v Pardubicích. Na smrt šel Jaroslav Bilina hrdinsky a důstojně. To dosvědčili i sami Němci. Na smrt šel jako bojovník a odpůrce hitlerovského Německa. Zanechal po sobě starou matku, manželku a dvě děti a dobrou paměť. Jaroslav David Italský legionář, poštovní zřízenec, byl také popraven jako oběť Heydrichiády. Za první světové války zúčastnil se bojů na italské frontě jako legionář. Po návratu domu zúčastňuje se plně veřejného života, z jeho iniciativ staví se družstevní domky na Žižkově, kde vyrůstá pěkná čtvrť. 88

20 Netajil se nikdy svým odporem proti hitlerovskému Německu a byl popraven při Heydrichiádě spolu s Jaroslavem Bilinou. Po vítězství v Řecku Přijeli k nám němečtí vojáci na dovolenou. Byli to většinou Berlíňané a měli za to, že pojedou domů k rodinám na dovolenou a byli nemile překvapeni, když na nádraží byli vyvedeni z vagónů a sděleno jim, že domů nemohou. Byli ubytováni v budově gymnázia, kde na dvoře měli také svou polní kuchyň a sám jsem byl svědkem toho, jak oddíl, nastoupený před důstojníkem, se domáhal při ranním raportu hlasitě dovolené. Důstojník jim vysvětloval, že to není možné, aby si nedělali život těžší, než ho mají, pak za nimi přijely sem ženy s dětmi. Sedávali s nimi na koupališti a měli jídla, co hrdlo ráčí, kdežto my sami nic. Po nějaké době odejeli. Hitler napadl Sovětský svaz a kolik z těch, co jsme zde viděli, se vrátilo? Asi moc málo. Kulturní život ve Dvoře Králové nad Labem za druhé světové války Jako všude jinde, i ve Dvoře Králové n. Labem byl za německé okupace kulturní život ztlumen, ale nezanikl. Po tragických dnech říjnových v roce 1938, po 15. březnu 1939 a po atentátu na Heydricha v roce 1942 nastala vždy určitá stagnace, jakmile však poměry jen poněkud dovolily, hned obnovily místní spolky živou činnost. Divadlo, koncert, přednáška poskytovaly občanstvu jedinou příležitost, aby se sešli pod společnou střechou, aby českou písní, hudbou a českým slovem osvěžilo znavené duše, aby posílilo v sobě neochvějnou důvěru v konečné vítězství pravdy a práva. Přehlížíme-li celkovou bilanci kulturních podniků v té těžké době, vidíme, že zvláště divadelní spolek Hanka, hudební spolek Dvořák, pěvecká jednota Záboj a dramatický odbor Palcát vykonaly více než by se dalo očekávat. Také tělocvičná jednota Sokol šla až do svého rozpuštění 12. dubna 1941 pevně tradiční cestou tužíc nejen tělesně, ale především duševně a mravně své členstvo a místní Svaz Junáků Skautů plnil rovněž do poslední chvíle svého trvání horlivě svůj ušlechtilý úkol. I podniky dramatického kroužku Havlíček při vší nenáročnosti byly obecenstvem vděčně přijímány přinášejíce svými zábavnými programy chvíle zapomenutí, v tehdejší smutné době tak potřebné. Městský osvětový soubor, který před válkou se zabýval především činností přednáškovou, omezil se až do svého zániku pro tísnivé censurní poměry hlavně na pořádání jazykových kursů. Hudba zpěv Již v polovině října 1938 tedy za několik dnů po Mnichovu volá Záboj své členstvo ke zkouškám. Srdce bylo sevřeno žalem, ale toužilo po české písni. Dvořák zahájil činnost v roce 1939, za čtvrt roku po zřízení tzv. Protektorátu 28. června 1939 pořádají oba spolky společně koncert. Byl zahájen Dvořákovou skladbou Můj domov, v níž se v různých variacích ozývají melodie naší národní hymny, a následoval Čtvrtý slovanský tanec téhož skladatele. Jaký div, že potlesk neměl konce. I další skladby byly jen od českých autorů. Nemenší úspěch měl i druhý koncert obou spolků 22. listopadu 1939, na němž zase skladby Smetanovy (z cyklu Má vlast) Pochod studentských legií, mohutná Kantáta Česká píseň, Dvořákova Slovanská rapsodie g moll. Nešverův sbor Moravě a Foersterovy Velké, širé, vodné lány byly přijaty obecenstvem s největším nadšením nejen pro dokonalé provedení, ale především také pro vlasteneckou tendenci. Orchestr dirigoval dr. Bobek (tehdy soudce u Královédvorského okresního soudu), sbory Oldřich Říha. Na slavnosti mládeže 3. září 1939, pořádané Národním Sonvučenstvím, byla to Smetanova Modlitba, Bendlův mužský chorál Svoji k svému a Zichova Modlitba na Řípu, které mocně působily na duše i srdce přítomných. Zpěvy řídil sbormistr O. Říha. V roce 1940 byly pořádány Místním vedením Národního Souručenství koncerty Pěveckého sdružení pražských učitelek (6. června) a Pěveckého sdružení moravských učitelů (28. září). Pěvecká jednota Záboj uspořádala v tomtéž roce koncerty v Černožicích, v Doubravici a v Bílé 89