EKONOMIE ekonomie vod v tin (oikos m, nomos pravidlo, zákon Ekonomie jako v dní disciplína ale vznikla až v 18. století, a to odšt

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "EKONOMIE ekonomie vod v tin (oikos m, nomos pravidlo, zákon Ekonomie jako v dní disciplína ale vznikla až v 18. století, a to odšt"

Transkript

1 EKONOMIE Pojem ekonomie má svůj původ v řečtině (oikos = dům, nomos = pravidlo, zákon). Název je etymologicky odvozen z díla antického autora Xenofona Oikonomikos (4. století před Kristem). Xenofon zde popisoval jak správně postupovat při správě majetku v patricijských domech. Ekonomie jako vědní disciplína ale vznikla až v 18. století, a to odštěpením od filozofie morálky. Jejím zakladatelem byl skotský filozof Adam Smith, jehož dílo z roku 1776 s názvem Pojednání o podstatě a původu bohatství národů ( Bohatství národů ) je všeobecně považováno za východisko ekonomie jako vědy. Ekonomie vznikla jako produkt rozporu mezi potřebami lidí a zdroji pro jejich uspokojování. Potřeby každé společnosti vždy přesahovaly a přesahují produkční potenciál zdrojů, proto začala být vyvíjena snaha nalézt mechanismy, které tyto zdroje co nejvýhodněji rozdělí mezi vzájemně si konkurující užití. Myšlenka relativní vzácnosti zdrojů vzhledem k potřebám a snaha řešit ji jako problém tak vlastně zapříčinila vznik ekonomie jako vědní disciplíny. S jistou mírou nadsázky lze konstatovat, že ekonomie je vědou o věčném nedostatku zdrojů a o hledání cest k jeho řešení. Zkoumá jak různé společnosti užívají vzácné zdroje k výrobě užitečných statků a jak je následně rozdělují. Ekonomie je společenská vědní disciplína. Zkoumá na teoretické úrovni jednání a rozhodování lidí a také vztahy mezi nimi v procesu výroby, rozdělování, směny a spotřeby. Ekonomie je ekonomická teorie. Má abstraktní charakter. Ekonomika je konkrétní, zkoumá oblast společenské praxe, řeší praktické fungování ekonomického života společnosti. Pojem ekonomika je používán v několika významových rovinách: 1) ekonomika jako hospodářství, jako souhrn zdrojů (výrobních faktorů) určitého útvaru, celku, může jít o ekonomiku nějakého konkrétního podniku, např. o ekonomiku Škody Plzeň, patří sem i ekonomika České republiky, ekonomika Polska nebo také světová ekonomika. 2) ekonomika jako hospodaření souhrn všech činností souvisejících se zdárným průběhem hospodářské činnosti podniku (plánování, organizování výroby, operativní řízení, zásobování, financování, prodej, operativní evidence, účetnictví, personální činnosti atd.) 3) ekonomika jako hospodárnost - snaha podniku co nejlépe využít zdroje, které má k dispozici k výrobě co největšího množství produkce, o kterou je na trhu zájem. Účelem každého podnikání je dosažení co největšího zisku, podniky se proto snaží realizovat maximální výnosy z hospodářské činnosti (tvoří je převážně tržby za prodanou produkci) při co nejnižších nákladech. Rozdíl mezi výnosy a náklady tvoří zisk. Hospodárnost - účelnost využití zdrojů + maximum výstupu ze zálohovaných vstupů. Pojem ekonomika vždy souvisí s praktickou hospodářskou činností podniků v ekonomické praxi, zatímco ekonomie pro ni vytváří teoretický a metodologický základ. Které základní metody používá ke svému zkoumání ekonomie Ekonomie používá metod pozorování, analýzy (rozboru), syntézy, abstrakce (výběru důležitých poznatků z velkého množství údajů), komparace (srovnávání např. mezi podniky, odvětvími nebo v časových řadách), indukce (vyvozování), dedukce (odvozování) a celou řadu dalších metod. V omezené míře používá metody experimentu, protože ve společnosti jsou podmínky proměnlivé (chování a preference lidí se mění, politická situace), proto lze jen v omezené míře zajistit opakovatelnost pokusů se stejnými výsledky. Klasická díla ekonomické teorie, základní ideje Bohatství národů Adam Smith základní dílo Bohatství národů (1776) Základní myšlenky (ideje) Bohatství národů : 1) Laissez - faire ( ruce pryč, nechte nás být ) doktrína nezasahování, ekonomické záležitosti jsou nejlépe spravovány samotnými jednotlivci (domácnostmi, firmami) bez nadměrného zasahování kolektivní autority (státu); potřebu zasahování vidí Smith pouze ve třech oblastech: - národní bezpečnost (armáda, policie) spravedlnost (soudy) veřejné práce (silnice, mosty, vzdělávání, ochrana životního prostředí, správa chod úřadů a vláda) 2) Neviditelná ruka trhu všichni lidé (prodávající i kupující) jsou ekonomičtí hráči, ekonomičtí hráči sledují svůj vlastní prospěch a jsou při tom vedeni neviditelnou rukou trhu tak, že nakonec přispívají k celospolečenskému blahobytu více, než kdyby se o celospolečenský přínos snažili záměrně (odvádějí daně budou-li mít firmy velké tržby a zaměstnanci velké výdělky bude více odvedených daní a ve státním rozpočtu bude více peněz bohaté firmy = bohatý stát ) 3) Volný trh blahodárný vliv konkurence, volné soutěže mezi firmami na trhu 4) Svobodný obchod volný pohyb zboží, práce a kapitálu přes hranice států, neblokovaný vysokými cly nebo administrativními překážkami Adam Smith je autorem teorie absolutní výhody stát, který má nižší nákladovost a vyšší produktivitu práce u určitého výrobku oproti jinému státu je v situaci absolutní výhody a s výhodou může vyvážet, jiný stát by měl mít podobnou výhodu v jiných produktech a na tomto základě by spolu tyto státy měly obchodovat. Další klasici ekonomické teorie: Thomas Robert Malthus Pojednání o principu populace (1798) populace roste rychleji než zdroje k obživě, proto přicházejí války, živelné pohromy a další negativní faktory, které regulují tento rozpor (velmi zjednodušeně řečeno). David Ricardo Principy politické ekonomie a zdanění (1817) autor teorie komparativní výhody obchodovat se oboustranně vyplatí i mezi různě ekonomicky vyspělými subjekty Podstatou komparativní výhody je fakt, že zahraničně-obchodní výměna se vyplatí i mezi různě ekonomicky vyspělými zeměmi. Znamená to, že se ekonomicky vyplatí, aby se jednotlivé země specializovaly na výrobu určitých výrobků a s těmi potom vzájemně obchodovaly. Například, vyrábí-li se v Portugalsku víno a sukno a tytéž dva produkty se vyrábějí v Anglii, bude pro obě země výhodnější specializovat se tak, že v Portugalsku se bude vyrábět na vývoz jenom víno (omezí se výroba sukna) a v Anglii pouze sukno (omezí se výroba vína).

2 země Příklad (Ricardo, 1817): pracnost počet hodin práce na 1 galon vína počet hodin práce na 1 yard sukna Portugalsko 80 h (80:120=0,67) 90 h (90:100=0,9) Anglie 120 h (120:80=1,5) 100 h (100:90=1,11) Portugalsko má absolutní výhodu ve výrobě obou komodit (sukna i vína), nároky na vstupy (pracnost) jsou u obou komodit nižší než v Anglii. Portugalsko má komparativní výhodu ve výrobě vína, neboť zde u vína je poměr portugalských a anglických nákladů 80:120 = 0,67 což je méně než u sukna, kde je tento poměr 90:100 = 0,9. Specializuje-li se Portugalsko v souladu se svou komparativní výhodou na víno, pak za každý yard o který sníží výrobu sukna může získat 90/80 = 1 1/8 galonu vína (na obojí je zapotřebí 90 hodin práce). Pokud bude směnný kurz v obchodní výměně mezi Portugalskem a Anglií 1:1 (víno : suknu), potom Portugalsko smění svých 1 1/8 galonů vína za 1 1/8 yardu sukna. To je výhodné, protože s 90 hodinami práce získá doma 1 yard sukna a při obchodování s Anglií 1 1/8 yardu sukna. Specializuje-li se Anglie na výrobu sukna (poměr 1,11 u sukna je nižší než 1,5 u vína), bude pro ni obchodní výměna také přínosná. Za každý galon vína, který Anglie přestane vyrábět se uvolní 120 hodin práce pro výrobu 120/100 = 1 1/5 yardu sukna. Ty smění při směnném poměru 1:1 za 1 1/5 galonu vína. To znamená, že za stejné množství vynaložené práce získá o 1/5 galonu vína více, než kdyby víno vyráběla sama Anglie. Další významní ekonomové, kteří přispěli k rozvoji ekonomické teorie: John Stuart Mill (1848), John Maynard Keynes (1936) směr keynesiánství, Milton Friedman (60.léta XX.stol.) - monetarismus Členění ekonomické teorie: Ekonomie (ekonomická teorie) se dělí na mikroekonomii a makroekonomii. Rozdíl mezi nimi je v rozlišovací úrovni pohledu na předmět zkoumání. Mikroekonomie (z řeckého mikros = malý) představuje detailní pohled na ekonomické jevy ve společnosti. Zabývá se chováním jednotlivých ekonomických subjektů v proměnlivých podmínkách trhu. Makroekonomie (z řeckého makros = velký) se zabývá jevy a procesy probíhajícími na úrovni ekonomiky státu jako celku. Zkoumá projevy inflace, nezaměstnanost, zahraničně obchodní bilanci, ekonomický růst země, příjmy a výdaje státního rozpočtu, vlivy vládních zásahů do ekonomiky, to vše a mnoho dalších věcí ve vzájemných souvislostech, neboť uvedené makroekonomické indikátory (ukazatelé) a pojmy spolu v reálné ekonomice mnohdy velmi úzce souvisejí. Další typ členění podle způsobu zkoumání reality je rozdělení ekonomie na ekonomii pozitivní a na ekonomii normativní. Pozitivní ekonomie je popisná, analyzuje ekonomické skutečnosti takové jaké jsou, využívá matematického modelování a statistických šetření, pokouší se je objektivně vyhodnocovat a na jejich základě stanovit doporučení, případně i výhledy dalšího ekonomického vývoje. Normativní ekonomie je hodnotící, vynáší hodnotové soudy, zabývá se ekonomikou takovou, jaká by měla být. Je zde zahrnut etický rozměr, snaha o integraci fenoménu sociální spravedlnosti, humanismu a jeho ideálů svobody a rovnosti všech lidí do ekonomického života. Vychází z toho, že kritérium humanismu je - nebo lépe řečeno - by mělo být nedílnou součástí ekonomického stylu myšlení a rozhodování. Ekonomické subjekty lze členit na tři základní kategorie: domácnosti, firmy a stát (vládu). Domácnosti jsou rodiny a jednotlivci, kteří jsou nuceni samostatně hospodařit se svými prostředky. Na jedné straně mají příjmy (např. výdělky v zaměstnání, úroky z uložených úspor, dividendy z vlastněných akcií nebo příjmy z pronajímaného majetku) a na straně druhé mají výdaje (nakupují potraviny, oděvy, platí nájemné, vydávají peníze za kulturu nebo na své hobby atd.). Se svými penězi musejí hospodařit, vytvářejí si - více či méně vědomě - rozpočet domácnosti, na jehož základě potom mohou okamžitě či výhledově uspokojovat své potřeby. Na trhu vystupují domácnosti jako prodávající výrobních faktorů (půdy, práce, kapitálu) a jako nakupující spotřebních statků a služeb (spotřebního zboží a služeb, sloužících k jejich konečné spotřebě). Firmy (podniky) jsou základní organizační jednotkou podnikání. Jednotlivé firmy se od sebe mohou lišit v řadě věcí, například formou vlastnictví, velikostní strukturou, právní formou nebo předmětem podnikání. V zásadě sem řadíme všechny podnikatelské subjekty, které mají oprávnění podnikat, od drobných živnostníků a samostatně hospodařících rolníků až po velké akciové společnosti a státní podniky. Patří sem jak průmysloví výrobci a zemědělci, tak i poskytovatelé nejrůznějších služeb a obchodníci. Na trhu vystupují firmy jako nakupující výrobních faktorů a jako prodávající ekonomických statků a služeb (veškeré statky a služby nabízené na trhu za peníze, ať už se jedná o zboží ke konečné spotřebě nebo o zboží určené jako vstup pro další výrobu). Stát (vláda) je velmi důležitým ekonomickým subjektem, protože vytváří systémové podmínky pro fungování ekonomiky. Jedná se nejen o přímé zasahování do tržního prostředí (např. státní fond tržní regulace v zemědělství nebo regulace cen nájmů, vodného a stočného, tepla a energií atd.), ale zejména jde o zásahy nepřímé formou předkládání návrhů nových zákonů nebo jejich novelizací a formulováním nejrůznějších koncepcí a politik, například daňové politiky, dotačních politik, rozpočtových pravidel atd. V zásadě každé odvětví a každý obor ekonomické aktivity mají nějakou svoji koncepci a ministerstvo, které je garantuje, formuluje v tomto ohledu i svoji politiku. Stát (vláda) představuje souhrn orgánů určitého státu, který se podílí na vytváření podmínek ekonomické aktivity, nejedná se přitom pouze o vládu jako exekutivní orgán, ale i o zákonodárný sbor (parlament a senát), o jednotlivá ministerstva, státní úřady (úřady práce, živnostenské úřady atd.) a o regionální orgány státní správy. Stát (vláda) vystupuje v ekonomických vztazích i aktivně, například vlastnictvím a správou státních podniků a neziskových organizací jako jsou státní školy,

3 nemocnice, kulturní a jiné instituce. Do jeho kompetencí spadá i chod takových orgánů jako je armáda, policie nebo integrovaný záchranný systém. Pro všechny tyto instituce stát (vláda) na trhu nakupuje velké množství statků a služeb, zadává státní zakázky jako jsou například výstavba dálnic a železničních koridorů a tím se významně podílí na fungování ekonomiky jako celku. Základní ekonomické otázky: Co?, Jak? a Pro koho? Otázka Co? řeší co vyrábět, jakou produkci, v jakém množství, kvalitě a sortimentu. Na úrovni podniku jde o problematiku stanovení výrobního programu. Otázka Jak? se zabývá ekonomickým problémem jak, jakým způsobem vyrábět, jakých zdrojů využít, jaké technologie výroby, jakou techniku, organizaci práce apod. V rámci podniku jde o otázky spojené s tzv. výrobním profilem. Otázka Pro koho? vyjadřuje problém rozdělování výsledků ekonomické činnosti, vytváření podílů jednotlivých lidí a skupin lidí na výsledcích výroby. Jde o poměrně složitou problematiku rozdělovacích procesů a přerozdělování části nově vytvořené hodnoty přes státní rozpočet. Konkrétně se to týká například odměňování zaměstnanců, vyplácení podílů na zisku společníkům, zdanění těchto položek, reinvestice z čistého zisku apod. Ekonomické systémy (způsoby ekonomické koordinace ve společnosti) se od sebe liší přístupem k řešení základních ekonomických otázek. Existují tři základní ekonomické systémy: zvykový, příkazový a tržní, někdy se hovoří ještě o čtvrtém, tzv. smíšeném ekonomickém systému. Zvykový ekonomický systém je historicky nejstarší, dnes již přežitý. Základní ekonomické otázky jsou nazírány pod zorným úhlem tradic, zvyků, obyčejů příslušné komunity. Prakticky vše je poplatné rodovým nebo kmenovým zvyklostem, ať už jde o dělbu práce (muži loví a válčí, ženy se starají o oheň a o děti), o otázky vlastnictví (většinou je společné) nebo o rozdělování vytvořeného produktu, společné kořisti a podobně. Dnes se s tímto ekonomickým systémem můžeme setkat pouze ojediněle, například u primitivních kmenů v Amazonii nebo v Africe. Příkazový ekonomický systém je někdy také nazýván plánovanou ekonomikou nebo centrálně plánovanou ekonomikou. Je tomu tak proto, že vláda kontroluje a řídí prakticky celou ekonomiku, a to administrativně direktivním způsobem. Odpověď na všechny tři základní ekonomické otázky je v kompetenci vlády. Vlastnictví výrobních faktorů (půdy, práce a kapitálu) je téměř bezezbytku ve státních rukou, ideologická propaganda ho pak může prezentovat jako všelidové vlastnictví. Veškerá ekonomická aktivita je podchycena plánováním, plány mívají několik stupňů a jsou rozpisovány do nejmenších podrobností až na nejnižší jednotky organizace práce. To je poněkud nepružné a nespolehlivé, už jenom vzhledem k tomu, že tím dojde k potlačení tržních signálů. Typickými projevy jsou potom zásoby neprodejného zboží a naopak stálý nedostatek jiných druhů zboží, shánění, fronty v obchodech, podpultový prodej, korupce a další nešvary, které důvěrně známe i v naší zemi z období před listopadem Vzhledem k rovnostářství v odměňování, průniku politiky do téměř veškerého rozhodování, složitým schvalovacím procedurám a řadě dalších potíží byla podvazována aktivita a motivace jednotlivců. Tento ekonomický model je příznačný pro socialistické země, historicky například pro země střední a východní Evropy, tak jak fungovaly po boku Sovětského svazu před demokratizačními změnami na přelomu 80. a 90.let, dnes se s tímto systémem můžeme ještě setkat například na Kubě nebo v severní Koreji. Tržní ekonomický systém neboli tržní ekonomika se ukázal jako historicky nejúspěšnější model fungování ekonomiky. Je založen na myšlence svobody člověka, na soukromém vlastnictví a na iniciativě, motivaci a individuální odpovědnosti podnikatelů při podnikání s vlastním majetkem na volných trzích bez výraznějších státních zásahů. O základních ekonomických otázkách při svém podnikání rozhoduje sám podnikatel a za tato rozhodnutí nese také odpovědnost, o jeho úspěšnosti rozhodují zákony trhu. Pouze u třetí ekonomické otázky (Pro koho?), týkající se rozdělování, lze hovořit o určitém nepřímém vlivu státu (vlády), a to stanovením daňového zatížení. Pochopitelně lze o něm hovořit i v souvislosti se stanovením legislativního rámce podnikání a fungování různých vládních politik a programů. Tržní ekonomický systém se vyvíjel do současné podoby několik set let a dá se říci, že se nejvíce osvědčil. Na jeho principech funguje ekonomický život v nejvyspělejších státech světa. Někdy bývá uváděn jako ekonomický systém ještě čtvrtý, tzv. smíšený ekonomický systém, což je kombinace tržního a příkazového systému nebo lépe řečeno jedná se o tržní systém s poněkud výraznějším vlivem státu (vlády) na ekonomiku a s markantnějšími státními zásahy do trhu. Pokud bychom uvažovali při členění ekonomických systémů ještě s tímto čtvrtým systémem, potom by drtivá většina ekonomik tzv. kapitalistických zemí, založených na trhu, patřila právě do tohoto smíšeného ekonomického systému, protože tržní systém v čisté podobě lze nalézt jenom stěží, blížila se mu snad pouze Anglie někdy v 19.století. VSTUPY a VÝSTUPY ekonomiky Vstupy ( = výrobní faktory neboli ZDROJE) Každý výrobní proces začíná opatřováním vstupů pro výrobu, tak aby bylo z čeho a čím vyrábět a aby po ukončení výroby mohly být na trhu realizovány výstupy. Vstupy jsou obecně vzato veškeré statky a služby, které používají firmy ve svých výrobních procesech. Jsou nezbytnou podmínkou, zdrojem, pro zahájení jakékoli výroby. Proto se pro ně používá také označení zdroje nebo výrobní faktory. Vstupy (výrobní faktory, zdroje) se člení do tří základních skupin: 1)půda 2)práce 3) kapitál 1) půda - představuje základní výrobní faktor, je to jakási základna výroby, zřejmé je to v zemědělství nebo v lesnictví, kde jsou na půdě pěstovány kulturní rostliny (plodiny) a stromy, ale základem je i v ostatních oborech, na pozemcích jsou vybudovány

4 tovární haly nebo skladovací areály. Nejedná se však pouze o půdu samotnou, ale o všechny dary přírody, které člověk používá ve své výrobě, tzv. přírodní zdroje. Přírodní zdroje se dále dělí na přírodní bohatství ( = suroviny, které se z půdy těží - ropa, uhlí, železná ruda atd.) a na přírodní síly (například sílu větru pohánějící větrnou elektrárnu, sluneční energii využívanou solárními kolektory, sílu vodního proudu pohánějící turbínu vodní elektrárny apod.) 2) práce = cílevědomá lidská činnost, pomocí které jsou za přispění ostatních výrobních faktorů produkovány užitečné statky a služby. Zdrojem faktoru práce jsou domácnosti, jejichž členové v práceschopném věku nabízejí na trhu práce svoji pracovní sílu. Jednoduše řečeno, hledají si vhodné zaměstnání nebo podnikají, aby byli schopni zajistit pro svou domácnost dostatečné příjmy. Pracovní síla je tedy něco jiného než práce, i když s tímto pojmem souvisí. Pracovní silou rozumíme souhrn fyzických a duševních schopností člověka konat práci. Její úroveň je dána celou řadou aspektů, zejména kvalifikací, praxí v příslušném oboru a individuálními schopnostmi konkrétního člověka. Každý člověk má odlišné vlastnosti, zájmy a seberealizuje se v něčem jiném. To je jedním z předpokladů dělby práce ve společnosti. Práce se člení podle nejrůznějších kritérií. Existuje například členění práce na práci duševní a fyzickou. Duševní práce je založena převážně na intelektuálním a nervovém zatížení (např. práce výzkumného pracovníka, konstruktéra, lékaře, učitele), oproti tomu fyzická práce je založena na převaze fyzického výkonu činností (např. práce stavebního dělníka, uklízečky nebo prodavače). Další typ členění je na práci jednoduchou, nevyžadující výraznější kvalifikaci (např. práce metaře nebo pomocného dělníka) a na práci složitou, která předpokládá vysokou úroveň znalostí, dovedností, samostatnost a tvořivost (např. vědecká nebo manažerská práce). Posledním typem členění je členění na práci mechanickou, stále se opakující, rutinní (např. práce dělníka na výrobní lince) a na práci tvůrčí, kde pracovník samostatně (tvůrčím způsobem) řeší nastalé originální situace nebo projektuje či jinak vytváří něco zcela nového (např. manažer, konstruktér nebo výtvarník). 3) Kapitál je v peněžním vyjádření všechno to, co podnikatel vkládá, tzv. zálohuje, do výroby za účelem dosažení zisku. Jinak řečeno, podnikatel předpokládá, že peníze vložené v různé podobě do podniku (kapitál) se mu celé vrátí zpět a že vydělá ještě něco navíc, neboli že realizuje co nejvyšší zisk. Proto se někdy o kapitálu hovoří také jako o penězích přinášejících další peníze. Kapitál jsou tedy veškeré zdroje pro pořízení majetku ve výrobě, vyjádřené v penězích. Nemusí jít pouze o vlastní majetek podnikatele, kapitál v sobě zahrnuje i cizí zdroje pro pořízení majetku, například bankovní úvěr, který podnikateli poskytne banka. Kapitál má tedy v sobě zahrnutou složku vlastních a cizích zdrojů financování majetku. Jiným způsobem členění kapitálu je rozdělení na kapitál finanční (peníze, cenné papíry) a na kapitál reálný, kam patří například peníze na nákup budov, pozemků, strojů, zásob, nehmotného majetku jako je software, licence, patenty apod. Výstupy ( = produkty výroby = ekonomické statky a služby) Výstupy jsou produktem výrobních procesů, mají podobu ekonomických statků a služeb. Tyto statky a služby produkují firmy za účelem uspokojování lidských potřeb. Statky obecně jsou všechny prostředky, jejichž pomocí lze uspokojit nějaké lidské potřeby. Buď jsou to produkty přírody, které jsou z ní vydělovány a většinou procházejí určitým zpracováním, kdy na ně působí lidská práce v souběhu s ostatními výrobními faktory nebo může jít i o produkty duševní činnosti člověka. Jedná se tedy o pojem značně široký, patří sem vzduch, sluneční svit, nerostné suroviny, stroje, ale i román, film, opera nebo vědecká studie. Statky lze také členit podle různých kritérií. Základním typem členění podle dostupnosti statků je rozdělení na statky volné a na statky ekonomické. Statky volné jsou ty, které získáváme prakticky neomezeně z přírody, aniž bychom za ně museli platit. Obvykle jsou volně dostupné a nemusejí procházet žádným zpracováním. Patří sem například vzduch, déšť, sluneční svit, pobyt v krajině, sběr lesních plodů nebo koupání v přírodě. Ekonomické statky jsou oproti tomu typické tím, že jsou vzácné a že o ně musíme soutěžit na trhu, to znamená že je musíme nakupovat za peníze. Převážná část statků má tento charakter, většinou procházejí alespoň nějakým zpracováním při těžbě a úpravě nebo při výrobě či tvorbě. Patří sem například nerostné suroviny, potraviny, oděvy, knihy nebo i libreto k opeře. Ekonomické statky se dále člení na statky spotřební a na statky kapitálové. Spotřební statky slouží ke konečné spotřebě, nejsou vstupem pro další výrobu, například může jít o potraviny, oblečení, boty nebo o magnetofon v rámci nákupu, který si pořizujeme pro svou vlastní potřebu. Kapitálové statky slouží k výrobní

5 spotřebě, tvoří vstupy pro další navazující výrobu, patří sem například stroje, zásoby materiálu, pohonné hmoty nebo provozní budovy a tovární haly. Některé z kapitálových statků mají investiční charakter (např. budovy, pozemky, stroje), jiné mají provozní charakter (zásoby, obaly, drobný inventář apod.) Kritériem pro uvedené posuzování kapitálových statků je pořizovací cena a doba jejich působení ve výrobním procesu. Statky investičního charakteru se postupně opotřebovávají, působí ve výrobním procesu řadu let a jejich vstupní cena se přenáší do nákladů postupně formou tzv. odpisů (např. automobily, obráběcí stroje, budovy a haly). Statky provozního charakteru se spotřebovávají při výrobě jednorázově a jejich pořizovací cena se okamžitě promítá do nákladů (např. materiál, obaly, pohonné hmoty). Druhý typ členění statků podle jejich ekonomické povahy je na statky soukromé a na statky veřejné. Soukromé statky mohou efektivně vyrábět a prodávat podnikatelské subjekty, protože výstup je adresný, zpoplatnitelný a existuje zde vyhlídka na přiměřený zisk. Jde například o zemědělskou produkci, o produkci průmyslu nebo stavebnictví, tedy např. o potraviny, nábytek, automobily, počítače, budovy a stavby apod. Veřejné statky není možné efektivně zajišťovat na bázi soukromého podnikání, zejména proto, že jejich efekty jsou rozptýlené mezi veškeré obyvatelstvo a zpoplatnění by mohlo narážet na neochotu některých lidí za ně platit (tzv. problém černých pasažérů). Pokud jsou totiž veřejné statky poskytovány, berou z nich užitky všichni a nikoho nelze z prospěchu vyloučit. Proto je obvykle organizačně zajišťuje a financuje stát s tím, že zdrojem financování jsou tzv. veřejné rozpočty, zejména státní rozpočet, který je naplňován hlavně penězi daňových poplatníků. Mezi veřejné statky patří například ochrana a tvorba životního prostředí, péče o infrastrukturu jako jsou silnice, dálnice nebo veřejné osvětlení, armáda, policie, úřady). Asi nejjednodušší typ členění statků je podle jejich věcné povahy na statky hmotné, mající hmotnou podstatu (např. psací potřeby, papír, počítač, stroj, budova) a na statky nehmotné, představující duševní výtvory člověka, jeho znalosti a dovednosti (např. scénář k filmu, báseň, počítačový program, receptura, patent vynálezce nebo projev politika). Služby jsou cizí činnosti, které uspokojují lidské potřeby. K uspokojování těchto potřeb dochází výkonem činnosti samé, služby nemusejí mít produktivní charakter, jejich výsledkem nemusí být hmatatelný hmotný efekt. Může to být stejně tak oprava věci jako využití taxislužby, pedikúry nebo právní pomoci v advokátní kanceláři. Služby rozdělujeme na služby věcné (např. opravu televizoru nebo auta, ušití obleku, vyvolání filmu se zhotovením fotografií apod.) a na služby osobní, týkající se přímo osoby zákazníka (např. návštěva u holiče či u kadeřnice, u lékaře, advokáta, daňového poradce nebo návštěva divadelního představení). Potřeby Potřeby definujeme jako pocity nedostatku, motivující člověka jednat tak, aby je odstranil. Každý člověk jako individualita má rozdílné potřeby, proto je tento pojem značně relativní. Někdo se zajímá o literaturu a rád si kupuje knížky, jiného baví spíše sport a neváhá vynaložit i poměrně vysoké částky za nákup sportovního vybavení... Potřeby mají ještě jednu zajímavou vlastnost, jsou jakoby nekonečné. Uspokojení jedněch potřeb vede ke vzniku potřeb dalších a dalších. Potřeby se člení podle celé řady kritérií. Uvedeme si jenom nejdůležitější z nich. Podle charakteru potřeby dělíme na materiální neboli hmotné (potřeba bydlet, jíst, oblékat se apod.) a na duchovní neboli nehmotné (potřeba lásky, přátelství, kulturního prožitku, sportování apod.) Další členění potřeb je podle naléhavosti jejich uspokojení, a to na potřeby nezbytné (potřeba jídla, pití, spánku atd.) a na potřeby zbytné, bez kterých se lze obejít (zahraniční rekreace, návštěva plesu, zakoupení nového automobilu atd.) Toto členění je do určité míry relativní, protože ve svobodných poměrech je stěží přijatelné určovat někomu jaká potřeba je pro něho zbytná a jaká nezbytná. Podle časového hlediska známe potřeby současné, jejichž uspokojení je pro nás aktuální (např. naučit se slovíčka z angličtiny na zítřejší hodinu) a potřeby výhledové, které uspokojíme v dlouhodobějším časovém horizontu (např. získání středoškolského vzdělání). Další dělení potřeb je podle jejich rozsahu na potřeby individuální (např. zřídit si zahrádku nebo koupit si televizor) a na potřeby společenské (např. vybudovat městský park nebo zřídit nový televizní vysílač). Potřeby jsou uspokojovány formou spotřeby statků a služeb.

6 Stupeň uspokojování potřeb lidí spolu se souhrnem podmínek, za nichž jsou tyto potřeby uspokojovány, vytvářejí ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ. Patří sem nejen úroveň hmotné spotřeby spotřebních statků a služeb (kvantitativní a kvalitativní stránka spotřeby), zejména úroveň výživy, odívání, kulturního a společenského vyžití, vlastnictví automobilu v rodině, ale také úroveň zdravotní péče, úroveň bydlení a vybavení bytu (ústřední topení, televizor, počítač, automatická pračka), úroveň přístupu k informacím (připojení k Internetu nebo možnost přístupu k němu), podmínky životního prostředí dané nejen ekologickou situací v místě pobytu, ale také celkovou úrovní pracovního a obytného prostředí, urbanistickým řešením v místě bydliště, ergonomií na pracovišti, kvalitou přírodního prostředí apod., dále sem můžeme zařadit úroveň vzdělávací soustavy, sociální podmínky (záchranná sociální síť, její propracovanost, patří sem dávky státní sociální pomoci, podpory v nezaměstnanosti a pomoc při ztrátě zaměstnání, úroveň důchodového zabezpečení, péče o dlouhodobě nemocné a zdravotně postižené občany apod.), pracovní podmínky a mimopracovní čas obyvatelstva (podmínky na pracovišti, vybavení pracoviště, úroveň pracovně-právních předpisů, délka dovolené a množství mimopracovního času - možnosti a úroveň jeho trávení). Životní úroveň je tedy velmi široký pojem, závisí zejména na ekonomické úrovni národní ekonomiky, ve které občan žije, ale také na prioritách příslušného státu, na jeho ekonomické, sociální, ekologické politice, jakož i na bezpočtu dalších dílčích politik. Ekonomická úroveň státu se vyjadřuje obvykle pomocí makroekonomického ukazatele hrubý domácí produkt v přepočtu na jednoho obyvatele, vyjadřujícího množství nově vytvořené hodnoty v peněžním ocenění za jeden rok přepočtené na jednoho obyvatele dané země. Od ekonomické úrovně se ve značné míře odvíjejí možnosti v oblasti ostatních složek životní úrovně (životní prostředí, úroveň infrastruktury, zdravotnictví, školství atd. Výroba, výrobní proces a hospodářský proces Výroba je proces, ve kterém člověk přetváří přírodu v užitečné věci. Dochází ke zpracování, přizpůsobování věcí z přírody konkrétním lidským potřebám. Jedná se vlastně o sled výrobních postupů, o organizované uspořádání výrobních faktorů v čase. Proto hovoříme o výrobním procesu. Výrobní proces je organizovaným procesem přeměny (transformace) vstupů neboli výrobních faktorů na výstupy, kterými jsou ekonomické statky a služby. Ve výrobním procesu mohou být spolu organicky propojovány tři procesy: 1) přírodní proces 2) pracovní proces 3) technologický proces Uvedené vztahy zachycuje schéma na obrázku VSTUPY VÝROBNÍ PROCES VÝSTUPY půda (přírodní zdroje) práce přírodní proces pracovní proces ekonomické statky a služby kapitál technologický proces Přírodní proces můžeme definovat jako samočinné působení přírodních sil, které člověk usměrňuje s ohledem na realizaci svých konkrétních výrobních potřeb. Jako příklad může sloužit růst a vývoj zemědělských plodin na poli, růst a vývoj chovaných zvířat, zrání sýrů v sýrárně a jiné procesy v potravinářském průmyslu, například při výrobě kyselého zelí, piva, vína, octa, nejrůznějších mléčných výrobků apod.

7 Pracovní proces představuje vykonávání lidské pracovní činnosti, patří sem například svařování konstrukcí, výstavba zdi, setí obilnin, řízení automobilu nebo prodej zboží. Technologický proces je promyšlený systém užití kapitálových statků k výrobě. Jde o konkrétní způsob organizace práce při výrobě, o technologický postup, zahrnující systém nasazení strojů, surovin, časovou a prostorovou organizaci dílčích procesů apod. Zjednodušeně řečeno, je to způsob jak zorganizovat ve fungující mechanismus pracovníky spolu s technikou a s přírodou. Jako příklad může sloužit potravinářská výrobní technologie, slévárenská technologie, receptury na přípravu jídel atd. Uvedené tři dílčí procesy nemusejí vždy nutně spolupůsobit po celou dobu výroby, některé z nich působí jenom v omezených časových úsecích nebo nemusí být při výrobě vůbec využity. Záleží na tom, o jakou výrobu jde, jaká je použita technologie, na konkrétních podmínkách výroby a na řadě dalších okolností. Například při výrobě obilovin dochází po nějaké době od zasetí ke klíčení, růstu a vývoji plodiny, ke zrání klasu až do doby sklizně. Sama sklizeň, stejně jako zasetí a ošetřování porostu za vegetace (např. přihnojení) jsou prvky pracovního procesu. Ten se omezuje jenom na několik dílčích operací, které mají zajistit plodině co nejoptimálnější podmínky pro růst a vývoj. Růst a vývoj sám je však biologický pochod, který je na bezprostřední lidské práci nezávislý. Technologický proces je potom vlastní technologie pěstování dané obilniny, konkrétně představovaná organizační prací agronoma, který rozhoduje o harmonogramu prací, o čase, způsobu a dávkách hnojení, o aplikaci postřiků pesticidy a o řadě dalších opatření. Uvedené dílčí procesy spolupůsobí, ale jsou různě rozloženy v čase. Hospodářský proces je pojem širší než výrobní proces, zahrnuje i další aktivity, které na výrobu navazují a vedou k nutnosti opakovat ji. Hospodářský proces je tvořen čtyřmi navazujícími fázemi: výroba rozdělování směna - spotřeba Spotřeba vede k nutnosti opakovat výrobu, proto se jedná o cyklus, který se neustále opakuje. Výroba - organizovaný proces, v jehož rámci člověk přizpůsobuje věci z přírody svým potřebám. Dochází tak k produkci výstupů, tedy ekonomických statků a služeb. Rozdělování - vytváření podílů jednotlivých účastníků výroby na jejích výsledcích. Zaměstnanci dostávají za svou práci ve firmách mzdu. Vlastníci půdy a jiných přírodních zdrojů (např. lesa nebo lomu) získávají rentu ve formě nájemného od nájemce, kterému svůj majetek pronajali k podnikání. Vlastníci kapitálu, tedy lidé, kteří vložili své peníze do nějaké formy podnikání, realizují zisk. Střadatelé, kteří si uložili peníze u banky, dostávají úrok. Jak mzda, tak zisk ani úrok nezůstávají jejich vlastníkům celé, jsou jim zdaněny. Firma vyplatí zaměstnanci čistou mzdu, od hrubé mzdy jsou mu odečteny zákonné srážky, kam patří záloha na daň z příjmů, sociální a zdravotní pojistné. Daně odvádí firma prostřednictvím finančního úřadu do státního rozpočtu. Střadatel také dostane svůj úrok až po odečtení daně, která je odvedena bankou do státního rozpočtu. Podnikatel musí každoročně předložit finančnímu úřadu daňové přiznání, ve kterém rekapituluje výsledky svého hospodaření a stanoví svoji daňovou povinnost. Všichni tedy platíme daně. Tento proces je východiskem tzv. přerozdělování. Směna - obchodní výměna, tržní realizace vyrobených statků a služeb na trhu. Je to souhrn všech činností od ukončení výroby zboží až po jeho prodej zákazníkům. Patří sem balení zboží, jeho skladování, evidence, propagace, vlastní prodej apod. Mezi specializovanými účastníky výroby, tedy tam, kde je přítomna dělba práce, směna zajišťuje získání nějaké protihodnoty v určitém směnném poměru. Vezměme například truhláře, zaměřujícího se na výrobu skříní, ten přece nutně musí dokázat své vyrobené skříně vyměnit s někým jiným za potraviny, oděvy, palivo, knihy atd. Prostředí, ve kterém k podobným vzájemným výměnám dochází, se jmenuje trh a univerzálním prostředkem této směny zboží mezi sebou jsou v dnešní době peníze. Směna může mít formu naturální nebo peněžní. Naturální směna je historicky původní formou směny, kdy dochází k vyměňování zboží mezi sebou v určitém směnném poměru. Například mohu s někým vyměnit 100 vajíček za vykrmenou kachnu. Nebo jiný příklad, česká firma se dohodne s africkým obchodníkem, že mu dodá strojní linku za dodávku 800 tun banánů. Takovým obchodům se říká barterové obchody. Směna zboží za zboží má tedy svůj odborný název - barter. Peněžní forma směny je realizována prostřednictvím peněz. Veškeré zboží na trhu je možné prodat nebo koupit za peníze. Spotřeba užití statků a služeb k uspokojení potřeb. Zakončuje hospodářský proces a zároveň si vynucuje jeho opakování. Spotřebované statky a služby uvolňují na trhu prostor pro další nabídku výrobců a tím vyvolávají potřebu opakování výroby.

8 Spotřeba může být výrobní nebo nevýrobní. Jak už sám název napovídá, výrobní spotřeba je spotřebou kapitálových statků a služeb pro účely výroby. Firma nakupuje stroje, zařízení, materiál, energii, lidskou práci a další vstupy, s jejichž pomocí vyrobí produkci, kterou pak nabízí na trhu. V tržbách za tuto produkci se jí prostředky vynaložené na vstupy, představující výrobní spotřebu, obvykle vrátí spolu se ziskem. To je cílem každého podnikání. Nevýrobní spotřeba je spotřebou konečnou, hodnota statků a služeb spotřebovaných tímto způsobem se nevrátí v tržbách. Nejde totiž o spotřebu pro účely podnikání, ale například o svačinu, kterou sami sníme, kabát, který si pořídíme na zimu nebo automobil pro naši osobní potřebu. Pokud by si ovšem takový automobil někdo zakoupil pro účely provozování taxislužby nebo pro jiný druh podnikání, jednalo by se o spotřebu výrobní. Z uvedených příkladů vyplývá ještě jeden rozdíl, mající svůj odraz v dalším členění spotřeby. Je přece rozdíl mezi spotřebou v podobě snězení svačiny a mezi používáním kabátu nebo automobilu. Svačinu spotřebuji ihned - jednorázově, zatímco kabát a automobil nějaký čas používám, než je opotřebuji. Spotřeba se proto dělí ještě na spotřebu jednorázovou a spotřebu dlouhodobou. Dělník u soustruhu spotřebovává materiál a energii při své práci jednorázově, proto obojí musí být stále doplňováno. Oproti tomu soustruh vydrží v provozu řadu let než bude vyřazen pro nefunkčnost nebo zastaralost. Na rozdíl od materiálu nebo energie se soustruh opotřebovává postupně. Proto se i jeho vstupní cena přenáší do nákladů firmy po několik let formou odpisů. Zboží je statek nebo služba určený pro trh, to znamená ke směně za peníze. Výrobu pro trh označujeme proto za zbožní výrobu neboli tržní produkci. Ne vždy je výroba zaměřena tržně, existuje i netržní produkce, mající řadu forem. Například samozásobitelství, spočívající v tom, že si sám pro sebe a své blízké na zahrádce a v sadu vypěstuji ovoce a zeleninu nebo že si sám vyrobím v dílně poličku, dále může jít o svépomoc, kdy si sám sobě nebo svým přátelům bezúplatně opravím automobil, položím novou střechu nebo vymaluji byt. Tržní produkci se vymyká i celá řada dalších aktivit ve společnosti, například státní školy, soudnictví, úřady, policie apod. Zboží má dvě specifické vlastnosti, a to užitečnost a cenu. Užitečnost neboli užitná hodnota zboží spočívá v jeho schopnosti uspokojit lidské potřeby. Projevuje se na trhu koupí zboží bez následné reklamace, zákazníci mají o zboží zájem a jsou s ním spokojeni, kvalita odpovídá deklarovaným vlastnostem a ceně. Cena je peněžním vyjádřením směnné hodnoty zboží. Připomeňme, že směnná hodnota je kvantitativní poměr, ve kterém se mezi sebou směňují různá zboží. Cena v sobě zahrnuje náklady na výrobu (zálohované vstupy), zisk podnikatele a nepřímé daně. Například u cigaret, alkoholických nápojů nebo u pohonných hmot platí kupující v účtované ceně nemalé spotřební daně (mnohdy tvoří převážnou část ceny) a u téměř veškerého zboží a služeb je součástí ceny daň z přidané hodnoty. Spotřební daně a daň z přidané hodnoty jsou nepřímými daněmi. Tyto nepřímé daně inkasují výrobci, respektive prodejci zboží od nakupujících a odvádějí je do státního rozpočtu. Ceny mají tři klíčové funkce, velmi důležité pro správné fungování trhu, a to: 1) funkci informační - ceny v sobě implicitně obsahují důležité informace o nákladech a tím o hospodárnosti výroby, o úrovni konkurence apod. 2) funkci stimulační - ceny podněcují odbytově úspěšné a hospodárné výrobce k další výrobě, ke zvyšování hospodárnosti, k modernizaci výroby, k hledání rezerv apod. 3) funkci distribuční, která souvisí s problémem rozdělování a přerozdělování nově vytvořené hodnoty (mzdy, úroky, renty, zisky a jejich zdanění). HRANICE PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ Každá společnost disponuje pouze omezenými zdroji (vstupy neboli výrobními faktory = půda /přírodní zdroje/, práce a kapitál). V rámci libovolného státu existuje hranicemi přesně vymezená rozloha půdy, nachází se zde určitý počet práceschopného obyvatelstva a v jeho ekonomice je umístěna určitá suma kapitálu jako peněz zálohovaných do podnikání. Veškeré vyjmenované zdroje mají své limity, svůj omezený potenciál, se kterým musíme počítat a který ve svém důsledku znamená, že také výstupy, tedy produkované statky a služby, budou pro spotřebu k dispozici jenom v omezeném množství. Potřeby lidí přitom vždy přesahují produkční schopnost takto omezených zdrojů. Jde o fenomén vzácnosti zdrojů. Vzácnost zdrojů znamená, že každá společnost bude mít vždy určité limity produkce statků a služeb, které bude schopna na dané úrovni vývoje realizovat. Tyto limity produkce statků a služeb si můžeme představit jako nejzazší mez ještě vyrobitelných statků a služeb za určité období.

9 Ve společnosti se vyrábí a na trh dodává obrovské, nepřeberné množství různých druhů statků a služeb. Jejich souhrnný objem je však vzhledem k vzácnosti zdrojů omezen na určité kombinace produkcí (např. 200 tis. tun oceli, 100 tis. litrů mléka, 25 mil. výtisků knih atd.) Hranice produkčních možností je množinou kombinací produkce ekonomických statků, které je možné vyrobit za podmínky využití všech dostupných zdrojů. V každé tržní ekonomice se ovšem setkáváme s problematikou nezaměstnanosti lidí, s nevyužitou zemědělskou půdou (tzv. půda v klidu) apod. To všechno jsou projevy neefektivnosti. Hranice produkčních možností představuje hypotetickou situaci tzv. efektivní ekonomiky, to znamená ekonomiky, kde jsou všechny zdroje co nejúčinněji (=plně) využity pro výrobu užitečných statků a služeb. Efektivnost v sobě obsahuje nejen prvek hospodárnosti výroby, ale také účelnosti vyrobené produkce. Při určitém zjednodušení můžeme říci, že při výrobě se snažíme co nejvíce šetřit vynakládané zdroje a tím minimalizovat náklady a zároveň vyrábět maximum produkce, které lze se ziskem prodat, tzv. umístit na trhu. Efektivnosti je dosaženo tehdy, jestliže společnost nemůže zvýšit produkci jednoho statku (např. potravin) aniž by snížila produkci druhého statku (např. strojů). Ve světě vzácnosti je běžné, že volbou jedné věci se musíme vzdát věcí jiných. Nemůžeme zároveň dělat a ihned chtít úplně všechno, jsme nuceni řadu potřeb odložit nebo se některých i úplně vzdát ve prospěch uspokojení jiných potřeb, které jsou aktuálnější, výhodnější nebo důležitější. Celkový užitek ze zvolené příležitosti je hodnotou té příležitosti, které dá člověk při své volbě přednost. Náklady příležitosti (opportunity cost, angl.) jsou hodnotou ostatních příležitostí, které člověk nevyužije, když se rozhodne pro tu, která se mu jeví jako nejvýhodnější. Čistý ekonomický zisk (čistý užitek) je rozdíl mezi celkovým užitkem ze zvolené příležitosti a náklady příležitosti. ČEZ = CUZP - NP ČEZ... čistý ekonomický zisk CUZP... celkový užitek ze zvolené příležitosti NP... náklady příležitosti Příklad: Vlastník zemědělské půdy pronajímal své pozemky luk původnímu pronajímateli za Kč nájemného ročně. Nyní dostal konkurenční nabídku od golfového klubu za Kč nájemného ročně. Vlastník tuto nabídku přijal. Jaké jsou jeho náklady příležitosti a kolik činí jeho čistý ekonomický zisk? Řešení: NP = Kč, protože poté, co vlastník vypoví nájemní smlouvu původnímu pronajímateli, ztratí tuto výdělečnou příležitost a danou částku již nebude pobírat CUZP = Kč, právě tolik mu vynese volba nové příležitosti ČEZ = CUZP - NP = = Kč Čistý ekonomický zisk (čistý užitek) představuje rozdíl mezi celkovým užitkem ze zvolené příležitosti a náklady příležitosti. De facto tak vyjadřuje o kolik je výhodnější nová volba oproti volbě původní. Principy tržní ekonomiky, trh a jeho členění, tržní subjekty, poptávka a nabídka, tržní rovnováha Tržní ekonomika je ekonomický systém založený na principech trhu, občanských svobod a demokracie. Jako takový umožňuje v souladu s právním řádem příslušné země rozvíjet soukromé podnikání a svobodně užívat soukromý majetek. Stejně jako demokracie není ani tržní ekonomika naprosto dokonalý systém, nicméně v dosavadní historii se žádný jiný systém v praktickém fungování hospodářského mechanismu neosvědčil více než právě ekonomika založená na tržních základech. Tržní ekonomika vychází z následujících předpokladů: 1. Zásahy vlády (státu) do fungování tržního systému nejsou pro trh žádoucí a proto by měly být co nejmenší (doktrína nezasahování - LAISSEZ-FAIRE ) 2. Lidé se snaží vyniknout, důvody pro to jsou prestižní i ekonomické (chtějí mít úspěch ve svém podnikání nebo zaměstnání, mají zájem si co nejvíce vydělat, chtějí být uznáváni ve svém oboru a rozvíjet své schopnosti). Největší motivací při tom pro ně je možnost svobodně nakládat se svými schopnostmi a se svým majetkem. 3. Sledováním svých zájmů lidé, aniž by si to vůbec uvědomovali, přispívají k celospolečenskému prospěchu více, než kdyby se o to snažili záměrně (princip tzv. neviditelné ruky trhu ). Úspěšní podnikatelé rozvíjejí své aktivity, mají vysoké zisky. Čím úspěšnější a ziskovější budou jejich firmy, tím více daní se přelije do státního rozpočtu, tím více vznikne nových pracovních příležitostí. Ekonomická síla země a životní úroveň jejích občanů vycházejí v prvé řadě z prosperity firem, které na jejím území podnikají ( Bohaté firmy = bohatý stát = vysoká životní úroveň obyvatelstva). 4. Hybatelem je individuální prospěch, jehož svobodná realizace je nejsilnější motivací. Svoboda by měla být vyvážena odpovědností. Podnikání, stejně jako všechny ostatní lidské aktivity, musí být do určité míry usměrňováno, podřízeno určitým pravidlům, zákonům. Proto musí existovat co nejpropracovanější systém práva (právní rámec podnikání), nezbytný je státní dohled v řadě oblastí (např. protimonopolní úřady, obchodní inspekce apod.) Fungovat musí i systém státní správy, kam patří

10 například živnostenské nebo finanční úřady. V neposlední řadě musí být zajištěna také činnost státního zastupitelství a obchodních soudů (vynutitelnost práva). Trh byl odnepaměti místem, kde se nakupuje a prodává, tedy místem, kde dochází ke směně zboží za peníze. Etymologicky se tento pojem odvozuje od trhacích stolic, na kterých bylo ve středověku děleno plátno. To tehdy sloužilo jako platidlo (tzv. zbožové peníze). Trh je místem setkání a spojení nabídky a poptávky. Setkávají se zde prodávající s kupujícími, aby prostřednictvím peněz směnili své zboží za cenu. Na trhu působí tržní subjekty. Jsou to: - domácnosti, které na trhu vystupují jako prodávající výrobních faktorů a jako kupující spotřebních statků a služeb - firmy, které vystupují jako prodávající ekonomických statků a služeb na jedné straně a jako kupující výrobních faktorů na straně druhé - stát (vláda), který vytváří právní rámec podnikání, vykonává státní správu a dohled, ale také na trhu přímo vystupuje prostřednictvím státních podniků nebo zadáváním veřejných zakázek a realizací státních nákupů statků a služeb (např. výstavba a nákupy pro různé úřady, školy, armádu, policii apod.) Trhy můžeme členit podle různých kritérií. Prvním z nich je členění podle množství druhů směňovaných zboží, a to na: 1. Agregátní trh - trh veškerého zboží v dané ekonomice, 2. Dílčí trhy - trhy jednoho druhu zboží (např. automobilů) 3. Individuální trhy - trhy jednoho konkrétního výrobce (trh Škody,a.a.s.) Další typ členění trhů je podle územního hlediska na: 1. místní (lokální) trhy - trhy omezené na určité sídlo nebo malý sídelní útvar (město, obec a jejich blízké okolí) 2. oblastní (regionální) trhy - týkají se pouze vymezené oblasti (regionu), např. jižní Moravy nebo pelhřimovska 3. národní trhy - trhy v rámci státu jako celku (např. český trh) 4. nadnárodní trhy - přesahují hranice jednotlivých států, týkají se určitého společenství či uskupení států (např. společný trh Evropské unie) 5. světový (mezinárodní) trh - obchodování v rámci celého světa. Podle předmětu obchodování (co se nakupuje a prodává) trh členíme na: 1. trh produktů, kde se obchodují výstupy ekonomiky (ekonomické statky a služby) 2. trh výrobních faktorů, kam zařazujeme obchodování se vstupy (půdou a dalšími přírodními zdroji, prací a kapitálem) 3. finanční trh, který se týká peněz a cenných papírů (skládá se z trhu peněžního a trhu kapitálového). Nabídka je množství zboží, které jsou výrobci (firmy) ochotni dodat na trh za určitou cenu. Nabídku členíme na: 1. agregátní (nabídka veškerého zboží na trhu) 2. dílčí (nabídka jednoho druhu zboží od různých výrobců, např. nabídka osobních automobilů, nábytku apod.) 3. individuální (nabídka zboží jednoho konkrétního výrobce) Pro nabídku je rozhodující cena. Nabídka je funkcí ceny. Čím vyšší cena se bude na trhu za zboží platit, tím výhodnější bude pozice prodávajících, protože budou realizovat při stejné produkci vyšší tržby. Navíc, na zboží o které je na trhu zájem a za které se platí vyšší cena, zaměřují svoji pozornost další firmy, které mohou ve svých výrobních programech přejít na jejich výrobu. I pro stávající výrobce platí, že u dobře a výhodně prodejného zboží zvyšují produkci, vyrábějí ho více. Výsledek je jasný, čím vyšší cena se na trhu za zboží platí, tím více ho výrobci dodávají na trh. Jde o tzv. zákon rostoucí nabídky, který říká, že s rostoucí cenou roste i nabídka zboží. Kromě závislosti nabídky na ceně (která je určující) existují ještě tzv. ovlivňující faktory, které zapříčiňují pohyb celé nabídkové křivky doprava nebo doleva. K těmto ovlivňujícím faktorům patří: 1. náklady výroby a obchodu (změny cen vstupů do výroby, dokonalejší technologie a lepší organizace práce, nové materiály, vliv vědeckotechnického rozvoje apod.) 2. změny cen alternativních výrobků (např. automobilka vyrábí osobní i nákladní automobily, při poklesu cen nákladních automobilů posílí výrobní program v oblasti osobních automobilů, i když se jejich cena na trhu nezměnila a výrobu nákladních vozů bude omezovat. Jde vlastně o využití uvolněné výrobní kapacity, umožňující vyrobit více osobních automobilů na úkor automobilů nákladních 3. změny výrobních podmínek (např. vlivy počasí, vliv kalamitního výskytu škůdců na zemědělskou či lesní produkci, epidemie v chovech zvířat apod.) 4. změny kapitálové výnosnosti - kapitál má přirozenou tendenci přelévat se do těch odvětví, kde je relativně vyšší rentabilita výroby. Neděje se tak automaticky, přesouvají ho tam jeho vlastníci, kteří se pochopitelně snaží dosáhnout co nejvyššího výtěžku (zisku) z investovaných peněz. Poptávka představuje množství zboží, které jsou kupující ochotni za určitou cenu koupit. Poptávka se člení podobně jako nabídka: 1. Agregátní poptávka - souhrn všech zamýšlených koupí na celém trhu, 2. Dílčí poptávka - poptávka po jednom druhu zboží (např. po televizorech), 3. Individuální poptávka - poptávka jediného konkrétního kupujícího. Rozhodující pro úroveň poptávky je cena. Poptávka je funkcí ceny. Tento vztah vyjadřuje poptávková křivka, která má klesající trend a proto se tato příčinná souvislost vyjadřuje jako zákon klesající poptávky v tom smyslu, že s rostoucí cenou poptávka klesá. Je to logické, v roli kupujících se denně ocitáme prakticky všichni a je nám proto zřejmě jasné, že drahého zboží si koupíme jen nejnutnější množství nebo se jeho nákupu úplně vzdáme, zatímco zboží levné nebo cenově výhodné budeme při nákupech preferovat. Proto se zboží při růstu ceny bude prodávat stále méně, zatímco při poklesu ceny tomu bude právě naopak (odbyt poroste). Kromě ceny mají na poptávku vliv ještě další tzv. ovlivňující faktory. Ty způsobují posun celé poptávkové křivky doprava či doleva. Mezi ovlivňující faktory patří:

11 1. změny cen substitutů a komplementů; Substituty jsou alternativním zbožím ke sledovanému zboží, kterým je možné ho nahradit (např. jsou-li zdraženy banány, koupíme si místo nich pomeranče, které jsou schopny naše potřeby uspokojit prakticky stejně a jsou přitom pro nás momentálně výhodnější alternativou). Proto se i při nezměněné ceně pomerančů po nich zvýší poptávka a dojde k posunutí celé poptávkové křivky doprava. Komplementy jsou doplňkem ke zboží hlavnímu, tím, že si koupíme zboží hlavní, stojíme před nutností nakupovat kvůli němu i komplementární zboží (např. koupíme-li automobil, musíme počítat s tím, že pro jeho provoz bude nezbytné nakupovat pohonné hmoty, maziva, pneumatiky apod.) Dojde-li ke zdražení pohonných hmot, odrazí se tato skutečnost přirozeně i v klesající poptávce po automobilech, a to bez ohledu na to, že se jejich cena nezměnila. Celá poptávková křivka po automobilech se proto posune doleva. Budou-li ceny pohonných hmot klesat, nastane u poptávky po automobilech situace přesně opačná, zájem o nákup vozidel stoupne a spolu s ním poroste také odbyt automobilek, 2. demografické změny (změny v počtu a charakteristice kupujících), například vlivem setrvalého trendu poklesu počtu nově narozených dětí může dojít k úbytku populace a ke zvyšování podílu občanů v poproduktivním (důchodovém) věku, tento jev bývá nazýván jako tzv. stárnutí populace. Na poptávkovou křivku by to vliv každopádně mělo, při stejné ceně by se prodalo méně zboží, zvláště toho, které je určené dětem. Poptávková křivka by se celá posunula doleva, 3. změny ve velikosti příjmů obyvatelstva (například rostoucí mzdy zaměstnanců, stoupající renty, nájemné, úroky, dividendy a zisky vlastníků kapitálu). Vyšší příjmy znamenají možnost nakupovat více zboží, proto obvykle roste poptávka, i když ceny zboží zůstávají stejné. Na křivce poptávky se to promítne jejím posunem doprava, 4. změny v preferencích zákazníků (vliv módy, změny vkusu, zvyků nebo potřeb a zájmů lidí). Vlivem módy může dojít k výraznému zvýšení poptávky, a to i když se cena nezměnila. V tomto případě se celá poptávková křivka posune doprava. Na trhu nefigurují strana nabídky a strana poptávky izolovaně. Právě naopak, trh je založen na setkání a spojení těchto dvou tržních stran. Trh je v rovnováze, jestliže nabídka se rovná poptávce. Rovnovážná cena je cena, za kterou se prodává a kupuje v případě rovnocenné nabídky a poptávky. Rovnovážné množství je takové množství zboží, které je realizováno při úplné rovnosti nabídky a poptávky po tomto zboží. Nevznikají žádné přebytky a není ani nedostatek zboží. Při jiné ceně než je cena rovnovážná vzniká přebytek nebo nedostatek zboží, tzv. tržní nerovnováha. Tržní nerovnováha se projevuje dvěma způsoby: 1. převis nabídky - když při dané ceně nabídka převyšuje poptávku. Váznoucí odbyt zostřuje hospodářskou soutěž na trhu. Prodávající, aby prodali, musejí snižovat ceny. Nižší ceny přilákají více kupujících a zboží se začne ve větší míře prodávat, sklady se postupně vyprazdňují. Tímto způsobem cena vyčišťuje trh a vede k neustálé tendenci tržních sil přibližovat situaci na trhu stavu tržní rovnováhy. 2. převis poptávky - situace, kdy při určité ceně poptávka převyšuje nabídku. Zboží se bude obtížně shánět, mnozí kupující budou ochotni zaplatit za jeho sehnání i vyšší cenu, na což budou slyšet výrobci a začnou na trh dodávat zboží více. Nabídka se tak vlivem působení tržních sil začne blížit poptávanému množství. Také v tomto případě tedy cena vyčišťuje trh. Konkurence a její narušení, ochrana hospodářské soutěže Poměrně častou a dosti závažnou příčinou selhání trhu je narušení konkurenčního prostředí, spočívající v omezení nebo dokonce v úplném zániku konkurence. Selhání trhu je situace, kdy trh podle obecně uznávaných představ neplní dost účinně a spravedlivě své funkce, a to funkci informační (cena informuje o nákladech na výrobu), funkci stimulační (nepřímá pobídka rozvoje tržně úspěšných firem) a funkci distribuční (způsob rozdělování a přerozdělování efektu hospodaření). Konkurence je hospodářská soutěž mezi firmami operujícími na stejném dílčím trhu, spočívající ve snaze získat pro sebe co nejvyšší odbyt produkce (tržní podíl), mnohdy nutně na úkor ostatních soutěžitelů. Konkurence je motorem ekonomiky, její hnací silou. Má celou řadu forem na různých dílčích trzích podle podmínek, které tam převládají. Souhrnu pro daný trh typických podmínek říkáme struktura trhu. Strukturu trhu tvoří následující podmínky: 1. počet firem, které operují na dílčím trhu 2. velikost těchto firem 3. povaha výrobků, jsou-li stejnorodé nebo diferencované Stejnorodé výrobky mají přibližně stejné vlastnosti, neliší se od sebe a tak může být nakupujícímu při nákupu v podstatě jedno kdo je výrobcem a řídí se zejména cenou. Ke stejnorodým výrobkům patří například obilí, mouka, cukr, písek, benzin. Diferencované výrobky mají určité odlišnosti, každý z nich má obvykle svůj vlastní osobitý image (typické znaky, jimiž se odlišuje od ostatních). Zákazníkům nemusí být vždy lhostejné od koho nakupují, naopak, mohou mít svoji značku, kterou preferují. Příkladem budiž kosmetika, sportovní potřeby, automobily, značkové oblečení nebo většina potravin 4. podmínky vstupu do odvětví, kam patří různá právní a administrativní omezení podnikání, znesnadňující získat příslušné podnikatelské oprávnění, možnost získat za přijatelných podmínek vstupy do podnikání stejně jako možnost je při případném ukončení činnosti zase zpeněžit apod. Uvedené podmínky tvoří soubor kritérií pro posuzování druhu konkurence. Existují dva základní druhy konkurence, a to konkurence dokonalá a konkurence nedokonalá. Dokonalá konkurence je taková struktura trhu, kdy zde působí mnoho malých firem, z nichž žádná nemá významný podíl na trhu a nemůže tudíž výrazněji ovlivnit cenu. Výrobek je stejnorodý a vstup do odvětví volný, relativně snadný. Dokonalá konkurence vede k utváření cen blízkých nákladům příležitosti. Takové ceny jsou nejracionálnější, protože vedou k nejefektivnějšímu využití zálohovaných vstupů. Dokonalá konkurence představuje ideální strukturu trhu, vytvářející nejlepší podmínky pro dosahování efektivnosti. Nicméně v reálné hospodářské praxi ji nalezneme jen stěží, relativně nejvíce se jí blíží situace v zemědělství, například v produkci mléka, obilnin, brambor apod.

12 Nedokonalá konkurence způsobuje selhání trhu tím, že trh je deformován, tržní signály selhávají, ceny zkresleně informují o nákladech příležitosti, snižuje se efektivnost trhu a celé ekonomiky. Nedokonalá konkurence má následující podoby: 1. monopol - taková struktura trhu, kdy jedna velká firma dodává na trh celou produkci odvětví. Její výrobky jsou jedinečné, jiné firmy je nevyrábějí. Vůbec přitom nezáleží na tom, zda jde o výrobky stejnorodé nebo diferencované. Firma je navíc chráněna před potenciálními konkurenty faktem, že vstup do odvětví je velmi nesnadný nebo dokonce vůbec nerealizovatelný. Monopolní firma může diktovat cenu, protože nemá konkurenty, zvažuje pouze vliv ceny na poptávkovou křivku a tím i na svůj odbyt. V ČR mají monopol například České dráhy nebo Česká pošta, dále lze říci, že monopolním výrobcem osobních automobilů u nás je mladoboleslavská Škoda, a.a.s. atd. 2. monopson - monopol spotřebitele = situace, kdy výrobců může být i více, zato je jenom jediný možný kupující, který má pro dané nákupy výsadní postavení. Jako příklad si můžeme uvést strategické zbraně, jaderné hlavice, bomby a granáty. Zde bude jediným odběratelem armáda. 3. Pokud by odběratel nebyl jediný, ale bylo jich jen několik málo, jednalo by se již o tzv. oligopson. Zde mohou jako příklad sloužit odposlouchávací zařízení, obrněná vozidla a samopaly, které používá nejen armáda, ale také některé složky policie, případně i zpravodajské služby. 4. oligopol - tržní struktura, charakterizovaná malým počtem firem, z nichž některé mají významný podíl na trhu a mohou ovlivňovat cenu. Výrobek může být stejnorodý i diferencovaný. Vstup do odvětví je relativně volný, i když některé překážky v cestě k podnikání v odvětví úplně vyloučeny nejsou. Tato situace je poměrně blízká monopolu a také není příliš efektivní. Na našem trhu se jedná například o sítě mobilních telefonů nebo o výrobce nákladních automobilů (Liaz, Tatra, Avia), o televizní vysílání apod. 5. Monopolistická konkurence - taková struktura trhu, kdy na trhu soutěží mnoho malých i větších firem, produkujících diferencované výrobky, přičemž vstup do odvětví je relativně snadný. Tento typ nedokonalé konkurence se od konkurence dokonalé liší pouze v povaze výrobků. Zatímco u dokonalé konkurence šlo výhradně o výrobky stejnorodé, zde se jedná o diferencované výrobky, tedy výrobky s vlastní image, odlišitelné od konkurenční produkce (tzv. značkové výrobky, které jsou opatřeny značkou, zajištěnou mnohdy navíc ochrannou známkou před zneužitím nápodobou jiných výrobců - tzv. plagiáty a parazitováním na pověsti renomovaných firem). Jde o trh značek, týkající se například trhu hodinek, automobilů, spotřební elektroniky, kosmetiky nebo časopisů. Společnost není proti selhání trhu vlivem nedokonalé konkurence bezbranná. Vlády mají možnost potlačovat a regulovat ji nepřímo prostřednictvím protimonopolních zákonů a přímo pak zřízením dohlížecích a kontrolních orgánů na ochranu hospodářské soutěže. U nás tuto úlohu plní zákon na ochranu hospodářské soutěže a nad jeho dodržováním bdí instituce zřízená speciálně pro tyto účely, a to Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Původně protimonopolní zákony sloužily k potlačení nekalých praktik monopolů, které často ničily drobné konkurenty tím, že uměle stlačily ceny pod úroveň nákladů. V současnosti jsou protimonopolní zákony zaměřeny spíše na ochranu spotřebitelů, protože praktiky monopolů se změnily, jsou velmi rafinované, obtížně postižitelné a nenápadné. V zásadě platí, že výsadní postavení na trhu postižitelné samo o sobě není, jeho zneužití však ano. Výsadního postavení na trhu, ať už má podobu oligopolu nebo podobu jinou, může být zneužito celou řadou způsobů: 1. cenové dohody - soutěžitelé si dohodnou společnou cenovou politiku vůči zákazníkům, nesoutěží spolu, stanoví ve shodě vyšší ceny a zákazník je musí akceptovat, protože nemá na výběr 2. teritoriální dohody - firmy uzavřou otevřenou nebo tajnou dohodu o rozdělení si teritorií, jakýchsi sfér vlivu, čímž si na určitém území zajistí lokální monopol a diktují ceny 3. účelové fúze firem - majetkové propojování, spočívající obvykle ve skupování akcií konkurenčních firem s následnou skrytou kontrolou trhu 4. personální slučování - střet zájmů, např. členové správní rady jedné firmy nebo jejich lidé proniknou do správní rady konkurenční firmy a jejich působení zde odporuje zásadám poctivé hospodářské soutěže 5. cenová diskriminace - ekonomicky silná společnost účelově sníží ceny, a to i pod úroveň nákladů, ale jenom dočasně, než tímto způsobem zničí ekonomicky slabší konkurenty, poté ceny zvýší a ztráty dorovná, což může učinit, protože konkurence je již zlikvidována a trh má zcela pod kontrolou 6. výhradní zastoupení - distributor smí prodávat pouze zboží jedné značky a za to jsou mu poskytovány výhody, např. vyšší rabaty (větší provize za distribuci zboží) 7. další případy jednání ve shodě - slaďování obchodních podmínek soutěžitelů, koordinace jejich výrobních programů tak, aby si přestali konkurovat (např. jeden výrobce se zaměří na výrobu osobních automobilů a druhý na užitková vozidla), nebo se zaměří na odlišné cílové skupiny zákazníků (jedna firma na mladé lidi a druhá na dospělé a na seniory), dále může jít o rozdělení si zdrojů, o spolupráci soutěžitelů v oblasti plánování investic, výzkumu, vývoje apod. Za situace, kdy více soutěžitelů jedná ve shodě, se trh de facto jeví být trhem jediného nabízejícího, pro tuto situaci na trhu existuje název koluzivní (kooperativní) monopol. Kromě většiny forem nedokonalé konkurence (mimo monopolistické konkurence) způsobuje selhání trhu ještě existence tzv. externalit a veřejných statků, vedou k němu i další spíše makroekonomické vlivy (např. nestabilita a hospodářské problémy státu jako celku, nadměrné zasahování vlády do ekonomiky formou cenových regulací, neúměrných dotací, ale i schválením nedokonalých zákonů nebo nerovnostmi v rozdělování důchodů a bohatství, kam patří nadměrné nebo nevyvážené přerozdělování nově vytvořené hodnoty přes státní rozpočet). Externality a veřejné statky Externality jsou spolu s nedokonalou konkurencí a makroekonomickými poruchami (nadměrné státní zásahy do trhu, inflace, nezaměstnanost apod.) jedním z projevů selhání trhu. Externality působí selhání trhu tím, že ceny dostatečně neinformují o nákladech příležitosti, nutných na výrobu výrobku. V ceně se neodrazí efekty, které buď zatěžují někoho dalšího nebo mu prospívají. Ceny výrobků zkresleně informují o nákladech na výrobu. Trh tudíž neplní svoji informační funkci. Externalita je stav,

13 kdy jednání jednoho ekonomického subjektu se pozitivně odráží ve zvýšeném blahobytu jiného ekonomického subjektu nebo naopak stav, kdy se toto jednání odráží negativně ve zvýšeném strádání jiného ekonomického subjektu. Externality jsou proto jakési efekty přelévání. Lidé jako jednotlivci nebo firmy přenášejí na další osoby buď: 1. náklady, aniž je těmto osobám přiměřeně hradí, tehdy hovoříme o tzv. záporných (negativních) externalitách, například jde o poškozování životního prostředí exhalacemi a odpadními vodami, kdy náklady s odstraňováním ekologických škod továrny přenášejí na stát, který financuje péči o životní prostředí ze státního rozpočtu. Ale škody jsou také na úrodě zemědělců, sadařů, poškozeni jsou vlastníci lesů apod., ti všichni jsou postiženi zápornými externalitami, pokud jim továrny způsobenou újmu nevykompenzují 2. přínosy, aniž by za ně osoby, které jsou příjemcem užitku cokoliv platily, zde půjde o tzv. kladné (pozitivní) externality. Zde si pro jednoduchost uvedeme příklad včelaře, který má s chovem včel spojené náklady, které hradí sám, i když včely opylují řepkové pole sousednímu zemědělci, který z toho má užitek v podobě vyšších výnosů řepky, ale za toto opylení nic včelaři nezaplatí, nepodílí se na nákladech spojených se včelařením. Veřejné statky jsou takové statky, které nemohou být poskytnuty jedné osobě, aniž by byly poskytnuty bezplatně i jiným osobám. Jde o tzv. nevylučitelnost z prospěchu, která je důvodem, proč veřejné statky není efektivní přenechat soukromému podnikání a zajišťuje je na své náklady vláda ze státního rozpočtu. Přínosy veřejných statků jsou totiž natolik rozptýleny mezi obyvatelstvo, že žádný soukromý podnikatel by nebyl dostatečně zainteresován na jejich poskytování. Je zde přítomen problém černých pasažérů, kteří by odmítali zaplatit s odkazem, že tyto statky nepotřebují, nicméně přesto by z nich brali užitky. Vezměme například veřejné osvětlení, výstavbu a údržbu silnic, údržbu veřejných prostranství, vybudování parku, armádu, policii apod. Je-li toto vše zabezpečeno, děje se tak prakticky pro všechny obyvatele, nikdo nemůže být vyloučen z prospěchu, navíc braním užitků si lidé vzájemně mezi sebou nekonkurují, nemusejí o tyto statky soutěžit na trhu, veřejné statky mají proto tzv. nerivalitní charakter. Makroekonomie - součást ekonomické teorie, zabývá se fungováním ekonomiky státu jako celku. Makroekonomie zkoumá podstatu, vývoj a vzájemné vztahy základních ekonomických veličin na agregované úrovni, to znamená zpravidla na úrovni národní ekonomiky. Je teoretickým základem pro tvorbu a dolaďování hospodářské politiky vlády a zároveň nástrojem pro hodnocení její účinnosti. Makroekonomie užívá k popisu chování ekonomiky státu jako celku makroekonomické charakteristiky, identifikující a popisující jevy a procesy, ke kterým v národní ekonomice dochází. Národní ekonomika (národní hospodářství) jako souhrn výrobních faktorů a vztahů v rámci ekonomického systému určité země bývá označován též jako makroekonomika. Pozor na tento rozdíl! Makroekonomie je vědní disciplína - součást ekonomické teorie - která se zabývá zkoumáním makroekonomiky. Makroekonomické charakteristiky, které používá makroekonomie mají povahu: makroekonomických agregátů (agregátní nabídka a poptávka na agregátních trzích) makroekonomických indikátorů (ukazatelé ekonomického vývoje státu) Mezi nejdůležitější makroekonomické indikátory, pomocí kterých je běžně popisována a hodnocena úroveň a vývoj národních ekonomik, patří: ukazatelé makroekonomických výstupů (např. hrubý domácí produkt) nezaměstnanost inflace saldo platební bilance MAKROEKONOMICKÉ AGREGÁTY - Agregátní nabídka a poptávka na agregátních trzích Agregátní trhy jsou trhy veškerého zboží v dané národní ekonomice dohromady (celkové = agregátní). Na těchto trzích se setkává a spojuje agregátní nabídka s agregátní poptávkou, pokud jsou tyto agregáty v rovnováze hovoříme o makroekonomické (tržní) rovnováze, pokud ne, dochází k převisům nabídky nebo k převisům poptávky. Uvedené vztahy vyjadřuje následující obrázek: Vztahy agregátní nabídky (S a ) a poptávky (D a ) na agregátním trhu P (ceny) D a S a převisy nabídky P 0 makroekonomická rovnováha převisy poptávky Q 0 Q (úroveň výstupu nabízeného, resp. nakupovaného) P 0 - rovnovážná cena, Q 0 - rovnovážné množství (úroveň výstupu nabízeného, resp. nakupovaného)

14 Agregátní nabídka je celkový objem produkce, kterou vyprodukovaly nebo importovaly firmy k uspokojení potřeb nakupujících (agregátní poptávky). V podstatě se jedná o celkový výstup ekonomiky státu jako celku (hrubý domácí produkt) zvýšený o úhrnné dovozy (celkový export). Křivka agregátní nabídky má rostoucí průběh, znázorňuje množství výstupu, které jsou firmy ochotny dodat na trh při dané úrovni cen. Agregátní poptávka představuje úhrn zamýšlených nákupů, tj. celkové výdaje, které jsou ochotny za daných cenových relací zaplatit ekonomické subjekty (domácnosti, firmy a vláda včetně zahraničních subjektů) za nakoupené zboží a služby. Agregátní poptávka se skládá z nákupů domácností, investic, vládních nákupů a vnější poptávky. Pokud bychom nepočítali s vnější poptávkou (ze strany zahraničních subjektů), jednalo by se o agregátní domácí poptávku. Křivka agregátní poptávky má klesající průběh, protože s rostoucími cenovými relacemi klesají nákupy. Konjunkturní cyklus tržní ekonomiky Tržní ekonomika podléhá pravidelným výkyvům ekonomické aktivity v cyklech zvaných konjunkturní (hospodářský, obchodní) cyklus. Konjunkturní cyklus tvoří jednotlivé fáze ekonomického vývoje, které jsou různě intenzivní, ale navazují na sebe a vzájemně se střídají, jsou to: expanze (konjunktura) vrchol cyklu (horní bod obratu) kontrakce (recese) fáze poklesu ekonomické aktivity sedlo ( dno, dolní bod obratu) Během konjunkturního cyklu se střídají fáze expanze a kontrakce a oscilují přitom okolo tzv. sekulárního trendu. Sekulární trend vyjadřuje celkový směr dlouhodobého vývoje příslušné ekonomiky, je stanoven na základě dat reprezentujících velmi dlouhé období (proto přívlastek sekulární ). Expanze (konjunktura) jako růstová fáze konjunkturního cyklu se projevuje vysokou výkonností ekonomiky, zvyšuje se využití výrobních faktorů, klesá nezaměstnanost, inflace bývá nízká (nabídka je dostatečná) a také příjmová stránka rozpočtů se vyvíjí příznivě. Pokud je ekonomický rozvoj překotný, je dosahováno strmého růstu výkonnosti ekonomiky, hovoříme o hospodářském rozmachu, pro který se vžilo označení ekonomický boom. Na vrcholu (sedle) cyklu dynamika vyhasíná a příznivé makroekonomické charakteristiky se začínají měnit k horšímu, nastává fáze kontrakce (recese), znamenající hospodářský pokles, zvyšuje se inflace, firmy utlumují výrobu a začíná propouštění, které zvyšuje míru nezaměstnanosti, poptávka se snižuje a příjmy veřejných rozpočtů klesají. Pokud má tento pokles charakter strmého úpadku, lze pro něj použít označení hospodářský propad (slump). Kontrakce pokračuje až do sedla cyklu, kde se tendence poklesu pozvolna mění v růst a rozjíždí se další fáze expanze. Charakteristiky zde uvedené znázorňuje následující graf : Konjunkturní cyklus tržní ekonomiky úroveň výstupu (HDP) vrchol cyklu kontrakce sekulární trend expanze sedlo cyklu čas Příčiny cyklického vývoje tržní ekonomiky jsou vnitřní a vnější, vnitřní příčiny úzce souvisejí s vlastní podstatou tržní ekonomiky jako ekonomického systému a patří sem komplikace plynoucí z rostoucí akumulace zásob a z procesů ovlivňujících dynamiku investic, vnější příčiny jsou kladeny na vrub demografickým a klimatickým změnám, politickým otřesům (války, revoluce, převraty), inovačním skokům (nástup informační společnosti, prudký rozvoj informačních a komunikačních technologií), dostupnost surovin (ropné krize). Makroekonomické výstupy Základním měřítkem ekonomické úspěšnosti každé země je její schopnost zajistit pro své obyvatelstvo vysokou úroveň výroby ekonomických statků a služeb. Tato úroveň by měla po kvantitativní i kvalitativní stránce neustále růst, mělo by docházet k setrvalému ekonomickému růstu, který je jedním ze základních předpokladů růstu materiální životní úrovně občanů. Ekonomický růst vychází z rozsahu výrobních faktorů (výše zálohovaného kapitálu) a z úrovně jejich využívání, dané zejména kapitálovou výnosností, produktivitou práce, technologickým pokrokem, technickými a výrobkovými inovacemi a kvalifikací pracovníků. Základním ukazatelem makroekonomických výstupů je hrubý domácí produkt (HDP). Běžně se používá také zkratka

15 GDP, která vychází z anglického ekvivalentu Gross Domestic Product. Pomocí ukazatele HDP se měří hodnota celkového výstupu národní ekonomiky za běžné období, zpravidla za kalendářní rok. Jedná se o nově vytvořenou hodnotu, danou započtením přidaných hodnot na jednotlivých stupních zpracování. Je tomu tak kvůli dělbě práce. Firmy si předávají své produkty ve výrobkových vertikálách, výstup jedné firmy je zároveň vstupem jiné navazující firmy (např. u masových konzerv postupuje surovina výrobkovou vertikálou zemědělský podnik - masokombinát - konzervárna - velkoobchod - maloobchod) a k hodnotě vstupů každý článek přidává další hodnotu. Na tom, aby výrobek (masová konzerva) vznikl a dostal se až k zákazníkovi, se podíleli zemědělský podnik, masokombinát, konzervárna i distributoři. Kdybychom sečetli jejich hrubé produkce (tržby za realizovaný výstup), došlo by k duplicitám, dvojímu započtení hodnot, které byly vytvořeny dodavateli vstupů (v cenách, za které je zboží prodáno jsou obsaženy náklady). Proto se u jednotlivých firem ve výrobkové vertikále musí načítat pouze finální produkce, což je hrubá produkce po odečtení meziprodukce (hodnoty dodaných vstupů). Pro názornost je na následujícím obrázku uvedena výše zmíněná výrobková vertikála s příslušným propočtem. Výrobková vertikála s propočtem přínosu k HDP (zjednodušeno) zemědělský podnik vstupy + přidaná hodnota = hrubá produkce Kč = 10 masokombinát = 18 Kč 18 konzervárna = 27 Kč 27 velkoobchod = 36 Kč 36 maloobchod = Kč = 125 zákazník Uvedený příklad je samozřejmě velmi zjednodušující, jeho jediným smyslem je co nejnázorněji ukázat podstatu načítání přidané hodnoty pro účely zjišťování HDP (proto nejsou u zemědělského podniku uvažovány vstupy a není počítáno s DPH, která je jinak součástí HDP). Zjednodušení se dále váže na jediný výrobek (masovou konzervu), který prochází příslušnou výrobkovou vertikálou. Tuto konzervu si zákazník kupuje za Kč 44,- v maloobchodě, na tomto výrobku se podílela celá řada firem, které postupně k původní hodnotě suroviny přidávaly svoji přidanou hodnotu. Nákupem konzervy tak zákazník zaplatil všem firmám ve výrobkové vertikále, nejenom maloobchodu. Cena, za kterou byla konzerva prodána, je součástí nově vytvořené hodnoty v dané ekonomice v příslušném roce. Kdybychom započítávali hrubé produkce firem, které se na výrobě konzervy podílely, načítali bychom opakovaně hodnoty, které si započetl k přínosu do HDP předcházející článek ve vertikále a nakonec bychom dospěli k nesmyslnému závěru, že produkce konzervy přispěla k HDP částkou Kč 125,-. Proto se musí meziprodukce odečítat a bere se v úvahu pouze finální produkce každé firmy. Platí následující definice: Hrubý domácí produkt (HDP) je souhrn veškeré finální produkce ekonomických statků a služeb vytvořených v rámci domácí ekonomiky (na území určitého státu) za rok. Ke stejnému výsledku jako při načítání přidaných hodnot na jednotlivých stupních zpracování lze dospět také sečtením hodnot veškerých vyrobených finálních statků a služeb v daném roce. Jak vyjadřuje výše uvedený obrázek, hodnotu vyrobené konzervy lze dopočítat také podle finálních produkcí firem ve výrobkové vertikále. Hrubý domácí produkt se měří buď v běžných cenách nebo ve stálých cenách. Hrubý domácí produkt v běžných cenách se počítá ve skutečných tržních cenách toho roku, za který je HDP zjišťován. Jde o tzv. nominální HDP. K růstu nominálního HDP z roku na rok může dojít nejen zvyšováním objemu finální produkce v příslušné zemi, ale také růstem cen (inflací). Lze tedy dospět i k situaci, že je vykázán ekonomický růst, ten jde ale bezezbytku na vrub vysoké inflaci (ceny produktů jsou oproti předchozímu roku mnohem vyšší) a v ekonomice je vyprodukováno méně statků a služeb než rok předtím. Hrubý domácí produkt ve stálých cenách používá pro oceňování HDP cenovou hladinu jednoho vybraného roku, to jsou tzv. stálé ceny. Například u nás jsou jako stálé ceny používány ceny z roku HDP se tímto přepočtem očistí od vlivu inflace (meziročního růstu cen) a vzniknou tak srovnatelné časové řady. Proto se hovoří o tzv. reálném HDP. Reálný HDP se stanoví přepočtem nominálního HDP přes různé cenové indexy. Uvedený přepočet, tzv. deflování, spočívá ve vynásobení HDP příslušným cenovým indexem. Cenový index typu deflátoru HDP zahrnuje veškerou produkci v ekonomice a je tedy objektivnější, používají se také cenové indexy založené na výběrových šetřeních (například známý index spotřebitelských cen, který zachycuje změny cen vybraného zboží, tzv. spotřebitelského koše, v maloobchodě v meziročním srovnání).

16 Kromě HDP bývá používán ještě další ukazatel makroekonomických výstupů hrubý národní produkt (HNP), někdy je označován anglickou zkratkou GNP (Gross National Product). HNP je tvořen souhrnem ekonomických statků a služeb, vyrobených v určitém roce výrobními faktory ve vlastnictví občanů dané země. To znamená, že obsahuje i čisté příjmy ze zahraničí, které se týkají vyvezeného kapitálu, zahraničních investic. Naopak příjmy plynoucí zahraničním investorům z podnikání na území dané země se odčítají. Také HNP může být nominální nebo reálný, způsob oceňování je analogický jako u HDP. Většina vyspělých zemí měří makroekonomické výstupy pomocí ukazatele HDP. V USA byl používán do roku 1991 HNP, od té doby se přešlo na HDP, protože rozdíl v naměřených hodnotách pomocí uvedených indikátorů byl minimální a bylo tím dosaženo srovnatelnosti se zahraničními ekonomikami. Používají se ještě dva odvozené ukazatele od HDP a HNP, a to čistý domácí produkt (ČDP, NDP Net Domestic Product) a čistý národní produkt (ČNP, NNP - Net National Product). ČDP se liší od HDP pouze tím, že neobsahuje amortizaci opotřebení fixního kapitálu (odpisy dlouhodobého majetku). Analogický je rozdíl mezi ČNP a HNP. K měření HDP se používají tři základní metody: 1. výdajová metoda měří výdaje tržních subjektů po jednotlivých složkách agregátní poptávky, jde o součet finální produkce statků a služeb v tržních cenách, za které jsou dodávány na trh a nakupovány 2. důchodová metoda souhrn důchodů plynoucích ze všech výrobních faktorů zvýšený o amortizaci a nepřímé daně 3. produktová (výrobní) metoda sumarizace finální produkce po jednotlivých podnicích a odvětvích, tak jak se podílely na tvorbě HDP, bývá používána relativně nejméně Výdajová a důchodová metoda vychází z podnikovou sférou a občany každoročně vykazovaných statistických a účetních údajů, které tvoří podklad pro ekonomickou statistiku a pro systém národního účetnictví. Struktura položek, které používají ke kvantifikaci HDP obě metody jsou ve zjednodušené podobě srovnány v následující tabulce: H R U B Ý D O M Á C Í P R O D U K T VÝDAJOVÁ METODA DŮCHODOVÁ METODA spotřeba statků a služeb hrubé investice státní nákupy statků a služeb čistý export hrubé mzdy čisté úroky hrubé zisky firem renty amortizace HDP v cenách výr.faktorů nepřímé daně HDP v tržních cenách HDP v tržních cenách Výdajová metoda má následující kalkulační položky: spotřeba statků a služeb - jde o konečnou spotřebu, která se týká zejména domácností, patří sem jak předměty běžné denní spotřeby, tak i statky dlouhodobé spotřeby, např. osobní automobily, televizory apod. (tato položka mívá ve struktuře výdajové metody největší podíl, cca 60-70%) hrubé investice - investice k obnově a rozšíření fixního kapitálu, tzv. čisté investice + obnovovací investice, čisté investice jsou nově pořizovaným kapitálem rozšiřující rozsah původního kapitálu, obnovovací investice jsou náhradou znehodnocení (opotřebení) původního kapitálu (tzv. amortizace), součástí hrubých investic jsou i nakupované zásoby, naopak sem nepatří hodnota pořizovaných cenných papírů (akcií, obligací) ani investice vlády (např. do infrastruktury) státní nákupy statků a služeb - výdaje spojené s chodem rozpočtových a příspěvkových organizací (školství, věda, kultura, obrana, bezpečnost, státní správa atd.), nepatří sem tzv. zpětné transfery obyvatelstvu, například dávky státní sociální podpory, hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti apod. (dosahují podílu cca 20% HDP) čistý export - rozdíl mezi úhrnem vývozů a dovozů zboží a služeb v běžném roce, toto saldo může být jak kladné, tak i záporné, pokud je záporné, pochopitelně se tato záporná hodnota při kalkulaci HDP

17 odečítá, dlouhodobě vysoké kladné hodnoty vykazuje japonská ekonomika, naopak záporné hodnoty jsou vykazovány v české ekonomice Struktura položek důchodové metody je následující: hrubé mzdy mzdy a platy před zdaněním, tedy včetně daně z příjmů čisté úroky přijaté úroky po odečtení placených úroků renty hrubé příjmy z pronájmu půdy a ostatních výrobních faktorů amortizace odpisy dlouhodobého majetku vyjadřující jeho opotřebení nepřímé daně daň z přidané hodnoty a spotřební daně Hrubý domácí produkt lze použít ve třech variantách: 1. v absolutním vyjádření jako celkový objem nominálního HDP za rok (používají se běžné ceny), tato varianta HDP vyjadřuje ekonomickou sílu země, porovnáním jednotlivých zemí z hlediska absolutního objemu HDP můžeme posoudit jejich postavení ve světové ekonomice a jejich geopolitický vliv, méně tato charakteristika vypovídá o úrovni ekonomiky, protože neuvažuje faktor rozlohy území a lidnatosti 2. v přepočtu na jednoho obyvatele (HDP/obyvatele) vyjadřuje ekonomickou úroveň země, protože tímto způsobem lze již relativně objektivně srovnávat různě velké a různě lidnaté země, používá se dvojí způsob ocenění: 1) ocenění v příslušné národní měně nebo přepočtem na americký dolar při běžném směnném kurzu (tzv. v kurzu měny ), 2) paritou kupní síly (snahou je srovnatelným způsobem vyjádřit kupní sílu ekonomických subjektů v různých zemích) 3. jako meziroční změny reálného HDP (ve stálých cenách), což vyjadřuje ekonomický vývoj v dané zemi, ten může trojí průběh: 1) ekonomický růst, kdy HDP z roku na rok roste, 2) ekonomická stagnace, v tomto případě se HDP v meziročním srovnání prakticky nemění, nebo jen mizivě, 3) ekonomický pokles, kdy HDP má z roku na rok klesající trend Inflace vyjadřuje vzestup cenové hladiny v ekonomice, všeobecný růst cen. Musí to být vzestup cen, který se týká tak širokého okruhu výrobků, že průměrná cenová hladina roste. Pokud rostou ceny pouze u omezeného počtu výrobků nebo jen v některých segmentech trhu, může být tento vzestup vykompenzován jinými, opačně orientovanými, cenovými změnami u jiných výrobků nebo v jiných tržních segmentech. V ekonomice nemusí být nutně vždy jen inflace, i když právě ona je v tržní ekonomice nejběžnější. Existují ale ještě další dvě varianty vývoje cenové hladiny. Cenová hladina se v čase vyvíjí třemi možnými způsoby: 1. inflace růst cenové hladiny v meziročním srovnání (růst cen proti stejnému období předchozího roku) 2. cenová stabilita cenová hladina stagnuje, nedochází k markantnějšímu pohybu cen nahoru ani dolů 3. deflace pokles cenové hladiny v meziročním srovnání (opak inflace) Inflace s sebou nese znehodnocování peněz v ekonomice, zejména úspor, protože růst cenové hladiny je vždy spojen s poklesem kupní síly peněžní jednotky. V inflačním prostředí je nezbytné rozlišovat dvě hodnoty jedné a téže měnové jednotky: nominální (jmenovitou) hodnotu částka uvedená na penězích, nominální hodnota se v čase nemění, zůstává stejná bez ohledu na inflační vývoj reálnou hodnotu peněz tzv. kupní sílu peněz vyjadřuje hodnoty, které lze za daný obnos koupit, pochopitelně se v čase mění, a to právě kvůli inflaci (za stejné peníze si koupíme stále méně zboží) Uveďme si příklad takového znehodnocování peněz na případu ušetřené tisícikoruny. Pro jednoduchost zvolíme poměrně vysokou míru inflace na úrovni 10%. Následující tabulka vyjadřuje postupný pokles kupní síly naší tisícikoruny při 10% inflaci. Datum KUPNÍ SÍLA BANKOVKY (Kč) , , , , , ,10 Princip poklesu kupní síly tisícikoruny v tabulce je následující: rostou-li ceny o 10% ročně, pak zboží, které stálo na začátku sledovaného období (k ) Kč 1000,-, bude stát ve stejném období následujícího roku o 10% více (Kč 1100,-); za Kč 1000,- si lze koupit pouze 1000/1100 (= 0,909) původního výrobku. [90,9% z Kč 1000,- = Kč 909,-] Je tomu tak proto, že poklesla kupní síla koruny. Analogicky jsou provedeny propočty i v dalších letech sledovaného období, z tabulky je patrné, že ztráta původní hodnoty (znehodnocení peněz) je poměrně markantní. K měření inflace se používají cenové indexy, založené na poměřování pohybu cenové hladiny u vybraných výrobků a služeb, zařazených do tzv. spotřebitelského koše, ve dvou obdobích (např. červen 2004 : červen 2003). Do spotřebitelského koše jsou zařazovány reprezentativní výrobky a služby s tím, že každý z nich má svoji váhu podle struktury spotřeby, respektive výroby. O dvou nejvýznamnějších cenových indexech byla již zmínka v předchozí kapitole, jedná se o cenový deflátor a index spotřebitelských cen.

18 Cenové indexy vyjadřují změnu cenových hladin v běžném roce oproti roku základnímu. Tyto změny vyjádřené v procentech se nazývají míra inflace. Míra inflace vyjádřená indexem spotřebitelských cen (CPI = Consumer Price Index) se počítá podle následujícího vzorce: Legenda: CPI 2006 CPI 2005 I = [%] CPI 2005 I míra inflace měřená indexem spotřebitelských cen CPI 2006 index spotřebitelských cen v roce 2006 CPI 2005 index spotřebitelských cen v roce 2005 Podle příčiny členíme inflaci na dva typy: 1. poptávkovou inflaci disproporce mezi agregátní nabídkou a agregátní poptávkou, agregátní poptávka je vysoká a není následována růstem výroby nebo je tato poptávka strukturálně nevyvážená; v praxi dochází k tomuto jevu převážně tehdy, když růst nominálních mezd dlouhodobě převyšuje růst produktivity práce ( vyrábí se stejně, ale zvyšují se mzdy ), ale také když příliš roste investiční aktivita firem (např. díky levným úvěrům), když příliš rostou státní (veřejné) výdaje (výdaje ze státního rozpočtu, deficitní financování nákupu statků a služeb nebo nejrůznějších akcí), tento typ inflace vyvolává i snížení daní a řada dalších vlivů, 2. nabídkovou inflaci vyplývá z nedostatečné nebo strukturálně nevyvážené nabídky; pokles agregátní nabídky, který tento stav způsobuje vyvolávají rostoucí náklady (materiálové i mzdové), pokud jsou příčiny obecně v oblasti nákladů používá se pojmu nákladová inflace, pokud růst nákladů a potažmo s tím i růst cen způsobí zvýšené mzdy hovoříme o mzdové inflaci, příčiny mohou být ale i jinde, např. v záměrném snižování nabídky směřujícím ke zvýšení cen firem v monopolním nebo dominantním postavení, důsledkem nabídkových šoků (např. ropné krize 70.let minulého století) apod. Specifickým jev, kdy v období vysoké nezaměstnanosti, vyvolané poklesem agregátní nabídky prudce roste inflace se nazývá stagflace. Podle intenzity (velikosti) inflaci členíme na: 1. mírnou (plíživou) inflaci je spojena s poměrně nenápadným jednociferným růstem cenové hladiny z roku na rok (roční míra inflace v rozmezí 0,1 9,9%), obvykle nepůsobí výraznější problémy, příjemci důchodů jsou ochotni držet část úspor v peněžní podobě, není narušena likvidita, oběh funguje bez problémů, lidé penězům důvěřují, 2. pádivou (cválající) inflaci dochází k prudkému meziročnímu růstu cen v rozmezí desítek procent až k dolní části trojciferného spektra (roční míra inflace v rozmezí %), takový cenový vývoj má již vážné makroekonomické důsledky, snižuje se důvěra v peníze, které rychle ztrácejí svoji hodnotu, lidé se jich rychle zbavují a nakupují nemovitosti nebo jiné hmotné statky, dochází k výrazným deformacím cenového systému, smluv, dohod a ostatních finančních vztahů, pokud je použit rozumný způsob indexace pohledávek a závazků, nemusí vést pádivá inflace nutně k destrukci peněžního systému, 3. hyperinflaci prakticky již nekontrolovatelný extrémně rychlý růst cenové hladiny z roku na rok v řádu stovek procent anebo i více (roční míra inflace v rozmezí 200 a více %), hyperinflace znamená kolaps peněžního systému a návrat k naturální směně, vyskytuje se zřídka, dochází k ní někdy v období těsně následujícím po válkách, převratech nebo zmatcích, jako příklad bývá uváděna německá hyperinflace z roku 1923, Bolívie 80. let 20. století, Brazílie (r %) nebo země bývalého Sovětského Svazu (Rusko v r %, Ukrajina v r %, Turkmenistán v r %). Důsledkem inflace jsou četné deformace peněžního systému a smluvních vztahů, přitom některé skupiny lidí inflace znevýhodňuje, jiné zvýhodňuje. Jednoznačně znevýhodňuje příjemce stálých (fixních) důchodů, věřitele, majitele peněz v hotovosti a vývozce (je-li domácí inflace vyšší než zahraniční). Zvýhodňuje příjemce pružně přizpůsobivých důchodů, dlužníky, vlastníky hmotných statků a dovozce (je-li domácí inflace vyšší než zahraniční). Proto je ve smlouvách obvykle s inflací počítáno a je zahrnována do smluvních částek na delší období, také důchody jsou s ohledem na vývoj inflace přizpůsobovány aktuálním cenovým relacím dochází k tzv. valorizaci důchodů týká se to veškerých důchodů v ekonomickém smyslu, nejen starobních a invalidních důchodů a dávek sociálního zabezpečení, ale také platů v rozpočtové a příspěvkové sféře apod. Nezaměstnanost Nezaměstnané tvoří občané, kteří jsou v práceschopném věku a stavu (tedy kteří jsou ekonomicky aktivní), momentálně nemají zaměstnání, jsou hlášeni na úřadu práce a aktivně se snaží pracovní uplatnění nalézt. Lidé, kteří zaměstnání mají jsou zaměstnaní. Zaměstnaní a nezaměstnaní dohromady tvoří celkové ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Zbývající skupiny občanů patří mezi obyvatelstvo, které není ekonomicky aktivní (děti a studující, ženy v domácnosti, dlouhodobě nemocní, starobní a invalidní důchodci, patří sem i lidé, kteří se práci vyhýbají a nespolupracují s úřady práce atd.) Vztahy mezi výše uvedenými skupinami občanů znázorňuje následující schéma na obrázku:

19 zaměstnaní nezaměstnaní celkové ekonomicky aktivní obyvatelstvo důchodci studující obyvatelstvo, které není ekonomicky aktivní ostatní Rozměr problému nezaměstnanosti se vyjadřuje nejčastěji pomocí makroekonomického indikátoru míra nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti se stanoví jako podíl počtu nezaměstnaných na celkovém ekonomicky aktivním obyvatelstvu. Uvedený vztah je zřejmý z následujícího vzorce: U U = [%] P Legenda: U - míra nezaměstnanosti, U - nezaměstnaní P - celkové ekonomicky aktivní obyvatelstvo Nezaměstnanost je významným makroekonomickým problémem současných vyspělých ekonomik. Ztráty, ke kterým dochází vlivem nezaměstnanosti jsou velmi citelné a ne všechny lze vůbec vyčíslit, ztráta zaměstnání je traumatizující událostí pro řadu lidí, kterých se dotýká, zdaleka teda nejde o pouhou neefektivnost ve využívání výrobních faktorů, ale o citlivou sociální problematiku. Z hlediska kategorizace nezaměstnanosti je zapotřebí vycházet ze dvou situací: stav dobrovolné nezaměstnanosti (plné zaměstnanosti) situace, kdy trh práce je stabilizován a míra nezaměstnanosti se pohybuje na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti; přirozenou míru nezaměstnanosti definujeme jako situaci, při níž počet nezaměstnaných nepřesahuje počet volných míst, je dána přirozenou diferenciací trhu práce, kdy u některých odvětví a profesí je v daném okamžiku nedostatek volných míst a jinde přebývají, může být způsobena i tím, že některé skupiny pracovníků nejsou ochotni pracovat za stávajících mzdových podmínek (zvláště pokud se dávky hmotné podpory v nezaměstnanosti a sociální dávky blíží mzdové úrovni dané profese); dobrovolnou nezaměstnanost dělíme na frikční nezaměstnanost (důsledek přirozené fluktuace pracovníků, kteří chtějí z nějakého důvodu změnit zaměstnání), strukturální nezaměstnanost (profesní struktura volných míst neodpovídá poptávce po práci), sezónní nezaměstnanost (některé aktivity nejsou celoroční a lze je vykonávat jenom během časti roku, např. obsluha lyžařských vleků, některé zemědělské práce apod.) a na dobrovolnou nezaměstnanost v užším smyslu (lidé, kteří se práci vyhýbají nebo se jim ze shora uvedených důvodů nevyplatí ), stav nedobrovolné nezaměstnanosti jde o takový stav, kdy počet volných pracovních míst je nižší než počet nezaměstnaných, může jít o projev tzv. cyklické nezaměstnanosti (souvisí s konjunkturními cykly, v období ekonomického poklesu a radikálního snižování poptávky dochází k hromadnému propouštění zaměstnanců). Řešení problematiky nezaměstnanosti je v kompetenci úřadů práce, které realizují státní politiku zaměstnanosti. Státní politika zaměstnanosti se dále dělí na aktivní a pasivní. Aktivní politika zaměstnanosti spočívá v aktivním vyhledávání možností pracovního uplatnění pro registrované uchazeče o práci, v soustavném monitorování trhu práce, v podpoře vytváření nových pracovních míst, v podpoře při začátku podnikání, v poskytování možností rekvalifikace (změny kvalifikace v souladu s požadavky trhu) atd. Pasivní politika zaměstnanosti je založena na poskytování hmotné podpory v podpůrčí době (podpory v nezaměstnanosti), pokud uchazeč o práci aktivně spolupracuje s úřadem práce při vyhledávání nového pracovního uplatnění. V České republice je nezaměstnanost regionálně diferencovaná, existují oblasti, kde není proble0matická (např. Praha, Mladá Boleslav), ale naopak zejména v příhraničních oblastech severních Čech a severní Moravy představuje vážný problém. Kromě toho existují i určité rizikové skupiny obyvatel, nejvíce postižené nezaměstnaností, u kterých se pracovní uplatnění získává obtížně, jde zejména o uchazeče bez předchozí praxe (absolventi škol) a o uchazeče s nižší odbornou kvalifikací nebo s nějakými zdravotními handicapy.

20 Platební bilance státu zachycuje veškeré finanční toky mezi národní ekonomikou a zahraničím včetně domácích transakcí souvisejících s těmito finančními toky. Platební bilance se skládá ze dvou hlavních účtů: běžného účtu platební bilance a z kapitálového účtu obchodní bilance, kromě uvedených účtů figurují v její struktuře ještě změny devizových rezerv a pomocná položka chyby, opomenutí a kursové rozdíly. Běžný účet platební bilance se skládá z obchodní bilance (tzv. zahraničně obchodní bilance), z bilance služeb, z bilance výnosů a z jednostranných převodů. Kapitálový účet obchodní bilance tvoří přímé investice, portfoliové investice a ostatní kapitál. Pokud je některá z položek deficitní, vyrovnávají ji ostatní položky, protože platební bilance jako celek musí být vyrovnaná. V České republice bylo dlouhodobým problémem záporné saldo obchodní bilance (deficit obchodní bilance), protože dovozy výrazně přesahovaly vývozy. Obchodní bilance je rozdíl mezi vývozy a dovozy, pokud jsou vývozy a dovozy v rovnováze je obchodní bilance vyvážená, když dovozy převažují nad vývozy je obchodní bilance přebytková. Makroekonomickou stabilitou rozumíme dosažení rovnováhy mezi agregátní nabídkou a agregátní poptávkou při stabilní cenové hladině (inflace je pod kontrolou), vysokém stupni zaměstnanosti, vyvážené obchodní bilanci a přiměřeném tempu ekonomického růstu. Přehledným způsobem prezentuje úroveň rozhodujících makroekonomických veličin v národní ekonomice tzv. magický čtyřúhelník Nicolase Kaldora. V ideálním případě, kdyby sledované makroekonomické charakteristiky byly optimální, bylo by dosaženo tvaru čtverce, v případě disproporce u některého z ukazatelů je ideální tvar čtverce nějakým způsobem deformován. Konstrukce ideálního čtverce magického čtyřúhelníku předpokládá následující hodnoty: tempo růstu HDP 10%, nulovou míru nezaměstnanosti, cenovou stabilitu a vnější rovnováhu (aktivní saldo na běžném účtu platební bilance v relaci 3% HDP). Magický čtyřúhelník podle Nicolase Kaldora ekonomický růst míra vnější rovnováha nezaměstnanosti (saldo BÚ plat.bilance) míra inflace = cenová stabilita Hospodářská politika vlády je souhrn cílů, nástrojů a opatření vlády, který má ovlivňovat hospodářský život země směrem ke stanoveným cílům. Základními cíli hospodářské politiky vlády jsou: makroekonomická stabilita - ekonomický růst, nízká nezaměstnanost, cenová stabilita, rovnováha ve vnějších vztazích mírně přebytková obchodní bilance, uvedené charakteristiky synteticky vyjadřuje magický čtyřúhelník (obr.7) v předcházející subkapitole, která tuto problematiku pojednávala) vymezení rámce pro podnikání - předkládá ke schválení v parlamentu nové zákony a navrhuje novelizace původních zákonů, které určují právní rámec podnikání, nastavuje ekonomické nástroje jako jsou daně, dotace, subvence, které významným způsobem ovlivňují ekonomickou aktivitu, provádí státní správu a dohled, vynutitelnost práva apod. alokuje zdroje a snaží se minimalizovat selhání trhu ovlivňuje rozmístění zdrojů s ohledem na maximální efektivnost jejich využití, snaží se řešit problém externalit a zajistit na odpovídající úrovni produkci veřejných statků, dohlíží na ochranu hospodářské soutěže, zasahuje v případě zneužití monopolního nebo dominantního postavení firem přerozděluje zdroje formou transferů v duchu přijatých sociálních cílů a programů na principu solidarity je odčerpávána část nově vytvořené hodnoty veřejnými rozpočty a je dále využívána k veřejně prospěšným účelům podle přijatých rozpočtových pravidel

TRŽNÍ HOSPODÁŘSTVÍ. stát

TRŽNÍ HOSPODÁŘSTVÍ. stát TRŽNÍ HOSPODÁŘSTVÍ Trh = místo, kde se střetává nabídka s poptávkou Tržní mechanismus = zajišťuje spojení výrobce a spotřebitele, má dvě strany: 1. nabídka, 2. poptávka. Znaky tržního mechanismu: - výrobky

Více

Makroekonomie I. Co je podstatné z Mikroekonomie - co již známe obecně. Nabídka a poptávka mikroekonomické kategorie

Makroekonomie I. Co je podstatné z Mikroekonomie - co již známe obecně. Nabídka a poptávka mikroekonomické kategorie Model AS - AD Makroekonomie I Ing. Jaroslav ŠETEK, Ph.D. Katedra ekonomiky Osnova: Agregátní poptávka a agregátní nabídka : Agregátní poptávka a její změny Agregátní nabídka krátkodobá a dlouhodobá Rovnováha

Více

Inovace bakalářského studijního oboru Aplikovaná chemie http://aplchem.upol.cz

Inovace bakalářského studijního oboru Aplikovaná chemie http://aplchem.upol.cz http://aplchem.upol.cz CZ.1.07/2.2.00/15.0247 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. 1. Lekce Základní ekonomické pojmy Struktura lekce: 1.1 Předmět

Více

Základy ekonomie. Petr Musil: petrmusil1977@gmail.com

Základy ekonomie. Petr Musil: petrmusil1977@gmail.com Základy ekonomie Téma č. 2: Trh, nabídka, poptávka Petr Musil: petrmusil1977@gmail.com Obsah 1. Dělba práce 2. Směna, peníze 3. Trh 4. Cena 5. Nabídka 6. Poptávka 7. Tržní rovnováha 8. Konkurence Dělba

Více

2. Trh a tržní hospodářství

2. Trh a tržní hospodářství 2. Trh a tržní hospodářství Základní pojmy: Trh je v ekonomice prostor, kde dochází ke směně statků a peněz Zboží je hmotný statek (přírodní nebo vyrobený), který je určen k prodeji. To znamená, že zboží

Více

1. Základní ekonomické pojmy Rozdíl mezi mikroekonomií a makroekonomií Základní ekonomické systémy Potřeba, statek, služba, jejich členění Práce,

1. Základní ekonomické pojmy Rozdíl mezi mikroekonomií a makroekonomií Základní ekonomické systémy Potřeba, statek, služba, jejich členění Práce, 1. Základní ekonomické pojmy Rozdíl mezi mikroekonomií a makroekonomií Základní ekonomické systémy Potřeba, statek, služba, jejich členění Práce, druhy práce, pojem pracovní síla Výroba, výrobní faktory,

Více

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Registrační číslo: CZ.1.07/1. 5.00/34.0084 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Sada:

Více

E-učebnice Ekonomika snadno a rychle HOSPODÁŘSKÝ PROCES

E-učebnice Ekonomika snadno a rychle HOSPODÁŘSKÝ PROCES E-učebnice Ekonomika snadno a rychle HOSPODÁŘSKÝ PROCES Hospodářský proces je sledován v makroekonomické rovině. Hospodářský proces v úplné podobě probíhá ve společnosti s rozvinutou dělbou práce a tržními

Více

Téma č. 2: Trh, nabídka, poptávka

Téma č. 2: Trh, nabídka, poptávka Téma č. 2: Trh, nabídka, poptávka Obsah 1. Dělba práce 2. Směna, peníze 3. Trh 4. Cena a směnná hodnota 5. Nabídka 6. Poptávka 7. Tržní rovnováha 8. Konkurence Dělba práce Dělba práce Jednotliví lidé se

Více

Témata. k ústní maturitní zkoušce. Ekonomika a Podnikání. Školní rok: 2014/2015. Zpracoval(a): Ing. Jitka Slámková

Témata. k ústní maturitní zkoušce. Ekonomika a Podnikání. Školní rok: 2014/2015. Zpracoval(a): Ing. Jitka Slámková Témata k ústní maturitní zkoušce Obor vzdělání: Předmět: Agropodnikání Ekonomika a Podnikání Školní rok: 2014/2015 Třída: AT4 Zpracoval(a): Ing. Jitka Slámková Projednáno předmětovou komisí dne: 13.2.

Více

Úvod do ekonomie, základní ekonomické pojmy

Úvod do ekonomie, základní ekonomické pojmy Úvod do ekonomie, základní ekonomické pojmy Doc. Ing. Jana Korytárová, Ph.D. Ústav stavební ekonomiky a řízení Fakulta stavební Vysoké učení Ekonomie je zkoumání jak člověk a společnost rozhodují o využití

Více

Soukromá střední průmyslová škola elektrotechnická spol. s r.o. TRH 1999 E.4A

Soukromá střední průmyslová škola elektrotechnická spol. s r.o. TRH 1999 E.4A Soukromá střední průmyslová škola elektrotechnická spol. s r.o. TRH Žatec 1999 E.4A Bílek Viktor Trh Počátky rozvoje trhu spadají až k samým počátkům vývoje lidského společenství. Již s první dělbou práce

Více

Témata profilové maturitní zkoušky z předmětu Ekonomika a právo

Témata profilové maturitní zkoušky z předmětu Ekonomika a právo Témata profilové maturitní zkoušky z předmětu Ekonomika a právo obor Podnikání 1. Základní ekonomické pojmy - Předmět ekonomie, základní ekonomické systémy, hospodářský proces, potřeby, statky, služby,

Více

PŘEHLED TÉMAT K MATURITNÍ ZKOUŠCE

PŘEHLED TÉMAT K MATURITNÍ ZKOUŠCE Střední škola ekonomiky, obchodu a služeb SČMSD Benešov, s.r.o. Držitel certifikátu dle ISO 9001 PŘEHLED TÉMAT K MATURITNÍ ZKOUŠCE Předmět: EKONOMIKA Obor vzdělávání: 63-41-M/01 Ekonomika a podnikání ŠVP:

Více

Mikroekonomie I: Trh a tržní rovnováha

Mikroekonomie I: Trh a tržní rovnováha PhDr. Praha, VŠFS, 1.11.2010 Trh Trh je svobodná neomezovaná směna statků. Na trhu se střetává nabídka s poptávkou. Trh se neustále vyvíjí. Trh není dokonalý, existují statky, které nelze směňovat na trhu

Více

Plán přednášek makroekonomie

Plán přednášek makroekonomie Plán přednášek makroekonomie Úvod do makroekonomie, makroekonomické agregáty Agregátní poptávka a agregátní nabídka Ekonomické modely rovnováhy Hospodářský růst a cyklus, výpočet HDP Hlavní ekonomické

Více

PŘEHLED TÉMAT K MATURITNÍ ZKOUŠCE

PŘEHLED TÉMAT K MATURITNÍ ZKOUŠCE Střední škola ekonomiky, obchodu a služeb SČMSD Benešov, s.r.o. Držitel certifikátu dle ISO 9001 PŘEHLED TÉMAT K MATURITNÍ ZKOUŠCE Předmět: EKONOMIKA Obor vzdělávání: 64-41-l/51 Podnikání - dálková forma

Více

Mikroekonomie I. Úvod do Mikroekonomie. Vyučující. 1. Přednáška Úvod do Mikroekonomie. Přednáška 1. Doporoučená literatura. Co je ekonomie?

Mikroekonomie I. Úvod do Mikroekonomie. Vyučující. 1. Přednáška Úvod do Mikroekonomie. Přednáška 1. Doporoučená literatura. Co je ekonomie? Vyučující Mikroekonomie I. 1. Přednáška Úvod do Mikroekonomie Ing. Jaroslav Šetek, Ph.D. Katedra ekonomiky Kancelář č. 16 Konzultační hodiny. Pondělí 13.00-14.30 Doporoučená literatura Přednáška 1. HLADKÝ,

Více

1. HRANICE PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ SPRÁVNÉ TVRZENÍ

1. HRANICE PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ SPRÁVNÉ TVRZENÍ EKONOMIE OTÁZKY 1. HRANICE PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ SPRÁVNÉ TVRZENÍ ekonomika, která plně využívá své zdroje, pracuje pod hranicí produkčních možností bod, který leží uprostřed množiny produkčních možností,

Více

Maturitní témata EKONOMIKA

Maturitní témata EKONOMIKA Maturitní témata EKONOMIKA Školní rok 2014/2015 1. Ekonomie jako věda - význam ekonomického vzdělání - vztah ekonomiky a politiky - makroekonomie - mikroekonomie - zákon vzácnosti - hospodaření - efektivnost

Více

Maturitní otázky z předmětu: Ekonomika podniku

Maturitní otázky z předmětu: Ekonomika podniku 1. Základní ekonomické pojmy potřeby, teorie motivace statky a služby kvalita života peníze, oběh peněz Maturitní otázky z předmětu: Ekonomika podniku 2. Výroba 3. Podnik výrobní faktory hospodaření, cíle,

Více

Základy ekonomie II. Zdroj Robert Holman

Základy ekonomie II. Zdroj Robert Holman Základy ekonomie II Zdroj Robert Holman Omezování konkurence Omezování konkurence je způsobeno překážkami vstupu na trh. Intenzita konkurence nezávisí na počtu existujících konkurentů, ale také na počtu

Více

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují. s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují. s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Ing.Vlasáková 1 Zboží je statek nebo služba určená ke

Více

PŘEHLED TÉMAT K MATURITNÍ ZKOUŠCE

PŘEHLED TÉMAT K MATURITNÍ ZKOUŠCE Střední škola ekonomiky, obchodu a služeb SČMSD Benešov, s.r.o. Držitel certifikátu dle ISO 9001 PŘEHLED TÉMAT K MATURITNÍ ZKOUŠCE Předmět: EKONOMIKA Obor vzdělávání: 66-41-M/02 Obchodní akademie Školní

Více

Maturitní témata pro obor Informatika v ekonomice

Maturitní témata pro obor Informatika v ekonomice 1. Kalkulace, rozpočetnictví - význam kalkulací, druhy kalkulací - náklady přímé a nepřímé, charakteristika - typový kalkulační vzorec - kalkulační metody - kalkulace neúplných nákladů a srovnání úplných

Více

0 z 25 b. Ekonomia: 0 z 25 b.

0 z 25 b. Ekonomia: 0 z 25 b. Ekonomia: 1. Roste-li mzdová sazba,: nabízené množství práce se nemění nabízené množství práce může růst i klesat nabízené množství práce roste nabízené množství práce klesá Zvýšení peněžní zásoby vede

Více

TRH A CÍLENÝ MARKETING

TRH A CÍLENÝ MARKETING TRH A CÍLENÝ MARKETING základní subjekty trhu: 1. domácnosti prodávají své výrobní faktory (práce, půda, kapitál), za získané důchody (mzda, renta, úrok) nakupují výrobky a služby 2. podniky prodávají

Více

Kapitola 13 ZAHRANIČNÍ OBCHOD A OBCHODNÍ POLITIKA

Kapitola 13 ZAHRANIČNÍ OBCHOD A OBCHODNÍ POLITIKA Kapitola 13 ZAHRANIČNÍ OBCHOD A OBCHODNÍ POLITIKA Teorie mezinárodního obchodu: podstata mezinárodního obchodu jednotlivé země mají rozdílné náklady na výrobu zboží možnost specializace na určité zboží,

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Číslo projektu Označení materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0061 VY_61_INOVACE_FG.2.03 Název školy Integrovaná střední škola technická Mělník, K učilišti 2566, 276 01 Mělník Autor Tematická

Více

Kvízové otázky Obecná ekonomie I. Teorie firmy

Kvízové otázky Obecná ekonomie I. Teorie firmy 1. Firmy působí: a) na trhu výrobních faktorů b) na trhu statků a služeb c) na žádném z těchto trhů d) na obou těchto trzích Kvízové otázky Obecná ekonomie I. Teorie firmy 2. Firma na trhu statků a služeb

Více

Témata profilové maturitní zkoušky z předmětu Ekonomika podniku

Témata profilové maturitní zkoušky z předmětu Ekonomika podniku ta profilové maturitní zkoušky z předmětu Ekonomika podniku 1. Základní pojmy - potřeba, spotřeba, trh, tržní mechanismus 2. Národní hospodářství, hodnocení úrovně NH 3. Ekonomické systémy, úloha státu

Více

Témata profilové maturitní zkoušky z předmětu Veřejná správa

Témata profilové maturitní zkoušky z předmětu Veřejná správa ta profilové maturitní zkoušky z předmětu Veřejná správa ústní zkouška 1. Vymezení veřejné správy 2. Realizace činnosti veřejné správy 3. Státní služba, úředníci územích samosprávných celků 4. Jednání

Více

Mikroekonomie I: Trh výrobních faktorů

Mikroekonomie I: Trh výrobních faktorů PhDr. Praha, VŠFS, 29.11.2010 Výrobní faktory Poptávka po výrobních faktorech Výrobní faktory = vzácné vstupy, které používáme k produkci statků-výstupu Tradiční výrobní faktory Prvotní výrobní faktory:

Více

E-učebnice Ekonomika snadno a rychle ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY

E-učebnice Ekonomika snadno a rychle ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY E-učebnice Ekonomika snadno a rychle ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY PŘEDMĚT EKONOMIE ekonomie je věda, která se zabývá společenskou realitou zvanou ekonomika, je to společenská věda, nelze oddělovat ekonomickou

Více

EKONOMIKA BEZPEČNOSTNÍ FIRMY BLOK 2 EKONOMICKÉ A PRÁVNÍ SOUVISLOSTI ŘÍZENÍ BEZPEČNOSTNÍ FIRMY ING. JAKUB PICKA

EKONOMIKA BEZPEČNOSTNÍ FIRMY BLOK 2 EKONOMICKÉ A PRÁVNÍ SOUVISLOSTI ŘÍZENÍ BEZPEČNOSTNÍ FIRMY ING. JAKUB PICKA EKONOMIKA BEZPEČNOSTNÍ FIRMY BLOK 2 EKONOMICKÉ A PRÁVNÍ SOUVISLOSTI ŘÍZENÍ BEZPEČNOSTNÍ FIRMY ING. JAKUB PICKA Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Projekt: Vzdělávání pro bezpečnostní systém

Více

Podstata trhu a Nabídka a poptávka

Podstata trhu a Nabídka a poptávka VY_32_INOVACE_MAR_84 Podstata trhu a Nabídka a poptávka Ing. Dagmar Novotná Obchodní akademie, Lysá nad Labem, Komenského 1534 Dostupné z www.oalysa.cz. Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR. Období

Více

PR5 Poptávka na trhu výrobků a služeb

PR5 Poptávka na trhu výrobků a služeb PR5 Poptávka na trhu výrobků a služeb 5.1. Rovnováha spotřebitele 5.2. Indiferenční analýza od kardinalismu k ordinalismu 5.3. Poptávka, poptávané množství a jejich změny 5.4. Pružnost tržní poptávky Poptávka

Více

TEMATICKÉ OKRUHY PRO OPAKOVÁNÍ K MATURITNÍ ZKOUŠCE

TEMATICKÉ OKRUHY PRO OPAKOVÁNÍ K MATURITNÍ ZKOUŠCE strana: 1/8 TEMATICKÉ OKRUHY PRO OPAKOVÁNÍ K MATURITNÍ ZKOUŠCE Název předmětu u maturitní zkoušky: Studijní obor: Ekonomika Podnikání Školní rok: 2012 2013 1.1. Předmět: Ekonomika 1) Předmět ekonomie a

Více

i R = i N π Makroekonomie I i R. reálná úroková míra i N. nominální úroková míra π. míra inflace Téma cvičení

i R = i N π Makroekonomie I i R. reálná úroková míra i N. nominální úroková míra π. míra inflace Téma cvičení Téma cvičení Makroekonomie I Nominální a reálná úroková míra Otevřená ekonomika Ing. Jaroslav ŠETEK, Ph.D. Katedra ekonomiky Nominální a reálná úroková míra Zahrnutí míry inflace v rámci peněžního trhu

Více

Podstata fungování tržního systému

Podstata fungování tržního systému Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Ing.Vlasáková 1 Potřeba je pociťovaný nedostatek každý

Více

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice MAKROEKONOMIE AGREGÁTNÍ NABÍDKA A POPTÁVKA Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice Tento učební materiál vznikl v rámci projektu

Více

Témata profilové maturitní zkoušky z předmětu Veřejná správa

Témata profilové maturitní zkoušky z předmětu Veřejná správa ta profilové maturitní zkoušky z předmětu Veřejná správa 1. Vymezení veřejné správy 2. Realizace činnosti veřejné správy 3. Státní služba 4. Jednání s klientem 5. Komunikace 6. Vnitřní správa - zabezpečení

Více

PRO KURZ 5EN100 EKONOMIE 1

PRO KURZ 5EN100 EKONOMIE 1 PODROBNÝ OBSAH A HARMONOGRAM PŘEDNÁŠEK PRO LETNÍ SEMESTR 2012/13 PRO KURZ 5EN100 EKONOMIE 1 PŘEDNÁŠEJÍCÍ: DOC. ING. ZDENĚK CHYTIL, CSC. 1. PŘEDNÁŠKA - 21. 2. a 22. 2. 2013 Úvod charakteristika kurzu, požadavky,

Více

Poptávka. Zákon klesající poptávky

Poptávka. Zákon klesající poptávky Poptávka Poptávka je množství zboží, které je spotřebitel ochoten koupit na trhu za určitou cenu a za jinak stejných podmínek. Poptávku můžeme psát jako poptávkovou funkci ve tvaru: Q = f (P) Kde Q (quantity)

Více

Obsah. KAPITOLA I: Předmět, základní pojmy a metody národohospodářské teorie... 17. KAPITOLA II: Základní principy ekonomického rozhodování..

Obsah. KAPITOLA I: Předmět, základní pojmy a metody národohospodářské teorie... 17. KAPITOLA II: Základní principy ekonomického rozhodování.. Obsah Úvodem.................................................. 15 KAPITOLA I: Předmět, základní pojmy a metody národohospodářské teorie.................... 17 1 Předmět a základní pojmy národohospodářské

Více

Určeno studentům středního vzdělávání s maturitní zkouškou, předmět Ekonomika, okruh Základní pojmy

Určeno studentům středního vzdělávání s maturitní zkouškou, předmět Ekonomika, okruh Základní pojmy Určeno studentům středního vzdělávání s maturitní zkouškou, předmět Ekonomika, okruh Základní pojmy Materiál vytvořil: Ing. Karel Průcha Období vytvoření VM: září 2013 Klíčová slova: ekonomie, makro-,

Více

Efektivnost podniku a její základní kategorie

Efektivnost podniku a její základní kategorie Efektivnost podniku a její základní kategorie Výrobní faktory a jejich klasifikace Výroba = každá činnost, která tvoří hodnotu Výroba = zpracování surovin a materiálů do finálních výrobků Aby se mohla

Více

Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická Plzeň, Koterovská 85

Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická Plzeň, Koterovská 85 Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická Plzeň, Koterovská 85 Témata pro ústní profilové zkoušky v předmětu: Aplikovaná ekonomika Školní rok: 2013/2014 Studijní obor: 78-42 M / 001

Více

Manažerská ekonomika

Manažerská ekonomika MANAŽERSKÁ EKONOMIKA (zkouška č. 4) Cíl předmětu Pochopit principy ekonomického stylu myšlení a seznámit se s příklady jeho aplikace v ekonomických analýzách profesního účetního. Porozumět fungování ekonomiky

Více

VZOROVÝ STIPENDIJNÍ TEST Z EKONOMIE

VZOROVÝ STIPENDIJNÍ TEST Z EKONOMIE VZOROVÝ STIPENDIJNÍ TEST Z EKONOMIE Jméno a příjmení: Datum narození: Datum testu: 1. Akcie jsou ve své podstatě: a) cenné papíry nesoucí fixní výnos b) cenné papíry jejichž hodnota v čase vždy roste c)

Více

Současná teorie finančních služeb cvičení č. 1. 1. Úvod do teorií finančních služeb rekapitulace základních pojmů a jejich interpretace

Současná teorie finančních služeb cvičení č. 1. 1. Úvod do teorií finančních služeb rekapitulace základních pojmů a jejich interpretace Současná teorie finančních služeb cvičení č. 1 1. Úvod do teorií finančních služeb rekapitulace základních pojmů a jejich interpretace Úvod do teorií finančních služeb rekapitulace základních pojmů a jejich

Více

Seminární práce. Vybrané makroekonomické nástroje státu

Seminární práce. Vybrané makroekonomické nástroje státu Seminární práce Vybrané makroekonomické nástroje státu 1 Obsah Úvod... 3 1 Fiskální politika... 3 1.1 Rozdíly mezi fiskální a rozpočtovou politikou... 3 1.2 Státní rozpočet... 4 2 Monetární politika...

Více

Základy účetnictví. 2. přednáška

Základy účetnictví. 2. přednáška Základy účetnictví 2. přednáška Formy sdělení účetních dat Účetnictví poskytuje informace v účetních výkazech: Bilance Výkaz zisku a ztráty (výsledovka) Výkaz cash-flow (o toku peněz) Výkaz o změnách ve

Více

Definice Mikroekonomie malých ekonomických subjektů Makroekonomie velkých ekonomických subjektů Pozitivní ekonomie Normativní ekonomie

Definice Mikroekonomie malých ekonomických subjektů Makroekonomie velkých ekonomických subjektů Pozitivní ekonomie Normativní ekonomie Oikos nomos (dům + zákon) Jako věda -> Aristotelés dříve součástí filozofie Samostatná disciplína - přelom 17. a 18.století -> samostatná věda Definice Věda o výrobě a směně zboží Věda o penězích, kapitálu

Více

nejen Ing. Jaroslav Zlámal, Ph.D. Ing. Zdeněk Mendl Vzdìlávání, které baví www.computermedia.cz Nakladatelství a vydavatelství

nejen Ing. Jaroslav Zlámal, Ph.D. Ing. Zdeněk Mendl Vzdìlávání, které baví www.computermedia.cz Nakladatelství a vydavatelství nejen 2. díl Podniková ekonomie Ing. Jaroslav Zlámal, Ph.D. Ing. Zdeněk Mendl Nakladatelství a vydavatelství R Vzdìlávání, které baví www.computermedia.cz TEMATICKÉ ROZDĚLENÍ DÍLŮ KNIHY EKONOMIE NEJEN

Více

Maturitní otázky k ústní zkoušce

Maturitní otázky k ústní zkoušce S SOU LIVA Maturitní otázky k ústní zkoušce EKONOMIKA PODNIKU Pro třídu: DPO 3.A Školní rok: 2010/2011 Vypracoval: Ing. Tomáš Kučera Schválila: Mgr. Alice Linková ředitelka školy 1. Základní ekonomické

Více

VEŘEJNÁ ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA. Ing. M. Červenka VŠFS Praha, 2012

VEŘEJNÁ ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA. Ing. M. Červenka VŠFS Praha, 2012 VEŘEJNÁ ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA Ing. M. Červenka VŠFS Praha, 2012 Netržní činnosti státu Legislativní Alokační Redistribuční Regulační Stabilizační Mají pomoci předcházet a likvidovat důsledky tržního selhání

Více

Ekonomika III. ročník. 006_Rozdělování, přerozdělování, směna a spotřeba

Ekonomika III. ročník. 006_Rozdělování, přerozdělování, směna a spotřeba Ekonomika III. ročník 006_Rozdělování, přerozdělování, směna a spotřeba Znovu si připomeňme: Tzv. hospodářský proces má 4 fáze: 1. Výroba 2. Rozdělování peněz (zaměstnanec x podnikatel) a přerozdělování

Více

4. Křivka nabídky monopolní firmy je totožná s částí křivky mezních nákladů.

4. Křivka nabídky monopolní firmy je totožná s částí křivky mezních nákladů. Firma v nedokonalé konkurenci 1. Zdroji nedokonalé konkurence jsou: - jednak nákladové podmínky podnikání, - jednak. 2. Zapište vzorec Lernerova indexu. K čemu slouží? 3. Zakreslete celkový příjem monopolní

Více

FAKULTA EKONOMICKÁ ZČU PLZEŇ. Katedra ekonomie a financí. Mikroekonomie cvičení 2

FAKULTA EKONOMICKÁ ZČU PLZEŇ. Katedra ekonomie a financí. Mikroekonomie cvičení 2 FAKULTA EKONOMICKÁ ZČU PLZEŇ Katedra ekonomie a financí Mikroekonomie cvičení 2 2. ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ VZTAHY PŘÍKLAD Č. 1 Vysvětlete pojem ekonomická vzácnost. Užitečnost + omezenost. Ani v ráji se neztratila

Více

Podnikatel a podnik @ Ing. Ladislav Tyll, MBA 2008

Podnikatel a podnik @ Ing. Ladislav Tyll, MBA 2008 Podnikatel a podnik Kdo je to podnikatel Podnikatel je fyzická nebo právnická osoba samostatně výdělečně činná. Podnikatelem podle 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění je:

Více

Kapitálový trh (finanční trh)

Kapitálový trh (finanční trh) Mikroekonomie bakalářský kurz - VŠFS Jiří Mihola, jiri.mihola@quick.cz, www.median-os.cz, 2010 Téma 9 Kapitálový trh (finanční trh) Obsah 1. Podstata kapitálového trhu 2. Volba mezi současnou a budoucí

Více

3 Elasticita nabídky. 3.1 Základní pojmy. 3.2 Grafy. 3.3 Příklady

3 Elasticita nabídky. 3.1 Základní pojmy. 3.2 Grafy. 3.3 Příklady 3 Elasticita nabídky 3.1 Základní pojmy Vysvětlete následující pojmy: 1. cenová elasticita nabídky, 2. cenově elastická nabídka, 3. cenově neelastická nabídka, 4. jednotkově elastická nabídka, 5. dokonale

Více

Manažerská ekonomika přednáška Výroba Co rozumíme výrobou? V nejširším pojetí se výrobou rozumí každé spojení výrobních

Manažerská ekonomika přednáška Výroba Co rozumíme výrobou? V nejširším pojetí se výrobou rozumí každé spojení výrobních Manažerská ekonomika přednáška Výroba Co rozumíme výrobou? V nejširším pojetí se výrobou rozumí každé spojení výrobních faktorů (práce, kapitálu, půdy) za účelem získání určitých výrobků (výrobků a služeb

Více

Marketingový výzkum Tomek - Vávrová Y16MVY

Marketingový výzkum Tomek - Vávrová Y16MVY Marketingový výzkum Poznávací stránka marketingu Tomek - Vávrová YMVY Otázky k řešení KDE JSME NYNÍ? KDE BYCHOM CHTĚLI BÝT? JAK SE TAM DOSTANEME? JAK ZJISTÍME, ŽE SE TAM DOSTANEME? JAK ZJISTÍME, ŽE JSME

Více

Kapitola 5 AGREGÁTNÍ POPTÁVKA A AGREGÁTNÍ NABÍDKA

Kapitola 5 AGREGÁTNÍ POPTÁVKA A AGREGÁTNÍ NABÍDKA Kapitola 5 AGREGÁTNÍ POPTÁVKA A AGREGÁTNÍ NABÍDKA Agregátní poptávka (AD): agregátní poptávka vyjadřuje různá množství statků a služeb (reálného produktu), která chtějí spotřebitelé, firmy, vláda a zahraniční

Více

1. Ekonomie, ekonomika, národní hospodářství

1. Ekonomie, ekonomika, národní hospodářství 1. Ekonomie, ekonomika, národní hospodářství Ekonomie ( teorie ) zkoumá jak lidé vyrábějí a spotřebovávají statky a služby bere vždy v úvahu, že společnost má k výrobě statků a služeb omezené zdroje (tzv.

Více

Ekonomika III. ročník. 008_Zákony trhu_nabídka + Poptávka

Ekonomika III. ročník. 008_Zákony trhu_nabídka + Poptávka Ekonomika III. ročník 008_Zákony trhu_nabídka + Poptávka Hospodářský proces Chování tržních subjektů (firmy, výrobci, nakupující zákazníci, vláda, instituce) je ovlivněno zákony trhu. Chování spotřebitele,

Více

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují. s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují. s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Národní hospodářství Ing.Vlasáková 1 Makroekonomické

Více

8 NEZAMĚSTNANOST. 8.1 Klíčové pojmy

8 NEZAMĚSTNANOST. 8.1 Klíčové pojmy 8 NEZAMĚSTNANOST 8.1 Klíčové pojmy Ekonomicky aktivní obyvatelstvo je definováno jako suma zaměstnaných a nezaměstnaných a míra nezaměstnanosti je definovaná jako procento ekonomicky aktivního obyvatelstva,

Více

MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi

MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi Projekt: Reg.č.: Operační program: Škola: Tematický okruh: Jméno autora: MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi CZ.1.07/1.5.00/34.0903 Vzdělávání pro konkurenceschopnost Hotelová škola, Vyšší

Více

Národní hospodářství poptávka a nabídka

Národní hospodářství poptávka a nabídka Národní hospodářství poptávka a nabídka Chování spotřebitele a poptávka Užitek a spotřebitelův přebytek Jedním ze základních problémů, které spotřebitel řeší, je, kolik určitého statku má kupovat a jak

Více

marketingu Definice pojmů Ing. Lucie Vokáčov ová, vokacova@pef.czu.cz

marketingu Definice pojmů Ing. Lucie Vokáčov ová, vokacova@pef.czu.cz Koncept jádra j marketingu Definice pojmů Ing. Lucie Vokáčov ová, vokacova@pef.czu.cz Pojetí marketingu Pohled ekonomů: Marketing je proces výměny užitné hodnoty, kterou kupující získává od prodejce ve

Více

Srovnání návrhu rozpočtu 2013 se schváleným rozpočtem 2012. Příloha č. 3

Srovnání návrhu rozpočtu 2013 se schváleným rozpočtem 2012. Příloha č. 3 Srovnání návrhu rozpočtu se schváleným rozpočtem Příloha č. 3 Samospráva - ORJ 91 9153 - grantová a dotační politika 3399 Ostatní záležitosti kultury, církví a sdělovacích prostředků (v tis. Kč) 522 Neinvestiční

Více

Princip spravedlnosti

Princip spravedlnosti Daňové principy Daňové principy vyjadřují názory, jaké by daně měly být. Leží tedy v oblasti normativní ekonomie. (Pozn.: pozitivní ekonomie říká, co se stane, když např. co se se stane, když začneme regulovat

Více

EKONOMIKA. Průvodce pro učitele

EKONOMIKA. Průvodce pro učitele EKONOMIKA ISBN 978-80-7358-2050 - 9 788073 582050 PRO STŘEDNÍ ŠKOLY Průvodce pro učitele ÚVOD Upozorňujeme vás, že kopírování a rozšiřování kopií této knihy nebo jejích částí (a to i pro vzdělávací účely)

Více

ROZVAHA Majetková a kapitálová struktura

ROZVAHA Majetková a kapitálová struktura ROZVAHA Majetková a kapitálová struktura Manažerská ekonomika obor Marketingová komunikace 1. přednáška Ing. Jarmila Ircingová, Ph.D. Majetek podniku (obchodní majetek) Souhrn věcí, peněz, pohledávek a

Více

Národní h ospo ář dá t s ví a sociální sy sté m ČR

Národní h ospo ář dá t s ví a sociální sy sté m ČR Národní hospodářství tí a sociální systém ČR ObN 3. ročník Ekonomické sektory: Národní hospodářství primární (zemědělství a hornictví) sekundární í( (zpracovatelský průmysl) ů terciární (poskytování služeb)

Více

Přijímací řízení ak. r. 2010/11 Kompletní znění testových otázek - makroekonomie. Správná odpověď je označena tučně.

Přijímací řízení ak. r. 2010/11 Kompletní znění testových otázek - makroekonomie. Správná odpověď je označena tučně. Přijímací řízení ak. r. 2010/11 Kompletní znění testových otázek - makroekonomie právná odpověď je označena tučně. 1. Jestliže centrální banka nakoupí na otevřeném trhu státní cenné papíry, způsobí tím:

Více

Autor: Gennadij Kuzněcov VY_32_INOVACE_1263_Cílený marketing. Trh a rozdělení trhu_pwp

Autor: Gennadij Kuzněcov VY_32_INOVACE_1263_Cílený marketing. Trh a rozdělení trhu_pwp Autor: Gennadij Kuzněcov VY_32_INOVACE_1263_Cílený marketing. Trh a rozdělení trhu_pwp STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace Název školy:

Více

Název materiálu: ING. ZUZANA EKRTOVÁ Zpracováno dne: 5. 11. 2012

Název materiálu: ING. ZUZANA EKRTOVÁ Zpracováno dne: 5. 11. 2012 Označení materiálu: VY_32_INOVACE_EKRZU_EKONOMIKA2_10 Název materiálu: CENA Tematická oblast: Ekonomika, 2. ročník Anotace: Prezentace vysvětluje žákům základní ekonomické pojmy Očekávaný výstup: FINANČNÍ

Více

1. MANAGEMENT. Pojem management zahrnuje tedy tyto obsahové roviny:

1. MANAGEMENT. Pojem management zahrnuje tedy tyto obsahové roviny: 1. MANAGEMENT - činnost bez které se neobejde žádný větší organizační celek - věda i umění zároveň - nutnost řízení také v armádě, na univerzitách v umění i jinde. Potřeba řídit se objevuje už se vznikem

Více

PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY

PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY školní rok 2010/2011 Hotelnictví Metodický návod k využití sjednocených tematických okruhů pro profilovou část maturitní zkoušky Součástí řešení projektu Kurikulum S je

Více

Podnikem se rozumí: soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které

Podnikem se rozumí: soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které Oceňování podniku Podnikem se rozumí: soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování

Více

Hodnocení ekonomické efektivnosti projektů Průměrný výnos z investice, doba návratnosti, ČSH, VVP

Hodnocení ekonomické efektivnosti projektů Průměrný výnos z investice, doba návratnosti, ČSH, VVP Hodnocení ekonomické efektivnosti projektů Průměrný výnos z investice, doba návratnosti, ČSH, VVP Investice je charakterizována jako odložená spotřeba. Podnikové investice jsou ty statky, které nejsou

Více

Témata profilové maturitní zkoušky z předmětu Souborná zkouška z odborných ekonomických předmětů (ekonomika, management, provoz obchodu)

Témata profilové maturitní zkoušky z předmětu Souborná zkouška z odborných ekonomických předmětů (ekonomika, management, provoz obchodu) ta profilové maturitní zkoušky z předmětu Souborná zkouška z odborných ekonomických předmětů (ekonomika, management, provoz obchodu) 1. Ochrana spotřebitele, zákazník 2. Zahraniční obchod 3. Celnictví

Více

Měření výkonu ekonomiky (makroekonomické výstupy)

Měření výkonu ekonomiky (makroekonomické výstupy) Ústav stavební ekonomiky a řízení Fakulta stavební VUT Měření výkonu ekonomiky (makroekonomické výstupy) Ing. Dagmar Palatová dagmar@mail.muni.cz Co považuji za významné z historie pojem spravedlivá cena

Více

AKTIVA a PASIVA ROZVAHA

AKTIVA a PASIVA ROZVAHA Majetek podniku souhrn prostředků pro hospodářskou činnost organizace Majetek z pohledu účetnictví: podle druhů majetku podle zdrojů financování Majetek z hlediska formy = AKTIVA Majetek z hlediska zdrojů

Více

1 Veřejný sektor a veřejná správa

1 Veřejný sektor a veřejná správa OBSAH 1 Veřejný sektor a veřejná správa.................................. 13 1.1 Státní zásahy příčiny a důsledky, vznik veřejného sektoru......... 14 1.2 Rozhodování o netržních aktivitách. Teorie veřejné

Více

Geografie zemědělství Postavení v kontextu geografických věd: typická mezní, hraniční, disciplína, souvisí s některými dalšími tak těsně, že mezi

Geografie zemědělství Postavení v kontextu geografických věd: typická mezní, hraniční, disciplína, souvisí s některými dalšími tak těsně, že mezi Geografie zemědělství Postavení v kontextu geografických věd: typická mezní, hraniční, disciplína, souvisí s některými dalšími tak těsně, že mezi nimi nelze vést zcela ostrou hranici Definice: Geografie

Více

6.1 Modely financování péče o zdraví

6.1 Modely financování péče o zdraví 6.1 Modely financování péče o zdraví Jak již bylo uvedeno dříve, existuje několik základních modelů financování péče o zdraví, které se liší jak způsobem výběru prostředků, řízení rizika, nákupem a poskytováním

Více

VÝUKOVÝ MODUL VI/2 VYTVÁŘENÍ PODMÍNEK PRO ROZVOJ ZNALOSTÍ, SCHOPNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ V OBLASTI FINANČNÍ GRAMOTNOSTI

VÝUKOVÝ MODUL VI/2 VYTVÁŘENÍ PODMÍNEK PRO ROZVOJ ZNALOSTÍ, SCHOPNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ V OBLASTI FINANČNÍ GRAMOTNOSTI VÝUKOVÝ MODUL VI/2 VYTVÁŘENÍ PODMÍNEK PRO ROZVOJ ZNALOSTÍ, SCHOPNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ V OBLASTI FINANČNÍ GRAMOTNOSTI Téma VI.2.2 Peníze, mzdy, daně a pojistné 12. Daňový systém České republiky Mgr. Zuzana

Více

1 Úvod do ekonomie. 1.1 Charakterizujte pojmy

1 Úvod do ekonomie. 1.1 Charakterizujte pojmy 1 Úvod do ekonomie. 1.1 Charakterizujte pojmy potřeba ekonomické potřeby statek zdroje výrobní faktory práce produktivita práce intenzita práce dělba práce kooperace prací půda jako výrobní faktor kapitál

Více

Úvod. Petr Musil pmusil@econ.muni.cz

Úvod. Petr Musil pmusil@econ.muni.cz Úvod Petr Musil pmusil@econ.muni.cz Harmonogram: 1. Úvod do ekonomie 2. Trh, nabídka, poptávka 3. Úvod do chování spotřebitele 4. Rovnováha spotřebitele na trhu statků a služeb, poptávka, poptávané množství

Více

Ekonomika III. ročník. 002_Základní ekonomické systémy 003_Historický vývoj ekonomických teorií

Ekonomika III. ročník. 002_Základní ekonomické systémy 003_Historický vývoj ekonomických teorií Ekonomika III. ročník 002_Základní ekonomické systémy 003_Historický vývoj ekonomických teorií Základní ekonomické systémy Ekonomický systém představuje způsob spojení lidských schopností a efektivního

Více

FINANCOVÁNÍ PODNIKU. Mgr. Ing. Šárka Dytková

FINANCOVÁNÍ PODNIKU. Mgr. Ing. Šárka Dytková FINANCOVÁNÍ PODNIKU Mgr. Ing. Šárka Dytková Střední škola, Havířov-Šumbark, Sýkorova 1/613, příspěvková organizace Tento výukový materiál byl zpracován v rámci akce EU peníze středním školám - OP VK 1.5.

Více

Obchodní akademie Tomáše Bati a Vyšší odborná škola ekonomická Zlín náměstí T. G. Masaryka 3669, 761 57 Zlín

Obchodní akademie Tomáše Bati a Vyšší odborná škola ekonomická Zlín náměstí T. G. Masaryka 3669, 761 57 Zlín Dodatek č. 2 Platnost: od 1. 9. 2011 Název školy: Adresa: Obchodní akademie Tomáše Bati a Vyšší odborná škola ekonomická Zlín náměstí T. G. Masaryka 3669, 761 57 Zlín Zřizovatel: Zlínský kraj, třída Tomáše

Více

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: Číslo šablony: Název materiálu: Ročník: Identifikace materiálu: Jméno autora: Předmět: CZ.1.07/1.5.00/34.0410 62 Vytváření podmínek

Více

Inflace. Jak lze měřit míru inflace Příčiny inflace Nepříznivé dopady inflace Míra inflace a míra nezaměstnanosti Vývoj inflace v ČR

Inflace. Jak lze měřit míru inflace Příčiny inflace Nepříznivé dopady inflace Míra inflace a míra nezaměstnanosti Vývoj inflace v ČR Inflace Jak lze měřit míru inflace Příčiny inflace Nepříznivé dopady inflace Míra inflace a míra nezaměstnanosti Vývoj inflace v ČR Co je to inflace? Inflace není v původním význam růst cen. Inflace je

Více

Ekonomika III. ročník. 004_Potřeby, vzácnost, čas

Ekonomika III. ročník. 004_Potřeby, vzácnost, čas Ekonomika III. ročník 004_Potřeby, vzácnost, čas Zákon vzácnosti a zákon ekonomie času Zákon vzácnosti = co nemůžeme mít kdykoliv a v jakémkoliv množství je pro nás vzácné. Vzácné (omezené) jsou: přírodní

Více