Poèítaèová grafika v pøedtiskových operacích

Transkript

1 UNIVERZITA PARDUBICE Fakulta chemicko-technologická Katedra polygrafie a fotofyziky Poèítaèová grafika v pøedtiskových operacích Ing. Miroslav Fribert, Dr. Polygrafické sešity 3 (1998)

2 OBSAH 1. Technické prostøedky poèítaèové grafiky Programové produkty poèítaèové grafiky Polotóny, tisk šedých úrovní Poèítaèové zpracování grafických prvkù tiskové stránky Základní atributy textu, vlastnosti PostScriptu Formáty grafických dat Dvojrozmìrné transformace Základní grafické prvky Kreslení køivek Oøezávání a vyplòování oblastí Zpracování rastrových obrazù Filtrace šumu a zaostøování obrazu....52

3 1. Technické prostøedky poèítaèové grafiky Výpoèetní systémy Když pøedstavila firma INTEL v roce 1971 svùj první mikroprocesor I 4004, nikdo netušil, že tento vynález zmìní budoucnost celého prùmyslového svìta. Byl položen základ k tomu, aby velké, drahé a složité sálové poèítaèe (mainfraimy) byly postupnì modifikovány na stroje s øádovì menšími rozmìry a energetickými pøíkony a s výraznì vyššími výpoèetními výkony. Tyto poèítaèe pracující na nìkolika odlišných platformách pronikly naprosto nekompromisnì do všech odvìtví lidské èinnosti a výraznì zmìnily dosavadní zpùsoby práce a myšlení. A mìly samozøejmì také zásadní vliv na oblast zpracování grafických dat a oblast zpracování publikací. Když pomineme superpoèítaèe a ze scény pomalu, ale jistì ustupující sálové poèítaèe, zùstávají tøi poèítaèové platformy vhodné pro oblast poèítaèové grafiky a DTP: poèítaèe na bázi IBM PC mnoha výrobcù (IBM,Compaq,Hewlett Packard a další) s operaèním systémem Windows poèítaèe MACINTOSH firmy Apple Computer s operaèními systémy Mac OS poèítaèe (pracovní stanice-workstations) založené na pùvodních procesorech RISC od rùzných výrobcù (IBM, Sun, Digital, Silicon Graphics a další) s operaèními systéy Unix a jejich klony. Poèítaèe PC Architektura a operaèní systém tìchto poèítaèù jsou založeny na pùvodním IBM PC, který byl uveden na trh v roce Všechny tyto poèítaèe používají mikroprocesory firmy INTEL Pentium III a IV, nebo jejich klony. V souèasné dobì jsou nejprodávanìjšími poèítaèe PC s procesory s taktovacími frekvencemi1ghz-2ghz. Uvedu pøíklad základních parametrù výkonného poèítaèe s procesorem Pentium z poloviny roku 2001: Procesor PentiumIII 1.5GHz MB RAM Sbìrnice PCI Videokarta 32MB HD 10GB-40GB SCSI, FD 3,5 palce 1,44MB CD ROM 48x ZIP 100 Mb Nejvìtší pøedností platformy PC je relativnì nízká cena a z toho vyplývající velké množství instalovaných systémù a velké množství vytvoøených aplikací. Nejvìtším nedostatkem byla v minulosti omezení zpùsobená dodržováním kompatibility se staršími verzemi. Jednalo se pøedevším o problémy rozšiøování operaèní pamìti a víceúlohového režimu a nìkteré další. I když Windows 95 a jeho následovníci a také použití GUI (grafického uživatelského rozhraní) tyto nedostatky vyøešily, je systém Windows dost citlivý na ménì korektní manipulace a tím také ménì spolehlivý. Následující»padání«systému je pøedevším v oblasti zpracování grafiky zásadním nedostatkem. 3

4 Poèítaèe Macintosh Firma APPLE COMPUTER byla založena v roce Bìhem velmi krátké doby se v oblasti osobních poèítaèù dostala mezi firmy s nejvìtším roèním obratem. Poèítaèe Macintosh byly od zaèátku vyvíjeny nezávisle na platformì IBM PC a vyhnuly se tak jejich nejvìtšímu problému zachovávání kompatibility s pøedchozími verzemi a tím také problémùm s rozšiøováním a rozvíjením výkonnìjších typù poèítaèù. Až do nedávné doby byly poèítaèe Macintosh díky dobrému operaènímu systému s pøíjemným grafickým uživatelským rozhraním, snadným rozšiøováním pamìti a jednoduchostí spojování do sítí výhodnìjší pro mnohé aplikace než poèítaèe platformy IBM PC. Osvìdèily se pøedevším v oblasti grafiky a DTP. Zároveò však byly výraznì dražší a tím také ménì rozšiøované než poèítaèe PC. V souèasné dobì se výkony a ceny poèítaèù obou platforem, pøedevším v oblasti grafických aplikací, v podstatì srovnaly. Uvedu typickou konfiguraci poèítaèe typu Macintosh Power G3 z poloviny roku Procesor POWER G3 450MHz MB RAM Sbìrnice PCI HD 12 GB ATA, ZIP 100 MB CD Rom 24 x VideoRAM 32 MB Rozhraní SCSI, AppleTalk, Ethernet Nejvìtší pøedností poèítaèù Macintosh je jeho spolehlivý operaèní systém (v roce 1999 MAC-OS 8) s grafickým uživatelským rozhraním, jednoduchým ovládáním a snadným rozšiøováním pamìti. Další pøedností je pøipojování dalších poèítaèù MAC a PC do heterogenních sítí pøes rozhraní AppleTalk a EtherTalk. Hlavním nedostatkem bylo jisté ustrnutí ve vývoji, což mìlo za následek srovnání výkonù poèítaèù Macintosh a posledních sestav PC s operaèním systémem Windows NT. Oèekávání splnila až v posledních letech spolupráce firem Apple Computer s firmami IBM a Motorola na vývoji procesorù Power PC a novém procesorù G3 a G4, které pøinesly radikální zvýšení výkonu v pøijatelných cenových hladinách (na rozdíl od vìtšiny poèítaèù založených na technologii RISC) a získání urèitého náskoku pøed konkurencí. V uvedené dobì se firma APPLE Computer dostala do znaèných ekonomických potíží díky nìkterým chybám v øízení spoleènosti. Pøesto, že nabízí velmi výkonné a spolehlivé stroje, ocitla se její ekonomika v èervených èíslech. Díky navázané spolupráci s firmou Microsoft a návratu zakladatele firmy Steve Jobse se zdá, že by se opìt mohla dostat na výsluní i v ekonomické oblasti. Poèítaèe založené na technologii RISC Architektura RISC (Reduced Instruction Set Computing) reprezentuje procesory s omezeným souborem instrukcí (na rozdíl od architektury CISC). Princip èinnosti RISC procesoru je založen na poznatku, že pøi bìžném zpracování dat se s vìtší èetností používá jen malá èást instrukèního souboru procesoru. Z toho vznikla myšlenka realizovat v procesoru jen jednodušší instrukce, pøièemž složitìjší instrukce se realizují programovì. Architektura procesoru s omezeným souborem instrukcí je zákonitì jednodušší, než u procesorù s architekturou CISC. Využitím této skuteènosti je možné do riskového procesoru implementovat technologie pro výrazné zvýšení jeho výkonu. Nejpoužívanìjší jsou paralelní zpracování a zøetìzování instrukcí. Tímto zpùsobem se výkon procesoru mùže zvýšit až o øád oproti nejvýkonnìjším procesorùm CISC. Nejznámìjší riskové procesory jsou R7000 firmy Mips, procesory SPARC firmy Sun, procesor ALPHA firmy DEC, procesor HP7100LC firmy Hewlett Packard a procesor Po- 4

5 wer PC 604 firmy Motorola, který navíc cenou konkuruje procesorùm Pentium a je používán i pro platformu Macintosh i pro bìžné kanceláøské a domácí poèítaèe. Tyto procesory jsou urèeny pøedevším pro výkonné servery a pracovní stanice firem Sun, Hewlett Packard, DEC, IBM a Silicon Graphics, které pracují pod operaèním systémem Unix a zaèínají stále více pronikat do oblasti poèítaèové grafiky a DTP. Renomované firmy z oblasti vývoje reprografických systémù, jako Scitex, Agfa, Dainippon Screen a další zaøazují tyto stroje do svých systémù pro zpracování textu a obrazu. Zaèíná se tak stírat rozdíl mezi jejich High-End systémy a levnìjšími systémy na bázi universálních poèítaèù. A nyní ještì nìkolik slov o tzv. High-End reprografických systémech. Renomované firmy z oblasti reprografie jako Scitex (systém WHISPER), Linotype Hell (systém DAWINCI) a další, se už léta zabývají vývojem reprografických systémù na vysoké technické úrovni. Tyto systémy mìly implementovány speciální poèítaèe, které nepatøily k žádné z uvedených platforem. Byly konstruovány speciálnì pro použití v oblasti grafiky a jejich nejvìtší pøedností bylo optimální pøizpùsobení hardware i software. Následkem byl vysoký výkon s mimoøádnì vysokou kvalitou zpracování. Tomu ale také odpovídají ceny tìchto systémù, které se pohybují v milionech i desítkách milionù korun. Dnes výrobci implementují do tìchto zaøízení pracovní stanice založené na technologii RISC. To má za následek èásteèné snížení cen. Pøestože se už delší dobu pøedpovídá konec slávy tìchto zaøízení, skuteènost je taková, že se díky svým výkonùm a kvalitì udržují stále bez vìtších problémù na trhu. Vstupní periferie používané v poèítaèové grafice Nejznámìjším vstupním polohovacím zaøízením je myš. Používá se k identifikaci objektù na obrazovce, modifikaci objektù a v poèítaèové grafice ke kreslení objektù. Základní princip èinnosti spoèívá v odvalování koule po zdrsnìném povrchu podložky. Koule po pøitlaèení a pohybu po podložce uvádí do pohybu dva snímaèe souøadnic x, y. Snímaèe jsou tvoøeny kotouèky s clonkami, které zakrývají nebo propouští svìtlo z LED diody na optoelektrický snímací prvek. Každému impulsu z optoèlenu odpovídá urèitá vzdálenost pøi posuvu myši na podložce. Z poètu impulsù napoèítaných ve smìrech x, y získáme relativní souøadnice v obou smìrech. Posuv myši je vizuálnì spojen s pohybem kurzoru na obrazovce a tímto zpùsobem lze snadno na obrazovce oznaèovat objekty. Pomocí tlaèítka myši se potom souøadnice oznaèeného objektu zavedou do zpracování programem. Konstrukèní variantou myši je tzv. trackball. Dalším dùležitým vstupním zaøízením používaným v DTP je skener. Tento pøístroj je urèen k optickému snímání grafických pøedloh. Mohou to být jak neprùhledné (fotografie), tak transparentní pøedlohy (folie, diapositivy). Princip èinnosti skeneru spoèívá v osvìtlování pøedlohy speciálním zdrojem svìtla s rovnomìrnou intenzitou a následným snímáním odraženého svìtla od jednotlivých bodù pøedlohy, nejèastìji øádkovým snímaèem s øadou CCD prvkù. Na prvcích CCD (Charge Coupled Devices) vzniká elektrický náboj úmìrný osvìtlení a tedy intenzitì svìtla odraženého od bodu snímané pøedlohy. Tento náboj se z CCD prvkù postupnì pøevede na elektrické napìtí a tak na výstupu snímaèe skeneru dostáváme elektrická napìtí úmìrná optickým hustotám bodù pøedlohy. Øádkový snímaè snímá celou plochu mechanickým pøemisťováním podél pøedlohy nebo je pevný a mechanicky se pøemisťuje pøedloha. Základními parametry skeneru jsou rozlišení, denzita, hloubka barev, rychlost snímání a velikost snímané plochy. Rozlišení udává, kolik ještì rozlišitelných bodù pøedlohy lze nasnímat na délce jednoho palce (2,54 cm). U levnìjších plošných skenerù bývá tento parametr v rozmezí 500 až 2000 dpi, u drahých bubnových skenerù až dpi. Hodnota denzity charakterizuje, jak skener snímá rozdíl mezi bílou a èernou barvou na pøedloze. Parametr hloubky barev udává, kolik bitù obsahuje 5

6 informace o barvì jednoho sejmutého bodu. Skener s 24 bitovou barvou má pro každou barevnou složku pøidìleno 8 bitù. Podle konstrukce mùžeme skenery dìlit na ruèní, plošné a bubnové. Vztah pro volbu rozlišení R pøi skenovaní R 2FZ kde F je síťová frekvence reprodukceazjezvìtšení oproti skenovanému originálu. Digitizéry a tablety jsou dalšími vstupními zaøízeními pro poèítaèovou grafiku. Jsou urèeny pøedevším pro digitalizaci nìkterých typù technických výkresù (digitizéry) nebo pro ovládání grafických programù (tablety) a jejich èinnost je založena na rùzných principech. Funkce tabletu mùže být založena napøíklad na kapacitním principu. Pracovní plocha je zhotovena z tenké folie, na jejíž obì strany jsou naneseny elektricky vodivé spoje, na jedné stranì rovnobìžné s osou x, na druhé stranì s osou y. Do tìchto vodièù jsou pøivádìny elektrické kódované impulsy. Èidlo, které se pohybuje nad touto plochou, pøijímá pøes kapacitu tyto impulsy a pomocí nich identifikuje absolutní souøadnice x,y. Tímto zpùsobem lze na ploše 30 x 30 cm dosáhnout rozlišení x bodù. Digitizéry a tablety snímají na rozdíl od myši absolutní souøadnice. Dalším vstupním periferním zaøízením poèítaèové grafiky jsou dnes CCD kamery a digitální fotoaparáty. Technologie CCD snímaèù dosáhla takové úrovnì, že je možné umisťovat jednotlivé CCD prvky na èipu ve vzdálenostech um, což umožòuje na 10 mm délky umístit CCD prvkù. Pomocí CCD kamer mùžeme snímat napøíklad libovolné objekty na tiskovém archu, vzorky biologických materiálù a dále je zpracovávat a vyhodnocovat pomocí algoritmù poèítaèové grafiky. Pomocí digitálních fotoaparátù lze snímat libovolné scény a nasnímané obrazy pøevádìt do programù, které je dále zpracují. Výstupní periferie poèítaèové grafiky Základním výstupním periferním zaøízením poèítaèe a také systémù DTP je displej. Displeje jsou založeny na principu katodové obrazovky CRT (Cathode Ray Tubes), dále na principu LED diod (Light Emitting Diode) a na principu zobrazovaèù LCD (Liquid Crystal Display). Princip èinnosti CRT katodové obrazovky spoèívá ve vychylování elektronového paprsku do urèitého bodu na stínítku obrazovky a dále v jasové modulaci tohoto bodu. Bod (pixel) mùže být monochromatický nebo barevný tj. složený ze tøí monochromatických pixelù. Základním parametrem zobrazení na displeji je rozlišovací schopnost. Tento parametr udává poèet ještì rozlišitelných pixelù na 1 palec délky. Prùmìrné obrazovky mohou dosahovat asi 100 dpi, špièkové až 200 dpi. Rozlišovací schopnost závisí na kvalitì luminoforu, na zaostøení elektronového paprsku a na kvalitì vychylovacího systému. LCD displej je tenká plochá matice obrazových pixelù, která je naaranžována pøed zdroj svìtla. Každý pixel je tvoøen sloupcem LC molekul a je uložen mezi dvì prùhledné elektrody a dva polarizaèní filtry s kolmými osami polarizace. Pokud by mezi filtry nebyl LC krystal, svìtlo by neprocházelo z dùvodu kolmých os polarizace. Pøítomný LC krystal natáèí rovinu polarizace úmìrnì velikosti náboje pøivedeného na prùhledné elektrody. Tím je umožnìn prùchod svìtla pøes druhý filtr k pozorovateli s jasem úmìrným elektrickému náboji na elektrodách. Molekuly LC krystalu se totiž natáèejí úmìrnì velikosti pøivedeného náboje a tím natáèejí polarizaèní rovinu procházejícího svìtla. Výhody LCD displejù Oproti CRT obrazovkám spoèívají v malých rozmìrech, dosahování vyšších kontastù a jasù, nevýhodou je nižší barevný rozsah. Dùležitým parametrem zobrazení je stranový pomìr, což je pomìr poètu bodù ve vodorovném smìru k poètu bodù ve svislém smìru. Nejpoužívanìjší velikosti rozlišení na celkový rozmìr obrazovky a stranových pomìrù jsou 640 x 480 bodù, 800 x 600 bodù, 1024 x 768 bodù, 1280 x 1024 bodù, 1600 x 1280 bodù. 6

7 Funkèní souèástí zobrazení na displejích jsou zobrazovací procesory (grafické adaptéry, videokarty), které zprostøedkovávají zobrazování informací uložených v pamìti poèítaèe na obrazovku displeje. Kvalita a výkonnost tìchto procesorù je obzvláštì dùležitá v oblasti poèítaèové grafiky a DTP vzhledem k nárokùm, které jsou kladeny na zpracování v této oblasti. Funkce grafických adaptérù spoèívá v øízení nìkterých funkcí zobrazení (regenerace zobrazení na obrazovce, geometrický formát zobrazení, poèet barev atd.). Základními parametry grafických adaptérù jsou rozlišení a poèet zobrazovaných barev. Tyto parametry jsou závislé na velikosti obrazové pamìti adaptéru (dnes bìžnì MB).. Obrazová pamìť je vlastnì pøedloha obrazového rastru na obrazovce. Na pøíklad pøi zobrazení 1024 x 768 pixelù na obrazovce má obrazová pamìť velikost x 768 x 8 bitù t.j. asi 800 KB pøi zobrazení 256 barev. Pøi zobrazení 16.7 mil. barev (tedy pøi 24 bitové hloubce barev) je potøeba pamìť o velikosti 1024 x 768 x 24 bitù t.j. asi 2.5 MB. Nejpoužívanìjší standard grafických adaptérù je v souèasné dobì Video Graphics Adapter- VGA. Pøi stoupajících nárocích na zpracování zobrazení pøedevším v oblasti barevné grafiky se do grafických adaptérù implementují tzv. grafické akcelerátory. Jsou to vlastnì speciální procesory, které pøidávají do grafického adaptéru další funkce a odlehèují tím procesoru poèítaèe. Jsou to na pøíklad blokové pøesuny, kreslení èar, vyplòování ploch, generování kurzoru a pod. Pamìť Zrcadlo Zdroj svìtla Dielektrický válec Stìrka Toner Zapékací válce Papír Obr.1.1 Princip laserové tiskárny Tiskárny a plotry jsou další periferní zaøízení, jejichž kvalita je rozhodující pro kvalitní výsledky grafického zpracování. Pro oblast poèítaèové grafiky a DTP je potøeba používat pouze kvalitních tiskáren, což jsou tiskárny laserové, nìkteré inkoustové, voskové a sublimaèní. U laserové tiskárny (obr. 1.1) je obsah stránky uložen v pamìti tiskárny. Pomocí interpreteru jazyka popisu stránky (na pøíklad HPPCL nebo PostScript) se obsah pamìti ète a provádìjí se jeho pøíkazy. Potom se stránka pøevede do bitové mapy. Pomocí tzv. korony se dielektrický válec nabije elektrickým nábojem a laserový paprsek modulovaný obsahem bitové mapy kreslí na válec z dielektrického materiálu obsah tištìné stránky tak, že v místì tištìného bodu toto místo vybije. Elektricky nabitý toner se v tomto místì uchytí a pøi následujícím kontaktu s papírem se na nìj pøenese. Následnì se toner na papíru fixuje teplem. Laserové tiskárny dosahují velkých rozlišení v rozmezí 600 až 1200 dpi a rychlost tisku až 16 stránek za minutu. Velikosti vnitøních pamìtí dosahují až 32 MB a nìkteré používají pro øízení tisku RISC procesory. Nejznámìjším a nejrozšíøenìjším typem laserové tiskárny je v našich krajích zøejmì tiskárna HP LaserJet 4 a její modifikace. 7

8 Raster Image Procesor - RIP je dalším periferním zaøízením pro oblast pøípravy publikací, které slouží k øízení osvitové jednotky. RIP pøebírá do své pamìti soubor dat tiskové stránky, pomocí interpreteru jazyka pro popis stránky provede pøíslušné pøíkazy a provede tedy koneènou modifikaci stránky podle toho, jak ji grafik vypracoval. Výsledek je uložen do seznamu hotových objektù. Druhou hlavní funkcí procesoru RIP je pøevod interpretované stránky do rastrového formátu (bitové mapy) pøi souèasném zpracování tónovaných motivù. Výsledný soubor se pak posílá k dalšímu zpracování na osvitovou jednotku. RIPy konstruované jako speciální hardware zaèínají být nahrazovány tzv. softwarovými RIPy, což jsou nejèastìji pracovní stanice s procesory RISC (napøíklad SPARC-stations firmy SUN). 8

9

10 2. Programové produkty poèítaèové grafiky V tomto tématu se budeme zabývat problematikou programového vybavení v oblasti poèítaèové grafiky a DTP. Jak je všeobecnì známo, je dnes programù, které souvisí nìjakým zpùsobem se zpracováním grafických dat tolik, že není možné tuto oblast v celé šíøi ani sledovat, natož proniknout u více produktù do hloubky. Jedinou rozumnou cestou je užší specializace na jednu oblast, napøíklad na programy pro sazbu, což zaruèí profesionalitu uživatele a tedy maximální využití všech možností používaného produktu. Výrobci software doslova zaplavují trh novými verzemi tìchto programù, takže uživatel sotva zvládne poslední zakoupenou verzi, tak je tady verze nová. Tato skuteènost také podporuje cestu specializace uživatelù na urèitý typ tìchto produktù, pøi které je možné èasté zmìny snadnìji zvládat. Podle oblastí použití je možné produkty poèítaèové grafiky rozdìlit následujícím zpùsobem: Návrh pomocí poèítaèe (CAD) Prostøedky Computer Aided Design jsou nejstarší a nejdéle používané programy poèítaèové grafiky. Konkrétnì patøí do této oblasti programy pro konstruktéry ve strojírenství, elektrotechnice, stavebnictví, architektuøe, chemii, atd. Nejznámìjším produktem je v této oblasti Autocad (v souèasné dobì verse 14) s jeho nadstavbami pro vyjmenované obory. Dále jsou k dispozici pro architekty a stavební návrháøe specializované programy jako Microstation, 3D Studio Viz, Archicad. Programy grafické komunikace S tìmito produkty se setkáváme všichni. Jedná se o produkty GUI (Graphic Users Interface - grafické uživatelské rozhraní). Jsou to známé operaèní systémy WINDOWS na poèítaèích PC, MAC OS na poèítaèích Apple Macintosh nebo X-WINDOWS pro poèítaèe s operaèním systémem UNIX. Dnes vìtšina uživatelských programù, vèetnì textových editorù, tabulkových procesorù, databázových systémù a produktù DTP používá vlastní grafická uživatelská rozhraní, která jsou však vìtšinou odvozována z prostøedí Windows. Programy prezentaèní grafiky Jedná se o zpracování grafù, diagramù, map, nebo rùzných geografických a meteorologických dat. Z obecných programových produktù jsou v této oblasti neznámìjší tabulkové procesory s velmi silnou podporou grafické reprezentace dat (MS Excel, Lotus 1-2-3, Quattro-Pro) a programy s rozšíøenými prezentaèními vlastnostmi (Freelance Graphics, Harward Graphics, MS Power Point). Dále je prezentaèní grafika souèástí velkých vìdeckých programových balíkù, jako jsou Mathematica nebo Matlab. Multimediální programy Jedná se o soubor rùzných výkonných grafických systémù, které se používají v oblasti multimédií pro 2D grafiku a 3D modelování a animace. Tyto systémy umožòují vytváøet a zpracovávat texty, 2D i3d grafiku, animace, video a zvuk a vytváøet tak rùzné objekty a scény a sluèovat je ve speciálních programech do výsledné multimediální publikace. Známými produkty z této oblasti jsou 3D Studio Max, Lightwave, Cinema pro 3D grafiku a animace, Adobe Premiere pro støih videa, Macromedia Director a Macromedia Flash pro vytváøení multimediálních elektronických publikací. Tyto produkty budou hrát významnou roli v budoucnu, kdy se postupnì rozšíøí technologie elektronického publikování a integrace všech typù médií do jednoho výsledného multimediálního produktu. 8

11 Programy pro pøípravu tištìných publikací V tomto pøípadì se jedná o oblast DTP (také Computer Publishing), do které patøí programy pro kreslení 2D grafiky, barevné popø. prostorové úpravy rastrových obrázkù, programy pro sazbu, kontrolní programy datových souborù a programy pro vyøazování. Nejznámìjšími programy pro kresbu grafiky jsou Corel Draw pro platformu PC a Adobe Illustrator pro poèítaèe Apple Macintosh. Základní rysy vìtšiny kreslících programù jsou podobné, proto budou v následujícím textu struènì popsány vlastnosti jednoho z nich, programu Corel Draw. Základními prostøedky kreslícího programu jsou pracovní plocha vymezená na obrazovce, hlavní menu a sada kreslících nástrojù. Pomocí nástroje výbìru mùžeme vybírat grafické objekty na pracovní ploše a provádìt s nimi rùzné transformace, které nemìní základní obrys objektu. Jedná se o pøemisťování, zrcadlení, zmìny velikosti, zešikmování a rotaci. Nástroj tvar je urèen k tvarování objektù, pøi kterém dochází ke zmìnì obrysu objektu. Èáry a køivky jsou po výbìru pomocí tvarovací šipky doplnìny svými uzly a øídicími body tìchto uzlù. Tvar vybrané køivky mùžeme potom mìnit posunováním uzlù a øídících bodù, vkládáním a rušením uzlù, vytváøením symetrických, hladkých a rohových uzlù, zarovnáváním uzlù a transformací èástí èáry na pøímku a naopak. Volbou nástroje lupa mùžeme volit rùzné formáty zobrazení vytvoøených objektù na obrazovce. Objekty mùžeme libovolnì zvìtšovat nebo zmenšovat, zobrazit ve velikosti v jaké budou vytištìny na tiskárnì nebo zobrazit i objekty které jsou z rùzných dùvodù umístìny mimo editaèní okno. Nástroje ruèní režim, obdélník, elipsa a polygon jsou urèeny pro kresbu na stránce. Køivky je možné kreslit buï ruènì, tedy na tvar má vliv pouze jak táhneme myší, nebo pomocí Bézierových køivek, kdy se ruèní kresba dodateènì aproximuje kubickou køivkou. Nástroje obdélníku a elipsy slouží ke kreslení pravoúhelníkù, kružnic a elips rùzných velikostí a tvarù. Pomocí nástroje text mùžeme v editaèním oknì psát texty. Program používá fonty z operaèních systémù (napøíklad Windows) rùzných øezù a velikostí. Text je možné rùznými zpùsoby zarovnávat, volit mezery mezi písmeny, slovy a øádky, volit poèty sloupcù. Je možné umisťovat text na køivku, modifikovat tvary jednotlivých písmen a provádìt mnoho dalších èinností. Dalším dùležitým nástrojem kreslícího programu je obrysové pero, pomocí kterého je možné nastavovat parametry obrysù grafických objektù. Nástroj umožòuje nastavovat styl obrysové èáry, její tloušťku a barvu, volbu zakonèení koncù obrysové èáry. Dále je možné volit nebo vytváøet koncové šipky obrysové èáry, volit kaligrafické èáry, kopírovat vytvoøené obrysy na jiné objekty a ještì další èinnosti. Pro vyplòování uzavøených objektù slouží nástroj výplò, pomocí které je možné vytváøet jednobarevné výplnì, dvojbarevné a vícebarevné vzory a postupné barevné pøechody (z jedné barvy do druhé). Dále je možné vytváøet vlastní barevný vzorek a kopírovat libovolný vzorek z jednoho objektu do druhého Veškeré èinnosti v programu Corel Draw jsou založeny na volbì položek menu, které ve spojení s pøíslušnými nástroji umožòují velký rozsah dalších èinností pøi zpracování grafických objektù. Nejpoužívanìjšími programy pro úpravu obrazu v oblasti DTP jsou Adobe Photoshop a Corel PhotoPaint. Existují samozøejmì ještì další programy pro tuto èinnost, pøedevším v oblasti High-End systémù. Pøíkladem mùže být LinoColor firmy dodávaný se skenery firmy Heidelberg nebo Silver- Fast se skenery firmy Microtek. V následujícím textu budou posány základní vlastnosti programu Adobe Photoshop. Program Adobe Photoshop umožòuje zpracovávat rastrový obraz poøízený skenováním pøedloh, vytvoøený kreslícím programem, nasnímaný videokamerou nebo digitálním fotoaparátem. Je možné naèíst obraz v jednom formátu a uložit jej v jiném formátu a tak umožnit zpracování v jiných programech a na jiných platformách. 11

12 V paletì nástrojù najdeme ruèní, obdélníkovou nebo eliptickou volbu, které umožòují zvolit èásti obrazù a další nástroje potom provádìjí manipulace s tìmito volbami. Kouzelná hùlka slouží k pøesnému výbìru urèité barvy, tedy volbu na základì podobnosti barev. Gumu mùžeme použít jednak pro mazání obrazu celého, jeho èásti nebo jen jednotlivých barevných kanálù. Velice dobrými nástroji jsou ty, které jsou urèeny k malování. Používají se pøedevším kreslící nástroje tužka, štìtec a sprej, u kterých si mùžeme nadefinovat mnoho atributù jako velikost stopy, pøítlak, krytí stopy, styl malby a další. Razítko je vynikajícím retušovacím nástrojem, s jehož pomocí je možné také sejmout èást obrazu a do jiného místa pøenést jako kopii. Prst napodobuje rozmazávání barvy prstem. Užiteènými pomocníky v paletì nástrojù jsou terèík, otvor a houba, sloužící k místnímu ztmavìní a zesvìtlení obrazu a zmìnì sytosti. V paletì nástrojù ještì najdeme okno pro manipulaci s barvami popøedí a pozadí. Použitím pøíkazù hlavního menu pro úpravu barev mùžeme nastavovat mnoho vlastností obrazu (napøíklad jas, kontrast, vyvážení barev, sytost, odstín), barvy mùžeme upravovat pomocí funkce køivek nebo úrovní. Vhodným doplòkem je funkce variace, která nabízí vyvážení barev v celém obraze. Je samozøejmé, že mùžeme pracovat v rùzných režimech - bitová mapa, stupnì šedi, RGB, CMYK, Duplex, Indexová barva nebo L*a*b* barva. Program Photoshop se používá také k modifikacím obrazu pomocí filtrù. Tyto filtry mùžeme z èásti využít také ke kvalitní retuši naskenovaných tištìných pøedloh a také pro ostøení a rozostøování obrazu. Další možnosti pro vytváøení nových obrazù poskytují fotomontáže s využitím masek a vrstev. Každý pracovník, který provádí rùzné montáže jistì ocení paletu oøezávacích cest. Tyto se nyní tvoøí stejným vektorovým kreslením pomocí Bézierových køivek, jaké používá Adobe Illustrator nebo Corel Draw. Nejvíce rozšíøenými programy pro sazbu (zlom stránky, stránková montáž) jsou v oblasti DTP QuarkXpress od firmy Quark, Adobe InDesign firmy Adobe a Corel Ventura od firmy Corel. V následujícím textu budou popsány základní vlastnosti sazbového programu. Programy sazby v oblasti DTP jsou charakteristické tím, že se v nich tiskové objekty nevytváøí, ale jsou do nich exportovány z jiných produktù. V programech pro sazbu se provádí tzv. zlom stránky, což je v podstatì úprava jednotlivých stránek publikace do stejného formátu (typy písma, styly odstavcù, vkládání grafických objektù atd.). Postup práce se pak odehrává zhruba podle následujícího schématu. Do programu sazby se naètou jednotlivé kapitoly textové informace, a ty se rozdìlí do stránek pøedem definované velikosti a poètu sloupcù (obrazec sazby). V kapitolách se definují styly odstavcù, styly oken, styly stránek a písem, což jsou pod konkrétním jménem uložené soubory atributù jmenovaných objektù. Styl je možné potom naráz aplikovat na další vybraný objekt.v místech, kde budou obrázky nebo jiné grafické informace se definují rámce a do nich se obrázky naètou. Až je sazba jednotlivých kapitol hotova, je možné automaticky oèíslovat stránky, vytvoøit obsah a rejstøík a nakonec sestavit publikaci z více kapitol. Pøi editaci textu mùžeme v sazbových programech editovat texty, jak je bìžné u vìtšiny textových editorù. Není vhodné v tìchto programech text vytváøet, s výjimkou krátkých textù. Práce zaèíná naètením textového souboru do programu sazby. Potom mùžeme další text vkládat na libovolné místo, mazat, pøesouvat a kopírovat bloky textu. Text lze umisťovat do sloupcù a speciálních oken. Je obvykle možné vytváøet podtisk textu pomocí výplnì okna nebo grafického objektu. Dùležitým nástrojem sazbového programu jsou okna (rámce). Pomocí nich mùžeme vkládat bloky textu mimo pravidelné sloupce textu a tak umisťovat do libovolného místa stránky texty a obrázky. Je možné modifikovat rozmìry okna s obrázkem a také velikost obrázku v oknì. K oknu je možné pøiøadit popisky, které jsou pøi rùzných modifikacích trvale spojeny s oknem a dále k nìmu ukotvit text, takže pøi modifikaci textu je okno umístìno stále u stejného textu. 12

13 Nìkteré sazbové programy umožòují sázet matematické vzorce a vytváøet jednoduché tabulky. Dnešní sazbové programy umožòují také na slušné úrovni práci s barvami. Mohou pracovat s pøímými i procesnímiå barvami a umožòují samozøejmì separace na jednotlivé výtažky. Velmi dùležitou vlastností je možnost pøevodu výstupù do rùzných formátù tak, jak to vyžaduje následné zpracování (PostScript, kompozitní PostScript, PDF formát). Kontrola souborù tiskových dat Tyto tzv. preflighting programy identifikují a odstraòují chyby a nedostatky v souborech dat, které jsou pøijímány grafickými studii ke zpracování a osvitu. Vstupní zakázka kromì toho, že obsahuje chyby v datech zpùsobené pøedchozím zpracováním, by mìla dále obsahovat dodateèné informace o použitých fontech, formátech jednotlivých souborù, požadavky na koneèný tisk apod. Protože zákazníci tyto informace èasto neposkytují, je kontrola velmi dùležitá. Takové programy bývají obvykle souèástí vìtších systémù, napøíklad programù pro vyøazování. Známými produkty univerzálního preflightingu jsou PitStop Professional firmy Enfocus a FlightCheck Professional firmy Markzware. Moderní sazbové programy obsahují také nìkteré nástroje automatické kontroly správnosti vysázených dat. Archová montáž (vyøazování) Vyøazování je uspoøádání a montáž tiskových stránek na pøedurèený formát tiskové formy tak, aby po svázání byla každá stránka na správném místì ve správné posici. V následujícím textu budou struènì popsány hlavní zpùsoby archové montáže pro archový tisk. Je potøeba si uvìdomit, že existují znaèné rozdíly ve zpùsobu vyøazování mezi archovým a kotouèovým tiskem. Nejjednoduší montáž je žádná montáž. Je to tisk jedné stránky z jedné formy a to jednostrannì, nebo oboustranì. Další zpùsoby montáže jsou už složitìjší a závisí na zpùsobu tisku. Multiple-image tisk Tento zpùsob se používá v pøípadì zakázek, které se nebudou vázat. To znamená, že se na tiskovou formu namontuje poèet stránek, které se tam vejdou a ty se vytisknou a po rozøezání snášejí do výsledné publikace. Poèet stránek na tiskové formì se oznaèuje jako n-up montáž. Napøíklad montáž ètyø stránek na tiskovou formu je four-up montáž. Tisk na obrátku (half sheet work) Tento tisk pøedpokládá jednu sekvenci stránek na jedné pùlce archu, druhá sekvence je na druhé pùlce (obr.2.1). Pøi tisku z vyøazené formy se potiskne jedna strana obìma sekvencemi, potom se stoh vloží zpìt do nakladaèe a otoèí a tiskne se ze stejné formy druhá strana. Vyøazení musí být provedeno tak, aby byly odpovídající stránky obou sekcí na vytištìném archu naproti sobì. Po rozøíznutí získáme z jednoho archu dvì stejné kopie z jedné tiskové formy. Obr. 2.1 Vyøazení half sheet work 13

14 Tisk na obrátku mùže být realizován buï jako Work-and-turn, nebo Work-and-tumble, podle toho, je-li arch pøi druhém bìhu otoèen, nebo pøeklopen. Work-and-turn otáèí arch podle kratší strany archu, tedy je zajištìno, že chytaèe tiskového stroje zachycují stejnou delší stranu archu pøi druhém prùchodu. Work-and-tumble naproti tomu otáèí archy podél dlouhé strany archu. Tento zpùsob pøedpokládá perfektnì naøezaný papír. Oboustranný tisk (sheet work) Stránky jsou vyøazeny pro každou stranu tiskového archu rùznì - vyøazení vnitøní (inner) a vyøazení vnìjší (outer). Vnìjší vyøazení archu vždy obsahuje první a poslední stránku sekvence stránek a tiskne se na jednu stranu archu, vnitøní vyøazení obsahuje vždy druhou stránku sekvence a tiskne se na druhou stranu archu (obr.2.2). Obr. 2.2 Vyøazení sheet work Zatímco tisk na obrátku tiskne dvì kopie jedné vyøazovací sekvence stránek, oboustranný tisk vytvoøí jednu kopii dvou sekvencí stránek. Jsou tedy potøeba dvì sady tiskových forem. Arch je nejprve vytištìn po jedné stranì z jedné sady tiskových forem a potom na druhé stranì z druhé sady. Výhodou tohoto zpùsobu vyøazení a tisku je, že u urèitých typù publikací (výroba knih) není po tisku tøeba øezání. Takto jsou tisknuty velké zakázky s více vyøazovacími sekcemi. V poslední dobì se zaèínají objevovat v praxi programy pro elektronickou archovou montáž (vyøazování), které významným zpùsobem ovlivòují produktivitu pøípravy osvitu oproti ruèní montáži. Pøedstavitelem tohoto typu programù je systém PREPS 3.0 od firmy ScenicSoft. Vstupem do tohoto programu mohou být PostScriptové soubory buï separované nebo kompozitní. Dále to mohou být nìkteré formáty rastrových souborù. Velmi dùležitým rysem tohoto programu je možnost prohlížení a modifikace celé vyøazené zakázky v barevném režimu pøed výstupem na osvitovou jednotku. Technologie OPI (Open Prepress Interface) a funkce trappingu jsou v nìm také implementovány. S rychlým rozvojem poèítaèové techniky jsou vytváøeny v oblasti DTP pøedpoklady pro vznik programových produktù nové generace, jejichž výkonnost bude podstatnì vìtší a snadnost obsluhy lepší než u souèasných programù. 14

15

16 3. Polotóny, tisk šedých úrovní Základní pojmy DIGITÁLNÍ BOD (digital dot, spot) je nejmenší objekt, který tiskne laserová tiskárna nebo vytváøí osvitová jednotka na stránce nebo na filmu. Jsou mu pøidìlovány pouze dvì hodnoty log1-tisknuto nebo log0-netisknuto. Rozlišením (rozlišovací schopností zaøízení, které zpracovává obrazy) nazýváme nejmenší vzdálenost dvou digitálních bodù, kdy jsou oba ještì rozlišitelné (nesplývají). Jednotkou rozlišení je poèet bodù na vzdálenost 1 palce a znaèí se dpi (dots per inch). RASTROVÝ BOD (raster dot) je element digitalizovaného obrazu. Je mu pøidìlena hodnota fyzikální velièiny, obvykle úmìrná jasu odpovídajícího místa pøedlohy (u obrazù s 24-bitovou barevnou hloubkou je to 256 úrovní jasu). Rozlišení obrazu je dáno tím, jak byl nasnímán, popøípadì dále zpracován. Jednotkou je dpi. SÍŤOVÝ BOD (autotypický bod, puntík, halftone dot) je tiskový útvar tvoøený více digitálními body pravidelnì uspoøádanými. Základem je síťová matice o urèité velikosti, která je urèena parametrem síťové frekvence (lineatura sítì). V síťových maticích se vytváøejí síťové body rùzných velikostí, jak je patrné z obrázku 3.1. Tmavì šedá Svìtle šedá Obr. 3.1 Síťové body rùzné velikosti Síťové body vytváøejí pøi tisku vjem úrovní šedi. Èím vìtší je síťový bod, tím je úroveò šedi vyšší a tiskový motiv je tmavší. Síťové body se vytváøejí buï pomocí technologie autotypického síťování, nebo pomocí software v poèítaèi (digitální síťování). Vzdálenost síťových bodù je charakterizována síťovou frekvencí a jednotkou je lpi (line per inch). PIXEL (picture element) je útvar totožný s rastrovým bodem, používá se u obrazovek a CCD plošných snímaèù. Jednotkou rozlišení je opìt dpi. VZORKOVÝ BOD (sample dot) je útvar totožný s rastrovým bodem, používá se u skenerù. Jednotkou je opìt dpi. Základním problémem pøi tisku je, jak reprodukovat úrovnì šedi všech ètyø tiskových barev - azurové, purpurové, žluté a èerné, když zaøízení jako tiskárna nebo tiskový stroj umí tisknout pouze digitální body, tedy jednu úroveò danou optickou hustotou natisknutého motivu tiskové 16

17 barvy. Princip tisku šedi spoèívá v rozkladu obrázku na síťové body pomocí technologie síťování. Tyto body jsou umístìny ve stejných vzdálenostech, mají však rùznou velikost a tak vytváøejí vjem urèité úrovnì šedi. Princip síťování Autotypické síťování je založeno na použití autotypické sítì. Tato síť mùže být realizována jako prùhledná sklenìná nebo plastiková deska s jemnou vyleptanou pravoúhlou møížkou, kdy vzdálenosti jednotlivých èar jsou øádovì desetiny milimetru. Pøedloha se spojitými zmìnami šedi se exponuje pøes tuto síť na nový film, jak je nakresleno na obrázku 3.2. Obr.3.2 Princip autotypického síťování Pøi projekci se v místech s vyšší úrovní šedi na pøedloze vytvoøí na kopii vìtší síťové body a v místech s nižší úrovní šedi menší síťové body. Tak se vytvoøí dojem vìtší a menší úrovnì šedi také na kopii. Výsledný efekt na kopii je v mikromìøítku zobrazen na obrázku 3.1. Základní parametry autotypického síťování jsou: Síťová frekvence (lineatura) daná vzdáleností linek møížky na autotypické síti. Jednotkou je lpi (line per inch), což je poèet linek na 1 palec. Je možné užívat také poèet linek na centimetr. Síťový úhel je natoèení autotypické sítì vùèi pøedloze, jednotkou je stupeò. Je dobré si uvìdomit, že pøi autotypickém síťování se zmìnou úrovnì šedi na pøedloze se mìní pouze velikost síťových bodù, nikoliv jejich vzdálenost. Digitální síťování je založeno na softwarovém výpoètu velikosti síťových bodù, podle nasnímané úrovnì jasu pøedlohy v daném bodì. Vstupem do digitálního síťování je na poèátku také originál se spojitými zmìnami úrovní šedi. Tento obrázek se snímá skenerem nebo digitální kamerou. Už pøi snímání se tedy obrázek digitalizuje tak, že každému nasnímanému bodu odpovídá urèitá úroveò intezity odraženého svìtla, tedy vlastnì velikost jednotlivých barevných složek r, g, b (èervená, zelená, modrá) barev obsažených v originálu pøi zpracování barevné pøedlohy. Digitalizovaný obrázek je dále zpracován poèítaèovým programem a po tomto zpracování pøichází do výstupního zaøízení (laserová tiskárna, RIP). Zde se kromì jiného zpracování provádí také digitální síťování, tedy seskupování digitálních bodù jednotlivých barevných výtažkù do síťových bodù takové velikosti, která odpovídá nasnímané úrovni šedi z originálu (viz obr. 3.3). 17

18 Digitální bod Síťový bod ~R [dpi] ~F [lpi] Obr.3.3 Síťové body digitálního síťování Kromì parametrù síťové frekvence a síťového úhlu (které se volí ve zpracovatelském programu) lze u digitálního síťování volit ještì tvar síťového bodu (kruhový, ètvercový, eliptický, diamant, linkový). V praxi se dnes používá modifikace digitálního síťování, tzv. frekvenènì modulované (nebo také stochastické) síťování, kdy se síťový bod v síťové matici rozpadá do jednotlivých digitálních bodù a ty jsou pak náhodnì rozmístìné v síťové matici. Jejich poèet je v síťové matici stejný pro stejnou úroveò šedi jako u klasického síťového bodu (viz obrázek 3.4). V praxi se zatím tato technologie používá v omezené míøe z dùvodu velkých nárokù, které tato technologie pøi výrobì vyžaduje. Stochastický zpùsob síťování má nìkteré pøednosti. Hlavní spoèívá v eliminaci moiré, což je porucha, která vzniká pøi použití nestochatického síťování a je zde potlaèována už zmínìným natoèením sítì. Nevýhodou jsou velké nároky na tuto technologii pøi vlastní výrobì. Obr.3.4 Srovnání klasické a stochastické síťové matice U analogového autotypického síťování se velikost síťového bodu na kopii mìní spojitì s úrovní šedi na pøedloze. Tedy poèet úrovni šedi je teoreticky nekoneènì velký. U digitálního síťování se úrovnì šedi mìní po skocích, podle poètu digitálních bodù, které vytváøejí síťovou matici. Na pøíklad pokud je velikost síťové matice 8 x 8 bodù, mùžeme takto vytvoøit 65 úrovní šedi. Poèet možných úrovní šedi v digitálním síťování je dán vztahem R N 1 F kde R je rozlišení výstupního zaøízení, F síťová frekvence a R/F velikost síťové buòky. 2 18

19 Napøíklad laserová tiskárna má rozlišení 600 dpi, síťovou frekvenci zvolíme 60 lpi, potom poèet úrovni šedi je 101, velikost síťové buòky je 10 x 10 bodù. Poèet úrovní šedi tedy ovlivòuje uživatel volbou síťové frekvence. Maximální poèet úrovní šedi užívaných v praxi je 256, lidské oko dokáže rozlišit kolem 100 úrovní. Malý poèet úrovní šedi má vliv na kvalitu obrázku tak, že jsou patrné tvrdé pøechody mezi jednotlivými úrovnìmi. Pokud zvìtšíme N zmenšením síťové frekvence, má to za následek ztrátu detailù, protože síťování je hrubé, èasto jsou vidìt jednotlivé síťové body (napø. na billboardech). Nejlepší zpùsob, jak získat dobrou reprodukci, je používat výstupní zaøízení s vyšším rozlišením. Pokud chceme zachovat 256 úrovní šedi (což znamená velikost síťové matice 16x 16 bodù) a chceme urèit potøebné rozlišení výstupního zaøízení pøi zvolené síťové frekvenci platí jednoduchý vzorec nazývaný pravidlo 16. R 16 F Napøíklad pro dobrý tisk se požaduje velikost síťové frekvence 100 lpi. Pøi zachování 256 úrovní šedé musí mít osvitová jednotka rozlišení minimálnì 100 x 16 = 1600 dpi. Základní faktory ovlivòující volbu síťové frekvence Síťovou frekvenci volí uživatel pøi zpracování pøíslušným programem (Adobe Pagemaker, Adobe Photoshop, Corel Ventura, QuarkXpress ) pøi volbì tisku. Také se zde nastavuje síťový úhel, popøípadì tvar síťového bodu. Dále jsou uvedeny faktory, které je nutné vzít v úvahu pøi volbì síťové frekvence. Rozšíøení autotypického bodu pøi tisku Tento jev se projevuje výraznìji u vyšších síťových frekvencí, proto u zaøízení, která vykazují vìtší hodnotu rozšíøení tiskového bodu volíme radìji nižší síťovou frekvenci. Reprodukèní technika Pokud tiskneme laserovou tiskárnou nebo kopírkou, nemá smysl volit F >80 lpi. U ofsetového tisku múžeme volit až F = 150 lpi. Potiskovaný materiál Pøi tisku na novinový papír staèí volit F do 85 lpi. Papír bez povrchové úpravy je omezen na 100 lpi, u povrchovì upraveného bílého papíru mùžeme jít až na hodnotu 300 lpi. Materiál pøedlohy Pokud bude pøedloha na folii, která se dále fotografuje, je F omezeno do 100 lpi. Pokud chceme jít nad 100 lpi musíme vytvoøit pøedlohu pøímo na film. Charakter publikace Pokud publikace neobsahuje fotografie nebo velký rozsah odstínù šedi, nemusíme zachovávat 256 úrovní, mùžeme jít podstatnì níž a tak zvolit vyšší síťovou frekvenci. Tím zjemníme rastr výsledné reprodukce. Když obsahuje publikace ménì než 10 úrovní šedi nevadí, když zvolíme velikost síťové matice 5 x 5 bodù, èemuž potom odpovídá pøi rozlišení 600 dpi síťová frekvence 120 lpi. 19

20 4. Poèítaèové zpracování grafických prvkù tiskové stránky Základní pojmy DTP Desk Top Publishing - metoda realizace pøedtiskových operací pomocí malé výpoèetní techniky (poèítaèe PC, poèítaèe Apple Macintosh, pracovní stanice RISC). Na obrázku 4.1 je prezentováno hrubé blokové schéma vymezení rozsahu operací v DTP. Obr.4.1 Operace v DTP Soubor - ve smyslu poèítaèového zpracování souborem rozumíme jakoukoliv množinu údajù v pamìti poèítaèe nebo na nìjakém pamìťovém médiu. Mohou to být tedy být ekonomická data, grafická data, programy (zdrojové, pøeložené nebo sestavené) databázové soubory apod. V našem pøípadì, kdy se jedná o zpracování publikací, budeme rozumìt pod souborem textová a grafická data. Datový formát souboru - uspoøádání dat v souboru podle urèitých pravidel. Každý programový produkt, který pracuje s daty, musí znát jejich uspoøádání v souboru. Bylo vytvoøeno velké množství formátových standardù, které usnadòují pøedávání dat mezi rùznými programovými produkty. Vektorovì orientovaný formát - jednotlivé grafické objekty jsou realizovány pomocí základních geometrických útvarù (èára, Bézierova køivka, kružnice pod.). Tyto útvary (také funkcionální objekty) jsou reprezentovány jménem, definièními body, popøípadì dalšími atributy tìchto objektù. Napøíklad ètyøúhelník mùže být ve vektorovém souboru reprezentován øetìzcem ASCII znakù: RECT, 80, 65, 25, 78, RED; To znamená, že zpracovatelský program rozpozná, že jde o ètyøúhelník se zadanými vrcholy a barvou a zpracuje ho instrukcemi kódu pro zpracování ètyøúhelníka. Rastrovì orientovaný formát - jednotlivé grafické objekty jsou popsány pomocí velièiny (obvykle jas), která se pøiøazuje rastrovým bodùm, na které je daný objekt rozložen (viz obr. 4.2). Rastrový soubor pak obsahuje posloupnost hodnot jasù všech rastrových bodù. Hustota rozkladu na jednotlivé rastrové body je dána rozlišovací schopností vstupních a výstupních zaøízení (skener, display, tiskárna, osvitová jednotka), na kterých se objekty do rastrového formátu pøevádìjí a je charakterizována velièinou nazvanou prostorové rozlišení obrazu. Jednotkou je dpi (dots per inch). Bitová mapa - rastrová reprezentace grafického objektu, kdy velièina popisující objekt, má pouze dvì hodnoty (pøi tisku èerná a bílá barva). Jinak se pojem bitová mapa nepøesnì používá jako druhý název pro rastrový formát. 20