OBSAH HNUTÍ HARE KRŠNA Z RÙZNÝCH ÚHLÙ POHLEDU

Transkript

1 HNUTÍ HARE KRŠNA Z RÙZNÝCH ÚHLÙ POHLEDU Martin Fárek Se svými zpívajícími prùvody v ulicích velkých mìst, nepøehlédnutelnou misijní èinností v podobì prodeje knih, ale také velkými festivaly, je hnutí Hare Kršna (anglickou zkratkou také ISKCON) jednou z nejviditelnìjších alternativních náboženských skupin u nás. Než se pustím do krátkého pøedstavení struktury a obsahu tématu tohoto èísla, chci vyslovit podìkování redakci Dingiru za pozvání, abych se podílel se na jeho koncepci. Inspirací mi byla publikace The Hare Krishna Movement: The Postcharismatic Fate of a Religious Transplant (Hnutí Hare Kršna: Post-charismatické osudy pøesazeného náboženství), kterou editovali Edwin F. Bryant a Maria L. Ekstrand. V této nedávné knize totiž zaznívají rùzné hlasy: akademiètí badatelé prezentují své analýzy, souèasní i bývalí èlenové hnutí se vyjadøují k osobì zakladatele i k rùzným, nìkdy velmi kontroverzním událostem z dnes již více než ètyøicetileté historie organizace. Aèkoliv ani jedna z uvedených stran nemusí souhlasit s názory tìch druhých, považuji za dùležitou skuteènost, že zde zaznìly všechny tyto rùzné hlasy. Pøi studiu souèasných náboženských skupin se badatel chtì nechtì dostává do složité sítì vzájemnì propletených vztahù a zájmù. On sám je pøitom souèástí celkového obrazu a alespoò na zaèátku by tedy mìl naslouchat všem úèastníkùm svého pøíbìhu. Autoøi a mluvèí následujících èlánkù byli osloveni právì s tímto zámìrem: aby si ètenáøi mohli vyslechnout hlasy z rùzných perspektiv. Èlánek z mého pera je vìnován zakladateli hnutí Hare Kršna - A. È. Bhaktivédántovi Svámínovi. Snažím se alespoò ve struènosti nastínit, z jaké tradice vycházel, jak pøedstavoval dávnou indickou tradici oddanosti ke Kršnovi v prostøedí Spojených státù 60. a 70. let, a také poukazuji na nìkolik jeho specifických dùrazù pøi výkladu višnuistického uèení a praxe. Mgr. Jaroslav Klepal se zabývá pojetím božstva Kršny z pohledu kulturní antropologie. Pøíspìvek vychází z autorova dlouhodobého terénního výzkumu, základu jeho diplomové práce. Jaroslav Klepal je v souèasné dobì doktorandem na Ústavu etnologie filozofické fakulty UK v Praze. Na poèátky hnutí Hare Kršna u nás zavzpomínal Tomáš Kobes (Tattvadarší dás), jeden z prvních vážných oddaných Kršny v komunistickém Èeskoslovensku a pozdìji pøekladatel øady knih a pøednášek do èeštiny. Jeho vzpomínky jsou doprovázeny nìkolika málo známými fotografiemi. Tattvadarší dása už nìkolik let provozuje internetové stránky kde se snaží dát prostor rùzným liniím tradice hnutí Hare Kršna. K historii hnutí v Èeské republice se vyjadøuje i jeho místní statutární vedoucí Antonín Valer (Trilókátma dás). Dozvídáme se v nìm o pùsobení skupinky oddaných v pohnutých dnech revoluce 1989, a dále o pøevážnì misijních èinnostech organizace v dalších letech až do souèasnosti. Èlánek doplòují krátké rozhovory se souèasnými vedoucími pražského Centra pro védská studia a farmy Kršnùv dvùr. Pokud hovoøíme o hnutí Hare Kršna, je na místì zmínit také jeho bývalé èleny, kteøí se nakonec rozhodli pro uèitele z jiných kršnovských skupin. Rozhovory s tìmito žáky mají pøiblížit jejich pohled na vìc. K tématu se vztahuje rovnìž èerstvá reportáž z oslav Èaitanjova narození tak, jak probíhaly 3. bøezna letošního roku na Kršnovì dvoøe v Mìsteèku u Benešova. O své zážitky se podìlili Martin Koøínek a fotograf Vojtìch Tutr. Zajímavým fenoménem je Hnutí za obrodu ISKCONu (IRM), které vystupuje pøedevším proti souèasnému oficiálnímu pojetí duchovního uèitele v organizaci. Po krátkém uvedení následuje pøíbìh Václava Dvoøáka, který žil nìkolik let na farmì Kršnùv dvùr, a pak si našel cestu až ke zmínìnému reformnímu hnutí. Tento pøíbìh téma hnutí Hare Kršna v Dingiru završuje. n OBSAH Tichá revoluce (Michal Malý)... 2 Zahranièí Nevìøící a registrace (Zdenìk Vojtíšek)... 5 Z domova Støípky promìn v èeském satanismu... 6 (Luboš Majzlík) Téma Misionáø a teolog oddanosti ke Kršnovi... 8 (Martin Fárek) Kršnovy každodenní intervence (Jaroslav Klepal).. 11 Poèátky hnutí Hare Kršna u nás (Tattva-darší dás) Oddaní u nás po roce 1989 (Trilokátma dás) Reportáž Den na rozezpívané ekofarmì (Martin Koøínek) Rozhovor O dùležitosti gurua (Martin Fárek) Téma Kdo následuje Prabhupádu? (Martin Fárek / Václav Dvoøák) Info-servis Události Rejstøík Recenze A. Kvasnièková: Náboženství jako kolektivní pamì (Miloš Mrázek) Práce studentù Èo sa stalo v hnutí Nazaret (Iveta Husenicová) Dopisy

2 Posun v nauce o zákazu transfúzí u svìdkù Jehovových TICHÁ REVOLUCE Michal Malý Asi nejdiskutovanìjší a nejvíce kontroverzní rys náboženství svìdkù Jehovových - nauka o zákazu transfúzí krve, se pozvolna mìní. Od zcela radikálního postoje odmítajícího témìø vše, co mìlo nìco spoleèného s lékaøským použitím krve, který byl direktivnì nastolen v roce 1945, dochází ke zmìnám umožòujícím svìdkùm používat èásti krve (frakce) a též mnohé døíve zapovìzené lékaøské postupy.. Jak bylo ukázáno v èlánku Svìdkové Jehovovi a otázka krve. Èí volba a èí svìdomí, 1 prošla nauka svìdkù Jehovových o zákazu transfúzí krve bìhem let mnoha zmìnami. Nìkteré z nich znamenaly zcela protichùdné obraty v postojích. Napøíklad jen bìhem let se ètyøikrát zmìnil pohled na pøípustnost èi nepøípustnost pøijímání krevního séra. V roce 1967 byly v èasopise Strážná vìž 2 pøirovnány transplantace orgánù ke kanibalismu, a zákaz transplantací byl oficiálnì odvolán až v roce Tyto a mnohé další významné pøevraty v uèení vedly mnoho svìdkù ke zkoumání vlastního svìdomí. Protože je tato nauka spjata s otázkou života a smrti, vzniklo v roce 1997 v øadách svìdkù Jehovových disidentské hnutí Spojenectví svìdkù Jehovových za reformu v otázce krve. 3 Nejvýznamnìjší zmìna V roce 2000, kromì jiného také jako dùsledek vzrùstajícího celosvìtového tlaku tohoto disidentského hnutí, došlo ke dvìma zásadním zmìnám v oficiálním postoji Spoleènosti Strážná vìž v nauce o zákazu transfúzí krve. Prùlomové prohlášení se objevilo v nenápadné zmínce v èlánku ve Strážné vìži z 15. èervna Bylo zde uvedeno, že Nìkteøí køes ané odmítají transfúze plné krve, èervených krvinek, bílých krvinek, destièek èi plazmy. Souhlasí však, aby jim lékaø podal frakce získané z tìchto základních složek. Pokud však jde o frakce tìchto základních složek, musí se každý køes an po dùkladném rozjímání spojeném s modlitbou rozhodnout sám na základì svého svìdomí. Co zmínka o krevních frakcích znamenala? Pøedevším další zmatek. Jednak v myslích svìdkù Jehovových, protože pochopení souèasného postoje vyžaduje již znaèné znalosti o složení a zpùsobu použití krve, jednak i mezi lékaøi, kteøí sice tyto znalosti mají, ale jsou zmateni postojem, který znamená, že svìdkové sice deklarují svoje odmítání krve, ale zároveò mohou pøijmout èásti krve ve formì frakcí. Kromì plné krve mají svìdkové odmítat transfúze ètyø základních složek (neboli frakcí) krve - èervených krvinek, bílých krvinek, destièek a plazmy. To mùže znamenat v nìkterých pøípadech neøešitelný medicínský problém, nebo napøíklad za destièky, které je nutné èasto podávat u dìtí léèených cytostatiky, zatím neexistuje žádná náhrada. Mùže to vést k pøerušení léèby a smrti malého pacienta, který by se jinak s vysokou pravdìpodobností mohl zcela uzdravit. Frakce z frakcí Z èlánku však vyplynulo, že je možné pøijímat frakce z frakcí (ze základních složek) krve. Je to podobné, jakoby nìkdo øekl: Nesmíš si koupit dùm (plná krev). Nesmíš si koupit ani byty v tomto domì (základní frakce). Ale smíš si koupit jakoukoliv místnost v kterémkoliv bytì tohoto domu (frakce z frakcí). Odmítání transfúze krve má dle svìdkù v první øadì náboženský dùvod, nikoliv zdravotní. Nauka je založena na tøech základních textech z Bible: zákaz jedení krve byl dán Noemovi (1. Mojžíšova 9,3-4), kodifikován v mojžíšském zákonì (3. Mojžíšova 17,13-14) a pøenesen na køes- any (Skutky 15,28-29). Se svìdky Jehovovými bylo již o tìchto textech svedeno verbálnì mnoho bitev èasto s patovým výsledkem. Logické vysvìtlení, proè je možné pøijímat frakce z frakcí a zároveò nepøijímat frakce základní, v tìchto textech ale nemá oporu. Jediné zdùvodnìní, které svìdkové Jehovovi ve své literatuøe nabízejí pro podporu tohoto postoje, nemá náboženský, ale medicínský pùvod. Strážná vìž 5 uvádí pøíklad oddìleného krevního obìhu matky a plodu v jejím lùnì. Bariéru mezi nimi tvoøí placenta, pøes niž mohou nìkteré frakce krve vzájemnì pøecházet. V èlánku je øeèeno: To, že nìkteré bílkovinné složky plasmy pøirozenì pøecházejí do krve jiného jedince (plodu), mùže být další vìcí k úvaze, když se køes an rozhoduje, zda pøijme injekce malých složek plasmy. Revoluce, èi lépe evoluce spoèívá právì v možnosti pøijímání frakcí, které byly v roce 1961 výslovnì ve Strážné vìži 6 zakázány: Jestliže máme dùvod vìøit, že nìkterý produkt obsahuje krev nebo frakci z krve jestliže nálepka øíká, že tablety obsahují hemoglobin je to z krve a køes ané vìdí, aniž by se museli ptát, že se musí vyvarovat takových pøípravkù. To je velmi významný posun, dávající pøedevším lékaøùm mnohem širší možnosti v léèbì pacientù, odmítajících transfúze krve. Exkomunikace Druhá zásadní zmìna, k níž došlo v roce 2000, se týká vykonávání církevního soudu. Od roku do roku 2000 platilo, že svìdek Jehovùv, který pøijal transfúzi krve a úèinnì nelitoval svého èinu, mohl být na základì posouzení svého pøípadu právním výborem ze sboru vylouèen - exkomunikován. Od dubna roku 2000 již nejsou za pøijetí transfúze krve vylouèeni ani nekající se høíšníci, ale je na nì pohlíženo jako na ty, kteøí svým jednáním a pøetrvávajícím postojem dávají najevo, že si nadále nepøejí být svìdky Jehovovými, a sami se oddìlili od sboru Jehovova lidu. 7 Ve svém dùsledku se na toho, kdo se oddìlil, pohlíží stejnì jako na vylouèeného. Na èlovìka, který se sám oddìlí z jakéhokoliv dùvodu od svìdkù Jehovových, jsou uplatòovány stejné sankce jako na toho, kdo byl vylouèen. Svìdkové Jehovovi se nestýkají a ani ne- Odpadlíci jsou osoby, které úmyslnì rozšiøují nauky, které jsou v rozporu s biblickou pravdou, jak ji vyuèují svìdkové Jehovovi (tvrdošíjnì na nich trvají a mluví o nich). Z knihy Dávejte pozor sami na sebe a na celé stádo. New York: Watchtower Bible and Tract Society; 1991:

3 komunikují žádným zpùsobem (vèetnì spoleèenského pozdravu) s žádným bývalým èlenem. Jedinou výjimku mají pøíbuzní, pokud žijí s bývalým svìdkem ( vylouèeným èi oddìleným ) v jedné domácnosti. Pokud nìkdo porušuje toto opatøení a nelituje toho, mùže být za kontakt s bývalým svìdkem též exkomunikován. 8 Dùvodem zmìny v trestu bylo pravdìpodobnì zlepšit image svìdkù Jehovových vùèi veøejnosti. Díky této procedurální zmìnì (zmìnì slova) již mohou svìdkové veøejnì prohlásit, že za pøijetí transfúze krve nevyluèují. 9 Krevní frakce a nové lékaøské postupy pøi léèbì s krví V literatuøe svìdkù nadále vycházely zmínky poukazující na tu kterou složku krve jako na pøípustnou. Ústøedí svìdkù publikovalo v interním bulletinu Naše služba Království v listopadu 2006 èlánek shrnující souèasné stanovisko: Jaký je mùj názor na krevní frakce a na lékaøské postupy, které se týkají mé vlastní krve? 10 Èlánek obsahuje pøehled v souèasné dobì oficiálnì nepøijatelných a vìtšiny pøijatelných zpùsobù použití krve. Sice se zde nezdùrazòují žádné zmìny v postoji ke krvi, ale ètenáøùm jsou zde pokládány zkoumavé otázky ve zcela jiném duchu než kdy døíve. Mají jednoznaènì za cíl pøesvìdèit svìdky, aby striktnì neodmítali frakce krevních složek, a to v rozsahu, který je pro mnohé z nich pøekvapující. Ohlednì zdržování se frakcí (vyjma plazmy, èervených a bílých krvinek a destièek) je v èlánku øeèeno: Bible neposkytuje konkrétní pokyny, které by se frakcí týkaly. A dále jsou položeny otázky: Jsem si vìdom toho, že odmítnutím veškerých krevních frakcí vlastnì odmítnu nìkteré léky, jež se používají napøíklad proti virovým èi jiným onemocnìním nebo ke zvýšení srážlivosti krve, aby se zastavilo krvácení? Dokázal bych lékaøi vysvìtlit, proè urèité krevní frakce odmítám, nebo naopak jsem ochoten je pøijmout? To je jistì ze strany ústøedí svìdkù Jehovových velmi revoluèní vyjádøení, zvláštì ve svìtle již výše zmínìné citace z roku 1961, která øíkala, že když produkt obsahuje krev nebo frakci z krve køes ané se musí vyvarovat takových pøípravkù. K èlánku jsou pøipojeny dva dotazníky. První vyjmenovává rùzné frakce z krve a jejich lékaøské využití. U každé z nich je zvláš pøipojena otázka: Tvé osobní rozhodnutí, které musíš udìlat pøijímám (albumin, imunoglobuliny, srážlivé faktory, hemoglobin, hemin, interferony) nebo (je) nepøijímám? Poprvé tak svìdkové Jehovovi díky této tabulce vidí vedle sebe dva póly zákazu - nepøijímají žádnou krev a zároveò mohou pøijímat krev po èástech. Druhý dotazník pak vyjmenovává nìkteré lékaøské postupy, pøi nichž je využívána vlastní krev. Tyto postupy jsou diskutovány z toho dùvodu, že svìdkové odmítají autotransfúzi, tedy odbìr vlastní krve, která je pozdìji v pøípadì potøeby vrácena zpìt. V èlánku se také novì nenápadnì objevuje zrušení dalšího tabu v postupech pøi využití vlastní krve: totiž, že krev, která jednou opustila tìlo, má být vylita (5. Mojžíšova 12,23-24), a již se nemá do žil vrátit. Doposud svìdkové trvali na tom, že krev, která opustila tìlo (doslova pøerušil se její trvalý obìh ), se již nemùže do tìla vrátit. 11 Aby mohli již døíve využívat mimotìlního krevního obìhu, dialýzy nebo sbìru krve z rány, hovoøili o tom, že pokud nebyl pøerušen krevní obìh v systému mimotìlních hadièek, vakù, filtrù a dalších, mùže køes an na metodu pohlížet tak, že pøístroj je jakoby prodloužením jeho krevního obìhu, 12 a na tuto krev neplatí zákon o vylití do zemì. Zpùsob kladení otázek nyní spíše pùsobí jako tichý tlak na øadové svìdky, aby rozšíøili škálu postupù, které pøijímají: Dovolí mi moje svìdomí považovat krev, která je odvedena z mého tìla a jejíž proudìní se možná i na urèitou dobu zastavilo, stále za souèást mého tìla, a nemusí být tudíž,vylita na zem? Trápilo by moje biblicky školené svìdomí, kdyby mi pøi lékaøském postupu byla odebrána krev a potom byla nìjak upravena a vrácena zpìt do mého tìla? Uvìdomuji si, že pokud odmítám veškeré (zdùraznìno ústøedím i ve zdrojovém textu) lékaøské postupy, pøi nichž se využívá pacientova vlastní krev, odmítám tím i takové postupy, jako je dialýza nebo mimotìlní krevní obìh? Napøíklad pro urèení diagnózy nebo pøi léèbì se mùže používat metoda znaèení krve. Pacientovi je odebráno urèité množství krve, do které je pak pøidán lék èi diagnostická látka, a krev je následnì vrácena pacientovi do tìla. Doba, po kterou je krev mimo tìlo, mùže být rùzná pøijímám (takový postup), za urèitých okolností pøijímám, (a nebo jej) odmítám? Svìdkové tedy nyní oficiálnì mohou pøipustit, že krev, která opustila jejich tìlo a ani s ním není spojena nepøerušeným obìhem, se mùže vrátit zpìt. Dokonce se hovoøí o tom, že doba, po kterou je krev mimo tìlo, mùže být rùzná. Svìdek mùže nyní pøipustit, aby krev byla mimo jeho tìlo minuty i hodiny (napøíklad pøi ozaøování vlastní krve uskladnìné ve vacích mimo tìlo). Nesmí však pøipustit, aby byl pøerušen obìh dny èi 2-3 týdny, což je obvyklá doba odbìrù pro autotransfúzi. Výše uvedený biblický text z 5. Mojžíšovy neposkytuje opodstatnìní pro takový èasový rozdíl. V tomto pøípadì se jedná o èistì organizaèní pravidlo, které nelze obhájit náboženským postojem založeným na Bibli. Tiché oveèky Svìdkové Jehovovi deklarují, že jejich uctívání je naukovì celosvìtovì sjednocené. V pøípadì ohrožení vlastního života nebo života svých dìtí a nejbližších se však èást svìdkù tiše oddìlila od nauky zákazu transfúzí. Uplatòují v podstatì politiku pasivní rezistence. Tiše udìlají, co jim svìdomí v takové situaci dovolí udìlat, tedy vèetnì pøijetí oficiálnì nepovolených složek krve, a nehovoøí o tom. Pochopitelnì, nìkteøí pak 3

4 žijí s vnitøním pocitem høíchu, protože jejich skutek je dále èas od èasu konfrontován s kategorickými prohlášeními v literatuøe Spoleènosti Strážná vìž. V literatuøe, která má v oèích svìdkù zcela zásadní slovo prakticky ve všem, co dìlají. Kolik svìdkù je takovými tichými oveèkami, které prošly svoji vlastní tichou evolucí svìdomí? Na tuto otázku se nedá snadno odpovìdìt. Zkušenosti lékaøù, kteøí léèí svìdky, a nìkteré seriozní lékaøské výzkumy dokazují, že až 50% pacientù z øad svìdkù v kritické situaci pøi rozhodování o dalším postupu opouští svùj odmítavý postoj a pøijímá transfúze nepovolených složek krve. 13 To je velmi dùležitá informace pro všechny zdravotnické pracovníky, nebo je zøejmé, že trpìlivým vysvìtlováním a vstøícným neodsuzujícím postojem je možné proniknout pøes bariéru nauèených frází a pouèek, jimiž jsou svìdkové vybaveni, a dosáhnout zmìny v jejich postoji. Jistì v mnoha pøípadech pøispìje k úspìchu i v tichosti uzavøená dohoda mezi lékaøem a pacientem - svìdkem o zachování záležitosti v tajnosti. To platí pøedevším vùèi spolukøes anùm, kteøí v dobré víøe pøed tím bojovali spolu s pacientem za léèbu bez použití krve. Legalizace skupiny nelegalizuje její veškerou èinnost Parlamentní shromáždìní Rady Evropy v rezoluci o sektách v Evropì pøijaté v roce 1996 uvádí, že mnohé náboženské skupiny s rysy sekt jsou v èlenských státech legalizované. Tato legalizace však není potvrzením, že veškerá èinnost tìchto skupin je legální. Jmenovitì se to týká porušování lidských práv, zneužívání a sexuálního obtìžování dìtí a omezování osobní svobody v rámci skupiny. Výbor ministrù Rady Evropy na svém 765. zasedání deklaroval, že je nutné na jednu stranu respektovat principy náboženské svobody a vyvarovat se diskriminace, ale na druhé stranì je nutné chránit lidskou dùstojnost nejzranitelnìjších lidí, zejména dìtí osob patøících do takových skupin. Klíèový význam pøikládá informování veøejnosti a uplatòování zákonných norem na ochranu vùèi takovým praktikám. Rozšíøení hranic zachrání další životy Není možné si nalhávat, že by souèasná oficiální verze nauky svìdkù o zákazu transfúzí krve, zjednodušenì charakterizovaná slovy nepøijímáme krev, ale pøijímáme krev po èástech, byla jednoduše pochopitelná. V myslích mnohých svìdkù nìkteré staré informace strnule pøetrvávají. Dodnes si mnoho svìdkù myslí, že se krví pøenášejí rysy osobnosti, a též jsou pøesvìdèeni, že pøi dialýze, mimotìlním obìhu èi sbìru krve z rány se nikdy nezastaví a nepøeruší obìh èásti krve, která je mimo jejich tìlo. Pozitivní zprávou pro všechny je, že každým, by nepatrným rozšíøením hranic v této oblasti budou zachránìny další životy. n Literatura Život je svatý. Svìdkové Jehovovi a otázka krve. Brno: L. Marek; Poznámky 1 MALÝ, M., Svìdkové Jehovovi a otázka krve. Èí volba a èí svìdomí? Dingir 8 (3), 2005, str Questions From Readers: Is there any Scriptural objection to donating one s body for use in medical research or to accepting organs for transplant from such a source. Watchtower. November 15, 1967; 88(22): Cílem Spojenectví svìdkù Jehovových za reformu v otázce krve je pomocí poskytování necenzurovaných informací jak svìdkùm Jehovovým, tak jejich pøíbuzným, zdravotníkùm a všem dalším zainteresovaným osobám dosáhnout zmìny v této nauce. A to do té míry, aby každý svìdek Jehovùv mohl zastávat vlastní názor na otázku krve nezávisle na pokynech z ústøedí a bez hrozby pøípadných sankcí. Hnutí vyvíjí svoji èinnost pøedevším pomocí internetových stránek Nové svìtlo v otázce krve - (v originále 4 Otázky ètenáøù: Pøijímají svìdkové Jehovovi nìjaké léèebné pøípravky pocházející z krve? Strážná vìž. 15. èervna 2000; 121(12): Otázky ètenáøù: Pøijímají svìdkové Jehovovi injekce krevních složek jako imunoglobulin nebo albumin? Strážná vìž. 1. èervna 1990, (11/17): Questions from Readers: How can one tell if meat purchased from a butcher or in some other market has been properly bled? Also, how can one tell if cold-meat loaves, pastry or preparations sold by druggists contain any blood or blood fractions? Watchtower. November ;82 (20): Statement to media. Jehovah s Witnesses Public Affairs Office. June Odpadlictví. Dávejte pozor sami na sebe a na celé stádo. New York: Watchtower Bible and Tract Society; 1991: Aby dosáhli zákonné registrace v Bulharsku, prohlásili v roce 1998 pøed Evropským soudním dvorem zástupci Spoleènosti Strážná vìž, že co se týká transfúzí èlenové mají svobodnou volbu v rozhodnutí za sebe i své dìti, bez jakékoliv kontroly èi sankcí ze strany organizace.... Communiqué issued by the Secretary to the European Commission of Human Rights, INFOR- MATION NOTE No. 148, on the 276th Session of the European Commission of Human Rights, Strasbourg, Monday 2 March - Friday 13 March Jaký je mùj názor na krevní frakce a na lékaøské postupy, které se týkají mé vlastní krve? Naše služba Království. Listopad 2006; 49 (11): Jak mùže krev zachránit náš život. New York: Watchtower Bible and Tract Society; Život a krev - zacházíš s nimi jako s posvátnými? Sjednoceni v uctívání jediného pravého Boha. New York: Watchtower Bible and Tract Society; 1991: GYAMFI, C., BERKOWITZ, R. L., Responses by Pregnant Jehovah s Witnesses on Health Care Proxies. Obstet Gynecol. September 1, ;104(3): Èást dotazníku z èlánku Jaký je mùj názor na krevní frakce a na lékaøské postupy, které se týkají mé vlastní krve? Naše služba Království. Listopad 2006;49(11):3-6. Autor se angažuje ve Spojenectví svìdkù Jehovových za reformu v otázce krve ( Je svìdek Jehovùv a nepøeje si být vylouèen ze spoleèenství svìdkù - proto používá pseudonym Michal Malý. Redakce Dingiru jeho pøání zùstat v anonymitì respektuje. 4

5 Poslanecká iniciativa Nemùžeme samozøejmì posoudit, zda se v pøípadì Ateistické církve nevìøících jedná o vážnì mínìný pokus, o recesi, anebo dokonce o snahu využít státní pøíspìvek, který je registrovaným náboženským spoleènostem pøiznáván. Pro poslední možnost by svìdèilo to, že nejvìtší pozornost je v jinak velmi struèném návrhu vìnována knìžím, tedy osobám, vykonávajícím duchovenskou èinnost, na niž slovenský stát finanènì pøispívá. Na veøejnosti se zase spíše mluví o recesi, pøi níž údajnì bohatý podnikatel Bušo využil své zamìstnance jako ty, kdo se hlásí k jeho církvi. K tomuto vysvìtlení se patrnì kloní i poslanec Ján Podmanický, který pro Slovenský rozhlas øekl, že sa zaèínajú objaz a h r a n i è í Malá, ale zajímavá èást pøíbìhu registrace církví na Slovensku NEVÌØÍCÍ A REGISTRACE Zdenìk Vojtíšek V minulém èísle referoval èasopis Dingir o okolnostech registrace Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnù (CJKSPD) ve Slovenské republice a vyjádøil pøesvìdèení, že slovenský zákon, který registraci upravuje, je špatný a mohl být i špatnì aplikován. (Reakce na tento èlánek je uvedena v rubrice dopisy.) Za pouhé tøi mìsíce od publikace èlánku se v otázce zákona 308/1991 Zb. na Slovensku událo mnoho nového. Podle zákona 308/1991 Zb. o slobode náboženskej viery a postavení cirkví a náboženských spoloèností je v souèasnosti registrováno 17 subjektù. Ètrnáct z nich získalo registraci ještì pøed pøijetím tohoto zákona (nìkteré - stejnì jako v Èesku - již za Rakouska-Uherska) a jejich registrace byla pouze recipována. Na základì archivního dokumentu byla tato recepce roku 2001 dodateènì pøiznána i Novoapoštolské církvi. Za dobu platnosti zákona tak byly zaregistrovány pouze dvì náboženské spoleènosti na základì splnìní jeho podmínek. Jako nejtìžší z tìchto podmínek se pøitom jeví poèet 20 tis. lidí, kteøí by se k registrující se náboženské spoleènosti hlásili. Splnit tuto podmínku se podaøilo zatím jen svìdkùm Jehovovým (roku 1993), u nichž není pochybnost o tom, že jejich poèet danou hranici skuteènì pøevyšuje, a v loòském roce mormonùm (CJKSPD). Ti získali registraci ovšem pouze díky tomu, že mezi ty, kdo se hlásí k této církvi, byli zahrnuti i její náhodnì oslovení sympatizanti. Ateistická cirkev neveriacich Široký výklad pojmu hlásit se by se ale nadále nemusel osvìdèovat. Poslanci ¼udmila Mušková a Ján Podmanický si to patrnì uvìdomili v souvislosti se žádostí o registraci, již podala Ateistická církev nevìøících, a navrhli novelu zákona. Této církvi se totiž podaøilo sebrat na své podpisové archy tolik podpisù, že hranici 20 tisíc snadno pøekroèila. Spolu s podpisovými archy pak Ministerstvu kultury SR církev pøedala 14. záøí 2006 i návrh na registraci. 1 Návrh kromì jiného obsahoval tuto základní charakteristiku církve: Všeobecná cirkev združujúca ¾udí, ktorí súhlasia s hodnotami a vierou, ktoré Ateistická cirkev neveriacich presadzuje v súlade s platným právom v teritóriu jej pôsobenia. Uèení církve a její poslání bylo formulováno témìø identicky s touto charakteristikou. Uèením je presadzovanie dobra a pravdy v súlade s platným právom v teritóriu jej pôsobenia a posláním církve pak šírenie dobra a pravdy o poznaní o bohu a veciach svetských v súlade s platným právom v teritóriu jej pôsobenia. Dobro a pravda jsou v odstavci Základné èlánky viery definovány jednoznaènì: Èo je dobro a èo je pravda, urèuje Najvyšší. Nejvyšší také ustanovuje všechny útvary církve (napø. kulturní útvar, obranný útvar apod.), ustanovuje a odvolává všechny knìze církve, urèuje interní pøedpisy, zpùsob výkonu bohoslužeb nebo vedení církevní administrativy. Zkrátka, všetky oprávnenia vo všetkých veciach má Najvyšší. Nejvyšším byl na celou dobu svého života ustanoven JUDr. Roman Bušo, jeden ze tøí èlenù pøípravného výboru a jeho zplnomocnìnec. V základním dokumentu se dále uvádí: Pre prípad smrti Najvyššieho nového Najvyššieho ustanovuje najstarší dediè Najvyššieho a ak takého niet, ten, ktorého predchádzajúci Najvyšší urèil v závete a takáto osoba s ustanovením súhlasí, a ak takého niet, ten, kto vložil ako dar na úèet cirkvi najneskôr 30 dní pred smr ou Najvyššieho najväèšiu sumu peòazí prepoèítanú na menu platnú v sídle Ateistickej cirkvi neveriacich. Návrh na registraci Ateistické církve nevìøících pùsobí velmi nepromyšlenì, až ledabyle a není možné si pøedstavit, že by organizace s takovým základním dokumentem mohla reálnì fungovat. O jakémkoli pùsobení tohoto spoleèenství pøed podáním návrhu na registraci ostatnì není nic známo. Ministerské odmítnutí Zásadních nedostatkù návrhu si kupodivu registrující orgán, Ministerstvo kultury Slovenské republiky, nijak zvláš nevšímá. Svoje rozhodnutí o odmítnutí registrace 2 opírá v podstatì pouze o slova 4 zákona 308/1991 Zb. V tomto paragrafu je jako církev a náboženská spoleènost definována jako združenie osôb rovnakej náboženskej viery. Odmítavé rozhodnutí øeditele církevního odboru Jána Jurana argumentuje tím, že Ateistická církev nevìøících je cirkvou neveriacich, v dôsledku èoho ju nemožno považova za cirkev alebo náboženskú spoloènos v zmysle zákona è. 308/1991 Zb.... Bylo by možné diskutovat o tom, zda ateismus není možné považovat za osobitý náboženský projev. I deklarativnì nevìøící lidé mohou utvoøit organizaci, která nese rozhodující atributy náboženské spoleènosti. Takovou organizací je napø. Pozitivistická církev, založená na základì ateistického náboženství humanity, jež formuloval Auguste Comte ( ). Tato církev, dodnes existující v Brazílii, má své chrámy, obøady i napø. Pozitivistický katechismus. - Návrh Ateistické církve nevìøících na jednom místì výslovnì hovoøí o poznaní o bohu, èímž je náboženským spoleènostem pøibližuje jistì alespoò na dohled. Ale dùležitìjší než tato otázka je podle našeho názoru to, že argumentace Ministerstva kultury vyvolává dojem, že i velmi špatnì pøipravený návrh na registraci spolu s 20 tisíci podpisù by mìl nadìji na úspìch, pokud by se nejednalo o nevìøící. ð Dokonèení na další stranì dole v rámeèku. 5

6 z d o m o v a Øíkají, že chtìjí promìnit život v jeden velký a krásný rituál STØÍPKY PROMÌN V ÈESKÉM SATANISMU Luboš Majzlík Když se èeská Církev Satanova po La Veyovì smrti rozešla s americkou First Church of Satan, informoval o tomto faktu na jejích webových stránkách ještì Jiøí Valter. Brzy poté však i tento zakladatel èeské Církve Satanovy oznámil svùj odchod do ústraní. A sami satanisté oèekávali s napìtím, kdo ho v jeho funkci nahradí. Zmìny, jimiž však mìla Církev Satanova projít na cestì k založení Prvního Èesko-Slovenského Chrámu Církve Satanovy, se ukázaly jako komplexnìjší. Pokusím se je v tomto èlánku struènì pøiblížit. Základ ucelené satanistické filosofie položil už Anton Szandor LaVey ( ) ve svých spisech. Satanský klíè k poznávání podvodníkù, 1 popøípadì Satanské devatero, 2 nebo dokonce Devìt satanských høíchù 3 jsou zøetelnou snahou zformovat nejen ony negativní aspekty satanismu (spojené už s užívaným symbolem Satan ), ale pokusit se dát základ i tìm pozitivním - vytvoøit novou filosofii. Pomiòme teï fakt, zda (nebo jakým zpùsobem) se to povedlo. Tento psaný základ zde prostì je (alespoò pro èleny Církve Satanovy). Decentralizace Církve Satanovy po smrti A. S. LaVeye Ze samotných základních kamenù, položených LaVeyem, se i ve Spojených státech vyvinuly rùzné postoje jednotlivých satanistù (nemluvì o oddìlení nové skupiny - Setova Chrámu). A dokonce sám LaVey dle svých vlastních slov znechucenì ponechal americkou First Church of Satan (FCS) svému osudu, protože podle nìj se do ní dostali lidé, kteøí mají daleko k jím prosazovanému ideálu hrdého, samostatného, svobodného a všestrannì se rozvíjejícího èlovìka. 4 Tím ovšem položil novì i základ jakési decentralizaci, která sice mìla být FCS vlastní, ale ve své dobì byla ponìkud omezena LaVeyovým výrazným vlivem. Èeská Církev Satanova se rozešla s americkou FCS krátce po LaVeyovì smrti 29. øíjna Podle J. Valtera to bylo proto, že èlenové FCS požádali èeskou poboèku o peníze (LaVey jim po své smrti nic neodkázal), což je podle Valtera zcela v rozporu s naší filosofií. 5 I èeská Církev Satanova má ovšem své literární zázemí, na které mohli její èlenové v dobì svých oèekávaných zmìn navazovat. Tvoøí ho Jiøí Valter svou knihou Rozhovory se Satanem, 6 v níž se pokouší shrnout svùj pohled na satanistickou filosofii. 7 V tomtéž duchu, by nìkdy odlišnými metodami, pracuje s tímto tématem také Petr Egoista Balák v knize Satanovo ego. 8 Klade však menší dùraz na magii - hlavnì na tu vyšší - a více se zamìøuje na materialismus a pozici novì pøírodního èlovìka. Jak už jsem uvádìl, prvním krokem ve vývoji èeské Církve Satanovy byl rozchod s americkou FCS. Následoval však také odchod Jiøího Valtera. Na svých stránkách (v Prvním Oficiálním Vyhlášení Prvního Èesko-Slovenského Chrámu Církve Satanovy) o nìm píší sami satanisté, že Valter pøi svém odchodu požádal pražskou poboèku, aby øízení Církve Satanovy pøevzala. Jak známo, Valter øídil svou poboèku v Brnì. Pražští satanisté oèekávali, že se vedoucí pozice ujme jejich SECOND MASTER Pavel Brndiar. Ten však, jak se dále uvádí na internetové stránce, navrhnul, aby byla místo toho založena jakási Rada Tøinácti. Ta se následnì také stala øídícím orgánem ð Dokonèení z pøedchozí strany. vova skupiny s recesistickým nádychom, ktoré zistili, že je tu nejednoznaènos zo zákona a zaèali tento zákon zneužíva... 3 Ján Podmanický a ¼udmila Mušková proto podali návrh na novelizaci zákona 308/ 1991 Zb. Chtìjí ho zpøesnit tak, aby v poètu 20 tisíc hlásících se nemohli být zahrnuti sympatizanti, ale pouze plnoletí èlenové. Cirkev alebo náboženská spoloènos, ktorá bude žiada o registráciu, tak bude musie predloži èestné vyhlásenie svojich veriacich o ich èlenstve a príslušnosti k cirkvi. 4 Podle téhož zdroje se zpøesnìním podmínek souhlasí i vláda Slovenské republiky. Deník Sme uvádí, že souhlasí i Ministerstvo kultury. Jeho tiskový mluvèí Jozef Bednár uvedl, že ministerstvo novelu považuje za možnos ochrany pred rôznymi neštandardnými náboženskými skupinami a recesistickými skupinami. 5 Na zaèátku bøezna novelu podpoøil i školský výbor Parlamentu. Problém, o nìmž jsme referovali v minulém èísle, by tedy napøíštì nemusel nastat. Registrace církví a náboženských spoleèností ve Slovenské republice zùstává velmi tìžká. Poèet 20 tisíc pøíslušníkù by bylo - podle našeho názoru - tøeba výraznì snížit a toto snížení vyvážit jednak úpravou podmínek pøístupu registrovaných subjektù k výhodám, které jim stát chce poskytovat, jednak dùslednìjším pøístupem registrujícího orgánu ke kvalitì návrhù na registraci. Zpøesnìní zákona proces registrace sice zprùhlední, ale základní problém velmi tìžké dostupnosti registrace neøeší a skuteèné øešení mùže ještì oddálit. n Poznámky 1 Návrh na registráciu Ateistickej cirkvi neveriacich, evidován MK SR po èíslem 16271/06. 2 Rozhodnutie o odmietnutí registrácie, , èíslo MK 4457/ / Poslance Podmanického citoval Maroš Stano ve zprávì Sprísnenie registrácie cirkví Radiožurnálu Slovenského rozhlasu Zpráva je dostupná na showsprava&id=36363&lang=1. 4 Marián Klenko, predseda Republikovej rady ¼S - HZDS, v èlánku Registrácia cirkví, dostupném na task=view&id=1873&itemid=49. 5 Jozefa Bednára citoval èlánek Registrácia cirkví bude asi ažšia v deníku Sme, dostupném na sme.sk/c/ /registracia-cirkvi-bude-asi-tazsia. html. PhDr. Zdenìk Vojtíšek, Th. D., (*1963) je odborným asistentem na Husitské teologické fakultì UK a šéfredaktorem èasopisu Dingir. 6

7 z d o m o v a Církve Satanovy a její èlenové se rekrutovali nejen z dlouholetých aktérù Církve, ale zøejmì i z adeptù, kteøí byli èleny teprve krátce. Rada tak má tvoøit dokonalý prùøez èlenskou základnou. Byl také zmìnìn název na První Èesko-Slovenský Chrám Církve Satanovy (PCHCS). Další zmìny Oficiálnì deklarované zmìny jsou tyto (je u nich uvedeno i srovnání s pøedchozím stavem): Pøijetí každého nového èlena bude pøedcházet osobní pohovor. Døíve pøijímal Valter jen na základì dotazníkù a životopisu. Pøi pohovoru bude žadatel o èlenství podroben blíže nespecifikovaným IQ testùm. Bude-li zjištìno, že se jedná o osobu, jejíž èlenství by pro První Èesko-Slovenský Chrám mohlo být pøínosem, obdrží uchazeè nový dotazník a na místì jej vyplní. Jeho odpovìdi pak budou peèlivì vyhodnoceny a teprve poté bude rozhodnuto, zda bude žadatel pøijat. (Nové dotazníky mají vyplnit i stávající èlenové Prvního Èesko-Slovenského Chrámu.) Jednorázový pøijímací poplatek byl zvýšen z 300,- na 1.000,- Kè. Pokud jde o budoucí èinnost Prvního Èesko-Slovenského Chrámu Církve Satanovy, bylo rozhodnuto: - lépe koordinovat èinnost Chrámu v ÈR s cílem systematicky a úèinnì pùsobit na názory veøejnosti, a pøispívat tak k objasòování a rozšiøování satanské filosofie; - dvakrát do roka vydávat tzv. Poselství plamene, které bude zasíláno jednotlivým poboèkám; v pøípadì schválení obsahu Poselství vìtšinou èlenù poboèky budou instrukce, resp. plán èinnosti v nìm obsažený, pro èleny poboèky závazný; - jednou do roka uskuteènit spoleèné setkání pøedních èlenù jednotlivých poboèek Chrámu v brnìnském centru PCHCS za úèelem výmìny zkušeností a podání zpráv o èinnosti. 9 K tìmto deklarovaným zmìnám je tøeba dodat, že Pavel Brndiar mì v rozhovoru, který jsem s ním vedl, upozoròoval i na zámìr pøenést vìtší pozornost souèasných èlenù na pravidelnou a èastìjší magickou praxi. Pøi pøechodu z novice na uènì by se pak mìl nový èlen magicky napojit na myšlenkový a energetický proud Chrámu, tzv. Obøad v chrámu satanistù v Praze - Kyjích. Foto: Luboš Wišniewski - MF Plus. egregor. A toto napojení, jak øíká Brndiar, má být hlavnì pøínosné právì pro jeho magickou praxi. A pokud se zdá, že nový adept by s tímto pojetím nebyl v souladu, pøiznává Pavel Brndiar, že je schopen mu snahu o èlenství i rozmlouvat, by by se tøeba jinak jevila jeho osoba pro satanismus vhodná. Právì magické praxe se týkají i nìkteré další zmìny, jako napøíklad Brndiarova pøipravovaná kniha Ceremonie a rituály k uctìní mýtu Cthulhu, která má zpøístupnit èlenùm Prvního Èesko-Slovenského Chrámu rituály, pøipravené podle Lovercraftova Necronomiconu. 10 Další zmìnou, kterou je možno v èinnosti Prvního Èesko-Slovenského Chrámu Církve Satanovy pozorovat, je zvýšená snaha o kontakt s veøejností. Nedávno pøedstavili dva èlenové Rady Tøinácti, Libor Hejtmánek a Pavel Brndiar, své postoje i na pùdì Evangelické teologické fakulty v Praze 11 a vystoupili také v diskusním poøadu na slovenské televizi. Tato aktivita je ovšem obrácena nejen mimo Chrám k široké veøejnosti, ale i do vlastních øad. Na poøad dne se tak dostávají vedle témat obrany Chrámu pøed nìkterými mediálními (a vìtšinou vskutku neopodstatnìnými) útoky i nìkteré vnitøní problémy. 12 Dlouhodobým diskusním prostøedím jsou webové stránky. 13 Zde se také nastoluje otázka, jestli pøes pøetrvávající dùraz na absolutnì individuální pøístup svých èlenù nejsou pøece jen urèité meze této maximalizace individuality. Napøíklad opakované téma zásadního odmítnutí jakékoliv kriminální èinnosti, která bývá nìkdy se satanismem spojována, ale i zmiòovaný zvýšený dùraz na magickou praxi tak ukazuje, že i ve skupinì, jejíž alfou a omegou je osobní rozvoj individuality, existují urèité meze, jejichž pøekroèení staví dotyèného jedince mimo hranice této skupiny. Jinak øeèeno - existuje typ chování, který pøípadného žadatele o èlenství pøedem diskvalifikuje, stejnì jako by diskvalifikoval i stávajícího èlena, pokud by takový typ chování pøijal za svùj. Na druhou stranu Pavel Brndiar v rozhovoru 14 nìkolikrát upozoròoval na to, že si neosobují právo hlásat nìjaký správný satanismus. Lidé, kteøí tvoøí První Èesko-Slovenský Chrám Církve Satanovy, jsou podle nìj skuteèní individualisté, pro které je èinnost v Chrámu hlavnì pøínosem v jejich magické praxi. Míra omezení èlenù tak nejspíš nepøekraèuje omezení, jež nalezneme v každé skupinì, která má svùj spoleèný ideový rámec. Satanistická filosofická pozice však také zdaleka není jen apriorním odsudkem jiných pøístupù, i když pochopitelnì s køes ansky nebo i jinak nábožensky smýšlejícími lidmi by svùj postoj ke svìtu sluèovali tìžko. Jisté antiteze vùèi køes anství jsou jedním z pilíøù této filosofie. O zdánlivé nadøazenosti satanismu potom Pavel Brndiar øíká, že své oznaèení podzemní elita vnímají s urèitou nadsázkou. Jedním z cílù, který si satanisté svou mediální aktivitou pøejí dosáhnout, je podle nìj hlavnì oèištìní satanismu od mediálních nánosù a pøijetí jeho pozice spoleèností jako pøijatelné varianty duchovního a magického konání. n Poznámky 1 VESELÝ, Josef, Satanismus, Vodnáø, Praha, 2003, s LAVEY, Anton Szandor, Satanská bible, Reflex, Praha, 1991, s VESELÝ, Josef, Satanismus... s Ibid., s Ibid., s VALTER, Jiøí, Rozhovory se Satanem, vlastní náklad, Brno, Stejnì jako v knize VALTER, Jiøí, Nové satanské rituály, vlastní náklad, Brno, nedatováno. 8 BALÁK, Egoista Petr, Satanovo ego, Prostìjov, VESELÝ, Josef, Satanismus... s Howard Phillips Lovercraft ( ) zmiòuje ve svých povídkách fiktivní dílo Necronomicon, èímž se pokouší vytvoøit urèitý systém bohù, démonù, mimozemských bytostí a dalších tvorù, kteøí usilují o nadvládu nad zemí - tzv. mýtus Cthulhu. Po Lovercraftovì smrti vznikl teprve skuteèný text Necronomiconu a to hned v nìkolika variantách. 11 Semináø se konal Viz napø.: BRNDIAR, P., Jací chceme být a jací vlastnì jsme? in: VESELÝ, Satanismus... s com. 14 Rozhovor autora s Pavlem Brndiarem dne Luboš Majzlík (*1980), básník a publicista, v souèasné dobì dokonèuje magisterské studium na katedøe filosofie a religionistiky v Pardubicích. 7

8 t é m a A. È. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda - MISIONÁØ A TEOLOG ODDANOSTI KE KRŠNOVI Martin Fárek Zakladatel hnutí Hare Kršna - A. È. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda - se narodil 1. záøí 1896 v Kalkatì. Rodièe dali chlapci jméno Abhaj Èaran. Otec Gaura Móhan Dé obchodoval s látkami, matka Radžáni peèovala o domácnost, jak tehdy bylo zvykem. Rodina byla pøíbuzná s bohatým rodem Mullikù. Oba rodièe byli zbožní višnuisté, a Abhaj s nimi už od malièka chodíval do Kršnova chrámu. Vzpomínal, jak se úèastnili višnuistických svátkù, a také, jak vídal otce veèer provádìt tradièní rituál (púdžu) pøed domácím oltáøem. Už od dìtství byl veden ke zpívání devocionálních písní a sám cítil potøebu vìnovat se višnuistickým rituálùm. Díky podpoøe rodièù se Abhajovi dostalo kvalitního vzdìlání a v období první svìtové války zaèal studovat na Scottish Church College, jedné z nejlepších vysokých škol v britské Indii. Na studiích ponìkud polevila ještì z dìtství pocházející oddanost a mladý muž tehdy pøestal provádìt rituální uctívání Kršny. Svými zanícenými proslovy jej zaujal spolužák Subháš Èandra Bose, budoucí významný vùdce boje proti Britùm. Mezi politikou a náboženstvím Konec první svìtové války pøinesl indickým politickým ambicím velké zklamání: Britové nesplnili své neurèité sliby ohlednì udìlení samosprávy (výmìnou za indickou podporu v první svìtové válce), naopak v nìkterých Abhaj Èaran Dé jako duchovní uèitel. Fotografie z publikací ISKCON. Èaitanjova tradice a její reformátoøi moderní doby V širokém a pestrém spektru višnuistických smìrù se tradice Šrí Èaitanji ( ) vyznaèuje silnì emotivní oddaností (bhakti) ke svému bohu - Kršnovi. Kršnu považoval Èaitanja a jeho žáci za pùvodní podobu božství, transcendentní absolutní osobnost. Hlavním zpùsobem rozvoje oddanosti bylo Èaitanjovi zpívání mnohých Kršnových jmen. Bengálský reformátor zde navázal na velmi starou tradici teologického chápání zvuku. Už dávné védské rituály byly doprovázeny zpìvem hymnù a recitací manter, a jejich znìní bylo považováno za naprosto zásadní pro úspìch obìti. V Upanišadách najdeme øadu úvah o mocném, prvotním zvuku, nìkdy pøepisovaném jako óm. V teistických tradicích Indie byla zvuková teologie dále rozvíjena a pøedevším praktikována. Zjednodušenì lze øíci, že podle višnuistického pojetí se Bùh a jeho jméno od sebe neliší (øíká se, že je to brahma v podobì zvuku - šabda-brahman). Recitací a zpìvem božích jmen je tedy možné vstoupit do pøímého kontaktu s milovaným Božstvem a nakonec dosáhnout stavu èisté oddanosti. Èaitanja sám a poté jeho významní žáci vìnovali znaènou pozornost správnému zpívání, které musí nezbytnì doprovázet nejen èistá inence, ale také ctnostný život. 3 Nutno rovnìž poukázat na egalitáøský chaoblastech tvrdì zasáhli proti všem projevùm nespokojenosti. 1 Jednou z vùdèích postav politické scény byl už tehdy M. K. Gándhí, který prosazoval ideje rozhodného, ale nenásilného odporu. Gándhího politické myšlení bylo ukotveno v jeho duchovním náhledu na svìt, pøedstavovalo vlastnì aplikaci ideálù pravdivého a soucitného života v této oblasti. Gándhí sám žil tehdy velmi skromným a rozjímáním naplnìným životem, èasto se postil a snažil se být pøíkladem svého uèení. Na Abhaje Èarana tím velmi zapùsobil, nebo mu Gándhího život pøipadal poctivìjší než život øady asketù, s nimiž se dosud setkal. Mladý muž se stal Gándhího stoupencem a v rámci bojkotu všeho britského odmítl v roce 1921 pøevzít diplom, èímž se de facto vzdal plodu nìkalikaletého studia, pøedpokladu velké kariéry. Abhajùv otec pro tehdy již ženatého syna sehnal práci v chemických laboratoøích významného podnikatele Bose. Abhaj Èaran Dé se v následujících letech vìnoval pøedevším zajištìní rodiny; s manželkou Rádharání mìli pìt dìtí. V roce 1923 se poprvé setkal s Bhaktisiddhántou Sarasvatím, asketickým uèitelem Èaitanjova smìru. 2 Bhaktisiddhánta mladého muže pøesvìdèil o tom, že duchovní život je v podstatì nezávislý na konkrétních politických podmínkách, a že je také dùležitìjší než snahy o osvobození Indie od britské nadvlády. Tak zaèal dlouholetý vztah s uèitelem, který pro Abhaje znamenal urèitý návrat k višnuistické tradici jeho dìtství a zároveò její prohloubení. A byl to právì Bhaktisiddhánta Sarasvatí, kdo nabádal svého vzdìlaného žáka, aby pøekládal devocionální kršnovské texty do angliètiny a rozšíøil Èaitanjovo poselství zpívání Kršnových jmen i do západního svìta. Zde je tøeba uvést alespoò základní pøehled o Èaitanjovì tradici a zejména o reformách, které v jejím rámci provedli Bhaktisiddhánta Sarasvatí, ale pøedtím už jeho otec Bhaktivinód Thákur. 8

9 t é m a rakter Èaitanjova uèení: podle nìj je láska ke Kršnovi pøirozenì vlastní všem živým bytostem, a tak nehledìl na pùvod, spoleèenské postavení, ba ani na vzdìlání svých žákù. Pro vývoj této tradice v moderní dobì bylo významné pùsobení Kédarnátha Datty Bhaktivinóda ( ). Znal dobøe nejen staré višnuistické spisy, ale také øadu moderních západních autorù. Pokusil se o syntézu západního kritického myšlení s tradicí a rozvinul zajímavý hermeneutický pøístup, v jehož jádru je rozlišování mezi záležitostmi mystického èi transcendentního charakteru a záležitosmi tohoto svìta. Zatímco transcendentní záležitosti jsou logickým úvahám nedostupné, témata našeho svìta bychom naopak mìli analyzovat, a napomoci tak pokroku v jejich pochopení. Tak mohl Bhaktivinóda v rozporu s tradicí napøíklad datovat Bhágavata-puránu nìkdy do desátého století po Kr., a pøitom to nijak neotøáslo jeho vírou v platnost transcendentního poselství textu. Bhaktivinóda byl také pøesvìdèen o nezbytných reformách sociálního života èaitanjovské tradice a indické spoleènosti obecnì. Bhaktivinódovy vize se pak do jisté míry pokoušel naplnit jeden z jeho synù, Bimal Prasád Datta ( ), jehož už ovšem známe pod jeho asketickým jménem Bhaktisiddhánta Sarasvatí. V praktické rovinì pokraèoval v tištìní èasopisù a knih višnuistické provenience a navíc založil v roce 1920 organizaci Gaudíja Math. Bhaktisiddhántovi žáci pracující v této organizaci se zamìøili na misijní èinnost, budovali nová centra a chrámy po celé Indii a ve tøicátých letech nìkolik asketù vyrazilo i do Evropy a získalo tam nìkolik pøíznivcù pro svou cestu. Pøípravy na misii a první roky v USA Bhaktisiddhántovo nabádání k misijní èinnosti v angliètinì vzal Abhaj Èaran Dé vážnì. V dobì druhé svìtové války zaèal vydávat na své náklady èasopis Návrat k Bohu (Back to Godhead) a pøipravoval anglický pøeklad Bhagavad-gíty s komentáøem. Jeho devocionální aktivity se však nesetkávaly s velkým pochopením u manželky ani u pøíbuzných. Aèkoliv v té dobì vedl už delší dobu vlastní podnikání v oblasti farmacie, práce jako taková ho zøejmì neuspokojovala. V pohnutých letech po druhé svìtové válce psal dopisy vùdèím osobnostem indického osvobozeneckého hnutí (vèetnì Gándhího), v nichž je vyzýval k pøijetí oddanosti a duchovní vize obrody Indie. Na výzvu pøítele založil v roce 1952 višnuistickou Ligu oddaných ve mìstì Džhansi a i když zprvu slibný projekt nakonec neuspìl, v následujících letech se stále více vìnoval psaní, shánìní penìz na tisk a šíøení svého èasopisu. S manželkou a dospìlými dìtmi se stýkal stále ménì, až se v roce 1959 rozhodl v duchu indických tradic stát asketou (sannjásinem). Pøijal jméno Bhaktivédánta Svámí a zaèal pracovat na svém velkém díle - pøekladu a komentáøi Bhágavata-purány, rozsáhlého višnuistického textu. Nìkolik let žil v chrámu Rádhá-Damódara ve Vrndávanu, jednom z nejvýznamnìjších poutních míst višnuistù. Nakonec se mu podaøilo pøeložit do angliètiny a vydat ve tøech svazcích první zpìv Bhágavata-purány. S kufrem svých pøekladù a s nìkolika dolary vyrazil na nákladní lodi Džaladuta do Spojených státù. Psal se rok 1965 a ve Spojených státech rostla nespokojenost mladých s rozbíhající se válkou ve Vietnamu, pøetrvávající diskriminací èernochù a také s konzumní orientací spoleènosti. Bhaktivédánta Svámí považoval protest mladých za projev opravdového duchovního hledání a po roce úsilí si získal skupinku stoupencù právì mezi hippies v New Yorku. V roce 1966 s nimi založil Mezinárodní spoleènost pro vìdomí Kršny (angl. zkratkou ISKCON). Záhy otevøel také støedisko v Los Angeles a v nìkolika dalších mìstech USA. Jak se skupina žákù rozrùstala, zaèal je Svámí Bhaktivédánta uèit nejen zpívání tradièních bengálských a sanskrtských písní, ale také èaitanjovské teologii a v neposlední øadì rituálu. Socha svobody, Prabhupáda a Džaluduta. Montáž z prezentaèní brožury ISKCON. V pøípadì rituálního uctívání obrazù èi soch Kršny se mu v západním svìtì postupnì podaøilo zavést celý složitý rituál s gesty, úklonami, modlitbami, mantrami, atd. V centru dìní však stále zùstávalo silnì emocionální zpívání Hare Kršna mantry, které Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda po Èaitanjovì vzoru poøádal i na veøejnosti. Jak zpívání mezi hippies vypadalo, ukazuje i závìr slavného filmu Vlasy. I v prostøedí hippies však Prabhupáda trval na tom, aby jeho vážnì aspirující žáci dodržovali etické a dietetické zásady tradice. Zdùraznil pøedevším stravu bez masa a vajec, vzdání se alkoholu, tabáku a jiných omamných látek, sexualitu omezenou do manželského svazku a také vyhýbání se hazardním hrám. Ze zakládací listiny Mezinárodní spoleènosti pro vìdomí Kršny (ISKCON) a. Systematicky propagovat duchovní poznání v široké spoleènosti a vzdìlávat všechny lidi v technikách duchovního života, aby tak byla napravena nerovnováha životních hodnot, a aby bylo dosaženo skuteènéu jednoty a míru na svìtì. b. Propagovat uvìdomování si (vìdomí) Kršny tak, jak je zjeveno v Bhagavad Gítì a Šrímad Bhágavatamu. c. Vést èleny Spoleènosti blíž k sobì navzájem a blíž ke Kršnovi, prvotní bytosti, a tak v èlenech a vùbec v široké spoleènosti rozvíjetitiv ideu, že každá duše je souèástí a èásteèkou Božské (Kršnovy) povahy. d. Uèit a povzbuzovat samkírtanové hnutí, sborové zpívání svatých Božích jmen tak, jak to bylo zjeveno v uèení Šrí Èaitanji Maháprabhua. e. Budovat pro èleny a širokou spoleènost svatá místa transcendentních zábav, zasvìcená Kršnovì osobnosti. f. Pøivádìt èleny blíže k sobì, aby se spoleènì uèili jednoduššímu a pøirozenìjšímu životnímu stylu. g. S ohledem na dosažení výše uvedených zámìrù publikovat a rozšiøovat periodika, èasopisy, knihy a jiné písemnosti. (11. èervence 1966) 9

10 t é m a I pøes pøísné požadavky øady žákù indického gurua rostly, centra vznikla rovnìž v Kanadì a ve Velké Británii a na jaøe 1970 mìla organizace dvacet šest støedisek a nìkolik set èlenù. K popularitì hnutí Hare Kršna pøispìl také zájem a podpora skupiny Beatles. Zejména George Harrison se velmi zajímal o zpívání, což se projevilo kromì jiného i vydáním desky My Sweet Lord. George Harrison také vìnoval novému hnutí venkovské sídlo nedaleko Londýna. Zpívejte a prodávejte knihy Indický uèitel se stále držel své vize mohutné misijní èinnosti prostøednictvím šíøení èasopisù a knih. Velmi disciplinovanì každý den vstával (témìø vždy mezi jednou a druhou hodinou ranní) a vìnoval se pøekladùm a komentáøùm višnuistických textù. Bhagavad-gítu vydal nejprve v nakladatelství McMillan, ale zároveò jeho žáci zaèali vydávat èasopis Návrat k Bohu a v roce 1971 založili vlastní nakladatelství (Bhaktivedanta Book Trust) v Los Angeles. Spolu s masovou publikací Prabhupádových knih a pøekladù zaèíná také jejich poulièní a podomní prodej. V této dobì došlo k zásadnímu kroku: misijní prodej literatury se stal hlavním zdrojem financování støedisek organizace. A tak se pùvodnì èistì misijní zápal pro šíøení Èaitanjova odkazu stával, i když zprvu nenápadnì, také honbou za ziskem. 4 Bhaktivédánta Svámí své žáky v prodejním zápalu podporoval, nebo v každé prodané knize vidìl naplnìní pøání svého duchovního uèitele. A také rostoucí pøíjem z prodeje vítal, nebo pøedevším z nìj byly financovány stavby tøí velkých chrámù organizace v Indii. Až v posledních dvou letech svého života se starý uèitel dozvídal o podvodných taktikách, se kterými pøišli nìkteøí jeho vynalézaví žáci. 5 Proti podvodnému lákání penìz pøi misijním prodeji rozhodnì vystupoval, nicménì tyto techniky byly vlastnì výsledkem dùrazu na zisk z prodeje a také soutìživosti, která se v tomto ohledu mezi støedisky organizace rozvinula. Tìžko øíci, nakolik byl starý uèitel informován o rùzných krocích svých žákù. Nezapomeòme, že se v roce 1976 dožil osmdesáti let, a poèet jeho žákù v té dobì vzrostl na nìkolik tisíc. Intenzivní cestování, snaha dokonèit pøeklad a komentáø Bhágavata-purány a dohled nad indickými projekty vyžadoval Bhaktivedanta Manor, velká usedlost s chrámem hnutí Hare Krišna u Londýna. Foto: Zdenìk Vojtíšek. mnoho jeho èasu a sil. Øízení rychle se rozrùstající organizace svìøil fakticky do rukou skupiny starších žákù (od roku 1970 byla formálnì ustavena Governing Body Comission - GBC - jako ústøední øídící orgán hnutí Hare Kršna). Prabhupádùv odkaz Zakladatel hnutí Hare Kršna zemøel 14. listopadu 1977 v chrámu své organizace v indickém Vrndávanu. Zanechal po sobì úctyhodný korpus literatury: jeho pøeklady a komentáøe zásadních višnuistických textù tvoøí malou knihovnu. Nedokonèená Bhágavata-purána je v osmnácti svazcích, Èaitanjùv støedovìký životopis Èaitanja-èaritámrta v devíti svazcích, pøièemž vìtšina jednotlivých svazkù má kolem tisíce stránek, a k tomu je tøeba pøièíst dalších asi ètyøicet ménì objemných knih. Øada Bhaktivédántových pøednášek a konverzací byla rovnìž zaznamenána a vydána v knižní podobì, stejnì jako nìkolik svazkù jeho korespondence s žáky. Z mnoha višnuistických témat, která rozpracoval, zde pochopitelnì mohu vybrat jen nìkolik. Bhaktivédánta Svámí kladl ve svém uèení velký dùraz na pochopení rozdílu mezi vlastním já (duší) a tìlem. Podle Bhagavad-gíty je vlastní já (átman) èlovìka obklopeno jemným tìlem (inteligence, myšlení, cítìní, apod.) a jemné tìlo pak prostupuje fyzickým tìlem. Bhaktivédánta pøi objasòování rozdílu mezi trvalým vìdomým já a tìlem rád používal pøirovnání k øidièi a jeho automobilu. V duchu èaitanjovské tradice vysvìtloval, že skuteènou povahou duše je její láskyplný a zároveò služebnický vztah k Bohu - Kršnovi. Tento vztah prý døímá v srdci všech živých bytostí, ale je zakryt nevìdomostí a z ní plynoucími touhami po pomíjivých vìcech. Skuteèná nejvnitønìjší povaha já tak zùstává chycena v osidlech falešných pøedstav o sobì a svém vlastnictví. Dokonce i touha po osvobození je z pohledu oddanosti stále ještì sobecká, a mùže být na pøekážku cíli - èisté oddanosti Bohu. 6 Jako exegeta starých indických textù se Bhaktivédánta Svámí držel èaitanjovské tradice, pøesto mùžeme v této oblasti urèit nìkteré jeho specifické dùrazy. Nejednoho ètenáøe jeho knih pøekvapí znaèný fundamentalismus ve výkladu. Prabhupáda evidentnì považoval celý korpus višnuistických textù za bezchybný, zjevený, a tudíž nekritizovatelný celek. Najdeme sice v jeho výkladech rozlišení mezi filosofickou a neplodnou spekulací, ale prakticky své žáky pøíliš k hermeneutickým úvahám nepovzbuzoval. Zatímco významný myslitel èaitanjovské tradice Bhaktivinóda doporuèoval kritickou analýzu (vèetnì historické i jiné kritiky) tìch èástí višnuistických textù, které se týkají materiálního svìta, Prabhupáda pøijímal všechny jejich výroky jako nejvyšší autoritu. Odtud vznikla i známá kontroverze ohlednì (ne)možnosti pøistání lidí na Mìsíci, nebo na základì popisu vesmíru z Bhágavata-purány Prabhupáda pøinejmenším po nìjakou dobu odmítal samotnou možnost takové kosmické cesty. 7 V rámci svých nìkdy velmi kritických poznámek èasto vystupoval proti neosobnímu pojetí nejvyšší transcendentní skuteènosti, èímž ovšem pokraèoval ve stylu svého uèitele Bhaktisiddhánty. Prabhupádovým ð Dokonèení vpravo dole v rámeèku. Z dopisu papeži Pavlovi VI. Základem uèení Šrímad Bhágavatamu je, že jakákoli náboženská víra, která pomáhá èlovìku rozvinout lásku k Bohu, bez jakýchkoli motivací a bez vlivu jakýchkoli hmotných podmínek, je transcendentním náboženstvím. Lidská podoba života je zvláštì urèena k tomuto cíli, konkrétnì k probuzení døímající lásky k Bohu. V souèasnosti se naneštìstí lidé zajímají pøedevším o smyslový požitek, neboli zvíøecí èást lidského žití, a jejich uvìdomování si Boha postupnì upadá. To je velmi nebezpeèná tendence, a jelikož Vaše Svatost je hlavou nejvìtší náboženské skupiny, myslím, že bychom se mìli setkat a sestavit program vzájemné spolupráce. (3. srpna 1968) 10

11 t é m a Teologický diskurz, smyslová zkušenost a legitimizující vysvìtlení v èeském ISKCONu KRŠNOVY KAŽDODENNÍ INTERVENCE Jaroslav Klepal V prùbìhu výzkumu provádìného v rámci èeského ISKCONu (International Society for Krishna Consciousness - ISKCON), 1 jsem èasto èelil pochybnostem ze strany oddaných Kršny ohlednì jeho koncepce i závìrù, které mùže pøinést. Své pochybnosti s výzkumem oddaní Kršny èasto vyjadøovali pomocí metafory. Podle ní je Kršna jako med a praktikovat vìdomí Kršny je, jako by èlovìk pojídal med ze všech nejsladší. Když se èlovìk rozhodne odevzdat Kršnovi a budovat tak k nìmu láskyplný vztah, je to, jako by otevøel sklenici s medem a zaèal jej ochutnávat. Jenomže tuto bájeènou chu nikdy nebudu moci zakusit, nebo má role výzkumníka mi brání sklenici s medem otevøít. Jak pak mohu dìlat závìry o kvalitì èi povaze medu? Jelikož jsem cítil urèité nedorozumìní a má èastá osvìtlování výzkumu se zdála buï pøíliš technická, anebo pøíliš konkrétní, zaèal jsem proto oddaným Kršny odpovídat na jejich pochyby rozvedením zmiòované metafory. Pøedevším, a v tom jsem jim dal za pravdu, mým cílem nebylo zakusit chu medu. Mým cílem bylo popsat a porozumìt tomu, co to je, jak vzniká a jaké má podoby chu, kterou oddaní Kršny pøipisují medu a kterou pøi jeho pojídání zakouší, nikoliv dìlat závìry o samotné kvalitì a povaze medu (èi se zabývat tím, zda se opravdu jedná o med ze všech nejsladší). V tomto omezeném pohledu se tak Kršna stal pøedmìtem mého zájmu v procesech utváøení identity ISKCONu a jeho èlenù (a) jako konstitutivní prostor teologického diskurzu, (b) jako objektivizovaná vtìlená zkušenost (v èetbì, v poslechu, ve zpìvu, v tanci, v pohledu na božstva atd.) a (c) jako prostøedek každodenních legitimizujících vysvìtlení. Teologický diskurz ISKCONu pojímá Kršnu jako pùvodního a jediného strùjce a vlastníka veškerého bytí. Definuje jeho božskou podstatu, formy, energie, ale i jeho skutky, nálady a zábavy. Tento diskurz je rozsáhlý a komplexní a jeho plná znalost je omezena pouze na okruh specialistù (duchovních uèitelù ISKCONu - guruù), a proto se zamìøuji pøedevším na ilustraci Kršnových intervencí, tedy na roli, kterou z hlediska jeho oddaných v èeském ISKCONu sehrává v toku každodenních interakcí a událostí. ð Dokonèení èlánku z pøedchozích stran. osobitým dùrazem bylo naopak èasté kritizování žen jakožto skupiny, a prosazování názoru, že v manželství by ženy mìly být podøízeny mužùm. Pokud se vrátíme k debatì o Prabhupádovì teologii oddanosti, jistì nìkteré ètenáøe napadne otázka, jaký byl postoj indického uèitele k jiným náboženstvím, napøíklad ke køes anství? Univerzalistický a exkluzivistický zároveò, øeèeno struènì slovy Grahama Schweiga. 8 Na jedné stranì Svámí Bhaktivédánta považoval všechna velká náboženství za cesty rozvoje oddanosti k Bohu a výslovnì uvádìl, že cílem jeho hnutí není obracet køes any na hinduisty. Považoval Ježíše Krista a Muhammada za Bohu zcela oddané osobnosti, které podle dobového kontextu uèí lidi o cestì odevzdání se. Na druhé stranì však zùstával vìrný odkazu èaitanjovské tradice, podle níž Èaitanja zjevil lidem nejdùvìrnìjší podoby vztahu mezi duší a Bohem - vztah mystické milenecké lásky. To však nepovažoval indický uèitel za pøekážku spolupráce, o niž s rùznými køes anskými církvemi tu a tam usiloval. n Poznámky 1 Uzákonìním tzv. Rowlettových opatøení a represí proti následným protestùm. Nejznámìjší je krutý zásah armády proti neozbrojenému shromáždìní v Amritsaru v dubnu 1919, kde bylo postøíleno asi jeden tisíc lidí a ještì více zranìno. Následovalo vyhlášení stanného práva v Paòdžábu a v nìkterých pøípadech byla proti bezbranným vesnicím použita letadla a kulomety. 2 Šrí Kršna Èaitanja ( ) byl významným bengálským reformátorem višnuistické tradice. Ještì v mládí se stal sannjásinem (potulným asketou) a navštívil øadu oblastí Indie. Èaitanja kladl dùraz na emotivní zpìv Kršnových jmen a devocionálních písní. Založil tradici zpívajících prùvodù, která v Indii pokraèuje dodnes. Aèkoliv se vìtšinou zdùrazòuje jeho emotivní a mystické chování, nìkolik životopisù zaznamenalo také Èaitanjovy dlouhé rozpravy s významnými uèenci tehdejší Indie. Mezi jeho žáky patøí tzv. šest gósváminù z Vrndávanu, kteøí svými spisy a básnìmi položili základ rozsáhlého korpusu textù èaitanjovské tradice. Zájemcùm o další informace bych si dovolil doporuèit svou práci FÁREK, Martin, Hare Kršna v Západním svìtì. Setkání dvou myšlenkových tradic, Univerzita Pardubice, Pardubice 2004, kde je Èaitanjovi vìnována druhá kapitola. A dále dùkladnou studii EIDLITZ, Walther, Krsna-Caitanya. Sein Leben und Seine Lehre, Almqvist&Wiksell, Stockholm, O indické a zvláštì èaitanjovské zvukové teologii viz napø. HEIN, Norvin J.: Caitanya s Ecstasies and the Theology of the Name, Journal of Vaisnava Studies II.2 (Spring 1994), pp Tuto promìnu popsal americký sociolog ROCHFORD, Burke, Airports, Conflict, and Change in the Hare Krishna Movement, in: BRYANT, Edwin F., EKSTRAND, Maria L. (eds.), The Hare Krishna Movement. The Postcharismatic Fate of a Religious Transplant, Columbia University Press, New York, 2004, pp Pøíkladem je tzv. rozmìòování: oslovený kolemjdoucí souhlasil s malým pøíspìvkem na náboženské èi charitativní úèely a když platil vìtší bankovkou, nìkteøí èlenové hnutí Hare Kršna pøedstírali, že nemají dostatek drobných nazpìt. Požádali dárce, zda by mu mohli vrátit menší obnos, a on tak obvykle dal vìtší sumu penìz, než pùvodnì chtìl. 6 Bhaktivédánta Svámí považoval orientaci duše na potìšení Boha za intuici, která se projevuje i v bìžném životì pomíjivého svìta napøíklad v podobì dobroèinnosti, socialistických a komunistických idejí, a podobnì: Snaha lidí na hmotné úrovni o dobro druhých prostøednictvím práce pro spoleènost, rodinu, zemi nebo lidstvo je èásteèným projevením pùvodní intuice, kdy èistá živá bytost cítí štìstí, když je š astný Nejvyšší Pán (komentáø k Bhágavata-puránì, sloka II.3.10) 7 V médiích a antikultovními autory èasto zmiòovaná záležitost byla ovšem ponìkud složitìjší, jak jsem se snažil ukázat v pøíspìvku FÁREK, Martin, Postoje Prabhupádovy teologie k moderní vìdì, in: BUBÍK, T., PRÁZNÝ, A., HOFFMANN, H. (eds.), Pantheon. Religionistické studie: Náboženství a vìda, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2006, s SCHWEIG, Graham M., Universal and Confidential Love of God: Two Essential Themes in Prabhupada s Theology of Bhakti, Journal Vaisnava Studies VI.2 (Spring 1998), pp Mgr. Martin Fárek, Ph.D. (*1974) pùsobí jako odborný asistent na katedøe religionistiky a filosofie FF Univerzity Pardubice a na katedøe religionistiky HTF Univerzity Karlovy v Praze. 11

12 t é m a Kršna jako zkušenost lidských smyslù Kršnova existence a pøítomnost je pro jeho oddané uchopitelná pøedevším prostøednictvím zraku, 2 když každodennì pøedstupují pøed božstva na oltáøi. Jsou pøesvìdèeni, že je Kršna obývá. Zrak je zde navíc umocnìn dalšími èinnostmi. Pro potìšení božstev oddaní Kršny pøed nimi tanèí a zpívají devocionální písnì. Z úcty k božstvùm se jim klaní a vykonávají obøady (púdža), pøi nichž jsou božstva ovívána vìjíøem z pavích per a jsou jim nabízeny oèistné substance (vonné tyèinky, olejové lampièky, voda a ubrousek). Z vdìènosti k božstvùm o nì oddaní Kršny každodennì peèují - obìtují jim vegetariánské pokrmy, oblékají je do zdobených šatù, navlékají jim na krk a ruce malé kvìtinové garlandy a omývají je smìsí mléka, jogurtu, medu a kvìtin. Kromì zpodobení v božstvech je Kršna jako božská osoba vizuálnì uchopitelný prostøednictvím obrazù, plakátù, obálek knih èi potiskù trièek. A napøíklad v podobì Džagannátha 3 shlíží na své oddané na nálepkách a pøívìšcích umis ovaných do dopravních prostøedkù, èímž zároveò plní úlohu ochranného amuletu. Kršna je dále uchopitelný prostøednictvím sluchu a hlasu, když jeho oddaní už od brzkého rána zpívají a poslouchají Hare Kršna mantru, anebo vyslovují vlastní èi cizí služebnické jméno. 4 Lze jej nacházet v chuti prasádamu. 5 Své místo má i v imaginaci oddaných, když si o jeho èinech ètou v knihách, když o nìm slyší vyprávìt na spoleèných lekcích (èi z audionahrávek) z Bhagavadgíty a Šrímad Bhágavatamu, pøípadnì když se úèastní divadelních performancí (nejèastìji v prùbìhu kalendáøních svátkù a festivalù), které zpøítomòují Kršnovy skutky. A ti š astnìjší a pokroèilejší dokonce mohou lépe uchopit Kršnovu pøítomnost prostøednictvím vlastních snù. Kršna jako interakce a vyjednávání Mnoho oddaných Kršny zná zpamìti verš z Prabhupádovy Bhagavadgíty: A èiníš cokoliv, a pojídáš cokoliv, a obìtuješ nebo daruješ cokoliv a a provádíš jakákoliv pokání, ó synu Kuntí, vždy to èiò jako obì Mnì. Podle výkladu Prabhupády, zakladatele ISKCONu, zde Kršna øíká Ardžunovi, prototypickému oddanému, že cílem veškerých lidských aktivit by mìl být on sám. Veškeré lidské aktivity tudíž mohou získat podobu obìti. Každodenní žití by mìlo být službou Kršnovi. Dojení krav, práce na poli, distribuce iskconské literatury v ulicích mìst, vytírání a úklid chrámové místnosti, vaøení a mnohé další èinnosti mají mít jediný cíl - Kršnu. Ve svém každodenním životì tedy oddaní Kršny usilují o to, aby jejich jednání a myšlení bylo obhájitelné jako obì pro Kršnu. Zde ale Kršna již není tak zøetelný jako v teologickém diskurzu ISKCONu nebo existenciálnì uchopitelný jako ve smyslových zkušenostech založených na ritualizovaných èinnostech. Zde se pøesouvá Kršna do oblasti legitimizujících vysvìtlení, která jej èasto staví do role svrchovaného aktéra ovlivòujícího individuální jednání i intence. Podívejme se následující pøíklad z terénního deníku. Bìhem poledního prasádamu se rozhoøela mezi oddanými Kršny na farmì vášnivá debata ohlednì praktické služby. Debata je rozdìlila na dva tábory a zamìstnávala všechny zúèastnìné po zbytek dne. Vše zaèalo, když se Tapas dása obrátil na Jacka, Boba a Vaišju dásu, aby se dozvìdìl nìco o farmì ISKCONu v Maïarsku, kde tito tøi spolu s vedoucím farmy pobývali pøed nìkolika dny. Všichni tøi zaèali Tapasu dásovi nadšenì popisovat své zážitky a inspirace, jichž se jim na maïarské farmì dostalo. Debata se pak stoèila ke srovnávání maïarské farmy s èeskou a k probírání plánù, které farma má do budoucna. Jack, mladý oddaný Kršny, hlasitì mluvil o plánech, jak je znal z vyprávìní vedoucího farmy. Jack napøíklad zmínil, že se plánuje nový oltáø pro božstva, který by mìl být hotov do oslav narození Èaitanji. Bob s Vaišjou dásou však nad Jackovými slovy jen mávli rukou: Vaišja dása: Takových plánù už tu bylo. Co se však z toho podaøilo udìlat? Skoro nic! Jack: Já oltáø zvládnu udìlat! Za pár mìsícù dodìlám koupelny a pak se do nìj pustím. Bob: Tak o tom si popovídáme až nìkdy v zimì. Uvidíme, jak daleko budeš s koupelnami. Spíš by se mìlo myslet na práci, která je teï. Mìlo by se myslet na to, jak se sklidí tìch osm hektarù, kam se úroda uloží, jak se stihne do zimy postavit štít na stodole. Jack: To je tvoje starost. Navíc Garuda dása [vedoucí farmy] øíkal, že se to stihne. Nevím, tobì asi chybí touha udìlat nìco pro Kršnu. Poslední Jackovou vìtou se Bob cítil znaènì dotèen. Pozdìji se debata opìt rozhoøela. Na Jackovu stranu se pøidal Jerry. Jack: Vy uvažujete materialisticky. Vy uvažujete jako materialisti a ne jako oddaní. Vám prostì chybí touha a nedokážete se spolehnout na Kršnovu milost. Garuda dása øíkal Bob: Garuda dása už toho nasliboval. Ale bez penìz a dalších prostøedkù to prostì nejde! Jerry: Pro mì je dùležitìjší se spolehnout na Kršnovu milost a na to, co øíká Garuda dása. A za to, jak to tady vypadá, si mùžeme sami. Proè nejsi na poli a nesekáš místo toho, aby sis tu stìžoval? Bob: Kršna, proè asi? Protože není nafta! Vaišja dása: [obrací se na Jacka] My se ti s Bobem jen snažíme øíct, že podmínky jsou takové, že každý z nás musí dìlat pro Kršnu to, co je nutné. Ty dobøe víš, že jsem umìlecký øezbáø. Chtìl jsem, aby tady byla øezbárna. [...] A myslíš si, že nechci vyøezat ozdoby na velký oltáø pro Božstva? Ale teï tu dìlám pro Kršnu jinou službu. Až tu budeš déle, tak to pochopíš. My máme stejnou touhu jako ty. Ale také víme, jak to tady chodí. Ty prostì mùžeš mít sebevìtší touhu sloužit Kršnovi, ale bez dlaždièek koupelnu nikdy nedodìláš. Bob: A Kršna nám navíc žádné peníze nedá, protože vidí, že na to nejsme pøipraveni. Z této konfrontace je patrné, že Jacka popudilo Vaišji dásovo a Bobovo vyjádøení ohlednì plánù farmy. Z Jackova pohledu (i z pohledu nìkterých dalších oddaných Kršny z farmy) Vaišji dásovo a Bobovo zpochybnìní plánù farmy nebylo ospravedlnitelné, nebo zaprvé zpochybòovalo autoritu vedoucího farmy. Zadruhé, což nìkterým pøišlo ještì závažnìjší, byly jejich argumenty materialistické, což znamená, že tyto argumenty zdùrazòovaly pouze nereálnost plánù namísto jejich úèelu - služby Kršnovi. A služba Kršnovi byla z Jackova pohledu na tìchto plánech rozhodující. Pokud totiž je urèitá èinnost vykonávaná pro Kršnu, a je vykonávána s touhou po Kršnovi, pak je možné oèekávat Kršnovu milost, jejímž prostøednictvím lze pøekonat všechny obtíže. Jackovo a Jerryho odvolávání se na Kršnu a jeho svrchovanou intervenci do každodenního života - jeho milost, jim dokonce v této konfrontaci umožnilo zaujmout legitimnìjší pozici ve vìdomí Kršny (symbolicky) i na farmì (institucionálnì) než Vaišju dásovi a Bobovi, kteøí za bìžných okolností pro nì pøedstavovali pokroèilejší oddané Kršny, jimž je tøeba projevovat úctu, následovat jejich rad a pokynù a od nichž je tøeba brát si pøíklad pro vlastní oddanou službu Kršnovi. 12

13 t é m a Kršna jako legitimizující vysvìtlení sehrál svou roli také napøíklad bìhem povodní v roce Povodnì oddané Kršny z farmy zpoèátku pøíliš neznepokojovaly. Pro nì byly jejich jediným dùsledkem trvalé deštì a rozvodnìná øíèka tekoucí pod farmou. Nicménì bìhem nìkolika dní informace o povodních stále více pronikaly na farmu, pøedevším díky rádiu, internetu a telefonickému spojení. Povodnì se brzy staly námìtem mnoha debat. Pro nìkoho byly dùsledkem sílící kali-jugy 6 èi dùkazem jednoho z druhù utrpení v hmotném svìtì - utrpení zapøíèinìné pøírodními katastrofami ; pro jiného zas byly dùsledkem jakési kolektivní národní karmy, pro dalšího byly výchovnou lekcí pro karmíny, 7 kteøí jsou pøipoutáni ke svým hmotným majetkùm. Jeden oddaný Kršny dokonce prohlásil, že Kršna seslal záplavy do mìst, která jsou ovládána kvalitou vášnì a nevìdomosti, aby je oèistil. Nicménì pøehlíživý postoj oddaných Kršny se s neustále stoupající hladinou vody zaèal mìnit. Ke zmìnì významnì pøispìl i nenadálý pøíjezd oddaných Kršny z pražské iskconské restaurace, kteøí v pohnuté atmosféøe obyvatelùm farmy vyprávìli, jak voda nezadržitelnì postupuje k restauraci, a proto s sebou pøivezli vše, co ve spìchu mohli naložit do nákladního auta. O nìkolik hodin pozdìji jsme se dozvìdìli, že restaurace je již pod vodou a že stejný osud potkal i druhou pražskou restauraci, patøící ISKCONu. Jestliže na poèátku vysvìtlovali oddaní Kršny povodnì jako demonstraci Kršnovy svrchované moci nad svìtem neoddaných, pak poté, co byly znièeny obì restaurace (jedny z hlavních zdrojù finanèních pøíjmù èeského ISKCONu), mìl Kršna zkoušet samotnou oddanost èlenù èeského ISKCONu. V následujících týdnech, v nichž oddaní Kršny prokazovali svou odhodlanost a oddanost tím, že horeènatì vyklízeli bahno a naplaveniny pøedevším z vìtší, novìjší a více poškozené restaurace, národní rada 8 rozhoda, že restauraci nebude možné obnovit do pùvodního stavu. Mìla být zrušena, a namísto ní vybudováno kazatelské centrum pod správou pražského chrámu. Jelikož však pražský magistrát nepovolil oddaným Kršny využívat pronajatý prostor za jiným úèelem než k provozování restaurace, bylo rozhodnuto, že restaurace bude obnovena, ale èást bude upravena tak, aby v ní mohl být vybudován obchùdek (s literaturou, obleèením, kosmetikou atd.) a aby v ní byl vybudován prostor pro pravidelné misijní programy a pøednášky. Pro nìkteré z dvaceti oddaných Kršny z restaurace to byly zdrcující zprávy. Jak mi øekl Paul, práce v restauraci pro nìj byla naplnìním smyslu oddané služby Kršnovi. Teï však byla znièena, vidina na její obnovu byla v nedohledu a jeho šance, že se po rekonstrukci bude moci do ní vrátit a sloužit Kršnovi, byly v jeho pøípadì minimální. Zùstal bez zamìstnání a musel si hledat práci mimo ISKCON. Nicménì své stesky uzavøel následující myšlenkou, která mìla vysvìtlit všechny ty neš astné události z poslední doby: Ve skuteènosti to všechno je Kršnova milost. On má s námi nìjaký plán. On zná všechno - minulost, pøítomnost i budoucnost. Budu zpívat Svaté jméno a Kršna se o mì postará. Lepší je být neš astný s vìdomím toho, že tu je Kršna, než si myslet, že jsem š astný, ale bez Kršny. A v oficiálním teologickém diskurzu, v objektivizovaných smyslových zkušenostech, anebo v legitimizujících vysvìtleních je Kršna svými oddanými pojímán jako zdroj veškeré existence. Je to Kršna, kdo vytváøí obecné podmínky i konkrétní projevy života, což jej v tomto pojetí èiní regulativní mocí. Nicménì, jestliže je Kršna v oficiálním diskurzu regulativní mocí z toho dùvodu, že se vyžaduje autoritativní vìdìní, a jestliže je Kršna regulativní mocí ve zkušenosti z toho dùvodu, že nabývá existenciální objektivity, pak jeho regulativní moc umožòující pøijmout nebo vylouèit urèité jednání èi tvrzení závisí na schopnostech aktéra jej uplatnit, a také na okolnostech, za nichž jej lze uplatnit. Toho jsme byli svìdky ve dvou zde uvedených pøíkladech. Nezbývá než dodat, že Jackovi se opravdu podaøilo stihnout všechny práce na novém oltáøi a Paul se nakonec pøesunul do jedné soukromé vegetariánské restaurace, kterou provozují oddaní Kršny. n Poznámky 1 Výzkum, který staví pøedevším na etnografických procedurách (zúèastnìné pozorování a rozhovory), byl provádìn v rozmezí let 2001 až (Klepal, 2005) 2 Zrak, pohled, èi zøení (daršan) pøedstavují obecnì v hinduismu hlavní prostøedek náboženské komunikace - lidští aktéøi touto tìlesnou technikou komunikují svou zbožnost, nadpøirozené bytosti zase své požehnání. (Eck, 1998) 3 Kršna se projevuje jako Džagannáth, aby dohlížel na fungování vesmíru. Za nevýznaènìjší zpodobnìní Džagannátha považují oddaní Kršny božstvo z indického mìsta Purí. Oltáø s božstvy v chrámu na Kršnovì dvoøe. Foto: Vojtìch Tutr. 4 Každý èlen ISKCONu, který pøijímá duchovního uèitele, získává pøi iniciaèním obøadu tzv. duchovní jméno. To je tvoøeno dvìma slovy. První slovo je nìkterým z Kršnových jmen, jimiž je oznaèován v posvátných textech. Druhé slovo, znamená služebník (dása). Zasvìcením se tak èlen ISKCONu stává nejen služebníkem urèitého duchovního uèitele, ale symbolicky i uèitele všech uèitelù - Kršny. Ženská duchovní jména jsou založena na stejném principu s tím rozdílem, že první slovo je nìkterým ze jmen Rádhy (Kršnovy nejmilejší spoleènice), slova následující, déví dásí, pak oznaèují služebnici. 5 Vegetariánský pokrm, který je po pøípravì nejdøíve rituálnì nabídnut božstvùm na oltáøi za obìtinu Kršnovi. Kršna, který podle svých oddaných pokrm konzumuje, jej konzumací zároveò zbavuje karmanových reakcí. Tímto aktem milosti je pokrm posvìcen a zduchovnìn, a vlastnì transformován ve zbytky. 6 Vìk démona Kaliho, závìreèná a nejubožejší etapa periodicky se opakujících vìkù, kterou charakterizuje høíšný a bezbožný život plný zášti, pokrytectví a vykoøis ování prostøedí. 7 Pro èleny ISKCONu sanskrtské slovo karmí oznaèuje èlovìka, který se namísto Kršny upíná na výsledky svých èinností, pøedevším pak na nikdy nekonèící snahu zajistit si hmotné statky èi bohatství. 8 Národní rada je výkonný orgán èeského ISKCONu, který sdružuje vedoucí jednotlivých støedisek a projektù èeského ISKCONu. Na rozhodování národní rady se podílí i duchovní uèitel, který má ve správì kromì Èeské republiky další zemì bývalého komunistického bloku. Literatura BHAKTIVEDANTA SWAMI PRABHUPADA, Bhagavadgita: As It Is. Courtesy of the Bhaktivedanta Book Trust International, 1972, ECK, D., Darsan: Seeing the Divine Image in India. New York: Columbia University Press, 3rd Edition, KLEPAL, J., Nejsem toto tìlo : Tìlo a posvátné já u èlenù hnutí Hare Kršna v Èeské republice. Diplomová práce, Praha: FF UK, Jaroslav Klepal (*1979) vystudoval etnologii na FF UK v Praze, kde v souèasnosti pùsobí jako interní doktorand. Vìnuje se spoleèným tématùm antropologie náboženství a antropologie medicíny. Ve své diplomové práci se zabýval otázkami tìlesnosti a osobovosti u èlenù hnutí Hare Kršna v Èeské republice. Tématem jeho disertaèní práce jsou zpùsoby reprezentace a ztìlesòování váleèných traumat v dnešní Bosnì a Hercegovinì. Kontakt: jarouchk@volny.cz 13

14 t é m a Na atmosféru doby vzpomíná jeden z prvních oddaných v Èechách POÈÁTKY HNUTÍ HARE KRIŠNA U NÁS Tattva-darší dás Prvními lidmi, kteøí se v našich zemìpisných šíøkách setkali s gaudíja-vaišnavskou tradicí, ze které Hare Krišna hnutí vychází, byli patrnì za první republiky návštìvníci pøednášky Bon Mahárádže, kterého tehdejší indologové pozvali do Pražské Uranie. 1 I když se tito kazatelé, které poslal Bhaktisiddhánta Sarasvatí 2 kázat v západních zemích, pohybovali spíše v akademickém prostøedí, a nemìli tudíž pøíliš velký úspìch pøi získávání následovníkù, pøispìli do koloritu doby, která byla naklonìna všemu exotickému. Možná právì proto, že tehdejší Èeskoslovensko nemìlo vlastní kolonie a nemohlo se pøíliš setkávat s lidmi pocházejících z asijských zemí, byl zájem o vše exotické spojen s vìtší úctou než v zemích, kde pøistìhovalci z kolonií tvoøili již urèité menšiny. Další vlna však pøišla až na konci 60. let minulého století. Na Západì díky A. È. Bhaktivédantovi Svámímu mezitím vzniká ISKCON (Mezinárodní hnutí pro vìdomí Krišny, zkrácenì Hare Krišna hnutí ) a jeho první nadšení kazatelé se setkávají s Beatles, Georgem Harissonem, Allenem Ginsbergem a dalšími. Hare Krišna se stává souèástí kultury hippies a beatnikù. Možná si vzpomenete na píseò Give Peace a Chance, kde se v textu vyjmenovávají všichni pøítomní, kteøí v ní zpívají - Boby Dylan, John and Yoko... a na konci zazní...hare Krišna, Hare Krišna. Byli tam totiž i dva žáci Bhaktivédanty Svámího. Šjámasundar se svým pøítelem dali pøednost tomu, aby v písnièce místo jejich jmen zaznìla první slova mahá-mantry. Melodie s Hare Krišna mantrou se dostává i do Formanova muzikálu Vlasy, který nìkteøí z nás mohli vidìt i v té dobì, Allan Ginsberg zpíval mantru na setkáních v Praze, a dokonce i Marta Kubišová zaøadila Hare Krišna na svoji desku. 3 Je však zøejmé, že vše se dìlo spíše v obrozeneckém nadšení a Hare Krišna bylo chápáno spíš jako souèást kultury hippies, než že by se nìkdo hlásil k Hare Krišna hnutí jako takovému a vìdìl, co vlastnì znamená. Podhoubí zájmu a úcty k indické exotiènosti však setrvalo a možná se i prohloubilo. Po letech sedmdesátých, uzavøení hranic a utažení režimu pøišla další vlna už èistì udergroundovì. Hare Krišna hnutí se na Západì více èi ménì etablovalo a ti odvážnìjší se tu a tam vydávali za železnou oponu na kazatelské cesty obèas pøipomínající výpravy Jamese Bonda. Vyholení oddaní 4 s parukami, falešnými pasy, prvními èeskými pašovanými knihami si prožili své a dodnes na takové akce vzpomínají s jiskrou v oèích a nìkdy i jistou dávkou nostalgie. Najdou se však i traumatické zážitky. Vzpomínám si, jak se na jedné pøednášce Harikéš Svámí zmínil o Èeskoslovensku - Èeskoslovensko je jen o trochu lepší než peklo,...jen o trochu lepší než Rumunsko. Bylo to ale patrnì tím, že stejní lidé, kteøí ho vcelku odvážnì pozvali k sobì, na nìj zároveò pozvali (možná pod nátlakem) policii a on byl vyhoštìn. Èeskoslovensko za železnou oponou navštívili Harikéš Svámí, Krišnakšétra Prabhu, Avinasèandra (Bhakti-vaibhava Svámí), Ajódhja-pati (Góvinda Mahárádž), ale pøedevším švédský emigrant Turija dás, který se svojí manželkou Alarkou déví dásí byli hlavními strùjci kázání v Èeskoslovensku v té dobì. Turija a jeho tehdejší pøítel Paragati totiž na zaèátku osmdesátých let pøeložili Prabhupádovu Bhagavad-gítu do èeštiny a od mezinárodního nakladatelství BBT dostali pár tisíc výtiskù. Pøevoz tìchto knih do Èeskoslovenska a jejich rozdávání bylo v té dobì jen pro nebojácné povahy, ale právì díky nim se vytvoøily hlouèky prvních zájemcù a nebo jen š astných pøíjemcù malé Bhagavad-gíty a ostatních knížek. A právì od jednoho takového èlovìka z pražského undergroundu jsem dostal adresu do Švédského Körsnas Gårdu, kam si prý o Bhagavad-gítu mohu napsat. A svìte div se, balíèek z knihami mi skuteènì došel a dostal se i pøes síto cenzorù, kteøí ve vìtšinì pøípadù takové balíèky zabavovali a pøíjemce evidovali. Jen na základì knih jsem zaèal praktikovat džapu a snažil jsem se pøijít na to, co všechny ty výrazy, obøady a praktiky znamenají. Moje fascinace duchovní filozofií narážela na neznalost jakéhokoliv živého pøedstavitele této víry, a tak dnes již s úsmìvem na rtech vzpomínám, jak jsem pøemýšlel Zasvìcení na Krišnovì dvoøe v létì Bhakta Tomáš právì dostává jméno Tattva-darší. 14

15 t é m a o tom, že budu jíst jen prasádam, zbytky po obìti. Moje pøedstava obìti byla totiž spojená s ohnìm a zbytky po obìti - to byl pøeci jen popel! Až díky seznámení s Karlem, prvním vážnì praktikujícím oddaným v Èeskoslovensku, jsem se dovìdìl, že malá porce jídla se Krišnovi obìtuje pomocí manter a oddanosti na oltáøi. On jídlo Svým pohledem ochutná, a vše, co zbude, je prasádam, neboli zbytky po obìti. Psal se rok 1985 a v té dobì Turija dokonèil pøeklad knížky Život èistého oddaného, díky níž jsem se definitivnì stal Krišnovým oddaným. Seznámil jsem se i s ostatními, kteøí praktikovali, co jim jejich situace dovolovala. Napøíklad Boris byl vedoucím kulturního støediska na kraji Bratislavy a ve svém nadšení uspoøádal program Tajomná putá Indie. Pùjèili jsme si z indického velvyslanectví film The Blue God a spoleènì jsme se ocitli i na jevišti pøi improvizovaném zpívání bhadžanù. Na každý takový program samozøejmì chodil stranický dohled v podobì jednoho estébáka, ale do posudku kupodivu napsal velmi netradièní a pestrý kulturní program. Postupem èasu se pøidávali další hlavnì z Chrudimi a Mladé Boleslavi. Promítání diapozitivù na nìkolika polosoukromých programech, zpívání manter a skromné pohoštìní - tak vypadaly naše aktivity smìøované k ostatním lidem. Vynikal v nich hlavnì Radek (Radha-raman dás). Atmosféra to byla nadšená, tajemná a pionýrská v pozitivním slova smyslu a navíc byl nad námi oblak blíže nespecifikovaného strachu, protože nikdo z nás pøesnì nevìdìl, jak moc režimu vadíme nebo nevadíme. Nakonec došlo i na nás a jeden po druhém jsme absolvovali výslechy na StB. Nedostudujete, mladý pane, a víte, že sem vlastnì nepatøíte, jsem si vyslechl od dvou knírkatých estébákù i já a po návštìvì Maïarska v roce 1986 a setkání s Turijou jsem se rozhodl, že odejdu. To se mi povedlo až o rok pozdìji. Setkali jsme se v jugoslávském Záhøebu, zkroutil jsem se pøed zadní sedaèkou Turijova pronajatého Escorta, on na mì hodil deku a vyrazili jsme na Rakouskou hranici. Scéna jako z akèního filmu! Mým hlavním zájmem ve Švédsku bylo pomoci Turijovi pøekládat knížky do èeštiny a snažit se je šíøit. Oddaní v Èechách se mezitím pøestìhovali do Lanšperka a vytvoøili první støedisko, ve kterém zaèali poøádat programy obdobné tìm, jimiž jsou známi i dnes. Knížky byly v té dobì ve speciálním malém ( smuggle in ) vydání, aby se dobøe pøevážely pøes hranice a staré èervené auto, které k tomuto úèelu sloužilo, si vysloužilo pøezdívku PAMHO. V angliètinì jsou to první písmena z Please, accept my humble obeisances neboli Pøijmi mé uctivé poklony, fráze, kterou zaèínají oddaní své dopisy. V tomto pøípadì šlo však o doslovné poklony tìm odvážným oddaným ze Západu, kteøí do nìho sedli a v dutých stìnách prováželi pøes hranice nìkolik tisícovek Prabhupádových knížek, a tìm oddaným, kteøí je v Èechách vyzvedávali. Turijùv pøítel a mozek celého projektu Ravi tak za finanèní pomoci Harikéše Svámího pøevážel knížky i do Bulharska, Maïarska a NDR. Skuteèným zlomem byl však až rok 1989 a Sametová revoluce. Z Lanšperka se oddaní pøestìhovali do centra dìní - do Prahy a zaèalo asi nejextatiètìjší období pro Hare Krišna hnutí v Evropì od dob Prabhupádobých prvních kazatelù. Nadšené programy Gauranga-bhadžan-bandu v Praze i Brnìnském Semilase, zpívání mahá-mantry na ulicích a legální prodej knih. Pøi Hare Krišna mahá-mantøe všichni tancují jen v Indii a v Èeskoslovensku, øíkali nadšení úèinkující, když se vraceli zpátky na Západ. Jen málokdo si umí pøedstavit to nadšení a naivní jednoduchost, s jakou jsme to všichni prožívali i pøesto, že materiální zázemí bylo tristní a dnes by si už asi nikdo nedokázal pøedstavit, že by v takových podmínkách mohl existovat. Ze Švédska se nastálo vrátil Turija a z Pražského bytu v ulici Na Hrázi se stalo první oficiální sídlo Hare Krišna hnutí. Díky Turijovi také zaèal projekt Krišnùv Dvùr a obì vegetariánské restaurace Góvinda, které fungují dodnes. A už ho život pozdìji zavál kamkoli, nikdo mu nemùže upøít hlavní podíl na kázání v Èeskoslovensku v osmdesátých a první polovinì devadesátých let. Zpívání Hare Krišna mantry na ulicích v Brnì (90. léta). Všechny fotografie na dvoustranì: archiv Tattva-darší dáse. Od té doby se Hare Krišna hnutí postupnì pøiblížilo podobì, v jaké ho všichni znají ze západních zemí, a pøi Hare Krišna kírtanech všichni tancují už zase jenom v Indii. Poznámky 1 Bon Maharádž byl uvítán pøedním indologem Dr. M. Winternitzem a pøednášku ( Aryan Conception of Godrealization ) proslovil v Uranii. Bližší informace bychom našli v BON MAHARAJ, Gedanken über den Hinduismus, Berlin, 1935; informace pochází z elektronické pošty, dopis Bhugumuniho dáse (mbroo@abo.fi) Janu Marešovi Bhaktisiddhánta Sarasvatí ( ) byl velký uèenec a kazatel gaudíja-vaišnavské tradice v Indii. Byl synem Bhaktivinóda Thákura a jeho žák Bhaktivédanta Svámí se stal zakladatelem ISKCONu, Mezinárodní spoleènosti pro vìdomí Krišny. 3 Tajga blues ( , 1978). 4 Krišnovi vyznavaèi si øíkají oddaní (z anglického devotees èi indického bhakta ). Tattva-darší dás (Tomáš Kobes) je praktikujícím oddaným Krišny (vaišnavou) a na svých stránkách www. vaisnava.cz se snaží poskytnout materiály pro inspiraci všem ostatním, které zajímá indická poutní místa a filozofie. Nadšený kírtan pøi slavnosti na Krišnovì dvoøe (90. léta). n 15

16 t é m a Souèasnost hnutí Hare Krišna ODDANÍ U NÁS PO ROCE 1989 Trilokátma dás Mluvèí Mezinárodní spoleènosti pro vìdomí Krišny, hnutí Hare Krišna, píše pro Dingir. Po sedmnácti letech legálního pùsobení hnutí Hare Krišna v Èeské republice se ukazuje, že zájem o nì, tolik zøetelný po roce 1989, nebyl jen doèasnou a módní záležitostí, ale trvá a ještì vzrùstá. Jedním z dùvodù je skuteènost, že filozofie a kultura, na nichž je hnutí založeno, jsou nadèasové a mají lidem co nabídnout v kterékoliv dobì, a v dávné minulosti, v souèasnosti, ale i budoucím generacím. Zakladatel hnutí A. È. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda èastokrát zdùrazòoval, že knihy, které pøeložil ze sanskrtu do angliètiny, se stanou velmi dùležitým zdrojem informací na dalších deset tisíc let a distribuci tìchto knih považoval za jednu z nejdùležitìjších kazatelských aktivit. Také proto se jejich distribuce spolu se zpíváním Hare Krišna mahámantry na veøejnosti staly hlavními èinnostmi oddaných v polistopadovém Èeskoslovensku. Kírtirádž, oddaný z USA odpovìdný za Èeskoslovensko, vyzval èeské oddané prakticky hned v prvních dnech listopadové revoluce, aby zaèali zpívat Hare Krišna na veøejnosti v Praze. Tehdy se scházely na Václavském námìstí témìø každodennì desítky tisíc lidí a Ašvahari, Narakriti, Níla Mádhava, Rádhá Ramana, Rukminí Ramana a Angarapúrna v dhótích a sárí využili této jedineèné pøíležitosti a s velkým nadšením zaèali poprvé v Èeskoslovensku veøejnì šíøit vìdomí Krišny. V revoluèní atmosféøe bylo pomìrnì snadné distribuovat knihy Šríly Prabhupády, nebo hlad po tomto druhu literatury byl nesmírný. Oddaní èerpali ze zásob knih propašovaných ze zahranièí ještì v dobì socialismu a kapesní vydání Bhagavadgíty, Zlatého Avatára, Šrí Išopanišady a životopisu Šríly Prabhupády spolu s Vìdeckým poznáním duše rychle nacházely nové ètenáøe. Pøíhodnou atmosféru pro kázání brzy využili oddaní ze zahranièí, Bhaktivaibhava Svámí a Džaj Gurudév, žáci Šríly Prabhupády, kteøí prezentovali nauku o vìdomí Krišny na veøejných pøednáškách, univerzitách i domácích programech. Velký ohlas zaznamenalo nìkolik koncertù mezinárodní rockové skupiny oddaných Gauranga Bhadžan Band v Praze, Brnì a Bratislavì. Hudební vystoupení s tradièními nástroji na Happy Festu v Plzni. Fotografie na této a následujících dvou stranách z archivu Trilokátma dáse. Slovníèek Bhadžan - devocionální hudba a zpìv. Brahmaèárí - student žijící v celibátu. Grihasta - osoba v životním stádiu duchovního rozvoje, spojeného s péèí o rodinu. Harinám - skupinové zpívání svatých jmen Pána Krišny na veøejnosti. Mahámantra - velká mantra : Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare / Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare; zpívání této mantry je doporuèený proces pro dosažení duchovní seberealizace v souèasném vìku. Mantra - (man - mysl, tra - osvobodit), transcendentální zvuk èi védský hymnus, který osvobozuje mysl od iluze. Prasádam - vegetariánské jídlo, které je obìtováno Pánu Krišnovi; Boží milost. Šástra - zjevené písmo. Vaišnava - oddaný Pána Krišny, Višnua. Poèet oddaných rychle narùstal a bylo tøeba hledat další prostory pro kázání a bydlení oddaných. Na jaøe 1990 se vrátil z emigrace ze Švédska Turíja, další z èeských žákù Šríly Prabhupády, s touhou založit farmu na duchovních principech nauky o vìdomí Krišny. Po usilovném hledání se podaøilo najít polorozboøený statek na Benešovsku, jejž pùvodní majitelé právì získali nazpìt. Myšlenka obnovení pøirozeného hospodaøení se jim zamlouvala. Proto souhlasili s prodejem statku a pronájmem pøilehlých pozemkù. Tak vznikl v Mìsteèku u Benešova další projekt, farma Krišnùv dvùr. Pøestože na poèátku devadesátých let bylo možné skoro všechno, bylo tøeba hnutí legálnì zastøešit. Tehdejší zákon o církvích však registraci hnutí jako náboženské spoleènosti prakticky neumožòoval, a proto nezbývalo, než se registrovat na Ministerstvu vnitra jako obèanské sdružení. Pod touto hlavièkou pùsobilo hnutí až do roku 2002, kdy byl pøijat nový zákon o církvích a hnutí bylo zaregistrováno jako náboženská spoleènost. Nadšené zpívání oddaných na veøejnosti kolemjdoucí èasto nechápali, a tak vznikaly rùzné fámy. Napøíklad o pøidávání drog do jídla nebo tajné konzumaci alkoholu. Pro èlovìka zvenku mohlo být tìžké pochopit, že samotné zpívání mahámantry mùže být pøíèinou spokojenosti. Postupnì se ve spoleènosti vytvoøilo nìkolik táborù lidí s rùzným postojem vùèi harinámùm a dalším 16

17 t é m a veøejným aktivitám hnutí. Jedni byli zvìdaví, o co vlastnì jde a toužili se dozvìdìt nìco víc. Jiní považovali setkání s oddanými za zajímavé zpestøení jinak všedního dne. Další nás alespoò tolerovali s postojem, že každý má právo zaøídit si svùj život, jak sám chce. A poslední skupinka lidí byli zarytí odpùrci, kteøí si pøi zaslechnutí Hare Krišna zacpávali uši a vykøikovali nìco v tom smyslu, abychom šli radìji poctivì pracovat. Tento druh lidí byl èas od èasu povzbuzován nìkterými sdìlovacími prostøedky, které šíøily velmi zkreslené informace. Jelikož v té dobì o hnutí témìø nikdo nic nevìdìl, pøibývalo rùzných fám a pomluv. Nìkdy staèilo použít fotografii oddaných v èlánku o nebezpeèných sektách, jindy v rádiu nebo v televizi vystrašit rodièe tím, že pokud se jejich dìti zajímají o Hare Krišna, tak je mohou definitivnì ztratit. Samozøejmì že nìkteré rodièe to vydìsilo a snažili se svým dìtem jejich nebezpeèný zájem rozmluvit. Dlužno øíct, že napìtí v nìkterých rodinách èasto vyhrocovali sami zaèínající oddaní svým nezralým chováním vùèi rodièùm. Bylo vidìt, že oddaní mají pøed sebou ještì hodnì usilovné práce, nejen ve vztahu k veøejnosti, ale také v rámci výchovy a vzdìlávání nových oddaných. Pøesto všechno zájemcù neustále pøibývalo a bylo zøejmé, že farma a dva pronajaté byty v Praze a pozdìji ani pronajatý rodinný domek nestaèí pokrýt zájem. Tak se postupnì rozvinul kazatelský program pro kongregaèní èleny zvaný Náma Hatta. Úèelem tohoto programu bylo podpoøit všechny zájemce o vìdomí Krišny, jimž rodinná situace nebo jiné dùvody nedovolovaly život s oddanými. Všichni kongregaèní èlenové se postupnì uèili základní principy vìdomí Krišny, zásady èistoty, vaøení vegetariánských jídel a jejich obìtování Krišnovi. Nìkteøí pokroèilejší oddaní zaèali ve svých domovech poøádat jednoduché nedìlní programy, jejichž hlavní náplní bylo zpívání Hare Krišna mahámantry a vegetariánská hostina. V roce 1994 oddaní z pražského centra zorganizovali pro kongregaèní èleny letní soustøedìní na Lazech u Mariánských Lázní, kde bydlel Šjámánanda se svou rodinou. Další rok se soustøedìní opakovalo v Praze a pro velký ohlas bylo nutné v následujících letech pronajmout rekreaèní støedisko v Protivanovì u Prostìjova, kde se od té doby každoroènì poøádají oblíbené letní tábory. Od roku 1999 významným zpùsobem pomáhá všem kongregaèním èlenùm na Moravì støedisko Èakra v Lutotínì u Prostìjova. Vegetariánská restaurace Góvinda v Soukenické ulici v Praze. Jedním z velmi úèinných zpùsobù šíøení vìdomí Krišny je distribuce prasádam. Šríla Prabhupáda se nìkolikrát zmínil, že hnutí Hare Krišna vejde po podvìdomí jako náboženství kuchynì. Vegetariánské jídlo pøipravené s láskou a oddaností a obìtované Krišnovi je chutné a výživné a prospívá nejen tìlu, ale i duši. S touto myšlenkou vznikla první restaurace Góvinda v ulici Na hrázi, jejíž obliba rychle rostla pøedevším díky Rozhovor s Narakritim, chrámovým prezidentem v Praze Mohl bys popsat, co dìlali oddaní v listopadu 1989? Ani jsem netušil, že 17. listopadu je nìjaká demonstrace. Zrovna v ten den jsme spolu s Rádhá Ramanem pøeváželi do naší garáže Prabhupádovy knížky, které byly po propašování ze zahranièí doèasnì uschovány u chartistù. Následující den jsme se dozvìdìli, co se stalo, a již dopoledne na setkání jóginù v Planetáriu jsme zaèali knihy veøejnì nabízet. Oddaní už tehdy pùsobili v Praze? Vìtšina oddaných bydlela spoleènì v Lanšperku nedaleko Ústí nad Orlicí, aby nebyli tolik na oèích Státní bezpeènosti. V revoluèní atmosféøe už nebylo co skrývat, a tak se týden po 17. listopadu celá skupinka oddaných pøesunula do Prahy, do mého pokoje v rodinném domku v Dejvicích, kde jsem bydlel spolu s otcem, nevlastní matkou a dvìma sestrami. Jaký byl váš hlavní program? V té dobì se konaly každý den na Václavském námìstí demonstrace. Hned ráno po snídani chodili oddaní pravidelnì do podchodu metra na Mùstku, kde zpívali Hare Krišna, rozdávali prasádam a knihy. Já jsem mezitím doma pøipravoval prasádam a když jsem byl hotov, pøidal jsem se k nim. V centru Prahy jsme zpívali každý den asi do pìti hodin odpoledne. Jak reagovala na vaše zpívání veøejnost? Lidé byli velice zvìdaví, vèetnì pánù v šedivých oblecích vybavených kvalitními fotoaparáty. Možná ty fotografie stále ještì nìkde leží ve svazcích StB a bylo by zajímavé je získat. Pozdìji jsme byli pozváni stávkovým výborem, abychom se pøidali se svým zpíváním k oficiální èásti programu U konì. Po èase se k našemu zpívání a tancování pøidávaly vìtší skupinky pøevážnì mladších lidí, což bylo pro nás velmi povzbudivé. Co jste dìlali poté, co se situace uklidnila a mezi lidmi vyprchala revoluèní euforie? Stále jsme pokraèovali v harinámech a distribuci knih a prasádam. Tyto tøi èinnosti tvoøí dodnes naše nejdùležitìjší kazatelské aktivity. Situace se uklidnila i u mì doma, nebo jsme našli byt k pronájmu v Libni, v ulici Na hrázi 5, z nìhož se pozdìji stalo první centrum hnutí s pravidelnými nedìlními pøednáškami a vegetariánskými hostinami. Pøipravil Trilokátma dás. 17

18 t é m a kuchaøskému umìní Krišna Èaitanji. On se také zasloužil o získání prostor v Soukenické ulici k vybudování další restaurace, která zahájila provoz v kvìtnu Kromì již uvedených základních èinností - veøejného zpívání mahámantry, distribuce knih a prasádam - mohli oddaní i pøíznivci hnutí zapojit své talenty a dovednosti v celé øadì dalších projektù urèených pro pøedstavení védské kultury a filozofie široké veøejnosti. Vedle obèasných programù na støedních a vysokých školách mìly stovky a tisíce lidí témìø ve všech vìtších mìstech v Èechách a na Moravì možnost navštívit Indický festival nebo Happy fest, kulturní pásmo s tradièní vaišnavskou hudbou, klasickým tancem Bharata Nátjam, pøednáškou, multimediální projekcí, ochutnávkou prasádam a oblíbeným spoleèným zpíváním a tancováním, pøi kterém èasto mizí hranice mezi jevištìm a hledištìm. Velmi pozitivní ohlas tìchto festivalù se stal podnìtem k úèasti na hudebních festivalech. Prvním z nich byl Open Air Music Festival v Trutnovì v roce 1999 vìnovaný hnutí Hare Krišna hlavním organizátorem Martinem Vìchetem. Od té doby patøí každý rok jedna z vedlejších scén nejen na Trutnovì, ale pozdìji i na Sázava Festu pestré, témìø dvacetiètyøhodinové Hare Krišna extázi, kde jsou klasické bhadžany støídány transcendentálním rockem, jazzem a nejrùznìjšími hudebními jamy, divadlem èi tancem Bharata Nátjam. Od poloviny devadesátých let prochází každé léto èeskými a moravskými vesnièkami pìší mírový pochod Padajátra. Vùz s ozdobenými Božstvy a podobiznou Šríly Prabhupády je tažen mohutným a majestátním volským spøežením a oddaní za celodenního zpìvu kolemjdoucím nabízejí literaturu a prasádam. Každý veèer Padajátra pøenocuje v jiném mìstì nebo vesnici a v podveèer poøádá malý kulturní poøad pro veøejnost. Tradice tìchto pìších poutí byla pøevzata z Indie a jejím cílem je kromì propagace ochrany krav pøiblížit radostný a jednoduchý vesnický život spojený s hlubokou filozofií. Jedním z nejnovìjších programù je Šástra Dána, sponzorovaná distribuce knih Šríly Prabhupády do škol, knihoven, èajoven a dalších veøejnì pøístupných míst. Mimo výše uvedené èinnosti pro veøejnost má nepostradatelné místo v hnutí vzdìlávání oddaných. Od roku 1998 systematicky rozvíjí Centrum pro védská studia v Praze pìtiletý vzdìlávací systém, kde vedle komplexní výuky vaišnavské filozofie Védská svatba s obìtním ohnìm v chrámové místnosti na farmì. a kultury si mohou studenti osvojit tradièní duchovní vlastnosti a hodnoty popsané v Bhagavad-gítì a Šrímad Bhágavatamu, jako je nenásilí, pravdomluvnost, èistotnost tìla i ducha, snášenlivost, sebeovládání, atd. Pøesto, že má hnutí Hare Krišna jednoznaènì kazatelský charakter, jeho cílem není za každou cenu zvyšovat poèet stoupencù. Hlavním smyslem je nabídnout duchovní alternativu dnešní zmaterializované spoleènosti, tolik pøipoutané ke smyslovému požitku. Stále víc se ukazuje, že vaišnavská tradice je pøitažlivá i pro dnešního èlovìka ve støední Evropì a není nìjakou suchou filozofickou spekulací nebo náboženským dogmatem èi pøežitkem, ale praktickou ukázkou, jak zamìstnat své pøirozené vlastnosti a schopnosti ve službì Bohu, a tak dosáhnout skuteèné spokojenosti a duchovní seberealizace. n Více na internetových stránkách Trilokátma dás (Antonín Valer, *1960) je èlenem hnutí od roku 1990 a pùsobí v nìm jako mluvèí. Kromì jiného usiluje o rozvoj mezináboženského dialogu v Èeské republice. Rozhovor s Varnášramem, hospodáøem na Krišnovì dvoøe Jak dlouho na farmì pùsobíš a co všechno jsi dìlal? Poprvé jsem navštívil farmu v prosinci 1990 a v kvìtnu 1991 už jsem pøišel nastálo. Od té doby jsem prošel snad všechny služby. Od úklidu, umývání nádobí, bourání sutin, zednièení, uctívání Božstev až po práce v zemìdìlství. Kromì toho od roku 1997 zastávám všechny povinnosti chrámového prezidenta. Mohl bys struènì charakterizovat farmu pøed tìmi šestnácti lety a teï? Pøedevším se zmìnila sociální struktura obyvatel farmy. Na zaèátku tady byl pouze jeden manželský pár a jinak pøevládali svobodní brahmaèáríni. Dnes tady žijí ètyøi manželské páry s dìtmi. Struènì vyjmenovat všechny zmìny snad ani nejde. Jenom namátkou, celá budova bývalého statku prošla mohutnou rekonstrukcí, vybudoval se mlýn, stáje pro konì a krávy, èistièka odpadních vod a úroda z polí je nesrovnatelnì vyšší než na zaèátku. Co považuješ za nejvìtší úspìch tohoto projektu? Hlavnì to, že jsme pøes všechny potíže a pøekážky vytrvali v pùvodní myšlence závislosti na pùdì a ochranì krav a postupnì uzavøeli okruh od pìstování zemìdìlských plodin až po jejich zpracování, spotøebu a prodej produktù. Jaké jsou plány a pøání do budoucna? Kromì sobìstaènosti v základních plodinách je mým pøáním, aby se farma stala vhodným zázemím pro grihasty a modelem alternativního jednoduchého zpùsobu života v souladu s pøírodou a s Bohem ve svém støedu pro další generace. Pøipravil Trilokátma dás. 18

19 r e p o r t á ž Narozeniny Šri Èaitanji na Kršnovì dvoøe slavili nejen oddaní DEN NA ROZEZPÍVANÉ EKOFARMÌ Martin Koøínek Za hluboké pøedjarní noci roku 1486 mohli lidé sledovat podivuhodný nebeský úkaz - zatmìní Mìsíce. A právì této noci se v Bengálsku inkarnoval nejvyšší bùh Kršna. Narodil se jako dítì a po zasvìcení získal jméno Šrí Èaitanja. Zjevení, tedy narozeniny zakladatele, slaví oddaní Kršny svátkem Gaura Púrnimá. Letošní kršnovské vánoce pøipadly na 3. bøezna a shodou okolností právì toho dne bylo lze na noèní obloze spatøit neobvyklý jev - úplné zatmìní Mìsíce. Všechny cesty vedou na farmu Na návštìvu Kršnova dvora jsme vyrazili ranním autobusem z Prahy. Jestliže letošní zima byla tou nejteplejší a nejpøívìtivìjší za mnoho uplynulých desetiletí, onu sychravou bøeznovou sobotu jako by si chtìla vše vynahradit. V Chotýšanech - obci ležící asi deset kilometrù za Benešovem smìrem na Vlašim - nás pøivítal vítr a mrznoucí déš. Na farmu by to mìly být asi dva kilometry, na cestu jsme se chtìli optat v restauraci, ale personál, k našemu pøekvapení, o místní atrakci skoro nic nevìdìl. Nechali jsme se tedy nasmìrovat do nedaleké vesnice Mìsteèko, od tamní železnièní stanice by to, dle oficiálního webu ( cz), ke statku mìlo být, co by kamenem dohodil. V Mìsteèku nebylo živáèka, všichni ještì spali nebo byli za pecí, vyšplhali jsme se tedy k dráze na svahu nad obcí a doufali, že uvidíme zastávku, jenže nádraží nikde Vše nakonec zaøídil sám Kršna, na narozeniny jeho inkarnace Èaitanji se sjíždìli sympatizanti z celé republiky. Ukázalo se, že všechny cesty vedou na farmu - naše dilema, zda jít po trati doprava, èi doleva, vyøešil øidiè pøijíždìjícího auta. Míøil rovnìž na slavnost, jelikož však byl také cizincem (pøijel až ze Znojma), neznal cestu ani on, mìl však kontakt. Po nìkolika telefonátech, s typickým úvodním oslovením Hare Kršna, pøijelo auto ze statku, aby nás navigovalo. Byli jsme pøizváni do kršnovské oktávie, kterou øídil asi pìtadvacetiletý oddaný. Na první pohled nás zaujala výzdoba vozu - palubní deska polepená obrázky posvátných krav. Náš šofér se pøíliš nevìnoval øízení a hned se rozšafnì rozpovídal o hnutí Hare Kršna. Brzy se ukázalo, jak mùže být misie nebezpeèná. Oddaný nepøizpùsobil rychlost jízdy stavu polní cesty a náš vùz v nekontrolovatelném smyku asi dvacet metrù klouzal po podmáèené svažité louce smìrem k nedalekému hvozdu. Z pøednášky o vegetariánství se tak rázem mohla stát pìkná jatka. Krkolomný manévr naštìstí skonèil pár metrù od prvních stromù. Po nìkolika dalších metrech autokrosu potkaly oktávii obutou nalehko jen v letních pneumatikách další komplikace - zabøedla do bahna, z nìhož se vlastními koòskými silami nebyla schopna vyhrabat. Redaktoøi Dingiru byli jedinými, kdo mohli pomoci a tlaèit Na ekologickou farmu tak dorazili nahozeni hlínou, jakoby právì pracovali u hrnèíøského kruhu. Farma a ášram Na samotì poblíž Mìsteèka hospodaøí bhaktijógini z hnutí Hare Kršna již od roku Tehdejšímu restituentovi, jenž nemovitost pøebral ve znaènì zuboženém stavu, se zamlouvala spolupráce na ekologickém projektu. Nakonec statek obèanskému neziskovému náboženskému sdružení ISK- CON (zkratka oficiálního názvu hnutí Hare Kršna) prodal. Na Kršnovì dvoøe nyní trvale žije dvacet až pìtadvacet lidí (ptali jsme se více oddaných, sami se neshodnou), tento poèet zahrnuje i tøi rodiny a ètyøi dìti. Pøibližnì tøicet hektarù polností, z nichž vìtšinu mají v ekonomickém pronájmu na symbolických sto let od obce Chotýšany, obhospodaøuje asi pìtice z usedlíkù ze statku na plný úvazek. V letní sezónì pøiloží ruku k dílu i ostatní. Na 70-80% procentech pozemkù pìstují pøedevším obilniny, dále pak brambory a zeleninu. Louky kolem dvora spásají ètyøi voli a devìt krav. První jmenovaní bývají k práci zapøaženi do jóginských povozù, druhé oddaným poskytují mléko. Ekologická farma produkuje nejen potraviny pro své stálé obyvatele: mouku mletou pøírodním kamenem polnohospodáøi prodávají do tøí pražských Hare Kršna restaurací Góvinda a do chrámu hnutí na Zlièínì, pøi dobré úro- Kršnùv dvùr. Fotografie Vojtìch Tutr. 19

20 r e p o r t á ž K oslavám svátku patøí divadlo. Fotografie Vojtìch Tutr. dì se dostane i na bioobchody ve Vlašimi, Benešovì a v Praze. Farma ovšem ani tak není sobìstaèná a zbylí obyvatelé dvora proto dojíždìjí do civilních zamìstnání. Letem kršnovským svìtem Zabláceni vystupujeme z auta na zatravnìném rozlehlém dvoøe usedlosti. Nejprve obhlížíme terén. Hospodáøské budovy jsou navzdory šestnácti letùm práce stále ještì dosti zanedbané, zato hlavní dvoupatrový obytný dùm je pìknì opraven. Vstupujeme, hned v pøedsíni neunikneme pozornosti, a do pìti minut je o neohlášené pány novináøe z Prahy postaráno. Komunikací s veøejností povìøený oddaný Priya-kírti dás, nás zavede do malé útulné úøadovny a vìnuje nám asi hodinu èasu. Civilní jméno tohoto tøiatøicetiletého jógina, odìného v typické bílé dhotí, je Pavel Vojkovský, inženýr, jak doplní. Kršnu vyznává již od poèátku 90. let minulého století. Pochází z køes anské rodiny, ale k víøe nebyl nijak cílevìdomì veden. Otázky po smyslu života jej tak zaskoèily až na støední škole. Èetl Moodyho knihy, napøíklad Život pøed životem, zabýval se reinkarnací, naopak èetba bible jej neuspokojovala. Pak se mu do rukou dostalo Vìdecké poznání duše - pojednání od zakladatele ISKCONu Prabhupády - a o smìøování jeho dalšího života bylo rozhodnuto. Náš rozhovor rychle plyne po tématech. Priya-kírti ve struènosti charakterizuje filosofii svého hnutí. První a hlavní zásadou je dennodenní zpívání mahamantry (šestnáctkrát uchopit do ruky rùženec zvaný mala a pøi každé z jeho stoosmi kulièek pronést známé: Hare Kršna, Hare Kršna, Kršna Kršna, Hare Hare, Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare. Jde vlastnì o radostnou oslavu boha opakovanou krát dennì). Jóginùm jde o rozvinutí èistého duchovního vìdomí. Nejsme toto tìlo, ale èistá duše spojená s bohem. Hmota je iluzorní, líèí Priya-kírti dás. Na dotaz, zda hmota tedy skuteènì neexistuje, je jen zdáním - majou, jak tvrdí hinduistická tradice, odpovídá sice kladnì, pak ale doplòuje: Hmota je reálná, je to materiální energie a má jen doèasný charakter. Jen vypadá jako nezávislá na bohu. Je chybou øíkat jsem toto tìlo, správnì je mám toto tìlo. Vnitønì jsme vìèní, kvalitativnì jsme stejní s bohem, rozdíl je jen v kvantitì. Bùh je oceán, my jsme jen kapky. Naším úkolem je tedy uspokojit Kršnu, tak budu automaticky spokojen i já, dokonèuje Priya-kírti dás filosofickonáboženský exkurs. Pak vyjmenovává základní regulativy pro život oddaných: Žádné maso, ryby ani vajíèka, žádná intoxikace - drogy, kafe, alkohol, žádný hazard, žádný mimomanželský sex. Je vidìt, že pravidla opakuje už po ix-kráte, takto rychle pøeøíkaná pak jakoby ztrácejí obsah i vìrohodnost. Místo abychom se ptali na podrobnosti života na farmì, narážíme na obvyklou spornou otázku výprav na Mìsíc. Když Amerièané poprvé dobyli našeho souputníka, Prabhupáda se nechtìl dívat, držel se védského pojetí, že Mìsíc je obydlen, a proto se mu pohled na pusté krátery jevil jako podvod. Priya-kírti dás soudí podobnì jako jeho uèitel, vypoèítává argumenty proti vesmírné misi a odvolává se na autoritu svatých Písem: Védy nemají materiální pùvod, jejich autorem je bùh. V pátém zpìvu je detailnì popsán život na jiných planetách. Živé bytosti jsou všude, tøeba i v ohni. Ještì krátce narazíme na petici, která roku 2000 kritizovala pomìry v èeském ISKCONu a na èas hnutí zneklidnila. Je vidìt, že se Priya-kírti dásovi o této kapitole pøíliš nechce mluvit. Dle našeho názoru ponìkud bagatelizuje, když tvrdí: Pokud vím, ti, kteøí tehdy odešli, pøestali zpívat mahamantru, jinak øeèeno tedy odpadli. Èas bìží a Priya-kírti dás musí o patro výš, má pøednášku o oslavenci Èaitanjovi. Oslava v chrámové místnosti Hlavní program oslavy 521. narozenin Šri Èaitanji probíhá v prvním patøe v chrámové místnosti s Kršnovým oltáøem. Není tu k hnutí, jizba je zcela obsazena asi padesáti na podlaze sedícími posluchaèi. Vìtšina z pøítomných jsou oddaní odìní v indických šatech - holohlaví muži v bílém, ženy v pestrobarevném, s dlouhými vlasy upravenými do copu. Priya-kírti dásova zajímavá historickocestovatelská pøednáška o Èaitanjovi je doplnìna promítáním fotografií a videosekvencí na zeï, mezi malby s výjevy z Kršnova života. Pohled na promítané obrazy zobrazující tanèícího Èaitanju a jeho oddané, i na video, které ukazuje podobné køepèení dnes, nás inspiruje k neodbytnému pocitu: oddaní jsou vlastnì š astní blázni, kteøí zpívají a tanèí pro Kršnu. O pøestávce rozezní chrámovou místnost v sanskrtu zpívané písnì. Nasládlá, nìkdy až tìžká vùnì zápalných tyèinek, èasto monotónní, stále se opakující popìvky a samozøejmì mahamantra na sto melodických zpùsobù, to vše za doprovodu rùzných exotických nástrojù, hlasitého pøedzpìvování do reproduktorù a pøedevším rychlého rytmického bubnování Atmosféra prožitá na vlastní kùži a pohled do tváøí kolem nás pøivádí k rozšíøení dojmu z minulého odstavce: nìkteøí jógini bìhem kolovrátkového zpìvu pravdìpodobnì dobrovolnì zaplouvají do lehkém transu podobnému opojení. Na programu je dìtská divadelní hra, líèící jednu z Kršnových milostných avantýr z dob, kdy tento modrý bùh pobýval na Zemi. Pøedstavení nijak nevyboèuje z úrovnì školní besídky, oddaní se baví výkony svých ratolestí. Nejvìtší úspìch ovšem sklidí nechtìný okamžik: zatím ještì neš astnì zamilovaná ženská osùbka volá marnì svého miláèka Kršnu, jenže lkaní není tak marné jak by se mohlo zdát, ze zákulisní jizby vychází dìjem zjevnì zcela nezasažený starší jógin a ponìkud nechápe dùvod hlasitého smíchu. Denní øád oddaných Na dnešní svátek se na Kršnùv dvùr sjelo asi ètyøicet návštìvníkù, pamìtníci tvrdí, že v letech porevoluèních, kdy byl hlad po duchovnu, Gaura Púrnimá oslavovalo pøes pìt stovek hostù. Jak ale vypadá obyèejný den na farmì? Denní øád se èásteènì mìní dle roèního období, má mnoho spoleèného s klášterním životem. Oddaní se budí asi ð Dokonèení vpravo dole v rámeèku. 20