11. Genové terapie. Symptomatická léčba je založena na následujících procedurách

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "11. Genové terapie. Symptomatická léčba je založena na následujících procedurách"

Transkript

1 11. Genové terapie Úvod Genové terapie jsou léčebné postupy nebo postupy zmírňující projevy genetické poruchy pomocí nukleových kyselin nebo geneticky modifikovaných buněk pacienta s terapeutickým přínosem pro pacienta. Jestliže můžeme říci, že symptomatická léčba geneticky podmíněných chorob neléčí podstatu, ačkoli je známa příčina onemocnění, pak genové terapie léčí právě příčinu onemocnění. Symptomatická léčba je založena na následujících procedurách Dodání chybějícího enzymu u enzymopatií Dodání jiných chybějících látek (substrátů, proteinů, aj.) Vyvarování se substrátu, který nelze správně metabolizovat (speciální diety) Chirurgické zákroky Farmakologické ovlivnění narušených fyziologických procesů Farmakologické zlepšení kvality života Jiné ovlivnění fyziologických procesů nebo kvality života (přístroje, pomůcky) Transplantace chorobou poškozeného orgánu Genové terapie jsou naproti tomu založeny na jakékoliv proceduře, která je určena k léčení nemoci genetickou modifikací buněk pacienta. Při genových terapiích se do buněk transferují geny nebo jejich části, případě jen oligonukleotidy. Základní strategií genové exprese je kompenzace abnormální genové exprese. Medicína založená na genové terapii může rekonstituovat postižený orgán buďto zajištěním regenerace specifické tkáně prostřednictvím exprese embryonálních genů, které navodí růst buněk a jejich vývoj příslušným směrem, nebo terapií pomocí buněk a to buď získaných od vhodného zdravého dárce, nebo geneticky modifikovaných kmenových buněk Počátky genových terapií sahají do roku 1990, kdy byly provedeny první klinické studie při léčbě deficience adenosin-deaminázy (adenosine deaminase deficiency, ADA). V této studii byly transformovány lymfocyty periferní krve ADA deficientních pacientů retrovirovým vektorem, který exprimoval funkční adenosin-deaminázu. Ještě 10 let po tomto zásahu lymfocyty jednoho pacienta exprimovaly funkční enzym, což znamená, že genová terapie může mít dlouhodobý účinek. U jiného pacienta se vyvinula imunitní reakce k transportnímu systému, a proto se u něj terapeutický gen neexprimoval, což už tehdy poukázalo na problémy, které jsou s genovou terapií spojeny. 1

2 Otázka, kterou je nutno si při použití genových terapií zodpovědět zní: Kdy můžeme genovou terapii použít? Toto rozhodnutí je závislé na následujících faktorech: 1) Musíme znát přesnou příčinu genetické choroby, tzn. gen, jeho umístění, povahu produktu a hlavně mechanizmus patologického účinku genového produktu 2) Musíme mít správně vytvořenou strategii genové terapie 3) Součástí léčebné strategie je i volba vhodného vektoru a vytipování cílových buněk genové terapie 4) S ohledem na jistou kontroverznost této terapie je třeba provádět genovou terapii, pouze pokud je úspěšně otestována a schválena k použití Kromě toho musíme vyřešit řadu dalších otázek spojených s výběrem vektoru, cílových buněk a techniky provedení, např. Je cílem genové terapie opravit dědičnou genetickou poruchu nebo vnést do recipientních buněk novou funkci? Pokud půjde např. o léčbu cystické fibrózy, pak se jedná o nápravu defektního stavu. Naopak v případě léčby AIDS se můžeme pokusit o transformaci buněk genem s novou funkcí; např. genem, jehož produkt bude interferovat s replikací viru HIV. Má být terapeutický gen fungovat po dlouhou nebo krátkou dobu? Většinou půjde o požadavek, aby gen fungoval dlouhou dobu, ale v případě léčby nádorového bujení nebo požadavku vnesení DNA vakcíny může jít i o účinek relativně krátkodobý. U většiny aplikací je zapotřebí kontinuální exprese terapeutického genu. V některých případech je zapotřebí expresi regulovat, například při léčbě diabetes mellitus. Dalším důležitým faktorem je výběr cílových buněk. V některých situacích je to dáno charakterem postižení; například v případě familiární hypercholesterolémie je zapotřebí vnést do hepatocytů gen kódující receptor pro LDL. V jiných případech, například při saturaci nízkých hladin srážecích faktorů (což vede k hemofilii), je třeba zacílit specifickou populaci buněk; v tomto konkrétním případě je třeba vnést gen produkující uvedené srážecí faktory do takových buněk, které je budou schopny přivést do místa účinku, tedy do krevního řečiště. V případě faktoru IX se povedla transformace myoblastů, které tento srážecí faktor secernovaly v krvi. Výběr cílových buněk je také závislý na dostupných technikách manipulace s konkrétními buňkami. Vlastní provedení genové terapie zahrnuje 1) Vytvoření genetické informace (metodami rekombinantní DNA), která je určená pro transport do buněk 2) Vytipování buněk, do kterých bude upravená genetická informace vnesena 3) Výběr vhodného vektoru 4) Po provedení genové terapie je třeba pacientův stav pečlivě monitorovat a všímat si jak zlepšování zdravotního stavu, tak i nástupu případných komplikací 2

3 S ohledem na historii zavádění technik genové terapie můžeme hovořit o genových terapiích klasického typu, jejichž cílem je dopravit geny do vhodných cílových buněk tak, aby bylo dosaženo optimální exprese vnesených genů a zajistit produkci látky, která chybí, případně aktivovat buňky imunitního systému ve snaze pomoci odstranit nemocné buňky. Klasickými genovými terapiemi tak můžeme zajistit především optimální expresi vloženého genu, umožnit tvorbu chybějícího produktu nebo přímo likvidovat nemocné buňky či aktivovat imunitní systém. Genové terapie neklasické jsou novější a jsou zaměřeny především na inhibici exprese genů asociovaných s patogenezí, případně na korekce genetického defektu a obnovení normální genové exprese. Toho lze dosáhnout například inhibicí exprese patogenního genu, restaurací normálních hladin exprese nebo využitím interferujících RNAi. Základní schéma genové terapie je uvedeno na obr. 11.1: Obr. 11.1: Obecné schéma genové terapie vektor jádro a) transformovaný gen DNA cílové buňky b) intracelulární efekt c) extracelulární efekt Genetický materiál s genem, který má být transformován, je nejprve vložen do vektoru, kterým je gen přenesen do cílové buňky. Proces genové terapie pak zahrnuje následující kroky: a) Vstup terapeutické nukleové kyseliny spojené s vektorem do cytoplasmy cílové buňky. b) Přenos nukleové kyseliny do jádra recipientní buňky. To je často, ne však vždy, doprovázeno integrací cizího genetického materiálu do buněčné DNA. c) Cizorodý gen, ať už integrovaný nebo ne, je exprimován. Důsledkem je produkce proteinu. Regulační elementy na transformované nukleové kyselině mohou být nastaveny tak, že zajišťují expresi proteinu do buňky nebo jeho expresi z buňky ven. 3

4 Na obr je uveden příklad genové terapie kmenových buněk. Důsledkem vnesení genu do kmenové buňky bude jeho přítomnost ve všech z nich diferencovaných buněk, v našem případě lymfocytů, makrofágů i ostatních krevních buněk. Obr. 11.2: Obecné schéma důsledku genové terapie kmenových buněk nový gen kmenová buňka transfekce implantace diferenciace B-lymfocyt eozinofil makrofág T-lymfocyt bazofil neutrofil Podle typu buněk, můžeme genové terapie dělit na Genovou terapii somatických buněk Genovou terapii zárodečných buněk Genová terapie somatických buněk se používá k manipulaci s takovými buňkami, které lze z těla jedince s defektem odebrat, transformovat opravenou kopií genu a vrátit zpět do těla. V současnosti je nejvíce rozvinuta technika vnášení genů do kmenových buněk kostní dřeně. Jako vektory slouží viry, a to nejčastěji retroviry nebo adenoviry. Technika je nadějná pro léčbu dědičných onemocnění krevních buněk. Genová terapie zárodečných buněk se provádí tak, že se do oplodněného vajíčka dodá kopie správné verze příslušného genu a vajíčko se implantuje zpět do těla matky. Implantace se provádí mikroinjekcí DNA do vajíčka. Opravená verze genu je v tomto případě zpravidla přítomna ve všech buňkách nového jedince. Tato technika je teoreticky použitelná k léčení jakékoli dědičné choroby. S ohledem na etické problémy s potenciální terapií zárodečných mutací je tento typ genových terapií v současné době ve většině zemí světa zakázán! 4

5 11.2. Genová terapie ex vivo a in vivo Prvním krokem při genové terapii je rozpoznání genu, jehož funkce chybí nebo je nedostatečná a v důsledku čehož dochází k rozvoji patologického procesu. Takový gen je pak nutno klonovat v jeho zdravé, funkční kopii. Kromě toho je ale naprosto nezbytné dobře porozumět procesům, které se odehrávají v nemocném organismu a poznat strukturu genového produktu, aby bylo možné správně zacílit terapeutický produkt do správných buněk nebo tkání. Volbu terapeutické struktury ovlivní také rozhodnutí, jak zajistit dlouhodobý účinek terapie, případně její časovou souhru s dalšími biologickými procesy. Cílová buňka, tkáň nebo orgán musí být pro terapeutický gen nebo jeho produkt snadno dostupný, musí být definován měřitelný cílový stav, kterého má být genovou terapií dosaženo. Podle způsobu provedení rozlišujeme Genové terapie in vivo, kdy dochází k transferu DNA přímo do buněk pacienta Genové terapie ex vivo, kdy se vlastní úprava DNA a transformace pacientových buněk provádí mimo organismus a modifikované buňky se poté vracejí do organismu Genová terapie in vivo je přímá injekce vektoru s terapeutickým genem do krevního oběhu. Tento postup je ale charakteristický nízkou hladinou exprese terapeutického proteinu; úspěch nezaručí ani extrémní dávky rekombinantní DNA vpravované do krve. Kromě toho může vést distribuce DNA i do oblastí, které nejsou cílovými místy terapie, k rozvoji řady nežádoucích vedlejších účinků. Rovněž je nesnadné dopravit tímto způsobem terapeutickou DNA do takových tkání, které mají omezený dosah ke krevnímu řečišti, např. svalů nebo nádorů. K dalším použitelným postupům patří injekce intratumorální, intraperitoneální, subkutánní, intraarteriální a intramuskulární. Jsou to metody hrubé, invazivní a v některých případech vyžadující specializované chirurgické dovednosti. Při genové terapii in vivo musí být vektory upraveny tak, aby byly schopny rozpoznat cílové buňky, do kterých vnesou terapeutický gen. Na povrch vektorů jsou např. umísťovány protilátky, které se specificky váží na povrchové antigeny cílových buněk. Jinou možností je administrace hormonu na povrch vektoru, který pak vyhledá v těle pacienta ty buňky, které nesou receptor pro tento hormon. Proveditelnost této techniky byla demonstrována na příkladu retrovirových vektorů, které na svém povrchu nesou EPO. Modifikací genové terapie in vivo je terapie in situ, která znamená přímou injekci vektoru do těla jedince přímo nebo do blízkosti buněk, které mají být opraveny. Technika byla použita pro přímou injekci vektorů do nádorů nebo pro administraci vektorů ve formě aerosolu do buněk epitelu respiračního traktu při léčbě cystické fibrózy. Aplikace in situ je méně komplikovaná než in vivo, ale není vždy proveditelná. To v případě, kdy cílové místo terapeutického zásahu není lokalizováno v jednom místě, např. u krevních buněk. Genová terapie ex vivo vyžaduje izolaci a kultivaci cílových buněk. Transfer terapeutických genů do těchto buněk se provádí pomocí vektorů na bázi plasmidů nebo virů. Cílové buňky jsou nejprve odebrány z těla jedince, pak jsou inkubovány s DNA funkčního genu naklonovaného do vektoru. Po začlenění tohoto genu do genomu cílové buňky je tato pomnožena a vnesena zpět do těla jedince. Po provedeném zásahu se studuje charakter transgenních buněk, měří se exprese terapeutických 5

6 genů a teprve ověřené zdravé buňky jsou přeneseny zpět do těla pacienta. Aby byl proces úspěšný, musí být cílové buňky relativně snadné buňky z těla pacienta odebírat a naopak zase vnášet. V počátcích genových terapií se tohoto způsobu používalo jen u těch buněk, které bylo možno z pacienta snadno izolovat, upravit a poté vrátit (např. buňky kostní dřeně nebo hepatocyty). Dnes dokážeme buňky vnášet lokální nebo systémovou injekcí, přenášet v enkapsulované podobě nebo jako tkáně tvořené buňkami osídlujícími nějaké podpůrné lešení. Genová terapie ex vivo je pro pacienta zpravidla bezpečnější, protože nevzniká imunita proti vektorové DNA a rovněž množství toxických látek spojených s transformací je sníženo. V současnosti se jedná o nejčastější způsob provádění genové terapie. Byl aplikován na řadu různých typů buněk, včetně krevních a kmenových buněk, buněk epitelu, svalů a hepatocytů. Základní rozdíl mezi in vivo a ex vivo genovou terapií je znázorněn na obr Obr. 11.3: Genová terapie in vivo a ex vivo In vivo klonovaný gen X + transfer genu Ex vivo selekce a namnožení buněk X + odběr buněk buňky pacienta X - některé buňky X + buňky X + návrat geneticky modifikovaných buněk pacientovi 6

7 11.3. Cíle genové terapie Genovými terapiemi je možno léčit následující typy onemocnění Vrozené poruchy spojené s genetickou deficiencí genového produktu nebo nepřiměřenou expresí genu Nádorová onemocnění, především poruchy biologické funkce protoonkogenů nebo nádorových supresorových, apoptotických a reparačních genů Nemoci imunitního systému jako jsou alergie, záněty a autoimunní choroby Infekční nemoci například způsobené virovým nebo bakteriálním patogenem V současné době probíhají klinické zkoušky genových terapií u následujících onemocnění. Tento výčet ale není úplný, informace o dalších aplikacích se objevují v odborném i populárním tisku prakticky denně. různé typy zhoubných nádorů cystická fibróza familiární hypercholesterolémie Gaucherova choroba deficiente fosforylázy purininových nukleozidů revmatoidní artritida AIDS hemofilie vážná kombinovaná imunodeficience (SCID) deficience α 1 antitrypsinu CGD onemocnění periferních cév Ve světě probíhá již více než různých klinických testů genové terapie. Většinu z nich tvoří aplikace protinádorové; monogenní onemocnění, kterými genové terapie začínaly, tvoří jen asi 8% testů. Přehled o typech genových terapií prováděných v roce 2006 podává Tabulka Převážná většina klinických testů se provádí v USA, Velké Británii a Německu. Geografická distribuce genových terapií v roce 2006 je uvedena v Tabulce

8 Tabulka 11. 1: Genové terapie ve fázi klinických testů v roce Onemocnění Klinické testy na bázi genových terapií Počet Procento Nádorová onemocnění ,0 Kardiovaskulární onemocnění 113 9,0 Monogenní nemoci 104 8,6 Infekční nemoci 81 6,4 Označování genů 50 4,2 Zdraví dobrovolníci 21 1,7 Ostatní 47 3,7 Tabulka 11. 2: Genové terapie ve fázi klinických testů v jednotlivých zemích, stav v roce Onemocnění Klinické testy na bázi genových terapií Počet Procento USA ,0 Velká Británie ,0 Německo 74 5,9 Švýcarsko 42 3,3 Francie 20 1,6 Belgie 19 1,5 Austrálie 17 1,3 Japonsko 16 1,3 Kanada 17 1,3 Itálie 15 1,2 Ostatní státy (včetně ČR) 75 5,9 8

9 Genová terapie nádorů Strategií genové terapie nádorů je zničit nádorové buňky a současně chránit buňky zdravé. Toho lze dosáhnout korekcí genetických mutací spojených s nádorovým fenotypem stimulací protinádorové odpovědi T lymfocytů (imunoterapie) onkolytickými viry, které se replikují v nádorových buňkách a ničí je (viroterapie) využitím systémů enzymatických pro-léčiv, které ničí nádorové buňky po konverzi netoxické sloučeniny na cytotoxický metabolit (tato technologie je popsána v kapitole Úloha metabolismu léčiv v genové terapii) Oprava genetických mutací nachází uplatnění jen v malém počtu případů, protože vývoj nádoru je komplexní proces. Tato strategie se uplatňuje v klinických zkouškách, ve kterých se sleduje nadprodukce tumor supresorových genů p53, MDA-7 a ARF. Byl to právě gen p53, pro který byl v roce 2003 schválen první klinicky celosvětově použitelný lék na bázi genové terapie. Jedná se o přípravek Gencidin, který byl schválen v Číně. Gencidin je rekombinantní retrovirus, který exprimuje standardní formu p53 a používá se k léčbě pacientů, u kterých tento gen nefunguje správně. Genová terapie nádorů se jevila jako velmi slibná, nicméně se ukázalo, že transport terapeutického genu hluboko do nádorové tkáně je proces velmi komplikovaný. Terapie je málo účinná především tam, kde je zapotřebí kontinuální exprese transgenu. Přesto byl přístup využívající oprav genů úspěšně aplikován na nádory prostaty, plic a pankreatu. Imunoterapie spočívající v indukci imunitního systému, jeho zacílení na nádorové buňky a jejich destrukci nebyla příliš úspěšná; exprese je zpravidla nízká, cytotoxické lymfocyty málo avidní k příslušnému antigenu asociovanému s nádorem a nádorové buňky ze své podstaty unikají pozornosti imunitního systému. Klinicky byly testovány systémy exprimující buďto pro-zánětlivé cytokiny (interleukiny IL-2, IL-4 a IL-12), ko-stimulační molekuly (HLA-B7 a antigen LFA-3 lymphocyte function-associated antigen 3) nebo tumor-specifické antigeny jako je mucin-1 a lidský karcinoembryonální antigen. Vektor exprimující transgen, který má stimulovat imunitní odpověď a zajistit dlouhodobou imunitní ochranu, je často injikován přímo do nádoru (obr A). Indukci exprese jednoho nebo více imunostimulačních genů je možné také zajistit ex vivo v izolovaných nádorových buňkách nebo nádorové buněčné linii (obr B). Testují se také možnosti kultivace T lymfocytů nebo buněk kostní dřeně pacienta v přítomnosti nádorového antigenu nebo po jejich transformaci stimulačním genem; tím může dojít k vytvoření klonu buněk, který rozpozná a odstraní nádor poté, co jsou tyto buňky zaneseny do organismu (obr C). Onkolytické viry navozují smrt nádorových buněk replikací, expresí cytotoxických proteinů a lyzí; ostatní buňky těla nechávají nepovšimnuté. K této tzv. viroterapii se nejčastěji používají upravené viry vakcínie, herpes simplex virus I, reovirus, virus Newcastelské nemoci, poliovirus a adenovirus, protože přirozeně atakují nádory a snadno se s nimi manipuluje. Problémem této strategie je skutečnost, že mnoho lidí má přirozené protilátky proti těmto virům, a proto jsou z těla rychle odstraněny, ještě než se začnou úspěšně replikovat. Protože se jedná o lidské viry, je třeba při práci s nimi dodržovat zvláště přísné bezpečnostní předpisy, což výrazně prodražuje klinické testování. Přesto bylo i touto technikou dosaženo určitých úspěchů. 9

10 Obr. 11.4: Imunoterapie nádoru založená na genové expresi. A) Přímá injekce vektoru, který exprimuje imunostimulační molekuly nebo nádorově-specifické antigeny přímo v nádoru. Po uvolnění transgenního produktu jsou aktivovány makrofágy, dendritické buňky, zabíječské buňky a T lymfocyty, které pak putují k nádoru, kde destruují buňky exprimující transgen. B) Buňky izolované z pacienta nebo nádorových buněčných linií jsou kultivovány s vektorem, zabity ozářením a vloženy zpět do pacienta. Buněčné epitopy pobídnou imunitní systém k útoku a odstranění nádorových buněk. C) T lymfocyty a buňky kostní dřeně pacienta jsou kultivovány s vektorem nebo nádorovými antigeny. Zpět do těla pacienta jsou pak přemístěny živé buňky, které napadají nádorové buňky a odstraňují je. A) vektory nádorová tkáň aktivace imunitního systému destrukce nádoru B) vektory aktivace imunitního systému destrukce nádoru nádorové buňky zabité buňky C) vektory aktivace imunitního systému destrukce nádoru imunitní buňky živé buňky 10

11 Genová terapie kardiovaskulárních onemocnění Většina klinických testů kardiovaskulárních onemocnění se zabývá léčbou koronární a periferiální ischemie. Efektivním nástrojem léčby ischemií se zdá být nadprodukce pro-angiogenních faktorů jako je vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF), růstový faktor fibroblastů (FGF) a růstový faktor hepatocytů (HGF). Četnost selhání bypasů koronárních arterií v důsledku restenózy a aterosklerózy lze snížit nadprodukcí endoteliální a indukovatelné syntázy oxidu dusnatého. Nadprodukce genů, které snižují hladinu cholesterolu (apoproteiny ApoA-1 a ApoE, receptory pro LDL a VLDL) byla vyzkoušena při léčbě onemocnění metabolismu lipidů, např. familiární homozygotické hypercholesterolémie nebo deficience ApoE. Žádný z uvedených přístupů ale neměl výrazně lepší efekt v terapii oproti stávajícím metodám léčby Genová terapie monogenních chorob Od genové terapie se očekává, že bude schopna nahradit nefunkční kopii genu funkční variantou a tak zajistit permanentní zvrat patologických procesů. Doposud se to však v žádných klinických zkouškách nepodařilo. Více než třetina probíhajících klinických zkoušek je zaměřena na léčbu cystické fibrózy. K dalším onemocněním, která se testují pro léčbu genovou terapií, patří Hurlerův syndrom, Hunterův syndrom, Huntingtonova chorea, Gaucherova choroba, Wiskott-Aldrichův syndrom, vážná kombinovaná imunodeficience (SCID), Duchenneova muskulární dystrofie, chronická granulomatóza, familiární hypocholesterolémie, deficience adherence leukocytů, hemofilie A a B, mukopolysacharidóza typu IV, deficience lipoprotein-lipázy, aj. Jediná skupina onemocnění, kde bylo dosaženo významného terapeutického úspěchu, jsou vážné kombinované imunodeficience. Příčiny dosavadních neúspěchů spočívají v následujících faktorech: nemáme k dispozici vhodnou techniku pro přenos terapeutických genů mezi hostitelským organismem a vektorem terapeutického genu dochází k nepříznivým interakcím biologie a patologie monogenních onemocnění a cílových orgánů je složitá nejsou k dispozici nástroje umožňující relevantní měření klinické účinnosti genové terapie Největší výzvou při léčbě monogenních onemocnění zůstává indukce genové exprese, která by byla dostačující pro korekci klinického fenotypu, zároveň by nevedla k neuváženým reakcím imunitního systému a minimalizovala by rizika inzerční mutageneze integrativních vektorů v transformované buňce Genová terapie infekčních chorob V současnosti probíhá již více než 100 klinických testů genových terapií infekčních chorob. Velký zájem se soustředí na léčbu AIDS. Většinou se jedná o ex vivo transfer genetického materiálu do autologních T lymfocytů prostřednictvím murine lukemia viru nebo lentiviru. Úspěšné byly laboratorní pokusy, při kterých byly nadprodukovány proteiny, které interferují s replikací viru HIV. K témuž cíli se zaměřují postupy využívající ribozymy, RNA klamné cíle a antimediátorové oligonukleotidy, které se vážou k repetitivním sekvencím genomu HIV. 11

12 První genová terapie schválená v EU Apolipogene tiparvovec (Glybera ) Jedná se o první aplikaci genové terapie schválenou Evropskou lékovou agenturou k použití ve všech zemích EU. Ke schválení došlo v červenci 2012, Evropskou komisí to bylo schváleno v listopadu Přípravek určený k léčbě familiárního deficitu lipoprotein lipázy (lipoprotein lipase deficiency, LPLD). Toto onemocnění se projevuje zvýšenými hladinami chilomikronů, částic (komplexů proteinlipid) přenášejících v krvi některé tuky. Je způsobeno defekty v genu pro lipoprotein lipázu (LPL). LPL zpracovává tuky z potravy. Pokud tohoto enzymu není v těle dost, nebo když nepracuje správně, dochází k dramatickému zvýšení hladin tuku v krvi. Glybera vnáší do těla nemocného funkční kopii genu pro LPL, ze kterého vzniká normálně fungující LPL. Gen je přenášen vektorem na bázi adeno-asociovaného viru serotypu 1, který se váže na receptory svalových buněk. V normálním stavu jsou to právě svalové buňky, které jsou pro distribuci LPL nejdůležitější. Glybera je aplikována jednorázovou sérií intramuskulárních injekcí do nohy viz obr Jak uvádí příbalová informace: Vektor sestává z proteinového obalu odvozeného ze sérotypu 1 adeno-asociovaného viru (AAV1), cytomegalovirového (CMV) promotoru, posttranskripčního regulačního elementu viru hepatitidy sviště lesního a obrácených terminálních repetic odvozených z AAV2. Alipogen tiparvovek je produkován za použití hmyzích buněk a technologie rekombinantních bakulovirů. Obr. 11.5: Aplikace přípravku Glybera FFA = free fatty acids Jednorázová aplikace do svalu nohy Přípravek Glybera byl testován ve třech klinických studiích v Holandsku a Kanadě na celkem 27 pacientech. Z dat získaných v těchto studiích vyplývá, že se koncentrace tuků v krvi po podání Glybery snižuje po 3-12 týdnech po aplikaci. Už jediná dávka má dlouhotrvající účinky. Účinkem LDL exprimované z transgenu dochází k odstraňování chylomikronů. LPLD je dědičné onemocnění, proto je u suspektních jedinců vhodná diagnostika. Protože 12

13 existuje přes 100 různých polymorfismů v genu LPL, které vedou k LPLD, je vhodné celou kódující oblast genu sekvenovat. Protože se jedná o recesívní znak, jsou nemocní pouze jedinci se dvěma nefunkčními alelami. Jedinci s jednou nefunkční alelou jsou přenašeči. Rodiče a děti jedince s LPLD jsou zpravidla přenašeči, kteří nemají syndromy onemocnění. Sourozenci jedince s LPLD mají 25% šanci, že taky onemocní a 50% šanci, že jsou přenašeči. S 25% pravděpodobností ale nesou nepoškozené varianty genu. Více si můžete přečíst na Příbalová informace SÚKL Vektory pro genovou terapii Funkční kopie genu, která má nahradit gen v organismu nefungující, musí být naklonována do vektoru, který je schopen jen transformovat do recipientních buněk bezpečným způsobem. Vektory pro genovou terapii jsou obecně koloidní suspenze sestávající ze složitých molekul s průměrným hydrodynamickým průměrem od 40 do nm. Takové částice jsou ochotně přijímány orgány retikuloendoteliálního systému játry, slezinou, kostní dření a nadledvinkami. Jsou také snadno opsonizovány, tedy obalovány sérovými proteiny jako je komplement a pohlcovány makrofágy v játrech a slezině; to v řádu minut po intravenózní aplikaci. Po aplikaci vektoru musí tento ještě překonat určité bariéry v epitelu. Buňky, které jsou umístěny na povrchu orgánu, jsou často pokryty tlustou mukózní vrstvou, která fyzicky brání kontaktu s buněčnými cíli a obsahuje enzymy, které dokáží vektor rychle degradovat. Buňky pod touto vrstvou jsou často obrvené a vytvářejí pevné spoje, které brání vstupu čehokoli dovnitř. Mnoho vektorů nese na svém povrchu negativní náboj a to taky znesnadňuje interakce s negativně nabitými buňkami. Genový transfer může být usnadněn tím, že je transportní systém pokryt pozitivně nabitými ionty, že použijeme mukolytické reagencie a hypotonické roztoky, které rozbijí pevné spoje a zesílí penetraci buněk vektorem. Poté, co vektor vstoupí do buňky, musí uniknout prostředí endozómů a lysozómů. Některé vektory jsou injikovány s komponentami, které v kyselém endosomálním prostředí nabobtnají a ochrání tak genetický materiál před významnou změnou ph, před rozštěpením enzymy a chrání vektor před předčasným uvolněním. Jiné postupy využívají inaktivovaných virů nebo složek bakterií, živých virů a toxinů. Jakmile je vektor v cytoplasmě, musí se dostat do jádra, kde využije endogenní transkripční aparát k expresi terapeutického transgenu Obecné vlastnosti transgenů Typický transgen sestává z tzv. expresní kazety, což je cdna ohraničená na 5 -konci promotorem a na 3 -konci terminátorem transkripce a polyadenylačním signálem (obr A). Transgen je začleněn do plasmidové DNA nebo rekombinantního viru (přehled v Tabulce č a 11.4). Geny, které souvisí s patogenitou virových vektorů, jsou odstraněny a nahrazeny expresní kazetou; 13

14 reprodukce viru je omezena. U mnoha vektorů zbývají z celého genomu jen dlouhé koncové repetice (LTR), oblasti na 5 - a 3 - konci, které kontrolují transkripci RNA virů nebo převrácené koncové repetice (ITR) řídící replikaci a stabilizaci genomu DNA virů. Sbalovací signál (Ψ) zodpovědný za sbalování viru je rovněž intaktní. Geny pro replikaci poskytuje buněčná linie (obr B). Způsob, jakým budou produkovány rekombinantní viriony je dán biologií výchozího viru. Produkční buňky musí být připraveny tak, aby se sekvence genů zprostředkujících replikaci nebo patogenezi viru nepřekrývaly a nedoplňovaly se sekvencemi genů na virovém genomu. Mohlo by totiž docházet k rekombinaci a vytváření virů, které by byly schopny samostatné replikace. Proto je vhodné testovat nově připravenou várku virionů na přítomnost tzv. replikačně kompetentních virů (RCV), které jsou samozřejmě nežádoucí příměsí. Poté, co jsou viry izolovány z buněčné linie, jsou dále purifikovány, kvantifikovány anebo titrovány. Původně se virové částice separovaly od buněčných proteinů ultracentrifugací v hustotním gradientu. Tato metoda je ale pracná, nesnadno se provádí ve velkých objemech a snižuje efektivní titr virionů, protože dochází k rozbíjení jejich struktur. V současnosti je vhodnější použít k purifikaci chromatografie, která umožňuje získat velká množství vysoce koncentrovaných virových částic, které jsou vhodné k humánní terapii. Tabulka 11. 3: Vektory, které se využívají v klinických zkouškách genové terapie. Vektor Klinické zkoušky genové terapie (stav v roce 2006) Počet Podíl (%) Adenovirus Retrovirus Plasmidová DNA Lipofekce 99 7,9 Virus vakcínie 88 7,0 Poxvirus 85 6,8 Adeno-asociovaný virus 46 3,7 Herpes simplex virus 43 3,4 RNA transfer 16 1,3 Další způsoby 31 2,4 Neznámá metoda 36 2,9 14

15 Obr. 11.6: Obecné schéma transgenu a jeho přenosu A) Expresní kazeta transgenu. Je ohraničena promotorem a polyadenylačním signálem. Může být klonována přímo do plasmidu a přímo použita pro transfer genu nebo může být klonována do plasmidu, který obsahuje virové elementy, které zajišťují produkci rekombinantních virů v produkční/sbalovací buněčné linii. B) Produkční/sbalovací buněčná linie. Buněčná linie je vytvořena stabilní transfekcí buněk plasmidem, který obsahuje geny nezbytné pro replikaci viru. Konstrukt pak často obsahuje pouze tzv. sbalovací signál Ψ a expresní kazetu ohraničenou virovými sekvencemi ITR/LTR. Geny odpovědné za virovou infekci jsou z konstruktu odstraněny. Po transfekci je v buňce produkováno velké množství genomů vektoru. Ty jsou exportovány z jádra do cytoplasmy, kde interagují s virovými proteiny vyrobenými buňkou. Sbalovací signál zahájí sbalování virových částic. Kompletní virové částice se pak uvolní z buňky v závislosti na mechanismu, který je řízen vektorem. A intron polyadenylační místo 5 3 promotor transgen B ITR/LTR Ψ ITR/LTR Kompletní virový genom replikace patogenita replikační konstrukt konstrukt s vektorem Ψ produkční/sbalovací buňka virové genomy jádro virové kapsidy 15

16 I vzhledem k široké plejádě onemocnění, která jsou potenciálně léčitelná genovou terapií, neexistuje jediný univerzální vektor použitelný pro všechny potenciální aplikace. Při výběru vhodného vektoru je třeba sledovat následující parametry velikost transgenních kazet efektivitu přenosu do terapeutického cíle (schopnost infikovat dělící se nebo nedělící se buňky, vhodné receptory na cílových buňkách) délku trvání genové exprese (dlouhodobá versus přechodná, vektory integrativní versus neintegrativní) má-li jít o indukovatelnou nebo konstitutivní expresi maximální úroveň imunitní odpovědi vyvolané vektorem a úroveň toxicity akceptovatelné hostitelem požadavky na purifikaci vektoru a dostupnost produkce ve velkých objemech způsob a jednoduchost podávání terapie schopnost vektoru chránit genetický materiál robustnost a stabilita vektorového systému Tabulka 11. 4: Charakteristické vlastnosti vektorů pro genové terapie. Retrovirus Lentivirus Adenovirus Adeno-asociovaný virus Genetický materiál Velikost genomu Klonovací kapacita Forma genomu RNA RNA dsdna ssdna 7-11 kb 8 kb 36 kb 4,7 kb 8 kb 8 kb 7 kb*, 35kb** < 5 kb Integrovaná Integrovaná Episomální Stabilní/episomální Průměr (Nm) Tropismus Jen dělící se buňky Široký, dělící se i nedělící se buňky Široký, dělící se i nedělící se buňky Široký, nevhodný pro hematopoetické buňky Exprese virových proteinů NE ANO/NE ANO*/NE** NE 16

17 Tabulka 11. 4: pokračování Retrovirus Lentivirus Adenovirus Adeno-asociovaný virus Exprese transgenu Pomalá, konstitutivní Pomalá, konstitutivní Rychlá, přechodná Průměrná, konstitutivní, přechodná Produkce ve velkých objemech Metoda transformace Typický výtěžek (virus/ml) Jednoduchá Složitá Jednoduchá*/složitá** Průměrná Ex vivo Ex vivo Ex/in vivo Ex/in vivo < 10 8 < 10 7 < < Pre-existující imunita Nepravděpodobná Pravděpodobná, po vstupu ANO ANO Imunogennost Nízká Nízká Vysoká Průměrná Potenciální patogenicita Nízká Vysoká Nízká Žádná Bezpečnost Inzerční mutageneze Inzerční mutageneze Potenciálně zánětlivá reakce Krátkodobě ne, dlouhodobě není známo Fyzikální stabilita Slabá Slabá Značná Vysoká * první generace, replikačně deficientní viry ** adenoviry závislé na pomocném viru 17

18 Vektory na bázi virů Virové vektory jsou v současnosti nejefektivnější transportní systémy, protože přirozenou cestou vstupují do buňky a překonávají buněčnou obranu. Používají se v přibližně 70% klinických testů (Tab ). Nejvíce se používají vektory na bázi retrovirů, adenovirů a adeno-asociovaného viru (Tab ). Výroba virového vektoru pro účely genové terapie obecně sestává z těchto kroků: 1) Propagace viru ve vhodné buněčné linii savčích buněk 2) Izolace viru, jeho zkoncentrování a purifikace 3) Charakterizace výsledného virového izolátu Na obr je uvedena příprava vektoru na bázi adenoviru, u dalších typů vektorů je schéma podobné. Obr. 11.7: Velkoobjemová příprava vektoru na bázi adenoviru Příprava buněčné kultury (bioreaktor pro živočišné buňky) infekce vektorem Propagace vektoru Lyze buněk (homogenizace) Sběr infikovaných buněk (filtrace/centrifugace) Čištění virionů (filtrace) Štěpení DNA Koncentrace (ultrafiltrace) Inaktivace potenciálních kontaminujících virů (rozpouštědlo/detergent) Chromatografická purifikace (iontoměničová chromatografie a gelová filtrace) 18 Charakterizace a plnění

19 K propagaci virionů v živočišných buňkách se používají bioreaktory pro kultivaci živočišných buněk o objemu do 100 litrů. Purifikované vektory lze uchovávat v chladu nebo zmrazené po dobu minimálně 2 roky. Vektory na bázi retrovirů Retroviry mají průměr nm a obsahují dvě kopie jednořetězcové ssrna o délce přibližně 7-11 kb. Uvnitř kapsidu jsou tyto ssrna asociovány se zpětnou transkriptázou, integrázou a proteázou. Vše je obaleno proteiny nukleokapsidu a uzavřeno v kapsidové matrix, která tvoří jádro retrovirových částic. Vnější obal tvoří membrána pocházející z hostitelské buňky; sestává z proteinů a lipidů. Uvnitř této lipidové dvojvrstvy jsou trans-membránové a povrchové glykolipidy (obr. 11.8). Obr. 11.8: Struktura retroviru proteáza ssrna zpětná transkriptáza integráza nukleokapsid transmembránové glykolipidy kapsidová matrix povrchové glykolipidy membrána Retroviry můžeme v zásadě rozdělit podle stupně složitosti na dvě skupiny. Jednoduché retroviry obsahují tři hlavní geny gag (kóduje protein virového kapsidu), pol (kóduje zpětnou transkriptázu) a env (kóduje virový obalový protein). Složité retroviry, jako je např. lentivirus obsahují geny pro replikaci a překonání imunitního systému hostitelské buňky (obr. 11.9). Na obou koncích retrovirového genomu jsou LTR sekvence. Součástí LTR sekvence je promotor, zesilovač transkripce a sekvence zodpovědné za integraci DNA do hostitelského genomu. Bezprostředně u 5 LTR sekvence leží sekvence ψ, která je zodpovědná za sbalování RNA do virového kapsidu. Po vstupu do hostitelské buňky je virová RNA přepsána do dsdna a v této podobě je integrována do genomu hostitelské buňky. Ve formě proviru pak retroviry setrvávají i několik let. Nicméně i geny retroviru integrované do hostitelského genomu jsou transkribovány a jejich translací vznikají proteiny, které tvoří nové kapsidy. Do kapsidů jsou v cytoplasmě integrovány replikované molekuly virové ssrna. Nově vzniklé virové částice vystupují přes membránu (a přitom se jí obalí) do vnějšího prostředí a napadají další buňky. 19

20 vpr vpu Genové terapie Obr. 11.9: Struktura genomu retrovirů a genomu retrovirového vektoru Genom jednoduchého retroviru LTR ψ gag pol env LTR Genom složitého retroviru LTR ψ gag pol vif env nef LTR tat rev Genom retrovirového vektoru terapeutický gen LTR ψ LTR Retroviry mají řadu vlastností, pro které jsou vhodné k uskutečnění přenosu terapeutických genů (Tab ). Jejich klonovací kapacita je kolem 8 kbp. Při konstrukci vektorů na bázi retrovirů jsou nahrazovány endogenní virové geny zodpovědné za normální replikaci viru za exogenní terapeutické geny (Obr. 11.9). Tato náhrada způsobí, že se výsledný vektor nemůže replikovat. Zralé virové částice jsou produkovány v tzv. sbalovacích buňkách (producing/packing cells). Tyto rekombinantní buňky obsahují strukturní geny gag, pol a env, a proto v nich mohou vznikat kompletní virové částice, které nesou terapeutický gen, ale nejsou schopny se replikovat. Retrovirové vektory jsou různým způsobem upravovány. Některé nesou gen gag, což vede k produkci defektních částic, kterých ale vzniká mnohem více než standardních virionů. Jinou modifikací je vnesení silných promotorů před terapeutický gen. Většina retrovirových vektorů je založena na viru MoMuLV (Moloney murine leukaemia virus). Exprese terapeutického genu, který byl přenesen retroviry, jsou stabilní a dlouhodobé. Je to dáno tím, že se retroviry integrují do hostitelského genomu. Retrovirové vektory je možné podrobit procesu tzv. pseudotypizace, což je situace, kdy jsou povrchové glykoproteiny nahrazeny jinými pocházejícími z nepříbuzných virů (např. viru vezikulární stomatitidy, viru Ebola) a tím je změněno 20

Co je to genová terapie?

Co je to genová terapie? Obsah přednášky 1. Definice genové terapie 2. Typy a strategie genové terapie 3. Principy genového přenosu 4. Základní technologie genové terapie 5. Způsoby přenosu genů 6. Příklady využití genové terapie

Více

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových

Více

Vakcíny z nádorových buněk

Vakcíny z nádorových buněk Protinádorové terapeutické vakcíny Vakcíny z nádorových buněk V. Vonka, ÚHKT, Praha Výhody vakcín z nádorových buněk 1.Nabízejí imunitnímu systému pacienta celé spektrum nádorových antigenů. 2. Jejich

Více

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Brno, 17.5.2011 Izidor (Easy Door) Osnova přednášky 1. Proč nás rakovina tolik zajímá?

Více

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským

Více

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_04_BI2 OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Základní znaky: není vrozená specificky rozpoznává cizorodé látky ( antigeny) vyznačuje se

Více

Genové terapie po 20 letech = více otázek než odpovědí

Genové terapie po 20 letech = více otázek než odpovědí Genové terapie po 20 letech = více otázek než odpovědí Jiří Heřmánek Genzyme 25.11.2008 Disclosure statement Ač vzděláním biochemik, nejsem odborník na genové terapie, tzn. považujte mne prosím za poučeného

Více

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE TRANSPLANTAČNÍ IMUNITA Transplantace je přenos buněk, tkáně nebo orgánu z jedné části těla na jinou nebo z jednoho jedince na jiného. Transplantační reakce je dána genetickými rozdíly mezi dárcem a příjemcem.

Více

Obsah. Seznam zkratek... 15. Předmluva k 5. vydání... 21

Obsah. Seznam zkratek... 15. Předmluva k 5. vydání... 21 Obsah Seznam zkratek... 15 Předmluva k 5. vydání... 21 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 23 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 23 1.2 Antigeny... 23 1.3 Druhy imunitních mechanismů...

Více

Apoptóza. Veronika Žižková. Ústav klinické a molekulární patologie a Laboratoř molekulární patologie

Apoptóza. Veronika Žižková. Ústav klinické a molekulární patologie a Laboratoř molekulární patologie Apoptóza Veronika Žižková Ústav klinické a molekulární patologie a Laboratoř molekulární patologie Apoptóza Úvod Apoptóza vs nekróza Role apoptózy v organismu Mechanismus apoptózy Metody detekce Úvod -

Více

Buněčné jádro a viry

Buněčné jádro a viry Buněčné jádro a viry Struktura virionu Obal kapsida strukturni proteiny povrchove glykoproteiny interakce s receptorem na povrchu buňky uvnitř nukleocore (ribo )nukleova kyselina, virove proteiny Lokalizace

Více

Úloha protein-nekódujících transkriptů ve virulenci patogenních bakterií

Úloha protein-nekódujících transkriptů ve virulenci patogenních bakterií Téma bakalářské práce: Úloha protein-nekódujících transkriptů ve virulenci patogenních bakterií Nové odvětví molekulární biologie se zabývá RNA molekulami, které se nepřekládají do proteinů, ale slouží

Více

Kapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce

Kapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce Kapitola III Poruchy mechanizmů imunity buňka imunitního systému a infekce Imunitní systém Zásadně nutný pro přežití Nezastupitelná úloha v obraně proti infekcím Poruchy imunitního systému při rozvoji

Více

Proč nemáme vakcínu proti HIV-1?

Proč nemáme vakcínu proti HIV-1? UAB THE UNIVERSITY OF ALABAMA AT BIRMINGHAM UAB Proč nemáme vakcínu proti HIV-1? Jiří Městecký Department of Microbiology University of Alabama at Birmingham USA Pandemie HIV/AIDS 1983 2004 2010 2020 Popsání

Více

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím Imunodeficience. Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím Základní rozdělení imunodeficiencí Primární (obvykle vrozené) Poruchy genů kódujících

Více

Urychlení úpravy krvetvorby poškozené cytostatickou terapií (5-fluorouracil a cisplatina) p.o. aplikací IMUNORu

Urychlení úpravy krvetvorby poškozené cytostatickou terapií (5-fluorouracil a cisplatina) p.o. aplikací IMUNORu Urychlení úpravy krvetvorby poškozené cytostatickou terapií (5-fluorouracil a cisplatina) p.o. aplikací IMUNORu Úvod Myelosuprese (poškození krvetvorby) patří mezi nejčastější vedlejší účinky chemoterapie.

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním

Více

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie 1 Lochmanová A., 2 Olbrechtová L., 2 Kolčáková J., 2 Zjevíková A. 1 OIA ZÚ Ostrava 2 klinika infekčních nemocí, FN Ostrava HIV infekce onemocnění s

Více

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743. Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo. Biologie 1 Nebuněční viry.

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743. Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo. Biologie 1 Nebuněční viry. Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Název školy Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor Mgr. Martin Hnilo Tematická oblast Biologie 1 Nebuněční viry. Ročník 1. Datum tvorby 10.10.2012 Anotace Pracovní

Více

Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1

Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1 Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1 1 Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha 2 Všeobecná fakultní nemocnice, Praha MDS Myelodysplastický syndrom (MDS) je heterogenní

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován

Více

AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny

AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny eukaryontní gen v genomové DNA promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4 kódující oblast introny primární transkript (hnrna, pre-mrna) postranskripční úpravy (vznik maturované mrna) syntéza čepičky AUG vyštěpení

Více

Speciace neboli vznik druhů. KBI/GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Speciace neboli vznik druhů. KBI/GENE Mgr. Zbyněk Houdek Speciace neboli vznik druhů KBI/GENE Mgr. Zbyněk Houdek Co je to druh? Druh skupina org., které mají společné určité znaky. V klasické taxonomii se jedná pouze o fenotypové znaky. V evoluční g. je druh

Více

Veronika Janů Šárka Kopelentová Petr Kučera. Oddělení alergologie a klinické imunologie FNKV Praha

Veronika Janů Šárka Kopelentová Petr Kučera. Oddělení alergologie a klinické imunologie FNKV Praha Veronika Janů Šárka Kopelentová Petr Kučera Oddělení alergologie a klinické imunologie FNKV Praha interakce antigenu s protilátkou probíhá pouze v místech epitopů Jeden antigen může na svém povrchu nést

Více

Funkce imunitního systému

Funkce imunitního systému Téma: 22.11.2010 Imunita specifická nespecifická,, humoráln lní a buněč ěčná Mgr. Michaela Karafiátová IMUNITA je soubor vrozených a získaných mechanismů, které zajišťují obranyschopnost (rezistenci) jedince

Více

HIV (z klinického pohledu)

HIV (z klinického pohledu) HIV (z klinického pohledu) David Jilich HIV centrum, Nemocnice Na Bulovce, Praha 11.12. 2014 Vývoj situace ve světě Changes in incidance rate 2001 to 2009 zdroj: UNAIDS Zákadní charakteristika virová infekce

Více

Molekulární biotechnologie č.8. Produkce heterologního proteinu v eukaryontních buňkách

Molekulární biotechnologie č.8. Produkce heterologního proteinu v eukaryontních buňkách Molekulární biotechnologie č.8 Produkce heterologního proteinu v eukaryontních buňkách Eukaryontní buňky se využívají v případě, když Eukaryontní proteiny syntetizované v baktériích postrádají biologickou

Více

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda

Více

NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY

NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 11.3.2011 Mgr.Petra Siřínková Rozdělení živé přírody 1.nadříše.PROKARYOTA 1.říše:Nebuněční

Více

Program na podporu zdravotnického aplikovaného výzkumu na léta 2015 2022

Program na podporu zdravotnického aplikovaného výzkumu na léta 2015 2022 Program na podporu zdravotnického aplikovaného výzkumu na léta 2015 2022 Ukončení příjmů projektů: 30. 6. 2015 Délka trvání řešení projektů: 45 měsíců Místo realizace: Celá ČR Oblast působení: Výzkum a

Více

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky NÁDOROVÁ IMUNOLOGIE Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky NÁDOROVÁ IMUNOLOGIE Vztahy mezi imunitním

Více

Advanced Therapies Products Produkty Moderní terapie a výrobní laboratoře. Barbara Kubešová

Advanced Therapies Products Produkty Moderní terapie a výrobní laboratoře. Barbara Kubešová Advanced Therapies Products Produkty Moderní terapie a výrobní laboratoře Barbara Kubešová Národní Tkáňové Centrum, a.s. vyvíjí a vyrábí léčivé přípravky pro Advancedtherapiesa zpracovává tkáně a buňky

Více

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Prezentace navazuje na základnz kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve Rozšiřuje témata: Proteiny přehled pro fyziologii

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován

Více

ONKOGENETIKA. Spojuje: - lékařskou genetiku. - buněčnou biologii. - molekulární biologii. - cytogenetiku. - virologii

ONKOGENETIKA. Spojuje: - lékařskou genetiku. - buněčnou biologii. - molekulární biologii. - cytogenetiku. - virologii ONKOGENETIKA Spojuje: - lékařskou genetiku - buněčnou biologii - molekulární biologii - cytogenetiku - virologii Důležitost spolupráce různých specialistů při detekci hereditárních forem nádorů - (onkologů,internistů,chirurgů,kožních

Více

doc. RNDr. Milan Bartoš, Ph.D.

doc. RNDr. Milan Bartoš, Ph.D. doc. RNDr. Milan Bartoš, Ph.D. Konference Klonování a geneticky modifikované organismy Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 7. května 2015, Praha Výroba léků rekombinantních léčiv Výroba diagnostických

Více

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě PROTILÁTKY Specifické rozpoznání v imunitním systému zprostředkují speciální proteinové molekuly jediné, které nejsou vytvářeny podle genetické matrice, ale nahodilým přeskupováním genových segmentů Variabilita

Více

PNEUMOKOKOVÉ INFEKCE A MOŽNOSTI PREVENCE aneb CO MŮŽE ZPŮSOBIT PNEUMOKOK

PNEUMOKOKOVÉ INFEKCE A MOŽNOSTI PREVENCE aneb CO MŮŽE ZPŮSOBIT PNEUMOKOK PNEUMOKOKOVÉ INFEKCE A MOŽNOSTI PREVENCE aneb CO MŮŽE ZPŮSOBIT PNEUMOKOK Očkování! Nejvýznamnější možnost prevence infekčních chorob! Lepší infekční chorobě předcházet než ji léčit! Významný objev v medicíně,

Více

Exprese rekombinantních proteinů

Exprese rekombinantních proteinů Exprese rekombinantních proteinů Exprese rekombinantních proteinů je proces, při kterém můžeme pomocí různých expresních systémů vytvořit protein odvozený od konkrétního genu, nebo části genu. Tento protein

Více

Antivirotika. Včetně léčby AIDS

Antivirotika. Včetně léčby AIDS Antivirotika Včetně léčby AIDS Antivirová chemoterapeutika =látky potlačující virové onemocnění Virocidní látky přímo inaktivují virus (málopole neorané) Virostatické látky inhibují virový cyklus na buněčné

Více

Vývoj nových léčiv. Preklinický výzkum Klinický výzkum

Vývoj nových léčiv. Preklinický výzkum Klinický výzkum Vývoj nových léčiv Preklinický výzkum Klinický výzkum Úvod Léčivo = nejprověřenější potravina vstupující do organismu Ideální léčivo kvalitní, účinné, bezpečné a dostupné Financování výzkumu léčiv souvislost

Více

Zdrojem je mrna. mrna. zpětná transkriptáza. jednořetězcová DNA. DNA polymeráza. cdna

Zdrojem je mrna. mrna. zpětná transkriptáza. jednořetězcová DNA. DNA polymeráza. cdna Obsah přednášky 1) Klonování složených eukaryotických genů 2) Úprava rekombinantních genů 3) Produkce rekombinantních proteinů v expresních systémech 4) Promotory 5) Vektory 6) Reportérové geny Zdrojem

Více

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět Veřejné zdravotnictví Doporučená literatura Jílek : Základy imunologie, Anyway s.r.o., 2002 Stites : Základní a klinická imunologie,

Více

Dědičnost vázaná na X chromosom

Dědičnost vázaná na X chromosom 12 Dědičnost vázaná na X chromosom EuroGentest - Volně přístupné webové stránky s informacemi o genetickém vyšetření (v angličtině). www.eurogentest.org Orphanet - Volně přístupné webové stránky s informacemi

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0527

CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice

Více

Stárnutí organismu Fyziologické hodnoty odchylky během stárnutí

Stárnutí organismu Fyziologické hodnoty odchylky během stárnutí Stárnutí organismu Stárnutí organismu Fyziologické hodnoty odchylky během stárnutí poklesy funkcí se liší mezi orgánovými systémy Některé projevy stárnutí ovlivňuje výživa Diagnostické metody odlišují

Více

Aktivní buněčná imunoterapie v léčbě nádorových onemocnění

Aktivní buněčná imunoterapie v léčbě nádorových onemocnění Aktivní buněčná imunoterapie v léčbě nádorových onemocnění Vývoj léčivých přípravků 2 Představení společnosti SOTIO je česká biotechnologická společnost vyvíjející nové léčivé přípravky zaměřené na léčbu

Více

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Buňky, tkáně, orgány, soustavy Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma

Více

Patogeneze infekcí herpetickými viry u imunodeficientních pacientů. K.Roubalová, NRL pro herpetické viry, SZÚ, Praha

Patogeneze infekcí herpetickými viry u imunodeficientních pacientů. K.Roubalová, NRL pro herpetické viry, SZÚ, Praha Patogeneze infekcí herpetickými viry u imunodeficientních pacientů K.Roubalová, NRL pro herpetické viry, SZÚ, Praha Herpetické viry u imunokompetentních hostitelů Rovnovážný stav mezi virem a hostitelem

Více

Biologická léčiva. Co jsou to biosimilars a jak se vyrábějí. Michal Hojný

Biologická léčiva. Co jsou to biosimilars a jak se vyrábějí. Michal Hojný Biologická léčiva Co jsou to biosimilars a jak se vyrábějí Michal Hojný Zadání Jsou to opravdu generické kopie originálů? Jsou tam nějaká nebezpečí při výrobě? Jsou ty léky úplně stejné? Jak těžké je vyrobit

Více

Genové vakcíny ( Gene Vaccines)

Genové vakcíny ( Gene Vaccines) 1 Studijní materiál důchodce č. 179 Listopad 2003 Genové vakcíny ( Gene Vaccines) Srivastava I.K., Liu Margaret A. Ann Intern Med, Vol. 138, 2003, č. 7, s. 550 557 Volně přeložil a zkrátil MUDr. Vladimír

Více

Magnetické částice, izolace a detekce chřipky (hemaglutininu)

Magnetické částice, izolace a detekce chřipky (hemaglutininu) Název: Magnetické částice, izolace a detekce chřipky (hemaglutininu) Školitel: Ludmila Krejčová, MVDr. Datum: 7.11. 2013 Reg.č.projektu: CZ.1.07/2.4.00/31.0023 Název projektu: Partnerská síť centra excelentního

Více

Tematické okruhy k SZZ v bakalářském studijním oboru Zdravotní laborant bakalářského studijního programu B5345 Specializace ve zdravotnictví

Tematické okruhy k SZZ v bakalářském studijním oboru Zdravotní laborant bakalářského studijního programu B5345 Specializace ve zdravotnictví Tematické okruhy k SZZ v bakalářském studijním oboru Zdravotní laborant bakalářského studijního programu B5345 Specializace ve zdravotnictví Dle čl. 7 odst. 2 Směrnice děkana pro realizaci bakalářských

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním

Více

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ REGULACE APOPTÓZY 1 VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ Příklad: Regulace apoptózy: protein p53 je klíčová molekula regulace buněčného cyklu a regulace apoptózy Onemocnění: více než polovina (70-75%) nádorů

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Téma / kapitola Mendelova 2. stupeň Základní Zdravověda

Více

VÝZNAM NĚKTERÝCH FAKTORŮ PREANALYTICKÉ FÁZE V MOLEKULÁRNÍ BIOLOGII

VÝZNAM NĚKTERÝCH FAKTORŮ PREANALYTICKÉ FÁZE V MOLEKULÁRNÍ BIOLOGII VÝZNAM NĚKTERÝCH FAKTORŮ PREANALYTICKÉ FÁZE V MOLEKULÁRNÍ BIOLOGII Plíšková L., Hrochová K., Kutová R. Ústav klinické biochemie a diagnostiky FN Hradec Králové PREANALYTICKÁ FÁZE V MOLEKULÁRNÍ BIOLOGII

Více

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ FUNKCE PROTEINŮ 1 VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ Příklad: protein: dystrofin onemocnění: Duchenneova svalová dystrofie 2 3 4 FUNKCE PROTEINŮ: 1. Vztah struktury a funkce proteinů 2. Rodiny proteinů

Více

tky proti annexinu V Protilátky u trombofilních stavů u opakovaných těhotenských ztrát 2003 By Default! Slide 1

tky proti annexinu V Protilátky u trombofilních stavů u opakovaných těhotenských ztrát 2003 By Default! Slide 1 Slide 1 Protilátky tky proti annexinu V u systémových onemocnění pojiva u trombofilních stavů u opakovaných těhotenských ztrát VFN 24.4.2007 Slide 2 ANNEXINY Annexiny jsou proteiny, společnou vlastností

Více

Virus Epsteina a Barrové

Virus Epsteina a Barrové Virus Epsteina a Barrové EBV RNDr K.Roubalová NRL pro herpetické viry EBV - hostitelské buňky RECEPTOR: CD21 CR2 Receptor pro C3d složku komplementu Přítomen na B-lymfocytech některých T-lymfocytech Latentní

Více

Virová hepatitida typu C možnost vakcinace (Hepatitis C vaccine : supply and demand)

Virová hepatitida typu C možnost vakcinace (Hepatitis C vaccine : supply and demand) 1 Studijní materiál speciál č. 64 Listopad 2008 Virová hepatitida typu C možnost vakcinace (Hepatitis C vaccine : supply and demand) Strickland G.T., El-Kamary S.S., Klenerman P., Nicosia A.. Lancet Infect.

Více

Mimotělní oplození. léčebně řeší stavy, kdy:

Mimotělní oplození. léčebně řeší stavy, kdy: VÝZNAM VYŠETŘENÍ REPRODUKČNÍ IMUNITY PRO IVF-ET Jindřich Madar pracoviště reprodukční imunologie Ústavu pro péči o matku a dítě Praha Podolí Metoda mimotělního oplození s následným přenosem embrya do dělohy

Více

BAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.

BAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc. BAKTERIÁLNÍ GENETIKA Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc. -dědičnost u baktérií principiálně stejná jako u komplexnějších organismů -genom haploidní a značně menší Bakteriální genom

Více

Lipidy. RNDr. Bohuslava Trnková ÚKBLD 1.LF UK. ls 1

Lipidy. RNDr. Bohuslava Trnková ÚKBLD 1.LF UK. ls 1 Lipidy RNDr. Bohuslava Trnková ÚKBLD 1.LF UK ls 1 Lipidy estery vyšších mastných kyselin a alkoholů (příp. jejich derivátů) lipidy jednoduché = acylglyceroly (tuky a vosky) lipidy složené = fosfoacylglyceroly,

Více

Potřebné genetické testy pro výzkum a jejich dostupnost, spolupráce s neurology Taťána Maříková. Parent projekt. Praha 19.2.2009

Potřebné genetické testy pro výzkum a jejich dostupnost, spolupráce s neurology Taťána Maříková. Parent projekt. Praha 19.2.2009 Potřebné genetické testy pro výzkum a jejich dostupnost, spolupráce s neurology Taťána Maříková Parent projekt Praha 19.2.2009 Diagnostika MD její vývoj 1981-1986: zdokonalování diferenciální diagnostiky

Více

Interpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů. K.Roubalová

Interpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů. K.Roubalová Interpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů K.Roubalová Specifické vlastnosti herpetických virů ovlivňují protilátkovou odpověď Latence a celoživotní nosičství Schopnost reaktivace,

Více

Nemoc a její příčiny

Nemoc a její příčiny Nemoc a její příčiny Definice zdraví a nemoc zdraví stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody s harmonickým průběhem vitálních procesů nemoc porucha zdraví poškození určitého počtu bb. (bb. reagují

Více

Název: Viry. Autor: PaedDr. Pavel Svoboda. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie

Název: Viry. Autor: PaedDr. Pavel Svoboda. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie Název: Viry Výukové materiály Autor: PaedDr. Pavel Svoboda Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie Ročník: 2. (1. vyššího gymnázia) Tematický

Více

V roce 1981 byly v USA poprvé popsány příznaky nového onemocnění, které později dostalo jméno AIDS /Acquired Immune Deficiency Syndrome/ neboli

V roce 1981 byly v USA poprvé popsány příznaky nového onemocnění, které později dostalo jméno AIDS /Acquired Immune Deficiency Syndrome/ neboli Lenka Klimešová V roce 1981 byly v USA poprvé popsány příznaky nového onemocnění, které později dostalo jméno AIDS /Acquired Immune Deficiency Syndrome/ neboli Syndrom získaného imunodeficitu. V roce 1983

Více

Bezpečnostně právní akademie Brno

Bezpečnostně právní akademie Brno Bezpečnostně právní akademie Brno Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0036 Název projektu: Inovace a individualizace výuky Autor: Mgr. Eva Hrobařová Název materiálu: Nemoci imunitního systému Označení materiálu:

Více

VLIV ÚČINNÉ LÁTKY CYTOPROTECT NA RŮST SYNGENNÍCH NÁDORŮ U INBREDNÍCH MYŠÍ

VLIV ÚČINNÉ LÁTKY CYTOPROTECT NA RŮST SYNGENNÍCH NÁDORŮ U INBREDNÍCH MYŠÍ RCD s.r.o. Americká 632 252 29 Dobřichovice IČO: 470525511 VLIV ÚČINNÉ LÁTKY CYTOPROTECT NA RŮST SYNGENNÍCH NÁDORŮ U INBREDNÍCH MYŠÍ Řídící pracovník studie: RNDr. Pavla Poučková, CSc Vedoucí pokusu: RNDr.

Více

IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN

IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN ZÁKLADNÍ ÚKOLY IMUNITNÍHO SYSTÉMU: - OBRANA PROTI PATOGENŮM - ODSTRAŇOVÁNÍ ABNOMÁLNÍCH BUNĚK (NÁDOROVÝCH, POŠKOZENÝCH ) BUŇKY IMUNITNÍHO

Více

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry

Více

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen 2010 12:07

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen 2010 12:07 Krev je součástí vnitřního prostředí organizmu, je hlavní mimobuněčnou tekutinou. Zajišťuje životní pochody v buňkách, účastní se pochodů, jež vytvářejí a udržují stálé vnitřní prostředí v organizmu, přímo

Více

Výroba normálních a abnormálně dlouhých huntingtinů je řízena odlišným způsobem. Našli jsme novou cestu, jak udržet buňky při HCH zdravé?

Výroba normálních a abnormálně dlouhých huntingtinů je řízena odlišným způsobem. Našli jsme novou cestu, jak udržet buňky při HCH zdravé? Novinky ve výzkumu Huntingtonovy nemoci. Ve srozumitelném jazyce. Napsáno vědci. Určeno široké huntingtonské veřejnosti. Potíže s translací? Nový pohled na výrobu proteinů, které způsobují Huntingtonovu

Více

Cytomegalovirus. RNDr K.Roubalová CSc. NRL pro herpetické viry

Cytomegalovirus. RNDr K.Roubalová CSc. NRL pro herpetické viry Cytomegalovirus RNDr K.Roubalová CSc. NRL pro herpetické viry Lidský cytomegalovirus Β-herpesviridae, největší HV, cca 200 genů Příbuzné viry: myší, krysí, opičí, morčecí Kosmopolitní rozšíření, vysoká

Více

Imunologie krevní skupiny 109.3059

Imunologie krevní skupiny 109.3059 Imunologie krevní skupiny 109.3059 Strana 1 z 22 SIMULAČNÍ SOUPRAVA PRO AB0 & Rh TYPIZACI KRVE Strana 2 z 22 SOMERSET educational (Pty) LTD SIMULOVANÉ SOUPRAVY PRO STANOVENÍ KREVNÍ SKUPINY AB0 a Rh FAKTORU

Více

Souhrn údajů o přípravku

Souhrn údajů o přípravku Souhrn údajů o přípravku 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Luivac 2. KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Léčivá látka: 1 tableta obsahuje 3 mg Lysatum bacteriale mixtum ex min. 1x10 9 bakterií z každého následujícího

Více

PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH DĚTÍ

PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH DĚTÍ OČKOVÁNÍ PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH DĚTÍ Jitka Škovránková Dětské očkovací centrum FN Motol Ve světě se doporučuje stejně očkovat nezralé jako zralé děti, přestože existují kvalitativní i kvantitativní rozdíly

Více

Vývoj stanovení lipoproteinu(a)

Vývoj stanovení lipoproteinu(a) Vývoj stanovení lipoproteinu(a) M. Beňovská, D. Bučková OKB Fakultní nemocnice Brno Katedra laborat. metod LF MU Lipoprotein(a) 1. Obecná charakteristika 2. Doporučení 3. Vývoj stanovení na OKB FN Brno

Více

amiliární hypercholesterolemie

amiliární hypercholesterolemie Prof. MUDr. Jaroslav Masopust, DrSc. Univerzita Karlova v Praze, 2. Lékaøská fakulta, Ústav klinické biochemie a patobiochemie amiliární hypercholesterolemie Úvod amiliární hypercholesterolemie ( H) je

Více

Transplantace ledvin. Vítejte na našem dialyzačním středisku

Transplantace ledvin. Vítejte na našem dialyzačním středisku Transplantace ledvin Vítejte na našem dialyzačním středisku Proč se provádí transplantace ledvin? Úspěšná transplantace je jediným řešením, jak se po selhání ledvin zbavit potřeby dialýzy. Po transplantaci

Více

Aktivní B12 (Holotranskobalamin) pokrok v diagnostice deficitu vitaminu B12

Aktivní B12 (Holotranskobalamin) pokrok v diagnostice deficitu vitaminu B12 Aktivní B12 (Holotranskobalamin) pokrok v diagnostice deficitu vitaminu B12 Firma Abbott Laboratories nabízí na imunoanalytických systémech ARCHITECT test ke stanovení biologicky aktivní části vitaminu

Více

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU sp.zn.: sukls265484/2011 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU AVAXIM 160 U, injekční suspenze v předplněné injekční stříkačce Vakcína proti hepatitidě A (inaktivovaná, adsorbovaná) 2. KVALITATIVNÍ

Více

Doprovodný materiál k práci s přípravným textem Biologické olympiády 2014/2015 pro soutěžící a organizátory kategorie B

Doprovodný materiál k práci s přípravným textem Biologické olympiády 2014/2015 pro soutěžící a organizátory kategorie B Doprovodný materiál k práci s přípravným textem Biologické olympiády 2014/2015 pro soutěžící a organizátory kategorie B Níže uvedené komentáře by měly pomoci soutěžícím z kategorie B ke snazší orientaci

Více

Terapie hairy-cell leukémie

Terapie hairy-cell leukémie Terapie hairy-cell leukémie David Belada, II.interní klinika, OKH FN a LF v Hradci Králové Lymfomové fórum 2010 Grand Hotel Bellevue, Vysoké Tatry 12.-14.3.2010 Úvod Poprvé popsána v roce 1958 (Bouroncle

Více

Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník

Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Biologie. Mezipředmětové

Více

Výzkumné centrum genomiky a proteomiky. Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i.

Výzkumné centrum genomiky a proteomiky. Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i. Výzkumné centrum genomiky a proteomiky Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i. Systém pro sekvenování Systém pro čipovou analýzu Systém pro proteinovou analýzu Automatický sběrač buněk Systém pro sekvenování

Více

Použití tuků mořských ryb v prevenci vzniku metabolického syndromu. Mgr. Pavel Suchánek IKEM Centrum výzkumu chorob srdce a cév, Praha

Použití tuků mořských ryb v prevenci vzniku metabolického syndromu. Mgr. Pavel Suchánek IKEM Centrum výzkumu chorob srdce a cév, Praha Použití tuků mořských ryb v prevenci vzniku metabolického syndromu Mgr. Pavel Suchánek IKEM Centrum výzkumu chorob srdce a cév, Praha Metabolický syndrom 3 z 5 a více rizikových faktorů: - obvod pasu u

Více

Život s karcinomem ledviny

Život s karcinomem ledviny Život s karcinomem ledviny Život s karcinomem ledviny není lehký. Ale nikdo na to nemusí být sám. Rodina, přátelé i poskytovatelé zdravotní péče, všichni mohou pomoci. Péče o pacienta s karcinomem buněk

Více

Autoři: Jana Kučerová (repa@emsbrno.cz) Zdeňka Vlahová (zdena.vlahova@centrum.cz) Gymnázium J.G. Mendela, Brno 1998. Maturitní téma č. 6.

Autoři: Jana Kučerová (repa@emsbrno.cz) Zdeňka Vlahová (zdena.vlahova@centrum.cz) Gymnázium J.G. Mendela, Brno 1998. Maturitní téma č. 6. Maturitní téma č. 6 VIRY - Vira STRUKTURA VIRU Jejich struktura je velice jednoduchá. Virovou částici tvoří nukleová kyselina, která je opatřena bílkovinným obalem (kapsidem). Nukleová kyselina může být

Více

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA Molekulárn rní základy dědičnosti Ústřední dogma molekulárn rní biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulárn rní genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace

Více

Fyziologická regulační medicína

Fyziologická regulační medicína Fyziologická regulační medicína Otevírá nové obzory v medicíně! Pacienti hledající dlouhodobou léčbu bez nežádoucích účinků mohou být nyní uspokojeni! 1 FRM italská skupina Zakladatelé GUNY 2 GUNA-METODA

Více

Metody práce s proteinovými komplexy

Metody práce s proteinovými komplexy Metody práce s proteinovými komplexy Zora Nováková, Zdeněk Hodný Proteinové komplexy tvořeny dvěma a více proteiny spojenými nekovalentními vazbami Van der Waalsovy síly vodíkové můstky hydrofobní interakce

Více

Bc. PharmDr. Ivana Minarčíková, Ph.D. www. farmakoekonomie.cz www.elekarnice.cz

Bc. PharmDr. Ivana Minarčíková, Ph.D. www. farmakoekonomie.cz www.elekarnice.cz Bc. PharmDr. Ivana Minarčíková, Ph.D. www. farmakoekonomie.cz www.elekarnice.cz CÍL: alkoholem způsobená jaterní cirhóza alkoholem vyvolaná transplantace jater alkoholem způsobená pankreatitida Vyčíslení

Více

ONKOLOGIE. Laboratorní příručka Příloha č. 3 Seznam vyšetření imunochemie Verze: 05 Strana 23 (celkem 63)

ONKOLOGIE. Laboratorní příručka Příloha č. 3 Seznam vyšetření imunochemie Verze: 05 Strana 23 (celkem 63) ONKOLOGIE NÁZEV : PSA POUŽITÍ : kvantitativní stanovení celkového PSA (volného PSA i PSA v komplexu s alfa-1-antichymotrypsinem) v lidském séru. Společně s digitálním rektálním vyšetřením (DRE) se u mužů

Více

Okruhy otázek ke zkoušce

Okruhy otázek ke zkoušce Okruhy otázek ke zkoušce 1. Úvod do biologie. Vznik života na Zemi. Evoluční vývoj organizmů. Taxonomie organizmů. Původ a vývoj člověka, průběh hominizace a sapientace u předků člověka vyšších primátů.

Více

HEMOFILIE - DIAGNOSTIKA A LÉČBA V SOUČASNOSTI

HEMOFILIE - DIAGNOSTIKA A LÉČBA V SOUČASNOSTI HEMOFILIE - DIAGNOSTIKA A LÉČBA V SOUČASNOSTI Patofyziologie hemofilie Deficit koagulačního faktoru VIII (hemofilie A) nebo IX (hemofilie B), jeho dysfunkce nebo přítomnost jeho inhibitorů vede k poruše

Více

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í CZ.1.07/2.2.00/15.0324 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem

Více