Převod a přechod vlastnického práva

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Převod a přechod vlastnického práva Bakalářská práce Autor: Barbara Weissová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Kuncová Praha Březen, 2010

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Praze dne Barbara Weissová

3 Anotace Tématem bakalářské práce je rozlišení převodu a přechodu vlastnického práva. Převod je zaloţen na vůli obou stran převést vlastnické právo a pro přechod je podstatná jiná právní skutečnost neţ je vůle stran. Těţiště práce spočívá v popisu jednotlivých převodů a přechodů vlastnického práva a jejich právní úpravě (např. kupní smlouva, darovací smlouva, dědění). Největší pozornost je přitom věnována úpravě v občanském zákoníku. Annotation The topic of the bachelor's thesis is difference between two ways of transfers of property. One way is based on consensus of both contracting parties for transferring ownership and the second one is based on other legal fact (another then consensus). The main part of the thesis is description of these transfers of property and their legal regulations (e. g. purchase agreement, gift covenant, succession), mostly the regulation in the Civil Code.

4 Poděkování Děkuji za pomoc své vedoucí práce Mgr. Kateřině Kuncové, dále mým přátelům právníkům Lence Roţnovské a solovi za odpovědi na mé dotazy, a také mé rodině a příteli za to, ţe se mou prací prokousali a provedli korekturu.

5 Obsah Úvod Vlastnické právo a jeho nabývání Charakteristika vlastnického práva Nabývání vlastnického práva Úprava nabývání vlastnického práva v občanském zákoníku Převody vlastnického práva Okamţik nabytí vlastnického práva smlouvou Zápisy do katastru nemovitostí Kupní a směnná smlouva Smlouva o koupi najaté věci Smlouva o prodeji podniku Darovací smlouva Smlouva o dílo Smlouva o půjčce Sázka a hry Smlouva o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví Zajišťovací převod vlastnického práva Neplatnost a odstoupení od smlouvy Smlouvy o převodu vlastnického práva podle zvláštních zákonů Zákon o archivnictví Zákon o zbraních Zákon o vlastnictví bytů Přechody vlastnického práva Dědění Rozhodnutí státního orgánu Rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu Rozhodnutí pozemkového úřadu Rozhodnutí soudu Zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem Přikázání neoprávněné stavby vlastníkovi pozemku Zpracování cizí věci Přechod vlastnického práva na základě jiných skutečností stanovených zákonem Vydrţení Nález ztracené, opuštěné nebo skryté věci, přisvojení věci Zpracování cizí věci Přechod vlastnického práva ze zákona Draţba příklep licitátora Nabytí věci v dobré víře od nevlastníka Závěr

6 Úvod Cílem mé bakalářské práce je rozlišit pojmy převod a přechod vlastnického práva a zmapovat jednotlivé způsoby převodu a přechodu vlastnického práva. Nejprve se pokusím velmi stručně charakterizovat vlastnické právo a poté nastínit, jak jsou způsoby nabývání vlastnického práva, včetně převodu a přechodu, rozlišovány v literatuře. Definovanými podmínkami pro rozdělení převodu a přechodu se pak budu řídit v následujících kapitolách. Druhá kapitola rozebírá podrobněji jednotlivé způsoby převodů vlastnického práva a ve třetí se zabývám přechody. V obou případech se budu věnovat především úpravě obsaţené v občanském zákoníku, výchozím ustanovením je paragraf 132 odst. 1 (kupní smlouva, darovací smlouva, dědění ), v menší míře pak i úpravou obsaţenou v jiných právních předpisech (například obchodní zákoník, zákon o vlastnictví bytů, zákon o veřejných draţbách). Do druhé kapitoly jsem také kromě popisu jednotlivých způsobů převodu práva zařadila krátké podkapitoly o zápisech do katastru nemovitostí a neplatnosti a odstoupení od smlouvy, neboť se dotýkají probíraného tématu.

7 1 Vlastnické právo a jeho nabývání 1.1 Charakteristika vlastnického práva Všeobecná deklarace lidských práv uvádí v článku 17: Každý má právo vlastnit majetek ( ). V ústavním pořádku České republiky je toto základní lidské právo zakotveno v Listině základních práv a svobod (2/1993 Sb.) v článku 11. Listina zde zároveň zaručuje rovnost všech vlastníků, co se týče obsahu vlastnického práva a jeho ochrany. Na neústavní úrovni je pak základním právním předpisem upravujícím vlastnické právo občanský zákoník (40/1964 Sb.) ve své druhé hlavě spolu s úpravou ostatních věcných práv. Stručnou a přesnou definici vlastnictví je těţké vymezit ( Na pokusy o podání stručné, exaktní a přitom výstižné definice vlastnictví je třeba patrně rezignovat a zůstat u vysvětlování podstaty vlastnictví bez snahy o definici. ). 1 Předmětem vlastnického práva mohou být pouze hmotné předměty věci hmotné a byty a nebytové prostory. 2 Jiţ v římském právu se obsahem vlastnického práva rozumělo právo předmět vlastnictví drţet (ius possidendi), uţívat (ius utendi), poţívat jeho plody (ius fruendi) a právo věc zničit (ius abutendi), coţ je v zásadě jedna ze sloţek práva disponovat (ius disponendi). 3 Stejné vymezení obsahu vlastnického práva najdeme i v občanském zákoníku v 123. Vlastnické právo je tzv. absolutní právo působí erga omnes vůči neurčitému počtu těch, kteří mají povinnost vlastnické právo nerušit, avšak není neomezené. Omezení vyplývá jak z podstaty vlastnictví, protoţe i ostatní vlastníci mají stejná práva, tak i ze zákona (např. 127 o. z. sousedská práva, 128 o. z.). Vlastník také můţe omezit své právo sám, vlastním právním úkonem, například vypůjčením věci. 1 ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s KNAPP, Viktor; KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; ELIÁŠ, Karel; HAVEL, Bohumil; MACKOVÁ, Alena; MATEJKA, Ján; MIKEŠ, Jiří; PLÍVA, Stanislav. Občanské právo hmotné, Svazek I. s KINCL, Jaromír; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. s. 154.

8 Pominou-li důvody omezení, nabývá vlastník oprávnění v původním rozsahu (tzv. elasticita práva). 1.2 Nabývání vlastnického práva Při rozlišování jednotlivých způsobů nabývání vlastnického práva se v literatuře 4 setkáme s pojmy originární a derivativní způsoby nebo pojmy přechody a převody vlastnického práva. U originárního (původního) nabývání se vlastnictví nabývá bez ohledu na případné vlastnické právo předchůdce. 5 Vlastnické právo buď vzniká úplně poprvé (zhotovení nové věci), nebo se získává nezávisle na předchozím vlastníkovi (vydrţení, vyvlastnění). Derivativní (odvozené) způsoby nabytí se naopak od předchozího vlastníka odvozují. Platí zde zásada nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet (nikdo nemůţe převést na druhého více práv, neţ kolik má sám). Výjimkou je specifický případ nabytí od nevlastníka, kterým se budu zabývat na jiném místě. Pokud jde o dělení na převod a přechod vlastnického práva, při převodu je důleţitá vůle zúčastněných stran převést vlastnické právo, zatímco k přechodu dochází z jiných právních skutečností neţ je projev vůle (např. ze zákona) 6. Fiala a kol. 7 uvádí, ţe nelze ztotoţnit originární nabytí s přechodem a derivativní s převodem. Převod vlastnického práva je vţdy derivativním způsobem (vţdy se odvozuje od předchozího vlastníka), na druhou stranu přechod vlastnického práva můţe být buď derivativním (např. dědění), nebo originárním způsobem nabytí (např. vyvlastnění). O přechodu a převodu však vţdy můţeme uvaţovat jen tam, kde věc jiţ nějakého vlastníka měla. 8 4 ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s.528. FIALA, J. a kol. Občanské právo. s.80 5 ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s.528; FIALA, J. a kol. Občanské právo. s FIALA, J. a kol. Občanské právo. s ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s.528.

9 Z takto daných podmínek pro určení a rozdělení převodu a přechodu vlastnického práva budu nadále v textu vycházet. K otázce, proč je důleţité rozlišování mezi přechodem a převodem, Švestka a kolektiv v Komentáři k občanskému zákoníku 9 píše: Toto rozlišování má nezanedbatelný praktický význam; zatímco totiž v jádru převodu leží projevy vůle stran, takže na vady těchto projevů se vztahují ustanovení občanského zákoníku o právních úkonech, v případě přechodu tato ustanovení v zásadě užít nelze (částečně s výjimkou, např. přechodu na základě závěti). 1.3 Úprava nabývání vlastnického práva v občanském zákoníku Základním právním předpisem pro nabývání vlastnického práva je občanský zákoník (40/1964 Sb.) a jeho paragraf 132 odst. 1: Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Občanský zákoník pak dále některé způsoby upravuje podrobněji (kupní a darovací smlouva, dědění), přičemţ jejich úpravu můţeme nalézt i v jiném právním předpisu např. kupní smlouva je upravena i obchodním zákoníkem (zákon č. 513/1991 Sb., 409 a násl.). Ony jiné skutečnosti stanovené zákonem taktéţ najdeme v občanském zákoníku v jeho dalších ustanoveních, ale také v jiných právních předpisech. Mimo způsobů nabývání vlastnického práva, které lze podřadit pod převod nebo přechod vlastnického práva, upravuje občanský zákoník i další způsob nabytí vlastnictví. Je jím nabytí přírůstků věcí, ke kterým nabývá vlastník vlastnické právo v okamţiku jejich oddělení ( 135a o. z.). 9 ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s. 528.

10 2 Převody vlastnického práva Převodem vlastnického práva rozumíme změnu vlastníka na základě vůle stran, tedy smlouvou. Základní typy smluv pro převod vlastnictví jsou kupní, darovací a směnná. 2.1 Okamžik nabytí vlastnického práva smlouvou V 133 občanského zákoníku najdeme obecná pravidla pro okamţik nabytí vlastnického práva smlouvou. Musíme zde především rozlišovat, zda jde o věc movitou či nemovitou, a u nemovitých, zda je nemovitost předmětem evidence v katastru nemovitostí či nikoli. Movité věci se nabývají převzetím věci pokud právní předpis nestanovuje nebo se účastníci smlouvy nedohodnou jinak (odst. 1). Na základě smlouvy (právní titul převodu) tedy vzniká povinnost vlastnické právo převést, ale samo vlastnictví se převádí aţ okamţikem předání věci (modus převodu). Pokud se však účastníci dohodnou, můţe vlastnictví přecházet uţ samotnou smlouvou (nebo naopak aţ zaplacením kupní ceny výhrada vlastnictví v 601 o. z.). Občanský zákoník má zvláštní ustanovení o nabývání např. v 594 týkající se odeslané koupené věci, kde se předáním rozumí doba, kdy byla věc předána k přepravě. U nemovitostí, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí (odst. 3) se vlastnictví nabývá okamţikem účinnosti smlouvy. Podle 2 odst. 2 katastrálního zákona (344/1992 Sb.) se v katastru neevidují drobné stavby. Pojem drobná stavba definují odst. 7, 8 a 9 139b stavebního zákona (183/2006 Sb.). Nemovité věci, které jsou předmětem vkladu do katastru nemovitostí, se nabývají vkladem do katastru (odst. 2).

11 2.2 Zápisy do katastru nemovitostí Podle 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, se do katastru nemovitostí zapisují vlastnická práva, zástavní práva, práva odpovídající věcnému břemeni, předkupní právo, pokud má mít účinky věcného práva a jiná práva, pokud byla zřízena jako věcná práva k nemovitostem. Týká se to převodů i přechodů vlastnického práva. Pod pojmem zápis se rozumí vklad, záznam, poznámka, případně jejich výmaz ( 1 odst. 3). Převody vlastnického práva se zapisují vkladem. Právní účinky vkladu pak vznikají pravomocným rozhodnutím o jeho povolení ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen příslušnému katastrálnímu úřadu ( 2 odst. 3). U přechodů vlastnického práva pak přichází v úvahu záznam v 7 odst. 1 se uvádí, ţe práva uvedená v 1 odst. 1, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora ve veřejné draţbě, vydrţením, přírůstkem a zpracováním se zapisují záznamem. Záznamy, na rozdíl od vkladů, tedy mají deklaratorní povahu, nemají vliv na vznik, změnu nebo zánik práv ( 14 odst. 1 a 2). 2.3 Kupní a směnná smlouva Cílem kupní smlouvy je převést vlastnické právo z prodávajícího na kupujícího za úplatu. Prodávajícímu vzniká povinnost předmět koupě odevzdat kupujícímu a kupujícímu vzniká povinnost zaplatit kupní cenu ( 588 o. z.). Kupní smlouva je nejdůleţitějším smluvním typem v trţním hospodářství KNAPP, Viktor; KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; MELICHAROVÁ, Dita; KANDLA, Antonín; KOPÁČ, Ludvík; MIKEŠ, Jiří; SALAČ, Josef; ŠKOPOVÁ, Věra. Občanské právo hmotné, Svazek II. s.170.

12 Základní úprava kupní smlouvy je v občanského zákoníku. Kupní smlouvy obchodní povahy (tedy především mezi podnikateli, pokud je při vzniku zřejmé, ţe se týkají jejich podnikatelské činnosti 261 odst. 1 obch. z.) podrobně upravuje obchodní zákoník v , avšak tato úprava se týká pouze movitých věcí ( 409 obch. z.). Koupě nemovitosti se řídí vţdy občanským zákoníkem, pouze pokud je prodávaná nemovitost součást podniku, řídí se tento prodej smlouvou o prodeji podniku dle obchodního zákoníku ( a obch. z.) bez ohledu na povahu účastníků, tedy i v případě, kdy je stranou nepodnikatel ( 261 odst. 3 písm. d) obch. z.) 11 Směnná smlouva se kupní smlouvě velmi podobá, pouze se zde směňuje věc za věc, a nikoli za peníze. Občanský zákoník upravuje směnnou smlouvu v rámci kupní smlouvy, a to tak, ţe se na směnnou smlouvu přiměřeně pouţijí ustanovení o kupní smlouvě, přičemţ kaţdá ze stran je povaţována za stranu prodávající ohledně věci, kterou dává, a ohledně věci, kterou přijímá, za stranu kupující ( 611 o. z.). Podobné pravidlo platí i pro obchodní směnnou smlouvu, která se řídí ustanoveními obchodního zákoníku pro kupní smlouvu ( 261 odst. 6 obch. z.). V některých případech můţe jít o smíšený smluvní typ např. koupi a směnu v případě, ţe se strany dohodnou na peněţním doplatku, nebo o darování a směnu, kdyţ cena jedné věci výrazně převyšuje cenu druhé. Musí se proto vzít v úvahu i ustanovení o darování. 12 Podstatnými náleţitostmi kupní smlouvy jsou cena a předmět koupě. 13 Pokud je předmětem koupě nemovitá věc, je zákonem určena písemná forma smlouvy. Písemná forma platí i pro ostatní smlouvy o převodu nemovitosti ( 46 odst. 1 o. z.). Jestliţe se strany nedohodly jinak nebo to není jinak obvyklé, je povinností prodávajícího odevzdat předmět koupě kupujícímu bez zbytečného odkladu, a stejně tak má kupující povinnost bez zbytečného odkladu zaplatit kupní cenu. Pokud kupující 11 KNAPP, Viktor; KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; MELICHAROVÁ, Dita; KANDLA, Antonín; KOPÁČ, Ludvík; MIKEŠ, Jiří; SALAČ, Josef; ŠKOPOVÁ, Věra. Občanské právo hmotné, Svazek II. s HOLUB, Milan; POKORNÝ, Milan; BIČOVSKÝ, Jaroslav. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. s ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s.1049.

13 nezaplatí kupní cenu včas, můţe prodávající odepřít odevzdání kupované věci. Na druhou stranu, pokud se předmět koupě na místo určení nebo plnění odesílá, kupující nemá povinnost zaplatit cenu, dokud nemá moţnost věc si prohlédnout ( 591 o. z.). Odesílá-li předávající věc na místo plnění nebo určení, platí, ţe věc byla předána v době, kdy byla předána k přepravě ( 594 o. z.). Jak bylo řečeno výše, movité věci se nabývají převzetím věci. Paragraf 590 občanského zákoníku určuje, ţe na kupujícího přechází nebezpečí nahodilé zkázy či nahodilého zhoršení předmětu koupě současně s nabytím vlastnictví. Tudíţ po dobu přepravy toto riziko nese prodávající. Náklady spojené s odevzdáním věci nese taktéţ prodávající, pokud se však věc odesílá na místo, které není místem splnění, pak náklady odeslání hradí kupující ( 593 o. z.). Všechna tato ustanovení jsou dispozitivní a účastníci se mohou ve smlouvě dohodnout jinak. Kupující musí převzít věc včas nebo poskytnout součinnost s převzetím, jinak se dostává do prodlení podobně jako věřitel a přechází na něj nebezpečí nahodilé zkázy věci. 14 Nahodilou zkázou věci se rozumí i zničení či ztráta, příp. odcizení třetí osobou, přičemţ ona nahodilost spočívá v tom, ţe není způsobena prodávajícím nebo kupujícím. 15 Ta strana, která nese riziko nahodilé zkázy, má povinnost uhradit škody straně druhé. V případech, kdy se vlastnické právo k movité věci převede dříve neţ dojde k předání věci (účastníci se například dohodnou, ţe vlastnické právo přechází jiţ uzavřením smlouvy) má prodávající aţ do odevzdání práva a povinnosti schovatele ( 590 o. z.) tyto práva a povinnosti jsou určena ustanoveními o smlouvě o úschově ( o. z.). 14 ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s KNAPP, Viktor; KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; MELICHAROVÁ, Dita; KANDLA, Antonín; KOPÁČ, Ludvík; MIKEŠ, Jiří; SALAČ, Josef; ŠKOPOVÁ, Věra. Občanské právo hmotné, Svazek II. s. 182.

14 Je-li kupující v prodlení, můţe prodávající předmět koupě uloţit u jiného schovatele nebo ve veřejném skladišti, náklady hradí kupující. Po předchozím upozornění můţe věc i prodat, a u rychle se kazící věci není nutné ani upozornění ( 592 o. z.). Účastníci smlouvy se také mohou písemně dohodnout, ţe vlastnictví prodané movité věci přechází aţ po zaplacení kupní ceny (tzv. výhrada vlastnictví). V tom případě ale nebezpečí nahodilé zkázy přechází na kupujícího uţ odevzdáním věci ( 601 o. z.). Dohoda musí být uzavřena ještě před předáním věci, jinak platí obecné pravidlo, ţe vlastnické právo přechází převzetím. 16 Z povahy věci vyplývá, ţe oprávnění věc uţívat nabývá kupující jejím převzetím bez ohledu na to, ţe vlastnické právo přešlo aţ po převzetí. 17 Jestliţe vlastnické právo přechází aţ po odevzdání věci, uţitky věci náleţí kupujícímu jiţ od převzetí věci, i kdyţ to zákon výslovně nestanovuje (týká se především výhrady vlastnictví). 18 V případě, ţe vlastnické právo přešlo ještě před předáním věci, má kupující jako vlastník nárok na všechny uţitky věci uţ od převodu vlastnického práva a prodávající je v postavení schovatele. Kromě výhrady vlastnictví si mohou účastníci ke kupní smlouvě dohodnout další vedlejší ujednání. Veškerá vedlejší ujednání předpokládají uzavření platné kupní smlouvy, pokud zanikne smlouva, zanikají i vedlejší ujednání. Vedlejší ujednání trvají i poté, co byly všechny závazky prodávajícího a kupujícího splněny. Předkupní právo ( o. z.) zavazuje kupujícího, aby v případě, ţe se rozhodne koupenou věc dále prodat, ji nabídl nejprve ke koupi prodávajícímu. Předkupní právo můţe být sjednáno i pro jiné způsoby zcizení věci, nejen při prodeji. Spoluvlastníci mají ze zákona předkupní právo týkající se všech způsobů převodu vlastnického práva, nejde-li o převod na osobu blízkou ( 140 o. z.). 16 ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s KNAPP, Viktor; KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; MELICHAROVÁ, Dita; KANDLA, Antonín; KOPÁČ, Ludvík; MIKEŠ, Jiří; SALAČ, Josef; ŠKOPOVÁ, Věra. Občanské právo hmotné, Svazek II. s ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s.1071.

15 Právo zpětné koupě ( o. z.) znamená, ţe prodávající můţe po určitou dobu po prodeji ţádat vrácení věci, vrátí-li kupujícímu kupní cenu. Toto ujednání musí být uzavřeno písemně. Pokud je prodávajícím podnikatel, který prodává zboţí v rámci svého podnikání osobě, jeţ podnikatelem není (případně podnikatelem je, ale je zřejmé, ţe zboţí nemá slouţit k podnikatelské činnosti), řídí se kupní smlouva mimo obecné úpravy i zvláštními ustanoveními v o prodeji zboţí v obchodě. Platí zde obecná zásada, ţe vlastnické právo přechází na kupujícího převzetím věci. Výjimkou je samoobsluţný prodej, kde k převodu dojde aţ v okamţiku zaplacení kupní ceny, a do té doby můţe kupující vybranou věc vrátit. Poškodí-li či zničí kupující věc ještě před převedením vlastnického práva, odpovídá prodávajícímu za způsobenou škodu ( 614 odst. 3). 2.4 Smlouva o koupi najaté věci Tento smluvní typ upravuje obchodní zákoník v Smluvní strany si sjednávají v nájemní smlouvě právo kupujícího koupit během platnosti nájemní smlouvy nebo po jejím zániku najatou věc. Toto právo si mohou sjednat i po uzavření nájemní smlouvy. Smlouva o koupi najaté věci musí být vţdy písemná. Tuto smlouvu musíme odlišit od kupní smlouvy s odkládací podmínkou a od smlouvy o budoucí smlouvě. Kupní smlouva zde vzniká aţ později, ne tak jako u kupní smlouvy s odkládací podmínkou, zde jde jen o ujednání o koupi v budoucnosti. Avšak na rozdíl od smlouvy o budoucí smlouvě ke vzniku kupní smlouvy dochází jednostranným úkonem kupujícího, nepotřebuje jiţ následný projev vůle prodávajícího. 19 Nájemce (nebo bývalý nájemce) písemně oznámí druhé straně, ţe uplatňuje právo na koupi věci a doručením tohoto oznámení vzniká kupní smlouva ( 492 o. z.). Vznikem kupní smlouvy zároveň přechází vlastnické právo k movité věci na kupujícího. U věcí nemovitých je však potřeba pro vznik vlastnického práva vklad 19 BEJČEK, Josef; ELIÁŠ, Karel; RABAN, Přemysl a kolektiv. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. s. 286.

16 do katastru nemovitostí ( 492 odst. 1 o. z.). Vznikem kupní smlouvy zároveň na kupujícího přechází i nebezpečí škod na věci (odst. 2). Nájemní smlouva doručením oznámení o uplatnění práva na koupi věci v podstatě zaniká, pokud je nájemce oprávněn ke koupi i po skončení nájemní smlouvy, musí oznámit svou vůli uplatnit toto právo bez zbytečného odkladu po zániku nájemní smlouvy, jinak jeho právo zaniká ( 491 o. z.). Smluvní strany se také mohou dohodnout, ţe nájemce po určité době trvání nájemní smlouvy nabývá vlastnické právo k najaté věci bezplatně ( 496 o. z.). Musí ovšem toto právo uplatnit písemným oznámením. 2.5 Smlouva o prodeji podniku Právní úpravu smlouvy o prodeji podniku nalezneme v obchodním zákoníku ( a obch. z.). Smlouva o prodeji podniku slouţí k převodu vlastnického práva podniku z prodávajícího na kupujícího, který je zavázán převzít závazky související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Smlouva musí být písemná ( 476 obch. z.). Pojem podnik je definován v 5 obch. z. (podnik je soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání (odst. 1), jde o věc hromadnou a na jeho právní poměry se použijí ustanovení o věcech v právním smyslu. Tím není dotčena působnost zvláštních právních předpisů vztahujících se k nemovitým věcem ( ) apod., pokud jsou součástí podniku. (odst. 2)). Účinností smlouvy přechází vlastnické právo k movitým věcem, které jsou zahrnuty do prodeje, z prodávajícího na kupujícího. U nemovitostí však přechází aţ vkladem do katastru nemovitostí ( 483 odst. 3). Marek 20 uvádí, ţe při prodeji podniku, jehoţ součástí jsou nemovitosti (coţ je velmi pravděpodobné) musí být projevy účastníků na stejné listině (podle 46 odst. 2 o. z.) a současně doporučuje: aby nemovitosti, které jsou součástí podniku, byly uvedeny a specifikovány v samostatném článku o prodeji podniku. Je třeba uvedení potřebných (včetně práv, která na nich váznou) a obvyklých náležitostí, které by se jinak 20 MAREK, K. Smlouva o prodeji podniku.

17 uváděly u kupní smlouvy na nemovitosti. Usnadní to komunikaci s pracovníky katastrálních úřadů a vyplývá to i z 5 odst. 2 obchodního zákoníku. Účastníci ke dni účinnosti smlouvy sepisují o převzetí věcí zahrnutých do prodeje zápis podepsaný oběma stranami ( 483 odst. 2). Smluvní strany nemusí převádět podnik podle smlouvy o prodeji podniku, mohou např. zvolit větší počet dílčích smluv nebo smlouvu nepojmenovanou Darovací smlouva Podstatou darovací smlouvy je bezúplatný převod (příp. slib takového převodu) vlastnického práva z dárce na obdarovaného. Jde o dvoustranný právní úkon, neboť obdarovaný musí souhlasit a dar (slib) přijmout. Občanský zákoník upravuje darovací smlouvu v a úprava platí i v situaci, kdy jsou oba účastníci podnikatelé. Zákon stanovuje písemnou formu pro darovací smlouvu nejen v případě převodu nemovitosti, ale i pro převod movité věci, kdy k předání věci nedochází v okamţiku darování. Darování lze uskutečnit pouze mezi ţivými, nelze darovat pro případ smrti, neboť by se takto mohla obcházet omezení stanovená pro závěť. Závazek z písemné darovací smlouvy, kde dárce zemřel ještě před splněním, však na dědice přechází. 22 Důleţitou charakteristikou darování je bezplatnost, dárce za dar nemá dostat nic, co by mělo majetkovou hodnotu. Neznamená to však, ţe by se obdarovaný nemohl zavázat k povinnosti, která majetkovou hodnotu nemá. 23 Darování musí být dobrovolné, proto např. alimenty nejsou darováním, nýbrţ splněním právní povinnosti. 21 MAREK, K. Smlouva o prodeji podniku. 22 HOLUB, Milan; POKORNÝ, Milan; BIČOVSKÝ, Jaroslav. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. s KNAPP, Viktor; KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; MELICHAROVÁ, Dita; KANDLA, Antonín; KOPÁČ, Ludvík; MIKEŠ, Jiří; SALAČ, Josef; ŠKOPOVÁ, Věra. Občanské právo hmotné, Svazek II. s.203.

18 Dárce neodpovídá za vady věci podle o. z. (protoţe jde o bezúplatný převod), ale má povinnost upozornit na vady, o kterých ví, jinak má obdarovaný právo věc vrátit a jestliţe v důsledku takových vad vznikla obdarovanému škoda, můţe se domáhat náhrady škody podle 420 o. z., neboť každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Pokud jde o darování manţelům, o tom, zda dárce chtěl obdarovat oba manţele nebo jen jednoho, rozhoduje jeho úmysl. Je to důleţité z hlediska určení, zda dar spadá do společného jmění či nikoli. Manţelé si mezi sebou nemohou darovat věci, které jsou předmětem společného vlastnictví, protoţe kaţdý z manţelů k nim má vlastnické právo. 24 Dárce se má moţnost podle 630 o. z. domáhat vrácení daru, jestliţe se obdarovaný chová vůči dárci nebo členům jeho rodiny způsobem, který hrubě porušuje dobré mravy. Podle rozhodnutí Krajského soudu v Brně (sp. zn. 20 Co 72/95) zaniká darovací vztah okamţikem, kdy projev vůle dárce došel obdarovanému, a tímto okamţikem se také obnovují původní právní vztahy. Obdarovaný tedy jednostranným právním úkonem dárce vlastnické právo pozbývá, stává se neoprávněným drţitelem a má povinnost vydat dar podle 126 odst. 1 o. z. Forma takového právního úkonu není v občanském zákoníku stanovena, dle rozsudku Nejvyššího soudu (sp. zn. 22 Cdo 1620/2001) i pro náležitosti tohoto úkonu platí obecná ustanovení o právních úkonech obsažená v 34 a následujících ObčZ a ( ) proto k platnosti úkonu směřujícího k vrácení daru je nezbytné, aby v něm dárce uvedl zcela konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů vůči němu, a to z důvodu jejich přezkoumatelnosti, a tedy zákonnosti a právní jistoty. Pokud obdarovaný darovanou věc ještě před doručením poţadavku na vrácení daru například jiţ prodal, jde o platný převod, neboť mu v době převodu vlastnické právo náleţelo. Obdarovaný se tím však nezbavil povinnosti vrátit dar, přestoţe jej jiţ 24 HOLUB, Milan; POKORNÝ, Milan; BIČOVSKÝ, Jaroslav. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. s. 146.

19 nemůţe dárci fyzicky předat. Dle rozsudku Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Odo 563/2004): Právo dárce na vrácení daru založené zákonem totiž nelze učinit závislým na tom, jak obdarovaný s předmětem daru naloží, a není možno je vyloučit jen proto, že obdarovaný již darovanou věc nemá v držení. Proto obdarovaný musí dárci poskytnout peněţitou náhradu podle zásad o bezdůvodném obohacení ( 458 o. z.), jinak by tu mohly nastat situace, kdy se obdarovaný v případě, že dar vzápětí po jeho obdržení zcizí, může chovat k dárci a jeho rodině způsobem hrubě odporujícím dobrým mravům, aniž by mu hrozilo, že v důsledku toho bude povinen dar vrátit. Domáhá-li se dárce vrácení darované nemovitosti, bude katastr nemovitostí pro provedení záznamu podle 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. vyţadovat souhlasné prohlášení dárce a obdarovaného nebo potvrzení o zániku práva zapsaného v katastru vydané obdarovaným ( 40 odst. 2 vyhlášky 26/2007 Sb.). V případě, ţe by obdarovaný s vrácením daru nesouhlasil (domníval by se, ţe mravy hrubě neporušuje), bude nutno zahájit soudní řízení a zápis katastr nemovitostí provede následně na základě soudního rozhodnutí. 2.7 Smlouva o dílo Smluvními stranami smlouvy o dílo ( o. z.) je objednatel, který zadává zhotoviteli provést dílo za sjednanou cenu na zhotovitelovo vlastní nebezpečí. Smlouva o dílo je podobně jako kupní smlouva upravena podrobně kromě občanského zákoníku také v obchodním zákoníku ( obch. z.). Kromě obecné úpravy platné pro všechny smlouvy o dílo rozlišuje občanský zákoník dva nejčastější typy, a dále jejich úpravu rozvadí. Jde o: 1. smlouvu o zhotovení věci na zakázku a 2. smlouvu o opravě a úpravě věci.

20 V případě druhého typu se otázka změny vlastníka neřeší, vlastnické právo má stále původní vlastník (nejčastěji tedy objednatel). Jinak je to u smlouvy o zhotovení věci. Občanský zákoník tuto otázku výslovně neupravuje, ale z úpravy nabývání vlastnického práva můţeme dovodit, ţe u movité věci nabývá objednatel vlastnické právo jejím předáním, a do té doby je vlastníkem zhotovitel. 25 Do doby neţ je dílo splněno, zhotovitel nese odpovědnost i za nahodilé zmaření ( 640 o. z.). V případě zhotovení stavby však občanský zákoník v 651 stanovuje, ţe zhotovitel do převzetí stavby odpovídá za poškození nebo zničení stavby, ledaţe by ke škodě došlo i jinak, a za nahodilou škodu tedy neodpovídá. Z tohoto ustanovení lze pak dovodit, ţe vlastníkem stavby je objednatel, neboť je speciální úpravou k 640 a v případě, ţe by byl vlastníkem zhotovitel, byl by tento paragraf nadbytečný. 26 Tuto domněnku by mohla podpořit i úprava v obchodním zákoníku. Ten v 542 o odpovědnosti za škodu na věci stanovuje, ţe pokud zhotovitel zhotovuje věc na objednatelově pozemku nebo pozemku, který objednatel opatřil, je vlastníkem zhotovované věci právě objednatel (odst. 1). V ostatních případech nese nebezpečí škody zhotovitel a je i jejím vlastníkem (odst. 2). Obchodní zákoník dále také stanovuje podrobnosti pro předání díla ( 554 obch. z.). Zhotovitel provede dílo tak, ţe je řádně ukončí a předá předmět díla na dohodnutém místě poté, co vyzve objednatele k převzetí díla, případně se předání uskuteční předáním dopravci. Není-li ve smlouvě dohodnuté místo předání ani povinnosti odeslat předmět, předává zhotovitel dílo v místě, kde se mělo dílo dle smlouvy provádět (nebo o němţ objednavatel v době uzavření věděl, ţe bude místem 25 KNAPP, Viktor; KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; MELICHAROVÁ, Dita; KANDLA, Antonín; KOPÁČ, Ludvík; MIKEŠ, Jiří; SALAČ, Josef; ŠKOPOVÁ, Věra. Občanské právo hmotné, Svazek II. s KNAPP, Viktor; KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; MELICHAROVÁ, Dita; KANDLA, Antonín; KOPÁČ, Ludvík; MIKEŠ, Jiří; SALAČ, Josef; ŠKOPOVÁ, Věra. Občanské právo hmotné, Svazek II. s. 221.

21 provádění), příp. v místě, kde má zhotovitel sídlo, místo podnikání či bydliště (zde musí objednavateli zavčas oznámit, kde toto místo je). Vlastnické právo nabývá objednatel právě předáním (pokud ho do té doby měl zhotovitel). Stejně jako u kupní smlouvy si mohou strany samozřejmě domluvit, ţe k nabytí vlastnického práva dochází jiţ před nebo po předání ( 444 a 445 obch. z.). Kaţdá strana má také právo poţádat o sepsání zápisu o předání díla. 2.8 Smlouva o půjčce Při smlouvě o půjčce ( o. z.) přenechává věřitel druhově určené věci dluţníkovi a dluţník se zavazuje po uplynutí určité doby vrátit věci stejného druhu. Nejčastějším předmětem půjčky jsou peníze. Na rozdíl od smlouvy o výpůjčce ( o. z.) můţe být půjčka i úplatná, předmět je druhově určený (u výpůjčky jde o předmět určený individuálně) a věřitel zde převádí vlastnické právo. Zákon proto nijak neomezuje dluţníkovu moţnost nakládat s půjčenými věcmi, koneckonců stává se vlastníkem půjčené věci. Smlouvu o půjčce nelze uzavřít ohledně nemovitosti, protoţe ty jsou vţdy určeny individuálně. 27 Vrácení věci znamená, ţe dluţník převede vlastnické právo zase zpět na věřitele. Smlouva o půjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou povahu. 28 S uzavřením smlouvy dochází k reálnému předání předmětu půjčky. Smlouva o úvěru upravená obchodním zákoníkem ( obch. z.) jako absolutní obchod (řídí se obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků) zakládá povinnost věřitele poskytnout na poţádání peněţní prostředky a dluţník je pak musí spolu s úroky vrátit. Důleţité tedy je, ţe zde jde pouze o peněţní prostředky, smlouva o úvěru je vţdy 27 KNAPP, Viktor; KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; MELICHAROVÁ, Dita; KANDLA, Antonín; KOPÁČ, Ludvík; MIKEŠ, Jiří; SALAČ, Josef; ŠKOPOVÁ, Věra. Občanské právo hmotné, Svazek II. s KNAPP, Viktor; KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; MELICHAROVÁ, Dita; KANDLA, Antonín; KOPÁČ, Ludvík; MIKEŠ, Jiří; SALAČ, Josef; ŠKOPOVÁ, Věra. Občanské právo hmotné, Svazek II. s. 229.

22 úplatná a při uzavření nedochází k předání předmětu předání se odehraje pouze na poţádání dluţníka. 2.9 Sázka a hry Ustanovení o sázce a hrách v občanském zákoníku ( o. z.) jsou poměrně strohá. Zákoník především vymezuje závazek z tohoto smluvního typu jako naturální obligaci, tedy závazek nevymahatelný u soudu. Avšak dobrovolné plnění se nepovaţuje za bezdůvodné obohacení, proto se výherce při předání věci stává jejím vlastníkem. V případě výhry nemovitosti, kde nestačí pouhé předání, uvádí Švestka a kolektiv potřebu postupní smlouvy se všemi potřebnými náleţitostmi Smlouva o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví Ţádný ze spoluvlastníků nemůţe být nucen, aby setrvával ve spoluvlastnickém vztahu. 30 K zániku spoluvlastnického vztahu můţe dojít stejným způsobem jako v případě zániku běţného vlastnictví (např. zničením věci), nebo zvláštním způsobem, který vyplývá z charakteru spoluvlastnictví. Je jím zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to buď dohodou ( 141 o. z.), nebo rozhodnutím soudu ( 142 o. z.). Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodnutím soudu se budu věnovat dále v textu v rámci kapitoly o přechodu vlastnického práva na základě rozhodnutí státního orgánu. Smlouva o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má charakter smlouvy o převodu vlastnictví 31 (tzn. jestliţe je předmětem dohody nemovitost, musí se tato skutečnost zapsat do katastru nemovitostí vkladem, převod podléhá dani z převodu nemovitosti stejně jako jiné převody) 32 a obsahem bude převod vlastnictví jedním ze způsobů stanovených v 142 odst. 2, kdy se spoluvlastnický vztah ruší rozhodnutím soudu ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s HOLUB, Milan; POKORNÝ, Milan; BIČOVSKÝ, Jaroslav. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. s HOLUB, Milan; POKORNÝ, Milan; BIČOVSKÝ, Jaroslav. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. s HOLUB, Milan; POKORNÝ, Milan; BIČOVSKÝ, Jaroslav. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. s. 222.

23 Jde o reálné rozdělení věci, přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, případně i prodej věci a následné rozdělení výtěţku podle podílu. Občanský zákoník předepisuje pro dohodu povinnou písemnou formu pouze v případě, kdy je předmětem spoluvlastnictví nemovitost. Pokud dohoda nebyla písemná, má kaţdý ze spoluvlastníků povinnost vydat ostatním písemné potvrzení o tom, jak se vypořádali ( 141 odst. 2 o. z.) Zajišťovací převod vlastnického práva Zajišťovací převod práva patří k jednomu ze způsobů zajištění závazků. Jeho úprava v občanském zákoníku je velice stručná. V 553 stanovuje moţnost zajistit splnění závazku převodem práva dluţníka ve prospěch věřitele a povinnost uzavřít smlouvu o zajišťovacím převodu písemně. Vlastnické právo zde přechází na věřitele podmíněně, splněním zajištěného závazku zaniká a věřitel je povinen převést vlastnické právo zpět na dluţníka. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 31 Odo 495/2006 uvádí své přesvědčení, ţe smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva, která neobsahuje ujednání, jak se strany vypořádají v případě, ţe se dluţník ocitne v prodlení, je absolutně neplatná pro neurčitost ( 37 odst. 1 o. z.). Zároveň je absolutně neplatné takové ujednání, podle kterého by v případě prodlení dluţníka s řádným a včasným splněním zajištěné pohledávky mělo za následek, ţe by se věřitel stal bez dalšího trvalým vlastníkem převedeného majetku (tzv. propadná zástava podle 169 písm. e) o. z.: Ujednání zástavních smluv ( ) jsou neplatná, jestliže stanoví, že při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli ). V důsledku výše uvedeného pak Nejvyšší soud v rozsudku nabízí dvě moţná, právně dovolená, ujednání ve smlouvě o zajišťovacím převodu vlastnického práva:

24 1. ujednání ve formě kupní smlouvy splatnost dohodnuté kupní ceny bude vázána k okamţiku splatnosti zajišťované pohledávky, a nedojde-li k řádné a včasné úhradě pohledávky, započte se kupní cena na zajišťovanou pohledávku. Věřitelovo vlastnictví se tak stává trvalým. Splní-li dluţník závazek, obnoví se jeho vlastnické právo a věřitel ztrácí povinnost k úhradě kupní ceny. Nejvyšší soud ale upozorňuje i na moţný problém účelového chování dlužníka, spočívajícího v tom, že dlužník ke dni splatnosti neuhradí jen minimální část zajištěné pohledávky a věřitel by v důsledku dluţníkova prodlení musel vracet podstatnou část kupní ceny. Je proto vhodné zváţit, zda se věřitel skutečně chce za určitých podmínek stát trvalým vlastníkem věci a případně se proti takovému chování dluţníka smluvně pojistit. 2. ujednání, podle kterého bude mít věřitel moţnost majetek zpeněţit a případný přebytek zpeněţení vrátí dluţníkovi Neplatnost a odstoupení od smlouvy Nastane-li situace, ţe smlouva o převodu vlastnictví se stane neplatnou, musíme na ní pohlíţet, jakoby nebyla nikdy uzavřena. Rozhodnutí soudu v případném sporu o platnost či neplatnost takové smlouvy je pouze deklaratorní. Neplatnost právních úkonů se rozlišuje na absolutní, která nastává přímo ze zákona, a relativní. 34 Relativně neplatný právní úkon platí do té doby, dokud se jeho neplatnosti nedovolává ten, kdo je takovým úkonem dotčen ( 40a o. z.). Pokud jiţ bylo na základě neplatné smlouvy plněno, je kaţdý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle takové smlouvy dostal ( 457 o. z.). Odstoupení od smlouvy občanský zákoník povoluje v případě, ţe to sám stanoví nebo se účastníci dohodnou ( 48 o. z.). Odstoupení má podobné účinky jako 34 KNAPP, Viktor; KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; ELIÁŠ, Karel; HAVEL, Bohumil; MACKOVÁ, Alena; MATEJKA, Ján; MIKEŠ, Jiří; PLÍVA, Stanislav. Občanské právo hmotné, Svazek I.s

25 neplatnost, totiţ ţe smlouva se od počátku ruší (nestanovuje-li zákon nebo dohoda účastníků jinak) a účastníci si musí vrátit, co jim bylo plněno podle 457 o. z. 35 Otázkou odstoupení od smlouvy podle 48 odst. 2 se zabýval Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 78/06. Rozhodl zde, ţe odstoupením od smlouvy ( ) se smlouva od počátku ruší, avšak pouze s účinky mezi jejími účastníky. Vlastnické právo dalších nabyvatelů, pokud své vlastnické právo nabyli v dobré víře, než došlo k odstoupení od smlouvy, požívá ochrany v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv vyvěrajícími z pojmu demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, a nezaniká. Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu totiţ předtím ve stanovisku Cpjn 38/1998 zaujal názor opačný (tj. ţe odstoupením se ruší vlastnická práva dalších nabyvatelů) a tento právní názor se pak uplatnil i v další judikatuře Nejvyššího soudu. Ústavní soud však uvedeným rozhodnutím konstatoval, ţe tento výklad narušuje princip právní jistoty Smlouvy o převodu vlastnického práva podle zvláštních zákonů Speciální úpravu týkající se smluv o převodech vlastnického práva můţeme nalézt i ve zvláštních předpisech. Některé z nich bych zde ráda zmínila podrobněji. Do této kategorie můţeme zařadit i smlouvy o převodu majetku v rámci privatizace nebo jiné převody mezi osobami a státem (např. zákon č. 427/1990 Sb., který budu ještě zmiňovat v kapitole o draţbách) Zákon o archivnictví Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové sluţbě, stanovuje v 28 povinnost pro vlastníka archiválie, který zamýšlí její převod, nabídnout archiválii přednostně ke koupi České republice. Toto přednostní právo se netýká určitých v zákoně 35 HOLUB, Milan; POKORNÝ, Milan; BIČOVSKÝ, Jaroslav. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. s ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s. 530.

26 uvedených převodů, jako je například převod mezi osobami blízkými nebo převod na státní podnik, územně samosprávní celek Uplatní-li Česká republika přednostní právo ke koupi, předkládá Národní archiv nebo státní oblastní archiv ve lhůtě 90 dnů od doručení nabídky od vlastníka návrh kupní smlouvy, pokud se tak nestane, právo České republiky na přednostní koupi zaniká Zákon o zbraních Při převodu vlastnictví zbraní se postupuje podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních). Ten, kdo zbraň převádí, má povinnost oznámit převod do 10 dnů od převedení zbraně příslušnému orgánu policie a současně s tím odevzdat průkaz zbraně ( 42 odst. 2 zákona o zbraních). Tato povinnost se týká pouze zbraní kategorie A, B, C (definovány v 4 6 zákona o zbraních). V odst se upravuje postup pro případ, kdy zbraň převádí fyzická nebo právnická osoba v rámci podnikatelské činnosti. V souvislosti s převodem vlastnictví zbraně bych zde zmínila i další otázku, kterou zákon o zbraních upravuje, a tou je postup při dědění zbraně, ačkoli samotným děděním jako takovým se budu zabývat aţ v kapitole o přechodu vlastnického práva. V 8 zákona o zbraních je stanoveno, ţe nabývat vlastnictví ke zbrani je oprávněn pouze ten, kdo je drţitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence s výjimkou právě dědění. Nastane-li situace, ţe vlastnictví ke zbrani nabude fyzická nebo právnická osoba, která nemá příslušné oprávnění k jejich drţení, v rámci dědění, má moţnost do dvou měsíců ode dne právní moci rozhodnutí soudu o dědictví poţádat o vydání zbrojního průkazu, zbrojní licence ( 66 zákona o zbraních). Jestliţe tak neučiní, musí postupovat stejně jako drţitel zbrojního průkazu, jehoţ platnost vypršela, tedy převést vlastnictví ke zbrani na jinou oprávněnou osobu, poţádat příslušný útvar policie o povolení ke znehodnocení nebo zničení zbraně nebo poţádat policii o předání zbraně podnikateli v oboru zbraní za účelem jejího prodeje nebo úschovy ( 64 odst. 1 zákona o zbraních).

27 Zákon o vlastnictví bytů Paragraf 125 občanského zákoníku odkazuje úpravu vlastnictví k bytům a nebytovým prostorům na zvláštní zákon, tímto zákonem je zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Prohlášením vlastníka budovy se určují prostorově vymezené části budovy, které se stávají jednotkami a společnými částmi domu ( 4 z. v. b.). S vlastnictvím jednotky (bytu nebo nebytového prostoru) je spojeno spoluvlastnictví společných prostor domu, a při přechodu nebo převodu vlastnictví k jednotce přechází i spoluvlastnictví ke společným částem domu. V 6 zákon o vlastnictví bytů stanoví i specifické náleţitosti kaţdé smlouvy o převodu vlastnictví jednotky, které se uplatní vedle obecných náleţitostí takového převodu, přičemţ většina z těchto zvláštních náleţitostí se uplatní pouze, pokud jde o první převod jednotky do vlastnictví. Je-li nájemcem bytu fyzická osoba, musí vlastník budovy v případě, ţe chce převést vlastnictví tohoto bytu na jinou osobu, nabídnout převod nejprve nájemci. Nájemce má moţnost tuto nabídku do šesti měsíců ode dne, kdy mu byla doručena, přijmout, a nepřijme-li můţe ji vlastník převést někomu jinému. Nájemce má však i po této lhůtě přednostní právo na nabytí bytu podle 606 občanského zákoníku. Ve lhůtě jednoho roku od původní šestiměsíční lhůty můţe zaplatit cenu nabídnutou jiným zájemcem ( 22 z. v. b.) Jeho předkupní právo zaniká, nemůţe-li byt koupit nebo splnit podmínky nabídnuté vedle ceny. Bytová jednotka musí být vymezena, proto předkupní právo nemá nájemce v případě, ţe vlastník domu prodává dům jako celek (bez vymezených jednotek prohlášením vlastníka budovy). Toto předkupní právo také platí jen na první převod jednotky po vymezení jednotek, resp. neplatí pro pronajaté byty nabyté do vlastnictví podle tohoto zákona nebo podle dosavadních předpisů ( 22 odst. 3 z. v. b.). Tento nájemník uţ předkupní právo nemá. Zákon o vlastnictví bytů také ve svých dalších ustanoveních ( 23 a násl. z. v. b.) upravuje i převody jednotek bytových druţstev. Je-li nájemce fyzická osoba člen

28 druţstva lze byt ve vlastnictví bytového druţstva převést jen tomuto členu druţstva ( 23 z. v. b.).

29 3 Přechody vlastnického práva 3.1 Dědění Hned v prvním paragrafu občanského zákoníku věnovaném nabývání dědění ( 460) je stanoveno, ţe dědictví se nabývá jiţ okamţikem smrti zůstavitele. Okamţik smrti určí lékař ohledáním těla (vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví) a tento den je pak uveden v úmrtním listu ( 31 odst. a) zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení). Nelze-li zjistit okamţik smrti ohledáním, prohlásí soud osobu za mrtvou, jestliţe lze zjistit její smrt jinak nebo pokud u nezvěstné osoby lze se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, ţe uţ neţije ( 7 odst. 2 o. z.). Řízení o prohlášení za mrtvého je upraveno občanským soudním řádem ( zákona č. 99/1963 Sb. ). Soud ve svém rozsudku o prohlášení za mrtvého určí den smrti. Okamţikem smrti však ještě není jasné, kdo a co vlastně nabývá. Zjištění těchto skutečností je předmětem řízení o dědictví upraveného občanským soudním řádem v 175a aţ 175ze, které zahajuje soud z úřední povinnosti, jakmile se doví, ţe někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého ( 175a odst. 2 o. s. ř.). Soud zjistí případnou existenci a obsah zůstavitelovi závěti ( 175c odst. 1 a 175d odst. 2 o. s. ř.). Jestliţe zůstavitel závěť nezanechal, nebo se závěť dotýká jen části majetku, případně dědic ze závěti dědictví nenabyl např. z důvodu nezpůsobilosti, odmítnutí dědictví, dochází k nabytí dědictví ze zákona. Dědic můţe současně nabývat ze závěti i ze zákona ( 461 odst. 1 o. z.). Dědic je nezpůsobilý dědit, pokud se vůči zůstaviteli nebo jeho rodině dopustil úmyslného trestního činu nebo zavrţeníhodného jednání vůči projevu zůstavitelovi poslední vůle ( 469 o. z.). K trestnému činu musí dojít ještě za zůstavitelova ţivota 37 a v případě trestného činu proti manţelovi v době trvání manţelství. 38 Zavrţeníhodným 37 ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s HOLUB, Milan; POKORNÝ, Milan; BIČOVSKÝ, Jaroslav. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. s. 163.

30 jednání můţe být například falšování, skrývání závěti, vyvíjení nátlaku na formulaci závěti. K takovému jednání můţe dojít nejen za ţivota, ale i po smrti zůstavitele. 39 Pokud zůstavitel dědici odpustí, dědická nezpůsobilost pomine. Takové odpuštění je pak neodvolatelné. 40 Zůstavitel můţe také vydědit potomka, který je jinak tzv. neopomenutelným dědicem ( 479 o. z.), a to z taxativně uvedených důvodů v 469a odst. 1 o. z. Těmito důvody jsou případy, kdy potomek a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, d) trvale vede nezřízený život. Na rozdíl od dědické nezpůsobilosti je k vydědění nutný projev vůle zůstavitele na tzv. listině o vydědění. Ta musí mít stejné náleţitosti jako závěť, navíc však musí být uveden důvod pro vydědění ( 469a odst. 3 o. z.). Závěť můţe mít tři formy ( 476 odst. 1 o. z.) závěť napsaná vlastní rukou, písemná závěť za účasti svědků nebo závěť v podobě notářského zápisu. Kaţdá závěť musí obsahovat den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná ( 476 odst. 2 o. z.). Pokud není závěť napsána vlastní rukou, musí jí stejně jako u vlastnoruční závěti zůstavitel podepsat vlastní rukou a za účasti dvou svědků, kteří k závěti připojí své podpisy, prohlásit, ţe obsahuje jeho poslední vůli ( 476b o. z.). Přítomnost tří svědku je vyţadována, pokud zůstavitel nemůţe číst nebo psát ( 476c odst.1 o. z.), případně je nevidomý ( 476d odst. 3 o. z.) nebo neslyšící a hluchoslepý, a nemůţe číst nebo psát ( 476d odst. 4 o. z.). Poslední vůli lze také projevit notářským zápisem, tato forma je povinná pro nezletilé, kteří dovršili 15. rok ( 476d odst. 3 o. z.). Přísnější podmínky stanovené pro závěť oproti běţným právním úkonům jsou odůvodněny skutečností, ţe v době, kdy se závěť uplatní, jiţ nebude zůstavitel naţivu a nebude proto jiţ moţné zjistit, zda závěť zamýšlel zřídit, případně co v ní sledoval HOLUB, Milan; POKORNÝ, Milan; BIČOVSKÝ, Jaroslav. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. s ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s.853.

31 Zůstavitel v závěti ustanoví dědice a určí podíly nebo věci a práva, které jim mají připadnout, pokud podíly nejsou v závěti určeny, má se za to, ţe jsou podíly stejné ( 477 o. z.). Určí-li zůstavitel, ţe má dědici připadnout konkrétní věc a zůstavitel mezitím vlastnictví k této věci pozbude, nebude se k tomuto ustanovení dále přihlíţet. 42 Podmínky připojené k závěti nemají ţádné právní důsledky ( 478 o. z.). Toto se však nevztahuje na případ, kdy zůstavitel v závěti ustanoví, ţe se do dědického podílu započítá to, co dědic od zůstavitele bezplatně získal za jeho ţivota, nejde-li o obvyklé darování. K započtení daru dochází i bez zůstavitelova příkazu, pokud by obdarovaný dědic byl neodůvodněně zvýhodněn oproti neopomenutelnému dědici a také v případě, kdy se dědí ze zákona ( 484 o. z.). Obsah závěti je omezen ustanovením o neopomenutelných dědicích ( 479 o. z.). Jsou jimi potomci, kteří nebyli vyděděni. Nezletilí potomci musí dostat podíl odpovídající podílu, který by jim připadl při dědění ze zákona, a zletilí potomci alespoň polovinu takového podílu. Závěť lze zrušit pořízením závěti nové, pokud nejsou obě vzájemně slučitelné, nebo odvoláním závěti, které má stejné náleţitosti potřebné pro pořízení závěti. Lze také zrušit závěť zničením listiny, na které je napsána ( 480 o. z.). Při dědění ze zákona, ke kterému dochází v případě, ţe zůstavitel závětí rozhodl pouze o části majetku, závěť vůbec nezanechal nebo došlo k odmítnutí dědictví či případu dědické nezpůsobilosti, se dědici dělí do čtyř skupin. V první skupině dědí stejným dílem děti (nebo jejich potomci) a manţel nebo partner zůstavitele ( 473 o. z.). Pokud děti nedědí, přichází na řadu druhá dědická skupina (manţel či partner tedy nemůţe dědit v rámci první skupiny sám), ve které jsou rodiče zemřelého, jeho manţel nebo partner a také osoby, které se zůstavitelem ţily minimálně dva roky před jeho smrtí ve společné domácnosti a o společnou domácnost pečovaly nebo byly 42 ŠVESTKA, Jiří; JEHLIČKA, Oldřich; ŠKÁROVÁ, Marta; SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník. Komentář. s.855.