(zdroj Stloukal a kol. Biologie pro 3. ročník gymnázií zkráceno a upraveno) MINULOST ZEMĚ

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "(zdroj Stloukal a kol. Biologie pro 3. ročník gymnázií zkráceno a upraveno) MINULOST ZEMĚ"

Transkript

1 (zdroj Stloukal a kol. Biologie pro 3. ročník gymnázií zkráceno a upraveno) MINULOST ZEMĚ Země jako kosmické těleso vznikla v procesu vývoje sluneční soustavy podle měření a propočtů před 4,5 aţ 4,75 miliardy roků. Pro výzkum nejstaršího, kosmického nebo hvězdného (astrálního) úseku jejího vývoje je důleţité studium nově se tvořících hvězd, z nichţ vznikají další kosmická tělesa. Současné hypotézy předpokládají existenci rotujícího a smršťujícího se prvotního mračna se zvyšující se teplotou. Po dosaţení teploty asi 1 milión stupňů Celsia se začaly samovolně vyvíjet termonukleární reakce, při nichţ se nejdříve spalují lehké prvky (litium, bór): teprve při dalším vzestupu teploty, řádově na 10 miliónů, se v něm začalo spalovat normální hvězdné palivo - vodík, měnící se na hélium. V době rozehřívání byla teplota okolního oblaku plynné masy zřejmě nízká a teplo se nadto ztrácelo do mezihvězdného. prostoru. Pokles teploty vyvolal gravitační nestabilitu, která ovlivnila roztrhání mračna na Slunce a budoucí planety. Pokračující hvězdný vývoj Slunce ovlivnil i fyzikálně chemické pochody v jeho okolí. Proud ionizovaných částic, vycházejících ze Slunce, vyčistil meziplanetární prostor od zbytků plynů, coţ umoţnilo bombardování vznikajících planet ultrafialovým zářením ze Slunce. Planeta Země se vytvářela pravděpodobně jako diskovité těleso sloţené původně ze zmrzlých vodních a amoniakálních par s příměsí některých lehčích prvku (vodíku, dusíku, hélia) i těţších prvku a jejich sloučenin. Přitom hmotnost i velikost Země měly být asi stokrát větší neţ dnes. Těţší prvky klesaly do nitra Země, kde i přes pokles teploty zemského tělesa zůstávala teplota vyšší neţ na povrchu. Země se stávala vrstevnatou a vznikalo zemské jádro. Jak skutečně probíhal tento proces, nevíme. Bliţší objasnění čekáme od budoucích přímých výzkumů planety a od moderní astrofyziky a geofyziky. Diferenciací hmoty nebyl vývoj zemského tělesa ukončen, ale probíhá aţ do současnosti. Pro vznik a vývoj ţivota však měl přímý význam převáţně vývoj nejlehčích vrstev - zemské kury, hydrosféry a atmosféry. Hlubší vrstvy se na vývoji ţivota podílely jen nepřímo (modelace zemského povrchu, zemský magnetismus, sopečná činnost aj.), a proto se jimi v této souvislosti nebudeme zabývat Vývoj zemské kůry procházel kvalitativně odlišnými etapami (érami), které na sebe plynule navazovaly, ale vzájemně se lišily. Rozmezí mezi těmito etapami jsou období velkých změn zemského povrchu, způsobených procesy vývoje vnitřních částí zemského tělesa. Tyto změny vyvolávají nejen geografické proměny zemského povrchu, ale podmiňují i změny v biosféře. Celkem rozeznáváme pět nebo šest takových velkých etap - ér. Pro praktickou potřebu se éra dělí na menší časové úseky - útvary. Seřazením všech ér a útvarů podle časové posloupnosti vzniká : stratigrafická tabulka - jakýsi geologický kalendář, do kterého zařazujeme veškeré změny zemského povrchu i biosféry. Názvy a řazení jednotlivých ér a útvarů jsou mezinárodně smluvně určeny. Datování absolutního stáří jednotlivých období není zatím u různých autoru jednotné. Éra Útvar Spodní časová hranice v milió- nech let čtvrtohory holocén 0,01 pleistocén 2 Kenozoikum pliocén 5 miocén 22 třetihory oligocén 38 eocén 54 paleocén 65 křída 135 Mezozoikum - druhohory jura 190 trias 225 mladší perm 280 karbon 345 Paleozoikumi devon prvohory starší silur 430 ordovik 500 kambrium 580 Proterozoikum - starohory 2500 Archeozoikum (archaikum) - prahory 3800 Kosmické (astrální) období 4750

2 Nejstarším geologicky datovatelným úsekem jsou prahory (archaikum = archeozoikum). Začínají poklesem původně značné teploty určitých částí zemského povrchu pod 1375 C (bod tání nejodolnějších hornin) a vznikem jakéhosi škraloupovitého krunýře. Prvotní tenká zemská kůra snadno praskala a vznikaly v ní nehluboké zlomy, které setrvávaly jako plochy nespojitosti zemské kůry a postupně rostly do hloubky. Členily zemskou kuru na bloky, které měly různou pohyblivost. V době asi před dvěma miliardami let se vytvořila první centra větší konsolidace a objevovaly se zárodky zpevněných bloku (kratonů) - základu budoucích kontinentu. Při rozsáhlých vulkanických pochodech se z hmoty Země uvolňovalo velké mnoţství plynů a par jakoţto sloţek nejsnáze unikajících při diferenciaci. Jejich sráţením (kondenzací) vznikaly první vodní nádrţe, které obsahovaly kromě vody i velké mnoţství oxidu uhličitého a amoniaku. První "moře" měla tedy jiné chemické sloţení neţ dnešní vodní nádrţe. Starohory (proterozoikum) jsou období značně dlouhé (delší neţ mladší éry dohromady). Pevninské bloky se zvětšovaly jednak tím, ţe moře ustupovalo z jejich okrajů (zmenšování šelfových moří), jednak vyvrásňováním pásemných pohoří na okrajích konsolidovaných bloku (assyntské vrásnění). 'Podnebí bylo značně různorodé. Známe doklady suchého a teplého podnebí i stopy zalednění. V ovzduší bylo větší mnoţství oxidu uhličitého neţ v současnosti, kyslíku bylo naproti tomu málo. Ţivot byl soustředěn převáţně v mořích. Prvohory (paleozoikum) jsou vlastně dvěma samostatnými celky, které (vzhledem ke kontinuitě historického vývoje organismů) tradičně spojujeme v jednu éru. Během starších prvohor (kambria aţ devonu) proběhlo v zemské kuře několik vrásných pochodů (kaledonské vrásnění), které rozšířily plochu pevninských bloků a částečně je spojily ve větší kontinenty. Utváření pevnin a moří: 1. ve starších prvohorách (ve spodním siluru-420 mil. r.) 2 v mladších prvohorách (ve spodním permu-260 mil. r.) 3 v mladších druhohorách (ve svrchní křídě-90 mil. r.) 4 ve starších třetihorách (ve středním oligocénu 30 mil. r.) Kontinenty byly na počátku prvohor spojeny v celosvětový kontinent Pangea. Ke konci období (v devonu) vznikaly vlivem četných rozsáhlých poklesu zemské kury mělké jezerní a mořské (šelfové) pánve, bohatě osídlené rostlinami i ţivočichy. V nejmladším devonu pronikl ţivot i na souš (rostliny a bezobratlí). V průběhu prvohor došlo k rozdělení Pangey na dva kontinenty severní Laurasii a jiţní Gondwanu. Pevniny byly odděleny mořem Tethys. Horotvorné pochody (hercynské vrásnění) značně změnily na začátku mladších prvohor v karbonu konfiguraci pevnin a moří. Na nových pobřeţích i na starých pevninách vznikaly jezerní pánve s bohatou vegetací. Nahromaděním rostlinné hmoty vznikaly sloje kamenného uhlí (odtud název útvaru). Ve spodních uloţeninách mladších prvohor Gondwany byly opět nalezeny stopy zalednění. Druhohory (mezozoikum) jsou obdobím relativního horotvorného klidu. Místo horotvorných pohybu se uplatňují místní poklesy, které se projevily pronikáním (transgresí) moře do pevniny. Docházelo k rozpadu kontinentů na menší kontinenty, které se od sebe postupně vzdalovaly. Vzniká Atlantský a Indický oceán. V rostlinstvu i ţivočišstvu druhohor nastaly ve srovnání s prvohorami důleţité změny (plazi). Nový nástup horotvorných pochodů (alpinsko-himalájské vrásnění) ve svrchní křídě ohlásil konec druhohor a začátek třetihor. Ponořené okraje pevnin se zdvíhaly nad mořskou hladinu a z moří se vynořovaly hřbety nových pohoří. V.Evropě vzniká souvislý horský pás Pyreneje - Alpy - Karpaty Dinárské pohoří, v Asii Kavkaz, Himálaj aj., v Severní Americe Kordillery, v Jiţní Americe Andy atd. Rozloţení pevnin a moří dostává v podstatě podobu, jakou známe ze současnosti. V rostlinstvu a ţivočišstvu třetihor nastaly další výrazné změny (zejména v rozšíření savců a krytosemenných rostlin). Čtvrtohory jsou geologicky součástí třetihor, a proto bývají s třetihorami spojovány do jedné éry, označované jako kenozoikum. Konfigurace pevnin a moří dosáhla dnešního stavu. Zvláštností čtvrtohor, která z praktického hlediska zdůvodňuje jejich osamostatnění, je zalednění v pleistocénu, které značně ovlivnilo rostlinstvo a ţivočišstvo severní polokoule a rozšíření člověka. Člověk se zvláště v mladších čtvrtohorách (v holocénu) stává významným činitelem v přírodě.

3 VZNIK A EVOLUCE DRUHŮ Názory na vývoj před Darwinem Otázka vzniku ţivota zajímala člověka odpradávna, ale vývoj organismů byl dlouho zcela opomíjeným tématem. Antičtí myslitelé se vývojem rostlin a ţivočichů nezabývá. Kreacionisté předpokládali. ţe ţivot byl na počátku stvořen uţ v té formě, v jaké existuje dnes. Také materialističtí filozofové starověku (Anaximandros, Herak1eitos, Demokritos), kteří zdůrazňovali zákonitosti pohybu ţivota, chápali tento vývoj spíše ontogeneticky neţ fylogeneticky. Hlavní důvod byl v tom, ţe kolem sebe vznik nových forem neviděli (na to je lidský ţivot příliš krátký). Názor antických filozofů o prakticky neměnném stavu organismů se udrţel nejen po celý středověk, ale ještě dlouho do novověku. Představitelem tohoto názoru byl Švédský přírodovědec C. Linné (Linnaeus; t t 778), který vypracoval na svou dobu vynikající systém rostlin a živočichů. Ve svém systému sice řadil organismy od nejjednodušších organismů k nejsloţitějším, ale představu vývoje zcela odmítal, protoţe by to podle jeho názoru vneslo chaos do řádu světa. Historický vývoj byl jemu i jeho současníkům zcela nepřijatelný uţ proto, ţe stvoření světa bylo kladeno do doby nepříliš dané (maximálně několik tisíc let). Nálezy zkamenělin byly známy uţ starověkým myslitelům, byly však vykládány buď jako zbytky ţijících organismů (např. Herodotos v 5. stol. př. n. 1.), nebo byly povaţovány za hříčky přírody, vzniklé tajemnou tvořivou silou, a byl jim přikládán magický význam. Nálezy savčích kosti (zvláště velkých) byly povaţovány za pozůstatky bájných obrů nebo draků. Renesance svým zájmem o studium přírody posílila názor, ţe zkameněliny jsou zbytky kdysi ţijících organismů (Leonardo da Vinci), ale doba jejich zániku byla kladena do nepříliš vzdálené minulosti. Na přelomu 17. a 18. století se objevuje názor, ţe zkameněliny jsou zbytky ţivočichů, kteří zahynuli při biblické potopě světa (tzv. "škola diluvianistů - diluvium - potopa). Anglický přírodovědec R. Hooke uveřejnil r názor, ţe pevnina se několikrát ponořila a vynořila (tedy opakování potopy) a ţe by bylo moţno sestavit chronologickou řadu organismů mezi potopami. Jeho myšlenku realizoval anglický inţenýr W. Smith, který v r sestavil první stratigrafickou tabulku. Francouzský přírodovědec G. L.L. Buffon ( ) odmítl teologické výklady vzniku ţivota a poukázal na proměnlivost druhů, způsobenou vlivem prostředí. Uznával změny, které v přírodě nastávají, ale neuznával ještě historický vývoj. Jeho myšlenky byly jen filozofické úvahy bez dokladových faktů, měly však velký vliv na pozdější badatele. Na přelomu 18. a 19. století se rodí paleontologie jako vědní obor. Jedním z jejich zakladatelů je francouzský přírodovědec G. Cuvier ( ). Cuvier správně přiřadil paleontologii k biologickým vědám (zavedl pouţívání Linnéova botanického a zoologického systému i do paleontologie), neuznával však proměnu' druhů. Vycházel z Hookeova názoru o několikanásobném ponoření a vynoření pevniny a vyslovil myšlenku o obrovských katastrofách (kataklyzmatech), která dovolovala spojit představu o stvoření a neměnnosti druhů s poznatky paleontologickými. Cuvierovi ţáci pak rozpracovali jeho domněnku aţ do absurdity. Současně s rozvojem paleontologie vzniká mezi přírodovědci myšlenka historického vývoje organismů. Mezi přední průkopníky tohoto směru patřil J. B. Lamarck ( ), zakladatel paleontologie bezobratlých. Vyslovil myšlenku postupného vývoje druhů z jednoduchých organismů: Druhy nejsou stálé, ale pozvolna se mění. Celý svět podléhá zákonitému postupnému zdokonalován' od jednoduchého ke sloţitému a to různými směry; vývojové linie se větví. Tyto Lamarckovy názory byly dalším paleontologickým výzkumem potvrzeny, omylem však byla Lamarckova představa jakési snahy přírody po pokroku. Uvnitř jednotlivých skupin organismů se podle ni uplatňují různé "vnitřní síly": obratlovci jsou nadáni citem a svobodnou vůlí a mají schopnost aktivního, tj. volního přetváření se; niţší ţivočichové mají pouze dráţdivost na vnější podněty (světlo, dotyk apod.), rostlinám chybí i tato dráţdivost, a proto tyto skupiny jsou schopny pouze pasivního vývoje. Trvalé pouţívání nebo nepouţívání orgánu vede ke vzniku nových znaků. Lamarck také popíral vymírání druhů. Vymřely jen ty, které vyhubil člověk; ostatní ţiji dále, třeba ve zcela změněných potomcích. Lamarck formuloval ucelenou, ale nesprávnou teorii historického vývoje světa; pro dokonalejší teorii však zatím chyběl dokladový materiál a zralejší stupeň poznání vývoje. A tak aţ do Darwinova vystoupení byla problematika vývoje organismů doménou vzdělaných, amatérů (jako byl např. E. Darwin, děd Ch. R. Darwjna, nebo J. W. Goethe), kteří vesměs setrvávali na úrovni filozofických úvah bez řádné materiální dokumentace.... Jedním z mála přírodovědců, kteří se zabývali po Lamarckovi problémem evoluce, byl E. Geoffroy Saint.Hilaire ( ). Ze studia srovnávací anatomie a embryologje došel k představě vývoje od základního pratvaru. Vývoj se děje náhlým vznikem nových forem, tzv. vývojovými skoky". Příčinou vývoje je podle Saint-Hilaira účinek vnějších vlivů, kterému všechny organismy podléhají, ať chtějí nebo nechtějí. To je pokrok proti Lamarckovi, ale vliv prostředí chápe Saint-Hilaire dosti mechanický. Proti Lamarckovi uznává vymírání druhů, rodů i systematicky vyšších skupin a jejich nahrazování jinými, současnými i nově vzniklými. V 19. století vznikala nová díla základního významu (mimo jiné i díla Barrandova)a bylo popsáno mnoho set nových druhů rostlin a ţivočichů. Přibylo dokladů o vývoji organického světa. Vlivem prací anglického geologa Ch. Lyella ( ) byl přijat názor, ţe změny, kterými Země prošla během svého vývoje, byly postupné a v základě se nelišily od jevů dnešních. Tento tzv. "aktualistický princip" zvítězil nad představami o obrovských katastrofách. Upevnila se představa o postupné výměně flór a faun v minulých geologických obdobích, a tak v druhé polovině 19. století znovu oţívá zájem o výzkum vývoje organismů. Hlavní překáţkou dalšího výzkumu evoluce však bylo, ţe nebyla známa příčina a "hybná síla" vývoje organismů. Tuto příčinu vysvětlil anglický přírodovědec Ch. R Darwin ve své evoluční teorii.

4 Darwinova evoluční teorie Ch. R. Darwin ( ) se jako přírodovědec zúčastnil průzkumné cesty kolem světa na lodi "Beagle" ( ). Tato cesta umoţnila Darwinovi studovat v mezikontinentálním měřítku geologické á biologické jevy a ocenit celkový ráz flóry a fauny i jeho ponenáhlé změny v závislosti na geografické poloze. Znamenitě se Darwinovi hodilo jeho polyhistorické zaměření v přírodních vědách: zabýval se stejně zoologií jako botanikou a geologií. Velmi na něho zapůsobila Lyellova historická koncepce vývoje neţivé přírody. Pozorování, která učinil během cesty, přivedla Darwina na myšlenku, ţe mnohá fakta mohou být vysvětlena pouze za předpokladu historického vývoje organismu. Výsledkem cesty, kromě řady dalších odborných prací, bylo 'Darwinovo základní dílo,,o vzniku druhu přírodním výběrem" (poprvé vyšlo v r. 1859). Tímto dílem ovlivnil Darwin vznik moderní přírodovědy a nového světového názoru. Výzkumy ve volné přírodě srovnával se zkušenostmi zemědělských šlechtitel u-praktiků, coţ v jeho době bylo dosti neobvyklé. Poučen chybami svých předchůdců pečlivě vybíral pro své teorie bohatý dokladový materiál ze všech oborů přírodních věd Hlavní myšlenky Darwinovy evoluční teorie: 1. Rozšíření rostlin a živočichů na Zemi není náhodné, ale zákonité. 2. Vývoj ţivých bytostí (evoluce) je historickou skutečností. Základní jednotkou evoluce je druh. Všechny druhy rostlin a ţivočichů vznikly dlouhým vývojem ze společných předků. 3. Hlavními faktory, které ovlivňují evoluci všech druhů, jsou boj o život a přírodní výběr. Darwin zřídkakdy podával ve svých spisech definice a to bylo příčinou, ţe některé jím zavedené pojmy byly později chápány a vysvětlovány různým způsobem. Zvláště často byl zkreslován Darwinův pojem boj o život. Pod tímto pojmem je nutno chápat rozporné vzájemné vztahy organismů, konkurenci jedinců téhoţ druhu i druhů jiných, boj s nepřáteli, s nepříznivými ţivotními podmínkami (např. s chladem nebo s přílišným teplem, nedostatkem vody nebo potravy apod.) a zápas o zachování potomstva. Příčinou boje o ţivot je nadprodukce potomstva. Všechny rostliny i ţivočichové mají sklon k mnoţení geometrickou řadou. Kaţdým rokem vzniká ohromné mnoţství semen a ţivočišných zárodků. Kdyby ze všech vyrostli noví jedinci, kteří by produkovali další potomky, pak by brzy pro všechny ţivé organismy Země nestačila. Příčinou toho, ţe z nově vzniklých jedinců jen málo přeţívá a produkuje nové potomstvo, je přírodní výběr. Přírodní výběr je proces, v němţ přeţívají jedinci nejlépe adaptovaní podmínkám prostředí. Darwinovi byly podkladem pro stanovení přírodního výběru jako hybné síly evoluce zkušenosti zemědělských šlechtitelů. Výchozím předpokladem pro výběr je proměnlivost znaků organismů (individuální variabilita), která v mezích jednoho druhu existuje jak mezi současně ţijícími jedinci, tak mezi generacemi. Jedinci se od sebe liší některými méně podstatnými znaky, např. tónem zbarvení (tmavší nebo světlejší), drobnými odchylkami ve velikosti nebo stavbě těla, ve způsobu ţivota apod. Individuální variabilitu znali šlechtitelé uţ před Darwinem. Umělým výběrem jedinců s vysokou uţitkovostí nebo s jinými vhodnými znaky dokázali vypěstovat mnoţství plemen domácích zvířat a odrůd kulturních rostlin, které se od sebe i od výchozí formy často hodně liší (např. plemena psů, odrůdy zeleniny nebo okrasných rostlin). Umělý výběr provádí člověk proto, aby vypěstoval ţádoucí vlastnosti. Tyto člověkem vypěstované formy rostlin nebo ţivočichů by však naopak nebyly většinou schopny samostatné existence v přírodních podmínkách. Přírodní výběr zvýhodňuje nositele těch individuálních odchylek, které zvyšují pravděpodobnost jeho přeţití v přírodních podmínkách. Odchylky nevýhodné tuto pravděpodobnost sniţují nebo jsou příčnou zániku jedince. Prospěšné odchylky se dědí a vlivem přírodního výběru se v dalších generacích zesilují. Přírodní výběr formuje organismy tak, aby co nejlépe odpovídaly převládajícím poměrům v přírodním prostředí. Přírodním výběrem vysvětlil Darwin také idealistickou "účelnost" v přírodě a "snahu přírody po pokroku", kterou předpokládal Lamarck. přírodní výběr (přirozený výběr, selekce) - někdy se označuje jako výběr uskutečňovaný prostředím - vznik výhodnějších vlastností je během evoluce upřednostňován tak, ţe jejich nositelům usnadňuje přeţití - měřítkem přirozeného výběru je rozmnoţovací způsobilost; jedinci různých genotypů mají v daném prostředí odlišný rozmnoţovací úspěch jejich příspěvky do genofondu další generace je rozdílný - přírodní výběr je jednak negativní jsou odstraňovány genetické kombinace jedinců, kteří nejsou schopní doţít se reprodukčního věku; jednak pozitivní podporuje rozšíření genetických informací, které umoţňují přeţít Druhy, které ţijí na poměrně malém území, ţijí zhruba ve stejných poměrech, a podléhají tedy stejnému přírodnímu výběru. Proto jedinci takového druhu se většinou navzájem jen málo liší. Jestliţe druh je

5 geograficky rozšířen na velkém území, dostávají se jedinci v okrajových oblastech do přírodních poměrů, které mohou být značně odchylné od poměrů centra rozšíření. Tím se mění i působení přírodního výběru, zvyšuje se variabilita druhu a vrcholí vytvářením místních geografických forem, plemen, nebo aţ i poddruhů. Vytváření místních forem můţe ještě zdůraznit dočasná nebo trvalá geografická izolace od centra výskytu, např. uzavřením na ostrovech nebo v horských údolích. Ještě větší význam neţ geografické rozšíření má čas. Původně nepříliš podstatné individuální rozdíly se s odstupem generací zvětšují a přecházejí aţ v rozdíly druhové. Vzdálení potomci téţe výchozí formy mohou být značně odchylní jak od výchozí formy, tak od sebe navzájem. Dochází k divergenci, tj. větvení vývojových linií (tedy k něčemu podobnému jako u umělého výběru, jenţe na jiném základě). Darwin neuznával skoky ve vývoji a byl přesvědčen o pozvolném vývoji plynulým přechodem. Vývoj jednotlivých druhů se neděje z generace na generaci. ale probíhá v dlouhých časových intervalech geologických érách.. Vypracováním evoluční teorie, zaloţené na vědeckých důkazech, poloţil Darwin základ současnému vývoji biologických věd. Na jejich podkladě se vysvětluje vývoj ţivých systémů na naší planetě. Dalšími díly Darwina byly publikace o původu a vývoji člověka (kde základní myšlenky své evoluční teorie rozšiřuje i na člověka jako ţivočišný druh) a pohlavním výběru. pohlavní výběr - je někdy brát jako součást přírodního výběru, někteří biologové ho pokládají za samostatný proces - uplatňuje se obdobně jako přírodní výběr, ale rozhodují u něj výhodnější vlastnosti při rozmnoţování (barva a vůně květů vliv na opylení; lákavé zbarvení, nápadné ozdoby těla, zbraně samců upoutání samice) - týká se úspěšnosti v získávání a volbě rozmnoţovacího partnera - některé vlastnosti mohou být výhodné pro přírodní i pohlavní výběr (síla samce, parohy ) - někdy ale v běţném ţivotě svého partnera mohou znevýhodňovat (nápadné zbarvení, ocasní péra rajky nebo páva) některé druhy proto mají pestřejší zbarvení jen v době rozmnoţování (čolci, kachna divoká ); odlišné nastavení křídel - rub nenápadný, líc pestrý (někteří motýli) - zvláštní situace je u živočichů s vnitřním oplozením - jejich zájmy nejsou při rozmnoţování stejné samec investuje málo do tvorby spermií (tvoří jich velké mnoţství), ale své geny se snaţí uplatnit tím, ţe oplodní co nejvíce samic (investuje tedy do kvantity) Přírodní výběr a pohlavní výběr někdy mohou působit výrazně proti sobě pohlavní výběr vede k hypertrofii znaku - paví ocas (velikost a zbarvení = volba samiček při hledání partnera), tento znak však znesnadňuje svému nositeli ţivot (je nepraktický v kaţdodenním boji o přeţití. Darwin měl mnoho odpůrců, ale i mnoho ţáků. Mezi ně patří např. T. H. Huxley v Anglii, V. O. Kovalevskij v Rusku a E. Haeckel v Německu. E. Haeckel, profesor zoologie na univerzitě v Jeně, stanovil tzv. základní zákon biogenetický: vývoj jedince (ontogeneze) je zkráceným a částečně upraveným vývojem kmene (fylogeneze). Zabýval se také sestavováním rodokmenů ("Lebensbaum" = strom ţivota) jednotlivých ţivočišných skupin. Jeho závěry byly často předčasné a ukvapené, protoţe byly budovány na velmi neúplném materiálu. Přesto však slouţily jako vzor a podklad pro práci jeho následovníků. Jako jeden z prvních psal a vydával i populární knihy o paleontologii, které otevřely paleontologii a Darwinovým myšlenkám cestu do povědomí laické veřejnosti. Koncem 19. a začátkem 20. století se zaměřuje pozornost paleontologů na studium prostředí, ve kterém organismus ţije a které jeho vývoj formuje. Do popředí se dostává i sestavování vývojových linií, zaloţených na hypotetických mezičláncích, ale na novém paleontologickém materiálu. Belgický paleontolog L. Dollo, ţák V. O. Kovalevského, stanovil zákon nevratnosti (ireverzibility) vývoje. vývojový směr jednou na. stoupený se nemůţe vrátit zpět; pokud se vnější shodou zdánlivě vrací k primitivnosti svých předků, je to znak úpadku (degenerace). Americký paleontolog H. F. Osbom rozpracoval Darwinovu myšlenku větvení vývojových linií a stanovil pojem adaptivní radiace. Původně nespecializované formy se přizpůsobují novým ţivotním podmínkám a tato adaptace muţe jít různými směry (»rozchod cest evoluce"), takţe vývojové linie se paprsčitě větví (radius = paprsek). Adaptivní radiace můţe probíhat v čase i v geografickém prostoru. Ve dvacátých a třicátých letech našeho století postavili S. S. Četverikov, J. S. B. Haldane a S. Wright Oarwinovu evoluční teorii na základnu moderní genetiky a o syntézu paleontologických a genetických poznatků se s úspěchem pokusil G. G. Simpson na počátku čtyřicátých let. Zdrojem individuální variability jsou dědičné změny (mutace) vlastností nebo znaků organismů, podmíněné změnou v genech. Jejich podstatou jsou změny v molekule DNA

6 Od poloviny šedesátých let našeho století se v paleontologii uplatňují poznatky ekologie, nové poznatky z vývoje Země a poznatky biochemické, které pomohly vysvětlit nejstarší fáze vývoje ţivota. vývoj organického světa začíná být zkoumán ne jako soubor izolovaných jevů, ale ze širokého jednotícího hlediska, kterým je ekosystém. Ţádný druh není a nikdy nebyl v přírodě sám. Vţdycky je součástí mnoha rostlinných a ţivočišných druhů, které jsou navzájem spojeny různými ekologickými vazbami, to znamená různou závislostí na anorganických činitelích i na vzájemných vztazích organismů. Je to sloţitý ekologický systém nebo zkráceně ekosystém, a prostor, který druh v ekosystému zaujímá, je ekologická nika. Ekologický systém je polem působení přírodního výběru, protoţe podle toho, jak nově vzniklá individuální odchylka zapadne do příslušné ekologické niky, je přírodním výběrem buď přijata, nebo potlačena. Hustá srst jako individuální odchylka bude výhodnou adaptací pro ţivot v ekologických nikách s chladným podnebím a tam bude přírodním výběrem přijata. V nikách s teplým podnebím bude hustá srst nevýhodou a jako nevýhodná odchylka bude přírodním výběrem potlačena. Kdyby byl ekologický systém neproměnný, muselo by nutně po určité době dojít k ideálně vyrovnanému stavu a další vývoj by se zastavil, protoţe kaţdá další odchylka by nezbytně musela být škodlivá. Ale z geologie víme, ţe anorganické sloţky ekosystému (konfigurace pevnin a moří, podnebí aj.) se během času mění v rámci vývoje zemského tělesa. Tyto změny se pak nutně obráţejí i v biologických sloţkách, a tak i ekosystémy procházejí vývojem, který je moţno rozdělit do tří hlavních úseků (stupňů): Prvním stupněm je zmlazení ekosystému. Dochází k němu po zhroucení ekosystému staršího, např. po velkých horotvorných revolucích. Zhroucení starého ekosystému se projeví vymíráním nebo ústupem četných specializovaných druhů, ať uţ rostlinných nebo ţivočišných. Síto přírodního výběru se mění a nezřídka preferuje takové individuální odchylky, které by v předchozí době vyloučilo, ale ve změněné situaci tyto odchylky umoţňují organismům přizpůsobení novým ţivotním podmínkám. Urychluje se vývoj nových forem, coţ se často s časovým odstupem (např. z hlediska naší současnosti) projeví jako vývojový skok (viz Saint-Hilaire). Adaptace druhu na novévývojové podmínky můţe probíhat současně po několika vývojových liniích (divergence; obr. 3) a adaptivní radiace vyplňuje uvolněné ekologické niky v čase i v geografickém prostoru. Původně nespecializované formy (druhy) se specializují pro ţivot v nových ekologických podmínkách a nahrazují tak druhy, které vymřely nebo se vystěhovaly do jiných oblastí. Je to tzv. ekologické nahrazování ("biologická štafeta"). Adaptací na nové ekologické podmínky někdy z různých výchozích forem vznikají formy, které jsou si vnějším vzhledem i způsobem ţivota velice podobné. Je to pouhá konvergence (vnější shoda) bez vývojových souvislostí (viz např. vnější shodu těla ţraloka, ještěra ichtyosaura a savce delfína; obr. 4). Zmlazený ekosystém má obvykle jednoduché ekologické vztahy (většinou jen potrava +-+ spotřebitel) a ekologická rovnováha se teprve vytváří: Zárodečný vývoj jedinců nových druhů je většinou relativně jednoduchý, produkce nových jedinců je veliká, ale jen málokterým z nich se podaří přeţít do dospělosti. Počet druhů zastoupených v ekosystému je obvykle malý', kdyţ počet jedinců můţe být vysoký. Obrázek Ukázka divergence vývoje na vývoji lichokopytníků: na počátku vývoje jsou si ještě zástupci jednotlivých linií podobni (srovnej čísla 3, 6: 8 a 10), vrcholové formy se od sebe značně liší (srovnej čísla 2 5, 7. 9 a 11); 1 primitivní lichokopytník (phenacodus), 2 vymřelý drápatý lichokopytník (Chalicotherium), 3 primitivní kůň (Hyracotherium =..Eohippus"). 4 vymřelá těţká forma koní (Palaeotherium), j dnes ţijící kůň (Equus),6 primitivní titanotérium (Lambdotherium), 7 vrcholová forma titanotérií"(bronlolherium), 8 primitivní nosoroţec (Hyracodon), 9 dnes ţijící nosoroţec (Diceros), 10 primitivní tapír (Helaletes), 11 dnes ţijící tapír (fapirus) Druhým stupněm je vyzrávání ekosystému. Je to období stabilizace anorganických sloţek ekosystému a počátku stabilizace biologických sloţek. Společenstvo rostlin a ţivočichů se postupně rozrostlo v mnoho druhů i jedinců. Dominující druhy zatím ještě většinou chybějí, ale vztahy mezi jednotlivými druhy se komplikují. Vedle jednoduchých vztahů spotřebitel x potrava se objevují i komensálové (druhy, přiţivující se na potravě druhých),paraziti, mrchoţrouti aj.

7 Symbióza, (spoluţití různých druhů) nabývá sloţitějších forem. Zárodečný vývoj jedinců se komplikuje, ale zároveň i ekonomizuje (ztráty na zárodcích i mláďatech se zmenšují). Stabiljzace ekologických podmínek stabilizuje i přírodní výběr. Tempo vývoje se zpomaluje a místo nových druhů vznikají spíše jen geografické rasy nebo místní odchylky (variety). Vrcholové stadium ekosystému se vyznačuje vládnoucím postavením (dominancí) silně specializovaných druhů. Jejich specializace je však výhodou i nevýhodou. Vede sice k úspornému vyuţití potravy (tj. energie) i k účinné obraně jednotlivce (jak dospělého, tak i zárodku), na druhé straně však, zvláště za nepřítomnosti silných nepřátel nebo konkurentů, vede k oslabení vlivu přírodního výběru na jedince a k degeneraci druhu. Degenerace se vnějškově projevuje nadměrným (excesívním) vývojem některých orgánů, které původně slouţily k adaptaci, ale pak se stávají často spíše přítěţí (např. různé masivní schránky, štíty, krunýře nebo rohy). Obr. - Ukázka konvergence vývoje ve stejných ekologických podmínkách: J ţralok, 2 plaz (lchthyosaurus). 3 savec (delfín) Degeneračním jevem můţe být i druhotný primitivismus, jakýsi návrat k primitivním formám (viz např. různé parazity nebo třeba "primitivní" ptakořitní savce srovnej se zákonem o nevratnosti vývoje). Jak degenerace, tak silná specializace jsou velkým nebezpečím pro další vývoj. Často stačí jen malá změna ţivotních podmínek a celý ekosystém se zhroutí. Zhroucení ekosystému a s ním spojené vymírání druhů upoutávalo pozornost vědců od samých počátků paleontologie. Uţ Cuvier se bez výsledně potýkal s tímto problémem a "pomohl si" teorií o kataklyzmatech, protoţe v jeho době nebylo o ekologických problémech nic známo. V jeho šlépějích pak pokračují někteří autoři vědeckopopulární či vědeckofantastické literatury, kteří se snaţí vysvětlit např. vy hynutí dinosauru či jiných skupin výbuchem supernov nebo jinými vesmírnými katastrofami; Obvykle zapomínají na několik "detailů": 1. Současné vymírání na celém světě najednou neexistuje a příslušníci některých druhů mohou přežít v izolovaných oblastech (refugiích) dlouho po vyhynutí skupiny (např. australská fauna, fauna některých ostrovů nebo "ţijící zkameněliny"). Protoţe refugiem bývá většinou jen malá a izolovaná geografická oblast (např. ostrov), je pravděpodobnost přeţití (perzistence) větší u forem malých neţ obřích. 2. "Rychlé vymírání" trvá obvykle několik miliónů let U dinosaurů to byly asi dva milióny roků. Vzhledem k tomu, ţe skupina existovala zhruba sto dvacet miliónů let, je to doba skutečně krátká. Je však nutno si uvědomit, ţe za stejnou dobu se vyvinul člověk z přelidských forem aţ po současného člověka! 3. Zhroucení druhohorního ekologického systému není ojedinělým úkazem. Stejné zhroucení ekosystémů nastalo po velkých geologických změnách na přechodu prvohor a druhohor (starší trias), starších a mladších prvohor (spodní karbon) a i ve starších útvarech. Zhroucení ekosystému je obdobou zániku jedince. Uvolňuje se tím místo pro nové generace a nové ekosystémy, vývojově vyšší, sloţitější a ekonomičtější, ale zároveň i zranitelnější. Ze snadné zranitelnosti sloţitého ekosystému vyplývají i současné problémy ochrany přírodního a ţivotního prostředí - nebezpečí, ţe člověk sám přivodí zhroucení ekosystému, jehoţ je součástí.

8 HISTORICKÝ VÝVOJ ORGANISMŮ Vývoj rostlin Více neţ tři miliardy let se atmosféra předkambrické éry sytila kyslíkem a současně vznikal ozónový obal, ochrana povrchu Země před ultrafialovým zářením. Kyslík byl jiţ tehdy jedním z produktů fotosyntézy předjaderných organismů - sinic a snad i baktérií. Nejpozději před dvěma miliardami let byla fotosyntéza v pramořích obecným jevem. Později se objevily jiţ i první jaderné organismy, jednobuněčné řasy, schopné zprvu jen jednoduchého rozmnoţování přímým dělením. Asi před miliardou let začíná reprodukce nepřímým dělením. Nejpozději v tomto období se uskutečnilo rozdělení ţivého světa na tři vývojové proudy jaderných organismů, odlišných způsobem obţivy a organizace těla: 1. tvůrci = producenti (rostliny), 2. pojídači = konzumenti (ţivočichové), 3. rozkladači = dekompozitoři (houby). Z předjaderných organismů jsou sinice nejblíţe příbuzné rostlinám. Vznikly nejpozději před 2,3 miliardy let, většina jejich čeledí existuje uţ 1,5 miliardy let a mnozí jejich zástupci neprodělali za poslední miliardu let morfologické změny. Nadprodukcí kyslíku devastovaly sinice natolik prekambrickou atmosféru, ţe nakonec ustoupily do některých speciálních ekologických nik: z většiny jejich dřívějších ţivotních prostředí je koncem prekambria vytlačily rostliny, ţivočichové a houby. Houby bývaly z tradičních důvodů přiřazovány k rostlinám. Ve skutečnosti se podobají ţivočichům kvalitou zásobních látek a buněčných stěn, rostlinám způsobem růstu a rozšiřování. Jsou polyfyletického původu (tzn. vývojově nesourodé). Pravděpodobně velmi brzy vstoupili autotrofové (sinice, řasy) do symbiózy s houbami. Vznikly tak nové organismy - lišejníky, schopné ţít v prostředích, která jiné organismy těţko osídlují. Ještě na počátku prvohor dokončovaly intenzívní vývoj řasy a dovršilo se rozrůznění většiny dnes ţijících skupin. Předpokládáme, ţe uţ v prekambriu se rozlišily z biochemického hlediska tři hlavní skupiny autotrofních organismů: 1. chlorofyl a pouţívají sinice a zlativky a v kombinaci s chlorofylem d červené řasy;.. 2. kombinaci chlorofylu a + b zelené řasy; 3. kombinaci chlorofylu a + c pouţívají obrněnky a hnědé řasy. Později pokračoval sloţitý vývoj řas ve vodním prostředí souběţně s evolucí cévnatých rostlin na souši. Nejvýhodnější se ukázala kombinace chlorofylu a + b. Zelené řasy, které byly nositeli této kombinace, pronikly do rozmanitých ţivotních prostředí a vynikly velikou tvarovou pestrostí. Ještě ve starších prvohorách se autotrofní ţivot na souši odehrával na tenké povrchové vrstvičce - pokud byla na místě i voda. Během siluru získali následovníci zelených řas nové rysy, jejich biochemie se doplnila o syntézu ligninu (na tvorbu dřeva), kutinu a sporopoleninu (na impregnaci pokoţky a blanek spor). Rostliny postupně produkovaly spory schopné přeţití na souši, vytvářely kořenovité orgány zakotvené v pudě i přivádějící z hloubky vodu, vznikaly cévní svazky a pokoţka s průduchy. Dosáhly vývojové úrovně jednoduchých cévnatých rostlin schopných ţivota na souši, jejichţ těla (tj. jednoduché, rozvětvené asimilující prýty se sporangii) nebyla podrobněji morfologicky rozrůzněna. V dalším vývoji se měnil rozmnoţovací systém. V podmínkách souše bylo pro populaci nebezpečné střídat během ontogenetického vývoje dvě nezávislé generace (pohlavní a nepohlavní); co nebylo problémem pro řasy ve vodním prostředí, to by na souši znamenalo značné zvýšení pravděpodobnosti zániku populace. Nejvýhodnějším způsobem pohlavního rozmnoţování se ukázala oogamie (spolu s tvarově rozrůzněnými generacemi pohlavní a nepohlavní, tedy gametofytem a sporofytem). Pohyblivé zůstaly jen samčí gamety, zatímco samičí vaječná buňka je trvale spojena s gametofytem. Ve spojení s mateřskou rostlinou zůstává i zygota, výsledek splynutí obou pohlavních buněk, a muţe být tak dále vyţivována. Evoluce mechorostů vyústila slepě vytvořením stálého gametofytu a pomíjivého sporofytu, coţ je výjimečný jev mezi suchozemskými rostlinami. Jejich vzrůst zůstal omezený, neboť vrcholové pohlavní orgány, jeţ gametofyt nese, vyţadují pro oogamii značně vlhké prostředí. Naproti tomu evoluce všech ostatních suchozemských rostlin vedla k mohutnému a neomezenému vertikálnímu růstu sporofytu (s mocnými cévními svazky) a k účinnému rozšiřování spor vzduchem. Tato prudká evoluce se dovršila před necelými čtyřmi sty milióny let ve třech navzájem nesouvisejíích vývojových směrech rostlin plavuňovitých, přesličkovitých a kapradinovitých. Další vývoj směřoval k jedno pohlavnosti gametofytů, charakterizované i jejich rozdílným vzrůstem: místo stejnotvarých spor se objevily rozrůzněné výtrusy. Větší a zdatnější spory lépe přeţívaly v kritických podmínkách souše, větší (samičí) gametofyt mohl výhodněji ukrývat zárodečníky (archegonia). Tohoto přechodného stavu dosáhly rostliny přibliţně po dvaceti miliónech let ţivota na souši a zhruba během dalších asi deseti miliónů let se uskutečnila evoluce nahého semena: velká spora a v ní klíčící gametofyt se zárodečníky zůstaly ve spojení s mateřským sporofytem a samčí spory (pylová zrna) přenášené vzduchem se dostávaly do blízkosti zárodečníku. Gametofyt s výtrusnicí se téměř úplně ukryl v jednoduchém obalu, který bránil vysychání, mechanickému poškození a byl i ochranou před hmyzem. Vývoj nahého semena probíhal stupňovitě. Karbonské semenné kapradiny (dřeviny s vajíčky na kapradinových vějířích a s dřevem podobným cykasum) a kordaity (stromy s jehličnanovým dřevem, pentlicovitými listy a klásky sporofylu) produkovaly nedokonalá semena - bez zárodku. Cykasovité a jinanovité rostliny jiţ od konce prvohor tvořily sloţitou cestou zárodek, který se např. u jinanu vyvíjí teprve po odpadnutí semena od mateřské rostliny. V mladších prvohorách však existují jiţ i jehličnany, a

9 to jako dokonalejší skupina rostlin s význačnými nahými semeny. Můţeme odhadnout, ţe výstup rostlin na souš během siluru trval asi třicet miliónu let a další vývoj aţ k nahému semenu přibliţně stejnou dobu. Pak více neţ dvě stě miliónu let nedocházelo k vývoji pokročilejších forem rostlin. Od všeobecného zhoršení klimatických podmínek koncem prvohor se aţ do počátku křídového útvaru rozvíjely souběţně vývojové linie nahosemenných rostlin: vývoj v druhohorách se dotýkal jejich vnějšího tvaru, avšak podstata rozmnoţování zůstávala nedotčena. Některé rostliny, vzniklé v suchých pahorkatinách, druhotně sestoupily do baţin, jiné, od počátku vázané na vlhké prostředí, v druhohorách vymíraly. ( Obr. - Vývoj rostlin: řasy - / dnes ţijící řasa (Saccharina; vývoj řas není v tomto schématu podrobně rozveden); mechorosty - 2 dnes ţijící mech (prutník - Bryum); psilofyti 3 psilofyt (Rhinia);' přesličky - 4 vymřelá přeslička (Ca/amites). 5 dnes ţijící přeslička (přeslička rolní - Equisetum); plavuně - 6 vymřelá stromovitá plavuň (Lepidodendron). 7 dnes ţijící plavuň (plavuň vidlačka- Lycopodium); kapradiny - 8 vymřelá stromovitá kapradina (Psaronius). 9 dnes ţijící kapradina (osladič;polypodium); kapraďosemenné - 10 vymřelá kapraďosemenná (Medulosa). / / vymřelá kapraďosemenná (Glossopteris); krytosemenné - /2 jabloň (Ma/us); nahosemenné - /3 benetit (Cycadeoidea). /4 cykas (Bjuvia). /5liánovec (Gnelum). /6 chvojník (Ephedra; vpravo výše samčí větévka. 'vlevo níţe samičí větévka), /7 vymřelý jehličnan (Lebachia). /8 dnes ţijící jehličnan (smrk - Picea). /9 kordait ordailes). 20 jinan (Ginkgo) Asi před sto třiceti milióny let se počaly objevovat krytosemenné rostliny (ve stavu velmi podobném dnešnímu) a během dvaceti mi liónů let uprostřed křídové doby ovládly povrch Země. U krytosemenných rostlin došlo k rychlé kombinaci nových znaků a změny zasáhly všechny části rostliny: vzniklo vajíčko uzavřené v semeníku s čnělkou a bliznou, neobyčejně redukovaný gametofyt bez zárodečníků, polyploidní endosperm vzniklý dvojitým oplozením, speciální stavba stěny spory. tj. pylového zrna, tvorba pylové láčky se samčími jádry, cévní svazky s cévami, sítkovice v lýku, listy se síťovitou ţilnatinou, tvorba plodu atd. Některé z těchto rysů najdeme i u kapraďorostů, vymřelých i ţijících nahosemenných rostlin, ale teprve jejich sloţitá vzájemná kombinace umoţnila vznik zcela nové skupiny - krytosemenných rostlin. Představa rychlého vzniku krytosemenných rostlin je dosti nesnadná. Jedna z teorií o jejich původu a šíření předpokládá, ţe vznikly v pahorkatině. Odtud se původní křovinné a bylinné typy krytosemenných rostlin rozšířily podél řečišť a s jejich náplavy do níţin, kde se druhotně přizpůsobily vlhkému i vodnímu prostředí. Podobně jako dnešní plevely pronikaly jako podrost do zvolna rostoucích a pomalu se obnovujících lesů nahosemenných dřevin a zaujímaly rychle volné plochy, odkryté poškozením těchto lesů. Přitom se mohly vyvíjet i formy stromovitého

10 vzrůstu a rychlost jejich reprodukce byla mnohonásobně vyšší neţ u rostlin nahosemenných. Vývoj krytosemenných rostlin od pobřeţních a podrostových plevelů ke stromům a jejich lesním formacím trval asi dvacet miliónů let a v následujícím období se prosazovaly v lesích nahosemenných rostlin. Během jejich evoluce se sloţitě měnila technika opylování, a to zejména v návaznosti na opylovací aktivitu hmyzu. Vysoké úrovně dosáhly způsoby rozšiřování semen a plodů (vítr, voda, hmyz, ptáci, savci, snad i dinosauři). Ještě po sto miliónech let vývoje, v třetihorách, kdy plně ovládly Zemi, krytosemenné rostliny pohotově reagovaly na postupný úpadek klimatu (aridizace, tj. vysušení a zdrsnění, později zaledňování). Téměř ve všech čeledích a řádech současně vznikaly bylinné formy, vybavené nesmírnou reprodukční pestrostí. Pronikly i do stepí, pouští, tunder a velehor.

11 Vývoj živočichů Ţivočichové vznikli z bičíkovců, kteří se v dalším vývoji orientovali na heterotrofní výživu. Počátky vývoje všech ţivočišných kmenů spadají do proterozoika. Na začátku prvohor vystupují uţ všechny ţivočišné kmeny jako vývojově stabilizované a geograficky značně rozšířené vývojové linie. V starohorách muselo také dojít k rozdělení vývoje ţivočichů na dva základní směry: jednobuněčné a vícebuněčné. jednobuněční-prvoci zůstali na úrovni jediné buňky a jejich další vývoj se zakládal na vývoji organel. Vícebuněční jsou odvozováni od koloniálních bičíkovců. Jejich vývoj je charakterizován vývojem tkání a orgánů a procházel zřejmě přes kolonie prvoků (tato úroveň je v podstatě zachována u ţivočišných hub). U ţahavců se vyvíjejí tkáně s diferencovanou funkcí (ektoderm a entoderm) a vzniká tělní dutina, otevírající se navenek jedním otvorem, který je zároveň ústy i otvorem vyvrhovacím. Vyšším vývojovým stupněm jsou živočichové dvoustranně (bilaterálně) souměrní (Bi1ateralia nebo Bi1ateria). Výchozími skupinami pro vývoj bilaterálií byla pravděpodobně larvální stadia málo specializovaných ţahavců. K původnímu ektodermu a entodermu přibyl u bilaterálií mezoderm. Význačná je dvoustranná souměrnost a rozlišení předního a zadního konce těla, které se vyvinuly v souvislosti s plazivým pohybem po pevném podkladu. Selekční tlak urychloval další vývoj, takţe bilaterália postupně převládla nad ostatními skupinami ţivočichů. Rozdělují se na dva základní vývojové směry, lišící se způsobem otevírání původní tělní dutiny zárodku. U prvoústých vzniká ústní otvor (nebo ústní i řitní otvor) z primárního otvoru gastruly (blastoporu). U druhoústých vzniká na místě prvoúst, která se během zárodečného vývoje uzavírají, řitní otvor, zatímco ústní otvor se pro lemu je druhotně, zpravidla na opačném konci zárodku. Prvoústí se záhy rozpadli v několik samostatných vývojových linií. Za výchozí linii prvoústých se dříve povaţovali kroužkovci; značná samostatnost tělních článků však ukazuje, ţe je to zcela osobitá vývojová linie s podstatně menším významem pro fylogenezi. Členovci stojí velmi blízko krouţkovcům a vytvořili řadu vývojových linií, které se uplatnily v různých geologických dobách (např. trilobiti v prvohorách). Vrchol vývoje členovců představuje hmyz, který jako jedna z mála skupin bezobratlých dosáhl adaptace k ţivotu na souši a pronikl i do vzdušného prostoru. Vývojová linie měkkýšů ztratila během svého vývoje nejen článkování těla, ale v některých případech i bilaterální souměrnost - mlţi. Vznik jazykové pásky (raduly) umoţnil dosaţení nových potravních zdrojů (oddělování menších částí od velkých kusů potravy) - plţi. Vrchol vývoje měkkýšů představují hlavonožci, kteří se vývojem smyslových orgánů (očí) blíţí uţ obratlovcům. Základním typem vývoje druhoústých by měl být hypotetický ţivočich připomínající vakovitým tělem ţahavce, ale na vyšší vývojové úrovni. Od tohoto hypotetického stadia vedou dvě základní vývojové linie jedna k ostnokoţcům a druhá ke křídloţábrým, polostrunatcům a obratlovcům. Ostnokožci vznikli v pozdních starohorách. Jejich larvy jsou bilaterálně souměrné a pohyblivé a teprve v dospělosti mají paprsčitou souměrnost. Vyvrcholením vývoje ostnokoţců jsou vymřelí kaicichordáti, kteří nikdy neměli paprsčitou souměrnost a byli od začátku svého vývoje značně pohybliví. Měli dokonce i vnitřní kostru, připomínající hřbetní strunu strunatců (chordátů), která však na rozdíl od strunatců byla zpevněna uhličitanem vápenatým. Vysokou organizací nervové a smyslové soustavy připomínali pancířnaté rybovité obratlovce. Zdá se, ţe zpočátku úspěšně konkurovali strunatcům a na počátku prvohor je dokonce předstihovali. Ale vnitřní kostra prvních' obratlovců, zpevněná fosforečnanem vápenatým, se ukázala progresivnější, takţe na konci devonu byli ka1cichordáti zatlačeni vyvíjejícími se rybovitými obratlovci. Obr. Vznik a nejstarší fáze vývoje obratlovců a ostnokoţců: vývoj obratlovců - 1 hypotetický předek druhoústých, 2 hypotetická forma, ze které vznikli křídloţábří, 3 dnes ţijící zástupce křídloţábrých (dvojţábřík - Rhabdopleura), 4 hypotetická pokročilejšífonna druhoústých, 5 dnes ţijící ţaludovec (Balanoglossus), 6 hypotetický předek sumky, 7 dnes ţijící sumka (Ascidia) - dospělý ţivočich, 8 dnes ţijící sumka (Ascidia) larva, 9 hypotetický předek strunatců, /O dnes ţijící kopinatec (Branchiostoma = Amphioxus). 11 primitivní rybovitý obratlovec (další pokračování vývoje viz obr. 7 na str. 40); vývoj ostnokoţců - 12 hypotetický předek ostnokoţců, 13 primitivní kalcichordát (Gyrocystis). 14 pokročilý kalcichordát (Mitrocystites), 15 hypotetický společnýpředek pohyblivých i přisedlých ostnokoţců. 16 primitivní ostnokoţec (Hemicystites), 17primitivní lilijice (Macrocystella)

12 U křídložábrých se vyvíjí kvalitativně vyšší dýchací orgán - ţaberní štěrbiny. Dospělí ţivočichové však ţijí přisedle a tvoří kolonie. Do jejich příbuzenstva patří vymřelí graptoliti, kteří představuji vrcholové stadium této linie. Vývojem ţaberních štěrbin se dýchání odděluje od příjmu potravy a vzniká kvalitativně nový směr vývoje. Aktivní pohyb vedl k vývoji trubicovitého těla s hlavovým a ocasním koncem. Na tomto vývojovém stupni zůstávají žaludovci, u kterých se vyvíjí vnitřní opora přední části těla, která má obdobnou stavbu jako struna hřbetní. Další zdokonalení ţaberního aparátu, vnitřní opěrné, svalové, nervové a smyslové soustavy nastalo u larvy pláštěnců (sumka). U pláštěnců však dochází v dospělosti ţivočicha k vývojové regresi. Progresívním směrem dalšího vývoje je zachování organizace těla larvy sumky aţ do dospělosti jedince (tzv. neotenie). Blízko tomuto vývojovému stupni stojí kopinatec. Nejvyšší vývojové úrovně dosáhli rybovití obratlovci s vnitřní kostrou, trubicovitou nervovou soustavou a dýcháním pomocí ţaber. Rybovití obratlovci vznikli zřejmě na rozhraní starohor a prvohor. Původně měli vesměs chrupavčitou vnitřní kostru a vnější pancíř sloţený buď z desek, nebo šupin. Ze čtyř samostatných vývojových linií (bezčelistní, pancířnatí, paryby a ryby) měly větší význam pouze poslední dvě větve. U paryb se redukuje vnější pancíř aţ na drobné destičky a kostra vţdy zůstává chrupavčitá. To umoţňuje např. ţralokům jejich extrémní pohyblivost. U ryb vnitřní kostra během vývoje zkostnaťuje. Ryby známe od siluru a jejich hlavní rozvoj spadá do středního devonu (současně s parybami), kdy se rozdělily v několik specializovaných směrů. Jedním z nich jsou la1okoploutví. Vyznačují se vznikem plic, otevřených do jícnu, coţ jim umoţňovalo dýchání vzdušného kyslíku. Párové ploutve sedí na svalnatých násadcích, umoţňujících pohyb i mimo vodní prostředí. Lalokoploutví se adaptovali na ţivot v mělkých vodních nádrţích a vývojově jsou důleţití jako předkové obojţivelníků. Obojživelníci jsou vývojová větev obratlovců, adaptovaná v dospělosti k alespoň dočasnému ţivotu na souši, zárodek se však vyvíjí ve vodě. Přechod z vody na souš (ve svrchním devonu; vedl ke zdokonalení plicního dýchání, ke změnám v oběhu krevním i ke změnám v hospodaření s vodou v těle. Pohyb na souši znamenal i přestavbu kostry. Přechod k plicnímu dýchání a ztráta ţaber vedly ke vzniku krku a k větší pohyblivosti hlavy. Primitivní formy obojţivelníků ţíly od devonu do triasu (ojediněle přeţívaly do spodní jury). V triasu se objevují některé nové skupiny, které se rozvinuly v juře. Jsou to např. obojţivelníci ocasatí a ţáby, které se přizpůsobily ke specifickému pohybu pomocí zadních nohou. Potomky obojţivelníků, kteří se značně specializovali k ţivotu na souši, jsou plazi. Vymanili se ze závislosti na vodním prostředí, coţ přineslo změny hlavně v zárodečném vývoji. Zárodek se vyvíjí v uzavřeném vajíčku se zárodečnými obaly a s embryonální tekutinou, která nahrazuje vodní prostředí. Nutnou změnou byl i vývoj pokoţky se šupinami, která chrání ţivočicha před vyschnutím, zdokonalení krevního oběhu, dýchací soustavy, a v neposlední řadě i další vývoj vnitřní kostry, hlavně vývoj kráčivé končetiny. Plazi se vyvinuli koncem karbonu a uţ od spodního permu je moţno rozeznat několik vývojových linií, z nichţ některé dosáhly vysoké specializace (např. ichtyosauři). vývojově nejdůleţitější jsou tekodonti a teriodonti. Tekodonti jsou lehce stavění suchozemští plazi, kteří dali vznik krokodýlům, veleještěrům (dinosaurům) a ptakoještěrům. Souběţně s ptakoještěry se vyvíjeli i ptáci jako druhá vývojová linie, dobývající vzduch. Dříve byli odvozováni rovněţ od tekodontů, dnes jsou spíše povaţováni za potomky malých dinosaurů. Rod Archaeopteryx, dříve povaţovaný za přechodný článek mezi plazy a ptáky, je zřejmě samostatnou linií, která získala schopnost letu nezávisle na ptácích. Teriodonti jsou skupinou permských plazů, která nese řadu znaků savců. Lze předpokládat, ţe zcela souběţně u několika linií teriodontů došlo na různé úrovni k postupné mamalizaci (přeměně plaza v savce). S prvními savci se setkáváme v triasu. Evoluční novinkou savců je jejich zárodečný vývoj, který zabraňuje nadbytečné ztrátě mláďat. Uţ v juře tvořili savci několik samostatných linií. Známe poměrně dobře jejich tělesnou stavbu, ale jejich zárodečný vývoj a péči o mláďata známe jen nedokonale. Vejcorodí, se kterými bývají někdy tito savci srovnáváni, jsou zřejmě různorodá skupina, jejíţ vývojovou minulost neznáme. V křídě se vyvíjejí dvě významné skupiny savců - vačnatci a placentálové, které představují vrchol vývoje obratlovců kenozoika. Vačnatci měli zprvu mírný vývojový předstih i početní převahu, ale od starších tře ti hor se dostávají do popředí placentálové. Od primitivních všeţravých placentálních "hmyzoţravců" můţeme odvodit několik vývojových linií vedoucích k šelmám, kopytnatcům, hlodavcům a primátům.

Základy biologie a ekologie VZNIK A VÝVOJ ŽIVOTA

Základy biologie a ekologie VZNIK A VÝVOJ ŽIVOTA Základy biologie a ekologie VZNIK A VÝVOJ ŽIVOTA Výsledky vzdělávání Učivo Ţák Základy biologie charakterizuje názory na vznik a vývoj vznik a vývoj ţivota na Zemi ţivota na Zemi, porovná délku vývoje

Více

Tento výukový materiál byl vytvořen v rámci projektu EU peníze školám. Základní škola a Mateřská škola Veřovice, příspěvková organizace

Tento výukový materiál byl vytvořen v rámci projektu EU peníze školám. Základní škola a Mateřská škola Veřovice, příspěvková organizace Tento výukový materiál byl vytvořen v rámci projektu EU peníze školám. Základní škola a Mateřská škola Veřovice, příspěvková organizace Kód materiálu: VY_32_INOVACE_12_PRVOHORY Název materiálu: Prvohory

Více

Hadaikum. Starohory. Prahory. Prvohory. Druhohory. Kenozoikum třetihory a čtvrtohory

Hadaikum. Starohory. Prahory. Prvohory. Druhohory. Kenozoikum třetihory a čtvrtohory Hadaikum 4,6 miliardy let 3,8 miliardy let Starohory 3,8 miliardy let 2,5 miliardy let Prahory 2,5 miliardy let 542 milionů let Prvohory 542 milionů let 251 miliónů let Druhohory 251 miliónů let 65,5 miliónů

Více

Modul 02 - Přírodovědné předměty

Modul 02 - Přírodovědné předměty Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 - Přírodovědné předměty Hana Gajdušková Hana

Více

Biologie - Sexta, 2. ročník

Biologie - Sexta, 2. ročník - Sexta, 2. ročník Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence občanská Kompetence sociální a personální Kompetence k podnikavosti Kompetence

Více

Rozvoj znalostí a kompetencí žáků v oblasti geověd na Gymnáziu Chotěboř a Základní škole a Mateřské škole Maleč Kameny a voda Život zakletý v kamenech Mgr. Eva Jirsová únor 2014 FYLOGENEZE ROSTLIN KVINTA,

Více

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM Vyučovací předmět : Období ročník : Učební texty : Přírodopis 3. období 9. ročník Danuše Kvasničková, Ekologický přírodopis pro 9. ročník ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií, nakl. Fortuna Praha 1998

Více

Očekávané výstupy podle RVP ZV Učivo předmětu Přesahy, poznámky. Poznáváme přírodu

Očekávané výstupy podle RVP ZV Učivo předmětu Přesahy, poznámky. Poznáváme přírodu Předmět: PŘÍRODOPIS Ročník: 6. Časová dotace: 2 hodiny týdně Očekávané výstupy podle RVP ZV Učivo předmětu Přesahy, poznámky Konkretizované tematické okruhy realizovaného průřezového tématu Poznáváme přírodu

Více

Biologie 2 obecná biologie Vznik Země a vývoj života na Zemi

Biologie 2 obecná biologie Vznik Země a vývoj života na Zemi Číslo projektu Název školy Autor Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 2 obecná biologie Vznik Země a vývoj života na Zemi Ročník 1. Datum

Více

Název: Vývoj rostlin. Autor: Mgr. Blanka Machová. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: Biologie

Název: Vývoj rostlin. Autor: Mgr. Blanka Machová. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: Biologie Název: Vývoj rostlin Výukové materiály Autor: Mgr. Blanka Machová Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět, mezipředmětové vztahy: Biologie Ročník: 3. (1. vyššího gymnázia) Tématický

Více

TEMATICKÝ PLÁN. září. říjen listopad prosinec

TEMATICKÝ PLÁN. září. říjen listopad prosinec Přírodopis 1- Černík a kol. Zoologie pracovní sešit - D. Králová Botanika pracovní sešit - D. Králová Přírodopis 6 pracovní sešit - Zapletal a kol.: 1. Země a život - vznik Země - slunce, atmosféra - fotosyntéza

Více

Maturitní témata Biologie MZ 2017

Maturitní témata Biologie MZ 2017 Maturitní témata Biologie MZ 2017 1. Buňka - stavba a funkce buněčných struktur - typy buněk - prokaryotní buňka - eukaryotní buňka - rozdíl mezi rostlinnou a živočišnou buňkou - buněčný cyklus - mitóza

Více

Zkoumání přírody. Myšlení a způsob života lidí vyšší nervová činnost odlišnosti člověka od ostatních organismů

Zkoumání přírody. Myšlení a způsob života lidí vyšší nervová činnost odlišnosti člověka od ostatních organismů Předmět: PŘÍRODOPIS Ročník: 9. Časová dotace: 1 hodina týdně Výstup předmětu Rozpracované očekávané výstupy Učivo předmětu Přesahy, poznámky Konkretizované tématické okruhy realizovaného průřezového tématu

Více

VÝVOJ ORGANISMŮ NA ZEMI Tým ZŠ J. A. K. Blatná

VÝVOJ ORGANISMŮ NA ZEMI Tým ZŠ J. A. K. Blatná VÝVOJ ORGANISMŮ NA ZEMI Tým ZŠ J. A. K. Blatná 1 Obsah: 1. Vznik a vývoj života, teorie vzniku života 2. Jak začal život 3. Éry vývoje života 4. Prekambrium 5. Prvohory, Druhohory, Třetihory, Čtvrtohory

Více

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie 1. ročník čtyřletého všeobecného a 5. ročník osmiletého studia Minimální počet známek za pololetí: 4 obecné základy biologie histologie rostlin vegetativní

Více

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie 1. ročník čtyřletého všeobecného a 5. ročník osmiletého studia Minimální počet známek za pololetí: 4 obecné základy biologie histologie rostlin vegetativní

Více

Vzdělávací obor Přírodopis - obsah 6.ročník

Vzdělávací obor Přírodopis - obsah 6.ročník 6.ročník Hlavní kompetence Učivo Navázání na dosažené kompetence Metody práce obor navázání na již zvládnuté ročník 1. OBECNÁ Kompetence k učení, k řešení problémů, 1.1 Vznik a vývoj života Vlastivěda

Více

Čas a jeho průběh. Časová osa

Čas a jeho průběh. Časová osa Čas a jeho průběh zobrazování času hodiny - kratší časové intervaly sekundy, minuty, hodiny kalendář delší časové intervaly dny, týdny, měsíce, roky časová osa velmi dlouhé časové intervaly století, tisíciletí,

Více

HROMADNÁ VYMÍRÁNÍ V GEOLOGICKÉ MINULOSTI ZEMĚ

HROMADNÁ VYMÍRÁNÍ V GEOLOGICKÉ MINULOSTI ZEMĚ Možnosti života ve Vesmíru HROMADNÁ VYMÍRÁNÍ V GEOLOGICKÉ MINULOSTI ZEMĚ Radek Mikuláš Geologický ústav AVČR, Praha Hromadné vymírání = událost, při které rychle klesá rozmanitost životních forem Jak objektivně

Více

5.6.3 Přírodopis povinný předmět

5.6.3 Přírodopis povinný předmět 5.6.3 Přírodopis povinný předmět Učební plán předmětu 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník 6. ročník 7. ročník 8. ročník 9. ročník 0 0 0 0 0 2 2 2 0+1 Předmět Přírodopis se vyučuje v dotaci

Více

Země živá planeta Vznik Země. Vývoj Země. Organické a anorganické látky. Atmosféra Člověk mění složení atmosféry. Člověk mění podnebí planety

Země živá planeta Vznik Země. Vývoj Země. Organické a anorganické látky. Atmosféra Člověk mění složení atmosféry. Člověk mění podnebí planety Vyučovací předmět Přídopis Týdenní hodinová dotace 2 hodiny Ročník Prima Roční hodinová dotace 72 hodin Výstupy Učivo Průřezová témata, mezipředmětové vztahy Žák porozumí rozdělení nebeských těles ve vesmíru

Více

orientuje se v přehledu vývoje organismů a rozliší základní projevy a podmínky života

orientuje se v přehledu vývoje organismů a rozliší základní projevy a podmínky života Přírodopis ZŠ Heřmánek vnímá ztrátu zájmu o přírodopis na úkor pragmatického rozhodování o budoucí profesi. Náš názor je, že přírodopis je nedílnou součástí všeobecného vzdělání, především protože vytváří

Více

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, 518 01 Dobruška 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA - 5.6.3 PŘÍRODOPIS - Přírodopis - 7. ročník

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, 518 01 Dobruška 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA - 5.6.3 PŘÍRODOPIS - Přírodopis - 7. ročník OBECNÁ BIOLOGIE A GENETIKA RVP ZV Obsah 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA 5.6.3 PŘÍRODOPIS Přírodopis 7. ročník RVP ZV Kód RVP ZV Očekávané výstupy ŠVP Školní očekávané výstupy ŠVP Učivo P9101 rozliší základní projevy

Více

I. Sekaniny1804 Přírodopis

I. Sekaniny1804 Přírodopis Přírodopis Charakteristika vyučovacího předmětu Obsahové, organizační a časové vymezení Vyučovací předmět Přírodopis je součástí vzdělávací oblasti Člověk a příroda. Vzdělávání v předmětu Přírodopis směřuje

Více

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Ontogeneze živočichů

Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT . Ontogeneze živočichů "Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Ontogeneze živočichů postembryonální vývoj 1/73 Ontogeneze živočichů = individuální vývoj živočichů, pokud vznikají

Více

Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje. 25.9.2009 Mgr.

Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje. 25.9.2009 Mgr. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 25.9.2009 Mgr. Petra Siřínková TŘETIHORY Paleogén Paleocén Eocén Oligocén Neogén Miocén Pliocén TŘETIHORY

Více

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie 1. ročník čtyřletého všeobecného a 5. ročník osmiletého studia všech daných okruhů a kontrola úplnosti sešitu. Do hodnocení žáka se obecné základy biologie

Více

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Přírodopis 6. ročník Zpracovala: RNDr. Šárka Semorádová Obecná biologie rozliší základní projevy a podmínky života, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů

Více

Tematický plán učiva BIOLOGIE

Tematický plán učiva BIOLOGIE Tematický plán učiva BIOLOGIE Třída: Prima Počet hodin za školní rok: 66 h 1. POZNÁVÁME PŘÍRODU 2. LES 2.1 Rostliny a houby našich lesů 2.2 Lesní patra 2.3 Živočichové v lesích 2.4 Vztahy živočichů a rostlin

Více

Předmět: Přírodopis Ročník 6. Výstup podle RVP Výstup podle ŠVP Téma Učivo Přesahy, vazby, průřezová témata,

Předmět: Přírodopis Ročník 6. Výstup podle RVP Výstup podle ŠVP Téma Učivo Přesahy, vazby, průřezová témata, Předmět: Přírodopis Ročník 6. Výstup podle RVP Výstup podle ŠVP Téma Učivo Přesahy, vazby, průřezová témata, Rozliší základní projevy a podmínky života. Uvede příklady výskytu organismů v určitém prostředí

Více

Vzdělávací oblast: Člověk a příroda. Vyučovací předmět: Biologie. Třída: Sekunda. Očekávané výstupy. Poznámky. Přesahy. Průřezová témata.

Vzdělávací oblast: Člověk a příroda. Vyučovací předmět: Biologie. Třída: Sekunda. Očekávané výstupy. Poznámky. Přesahy. Průřezová témata. Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vyučovací předmět: Biologie Třída: Sekunda Očekávané výstupy Žák: Vyjmenuje společné znaky strunatců Rozlišuje a porovnává základní vnější a vnitřní stavbu vybraných

Více

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 20 VY 32 INOVACE

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 20 VY 32 INOVACE Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace Šablona 20 VY 32 INOVACE 0115 0220 VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony Autor

Více

PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY

PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY 2010 Ing. Andrea Sikorová, Ph.D. 1 Problémy životního prostředí - organismy V této kapitole se dozvíte: Co je to organismus. Z čeho se organismus skládá. Jak se dělí

Více

VY_32_INOVACE_04.19 1/8 3.2.04.19 První organismy na Zemi První organismy na Zemi

VY_32_INOVACE_04.19 1/8 3.2.04.19 První organismy na Zemi První organismy na Zemi 1/8 3.2.04.19 cíl popsat vznik a vývoj života na naší planetě - analyzovat důkazy o jeho vývoji - odvodit význam zkamenělin - znát naleziště zkamenělin nejen u nás - popsat období prvohor až čtvrtohor

Více

Biologie - Kvinta, 1. ročník

Biologie - Kvinta, 1. ročník - Kvinta, 1. ročník Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti Kompetence

Více

PRAHORY A STAROHORY PROJEKT EU PENÍZE ŠKOLÁM OPERAČNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ PRO KONKURENCESCHOPNOST

PRAHORY A STAROHORY PROJEKT EU PENÍZE ŠKOLÁM OPERAČNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ PRO KONKURENCESCHOPNOST PRAHORY A STAROHORY PROJEKT EU PENÍZE ŠKOLÁM OPERAČNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ PRO KONKURENCESCHOPNOST VY_52_INOVACE_272 VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A PŘÍRODA VZDĚLÁVACÍ OBOR: PŘÍRODOPIS ROČNÍK: 9 PŘEDGEOLOGICKÉ

Více

VESMÍR. za počátek vesmíru považujeme velký třesk před 13,7 miliardami let. dochází k obrovskému uvolnění energie, která se rozpíná

VESMÍR. za počátek vesmíru považujeme velký třesk před 13,7 miliardami let. dochází k obrovskému uvolnění energie, která se rozpíná VESMÍR za počátek vesmíru považujeme velký třesk před 13,7 miliardami let dochází k obrovskému uvolnění energie, která se rozpíná vznikají první atomy, jako první se tvoří atomy vodíku HVĚZDY první hvězdy

Více

Maturitní zkouška z Biologie 2016 Gymnázium Hostivice, příspěvková organizace Komenského 141, Hostivice

Maturitní zkouška z Biologie 2016 Gymnázium Hostivice, příspěvková organizace Komenského 141, Hostivice 1. Buňka a. Podobnosti a rozdíly rostlinné a živočišné buňky b. Jednobuněčné organismy 2. Viry, sinice, bakterie a. Virové a bakteriální choroby b. Hospodářský význam bakterií 3. Prvoci a. Charakteristika

Více

Maturitní okruhy z biologie

Maturitní okruhy z biologie Maturitní okruhy z biologie Botanika 1. Nebuněčné formy živých soustav Viry základní charakteristika, rozmnožování, průběh virové infekce, význam virů. 2. Prokaryotické organismy Hlavní součásti prokaryotické

Více

II. Nástroje a metody, kterými ověřujeme plnění cílů

II. Nástroje a metody, kterými ověřujeme plnění cílů BIOLOGIE Gymnázium PORG Libeň Biologie je na PORGu Libeň vyučována jako samostatný předmět od sekundy do oktávy a navazuje na předmět Integrovaná přírodověda vyučovaný v primě. V sekundě, tercii a kvartě

Více

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, Dobruška 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA PŘÍRODOPIS - Přírodopis - 9. ročník

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, Dobruška 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA PŘÍRODOPIS - Přírodopis - 9. ročník OBECNÁ BIOLOGIE A GENETIKA RVP ZV Obsah 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA 5.6.3 PŘÍRODOPIS Přírodopis 9. ročník RVP ZV Kód RVP ZV Očekávané výstupy ŠVP Školní očekávané výstupy ŠVP Učivo P9101 rozliší základní projevy

Více

Základní škola, Ostrava Poruba, Bulharská 1532, příspěvková organizace

Základní škola, Ostrava Poruba, Bulharská 1532, příspěvková organizace Přírodopis - 6. ročník vznik, vývoj, rozmanitost, projevy života a jeho význam - výživa - dýchání - růst - rozmnožování - názory na vznik života OBECNÁ BIOLOGIE A GENETIKA Rozliší základní projevy a podmínky

Více

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry

Více

Historie vědy a techniky Vývoj techniky v pravěku. Marcela Efmertová efmertov@fel.cvut.cz

Historie vědy a techniky Vývoj techniky v pravěku. Marcela Efmertová efmertov@fel.cvut.cz Historie vědy a techniky Vývoj techniky v pravěku Marcela Efmertová efmertov@fel.cvut.cz Historická kritéria posuzování vývoje techniky v pravěku 1. Kritéria technologická z jakého materiálu a jakým způsobem

Více

očekávaný výstup Člověk a příroda 2. stupeň P rozlišit důsledky vnitřních a vnějších geologických dějů ročník 9. č. 25 název

očekávaný výstup Člověk a příroda 2. stupeň P rozlišit důsledky vnitřních a vnějších geologických dějů ročník 9. č. 25 název č. 25 název anotace očekávaný výstup druh učebního materiálu Pracovní list druh interaktivity Aktivita ročník 9. Vývoj zemské kůry a organismů V pracovních listech se žáci seznámí s vývojem zemské kůry

Více

ORGANISMY A SYSTÉM ŘASY A MECHOROSTY

ORGANISMY A SYSTÉM ŘASY A MECHOROSTY Zelené řasy Zelené řasy je významné oddělení jednobuněčných i mnohobuněčných stélkatých zelených rostlin. Představují blízké příbuzné vyšších rostlin, které se z jedné linie zelených řas vyvinuly. Stavba-

Více

STRUNATCI ŽIVOČICHOVÉ SE STRUNOU HŘBETNÍ PROJEKT EU PENÍZE ŠKOLÁM OPERAČNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ PRO KONKURENCESCHOPNOST VY_52_INOVACE_262 VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A PŘÍRODA VZDĚLÁVACÍ OBOR: PŘÍRODOPIS ROČNÍK:

Více

36-47-M/01 Chovatelství

36-47-M/01 Chovatelství Střední škola technická, Most, příspěvková organizace Dělnická 21, 434 01 Most PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY V JARNÍM I PODZIMNÍM OBDOBÍ ŠKOLNÍ ROK 2014/2015 Obor vzdělání 36-47-M/01 Chovatelství ŠVP

Více

Reálné gymnázium a základní škola města Prostějova Školní vzdělávací program pro ZV Ruku v ruce

Reálné gymnázium a základní škola města Prostějova Školní vzdělávací program pro ZV Ruku v ruce 6 ČLOVĚK A PŘÍRODA UČEBNÍ OSNOVY 6. 3 Přírodopis Časová dotace 6. ročník 2 hodiny 7. ročník 2 hodiny 9. ročník 2 hodiny Celková dotace na 2. stupni je 6 hodin. Charakteristika: Obsah předmětu navazuje

Více

1 ÚVOD DO UČIVA DĚJEPISU

1 ÚVOD DO UČIVA DĚJEPISU 1 ÚVOD DO UČIVA DĚJEPISU Promysli a vypiš k čemu všemu je člověku dobrá znalost historie Pokus se co nejlépe určit tyto historické prameny. Kam patří? PROČ SE UČÍME DĚJEPIS historie je věda, která zkoumá

Více

Gymnázium Aloise Jiráska, Litomyšl, T. G. Masaryka 590

Gymnázium Aloise Jiráska, Litomyšl, T. G. Masaryka 590 , T. G. Masaryka 590 Dodatek č. 1 ke Školnímu vzdělávacímu programu pro nižší stupeň gymnázia (zpracován podle RVP ZV) Tímto dodatkem se mění osnovy předmětu Biologie a geologie pro primu od školního roku

Více

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

Číslo a název projektu Číslo a název šablony Číslo a název projektu Číslo a název šablony DUM číslo a název CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT SSOS_ZE_1.05

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Přírodovědné

Více

Učební osnovy předmětu Biologie

Učební osnovy předmětu Biologie (kvinta a sexta) Učební osnovy předmětu Biologie Charakteristika předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacích oborů Biologie a Geologie. Integruje část vzdělávacího

Více

Výukové environmentální programy s mezipředmětovými vazbami

Výukové environmentální programy s mezipředmětovými vazbami Výukové environmentální programy s mezipředmětovými vazbami Ekologie, krajina a životní prostředí, ochrana životního prostředí, geologie a pedologie, praxe (Ing. Lenka Zámečníková) I) pracovní listy, poznávačky,

Více

VY_52_INOVACE_ / Obojživelníci Obojživelníci ve vodě i na souši

VY_52_INOVACE_ / Obojživelníci Obojživelníci ve vodě i na souši 1/5 5.2.02.6 ve vodě i na souši Cíl - popsat vnější a vnitřní stavbu těla obojživelníků - pochopit způsob rozmnožování a jejich vývin - vysvětlit přizpůsobení obojživelníků vodnímu prostředí - odvodit

Více

NÁZEV ŠKOLY: Základní škola a Mateřská škola Jakubčovice nad Odrou okres Nový Jičín, příspěvková organizace

NÁZEV ŠKOLY: Základní škola a Mateřská škola Jakubčovice nad Odrou okres Nový Jičín, příspěvková organizace NÁZEV ŠKOLY: Základní škola a Mateřská škola Jakubčovice nad Odrou okres Nový Jičín, příspěvková organizace AUTOR: Mgr. Šrámková Lenka NÁZEV: VY_32_INOVACE_2.3.20.5._PŘ TÉMA: třídění živých organismů ČÍSLO

Více

Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Mgr.Petra Siřínková

Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Mgr.Petra Siřínková Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 12.2.2010 Mgr.Petra Siřínková BIOTICKÉ PODMÍNKY ŽIVOTA Populace Biocenóza Ekosystém Biosféra POPULACE

Více

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, Dobruška 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA PŘÍRODOPIS - Přírodopis - 8. ročník

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, Dobruška 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA PŘÍRODOPIS - Přírodopis - 8. ročník OBECNÁ BIOLOGIE A GENETIKA RVP ZV Obsah 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA 5.6.3 PŘÍRODOPIS Přírodopis 8. ročník RVP ZV Kód RVP ZV Očekávané výstupy ŠVP Školní očekávané výstupy ŠVP Učivo P9101 rozliší základní projevy

Více

Otázka: Vznik a vývoj života. Předmět: Biologie. Přidal(a): wampicek

Otázka: Vznik a vývoj života. Předmět: Biologie. Přidal(a): wampicek Otázka: Vznik a vývoj života Předmět: Biologie Přidal(a): wampicek - je považován za součást celkového vývoje Země. Země vznikla asi před 4.6 miliardami let. Nejstarší doklady o životě na Zemi jsou staré

Více

O O B J O ŽIV I E V LNÍC Í I

O O B J O ŽIV I E V LNÍC Í I Základní škola a mateřská škola Lázně Kynžvart NÁZEV: VY_32_INOVACE_01_CJS_03 Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Ročník: 5. Autor: Pavlína Sedláková NÁZEV: VY_32_INOVACE_01_CJS _ 09 Vzdělávací oblast:

Více

PŘÍRODOPIS. 6. 9. ročník. Charakteristika předmětu. Obsahové, časové a organizační vymezení

PŘÍRODOPIS. 6. 9. ročník. Charakteristika předmětu. Obsahové, časové a organizační vymezení Charakteristika předmětu PŘÍRODOPIS 6. 9. ročník Obsahové, časové a organizační vymezení Předmět Přírodopis je vyučován jako samostatný předmět v 6., 7., 8., a 9., ročníku po 2 vyučovacích hodinách týdně.

Více

Předmět: PŘÍRODOPIS Ročník: 7. ŠVP Základní škola Brno, Hroznová 1. Výstupy předmětu

Předmět: PŘÍRODOPIS Ročník: 7. ŠVP Základní škola Brno, Hroznová 1. Výstupy předmětu Opakování učiva 6. ročníku. opakovat základní učivo 6. ročníku: - stavba a funkce rostlinné a živočišné buňky - bezobratlí: vývoj orgánových soustav (nervová, trávicí, oběhová ), základní skupiny (žahavci,

Více

PROČ ROSTLINA KVETE Při opylení

PROČ ROSTLINA KVETE Při opylení - Při opylení je pylové zrno přeneseno u nahosemenných rostlin na nahé vajíčko nebo u krytosemenných rostlin na bliznu pestíku. - Květy semenných rostlin jsou přizpůsobeny různému způsobu opylení. - U

Více

Maturitní témata BIOLOGIE

Maturitní témata BIOLOGIE Maturitní témata BIOLOGIE 1. BIOLOGIE ČLOVĚKA. KŮŽE. TERMOREGULACE LIDSKÉHO ORGANISMU. 2. BIOLOGIE ČLOVĚKA. SOUSTAVA OPĚRNÁ A POHYBOVÁ. 3. BIOLOGIE ČLOVĚKA. SOUSTAVA KREVNÍHO OBĚHU, TĚLNÍ TEKUTINY. 4.

Více

Viry. Bakterie. Buňka

Viry. Bakterie. Buňka - způsobu myšlení, které vyžaduje ověřování vyslovovaných domněnek o přírodních faktech více nezávislými způsoby - dokáže jednoduše popsat vznik atmosféry a hydrosféry - vysvětlí význam Slunce, kyslíku,

Více

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT ZŠ a MŠ Slapy, Slapy 34, 391 76 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Vzdělávací materiál: Powerpointová prezentace ppt. Jméno autora: Mgr. Soňa Růžičková Datum vytvoření: 9. červenec 2013

Více

REPRODUKCE A ONTOGENEZE Od spermie s vajíčkem až po zralého jedince. Co bylo dřív? Slepice nebo vejce?

REPRODUKCE A ONTOGENEZE Od spermie s vajíčkem až po zralého jedince. Co bylo dřív? Slepice nebo vejce? REPRODUKCE A ONTOGENEZE Od spermie s vajíčkem až po zralého jedince Co bylo dřív? Slepice nebo vejce? Rozmnožování Rozmnožování (reprodukce) může být nepohlavní (vegetativní, asexuální) pohlavní (sexuální;

Více

Předmět: PŘÍRODOPIS Ročník: 6.

Předmět: PŘÍRODOPIS Ročník: 6. Předmět: PŘÍRODOPIS Ročník: 6. Výstupy z RVP Školní výstupy Učivo Mezipředm. vazby, PT Obecná biologie a genetika - rozliší základní projevy a podmínky, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů -

Více

Vladimír Vinter

Vladimír Vinter Přehled vývojových cyklů cévnatých rostlin U nejstarších psilofytních rostlin se gametofyt pravděpodobně morfologicky neodlišoval od sporofytu. Rozdíl byl pouze v počtu chromozomů a také v tom, že na gametofytu

Více

Biologie - Sekunda. porovná vnitřní a vnější stavbu živočichů za použití osvojené

Biologie - Sekunda. porovná vnitřní a vnější stavbu živočichů za použití osvojené - Sekunda Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence občanská Kompetence sociální a personální Kompetence k učení Kompetence pracovní Učivo

Více

vznik života na Zemi organické a anorganické látky a přírodními jevy ekosystémy, živé a neživé složky přírodního prostředí

vznik života na Zemi organické a anorganické látky a přírodními jevy ekosystémy, živé a neživé složky přírodního prostředí prima Země a život Ekologie vysvětlí vznik země a vývoj života na Zemi diskutuje o různých možnostech vzniku vývoje života na Zemi rozliší, co patří mezi organické a anorganické látky, a vysvětlí jejich

Více

Číslo materiálu: VY 32 INOVACE 18/08

Číslo materiálu: VY 32 INOVACE 18/08 Číslo materiálu: Název materiálu: PÍSEMNÉ OPKOVCÍ TESTY 1.pololetí Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.1486 Zpracovala: Marcela Kováříková 1. Co je symbioza. Jaký je rozdíl mezi symbiozou a parazitismem.

Více

DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL

DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL Pořadové číslo DUM 254 Jméno autora Jana Malečová Datum, ve kterém byl DUM vytvořen 3.4.2012 Ročník, pro který je DUM určen 9. Vzdělávací oblast (klíčová slova) Metodický list

Více

Školní vzdělávací program - Základní škola, Nový Hrádek, okres Náchod. Část V. Osnovy

Školní vzdělávací program - Základní škola, Nový Hrádek, okres Náchod. Část V. Osnovy Část V. Osnovy I. stupeň KAPITOLA 7. - PŘÍRODOVĚDA Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Vzdělávací obor - vyučovací předmět: Člověk a jeho svět - Přírodověda 1. CHARAKTERISTIKA VYUČOVACÍHO PŘEDMĚTU PŘÍRODOVĚDA

Více

VY_52_INOVACE_02.17 1/5 5.2.02.17 Savci vývoj, přizpůsobování prostředí Savci

VY_52_INOVACE_02.17 1/5 5.2.02.17 Savci vývoj, přizpůsobování prostředí Savci 1/5 5.2.02.17 Savci Cíl chápat rozmanitost živočišné říše - popsat vývoj savců - odvodit společné rysy savců - vysvětlit význam stavby těla s ohledem na jejich způsob života - znát orgánovou stavbu savců

Více

SSOS_ZE_1.10 Příroda projevy živé hmoty

SSOS_ZE_1.10 Příroda projevy živé hmoty Číslo a název projektu Číslo a název šablony CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT DUM číslo a název SSOS_ZE_1.10

Více

Environmentální výchova základní podmínky života, ekosystémy, lidské aktivity a problémy životního prostředí, vztah člověka k prostředí

Environmentální výchova základní podmínky života, ekosystémy, lidské aktivity a problémy životního prostředí, vztah člověka k prostředí Předmět: PŘÍRODOPIS Vzdělávací oblast: ČLOVĚK A PŘÍRODA Charakteristika předmětu Časové a organizační vymezení předmětu Průřezová témata Metody a formy práce Předmět vede žáky k seznámení s živou i neživou

Více

a) paleontologie b) mineralogie c) petrologie

a) paleontologie b) mineralogie c) petrologie Jak se nazývá věda, která se zabývá studiem zkamenělin? paleontologie mineralogie petrologie Tvoje odpověď: paleontologie Paleontologie je přírodní věda o životě v průběhu vývoje života na zemi (v jednotlivých

Více

Kameny a voda. Geobotanika

Kameny a voda. Geobotanika Rozvoj znalostí a kompetencí žáků v oblasti geověd na Gymnáziu Chotěboř a Základní škole a Mateřské škole Maleč Kameny a voda Geobotanika Mgr. Irena Žáková březen 2014 FYTOGEOGRAFIE Vědní obory všeobecné

Více

Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vyučovací předmět: Přírodopis Ročník: 9. Průřezová témata,

Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vyučovací předmět: Přírodopis Ročník: 9. Průřezová témata, Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Žák: - charakterizuje postavení Země ve Sluneční soustavě a význam vytvoření základních podmínek pro život (teplo, světlo) Země ve vesmíru F Sluneční soustava - popíše

Více

Ekologie a její obory, vztahy mezi organismy a prostředím

Ekologie a její obory, vztahy mezi organismy a prostředím Variace 1 Ekologie a její obory, vztahy mezi organismy a prostředím Autor: Mgr. Jaromír JUŘEK Kopírování a jakékoliv další využití výukového materiálu je povoleno pouze s uvedením odkazu na www.jarjurek.cz.

Více

Kompetence komunikativní - rozvíjíme diskusi, obhajobu názorů - vedeme žáky k formulaci názorů a myšlenek k tvorbě referátů a aktualit

Kompetence komunikativní - rozvíjíme diskusi, obhajobu názorů - vedeme žáky k formulaci názorů a myšlenek k tvorbě referátů a aktualit 4.6.3. Přírodopis A) Charakteristika předmětu Přírodopis se na naší škole vyučuje v každém ročníku 1-2 hodiny týdně (viz. Učební plán). V 6. ročníku se rozvíjí také průřezové téma environmentální výchova

Více

Učební osnovy Přírodopis

Učební osnovy Přírodopis Učební osnovy Přírodopis PŘEDMĚT: Přírodopis ročník: 6. Výstup Ročníkový výstup Doporučené učivo Související PT 1. rozliší základní projevy a podmínky života, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů

Více

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. D. Kvasničková a kol.: Ekologický přírodopis pro 7. ročník ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií, 1. a 2.

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. D. Kvasničková a kol.: Ekologický přírodopis pro 7. ročník ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií, 1. a 2. Vyučovací předmět : Období ročník : Učební texty : Přírodopis 3. období 7. ročník D. Kvasničková a kol.: Ekologický přírodopis pro 7. ročník ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií, 1. a 2. část Očekávané

Více

OPAKOVÁNÍ VĚDNÍ OBORY, NEŽIVÁ PŘÍRODA

OPAKOVÁNÍ VĚDNÍ OBORY, NEŽIVÁ PŘÍRODA 1. POPIŠ OBRÁZEK ZNÁZORŇUJÍCÍ PRŮBĚH FOTOSYNTÉZY. OPAKOVÁNÍ VĚDNÍ OBORY, NEŽIVÁ PŘÍRODA 1 2. POPIŠ SLOŽENÍ SOUČASNÉ ATMOSFÉRY (uveď, který z plynů v současné atmosféře je znázorněn modrou, žlutou a černou

Více

Evoluce člověka a její modely

Evoluce člověka a její modely a její modely a její modely 2) z genetického pohledu a možné scénáře zajímá nás, co se dělo v posledních 2 milionech let a jak se to dělo (evoluce rodu Homo) přestože je to velmi krátké období v historii

Více

GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie

GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti Historie Základní informace Genetika = věda zabývající se dědičností a proměnlivostí živých soustav sleduje variabilitu (=rozdílnost) a přenos druhových a dědičných

Více

Základní škola a mateřská škola, Ostrava-Hrabůvka, Mitušova 16, příspěvková organizace Školní vzdělávací program 2. stupeň, Člověk a příroda

Základní škola a mateřská škola, Ostrava-Hrabůvka, Mitušova 16, příspěvková organizace Školní vzdělávací program 2. stupeň, Člověk a příroda Základní škola a mateřská škola, Ostrava-Hrabůvka, Mitušova 16, příspěvková organizace Přírodopis 7. ročník Výstupy ŠVP Učivo Přesahy, metody a průřezová témata Žák 1. Zoologie chápe, proč obratlovce řadíme

Více

BIOLOGIE. Gymnázium Nový PORG

BIOLOGIE. Gymnázium Nový PORG BIOLOGIE Gymnázium Nový PORG Biologii vyučujeme na gymnáziu Nový PORG jako samostatný předmět od primy do tercie a v kvintě a sextě. Biologii vyučujeme v češtině a rozvíjíme v ní a doplňujeme témata probíraná

Více

Rozvoj znalostí a kompetencí žáků v oblasti geověd na Gymnáziu Chotěboř a Základní škole a Mateřské škole Maleč Kameny a voda Život zakletý v kamenech FOSILIE ICHNOFOSILIE PSEUDOFOSILIE ŽIVOUCÍ ZKAMENĚLINY

Více

Přehled vzdělávacích materiálů

Přehled vzdělávacích materiálů Přehled vzdělávacích materiálů Název školy Název a číslo OP Název šablony klíčové aktivity Název sady vzdělávacích materiálů Jméno tvůrce vzdělávací sady Číslo sady Anotace Základní škola Ţeliv Novými

Více

A B C D E F 1 Vzdělávací oblast: Člověk a příroda 2 Vzdělávací obor: Přírodopis 3 Ročník: 7. 4 Klíčové kompetence (Dílčí kompetence) Zoologie

A B C D E F 1 Vzdělávací oblast: Člověk a příroda 2 Vzdělávací obor: Přírodopis 3 Ročník: 7. 4 Klíčové kompetence (Dílčí kompetence) Zoologie A B C D E F 1 Vzdělávací oblast: Člověk a příroda 2 Vzdělávací obor: Přírodopis 3 Ročník: 7. 4 Klíčové kompetence (Dílčí kompetence) 5 Kompetence občanské respektuje přesvědčení druhých je si vědom svých

Více

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Název školy Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor Mgr. Martin Hnilo Tematická oblast Biologie 2 Zoologický systém. Embryogeneze. Ročník 2. Datum tvorby 02.09.2013

Více

Základní škola a mateřská škola, Ostrava-Hrabůvka, Mitušova 16, příspěvková organizace Školní vzdělávací program 2. stupeň, Člověk a příroda

Základní škola a mateřská škola, Ostrava-Hrabůvka, Mitušova 16, příspěvková organizace Školní vzdělávací program 2. stupeň, Člověk a příroda Přírodopis 8. ročník Výstupy ŠVP Učivo Přesahy, metody a průřezová témata Žák popíše stavbu těla savců a základní charakteristiku. Vysvětlí přizpůsobení savců prostředí a způsobu života (např. kytovci,

Více

Správně zařazuje organismy do systému organismů a porovná je na úrovni říší a kmenů. Popíše a vysvětlí průběh fotosyntézy a dýchání u organismů.

Správně zařazuje organismy do systému organismů a porovná je na úrovni říší a kmenů. Popíše a vysvětlí průběh fotosyntézy a dýchání u organismů. Vyučovací předmět: Ročník Předmět 6 P 6 Průřezová témata Mezipředmět. vazby (ovzduší, voda, F, Z Přírodopis (P) Školní výstupy Učivo (pojmy) Poznámka Vysvětlí vznik atmosféry, hydrosféry a života na Zemi.

Více

Úvod do předmětu. třídí organismy a zařadí je do říší a nižších taxonomických jednotek

Úvod do předmětu. třídí organismy a zařadí je do říší a nižších taxonomických jednotek A B C D E F Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Přírodopis 3 Ročník: 6. 4 Klíčové kompetence (Dílčí kompetence) 5 Kompetence k učení vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Téma / kapitola Dělnická 6. 7. třídy ZŠ základní

Více

Otázka 22 Rozmnožování rostlin

Otázka 22 Rozmnožování rostlin Otázka 22 Rozmnožování rostlin a) Nepohlavně (vegetativně): 1. Způsoby rozmnožování u rostlin: typ množení, kdy nový jedinec vzniká z jediné buňky, tkáně, nebo části orgánu o některé rostliny vytvářejí

Více

KAPRAĎOROSTY. 2011 Mgr. Božena Závodná. Obr.1. Obr.4

KAPRAĎOROSTY. 2011 Mgr. Božena Závodná. Obr.1. Obr.4 Obr.3 Obr.2 KAPRAĎOROSTY Obr.1 Obr.4 2011 Mgr. Božena Závodná Kapradiny, přesličky a plavuně jsou vývojově dokonalejší skupinou rostlin než mechorosty. Kapradiny, přesličky a plavuně mají vytvořeny kořeny,

Více