Zpráva o šetření. ve věci diskriminace z důvodu státní příslušnosti, rodičovství a zdravotního stavu v přístupu k zdravotní péči a službám

Transkript

1 I. Právo na ochranu zdraví je zaručeno každé lidské bytosti, ale právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění je pouze právem občanů. Pro účely posouzení rovného přístupu cizinců k veřejnému zdravotnímu pojištění (a bezplatné lékařské péči) proto není osobou ve srovnatelném postavení (komparátorem) občan ČR. Srovnávat lze pouze cizince s různým režimem pobytu. II. K nerovnému zacházení v přístupu k veřejnému zdravotnímu pojištění nedochází z důvodu státní příslušnosti (národnosti), ale z důvodu jiného pobytového režimu, který ovšem nelze považovat za kvalifikovaný diskriminační důvod. Nejedná se o diskriminaci ve smyslu antidiskriminačního zákona, ale o rozdílné zacházení založené přímo obecně závaznými předpisy odstranitelné pouze zákonodárcem. III. Pokud zdravotní pojišťovna podmiňuje úhradu poporodní péče o novorozence uzavřením komplexního smluvního zdravotního pojištění (vztahujícího se jak na matku, tak i na dítě), a to ještě před samotným narozením dítěte, nejedná se o diskriminaci z důvodu pohlaví (mateřství a rodičovství), jelikož osobám bezdětným by byl pojistný produkt poskytnut za stejných podmínek. Zhoršené postavení rodičů oproti bezdětným osobám tak není dáno jednáním pojišťovny, ale potřebou pojistit novorozené dítě, které se neúčastní systému veřejného zdravotního pojištění. IV. Situaci, kdy nelze komerčně pojistit novorozené dítě v době před propuštěním z poporodní péče s odkazem na 2 a 3 písmena a) a b) zákona o pojistné smlouvě (zákon č. 37/2004 Sb, ve znění účinném do ), nelze označit za přímou diskriminaci z důvodu zdravotního postižení, jelikož pojištění není uzavíráno s žádnými novorozenci, ať již zdravými, či postiženými. V Brně dne 16. října 2013 Sp. zn.: 106/2012/VOP/PPO Zpráva o šetření ve věci diskriminace z důvodu státní příslušnosti, rodičovství a zdravotního stavu v přístupu k zdravotní péči a službám Dne 12. dubna 2012 se na veřejného ochránce práv obrátila paní O. P. (dále jen stěžovatelka ). Stěžovatelka i její manžel V. P. jsou státní příslušníci Ukrajiny. Dne 13. června 2011 se stěžovatelce v nemocnici v P. narodila dcera A. P. V období od 13. června do 22. června 2011 byla v nemocnici v P. poskytována A. P. péče. Následně byla A. P. na přání rodičů převezena do nemocnice v M., kde zesnula. V době porodu neměli manželé P. trvalý pobyt na území České republiky, avšak oba se účastnili veřejného zdravotního pojištění z titulu zaměstnání vykonávaného na území České republiky.

2 Dne 23. ledna 2012 zaslala nemocnice v P. manželům P. předžalobní upomínku k úhradě ,- Kč, včetně příslušenství za péči o narozené dítě, neboť v době hospitalizace se A. P. neúčastnila zdravotního pojištění. Z předložených materiálů vyplývá, že se stěžovatelka, respektive její manžel, pokoušela uzavřít pojištění pro novorozenou dceru s pojišťovnou X, popřípadě s obchodním zástupcem pojišťovny X, společností M. Stěžovatelka se proto ptala, zdali v uvedeném případě nedochází k diskriminaci, a zda by její zdravotní pojišťovna neměla hradit i část nákladů spojených s hospitalizováním její dcery. S účinností od 20. května 2013 jsem se ujal konečného vyřízení podnětu a předkládám stěžovateli a osloveným subjektům následující zprávu o šetření, která je naplněním úkolu, jenž je ochránci svěřen v ustanovení 1 odst. 5 a 21b písm. a) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. A - Předmět šetření Předmětem mého šetření bylo posoudit, zda se stěžovatelka stala obětí diskriminace z důvodu státní příslušnosti a rodičovství v přístupu ke zdravotní péči a službám, resp. zda se zesnulá A. P. stala obětí diskriminace v přístupu ke službám (soukromému pojištění) z důvodu zdravotního stavu a zda existují důkazy o takovém jednání, které by bylo možné předložit soudu či jinému orgánu veřejné moci k řešení (např. formou smíru či mediace). B.1 Pobytový status stěžovatelů B - Skutková zjištění Ve věci trvalého pobytu bylo zjištěno, že manžel stěžovatelky neměl ke dni porodu povolen trvalý pobyt na území České republiky. Stěžovatelka měla podanou žádost, ale průkazka k trvalému pobytu jí byla vydána až dne 13. prosince Trvalý pobyt byl tedy přiznán na podzim roku V současné době již oba mají přiznán trvalý pobyt na území České republiky. B.2 Vyjádření výkonného ředitele pojišťovny X Předmětná pojišťovací smlouva uzavřena nebyla, neboť dle metodických pokynů X, kterými se řídí i smluvní partneři X, tedy i společnost M., lze novorozence pojistit pouze po propuštění z poporodní hospitalizace a po předložení tzv. Zprávy o novorozenci, tj. dokladu, který zdravotnické zařízení vystaví při ukončení hospitalizace novorozence po porodu. Poporodní péči o novorozence narozeného matce cizince je možné hradit z pojištění pouze v případě, že má matka dítěte sjednáno komplexní zdravotní pojištění a zároveň připojištění Novorozenec, a to ještě před samotným narozením dítěte. Pojistné si tak matka sjednává ještě v době před narozením dítěte. Samostatné pojištění ještě nenarozeného dítěte nelze u X, sjednat. 2

3 K nemožnosti uzavřít pojištění dítěte v době hospitalizace po porodu X uvádí, že opačný postup by byl v rozporu s ustanoveními 2 a 3 písmena a) b) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, které umožňují uzavřít pojistnou smlouvu pouze pro nahodilé budoucí události, kdy nahodilost spočívá v nejistotě, že situace nastane. B.3 Vyjádření ředitelky nemocnice v P. Veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský požádal nemocnici v P., aby nesla část nákladů na poskytnutou péči, neboť stěžovatelka se nachází v obtížné situaci, protože dlužná částka je pro ni neúnosná (živí se jako uklízečka), navíc její dcera ani nemohla být účastna pojištění, čímž vznikl dluh vůči nemocnici ve výši ,- Kč. Dne odpověděla ředitelka nemocnice, že nemocnice v P. je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem zdravotnictví a tudíž hospodaření s majetkem podléhá zákonu č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o majetku ČR ). Sice připustila, že zákon umožňuje prominutí části, ba i celého dluhu, nicméně uvedla, že nemocnice poskytla zdravotní služby, a proto je oprávněna požadovat řádnou odměnu, na níž trvá a za vrchol možné vstřícnosti ze strany nemocnice považuje dohodnutí splátkového kalendáře. Ředitelka doporučila, aby se stěžovatelka obrátila na Ministerstvo zdravotnictví coby zřizovatele, neboť bez jeho schválení by prominutí dluhu nemohlo být případně platně uskutečněno. C.1 Zdravotní pojištění cizinců C - Hodnocení věci zástupcem ochránce Cizincům pobývajícím na území České republiky ukládá zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zásadně povinnost být pojištěn. 1 Této povinnosti může cizinec dostát účastí na veřejném zdravotním pojištění či uzavřením soukromého zdravotního pojištění. Podmínky účasti na veřejném zdravotním pojištění v České republice jsou upraveny zákonem č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen o veřejném zdravotním pojištění ). Dle ustanovení 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění se veřejného zdravotního pojištění účastní tyto osoby: (A) (B) (C) (D) osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky, osoby, které jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky, některé další skupiny cizinců uvedené v ustanovení 7 zákona o veřejném zdravotním pojištění jako tzv. státní pojištěnci, např. žadatelé o azyl, občané EU a jejich rodinní příslušníci na základě unijní legislativy. Stěžovatelka jako občanka tzv. třetího státu se účastnila veřejného zdravotního pojištění na základě výkonu zaměstnání pro zaměstnavatele sídlícího 1 Srov. např. ustanovení 103 písm. r) ve spojení s 180i nebo 180j zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 3

4 v České republice. Zesnulá dcera stěžovatelky jako výdělečně nečinná občanka tzv. třetího státu podmínky účasti na veřejném zdravotním pojištění nesplnila, a proto mohla být účastna pouze komerčního zdravotního pojištění. C.2 Zákon o pojistné smlouvě a zásada rovného zacházení Komerční zdravotní pojištění je upraveno zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů. Podpůrně pak zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o pojistné smlouvě v 13a zakotvuje zásadu rovného zacházení v právech a povinnostech vznikajících ze soukromého pojištění. Toto ustanovení má z hlediska principu smluvní svobody tedy dopad pouze na svobodu volby obsahu pojištění, nikoliv na svobodu kontraktace, či volby (smluvní strany) kontrahenta. Limity pak představuje (mimo jiné) právo na rovné zacházení. Ustanovení 13a zákona o pojistné smlouvě (ve znění účinném do 24. dubna 2013) 2 zakotvovalo zásadu rovného zacházení jen velmi obecně, a to tak, že práva a povinnosti vznikající ze soukromého pojištění nesměly být v rozporu se zásadou rovného zacházení. Podstatné však je, že v rozporu se zásadou rovného zacházení nebylo použití pohlaví, věku nebo zdravotního stavu jako určujícího faktoru při stanovení výše pojistného a pro výpočet pojistného plnění u pojištění těch pojistných nebezpečí, u kterých je hodnocení pojistného rizika založeno na příslušných a přesných pojistně matematických a statistických údajích a je-li rozdíl ve výši pojistného či pojistného plnění přiměřený. Jak vyplývá z uvedeného, v případě tří diskriminačních důvodů, tj. pohlaví, věku a zdravotního stavu, 3 stanovil zákon o pojistné smlouvě, v návaznosti na ustanovení 7 odst. 4 antidiskriminačního zákona, výjimku z rovného zacházení, a to za následujících podmínek: jde o pojištění těch pojistných nebezpečí, u kterých je hodnocení pojistného rizika založeno na příslušných a přesných pojistně matematických a statistických údajích, rozdílné zacházení spočívá v odlišném stanovení výše pojistného či v odlišném stanovení výpočtu pojistného plnění, rozdíl ve výši pojistného či pojistného plnění je přiměřený. C.3 Zákaz diskriminace při poskytování služeb (pojištění) z pohledu antidiskriminačního zákona Soukromé zdravotní pojištění je službou sui generis, a je-li nabízeno veřejnosti, spadá do působnosti zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon); 4 2 Viz změna, kterou přinesl zákon č. 99/2013 Sb. Ve zprávě však vycházím z textu zákona, který je pro posouzení případu relevantní. 3 Zdravotní stav je však pojem obsahově zřejmě širší, než zdravotní postižení obsažené v antidiskriminačním zákoně. 4 Ustanovení 1 odst. 1 pís. j) antidiskriminačního zákona (dále jen AntiDZ ). 4

5 svoboda kontraktace či svoboda volby kontrahenta je pak ohraničena zásadou rovného zacházení a zákazu diskriminace. Antidiskriminační zákon rozlišuje diskriminaci přímou 5 a nepřímou. 6 Diskriminací přímou se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci z některého z důvodů uvedených v 2 odst. 3 AntiDZ : rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Neboli pojišťovna nabízející komerční zdravotní pojištění při úvaze, zda s konkrétní osobou uzavře pojištění, nesmí zvažovat žádné z výše uvedených kritérií. Diskriminací nepřímou se rozumí jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je osoba znevýhodněna z důvodů uvedených v 2 odst. 3 AntiDZ. Zatímco právo na lékařskou péči je základním lidským právem, právo na účast v systému zdravotního pojištění nikoliv dle dikce Listiny je lze považovat toliko za právo občanů. 7 Z uvedeného vyplývá, že vhodným komparátorem pro posouzení postavení cizince nemůže být občan ČR, protože se nenachází ve srovnatelné situaci. Můžeme tedy srovnávat pouze cizince s různým režimem pobytu, nicméně v tom případě chybí kvalifikovaný diskriminační důvod, protože k nerovnému zacházení v přístupu k veřejnému zdravotnímu pojištění nedochází z důvodu státní příslušnosti (národnosti), ale z důvodu jiného pobytového režimu. Lze tedy průběžně uzavřít, že se stěžovatelka nestala obětí diskriminace ve smyslu antidiskriminačního zákona, jelikož s ní nebylo zacházeno rozdílně z důvodu její státní příslušnosti (národnosti), ale z důvodu jejího pobytového statusu na území ČR. Jde-li o podmínky uzavření komerčního pojištění, sděluji, že jsou všeobecnými pojistnými podmínkami definovány ve vztahu ke všem zájemcům o pojištění stejně. Lze tedy říci, že v tomto případě o zakázané rozdílné zacházení ani o diskriminaci nejde. Namítané znevýhodnění spočívá v tom, jak je konstruován samotný pojistný produkt a takové rozhodnutí (pokud není diskriminační z důvodů daných antidiskriminačním zákonem) je v dispozici pojistitele. Jakkoliv lze podmínku akcesority pojištění typu Novorozenec považovat za nemravnou 8 a lze i uvažovat o variantě, že taková podmínka narušuje hospodářskou soutěž, 9 není takový postup diskriminující z důvodu mateřství, respektive otcovství, neboť osobám bezdětným je pojištění poskytováno za stejných podmínek. Tedy i s osobou bezdětnou v postavení pojištěnce by byla uzavřena 5 Ustanovení 2 odst. 3 AntiDZ. 6 Ustanovení 3 odst. 1 AntiDZ. 7 Srov. čl. 31 Listiny základních práv a svobod. 8 Srov. 3 odst. 1 občanského zákoníku. 9 Srov. 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Matce, jež je sama účastna veřejného zdravotního pojištění, není nijak ku prospěchu, ba naopak, uzavření komerčního zdravotního pojištění, které poskytuje nižší míru zajištění zdravotní péče. Takové pojištění je pak pro ni pouze zcela nepotřebným, ale nutným, vnuceným produktem. 5

6 smlouva o pojištění novorozence (pojištěný) jen v případě, že matka pojištěného by sama byla pojištěnkou X. Zhoršené postavení rodičů oproti bezdětným osobám tak není dáno jednáním X, ale samotným rodičovstvím a potřebou pojistit novorozené dítě, které se neúčastní systému veřejného zdravotního pojištění. X se pouze snaží získat z této potřeby co největší prospěch, přičemž hodnocení takového jednání spadá do roviny morální, nikoliv právní. Rovněž nelze situaci označit za diskriminační z důvodu zdravotního stavu, resp. zdravotního postižení, neboť pojištění v době před propuštěním z poporodní péče není uzavíráno pro žádné novorozence, ať zdravé, či postižené. Byť je takový postup kontroverzní, nemohu konstatovat přímou diskriminaci. V úvahu přichází pouze nepřímá diskriminace, jelikož uvedené (navenek objektivní) kritérium či praxe může mít nepříznivý dopad především u osob s nepříznivým zdravotním stavem. K prokázání nepřímé diskriminace bych ale potřeboval řadu statistických údajů, které lze jen s velkými obtížemi shromáždit. Navíc se nemohu zbavit dojmu, že stát přenáší na soukromé osoby (pojišťovny) nepřiměřené břímě, které má unést sám, a vnucuje jim logiku, která není komerčním subjektům vlastní. D - Závěry V uvedeném případě nedošlo k diskriminaci z důvodu státní příslušnosti či národnosti. Zdravotní péče byla stěžovatelce i její dceři poskytnuta. Skutečnost, že stěžovatelčina dcera nebyla účastna veřejného zdravotního pojištění, nebyla z důvodu její státní příslušnosti (národnosti) či zdravotního stavu, ale z důvodu jejího odlišného pobytového statusu. Proto nelze hovořit o diskriminaci ve smyslu antidiskriminačního zákona, ale o rozdílném zacházení, které je založeno přímo obecně závaznými předpisy. To nemění nic na skutečnosti, že takové rozdílné zacházení není v případě stěžovatelů (stejně jako v případě jiných cizinců, kteří v ČR pracují, odvádějí daně a plně rozvíjejí svůj soukromý a rodinný život) ospravedlnitelné. Uvedený nedostatek však může odstranit pouze zákonodárce. Stěžovatelka ani její dcera se nestaly oběťmi přímé diskriminace v přístupu k soukromému zdravotnímu pojištění. Podmínky stanovené pojistitelem nejsou přímo diskriminační z důvodu rodičovství či zdravotního stavu. Pochybnosti přetrvávají u podezření na nepřímou diskriminaci, kterou by musel potenciální žalobce tvrdit a prokázat, aby unesl důkazní břemeno v případném soudním sporu. Stěžovatelka se stala další obětí nevhodné a dlouhodobě kritizované legislativní úpravy. Na problematičnost předmětné úpravy týkající se pojišťování dětí cizinců pobývajících přechodně na území České republiky již upozorňuje veřejný ochránce práv dlouhodobě, počínaje JUDr. Otakarem Motejlem, 10 přes RNDr. Jitku Seitlovou, která vydala Doporučení k naplňování práva na rovné zacházení s cizinci, 11 a konče JUDr. Pavlem Varvařovským, který připomněl poslancům 10 Lze krátce vzpomenout korespondenci a jednání se čtyřmi ministry zdravotnictví a ministry vnitra v letech či připomínkové řízení k usnesení Rady vlády ČR pro lidská práva k začlenění vybraných kategorií cizinců, kteří pobývají v České republice přechodně, do systému veřejného zdravotního pojištění. 11 Viz Doporučení veřejného ochránce práv k naplňování práva na rovné zacházení s cizinci.[online] Veřejný ochránce práv, Brno, 21. července 2010 [cit ] Dostupné z: 6

7 Parlamentu ČR jejich legislativní dluh v poslední Souhrnné zprávě o činnosti veřejného ochránce práv za rok Jako způsob, jímž by praxe mohla překonat nevhodnou úpravu, která stále nebyla napravena legislativní cestou, vidím využití institutu prominutí (části) dluhu. 13 Nicméně k solidaritě, humanitě a soucitu nelze nikoho nutit, tudíž tento způsob nápravy závisí čistě na uvážení zmocněných osob (ředitelky nemocnice, případně ministra zdravotnictví). Takto poskytnutou výhodu (odpuštěný, nebo zmírněný dluh) by ani nešlo bez dalšího považovat za nespravedlivou, neboť vznik dluhu byl umožněn nevhodnou legislativou, tedy stát by se podílel na odškodnění způsobené škody, avšak takovou odpovědnost státu nelze z právního řádu dovodit, proto prominutí dluhu zůstává na uvážení zástupců státu. Zprávu o šetření zasílám všem osloveným subjektům a ministrovi zdravotnictví. Zprávu zasílám rovněž stěžovatelce a jejímu právnímu zástupci. Tímto mé šetření končí. JUDr. Stanislav K ř e č e k v. r. zástupce veřejného ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem) 12 Viz 2-web.pdf (str. 15). 13 Ustanovení 34 odst. 1 zákona o majetku ČR umožňuje částečně, či zcela prominout dluh dlužníkovi v tíživé sociální situaci. Paní P. je bohužel smutným příkladem takové osoby. 7