VYDÁVÁ OBECNÍ ÚŘAD VE VEDROVICÍCH

Transkript

1 DUBEN 2007 VYDÁVÁ OBECNÍ ÚŘAD VE VEDROVICÍCH světě ve Vedrovice aneb domu Bílého říši v Alenka Z obsahu: Radnice informuje Pátrání v archivech Janáček ve Vedrovicích Sušil o Vedrovicích Zábrdovický patriot Podzemní voda Don Quijote v kulturáku Komenský předběhl staletí Z Vedrovic do světa Historie Společenská kronika

2 Radnice informuje Strategické vize a cíle rozvoje Vedrovic v roce 2007 se záměry krátkodobými i dlouhodobými: Vycházejme z toho, že jsme motivováni několika faktory: Svojí osobností Podmínkami ve kterých žijeme Aktuální situací, ve které se právě 4. nacházíme Respektem k činnostem let minulých Zastupitelstvo obce zvolené na 4 roky v roce 2006 diskutuje, rozhoduje, navrhuje, přemýšlí o budoucnosti Vedrovic v krátké i vzdálenější budoucnosti. Každý člen zastupitelstva obce pracuje ve výboru zřízeném zastupitelským orgánem: Výbor finanční: Předseda: ing. Kočár Robert Členové: ing. Věra Pavlišová Richard Janderka Výbor kontrolní: Předseda: ing. Palásková Věra Členové: ing. Vidlák Leo Bechová Miluše Výbor kulturní: Předseda: Kolegar Michal Členové: Šmíd Jiří Šedrla Zdeněk Aktivisté: zástupci jednotlivých spolků Jejich činnost se řídí dle Zákona o obcích, Vyhláškami obce a aktuální situací v podmínkách ve kterých žijeme. Usnesení jednotlivých zasedání zastupitelstva obce, která jsou veřejná, konkretizují jednotlivé úkoly a jejich řešení, posouvají věci vpřed. Měsíční odměny a příplatky poskytované členům zastupitelstva včetně starosty a místostarosty jsou v souladu s Přílohou č. 1 k nařízení vlády č. 37/2003 Sb.č. 614/2006. Každému zájemci jsou tyto podklady k dispozici na obecním úřadě a www. vedrovice.cz. Foto (zleva): starostka: Mgr. Anna Gigimovová místostarosta: Bohuslav Stehura ing. Robert Kočár ing. Věra Pavlišová Richard Janderka ing. Věra Palásková ing. Leo Vidlák Miluše Bechová Michal Kolegar Jiří Šmíd Zdeněk Šedrla 2

3 Jak je obec Vedrovice připravena, jak se připravuje a jak se bude připravovat: Kanalizace: dokončení projektu k územnímu řízení, příprava žádostí o finanční dotaci EU nebo domácích fondů. Čekáme na 1. výzvu (výzvy stanovují termíny podání žádostí a podmínky žádostí). Zřízení muzea: projekt je dokončen, zpracováva se žádost, čeká se na 1. výzvu, probíhá příprava objektu s menšími dotačními injekcemi. Součástí je úprava návsi, zbudování hřiště. Rekonstrukce kulturního domu: Vše připraveno, čeká se případně na přizpůsobení se novým podmínkám. Čekáme na 1. výzvu. Písnika - využití území - klidová a hravá zóna - postupné budování svépomocí s využitím menších dotačních injekcí. Silnice a chodníky - pouze nejnutnější opravy s pomocí dotace z Programu obnovy venkova Infrastruktura stavebních míst - záhájení plynofikace v měsíci květnu. Nyní výběr dodavatele. Uzavírání smlouvy s E-Onem o elektrifikaci stavebních míst. Zahájení správního řízení ve věci Komplexních pozemkových úprav. Nyní: proces slučování katastrů, čekání na rebonizaci půdy. S Komplexními pozemkovými úpravami souhlasí vlastníci na 57% půdy, sloučení názvu katastru musí odsouhlasit 75% vlastníků. Zápis o výsledku voleb do zastupitelstva obce Žádost o Změny územního plánu - vyřizují se podmínky, pracuje se na změnách, na kterých se budou podílet občané. Veškeré další podrobnosti se občané mohou dozvědět přímo na úřadě, kde mohou nahlédnout do zpracovaných materiálů. Děkujeme všem občanům, kteří dodržují pravidla soužití - nevypouštějí fekálie do kanalizace na povrchovou vodu, nepálí plasty a jiný jedovatý odpad, třídí odpady a nedělají černé skládky, nevenčí své psy v zastavěné části obce, neruší noční klid a neničí společný majetek. Jan Melkus odstoupil, je nahrazen Jiřím Šmídem. Vít Čepera odstoupil, je nahrazen Michalem Kolegarem. 3

4 Zábrdovičtí jsou již VEDROVÁKY, ale patrioty zůstali. Vedení ZÁBRDOVIC z roku Obecní výbor obce Zábrdovice l.p Vrchní řada zleva: Becha Eduard, Kalina Raimund, Holík Jan, Gruna Jan, Zeizer Vavřin Spodní řada zleva: Hejda Jerolím, Hykl František, starosta Hermann František, Zimer Julius, Bohdanský Adolf, Kalina Jan PĚKNÉ VELIKONOCE 4

5 5

6 Živé pomezí KRUMLOVSKO - JEVIŠOVICKO Každá firma, každý občan si může podat PROJEKTOVÝ ZÁMĚR v rámci MÍSTNÍ AKČNÍ SKUPINY (jedním z členů je i MORAVSKOKRUMLOVSKO) k uskutečnění své myšlenky z dotační politiky ROKU bližší informace na OÚ. 6

7 Rakousko 2006 / Dachstein 2995 m n.m. Všechny naše vydařené akce mají společný atribut: musí začínat srazem u Tesca. Je jedno, v kolik hodin, protože se stejně vždycky odjíždí úplně jinak, než je předem naplánováno. I tentokrát jsme si dali sraz v rozumnou hodinu (17:00). Holky měly přijít už dřív, aby nakoupily v Tescu, kde fronty připomínaly obavy nastávajícího pětidenního hladomoru (28.9.) A tak zatímco já s Ivou jsme se vydaly naplnit vozíky, Leňa s Ladou čekaly u auta a další dva, zatím ještě nic netušící (Peťa s Hanesem), se k nám řítili městskou hromadnou dopravou. Všichni jsme se těšili, že po narovnání všech věcí do auta konečně vyrazíme, protože nás čekala asi 7-mi hodinová cesta až d o nejjižnějšího cípu Oberösterreichu. Jenomže zatímco jsme se všichni těšili, nerušeně plánovali, schylovalo se k tomu, že zjistíme, že je na 8 lidí jenom jedno auto. A tak nastal první bod nečekaného zvratu, který jsme museli co nejdříve vyřešit. Řešení spočívalo ve vyhledání LGB pump v Rakousku (zjistili jsme, že je jich asi 20, z toho většina otevřená do 16,00 a přibližně 1 na naší trase), v zajištění auta co žere benzín a hlavně co nejdřív VYRAZIT. Když se nám podařilo zajistit senzační vůz značky ŠKODA FORMAN, mohli jsme ve 20,00 vyjet směr Mikulov. Když nás tedy pustili za hranice a my si zdárně koupili Vinetu (za 7,60), začali jsme odpočítávat kilometry do našeho cíle - Ramsau am Dachstein. Jeli jsme přes Vídeň po A1 až po Linz, kde u Voralpenkreuz se dálnice rozdělují na A7 a A9. Sjeli jsme tedy po A7 a drželi směr Liezen. Tato trasa se nebyla nejrozumnější, protože vede přes nespočet dlouhých tunelů, dálnice je nedostavěná a navíc vás na konci zkasírují o 4,50 za mýtné. Lepší by bylo asi jet buď až na Salzburg a pak odbočit na A9 na Graz a pak na Schladming, nebo jet na Graz rovnou z Vídně a vzít to spodem (podle mě nejlepší varianta). Do Ramsau jsme se dostali o půl 4 ráno. Mýtnice na Dachsteinstrasse je v provozu cca od 8 hodin ráno do asi hodin večer. Mimo tuto dobu můžete odjet bez placení. Přijet můžete kdykoli. Mýto se platí až při výjezdu, čemuž jsme se vyhli :-) Zakotvili jsme na parkovišti u chaty Türlwandhütte, u spodní hranice lanovky (1700m) a hned zalehli. Na parkovišti už postávalo několik aut s českou SPZ a ráno jich ještě přibylo. Den 1.: dolní stanice lanovky u hotelu Türlwand 1700m - Dachsteinsüdwand Hütte - horní stanice lanovky Huner Kogel 2675m - Seethaler Hütte (taky Dachsteinwarte Hütte) 2740m Po asi 3-4 hodinách spánku nás začli budit přijíždějící auta a běžkaři, co se nechali vyvézt lanovkou nahoru. Divili jsme se, co že tam jedou s těma běžkama dělat..nahoře jsme zjistili, že je na ledovci denně upravováno několik km běžkařských tras, na kterých potom dopoledne trénují sportovci z celé Evropy (včetně Katky Neumannové). Když jsme posnídali a šli doplnit na veřejné WC na lanovce vodu, abychom mohli vyrazit, pořád byla mlha..jenže na lanovce pouštěli přes webkameru záběry o 1000m výš a nám se nechtělo věřit vlastním očím. Totální azuro a Heduš, ty výhledy! To nám nastartovalo motory a šlo se..no šlo..s trošku řidším vzduchem se šlo docela blbě, ale naštěstí trvalo jen asi 20minut, než jsme si zvykli..nebo spíš než nás po cestě na Südwandhütte začali rozptylovat velikáni, kteří se ukázali v celé svojí kráse. Dojem to byl teda parádní..celou dobu jsme vlastně nevěděli, co je kolem nás (večer byla tma a ráno mlha). Výhledy nám už zůstali po celou dobu. Na chatě, která je od parkoviště asi 35 minut, jsme se vysvlékli, namazali krémem, protože oskar začínal topit a skočili si na záchod (jestli na mně v něčem Rakušáci zapůsobili, tak čistotou a kvalitou záchodků kdekoli :-)) Pak jsme po značené cestě vyrazili dál... Já jsem šla napřed, bo mám kratší nohy, až se mi podařilo sejít z cesty.. bohužel se mi už nechtělo vracet (a cesta dál vypadala od spodu docela jednoduše) a vydala jsem se, ještě spolu s Peťou, razit vlastní osud. To se ukázalo jako pěkná blbost, protože cesta byla štěrková (takže padaly kameny), nejištěná a navíc dost strmá. No, naštěstí jsme za naši tvrdohlavost nebyli potrestáni a mohli po větší námaze pokračovat spolu s děckama.. Pak už byla cesta dobře značená - 615, pohodový traverz až k nástupu na feráty. Dokonce jsme tady potkali kamzičí rodinku. Pod stěnou jsme si nasadili veškerou naši výbavu (kromě maček a cepínu) - ferátový set, helmu a začli přecvakávat karabiny. Tato značená cesta je výborně zajištěná až k horní stanici lanovky Huhnerkogel a obtížnost je mezi A-C. Ne moc povzbuzující je pohled na Klettersteig SKY WALK, který vede kolmo až pod výhledovou terasu lanovky, obtížnost tomu odpovídá stupněm E. My jsme se celou dobu modlili, aby naše cesta nevedla právě tou do nebe, protože jsme žádnou jinou neviděli. Naštěstí se pak feráta rozděluje na snadnější Klettersteig a pro náročnější šipka odbočuje na SKY WALK. Takže jsme se víceméně jednoduchou a zajištěnou cestou č. 615 dostali nahoru (na horu), poprvé uviděli Schladminský ledovec a vydali se na stanici Huhnerkogelu. Tam nás přivítaly rytmy Rakouské lidové hudby (takže dechovky), kterou si zdejší důchodci, kteří se nahoru vydrápali lanovkou, zpříjemňovali odpoledne. Na lanovce je otevřená restaurace, vysoce komfortní záchody s teplou vodou a hlavně Heduš, ty výhledy! 7

8 Když jsme se na vyhlídce pobavili výhledem na SKY WALK (paradoxně jsme víc čučeli dolů než nahoru, protože kousek terasy je z průhledného materiálu), nechali se vyfotit německým turistou a poseděli v polstrovaných sedačkách, začlo velké vaření. Nakrmili jsme sebe a kavky žlutozubé, které zde plní pověst drzých holubů. Potom už zbývalo jen dojít do cíle tohoto dne - Seethaler Hütte a zakempovat. Jak jsme se už na lanovce dozvěděli, na chatu jsme neměli namířeno jenom my ale i další skupina Čechů. Cesta byla projetá rolbou, mačky ani nebylo potřeba, ale šlo se v nich líp. Na samotné chatě nás pak přivítali další Češi, takže jsme se cítili jako doma. Zbývalo vyřešit nocleh. Protože pan Rakušák, co chatu obýval, se zdál jako velice milý chlapík, zkusili jsme se ho zeptat, co by říkal přespání na podlaze, popř. ve stanu někde u chaty. Souhlasil bez problémů s první variantou..i když měl na chatě ještě volná lůžka. Nevím přesně kolik lůžek je kapacita chaty, ale myslím že kolem 15. Za noc na dřevěné posteli s dekou zaplatíte 8 Euro (v sezoně možná víc), ale i to je úplně zadarmo. Za noc na dřevěné podlaze pod stolem v restauraci (malinká místnůstka) pak neplatíte nic. Dokonce měl v jídelníčku na výběr z několika jídel a piv. Výborná byla gulášovka s chlebem, které se člověk opravdu najedl, nebo kapučíno s horou šlehačky, mňam! Z chaty je nádherný výhled do všech světových stran (na severu to kazí Dachstein), takže západ i východ slunce byly nepopsatelně krásné. Protože izba byla opravdu malá a přeplněná Čechy, kteří měli zřejmě tolik zážitků, že si je museli sdělovat do 23,00, rozhodly se děcka nakonec postavit stany venku. Kvůli místu bychom stejně museli čekat,než všichni odejdou..tak jsme se nakonec na podlahu natáhly jen tři holky.. Já jsem usla stejně až když v knajpě nebyla ani noha, za to ale tvrdým spánkem až do rána. Den 2. Seethaler Hütte - Dachstein 2995m - lanovka Huner Kogel - Dachsteinsüdwand Hütte - parkoviště Ze samotného výstupu jsme měli docela obavy, protože ze všech těch letáků, co jsme studovali, jsme si zapomněli všimnout drobnosti, že cesta na Dach není zajištěná ocelovým lanem, ale jsou zde jen ocelové kramle a oka (lezli jsme přes Dachsteinschulter). O tom, ze budeme potřebovat lano na sebejištění nám řekli až kluci noc před výstupem..no nic, hodný pan Rakušan na chatě nějaká lana měl, tak nám je ochotně půjčil. Nakonec to dopadlo tak, že jsme zkusili vylézt první stěnu a protože to šlo, pokračovali jsme přes různě náročné úseky až nahoru. Jistili jsme se dvěma karabinami, ale ne vždy šly bohužel přepnout mezi kramlemi, takže i kdyby jste se jistili perfektně až k posledním 10 metrům, může se stát, že se právě ta poslední desítka stane osudná. Mezi skalami byl navíc ještě někde usazený sníh a to nejištěnou situaci ještě zhoršovalo, protože nikde nekloužou vibramky víc, než na sněhu, který je leží na vápencovém kameni. I když jsme vyráželi o půl 9 ráno, cestou nás došli zkušenější horalové a tak se tvořili fronty mezi rychlejšími a zkušenějšími lezci a nejištěnými začátečníky. Ještě to ale šlo..odpoledne se pak tvořily fronty větší. Ty davy lidí, co nakonec vylezou až na vrchol, si neumím na tom kousíčku nahoře představit. Samozřejmě jsme nahoře fotili na kříži a pak děkovali, že je tak pevně postaven. Po dopití piva Radegast jsme se rozhodli k sestupu. Když jsme šťastně slezli dolů - a to jsme si oddychli - začli jsme sestupovat (nebo sklouzávat) ledovec a vraceli se pro baťohy k chatě. Lano jsme nakonec nepoužili, dle zásady, že je lepší - to co pořádně neumíme - radši nedělat a neohrožovat tím jak sebe, tak ostatní turisty. Dole jsme dali jsme vítězný pokřik (Ach ach ach, zdolali jsme Dach) pozn.: pokřik se během cesty měnil vzhledem k tomu v jaké fázi výletu jsme se zrovna nacházeli.takže od Ach ach ach, jedeme na Dach, pokoříme Dach, zdolali jsme Dach, přežili jsme Dach, milujeme Dach, atd.) a protože jsme měli ještě mačky na nohách, měli jsme možnost vidět na vlastní oči, jak během chvíle jeden hrot mačky udělá díru jak do boty, tak do malíčku... No nic, Peťan je velký kluk (teď ještě s děravou botou) a protože se na chatě začli hromadit rakouští turisté, co si nahoru vyjedou na kafe a na koláč, zamávali jsme Dachu a vydali se na sestup k parkovišti. Chtěli jsme jít jinou cestou, která nám byla doporučena. Jenže něco jiného je mít v Rakousku mapu, mít kousek mapy vytištěné z internetu a pak se pokusit jít 8

9 podle značek a najít tu správnou cestu. Rakušáci sice mají cesty krásně značené národními barvami, ale už nemají označené jaké má ta cesta číslo a kam zrovna vede. Tak jsme po půl hodině stoupání do neznáma (cesta byla zajištěná, ale vedla na jiný vrchol) marně hledali nějaké vodítko. Viděli jsme sice krásnou feratovou cestu pod námi, ale jak se tam dostat, na to jsme už nepřišli. Takže následoval sestup a slez stejnou cestou jako nahoru. Honza s Peťou se odpojili, páč si mysleli, že našli tu správnou cestu..jak se pak ukázalo dole na parkovišti, cesta vedla k zapomenuté Peťově ledvince a k Honzově rozseknuté noze cepinem a to skoro celou dobu po ledovci. Cesta z parkoviště (Dachsteinstrasse) by se dala nazvat cesta posetá krávami - které nás asi 3x překvapily uprostřed silnice, ale jinak bez problémů a bez poplatku. Další noc jsme se rozhodli strávit v soutězce kousek od Ramsau, zvané Silberklammer. Byla nám doporučena dvěma Čechy a mohla být fakt krásná, kdybychom ji potmě našli a správně k ní odbočili. Místo toho jsme jeli stále směr Liezen, až jsme před ním po několika pokusech zahli do Salsy (název vesnice), kde se nám polní cesta zdála ideální k přespání. Jenže asi si nás někdo všiml, protože jsme dostali noční návštěvu v podobě přátelského esembáka. To pak noc vypadá asi takhle..kolem půl 2 ráno se probudíte, asi po 5 minutách, kdy se proberete a přemýšlíte, kde to vlastně jste, začnete vnímat že na vás někdo německy řve a když si to začnete překládat, zjistíte, že pokud do 10 minut neopustíte toto místo, bude na vás zavolána policie mnohem nepřátelštější.. Po pár argumentech, že nejsme na soukromém pozemku, jsme to vzdali (freundlicher polizist taky) a začli balit.. Že to v tuhle noční dobu není nic příjemného nemusím ani říkat...no každopádně pán se vrátil.. dokonce si vzpomněl i na angličtinu a najednou jsme se měli sbalit do hodiny.. jedním slovem Arschloch! Takže jsem se přesunuli k Pürgu, opět neznámo kam (celou dobu jsme jezdili podle nástěnné mapy Rakouska, která dostala přezdívku Globus - nechápu proč :-), až nás jedna lesní cesta zavedla k menší cementárně. Po 5 minutách jsme došli k závěru, že Rakušáci v SO nepracují a zase zalehli. Den 3. Pürg/cementárna - Hallstatt - St. Wolfgang Tentokrát už jsme se probudili do krásného rána. Už jsem se trochu zmínila o Peťově zapomenuté ledvince s doklady na chatě Seethlater Hütte (ta pod Dachem), a jak si na ni díky Honzově noze vzpomněl (měl v ní totiž nůžky, kterýma chtěl Honzovi na nohu ustřihnout náplast). Naštěstí, když kluci zavolali na Peťův mobil, zvedl to nějaký Čech a proto naše dnešní trasa vedla prvně do Hallstattu. Nadmořská výška 508m, 1200 obyvatel. Obec leží na západním břehu Hallstattského jezera. Toto jezero je 8 km dlouhé a 2 km široké. Největší hloubka je 125m. Tato oblast byla osídlena již před lety.v roce 1846 narazil důlní inspektor Johann Georg Ramsauer na dvě kostry s bronzovými ozdobami. Později vykopal pozůstatky dalších sedmi mrtvých. Své nálezy ohlásil do Vídně, odkud dostal povolení k dalším vykopávkám. Během 19-ti let odhalil 993 hrobů s asi 6000 nalezenými předměty (jehlice, spony, pásky, náušnice, náhrdelníky, bronzové kotle, vázy, mísy). Díky nálezům bylo celé historické období označeno jako kultura hallstattská (700 let před Kristem až do roku 450 př. n. l.). Nejvíce se však Hallstatt proslavil těžbou soli. Těžba probíhala v dřívějších dobách hlavně povrchově. Zrekonstruované solné doly jsou přístupné veřejnosti. Po úspěšném vyzvednutí Peťových dokladů jsme se vydali do malebného městečka St. Wolfgang, ležícího na severní straně jezera Wolfgangsee. V létě musí být u jezera krásně, voda je velmi teplá díky jeho mělké hloubce nebo při plavání je z jezerní hladiny vidět vrcholky místních hor. V samotném městečku, které je plné romantických uliček, je nejviditelnější stavbou kostel. Protože každé větší město v Rakousku má za úkol vydělávat z turismu kde se dá, je jakékoliv místo na parkování ve městě zpoplatněno...kromě volného fleku před hřbitovem, kam se vešla i naše dvě auta. Po vykoupání se na veřejné pláži (naštěstí už bylo po sezóně), jsme se vydali do centra, prošli krásné romantické nábřeží podél jezera, centrum a kochali se chvíli jiným než jen přírodním šutrem :-) Město samotné je fakt krásné, stojí za to si ho projít a strávit v něm nějakou hodinku..kdyby ovšem všude nebylo tolik schodů..po sestupu z Dachu se z nás na 3 dny stali čekatelé na ZTP průkazy, co nemohli sejít bez slaňovací techniky ze chodů (tj. pozadu) a jakákoli vyvýšenina ve formě obrubníku jim působila obrovskou bolest.. Takže jsme docela těžko odolávali smíchu při pohledu na naše elegantní pohyby při sestupu ze schodů. Myslím, že i parkování na místě pro invalidy by nám prošlo :-)) Po večeři na parkovišti (kde byl zákaz stání od 22,00-07,00 - takže plán na přespání zkrachoval) jsme se rozhodli uskutečnit plán B, a to přespat přímo na pláži. Vzali jsme pár lahváčů, nenápadně předstírali oslavu, pak náhodou usli a ráno se překvapeně probudili na pláži. Stejně rychle jsme se sbalili a pádili na Traunsee, kde jsme si dali opět na břehu jezera zbytkovou snídani. Po prohlídce jezera jsme se se Solnou komorou definitivně rozloučili a vydali se na cestu sweet home prvním přivaděčem na Salzburg. Ještě jsme stačili koupit frische Milch z mléčného automatu, co na něho směřují cedule u silnic. Hodíte drobáky a už vám teče čerstvé mléko - 30centů za 0,5l výborného mléka. Se zastávkou v Melku - klášter a stejnojmenné město na ostrohu nad řekou při vstupu do soutěsky Wachau - překrásného údolí, kde evropský veletok Dunaj několikrát změní směr veden mnoha skalnatými vrchy, je originální zasazením staveb a vinohradů do přírodního údolí. Místní víno patří mezi nejlepší Rakouská vína. Město Kremžské hořčice - Krems je samo skvost architektury, o čemž jsme se přesvědčili pomalou, vyhlídkovou jízdou centrem, protože jsme šetřili jak nohy, tak čas - nejenom s hledáním parkování. Krems i s blízkým údolím Wachau je zapsána na světového dědictví UNESCO. V 18,00 jsme dorazili dle plánu v Brno, nadšení, šťastní, spokojení, prostě ach ach ach, parádní byl ten Dach! Martina Prášková 9

10 Zpráva KULTURNÍHO VÝBORU Kulturní výbor se sešel v pondělí 12. února. Na programu bylo upřesnění kulturního kalendáře na letošní rok včetně zapojení jednotlivých spolků. Kromě 3 členů výboru ze zastupitelstva obce se sešli a budou scházet i aktivisté za jednotlivé spolky, Sbor pro občanské záležitosti, zástupce školy, tvůrce webových stránek. Jmenovitě: Michal Kolegar - předseda výboru - Tělovýchovná jednota Jiří Šmíd - člen kulturního výboru Zdeněk Šedrla - člen kulturního výboru - Tělocvičná jednota Sokol, Chovatelé Helena Nováková - aktivistka - Myslivecké sdružení Petr Hluska - aktivista - Zahrádkářský svaz Josef Janderka - aktivista - Rybářský svaz Josef Mach - aktivista - Svaz včelařů Marie Řezáčova - Sbor pro občanské záležitosti Olga Čeperová - školy Petr Záviška - webové stránky Jan Palutka - Klub důchodců Gigimovová Anna - aktivistka V rámci rozvoje duchovního a kulturního života občana Vedrovic se v celoročním kalendáři akcí projeví činnost aktivních členů spolků a jiných organizací. Výbor se také zabýval důležitostí INFORMOVANOSTI občana - nástěnka ve vestibulu OÚ, venkovní vývěska a webové stránky, ZPRAVODAJ obce. Všechny konané akce jsou plně v kompetenci organizátorů. Akce konané pod hlavičkou OÚ, včetně příspěvků obce na jednotlivé akce spolků budou z jedné třetiny hrazeny z grantu sponzoringu Jaderné elektrárny Dukovany. Výbor také konstatoval, že členové zastupitelstva obce by se měli v rámci možností zúčastňovat jednotlivých akcí a dát tím najevo, že je život v obci zajímá. Kulturní, společenské i vzdělávací akce včetně akcí sportovních budou propagovány i v rámci mikroregionu Moravskokrumlovsko čímž podpoříme trend regionálního rozvíjení s vazbami na Evropskou unii. 10

11 Pátrání v archivech Z Kroniky tak řečeného Dalimila Moudří milují pověsti, často však na jejich škodu nezdají se jim býti hodné cti legendy o vlastním rodu. kdyby se dovědět mohli z knih, kam jejich původ až sahá, o časech dobrých i časech zlých, potom by zajisté mnozí z nich velmi si vážili předků svých a víc jim vlast byla drahá. (přeloženo ze staročeštiny) Děkujeme všem občanům, kteří nám věnovali nebo zapůjčili fotografie svědčící o naší minulosti a otevírající nám okénka do života našich předků. Je ještě mnoho nepoznaného, neprozkoumaného, proto se těšíme na spolupráci. Vedrovice - dolní tvrz Tvrz ve Vedrovicích je dnes součástí hospodářského dvora v místní části obce. Objekt byl vybudován s největší pravděpodobností ve 14. st. jako panství pánů z Lipé. Protože se manové patřící k rodu z Lipé rychle střídali a protože přicházela 30-ti letá válka, tvrz zanikla a stala se součástí hopodářského dvora Vedrovice. 11

12 Vzácný nález Obecní úřad vyhlašuje sbírku na dokončení oprav vzácné památky - VARHAN v kostele svaté KUNHUTY. Je to záležitost celé občanské veřejnosti, proto věříme, že vedrovičtí občané pomohou... 12

13 Informační tabule v rámci cestovního ruchu Tabule, která bude umístěna na návsi. Každá obec MORAVSKOKRUMLOVSKA bude takto vítat turisty a návštěvníky obce. Vedrovice Nadmořská výška: 256 m n.m. Rozloha: 758 ha Počet obyvatel: 821 Vedrovice leží v oblasti, která je přímo prosycena archeologickými nálezy z různých období. Příčinou byly příznivé klimatické a půdní podmínky, podtržené polohou pod mýtickým kopcem Leskounem. V archeologickém světě jsou Vedrovice proslulé především díky výzkumům osady prvních zemědělců v trati Široké u lesa a nálezům z pravěkého hradiště na kopci Leskoun. Dnešní obec Vedrovice patří zřejmě k nejstarším osadám v regionu, i když písemné prameny tomu nenasvědčují. Počátky Vedrovic samozřejmě nemůžeme hledat v mimořádně bohatém pravěkém osídlení, nýbrž až v ranném středověku. Absenci písemných zpráv z části nahrazují archeologické nálezy. Na území Vedrovic byly nalezeny pozůstatky osady z 10. století. Větší význam má objev řadového pohřebiště z století u hřbitovní zdi, tedy nedaleko současného kostela. Prostorová souvislost mladohradištního pohřebiště a současného kostela svědčí pro starobylost kostela i osady samotné. Současný kostel pochází až z 16. století. Vznikl však zřejmě na základech románského či ranně gotického předchůdce. Tento předpoklad podporuje také starobylé zasvěcení sv. Kunhuty. Při hledání souvislostí mezi archeologickými prameny a jmény obcí je nutná určitá opatrnost, neboť vývoj vesnic nebýval přímočarý. Poprvé se jméno obce připomíná až v roce 1363, kdy Čeněk z Lipé daroval krumlovským augustiniánům les u Vedrovic. Nejvyšším maršálkům ves patřila i nadále a byla propůjčována jejich manům, kteří se po Vedrovicích také psali (Hanuš z Vedrovic, rod Kusých z Mukoděl). Sídlili na tvrzi, která je však písemně doložena až roku Tvrz zřejmě stávala na místě dnešního domu č Také Zábrdovice byly lénem, neboť se k roku 1414 připomíná mezi many pánů z Lipé man Bohuš z Dobudovic. Na počátku 16. století získali vedrovické léno Koberští z Drahanovic. Tomuto rodu dal Jan z Lipé roku 1535 zapsat Vedrovice a Zábrdovice ( Zábudovice ) do zemských desek, čímž se stali Koberští skutečnými vlastníky obou obcí. V následujícím období se zde nakrátko vystřídalo více majitelů až v 70. letech 16. století získává Vedrovice rod Kusých z Mukoděl na Bohuticích. Odtud až do zrušení vrchnostenské správy byly Vedrovice i Zábrdovice součástí bohutického panství. Novověké dějiny Vedrovic nejsou zcela přímočaré. Z písemných svědectví víme, že tato vesnice byla po třicetileté válce několik desetiletí pustá a musela být kolem roku 1670 zřejmě znovu založena. Současná obec vznikla spojením Vedrovic se Zábrdovicemi. Tyto vesnice měly po staletí samostatný vývoj. Ještě na konci 18. století obě vsi oddělovalo návrší, kde stál zcela osamoceně kostel sv. Kunhuty. K postupnému propojení zástavby dochází od poloviny 19. století, kdy byly obě vesnice administrativně sloučeny. V období let byly opět formálně samostatné. Během posledních desetiletí zástavba zcela splynula v dnešní Vedrovice. Farní kostel sv. Kunhuty. Stavitelem kostela byl zřejmě Jan Kusý z Mukoděl, který zde před rokem 1595 založil rodovou hrobku. Stavba vznikla asi na základech staršího kostela. Na venkovní zdi je renesanční náhrobník rytíře Mikuláše staršího Salavy z Lipy, tchána stavitele hrobky. Osada a pohřebiště prvních zemědělců. Vedrovice jsou mezi archeology známé především díky vykopávkám osady a pohřebiště kultury s lineární keramikou. Lidé této kultury zdobili hliněné nádoby jednoduchou rytou linkou. Typické jsou spirálovité ornamenty zvané voluty. Tito lidé byli prvními obyvateli naší krajiny, kteří uměli obdělávat půdu a chovat hospodářská zvířata. S příchodem lidu kultury s lineární keramikou do střední Evropy začala nová epocha - mladší doba kamenná (neolit). V krajině pod kopcem Leskounem se usadili před necelými osmi tisíciletími. Výzkumy vedrovického naleziště provádí již desítky let Moravské zemské muzeum. Pod vedením PhDr. Vladimíra Ondruše bylo mezi léty prozkoumáno rozsáhlé sídliště a pohřebiště v trati Široká u lesa. Tato lokalita leží po obou stranách dnešní silnice do Moravského Krumlova, lemované starou hrušňovou alejí. Unikátním objevem evropského významu bylo odkrytí rozsáhlého pohřebiště této kultury. Pečlivá dokumentace více než 100 hrobů skrčenců s bohatou hrobovou výbavou přinesla zcela nové poznatky o pohřebních zvyklostech. Hroby této kultury jsou na rozdíl od sídlišť nalézány poměrně zřídka. Celá pohřebiště typu tohoto vedrovického jsou vzácnou výjimkou. Během výzkumů byl také objeven příkop, který obepíná celou osadu o rozměrech 425 x 275 metrů. Pravěké hradiště v Mokrém žlebě. Opevněné sídliště o rozloze asi jednoho hektaru v roklině Mokrý žleb ve svahu Krumlovského lesa. Hradiště leží na úzkém hřbetu. Na přístupové šíji je dvojitý opevňovací příkop, po obvodu hradiště je opevnění méně zřetelné. Archeologický průzkum prokázal osídlení horákovskou kulturou ve starší době železné. K místu vede polní a později lesní cesta od kostela podél potoka. Lokalita je vzdálena asi 1,5 kilometru severozápadním směrem. Větrné kolo. Chráněná technická památka postavená v roce Zařízení zvané Halladayova turbína využívalo síly větru k čerpání vody pro vodovod místního vodovodního družstva. Nosná věž je vysoká 20 metrů. 13

14 Vzpomínky na minulost Vedrovické pohřebiště v lokalitě zábrdovické jsou středem zájmu badatelů na celém světě. Pokroky v badatelských způsobech pátrání posledních let naznačují zvyšující se význam kosterních zbytků i celého pohřebiště včetně způsobu života dávných obyvatel naší lokality. 14

15 Cesta do Ameriky Na žádost paní starostky, si dovoluji napsat něco o USA a mém životě. Do USA, přesněji do státu Maryland, jsem se poprvé podívala v roce 2003 jako studentka Vysoké školy ekonomické v Praze, kdy jsem si zaplatila program Work and Travel USA (Práce a cestování v USA). Tento program mi umožnil pracovat 4 měsíce a cestovat jeden měsíc. Bohužel jsem moc necestovala, protože jsem se musela brzy vrátit do školy do ČR. Vycestovala jsem se svými dvěmi kamarádkami, s Helenou a Mirkou, z nichž Mirka mluvila výborně anglicky, protože byla v roce 2002 jako au-pair v Anglii, sice jen 4 měsíce, ale to jí stačilo, aby se dorozuměla. Já a Helena jsme byly slabší, bála jsem se anglicky komunikovat. Když jsem tam přiletěla, tak jsem rozuměla jen jednoduché věty, např.jak se mám, proč jsem tam přiletěla, co studuji a jiné. Nebyla jsem schopna mluvit plynule a rozumět, co po mě přesně chtějí. Naštěsti jsme se dostaly do jednoho golfového klubu, kde je 95 % zaměstnanost latinskoamerického obyvatelstva, kteři anglicky dobře nemluví, tak je mnohem snažši se s nimi dorozumět. Rozumět pravým Američanům bylo fakt problematické. Také jsem nechávala všechnu konverzaci na svých kamarádkách, což bylo dobré pro ně, protože se mohly zdokonalovat v anglickém jazyce, zatímco já se mluvit bála, a tak s tou mojí angličtinou to bylo horší. Naštěstí nás v tom golfovém klubu rozdělili, Mirka, která mluvila nejlépe anglicky, tak ji nechali pracovat v restauraci jako busser, člověk který uklízí stoly, když zákazníci dojedí. Helena musela pracovat ve snack baru, kde dělala hamburgery a mě dali na foodcar, což je auto, které rozváží golfovým hráčům jídlo a pití. Každé ráno v 7 jsem musela naplnit foodcar, vzít vysílačku, kdyby bylo nutné objednat více jídla a pití. A pak jsem se vydala na místo, kde jsem jídlo měla prodávat. To bylo super, někdy nudné, ale umožnilo mi to zdokonalit se v angličtině. Protože tam se mnou nikdo z mých českých kamarádů nebyl, tak jsem se musela spolehnout jen sama na sebe. Začala jsem konverzovat, sice ne plynulou angličtinou, ale kostrbatou, ale oni jsou naštěstí na to zvyklí a dokonce se jim líbí náš přízvuk. Začala jsem rozumět až po dvou měsících a poslední čtvrtý měsíc už jsem mluvila docela plynule. Po dokončení studií jsem se tam vydala znovu, tedy v roce 2004, kdy jsem tam strávila celkem 9 měsíců. Po třetí jsem tam vycestovala v roce 2006 a dnes už tam bydlím rok. Žiji na východním pobřeží ve státě Maryland, a to v části tzv. Mongomery County, je to asi 20 minut autem od hlavního města Washington D.C, který se nachází v Discrict of Columbia. Dnes už mluvím plynule americkou angličtinou, která se od britské trošku liší. Nebudu Vás nudit životem, který tam vedu, spíš Vám chci přiblížit život v USA z pohledu Čecha, tedy jak to vidím já. Prosím, berte to jako můj názor, vím, že každý se s tímto názorem nemusí ztotožnit, což akceptuji. Dovoluji si však doporučit všem studentům, kteří mají tu možnost navštívit USA, aby tak učinili. Prázdniny, které tam mužete strávit jsou skvelé. Poznáte nové kamarády, kulturu a zároveň se zdokonalíte v jazyce. Život jako takový je v USA težší než v ČR. Platí však, že USA je země neomezených možností. Kariéru si prakticky může vybudovat každý, kdo nemá školu, ale je šikovný, ale samozřejmě musí mít povolení, nelegálně to nejde! Tak například služby jsou tam skutečně oceněny. Když jdete do restaurace, musíte automaticky nechat spropitné vašemu číšníkovi, tzn. 17 % z ceny, kterou máte zaplatit. Procenta se však liší podle státu, ve státě Maryland, kde bydlím, je spropitné 17 %, ale třeba ve státě Massachusets už je 19 %. Samozřejmě číšník se k vám chová mile, věnuje vám pozornost, protože ví, že podle toho bude oceněn. Takže se na vás usmívá, přinese vám automaticky vodu, kterou po celou dobu návštěvy restaurace doplňuje, ta je zadarmo. Potom když si objednáte nějakou točenou sodu (colu, sprite, ), která je točena nebo ledový čaj (uvařený černý čaj, který je ale bez kofeinu a podávaný ve sklenici s ledem) nebo kávu, tak zaplatíte jen tu první, každá další se považuje za refill (=doplnění), takže se neplatí a číšník vám ji automaticky doplní, pokud vidí, že už je vaše sklenice prázdná nebo se asi zeptá, zda chcete ještě jednu. To znamená, když si jich dáte 5, tak platíte jen tu první. Alkohol je samozřejmě dražší než v ČR a tzv. Refill neexistuje. Po celou dobu oběda se číšník přijde zeptat, zda je vše v pořádku, zda vám to chutná, protože kdybyste byl nespokojen, tak to mužete vrátit a chtít něco jiného. Samozřejmě to jídlo, které vám nechutná neplatíte. K takovéto situaci nedochází velmi často, protože jídla jsou většinou chutná. Ale jinak je číšník placen bídně asi 5 USD na hodinu + spropitné, tzn. vydělává jen na tom spropitném, většinou je tam na poloviční úvazek, a tak nemá pojištění. Když onemocní, tak musí veškeré výlohy na doktora zaplatit, a to nejsou malé částky. Z tohoto důvodu většina číšníků pracuje denně na 2 směny, dopolední a odpolední, někteří dělají i ranní, ale ne v jedné restauraci. Např. ráno pracuji v hotelu a večer v nějaké restauraci, aby si vydělali na hezký život a na život jejich dětí. Když to shrnu, tak číšník si může vydělat pěkné peníze, když obslouží hodně stolů, samozřejmě musí být milý 15

16 a ochotný. Největšího výdělku může dosáhnout hlavně v letním období. Další služby, které jsou dobře oceněny, jsou kadeřnice, automechanici, zedníci, topenáři, malíři a jiné. Jenže všechno hezké je na úkor něčeho jiného. Samozřejmě mezi nejlépe oceněné patří doktoři a právníci, berou neskutečné peníze, ale aby vystudovali, musejí platit taky velké částky peněz, tak např. jeden semestr na vysoké škole právnické je za USD, a to nemluvím o prestižních Universitách jako je Harward Takže pokud v USA nemáte peníze na školu, tak studovat nemůžete, proto se studenti snaží na studium vydělávat. Doktor v USA je výborně oceněn. Např. praktický lékař jakákoliv návštěva je na objednávku a stojí 15 USD, Samozřejmě pokud se na objednávku nedostavíte musíte zavolat a omluvit se, jinak vám dojde faktura, kde se píše, že mu musíte zaplatit 35 USD, protože jste nezrušil schůzku a jemu tak utíkají peníze, nezaplatit tzn. mít na krku soud a soudy tam vše vyřizují rychle. Návštěvu zubaře v USA nedoporučuji, je skutečně drahá, tak např. blomba od 85 USD, závisí na závažnosti a rentgen zubu od 150 USD. Když porovnám české domy a domky v USA, tak musím říci, že mám ráda české domečky. V USA jsou totiž dřevodomky, což není tak špatné, ale co mi vadí, je to, že jsou malé. Výstavba trvá krátce a je hospodárnější než domky z cihel. Domy průměrných lidí jsou rozměrově menší než normální 3 pokojový panelákový byt v ČR. V USA existují: single house = rodinný dům; townhouse = stejné domky nalepené vedle sebe, někdy jsou větší než single house; apartman = český byt, condominium = to je něco jako bytovka = větší byt, většinou tak 4 v jednom domě. Poprvé, když jsem viděla americké domy, tak jsem z nich byla nešťastná, jsou hrozně malé a blízko sebe, a mně připadaly jako české chalupy. Samozřejmě mluvím o střední vrstvě. Bohatá vrstva má velké domy, kde každý pokoj má svou koupelnu a šatnu. V takových domech se nachází: 3 pokoje, 1 ložnice, obyvací pokoj, pracovna, kuchyň, jídelna, garáž pro 2 až 3 auta a samozřejmě nesmí chybět posilovna. Jinak v USA je všechno daleko od sebe, mám tím na mysli potravinové obchody, takže pokud nemáte auto, je to trošku horší. To byl můj případ, neměla jsem řidičské oprávnění, a tak jsem musela využívat městskou hromadnou dopravu. Dopravit se do nejbližšího obchodu mi vzalo tak 15 minut autobusem. Chodila jsem i pěšky, ale to nestojí za to, většinou na vás někdo troubí, nebo vám nabídne, že vás sveze, a to mě připadalo dost ponižující a nebezpečné. Taky v autobuse jsem narazila jen na černošské a latinskoamerické obyvatelstvo, byla jsem tam jedinou běloškou, a to po celý rok. Nabyla jsem dojmu, že autobusem jezdí jen chudší vrstva. Ale na druhou stranu je to levné, asi 1.25 USD a na to můžete jet zhruba 4 hodiny, takže ušetříte. Užívání auta je dražší, ale ne jako v ČR, protože tam je cena za benzín kolem 4 dolarů, ale za gallon, což je necelé 4 litry. V porovnání s Evropou je užívání automobilu mnohem levnější. Ceny tam sice rostou, ale vláda se je trošku snaží držet na nižší hranici. Myslím, aby si udržela moc, protože auto tam má fakt každý (např. průměrná 4 členná rodina má 3 auta), a tak kdyby vláda provedla razantnější změnu, mohla by v budoucnosti přijít o potencionální voliče. To by o životě v USA mohlo stačit. Ještě se pokusím přiblížit některá města, která jsem navštívila. Nejdříve hlavní město USA. Hlavním městem USA jewashington D.C. Toto město mám ráda, protože je historické a tím mi připomíná ČR. I když ve skutečnosti s ČR je neporovnatelné, protože naše historie je krásnější a bohatší. Ale když jsem tak daleko od ČR, tak jsem za tu historii vděčna. Stojí za to navštívit Capitol, Washington Monument, Bílý dům, Lincolnův památník (kde se nachází sedící Lincoln v křesle je to neskutečně velká socha), West Potomac Park, Jeffersonův památník (opět v nadživotní velikosti), Narodní Arlingtonský hřbitov, kde můžete najít Kennedyho hrob, muzea či starou poštu a jiné. Dále jsem navštívila New York, který já osobně mám ráda pro svou jedinečnost. Ale mnozí lidé jsou zklamaní, považují ho za betonové a špinavé město, což je pravda, některé části jsou skutečně špinavé. Rozhodně nedoporučuji jet metrem, je špinavé a smrdí. Doporučuji vidět dominantu NY a to je socha svobody, dále Imperial bulding (myslím si, že je nejvyšší budovou NY), Madison Square Garden, dále bývalé dvojičky, kde je spousta obrázků z 11. září 2001, popravdě se to tam snaží dost zpeněžit, prodávají např. fotky, knížky či smutné melodie. Taky se určitě podívejte na New Yorskou burzu a známou 5-th Avenue, kde se dobře nakupuje a jiné. Ještě stručně o Floridě. Florida je krásná svým počasím. Je tam po celý rok horko. Doporučuji tam jet hlavně v zimním období, nehrozí totiž hurikány a není tam takové horko jako v letním období. Doporučuji hlavně navštívit Miami, je to jižní část Floridy. Užijete si skvělé pláže, horký průzračný oceán a plné ulice restaurací a barů. Můžu doporučit i jeden bar, který se jmenuje Mango, je nepřehlédnutelný. Hraje tam výborná španělská muzika, většinou živá, barmani (ženy a muži) tancují na baru. Mají skutečně nádherné vystoupení. Noční podniky večer pustí dovnitř jen osoby starší 21 let, některé to dovolí i mladším, ale samozřejmě nesmějí pít alkohol (pozor: na Floridě Vám v některých restauracích mohou účtovat refill sody) Také v Miami můžete potkat spoustu známých hvězd, protože se tam nacházejí jejich překrásné vily. Můžete si zaplatit cestu lodí okolo těchto vil, budete uneseni. Další části USA procestované nemám, nebyl na to čas a hlavně peníze, ale mám to v plánu, rozhodně bych chtěla vidět Niagarské vodopády a celý západ, např. Los Angeles, Las Vegas, Grand Canyon, Yellowstonský park a jiné. Doufám, že se mi to časem podaří. Alena Vidláková 16

17 Aerobic Cvičení pro zdraví HLÁŠENÍ O TRVALÉM STANOVIŠTI VČELSTEV SEZNAM VČELAŘŮ 1. Beneš Jan, Vedrovice včelstev... kraj lesa u Lípy 2. Haschka Karel, Vedrovice včelstva... doma 3. Janíček Jan, Vedrovice včelstev... doma 4. Kasal František, Vedrovice včelstva... doma 5. Klíma Ladislav, Vedrovice včelstev... Pod skalami-drůbežárna 6. Kočár Robert, Vedrovice včelstev... doma 7. Komárek František, Vedrovice včelstev... doma 8. Mach Josef, Vedrovice včelstev včel. Herzánova jáma 9. Stáňa Rudolf, Vedrovice včelstva... v Písnikách 10. Melkus Stanislav, Vedrovice včelstva... doma 11. Melkus Libor, Vedrovice včelstev... doma 12. Pavlišová Ludmila, Vedrovice včelstev... doma 13. Janíček Jiří, Vedrovice včelstev... doma, sad u Lípy 14. Světlík Miroslav, Mor. Krumlov... 3 včelstva... doma 15. Šedivý Milan, Vedrovice včelstev... u Prefy 16. Záviška Josef, Vedrovice včelstva... Seitlova jáma 17. Žďárský Petr, Vedrovice včelstev... doma CELKEM včelstev 17

18 Škola ve Vedrovicích Jan Amos Komenský: Škola se musí zaměřit na kompletní rozvoj každého jednotlivce dokud z něj nevznikne samostatná bytost, jež bude ovlivňovat ostatní a stane se hybnou pákou demokracie. Všichni, chlapci i děvčata, chudí i bohatí, neduživí i zdraví, pomalého i bystrého ducha, musí až do smrti kráčet po cestě vlastního vývoje, který jim bude zprostředkován vývojem ostatních. Celá komunita musí považovat školu za svou. Když komunita soustředí své děti, budeme mít školu. Škola není nic jiného než soustředěná láska. Jarní prázdniny na sněhu pod Kralickým Sněžníkem se Základní školou Vedrovice Na padesát dětí a dospěláků vyrazilo ve dnech od do za sněhem, lyžováním a odpočinkem do lyžařského areálu v Kunčicích. I když sněhu bylo letos málo, v Kunčicích jsme si ho užili víc než dost. Moc se nám tam líbilo a už se těšíme na další jarní prázdniny v roce Pojeďte s námi... Setkání se spisovatelkou Lucií Seifertovou Ve čtvrtek jsem se těšili na setkání se spisovatelkou Lucií Seifertovou, a na její maxileporelo. Spisovatelka nás příjemně překvapila svým vzhledem, povídáním nejen o svých knihách, ale i o svém manželovi, který nám zazpíval jednu písničku. Maxileporelo, které spolu vytvořili, bylo úžasné. Úžasná byla nejen jeho velikost, ale i to, že na něm bylo povídání s obrázky o našem udatném národu začínající dobou pravěkou a končící dobou současnou. Kdo chtěl, mohl paní Lucii Seifertovou požádat o její podpis do svého památníčku. Za pozvání děkují všechny děti ze Základní školy Vedrovice Plavecký kurs na základní škole Letos se všechny naše děti ze ZŠ ve Vedrovicích účastní plaveckého výcviku ve Znojmě. Cílem je, aby se děti vody nebály, získaly k vodě dobrý vztah a naučily se plavat......před hodinou plavání... Zápis dětí do 1. ročníku Základní školy ve Vedrovicích Dne proběhl na Základní škole ve Vedrovicích slavnostní zápis děti do 1. ročníku základní školy. Zapsány byly tyto děti: Karolína Fialová, Sofie Gigimovová, Marie Janíčková, Patrik Krábek a Jan Mičánek. Pozvání od paní Eleonory jsme se vydali, děti a učitelé z naší školy, s tajemnou paní Eleonorou z krumlovského zámku po stopách pověstí Moravského Krumlova a Rokytné. Seznámili jsme se s významnými osobnostmi: Theopharastem Bombastem z Hohenheimu (= Paracelsus, lékař a zakladatel české školy v Moravském Krumlově), s císařem Napoleonem Bonapartem, s císařem Josefem II., s presidentem T. G. Masarykem, s Fridrichem Falckým a s Jiřím z Poděbrad, kteří Moravský Krumlov v minulosti navštívili. Jeli jsme vlakem, cestovali pěšky, dozvěděli se mnoho zajímavého, zahráli hry a hlavně nelenošili jsme. Už teď se těšíme na další setkání s tajemnou bytostí na jaře, která nás zavede po stopách historie I. a II. světové války do vedrovického a bohutického okolí. 18

19 Vzpomínka na vánoce... Nahlédnutí do tvořivých dílen do základní školy ohlédnutí první školní ples Dne se konal v kulturním sále ve Vedrovicích 10. školní ples. I přesto, že byla letos zima mírná, vedrovické děti byly na zimu dobře připraveny. Na základní škole vyrobily společně s rodiči ptačí krmítka pro zimní ptáky. Děti a rodiče děkují panu Jiřímu Čechovi za připravený materiál a trpělivé vysvětlování při výrobě krmítek.. ohlédnutí druhé... Na základní škole proběhlo v závěru loňského roku vánoční setkání dětí a jejich rodičů s včelařem panem Bronislavem Grunou. Z včelího vosku jsme si vyrobili svíčky motané, lité a máčené, ochutnali různé druhy medů, vyrobili ozdoby na vánoční stromek a vánoční přání a zakoupili dárky z včelích produktů. My dospělí jsme ochutnali teplou medovinu... 19

20 Mateřská škola Začátek nového roku 2007 byl pro naši školku tak trochu slavnostnější jako uplynulé roky - uplynulo totiž již 20 let, kdy byla nová mateřská školka v obci slavnostně otevřena. Za 20 roků se v MŠ vystřídala nejen pěkná řádka dětí, ale i zaměstnanců. Právě na ně jsme si my současní zaměstnanci školky vzpoměli nejvíce a v duchu jim poděkovali za práci, kterou pro školku udělali. Mateřská škola byla otevřena jako dvoutřídní, kterou navštěvovalo až 50 dětí, s ubývajícím počtem narozených dětí je MŠ od roku 2000 jednotřídní. V letošním školním roce školku navštěvuje 26 dětí, o které se starají 2 paní učitelky, které obě pracují na zkrácený úvazek z důvodu menšího počtu dětí a tím i menšího finančního rozpočtu, paní školnice, která pracuje též na zkrácený úvazek, 1 paní kuchařka, která je zároveň i vedoucí stravování, které vypomáhá pomocná síla na zkrácený úvazek. Školní jídelna vyvařuje obědy i pro děti místní ZŠ a pro důchodce. Od 1. ledna 2003 je naše mateřinka součástí právního subjektu společně se ZŠ a ŠJ. Ředitelkou subjektu je Paedr. Božena Procházková, vedoucí učitelkou MŠ Eva Vorlová a vedoucí ŠJ Dana Palutková. Přejeme naší mateřince ještě dlouhá léta plná života, veselých dětí a spokojených dospělých - zaměstnanců i rodičů jsme se společně s kamarády ze ZŠ a občany vesnice sešli na návsi na živém beltému, abychom si vzájemně popřáli šťastné, klidné vánoce a úspěšný nový rok V současné době již naše školka žije přípravami na tradiční dětský maškarní ples, který pořádá Rodičovské sdružení při MŠ ve spolupráci s mat. školou a letos se uskuteční v sobotu 3. března v kulturním domě, kde se svým karnevalovým programem opět jako loni vystoupí Inka Rybářová z Prahy, které se loni ve Vedrovicích moc líbilo a svoji letošní návštěvu neodmítla. V úterý 30. ledna se naši předškoláci zúčastnili zápisu do 1. třídy. Jsou to: Sofinka Gigimovová, Karolínka Fialová, Patrik Krábek, Maruška Janíčková, Honzík Mičánek a Vojtík Kudláček. 5 dětí bude navštěvovat 1. třídu ve Vedrovicích, 1 dítě v Moravském Krumlově. Každý den v naší školce je něčím jedinečný a kouzelný a my dospěláci se snažíme ze všech sil, aby těch krásných a kouzelných dnů v naší školce bylo co nejvíce! kolektiv mateřské školy Šk. rok 1986/87, první rok v nové mateřské škole. Mladší oddělení: Mrázová Jitka, Grunová Vlasta Starší oddělení: Řezáčová Marie, Sobotková Danuše 20