VYSOKÁ ŠKOLA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE PRAHA. Sborník z konference GLOBALIZACE A REGIONALIZACE MEZI VLÁDNÍ POLITIKOU A TRŽNÍM PROSTŘEDÍM

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE PRAHA Sborník z konference GLOBALIZACE A REGIONALIZACE MEZI VLÁDNÍ POLITIKOU A TRŽNÍM PROSTŘEDÍM Praha

2 Tato publikace je souborem příspěvků z konference Vysoké školy regionálního rozvoje Praha, která se uskutečnila dne 4. listopadu 2011 v Praze. Editor: PhDr. Ing. Tomáš Evan, Ph.D. Publikace prošla redakční úpravou. Publikace neprošla jazykovou úpravou. Vysoká škola regionálního rozvoje, s.r.o. ISBN

3 Obsah Předmluva a poděkování... 4 Přímé zahraniční investice v platební bilanci České republiky Rudolf Olšovský... 5 Globálna tvár trhov pozemnej obsluhy letísk Anna Tomová Pojetí PZI v mezinárodních organizacích Ludmila Štěrbová Kvalitativní parametry konkurenceschopnosti národního hospodářství a česká empirie Jan Kopecký Úloha klastrů v České republice a jejich souvislost s přílivem přímých zahraničních investic Martina Froňková Přímé zahraniční investice a regiony Emilie Kalínská Ruská federace a přímé zahraniční investice: historický a ekonometrický pohled Ilya Bolotov Přímé zahraniční investice jako nástroj nadnárodních společností Tomáš Evan Potenciální vliv jednotné měny Euro na příliv a odliv PZI v ČR Radek Čajka Současné negativní projevy globalizace a současná regulace finančních trhů ve světě Pavel Babka

4 Předmluva a poděkování Globalizace zůstává navzdory současné krizi jedním z nejviditelnějších a nejdůležitějších fenoménů rozvoje světových regionů. Zapojení státu a jeho institucí, které mají tradičně velkou váhu v regionálním rozvoji, do tohoto procesu může být komplikované a někdy kontraproduktivní. Proto i název tohoto sborníku akcentuje tento konflikt podtitulem - mezi vládní politikou a tržním prostředím. Většina autorů si vybírá své partikulární pole zájmu, ať již jde o přímé zahraniční investice, tento nástroj nadnárodních korporací současné vlny globalizace, anebo o úlohu dopravy či vzdělání v tomto procesu. Příspěvky obsažené v tomto sborníku zazněly na konferenci Globalizace a regionalizace: mezi vládní politikou a tržním prostředím, kterou uspořádala Vysoká škola regionální rozvoje v Praze. Kvůli časovému zaneprázdnění není bohužel ve sborníku příspěvek Ing. Marcely Kolvekové z agentury Czechinvest. Sborník je naopak obohacen o příspěvek, který na konferenci nezazněl, ale s tématem konference úzce souvisí - text kolegy Ing. Radka Čajky o vlivu případného přijetí eura na přímé zahraniční investice v České republice. Rád bych využil této příležiosti a poděkoval paní docentce Emilii Kalínské za komunikaci s řadou ve sborníku uvedených autorů a své ženě Jitce Evanové za pomoc při editaci tohoto sborníku. Tomáš Evan 4

5 Přímé zahraniční investice v platební bilanci České republiky Foreign Direct Investment in Balance of Payments of the Czech Republic Rudolf Olšovský 1 Anotace: Článek je zaměřen na přímé zahraniční investice v platební bilanci České republiky a skládá se ze tří částí. V první části jsou vymezeny základní pojmy přímých zahraničních investic (dále PZI), popsána mezinárodní metodika pro jednotné vykazování přímých zahraničních investic a mezinárodní a národní legislativa. Ve druhé části jsou uvedeny některé obecné faktory ovlivňující toky přímých zahraničních investic, včetně mezinárodního srovnání intenzity těchto toků. Dokumentován je objem toků PZI do ČR v jednotlivých letech, výnosnost přímých investic a rozdělení vytvořeného zisku na vyplacené dividendy a reinvestovaný zisk. Ve třetí části jsou komentovány současné trendy globálních toků PZI, vliv finanční a hospodářské krize na jejich toky a dopady na Českou republiku. Summary: The aim of the article is to describe and evaluate the development of foreign direct investments in the balance of payments of the Czech Republic. The main objective is a mapping of the main items of foreign direct investments in accord with IMF and OECD international methodologies. The foreign direct investments flow was connected with different periods of the economic transition and influenced by the liberalisation of capital flows and the privatisation process in the Czech Republic. The barriers to trade have been lifted and movements of capital liberalised before EU accession. Globalisation makes it more difficult to obtain and measure foreign direct investment flows. The article consists of 3 parts. The first part is based on the theoretical aspects raised by the IMF Balance of Payments Manual and the following parts cover the description of FDI flows into the Czech Republic and an international comparison of the intensity of capital flows and recent global trends in FDI flows affected by the financial and economical crises. The intensity of foreign direct investment flows into the Czech Republic is comparable with those into other EU member states as measured by the FDI/GDP ratio. Klíčová slova: přímé zahraniční investice, faktory přílivu PZI, indikátory ekonomické globalizace, současné trendy v přílivu PZI Keywords: foreign direct investments, factors of FDI flows, indicators of economic globalisation, recent global trends in FDI flows 1 Ing. Rudolf Olšovský Ph.D. ředitel odboru platební bilance České národní banky, názory vyjádřené v článku jsou názory autora a nemusí být vždy oficiálním názorem České národní banky 5

6 1. Vymezení základních pojmů a právního rámce 1.1. Vymezení základních pojmů Přímá investice zahrnuje jak přímo, tak i nepřímo vlastněné afilace, které se podle procenta podílu investora na základním kapitálu nebo hlasovacích právech dělí na dceřiné společnosti (více než 50% podíl), přidružené společnosti (10 50% podíl) a pobočky (100% vlastněná trvalá zastoupení nebo kanceláře přímého investora; pozemky a stavby přímo vlastněné nerezidentem; mobilní zařízení operující v ekonomice alespoň 1 rok). Za součást přímé zahraniční investice je považován kromě podílu na základním jmění také reinvestovaný zisk a ostatní kapitál, zahrnující úvěrové vztahy s přímým investorem (tzv. princip směru investice). Mezinárodně platná definice přímé zahraniční investice je stanovena v 359 manuálu platební bilance číslo 5 Mezinárodního měnového fondu (IMF BPM 5th Edition) a má následující znění: Přímá investice je kategorie mezinárodní investice, která odráží záměr získání a trvalého držení rezidentského subjektu jedné ekonomiky subjektem rezidentem jiné ekonomiky. Záměr trvalé držby se odráží v existenci dlouhodobých vztahů mezi přímým investorem a podnikem a podstatným vlivem investora na management podniku. Přímá investice předpokládá nejen prvotní investici mezi přímým investorem a podnikem, ale také následné transakce mezi těmito subjekty, či subjekty spřízněnými ve skupině (přímého investora). Ekonomická globalizace a přímé zahraniční investice jsou podrobně popsány v manuálech OECD a IMF. Manuály jsou vždy po několika letech aktualizovány s cílem popsat nové jevy (např. Special Purposes Entities, podnikové banky, pojem vrcholový investor, princip tzv. rozšířeného směru investice) a umožnit je statisticky lépe zachytit Právní rámec pro přímé investice Investování formou přímých zahraničních investic není upraveno žádným zvláštním zákonem. Podnikání zahraničních osob v České republice se řídí obchodním zákoníkem, který stanoví, že zahraniční osoby mohou podnikat na území ČR za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby, tzn. je uplatňován princip národního zacházení. Oprávnění zahraniční osoby podnikat na území ČR vzniká ke dni jejího zápisu do obchodního rejstříku. Nákup nemovitostí zahraničními osobami byl po 5letém přechodném období po přistoupení ČR k EU plně liberalizován od května 2009 pro nabývání nemovitostí určených k bydlení a v květnu 2011 uplynula 7letá lhůta u nabývání zemědělské půdy a lesů pro fyzické osoby nerezidenty. Již před touto lhůtou bylo možné nabývání nemovitostí v případě, kdy zahraniční osoby založily v tuzemsku právnickou osobu nebo kdy se majetkově účastnily na podnikání české právnické osoby, a dále v případě, kdy zahraniční právnické osoby podnikaly na území ČR v souladu s požadavky obchodního zákoníku, tedy i formou pobočky či umístěním podniku. Členství ČR v IMF, EU, OECD zavazuje ČR sledovat podle mezinárodní uzance statistiky přímých zahraničních investic a reportovat je do mezinárodních institucí. Při sledování statistiky přímých zahraničních investic je využívána následující legislativa: 6

7 Legislativa EU (statistika) Nařízení EK č. 184/2005 z 12. ledna 2005 o statistice Společenství týkající se statistiky platební bilance, mezinárodního obchodu službami a přímých zahraničních investic Nařízení Rady č. 2533/98 z 30. listopadu 1998 o sběru statistických informací Evropskou centrální bankou, aktualizováno Nařízením Rady č.951/2009 z 9. října 2009 Národní legislativa 41, Zákon o ČNB č. 6/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů 5 oznamovací povinnost, Zákon devizový č. 219/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů 2. Přímé investice v platební bilanci ČR Příliv přímých zahraničních investic do České republiky sehrával v 90. letech významnou úlohu v procesu restrukturalizace ekonomiky. Hospodářská politika směřovala, i když s různým důrazem v jednotlivých fázích privatizačního procesu, k podpoře přímých zahraničních investic, při respektování mezinárodních pravidel a principu rovného zacházení v této oblasti. Příliv zahraničního kapitálu formou přímých zahraničních investic je v ČR plně liberalizován. Přímé zahraniční investice jsou stabilním zdrojem financování platební bilance. Jejich příliv je často doprovázen transfery technologii a know how, podporují růst a zaměstnanost dané ekonomiky. Měření ekonomické globalizace je možné pomocí poměrových ukazatelů tzv. indikátorů ekonomické globalizace, které objektivně umožňují porovnání a hodnocení stupně zapojení příslušné země do procesů ekonomické globalizace. Přímé zahraniční investice jsou nejvýznamnější fenomén ekonomické globalizace s mnoha kladnými a někdy i zápornými dopady na hostující ekonomiku. Záporné jevy mohou být spojeny např. s neschopností absorpce velkého přílivu přímých investic danou ekonomikou. Nadměrný příliv PZI může i makroekonomicky destabilizovat danou zemi (např. tlak na kurz národní měny, nedostatky prostředků na rozvoj národní infrastruktury, nedostatek pracovní síly apod.). Při popisu vývoje přímých investic a obchodních bilancí transitivních ekonomik se obecně využívá hypotéza životního cyklu 2. Hypotéza je postavena na analogickém vývoji chování v životě člověka a chováním podniku od jeho vzniku. Mladý člověk má důchod menší než je jeho spotřeba, zároveň mladý člověk často čerpá úvěr, který použije produktivně (investice do vzdělání) nebo neproduktivně na spotřebu. V další fázi při dobře investovaných zdrojích má vyšší důchod než spotřebu a úvěr splácí. Podobné paralely mezi chováním člověka a fázemi vývoje přímé investice je možno najít v (transitivních) ekonomikách. V první fázi je patrná vysoká míra investic a při stabilní míře úspor vede k deficitu obchodní bilance a dovozu kapitálu ze zahraničí. Založení investice je tedy zpravidla spojeno s deficitem obchodní bilance. Ve druhé fázi začíná investice produkovat, výrobky jsou dodávány na vnitřní i zahraniční trh, tržby stoupají a obchodní bilance se vyrovnává. Ve třetí fázi (v případě úspěchu projektu) podnik dále zvyšuje svůj odbyt, obchodní bilance přechází do aktiva a zvyšuje se objem vyplacených dividend. 2 Tomšík Vladimír, Mandel Martin, Přímé zahraniční investice a vnější rovnováha v tranzitivní ekonomice: aplikace teorie životního cyklu, Politická ekonomie, 6/2006 7

8 v % Pro příliv investic je důležité dosažení liberalizace kapitálových toků platební bilance dané ekonomiky a stabilní investiční prostředí. Proces liberalizace toků kapitálů byl v ČR dokončen před přistoupením ČR k EU. Příliv kapitálu do ČR byl spojen nejen s privatizací, ale také s investicemi na zelené louce ve zpracovatelském průmyslu a při rozvoji velkoobchodní a maloobchodní sítě v ČR. Jistou roli sehrály i investiční podmínky, které však nejsou dlouhodobě rozhodující pro směrování investic. Investiční pobídky mohou být nástrojem v úsilí států o získání maximálního podílu z mezinárodní nabídky investičního kapitálu, nebo odrážet zájem státu na podporu rozvoje určitého odvětví ekonomiky. V České republice byl program investičních pobídek zahájen v dubnu 1998, kdy bylo přijato první vládní usnesení legislativně upravující tuto oblast. Vládní agentura Czechinvest byla založena státem na podporu přílivu přímých zahraničních investic do České republiky. Program investičních pobídek byl několikrát modifikován mj. vzhledem ke změnám právního rámce v dané oblasti v souvislosti s přistoupením ČR k EU. K měření ekonomických dopadů PZI se využívají základní i doplňující indikátory stanovené OECD 3. Indikátory umožňují vyhodnotit jejich přínos pro jednotlivé sektory ekonomiky a to jak pro hostující, tak investiční zemi, vypovídají o geografické alokaci investic, konkurenceschopnosti a atraktivitě ekonomik atd. Současně umožňují mezinárodní srovnání vlivu přímých investic na jednotlivé země. Jedním z hlavních indikátorů je podíl toků PZI do ekonomiky na hrubém domácím produktu (HDP). Indikátor podíl toků PZI do České republiky na HDP je kalkulován jako poměr přílivu PZI do ČR v Kč (v čitateli) a hrubého domácího produktu v běžných cenách v Kč (ve jmenovateli). Výsledný indikátor je vyjádřen v % a vyjadřuje intenzitu toků PZI ve vztahu k tvorbě přidané hodnoty ekonomiky v daném období. Indikátor podíl toků PZI do České republiky na HDP se v průběhu období vyvíjel se značnými výkyvy mezi1,5 11,3%. Průměrná hodnota indikátoru dosáhla v tomto období hodnoty 5,6% Podíl toků přímých zahraničních investic do ČR na HDP celkem základní kapitál reinvestovaný zisk ostatní kapitál Pramen: Data ČNB a ČSÚ, vlastní propočty V počátečních letech transformace po roce 1993 se podíl PZI na HDP pohyboval na úrovni cca 5%. Od roku 1997 do roku 1999 došlo k nárůstu indikátoru na cca 10% zejména v důsledku privatizace v odvětví telekomunikací a bankovnictví, kdy státní podíly byly prodány nerezidentům. Pokles v roce 2003 byl výsledkem zpětného odkupu částí akcí telekomunikací státem, což se promítlo ve snížení indikátoru až o 9 procentních bodů. K oživení přispěly pokračující privatizační akce za účasti zahraničních investorů v letech 3 OECD Handbook on Economic Globalisation Indicators (2005) 8

9 v % 2004 a 2005, kdy se indikátor zvýšil na 9,4%. Poté podíl PZI na HDP postupně klesal až na 1,5% v roce 2009 (s mírným výkyvem směrem nahoru v roce 2007). Klesající trend přílivu PZI je spojován s celosvětovou finanční a hospodářskou krizí. Mírné oživení bylo opět zaznamenáno v roce 2010 (3,6%). Z mezinárodního srovnání indikátorů podíl toků PZI na HDP je zřejmé, že v rámci skupiny zemí EU existují rozdíly, které však nejsou příliš významné. Z hlediska vývoje lze říci, že ve sledovaném období indikátor postupně klesá u všech zemí EU. Z vývoje je patrné, že finanční a hospodářská krize měla stejný dopad ve všech zemích EU ve smyslu snížení přílivu přímých investic Podíl toků přímých zahraničních investic na HDP CZ HU PL SK SI DE AT FR ES Pramen: Data OECD a Eurostatu, vlastní propočty Indikátor poskytuje orientační informaci o relativní atraktivnosti ekonomiky pro nové investice. Nepřímo také charakterizuje úroveň globalizace dané země, ekonomické prostředí v daném období a změny mezi jednotlivými lety. Indikátor umožňuje srovnatelnost v čase, neboť např. období ekonomické a hospodářské krize má zpravidla stejné dopady na toky kapitálu pro většinu zemi. Z porovnání indikátoru s vybranými zeměmi EU je zřejmé, že Česká republika nevybočuje z trendu ostatních evropských ekonomik. Objem přílivu kapitálu do ČR byl ovlivněn stupněm liberalizace kapitálových toků a jednotlivými fázemi privatizace za účasti zahraničního kapitálu. Pokles přílivu přímých zahraničních investic do ČR nastal po roce 2008 v důsledku finanční a hospodářské krize. Po oživení přílivu přímých zahraničních investic do ČR patrném v roce 2010 nastal opět útlum v roce Při hodnocení ukazatele PZI je důležité brát v úvahu i další faktory, jako je metodika kompilace dat přímých zahraničních investic umožňující srovnatelnost dat. Země Evropské unie, používají stejnou metodiku při sestavování statistik přímých zahraničních investic. 3. Globální trendy toků PZI Podle materiálu UNCTAD 4 z října 2011 bylo patrné pozvolné meziroční oživení toků přímých zahraničních investic v prvním pololetí Geografické rozložení toků odráží současnou finanční a hospodářskou krizi. Růst toků je zřejmý do zemí Asie (Čína, Indie, Malajsie) a Latinské Ameriky (Brazílie), ale propad je ve vyspělých zemích (např. USA meziroční pokles o 48%). Turbulence na finančních trzích odrážejí nejistotu okolo krize zemí eurozóny a předběžná data za 3. čtvrtletí 2011 o akvizicích naznačují meziroční zpomalení 4 Global Investment Trends Monitor, UNCTAD, October

10 růstu objemu toků PZI. Politici jsou krátkodobě plně zaměření především na finanční stabilizaci národních ekonomik a finančních trhů. Nadnárodní společnosti směřují svůj kapitál do rozvíjejících se a transitivních ekonomik. Také předběžná data toků PZI za ČR za leden srpen 2011 naznačuji meziroční pokles přílivu přímých zahraničních investic. Literatura [1] Balance of Payments Manual IMF, 5th Edition, Washington 1993 [2] Global Investment Trends Monitor, UNCTAD, October 2011, [3] OECD Handbook on Economic Globalization Indicators (2005) [4] OECD Benchmark Definition of Foreign Direct Investment 3rd Edition [5] TOMŠÍK Vladimír, MANDELl Martin, Přímé zahraniční investice a vnější rovnováha v tranzitivní ekonomice: aplikace teorie životního cyklu, Politická ekonomie, 6/2006 [6] Přímé zahraniční investice a jejich úloha v regionu střední a východní Evropy, Bulletin VŠE, Evropa a Česká republika, rok 2001/1 [7] Zpráva o platební bilance ČR za rok 2010, Údaje o autorovi: Ing. Rudolf Olšovský Ph.D, ředitel odboru platební bilance České národní banky rudolf.olsovsky@cnb.cz 10

11 Globálna tvár trhov pozemnej obsluhy letísk Global Face of Aircraft Ground Servicing Market Anna Tomová Anotace: Príspevok sa zaoberá globalizáciou trhov pozemnej obsluhy letísk (ground handlingom) ako partikulárnym problémom globalizačných procesov vo svetovej ekonomike. Vysvetľuje politiku liberalizácie trhov pozemnej obsluhy v Európskej únii a spôsoby jej realizácie v jednotlivých členských krajinách. Na základe indexu geografickej pôsobnosti kvantifikuje rozsah geografickej expanzie kľúčových globálnych hráčov na trhoch pozemnej obsluhy letísk. Summary: The article discusses globalisation of markets in ground handling services as a particular problem of globalisation processes in world economy. It explains the politics of liberalisation of markets in ground handling services in European Union and means of its realisation in individual member states. Based on geographical scope of activity index, it quantifies the area of geographical expansion of key global players on markets in ground handling services. Kľúčové slová: globalizácia, liberalizácia, pozemná obsluha, letiská, Európska únia, index geografickej pôsobnosti Keywords: globalisation, liberalisation, ground handling, airports, European Union, index, geographical scope of activity index Úvod Odvetvie leteckej dopravy v súčasnosti je charakterizované vysokou dynamickosťou a volatilitou podnikateľského prostredia, ktoré zasahuje všetky subjekty participujúce na tvorbe finálneho produktu v rozličných stupňoch produkčnej vertikály. Konkurenčný tlak sa zintenzívňuje nielen v tzv. air side aktivitách odvetvia, ale aj v tzv. ground side aktivitách, teda v činnostiach pozemnej obsluhy. Pozemná obsluha - obsluha lietadiel, cestujúcich, batožiny a nákladu na letiskách - podstúpila zásadné zmeny v dôsledku deregulačných opatrení v leteckej doprave. Dosiahnutie jednotného a liberalizovaného trhu leteckej dopravy v Európskej únii, ktorý by zabezpečoval voľnú mobilitu ľudí a tovarov, nebolo možné dosiahnuť bez zodpovedajúcich opatrení dole na zemi v činnostiach pozemnej obsluhy letísk. Liberalizácia trhov pozemnej obsluhy letísk v Európskej únii Základom pre dnešnú trhovú štruktúru pozemnej obsluhy letísk sa stala Smernica 96/67/EC, ktorá v deväťdesiatych rokoch postupne zavádzala povinnosť sprístupniť trhy pre ďalších 11

12 poskytovateľov služieb pozemnej obsluhy na vybraných letiskách Európskej únie. Postupným uvoľnením trhov pozemnej obsluhy letísk sa malo dosiahnuť to, aby sa zabránilo diskriminačným postupom zo strany letísk, resp. niektorých leteckých spoločností, ktoré boli na významných európskych letiskách tradičným poskytovateľom týchto služieb a mohli vzhľadom na svoju historickú trhovú pozíciu ovplyvňovať celkovú liberalizáciu odvetvia nežiaducim spôsobom. Podstatou smernice je idea liberalizácie, spočívajúca v zavádzaní slobody prístupu na trhy služieb pozemnej obsluhy letísk. Pretože trhy služieb pozemnej obsluhy letísk sú zložitou sústavou viacerých trhov, smernica definuje jedenásť kategórií služieb a pristupuje k ich uvoľneniu špecificky, ako o tom informuje Obrázok 1. Obrázok č. 1: Slobody a reštrikcie Smernice 96/67/EC Kľúčové náležitosti uplatňovania smernice 96/67/ES vychádzajú z nasledujúcich liberalizačných prvkov : sloboda tretej strany zaoberajúca sa handlingom - uplatňovaná na letiskách s intenzitou prepravy 2 mil. pasažierov alebo ton nákladu prepraveného ročne. Členské štáty nesmú obmedziť počet poskytovateľov služieb pozemnej obsluhy na menej než dvoch dodávateľov z nasledujúcich kategórií: obsluha batožiny, obsluha rampy, obsluha paliva a oleja a obsluha nákladu a pošty. Aspoň jeden z dodávateľov nesmie byť priamo alebo nepriamo kontrolovaný. Priama alebo nepriama kontrola sa uskutočňuje prostredníctvom riadiaceho orgánu letiska, ľubovoľným užívateľom letiska, ktorý prepravil viac ako 25% cestujúcich, nákladu zaznamenaného na letisku v priebehu roku predchádzajúceho roku, v ktorom boli dodávatelia vybraní a orgánom, ktorý priamo alebo nepriamo zaisťuje kontrolu. 12

13 sloboda self handlingu poskytovanie self handlingu sa aplikuje na každom letisku členského štátu EÚ bez ohľadu na objem prepravy. Členské štáty si vyhradzujú právo na self handling minimálne dvom užívateľom letiska. Užívatelia letísk sa vyberajú na základe relevantných, objektívnych, transparentných a nediskriminačných kritérií. Navyše pre všetky letiská s viac ako 1 mil. pasažierov alebo ton prepraveného nákladu má členský štát povolenie obmedziť počet self - handlingových leteckých spoločností a to v počte nie menšom ako dvaja z nasledujúcich kategórií: obsluha batožiny, obsluha rampy, obsluha paliva a oleja, obsluha nákladu a pošty. výnimky výnimky sa viažu hlavne na letiská, na ktorých na základe nepoužiteľného priestoru alebo kapacity nie je možné otvoriť trh a nie je možné vykonávať ustanovenia smernice. Členské štáty majú právo obmedziť počet dodávateľov služieb pozemnej obsluhy na celom letisku alebo len na časti letiska. Služby pozemnej obsluhy sú poskytované leteckými spoločnosťami zaoberajúcimi sa pozemnou obsluhou, ktoré by zároveň mohli byť výhradným dodávateľom služieb pozemnej obsluhy. Počet poskytovateľov služieb pozemnej obsluhy je možné obmedziť len s určitými podmienkami. Podmienky pre obmedzenie sú dve. Prvá podmienka je, že počet poskytovateľov služieb nesmie byť menší ako dvaja poskytovatelia služieb pozemnej obsluhy. Druhá podmienka zahŕňa fakt, že aspoň jeden z poskytovateľov služieb musí byť nezávislým poskytovateľom služieb pozemnej obsluhy. Všeobecne platí, že každá výnimka je platná len pre určité časové obdobie. Doba trvania výnimiek udelených členským štátom nesmie presiahnuť tri roky. Každá výnimka musí byť hodnotená a prijatá Európskou komisiou. V súlade s ustanoveniami smernice 96/67/ES členské štáty zaviedli na trhoch pozemnej obsluhy relevantných letísk prostredníctvom transponovania smernice do vnútroštátnych opatrení liberalizáciu rozličného stupňa. Zatiaľ čo v niektorých členských štátoch, ako je Veľká Británia, je prístup na trh pozemnej obsluhy plne liberalizovaný, v iných krajinách, ako je Nemecko, je prístup na trh služieb obmedzený. V súlade so smernicou v týchto krajinách je oprávnenie na handling pre všetky alebo niektoré obmedzené kategórie pozemnej obsluhy ako obsluha batožiny, nákladu a pošty, pozemná obsluha na rampe, pozemná obsluha palivo a oleja udelené maximálne na 7 rokov. V Taliansku a vo Francúzsku prístup k niektorým z trhov pozemnej obsluhy je plne liberalizovaný, zatiaľ čo pri iných službách pozemnej obsluhy je prístup obmedzený. Obrázok 2 informuje o stupni liberalizácie trhov pozemnej obsluhy v členských krajinách Európskej únie. 13

14 Obrázok č. 2: Stupne liberalizácie trhov pozemnej obsluhy v členských krajinách Európskej únie V dôsledku aplikácie Smernice 96/67/EC sa služby pozemnej obsluhy na významných letiskách Európskej únie stali novým trhovým priestorom pre rozličné subjekty. Hlavnými aktérmi na týchto trhoch sú prevádzkovateľ letiska, letecké spoločnosti a v neposlednom rade sú to nezávislé spoločnosti zaoberajúce sa pozemnou obsluhou, tzv. nezávislí handleri. Letecké spoločnosti v procese dopytu figurujú ako klienti ponúkaných služieb pozemnej obsluhy. Zjednodušená štruktúra trhu služieb pozemnej obsluhy na letiskách v Európskej únii po liberalizácii je znázornená v Obrázku 3. Obrázok č.3: Základná štruktúra trhov pozemnej obsluhy na letiskách v Európskej únii 14

15 Ako vyplýva z Obrázku 3, významnými subjektmi ponuky na trhoch pozemnej obsluhy sú tzv. nezávislé spoločnosti pozemnej obsluhy, ktoré pôsobia transnacionálne, expandujú v zahraničí a dávajú trhu služieb pozemnej obsluhy globálny charakter. Globálna expanzia transnacionálnych handlerov Pri analýze globálnej expanzie nezávislých spoločností pozemnej obsluhy použijeme index geografickej pôsobnosti (Geographical Spread Index - GSI), ktorý používa UNCTAD. Tento index je v originálnej podobe dvojzložkový a predstavuje druhú odmocninu indexu internacionalizácie násobeného počtom zahraničných krajín, v ktorej spoločnosť pôsobí. Index internacionalizácie je podielom počtu zahraničných afilácií a celkového počtu afilácií spoločnosti. Špecifiká trhu pozemnej obsluhy letísk vyžadujú modifikáciu uvedeného prístupu. V našej analýze sme použili index geografickej pôsobnosti v novej podobe. Vychádzame z troch zložiek pri výpočte, vrátane komponentu počtu kontinentov, v ktorých handler pôsobí. K úprave dochádza aj pri výpočte indexu internacionalizácie, kde je počet afilácií nahradený počtom letísk, na ktorých handler poskytuje služby., kde: II je index internacionalizácie vyjadrený ako podiel počtu letísk v zahraničných krajinách a celkového počtu letísk (vrátane letísk v rezidentskej krajine handlera), n c je počet zahraničných krajín, na letiskách ktorých handler pôsobí, n wc je počet kontinentov, v ktorých handler pôsobí. Výber handlerov, ktorých sme podrobili analýze geografickej pôsobnosti, vychádzal z ich významnosti pre tridsať najrušnejších letísk v Európskej únii. Z hľadiska rezidentúry sa vo výbere nachádzajú handleri z Veľkej Británie (Menzies Aviation, Servisair, Air Dispatch), z Belgicka (Aviapartner), Nemecka (Randstad), Švajčiarska (Swissport) a z USA (Worldwide Flight Service). Pre výpočet indexu geografickej pôsobnosti boli využité údaje z databázy IATA IGHC s časovým statusom august Výsledky sú uvedené v Tabuľke 1. 15

16 Tabuľka č. 1: Index internacionalizácie a geografickej pôsobnosti vybraných globálnych handlerov Handler II GSI 3 Airdispatch 0,67 1,39 Aviapartner 0,89 1,92 Menzies Aviation 0,90 5,06 Randstad 0,39 1,16 ServiceAir 0,79 3,62 Swissport 0,98 5,96 Worldwide Flight Service 0,23 2,13 Zdroj: Vlastný výpočet na základe databázy IGHC IATA. Na základe uvedených výsledkov môžeme charakterizovať cesty globálnej expanzie, resp. globálnu geografiu handlerov s transnacionálnou pôsobnosťou. Pre väčšiu názornosť uvádzame výsledky analýzy v Obrázku 4. Údaj v zátvorke vyjadruje celkový počet letísk, na ktorých handler poskytuje svoje služby. Obrázok č. 4: Globálna geografia vybraných handlerov (vlastné spracovanie) GSI W orldwide Flight Service (88) Randstad (31) Swissport (174) Menzies (115) ServisAir (112) Airdispatch (12) Aviapartner (35) 0 0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9 1 1,1 Index of Internationalization Výsledky analýzy dokumentujú rozsah geografickej pôsobnosti globálnych handlerov a potvrdzujú tendenciu ku globalizácii architektúry trhov služieb pozemnej obsluhy v súčasnosti. Záver Globalizácia trhov pozemnej obsluhy letísk je partikulárnym problémom globalizácie ako vrcholnej a univerzálnej formy internacionalizácie spoločensko-ekonomických vzťahov. Nazdávame sa, že pozornosť ekonomického výskumu by nemala obchádzať špecifické tváre 16

17 globalizácie, ku ktorým nepochybne patria - popri iných - aj trhy pozemnej obsluhy letísk. Pre analýzu takýchto špecifických trhov však bude potrebné uplatňovať špecifické prístupy a hľadať spôsoby, ako prekonať značné obmedzenia dostupnosti potrebných údajov. Iba takto bude možné pochopiť globálnu architektúru týchto trhov a identifikovať globálnu stratégiu kľúčových hráčov, a to nielen z kvantitatívneho ako to bolo uskutočnené v tomto príspevku ale aj z kvalitatívneho hľadiska. Literatúra [1] MACÁRIO, R. / VAN DE VOORDE, E.: The Impact of the Economic Crisis on the EU Air Transportation Sector. IP/B/TRAN/CC/ [2] NIEMEIER, H.M.: Effective Regulatory Institutions for Air Transport: A European Perspective. JTRC/OECD [3] Airport Research Center: Study on the Impact of Directive 96/67/EC on Ground Hnadling Setices [4] MEERSMAN, H. et al.: Ground Handling in a Changing Market: The Case of Brussels Airport. In: Research in Transportation Business and Management, [5] ASMUSSEN, Ch.G.: How do we capture Global Specialisation when measuring firms degree of internationalization? SMG WP7/2005. [6] World Investment Report. Annually, UNCTAD. [7] HASSEL, A. et al.: Two Dimensions of the Interntionalisation of Firms. In: Journal of Management Suties, [8] TOMOVÁ, A.: Transnationalized Airports. MYTH OR REALITY IN DEVELOPING WORLD? Presented at: XII International Academic Conference on Economic and Social Development, Moscow [9] World Investment Report. UNCTAD [10] SMITH, C. J., Ground Handling in Europe: Impact of the EU Directive, [11] World Airport Traffic Data 2009, ACI. [12] IGHC IATA Interactive Directory, august Údaje o autorovi: Doc. Ing. Anna Tomová, CSc., Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov, Žilinská univerzita, anna.tomova@fpedas.uniza.sk 17

18 Pojetí PZI v mezinárodních organizacích 5 Concept of FDI in International Organizations Ludmila Štěrbová Anotace: Oblast přímých zahraničních investic je předmětem mnohých úvah a analýz nejen díky ekonomické důležitosti PZI, ale také díky charakteristikám investičního prostředí, které souvisí s pravidly vstupu PZI na trh a jejich ochrany. Během poslední dekády 20.století proběhly snahy o řízení PZI z multilaterální perspektivy s cílem vytvořit platformu pro efektivní liberalizaci investičních toků. Do těchto aktivit byly nejvíce zapojeny OECD a WTO, ale žádná z těchto organizací nedosáhla výše zmíněného cíle. V současné době jsou globální toky kapitálu řízeny bilaterálními dohodami o investicích, doložkami nejvyšších výhod, integračními dohodami (zejména EU) a v oblasti služeb Všeobecnou dohodou o obchodu službami WTO. Summary: The field of foreign direct investments is widely considered and analyzed not only for the economic importance of FDI, but also for features of the investment environment related to the rules of FDI market entry and protection. During the last decade of the 20 th century, there were some attempts to rule FDI from the multilateral perspective and thus to establish a basis for an effective liberalization of investment flows. The most involved were OECD and WTO, but any of these organizations did not achieve the mentioned goal in this area. Nowadays, the global capital flows are governed by bilateral investment agreements, by preferential trade agreements, integration agreements (namely EU) and in the sphere of services by the WTO General Agreement on Trade in Services. Klíčová slova: PZI, pravidla, OECD, WTO, GATS, liberalizace Keywords: FDI, rules, OECD, WTO, GATS, liberalization Úvod Přímé zahraniční investice jsou oblastí, která soustřeďuje značnou pozornost nejen pro svůj celosvětově narůstající objem a význam a pro rozporné dopady na hostitelské ekonomiky, ale i proto, že pro tuto oblast se prozatím v rámci žádného mezinárodního fóra nepodařilo sjednat mnohostranná pravidla. V současné době existuje v jednotlivých státech celá řada dohod o podmínkách vzájemného vstupu a ochrany PZI, které byly uzavřeny bilaterálně. Specifické investiční smlouvy 5 Stať byla zpracována v rámci výzkumného záměru Fakulty obchodní VŠE Governance v kontextu globalizované společnosti a ekonomiky. 18

19 (Bilateral Investment Treaties, BIT) vytvářejí velmi nepřehlednou matici vztahů, neboť odrážejí kromě jiného také negociační sílu partnerských států. Proto se podmínky smluv jednoho státu mohou vůči konkrétním partnerům lišit, a v rámci jednoho státu se mohou aplikovat různá pravidla pro zahraniční investice a jejich ochranu, a to podle jejich původu. Tato situace nepřispívá k transparentnosti a předvídatelnosti investičního prostředí pro investory, může podněcovat spekulativní přesuny investic mezi zeměmi s cílem zajistit si co nejlepší původ a dosáhnout tak co nejvyšší úrovně ochrany a je již několik desetiletí cílem snah ji změnit ve prospěch mnohostranného systému investičních pravidel a závazků. I když byly na úrovni mezinárodních organizací, především OECD a WTO, zahájena jednání, jejichž cílem byly mnohostranné smlouvy o pravidlech pro přímé zahraniční investice, nebyly z řady příčin úspěšně ukončeny. Za určitý krok k mnohostranným pravidlům pro PZI a k závazkům v této oblasti lze sice považovat Všeobecnou dohodu o obchodu se službami Světové obchodní organizace (GATS/WTO), avšak tato pravidla se týkají výlučně PZI poskytujících služby. Neexistence mezinárodních pravidel vede k tomu, že pravidla pro investice se stávají také součástí dohod o obchodních preferencích. Na zařazení investičních pravidel do preferenčních obchodních dohod mají zájem především vyspělé země; jejich cílem je otevření zahraničních trhů a ochrana svých investorů. Zařazení investičních pravidel do obchodních dohod má důvod zejména v možnosti prosadit pravidla ve státě, se kterým by jinak bylo velmi obtížné uzavřít bilaterální investiční dohodu. Přijetí pravidel partnerským státem může totiž být kompenzováno ústupky v jiných oblastech, např. otevřením vyspělého trhu pro dovozy z rozvojových zemí. Tato skutečnost vedla také k zařazení investic do společné obchodní politiky EU. OECD Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation and Development, OECD) se v poslední dekádě minulého století zabývala pravidly pro investice ve dvou etapách. V roce 1992 byla navržena pravidla jednání (code of conduct) nadnárodních korporací. Ve druhé fázi byl zahájen projekt Mnohostranné investiční dohody (Multilateral Agreement on Investment, MAI), jehož cílem bylo sjednat pravidla pro investice. Záměrem bylo vytvořit mnohostranný rámec pro mezinárodní investice s vysokými standardy pro liberalizaci investičních režimů a ochranu investic, včetně řešení sporů. Měla být podepsána dohoda mezi vyspělými státy, ke které by se mohly připojit i nečlenské země OECD. První návrh textu dohody byl sice vytvořen již v roce 1992, avšak jednání byla zahájena teprve na výroční konferenci ministrů v roce Negociačním principem, který byl uplatněn při jednáních o MAI, byl přístup shora, tzv. top-down. Tento přístup byl aplikován u většiny mezinárodních dohod, včetně dohod WTO (s výjimkou GATS, viz níže). Jeho základem je zformulování pravidla, které je závazné pro všechny signatáře dohody, pokud k němu neprosadili výjimku opravňující je pravidlo nedodržet. Takovéto pravidlo však musí mít oporu v existujících právních předpisech, jinak není výjimka akceptována. Tento negociační přístup je velmi náročný zejména v oblastech, které jsou regulovány celou řadou právních předpisů. Je totiž obtížné a to především z hlediska institucionálních kapacit - identifikovat všechny relevantní právní normy, zájmy a související prvky, které jsou nebo by mohly být v budoucnu navrženým pravidlem dotčeny. Intenzivní jednání k MAI pokračovala do první poloviny roku 1998, kdy byla zastavena pro nesoulad jednajících zemí a z důvodu výhrad rozvojových zemí, které byly k jednáním přizvány teprve v jejich průběhu. Pro tyto země (ale také pro další, zejména nové členy 19

20 OECD včetně České republiky) bylo zcela vyloučeno (z kapacitních a odborných důvodů) komplexně navrhnout a efektivně prosadit výjimky, které by ochránily národní ekonomiky. Analýza vedení jednání o MAI ze strany vyspělých států, např. USA, vedla k závěru, že se jednalo o pokus využít regulatorní nepřipravenosti méně vyspělých států a přinutit je k přijetí závazků, jejichž plnění by mohlo být velmi obtížné. K zastavení jednání vedly také silné antiglobalizační protesty a další světové události, např. asijská krize roku WTO Pravidla pro investice se měla stát součástí světového obchodního řádu již po druhé světové válce, kdy již byla zformulována Havanská charta k založení Mezinárodní obchodní organizace. K založení této organizace nedošlo a mnohostranný obchodní systém fungoval téměř padesát let na základě provizorní Všeobecné dohody o clech a obchodu, která se týkala pouze obchodu se zbožím. Světová obchodní organizace ve svých dohodách zmiňuje investice na více místech. Jedná se jednak o Dohodu o obchodních aspektech investičních opatření (Trade Related Investment Measures, TRIMS), o Všeobecnou dohodu o obchodu se službami (General Agreement on Trade with Services, GATS) a o deklaraci z ministerské konference v Singapuru z roku 1996, na jejímž základě byla ustavena pracovní skupina pro obchod a investice. Z hlediska pravidel pro investice jsou dohoda TRIMS a pracovní skupina pro obchod a investice nevýznamné. Dohoda TRIMS obsahuje pouze ustanovení o tom, že investiční opatření zaváděná členskými státy WTO se nesmí stát překážkou obchodu a nesmí porušovat základní nediskriminační princip WTO spočívající v národním zacházení ani představovat kvantitativní restrikci. Tato pravidla se vztahují výlučně k obchodu se zbožím. K dohodě je připojena příloha s příklady nepřijatelných investičních opatření; patří k nim např. požadavek na dodávky obsahující národní produkci nebo požadavky na vyvážení obchodní bilance. Ustanovení dohody TRIMS nejsou dodržována zejména rozvojovými zeměmi, které zavádějí ve většině případů investiční opatření upřednostňující domácí dodávky s cílem podpořit rozvoj národního průmyslu. Činnost pracovní skupiny pro obchod a investice je v současné době pozastavena. Její analytická činnost byla přerušena po ministerské konferenci WTO v Mexiku v roce 2003, kdy témata obchod a investice, obchod a hospodářská soutěž a transparentnost veřejných zakázek byla vyloučena z mandátu pro jednání o další liberalizaci mezinárodního obchodu v rámci Rozvojové agendy z Doha (Doha Development Agenda, DDA). Pracovní skupina se od svého založení zabývala celou řadou aspektů vztahujících se k investicím. Jejím cílem bylo dospět k návrhu mnohostranných pravidel pro investice. K analyzovaným a diskutovaným tématům patřila identifikace společných aspektů, rozdílů a rozporů v existujících mezinárodních instrumentech upravujících investice, výhody a nevýhody bilaterálních, regionálních a mnohostranných pravidel o investicích včetně tzv. rozvojového hlediska, práva a povinnosti země původu a hostitelské země a investorů, vztah mezi existující a možnou budoucí mezinárodní spoluprací v oblasti investiční politiky a hospodářské soutěže. Ambiciózní cíle pracovní skupiny byly korigovány po neúspěšné konferenci ministrů WTO v Seattlu v roce 1999 v rámci přípravy této konference již bylo uvažováno se zahájením jednání o mnohostranných pravidlech pro investice. Jednání měla být založena na stejném konceptu jako sjednání dohody GATS, tj. na negociačním přístupu bottom-up, v rámci kterého si každý člen dohody definuje své závazky v dané oblasti. Úvahy o aplikaci přístupu zezdola byly již tehdy odpovědí a reakcí na zkrachovalá jednání OECD o MAI. Vzhledem k tomu však, že v Seattlu nedospěly členské státy k rozhodnutí o zahájení 20

21 nového kola liberalizačních jednání ať už z důvodů špatné organizace konference nebo z důvodu jejího přehlcení neskromnými návrhy na zařazení do jednání dalších oblastí se vztahem k obchodu, byly přehodnoceny i cíle v oblasti pravidel pro investice. Nové kolo obchodních jednání, které se podařilo otevřít v roce 2001 v katarském Doha, umožnilo zejména vzhledem ke svému rozvojovému aspektu zařadit pouze diskusi k problematice obchod a investice. Do diskuse však již měly být včleněny aspekty jako ochrana před nesprávnými postupy nadnárodních korporací nebo podpora toků investic v souladu se zájmy rozvojových zemí. Jak už bylo uvedeno, v roce 2003 se ukázala tato oblast i v rovině diskusní jako přesahující zájmy a kapacity rozvojových zemí a činnost pracovní skupiny byla na neurčito zastavena. Další oblastí, která se v aktivitách a dohodách WTO dotýká investic, je dohoda GATS. Tato dohoda je v platnosti od založení Světové obchodní organizace v roce GATS řeší obchodní pravidla a závazky jednotlivých členských států v jedenácti sektorech služeb, a to pro čtyři různé způsoby dodávek (přeshraniční dodávky, spotřeba v zahraničí, přítomnost právnických osob poskytujících služby na cílovém trhu, a přítomnost fyzických osob poskytujících služby na cílovém trhu). Pravidla pro přítomnost právnických osob konstituují podmínky pro vstup přímých zahraničních investic do oblasti všech jedenácti definovaných sektorů služeb. Bylo by tedy možno konstatovat, že alespoň v oblasti služeb existují pravidla pro investice. Situace je však komplikována růzností závazků jednotlivých států, které přijaly pro otevření svých trhů ve službách. Již popsaný přístup ke sjednání GATS - zezdola umožnil každému členu definovat otevření svého trhu pro právnické osoby poskytující služby rozdílně pro každý druh služby. Kromě otevření trhu se členové také zcela rozdílně zavázali k dodržování pravidla národního zacházení dohoda GATS totiž umožňuje vyloučit z tohoto pravidla jednotlivé druhy služeb (nebo všechny služby) podle rozhodnutí člena. Členové WTO byli při sjednávání závazků pro přítomnost právnických osob poskytujících služby na svých trzích limitováni svými již sjednanými bilaterálními obchodními dohodami. Respektování již uzavřených investičních dohod spolu s přístupem zezdola se stalo základem relativně nepřehledného systému, který ztěžuje investorům rozhodnutí o vstupu na trh a jen s velkou rezervou může být považován za pravidla pro přímé zahraniční investice v oblasti služeb. V některých pramenech je jako dohoda zakládající pravidla pro investice uváděna Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights, TRIPS). Takto je možno dohodu TRIPS nahlížet v případě, že je právo k duševnímu vlastnictví pokládáno za investici, které má být poskytnuta ochrana. Dohoda stanovuje, jaké minimální standardy ochrany a vynucení práv k duševnímu vlastnictví musí být implementovány do národní legislativy členů WTO. Vlastník práva však musí podniknout příslušné právní kroky k tomu, aby si ochranu zajistil. I když ochrana a vynucení práv k duševnímu vlastnictví mají významnou úlohu při rozhodování o vstupu investorů na konkrétní trh, nejedná se o pravidla pro investice nebo jejich ochranu, ale o ustanovení směřující k vytvoření příznivého a právního podnikatelského prostředí. Další mezinárodní organizace V návaznosti na uvedené neúspěšné pokusy o sjednání mnohostranných investičních pravidel v rámci OECD a WTO je nutno pro úplnost uvést, že se touto problematikou zabývaly taká další organizace. Např. Světová banka zpracovala směrnice pro zahraniční investice (Guidelines for Foreign Investment), avšak tyto směrnice byly nezávazné. V rámci OSN byla speciálně zřízena Komise transnárodních korporací (United Nation Commission on Transnational Corporations), jejímž cílem bylo kodifikovat pravidla pro jednání nadnárodních 21

22 korporací. Obě tyto iniciativy byly také neúspěšné pravidla pro jednání nadnárodních korporací byla odmítnuta vyspělými zeměmi. Investice jsou také předmětem dohod o řešení sporů vzniklých v souvislosti s nimi, např. Konvence o řešení investičních sporů mezi státy a příslušníky jiných států, na kterou dohlíží ICSID (International Centre for Settlement of Investment Disputes). Kromě mezinárodních organizací jsou investice předmětem jednání i v regionálních (preferenčních) obchodních dohodách, které poskytují větší prostor pro sjednání pravidel investování a ochrany investic, řešení sporů a především kompenzace přijetí takovýchto závazků. Příkladem může být Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA) nebo nově sjednávané preferenční obchodní dohody EU (např. s Kanadou). EU reflektuje problematiku investic v Lisabonské smlouvě podepsané 1. prosince 2009, kterou je zařazuje pod principy a procedury společné obchodní politiky. Cílem je vytvořit unijní investiční politiku a odstranit různorodost investičních prostředí v rámci EU, která vyplývá z velkého počtu individuálních bilaterálních investičních dohod (např. Česká republika sjednala BIT s 93 státy světa, z toho se 75 státy jsou smlouvy v platnosti). Podle nových zásad by v budoucnu všechny investiční dohody měly být sjednány na nadnárodní úrovni a ustanovení těchto dohod by byla implementována do legislativy EU na úrovni nařízení (regulation). Není však doposud jasné, co se stane s již uzavřenými BIT jednotlivých členských států EU a jakým způsobem by mohly být přejednány, aniž by byly významně dotčeny závazky v nich obsažené. Závěr Neexistence mnohostranných pravidel pro investice vede k různorodosti investičních politik jednotlivých států, k různé míře otevřenosti trhů pro investice a kapitálové toky i k různé míře ochrany investic v jednotlivých zemích a podle jejich původu. Rizikem jsou zejména autonomní rozhodnutí o diskriminačních postupech vůči zahraničním investorům v souvislostech s krizovými opatřeními. Některé mezinárodní organizace se intenzivně, avšak neúspěšně zabývaly vytvořením mnohostranného systému investičních pravidel. Tyto aktivity byly neúspěšné zejména proto, že dohody byly navrhovány s důrazem na co nejvyšší ochranu investic, což bylo odmítáno státy dovážejícími kapitál. Návrhy pravidel také nezohledňovaly neinvestiční aspekty investování v zahraničí, jako například ochranu lidských práv nebo environmentální souvislosti investic. Převažujícím motivem odmítnutí dohod ze strany rozvojových zemí bylo neztratit autonomní možnost regulace zahraničních investic a nevzdat se výhodného využití tématu v bilaterálních negociacích. Na druhou stranu, návrhy dohod obsahující pravidla chování nadnárodních společností v hostitelské zemi, které zohledňovaly zájmy rozvojových zemí, byly odmítnuty zeměmi vyspělými. Vzhledem k neexistenci mnohostranných investičních pravidel se státy snaží ochránit své investory a otevřít jim zahraniční trhy cestou bilaterálních investičních dohod nebo začleněním investičních pravidel do preferenčních obchodní dohod. Tyto přístupy však komplikují mnohostrannou liberalizaci trhu s investicemi a jsou i určitou překážkou dosažení hlubší vzájemné integrace ekonomik. V současné době krizového vývoje světové ekonomiky však pravděpodobně není možno přistoupit k jednáním o mezinárodních pravidlech pro investice, neboť by byla odmítnuta ze strany většiny států světa. Teprve další globální vývoj, a to i v souvislosti s liberalizačními jednáními Světové obchodní organizace ukáže, zda je či není současný stav tím nejvýhodnějším, jakého lze dosáhnout, a to zejména z hlediska dalšího uvolnění světového trhu s investicemi. 22

23 Literatura [1] SOMARAJAH, M.: The International Law on Foreign Investment, 3. vydání, Cambridge University Press, New York, ISBN [2] KALÍNSKÁ, E., BOLOTOV, I., ČAJKA, R., ČERNÁ, I., ŠTĚRBOVÁ, L. : Mezinárodní obchod v 21. století. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, ISBN OECD: International Investment Law: Understanding Concepts and Tracking Innovations, OECD, Paris, ISBN [3] PETERSMANN, E.U.: Developing Countries in the Doha Round, Robert Schuman Centre for Advanced Studies, European University \Institute, Florence-Italy, ISBN [4] ŠTĚRBOVÁ, L. Lisabonská smlouva a společná obchodní politika EU. Současná Evropa [online], 2010, roč. XV, č. 2, s ISSN URL: [5] WOUTERS, J., DE MEESTER, B.: The World Trade Organization. A Legal and Institutional Analysis, Intersentia Oxford, Antwerpen, ISBN [6] [7] Údaje o autorovi: Ing. Ludmila Štěrbová, CSc., Katedra mezinárodního obchodu FMV VŠE Praha ludmila.sterbova@vse.cz 23

24 Kvalitativní parametry konkurenceschopnosti národního hospodářství a česká empirie Qualitative Parametres of Competitiveness of Political Economy and Czech Practice Jan Kopecký Anotace: Předkládaný text analyzuje podobu konkurenceschopné ekonomiky a celkový přístup České republiky k tomuto aspektu. Zabývám se postavením zpracovatelského průmyslu v moderních ekonomikách, kvalitativními charakteristikami postavení kvalifikovaného manuálního pracovníka ve výrobních procesech. Vzdělávací systém a střední odborné školství je akcentováno v poslední části. Summary: Presented text analyses the feature of competitive economy and approach of The Czech Republic to this fact. I am concerned with the role of processing industry in modern economies, qualitative attributes of the role of qualified manual worker in manufacturing. Educational system and vocational schools are stressed in the last part. Klíčová slova: zpracovatelský průmysl, kvalifikovaný dělník, střední odborné školství Keywords: processing industry, qualified manual worker, vocational schools Úvod Ve svém příspěvku se zaměřím na prvky, které působí na alokaci kapitálu formou přímých investic v konkrétní komoditní oblasti ve zpracovatelském průmyslu. Následující řádky jsou zaměřeny na zorný úhel jednotlivé národní ekonomiky 6, na faktory působící ve směru její konkurenceschopnosti. Přičemž konkurenceschopnost je sama o sobě nejednoznačně chápanou kategorií. Eklekticky vzato ji lze ovšem zdravým rozumem relativně snadno vymezit. Cílem je vysoká úroveň a tempo růstu reálných příjmů per capita za podmínek jejich udržitelnosti v mezinárodní konkurenci národních ekonomik. Abychom mohli předepisovat recepty pro hospodářskou politiku ve smyslu pozitivního ovlivňování konkurenční schopnosti národního hospodářství, je nutné vymezit parametry žádoucího tvaru jakési ideální ekonomiky. Zaměřím se na žádoucí makrostrukturu ekonomiky; tedy na roli primární, sekundární a terciární sféry v rozvoji ekonomiky. Pozornost budu také věnovat odvětvové struktuře zpracovatelského průmyslu. Neopomenu se rovněž zmínit o kvalitativních charakteristikách postavení manuálního pracovníka ve výrobních procesech, korelaci mezi kvalifikačními nároky a kapitálovou vybaveností práce. 6 Adjektivum národní je zde vyjádřeno státními hranicemi ohraničené teritorium, nejde o označení vlastnictví výrobních faktorů. 24

25 Po vyvození obecných a zobecnitelných závěrů o tvaru konkurenceschopné ekonomiky dochází k jejich aplikaci na české podmínky a komparaci skutečného stavu se stavem žádoucím. Důraz přitom kladu na zajišťování kvalifikované pracovní síly pro nosná odvětví. Problematiku vzdělávacího systému akcentuji z toho důvodu, že přítomnost pracovní síly s adekvátní kvalifikací představuje nutnou podmínku realizace produkčních aktivit na daném území. Zároveň se jedná o velice rigidní systém, kdy podle odhadů změny provedené v soustavě vzdělávání se projeví na trhu práce nejdříve po pěti letech (spíše však až po deseti letech) 7. Proto na výchovu a vzdělávání kladu mimořádný důraz v komparaci s krátkodobými opatřeními hospodářské politiky (explicitní forma investičních pobídek v podobě fiskální stimulace investiční činnosti), neboť účinnost těchto cílených a bezprostředně působících politik je kruciálně závislá na dlouhodobě vytvářených předpokladech v podobě kultivovaného lidského potenciálu. Žádoucí strukturální charakter ekonomiky V posledních desetiletích je obecně traktován názor, že význam zpracovatelského průmyslu v nejvyspělejších ekonomikách klesá. Je argumentováno podílem tohoto sektoru na tvorbě hrubého domácího produktu (tj. na hrubé přidané hodnotě) a na zaměstnanosti. Je nespornou skutečností, že podíl průmyslové sféry na obou ukazatelích v nejrozvinutějších hospodářstvích je výrazně menšinový. V roce 1995 se průmysl v patnáctičlenné Evropské unii podílel na hrubé přidané hodnotě necelými 24 procenty; pro stejný celek platilo v roce 2003, že se průmysl podílel na zaměstnanosti přibližně 20 procenty 8. O rok později vykazovaly níže uvedené země podíl průmyslu na zaměstnanosti následující: Spojené státy americké 11,8 %; Velká Británie 13,6 %; Kanada 14,4 %; Francie 16,0 %; Švédsko 16,0; Japonsko 18,3 %; Itálie 21,8 %; Německo 22,7 % 9. Ve všech uvedených případech platilo pro oba ukazatele (podílu na hrubé přidané hodnotě a zaměstnanosti), že služby dosahovaly 65 a více procent. Ve více či méně vzdálené minulosti ve vyspělých zemích vykazovalo nejvyšší podíl v obou zmíněných ukazatelích nejprve zemědělství a později průmysl 10. Proti interpretaci výše uvedených dat jako důkazu o marginální úloze průmyslu v daných národních hospodářstvích se staví někteří teoretici a praktici průmyslové sféry, kupříkladu jde o M. Portera 11, V. Kubištu 12, M. Grégra 13, M. Jahna 14. Jejich argumentace vychází z teze, že význam průmyslu v rozvinutých tržních ekonomikách se s časem nesnížil, je stále vysoký. Nízký podíl průmyslu na přidané hodnotě a zaměstnanosti je důsledkem vyčleňování služeb z průmyslových podniků do specializovaných subjektů, ty jsou ovšem navázány na průmysl prostřednictvím dodavatelsko-odběratelských vztahů. Komplexně celou problematiku rozpracovali zastánci názoru o důležitosti průmyslu pro rozvoj každé jednotlivé národní ekonomiky S. Cohen a J. Zysman, kteří vidí tendenci k zesílené dělbě práce jako přirozený důsledek růstu sofistikovanosti vykonávané práce, vyspělosti ekonomiky 15. Autoři zároveň vystupují proti názoru, který pokládá průmysl a služby za substituty, kdy s rozvojem ekonomiky sektor služeb střídá průmysl, podotýkají naopak na vzájemně komplementární 7 JEŽEK, F. Strategické řízení vysokých škol. s DVOŘÁČEK, J. Vývoj zpracovatelského průmyslu a průmyslových podniků na počátku 21. století. s DVOŘÁČEK, J. Vývoj zpracovatelského průmyslu a průmyslových podniků na počátku 21. století. s CIHELKOVÁ, E. a kol. Světová ekonomika: základní rysy a tendence vývoje. s PORTER, M. The Competitive Advantage of Nations. s KUBIŠTA, V. Služby v mezinárodním obchodě. s GRÉGR, M. Projev místopředsedy vlády ČR a ministra průmyslu a obchodu na konferenci Průmysl v 21. století. Hotel Praha, 31. ledna Studio STOP: Rozhovor s Jaroslavem Mílem. [online]. Český rozhlas 6 4. listopadu [cit. 13. dubna 2011]. Dostupné na World Wide Web: < 15 COHEN, S. ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s

26 vztah průmyslu a služeb 16. Argument potvrzující výše uvedenou obhajobu role průmyslu lze dokladovat také na skutečnosti, že většina rozvinutých zemí vykazuje dlouhodobě (samozřejmě s výjimkou recese, kdy pochopitelně klesají i výstupy služeb) meziroční přírůstky průmyslové produkce 17. Je také skutečností, že služby jsou kvantitativně výrazně napojeny na průmysl, neboť podíl nákladů na služby ve vyspělých průmyslových podnicích dosahuje 70 až 80 procent 18. Ve Spojených státech amerických v první polovině osmdesátých let minulého století vykazoval průmysl podíl na tvorbě hrubého národního produktu 24 % a služby vystupující jako dodavatelé průmyslu (hodnota těchto služeb tedy zcela vstupovala do hodnoty amerických výrobků) vykazovaly analogicky 25 %, zbývající část hrubého národního produktu tvořily služby (některé z nich v pozici odběratelů průmyslových podniků) Tedy necelá polovina přidané hodnoty byla spojena s průmyslem a službami, které dodávali průmyslu. Pokud by toto číslo připadalo čtenáři nízké, pak upozorňuji, že se jednalo o dobu velmi nepříznivého stavu a vývoje obchodní bilance, s konkurenceschopností americké ekonomiky tedy bylo něco v nepořádku v důsledku ochabující průmyslové základny. Ve své diplomové práci uvádím další příklady, kdy národní účetnictví zkresluje (resp. nedisponuje vhodnými nástroji) význam průmyslu v národní ekonomice 21. Autoři S. Cohen a J. Zysman se zamýšlejí nad argumentem, zda by došlo v souvislosti s přesunem výroby do zahraničí rovněž k přesunu služeb. Autoři proto rozlišují vazby mezi průmyslem a službami na silné (tight linkage), středně silné (medium linkage) a slabé (weak linkage) 22. S rostoucí těsností vazeb služeb na průmysl roste pravděpodobnost, že do zahraničí delokalizovanou výrobu budou následovat i příslušné služby. Slabou vazbu na průmyslovou výrobu vykazují služby v pozici odběratelů průmyslu (downstream services, typicky jde o velkoobchod a maloobchod), naopak silnou vazbu na výrobu má řada služeb dodávajících své výstupy průmyslu (upstream services) 23. Příkladem upstream services s velice těsným vztahem k výrobě jsou inovační aktivity, konkrétně jde o procesní (technologické) inovace. Zdůvodnění lze vidět v konstatování, že zejména tento typ inovací nemá původ v laboratořích separovaných od výrobního procesu, nýbrž vznikají v těsné blízkosti výroby 24. Já nalézám vysvětlení ve zkušenosti průmyslové praxe s inovační aktivitou vysoce kvalifikovaných dělníků. Ve velkých podnicích ve Spojených státech amerických byla v osmdesátých letech minulého století zapojena do inovačního procesu v průměru čtvrtina jejich manuálních pracovníků 25, participace kvalifikovaných manuálních odborníků na tvorbě inovací je typická pro úspěšné japonské výrobce Na druhé straně je častým jevem, že vybavení výzkumných pracovišť je často doplňováno zkušebními poloprovozy, jejich extenzí jsou vlastně celé výrobní závody, jejichž přínos pro tvorbu inovací nelze nahradit realitu simulujícími laboratořemi. Zde lze patrně hledat důvody těsnosti vazby procesních inovací na výrobu. Lze tak identifikovat riziko pro národní hospodářství v podobě ztráty kvalifikačně náročných služeb při přesunu výroby do zahraničí. 16 COHEN, S. ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s DVOŘÁČEK, J. Podpora podnikání: (průmyslová politika). s DVOŘÁČEK, J. Podpora podnikání: (průmyslová politika). s COHEN, S. ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s. 22, Zemědělství a stavebnictví je v této kalkulaci opomenuto. 21 KOPECKÝ, J. Česká podpora přímého investování v oblasti zpracovatelského průmyslu. s COHEN, S. ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s COHEN, S. ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s COHEN, S. ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s JIRÁSEK, J. Vědecké přeměny výroby. s JIRÁSEK, J. Štíhlá výroba. s JIRÁSEK, J. Transformační řízení. s

27 Zastánci názoru o marginální úloze průmyslu ve vyspělých ekonomikách při hlubších úvahách vycházejí z dvou vzájemně se doplňujících argumentů. Argument první vychází z pozitivního vztahu mezi rostoucí zaměstnaností ve službách a zvyšujícím se hrubým domácím produktem per capita. Druhý argument vězí v určitém chápání kvalitativních parametrů přímých zahraničních investic na podkladě jejich teritoriálního směřování. Sociolog D. Bell při retrospektivním pohledu spojoval postupné snižování pracovníků v zemědělském sektoru s růstem národohospodářské produktivity práce, Bell ovšem neměl na mysli růst produktivity práce z přidané hodnoty v zemědělství, nýbrž dle jeho názoru produktivita rostla v průmyslu, kam se pracovníci přesunuli z agrárního sektoru 28. Bell zobecňuje tuto tezi na pozdější vztah průmyslu a služeb. Vybraní čeští společenští vědci 29 rozdělují světové hospodářství do tří kontrastních celků: první je symbolizován motykou se zemědělskými produkty a nerostnými surovinami, druhý továrním běžícím pásem s výstupy v podobě průmyslových produktů, třetí počítačem a produkcí služeb finančních, vzdělávacích, kulturních, výzkumných a vývojových. Je zcela opomíjen fakt, že růst kapitálové vybavenosti práce s doprovodným růstem produktivity práce z přidané hodnoty je inherentně spojen s vývojem samotného průmyslu a zemědělství. V analogii na výše uvedené pokládám za symbol modernity a vyspělosti pokročilou zemědělskou produkci se sofistikovanou mechanizační technikou a opravářem zemědělských strojů; průmyslovou výrobu s číslicově řízeným strojem a vysoce kvalifikovaným seřizovačem/údržbářem; produkci kvalifikačně náročných služeb typu technických příprav výrob, vývoje a výzkumu. Dynamiku na trajektorii dlouhodobého hospodářského růstu nelze chápat výlučně jako substituci jednoho odvětví jiným. Druhý argument vychází z utkvělé představy, že výrobní kapacity jsou přesunovány do zemí s nízkými cenami pracovních vstupů a z nich jsou exportovány jejich výstupy do vyspělých zemí. Zkušenosti ukazují 30, že technický pokrok vedoucí ke konstrukci silně kapitálově náročného systému v podobě počítačem integrované výroby (Computer Integrated Manufacturing, CIM) vedl v osmdesátých letech minulého století k repatriaci řady výrob zpět do rozvinutých zemí ze států rozvojových, kam byly původně delokalizovány z důvodu relativně levnější a málo kvalifikované tamní pracovní síle. Na druhé straně lze vypozorovat alokaci jednotek produkujících mezinárodně obchodovatelné a kvalifikačně nenáročné služby do zemí s komparativně nižšími mzdami. Jako příklad může posloužit design centrum společnosti Mercedes Benz v Plzni 31, kde se vyvíjí prototypy automobilů a dílů pro automobilový průmysl. Obsahem činnosti jde ovšem o provoz zaměstnávající nekvalifikovanou práci. Pokládat služby za kvalifikačně náročné aktivity a naopak průmysl výlučně či převážně za zdroj nekvalifikované pracovní síly je chybné, nesmyslné a hrubě kontrastující s realitou. Při hlubším pohledu na perspektivu existence průmyslové výroby ve vyspělých zemích (přičemž za definiční znak vyspělosti pokládám hojnost kvalifikované pracovní síly) je vhodné se zamyslet nad tezí, zda je reálně možný jakýsi technologický regres ve výrobních systémech. Nadnárodní podnikové komplexy by aplikovaly silně pracovně intenzivní technologii, která vyžaduje zapojení relativně nekvalifikované manuální pracovní síly, což by umožňovalo alokaci těchto výrob do rozvojových zemí s levnou a nekvalifikovanou pracovní silou. Je ale možné v současnosti snížit kapitálovou intenzitu ve výrobě? Ukazuje se, že podstatný vliv na konstrukci výrobních systémů (ve smyslu poměru práce/kapitál) mají charakteristiky výstupu (jeho kvalita a včasnost dodávek na trh výstupu), cenové podmínky na trhu vstupů mají někdy jen okrajový význam. Například zkušenosti z nástrojařské výroby ukazují, že nezbytným předpokladem pro zrychlení výrobního procesu 28 COHEN, S. ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s KALOUS, J. VESELÝ, A. Transformace české společnosti a výzvy společnosti vědění. s DVOŘÁČEK, J. MRÁZEK, O. Řízení strukturálních změn v průmyslu. s Fontes Rerum: Školství jako motor českého hospodářského růstu? s

28 je aplikace číslicově řízených strojů 32. Zároveň inherentním znakem výstupů pružně automatizovaných systémů je přesnost, jak dokazují kupříkladu CNC obráběcí stroje a nesrovnatelně vyšší přesnost obrobků v komparaci s konvenčními obráběcími stroji. Argumentaci o rozhodujícím významu trhu výstupu pro charakter zvolené výrobní technologie a okrajové důležitosti cenových podmínek trhu vstupů potvrzuje praxe i Kindlebergerem vyložená problematika duality hospodářství 33. Dodávám, že podíl vyspělých zemí na světové průmyslové produkci dosahoval v roce 2002 necelé tři čtvrtiny, necelou jednou čtvrtinou se podílely rozvojové země a jejich podíl od roku 1990 rostl 34. Lze očekávat, že s růstem vyspělosti rozvojových zemí bude tento jejich podíl také vzrůstat, neboť průmysl je atributem moderní a na znalostech založené ekonomiky. Vede se rovněž diskuze o žádoucí struktuře samotného zpracovatelského průmyslu, přičemž jsou velice často jednostranně preferována lehká odvětví (high-tech, tedy kupříkladu výroba elektroniky) oproti materiálově náročnějším typům výrob (medium-tech, tedy například automobilový průmysl; low-tech, tedy kupříkladu nábytkářský průmysl, výroba lodí). Pokládám tento normativní přístup k jednotlivým odvětvím průmyslu za chybný. Kritériem hodnocení technologické vyspělosti při konvenční klasifikaci na high-tech, medium-tech a low-tech odvětví je ukazatel míry výdajů na výzkum a vývoj v tom kterém odvětví. Výhradou ovšem je, kde se nacházejí hranice daného průmyslového odvětví. Cena sofistikovaných mechatronických výrobků typu numericky řízených strojů je až z několika desítek procent tvořena elektronickými prvky 35. Uvažme situaci, kdy je ve výrobě lodí či komponent pro automobilový průmysl používán číslicově řízený obráběcí stroj. Obráběč musí zvládat vedle strojírenské technologie také programování 36, což vytváří dodatečné nároky na jeho kvalifikaci. Kvalifikovaný dělník v low-tech odvětví se sofistikovaným kapitálovým vybavením je tak pro svoji kvalifikaci a produktivitu velmi perspektivní. Obecně je známo, že v současnosti pracovní příjmy seřizovačů sofistikovaných číslicově řízených strojů (kupříkladu obráběcích center) v odvětvích středního a těžkého strojírenství dosahují i 40 tisíc korun. Na druhé straně obvykle aplikovaná technologie výroby elektroniky (počítačů, sdělovací techniky) vykazuje mimořádně silnou pracovní intenzitu. Jak je upozorňováno 37, značná část tohoto typu výrob je alokována v asijských zemích s nízkou kvalifikační a mzdovou úrovní. Podstata tzv. high-tech odvětví je v jejich transformační úloze 38, neboť jejich výstupy kvalitativně mění fixní kapitálové vstupy řady medium-tech a low-tech výrobních oborů. Je tedy nesmyslné uměle vytvářet antagonistický vztah mezi lehkými a těžkými odvětvími. V mnoha případech lze konstatovat, že obory těžkého a středního strojírenství jsou mnohem perspektivnější pro dlouhodobý ekonomický růst ekonomiky ve srovnání s lehkými odvětvími. Postavení člověka ve výrobě Milníkem ve vývoji průmyslové výroby je nástup mechanizace. Mechanizace je definována jako substituce svalové práce prací motorů 39. Představuje de facto zesílení účinků lidské práce při provádění jednotlivých úkonů. Obsluha (operátor) mechanizačního prostředku představuje v podmínkách malosériové výroby, která v Československu převládala, kvalifikačně náročnou 32 STŘELEC, S. Dnešek součástí budoucnosti, budoucnost součástí dneška. s. 3,4. 33 KINDLEBERGER, Ch. Zahraniční obchod a národní hospodářství. s. 76, DVOŘÁČEK, J. Vývoj zpracovatelského průmyslu a průmyslových podniků na počátku 21. století. s MAIXNER, L. a kol. Mechatronika. s ŠTULPA, M. CNC obráběcí stroje a jejich programování. s KPMG. Průzkum investičních pobídek v České republice zpracovatelský průmysl. s COHEN, S. ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. s TALÁCKO, J. Automatizace výrobních zařízení. s

29 činnost. Taktéž seřizovači a údržbáři mechanizační techniky ze své podstaty jsou kvalifikovanými manuálními odborníky. Specifickou etapu v podmínkách mechanizace představovala organizace práce založená na fordismu či taylorismu, výroba ve velkých sériích a unifikovaný výstup byl spojen rovněž se standardizací lidské práce a nízkou kapitálovou vybaveností práce (pásový dopravník a jednoduché nástroje), to vše bylo příčinou nízkých kvalifikačních nároků na dělníky. Dalším převratným momentem je automatizace 40, která osvobozuje člověka nejen od namáhavé fyzické, ale i duševní práce 41. Účast člověka se stává nepřímou, výkon samotné výrobní činnosti přísluší stroji 42. Prostá operační obsluha představuje manipulaci s více či méně zpracovanou hmotou a dohled nad chodem stroje. Ovšem seřizovací a údržbářské práce nabývají na významu z důvodu zvýšené poruchovosti sofistikované automatizační techniky. Vedle zručnosti musí seřizovač CNC strojů disponovat znalostí elektroniky, ovládá jednodušší programování. Podle sociologických výzkumů se seřizovač vyznačuje vysokou inteligencí, jeho práce je typická svojí složitostí a kreativitou 43. Důležitost údržbářských a seřizovacích prací při aplikaci číslicově řízených strojů vykazuje konsekvence pro hodnocení některých odvětví. Složitost těchto sofistikovaných kapitálových statků způsobuje zvýšenou poruchovost v komparaci s konvenční mechanizační technikou. Ovšem náhodnost a různorodost potřebných pracovních zákroků způsobuje obtížnou až nemožnou normovatelnost pracovní činnosti. Uplatnitelnost norem v případě údržby strojů obvykle nepřesahuje 30 procent celkového rozsahu údržby 44. Systém práce v rámci údržby odpovídá spíše kusové výrobě 45. Lze pokládat za platné konstatování, že aplikace pružné automatizace ve velkosériové výrobě činí tuto produkci kvalifikačně náročnou. Seřizovači a údržbáři se vyznačují nepřímým vztahem k výrobnímu procesu v případě automatizovaných strojů, jedná se de facto o službu. Je tedy realizovatelný outsourcing údržbových aktivit, těžko si ovšem lze představit jejich přeshraniční poskytování, jsou tedy geograficky úzce navázány na alokaci příslušných kapitálových statků. Jde ovšem o ilustrativní příklad toho, že není možné důsledně oddělovat výrobu a některé (kvalifikačně náročné) služby. Je třeba připomenout 46, že osvědčený japonský výrobní způsob s koncepcí úplné produktivní údržby (Total Productive Maintenance, TPM) preferuje spojení operační obsluhy s údržbou a seřizováním, neboť operátor jím obsluhovaný stroj zná nejlépe a může tak efektivně provádět jeho údržbu 47. V osmdesátých letech minulého století v souvislosti s vyvinutím výše zmíněného systému CIM se předpokládalo, že bude realizován závod bez lidí, manuální pracovník bude zcela vytlačen z výrobního procesu. Tyto snahy ovšem selhaly. Ukázala se značná poruchovost 40 Automatizace měla své vývojové stupně. Nejprve se jednalo o mechanickou (tvrdou) automatizaci, u níž bylo mimořádně obtížné změnit vyráběný sortiment. Stále náročnější trh vyžaduje značnou variabilitu vyráběného produktu, proto ve své době tvrdá automatizace nepřesahovala 10 % strojní výroby (JIRÁSEK, J. Vědecké přeměny výroby. s. 56.). Zmíněný rozpor byl z větší části vyřešen nástupem programovatelné (pružné) automatizace. Ta měla nejprve podobu programu zachyceného na nosiči typu děrného štítku, šlo o NC stroje (Numeric Control, číslicově řízené stroje), ty byly s rozvojem výpočetní techniky a elektroniky nahrazeny CNC stroji (Computer Numerical Control, počítačem číslicově řízené stroje). 41 KUBIČÍK, M. MARŠÍK, A. Automatizace: Automatické řízení ve strojírenství. s HEŘMAN, J. Řízení výroby. s ROLLOVÁ, V. a kol. Profese v procesech přeměn v současném období vědeckotechnické revoluce v ČSSR: Údržbáři a seřizovači. s KRT, K. MATĚJČEK, P. POLÍVKA, E. Provozuschopnost a údržba strojírenského podniku. s POLÍVKA, E. SKŘIVÁNEK, M. Údržba automatizovaných strojů. s VEBER, J. a kol. Management: základy, prosperita, globalizace. s Připomínám, že podniková praxe vzhledem k častému výskytu spojení seřizovače s operátorem v jedné osobě verbálně nerozlišuje mezi pojmy seřizovač a údržbář, pokládá je za synonyma. 29

30 těchto zařízení, která roste s mírou automatizace. Lze shrnout, že nároky na údržbu z hlediska jejího množství a kvality jsou funkcí složitosti, výkonu a intenzity využívání příslušných zařízení, přičemž jde o pozitivní závislosti. Je přitom skutečností, že s rostoucí mírou automatizace roste jejich složitost, výkonnost i jejich exploatace jako důsledek vysokých pořizovacích cen. Lze tedy konstatovat 48, že paradoxem rostoucí míry automatizace je zvyšující se závislost na kvalifikované práci údržbářů a seřizovačů. Proto je koncepce CIM pokládána za životaschopnou jen ve spojení s kvalifikovaným dělníkem 49. Existují i další doplňkové momenty a důvody proti vyřazení kvalifikovaného dělníka z výroby, podrobněji jsou rozvedeny v příslušném zdroji 50. Podle M. Portera je pro konkurenceschopnost země z hlediska zásoby výrobních faktorů klíčová specializovanost výrobních činitelů 51, která je přímo úměrná jejich pokročilosti 52 (v případě pracovní síly jde o kvalifikaci). Je obecně uznávána skutečnost 53, že pracovní síla je v komparaci s kapitálem relativně nejméně mezinárodně mobilní. Pokud se tedy státní decizní sféra dané země zaměří na kultivaci lidského faktoru svých občanů, lze pokládat za pravděpodobné, že tento potenciál nebude v budoucnosti v masovém měřítku erodovat do zahraničí. Vzdělávací politika obecné vymezení a aplikace na české podmínky Z hlediska formálního vzdělávání je vhodné se pozastavit nad důvody státní ingerence. Pro úplnost dodávám, že formální vzdělávání na rozdíl od neformálního a informálního splňuje kumulativně následující znaky: uskutečňuje se ve škole, je legislativně upraveno, absolvent obdrží všeobecně uznávaný certifikát a výsledkem absolutoria je určitý stupeň dosaženého vzdělání 54. Z pohledu selhání trhu, která identifikuje neoklasická mikroekonomická teorie, lze ve vztahu k formálnímu vzdělávání polemizovat o existenci veřejného statku, externalit a přítomnosti informační asymetrie. Pokládat formální vzdělávání za veřejný statek je zjevně nesprávné, neboť vyloučitelnost ze spotřeby je umožněna v důsledku zanedbatelných transakčních nákladů na zamezení vstupu žáka do školy a mezní náklady na obsluhu dodatečného konzumenta jsou rostoucí (byť nikoliv rostoucí lineárně v celém definičním oboru). Formální vzdělávání je tedy soukromým statkem, který je ovšem často financován z veřejných rozpočtů. Existenci pozitivních externalit nelze vylučovat, neboť kultivační rozměr všeobecně vzdělávacích a částečně i předmětů odborných je nesporný. Lze se tedy domnívat, že vzdělaný člověk nebude vykazovat afinitu k extrémním společenským proudům, k trestné činnosti. Informační asymetrie je velkým tématem pro státní ingerenci do soustavy formálního vzdělávání. Při vstupu absolventa na trh práce je ve zjevné informační nevýhodě poptávková strana trhu. Ta může být snížena tzv. signalizačním chováním, prostřednictvím kterého informovaná strana předává informace straně neinformované 55. Vydáváním certifikátu o absolvování vzdělávacího programu příslušná instituce vahou skutečnosti, že má k jeho vydání pověření státu, poskytuje informaci o kompetencích absolventa potenciálnímu zaměstnavateli. Informační nerovnováha také v negativním smyslu ovlivňuje fungování kapitálových trhů, což je akcentováno v oblasti vzdělávání například J. Stiglitzem 56. Jedinec očekává pozdější pracovní příjmy z investice do vzdělání, ty poměřuje (po příslušné úpravě o 48 NĚMEJC, J. Některé otázky a problémy automatizace strojírenské výroby. s MANLIG, F. Projektování výrobních systémů 1. část. Liberec: TUL Katedra výrobních systémů, leden KOPECKÝ, J. Česká podpora přímého investování v oblasti zpracovatelského průmyslu. s PORTER, M. The Competitive Advantage of Nations. s PORTER, M. The Competitive Advantage of Nations. s STIGLITZ, J. Jiná cesta k trhu: hledání alternativy k současné podobě globalizace. s PALÁN, Z. Celoživotní učení. s. 31, SOUKUPOVÁ, J. a kol. Mikroekonomie. s STIGLITZ, J. Ekonomie veřejného sektoru. s

31 časovou hodnotu peněz) s náklady vynaloženými na jeho získání. K uhrazení oněch nákladů se při nedostatečné saturaci vlastními úsporami student obrací na kapitálový trh. Nabídka takových úvěrů je ovšem výrazně limitovaná, neboť riziko nesplacení je vysoké. Státní půjčky či záruky jsou proto nezbytností, pakliže stát neposkytuje bezplatně vzdělávání ve veřejných školách. Nepominutelným argumentem ve prospěch angažovanosti státu ve sledované oblasti je působení na vytváření předpokladů pro dlouhodobý ekonomický růst. Hovoří se o vytváření předstihu kvalifikační úrovně obyvatelstva před aktuální poptávkou na trhu práce 57. Jsou akcentovány úspěšné zkušenosti s dlouhodobě uplatňovanými strategiemi aktivní hospodářské politiky při napomáhání modernizaci a dlouhodobému růstu ekonomiky 58. Pro státní ingerenci do soustavy formálního vzdělávání tedy existují nepopiratelné důvody. Dále budou uvedeny některé statistické údaje o vývoji českého středního školství s důrazem na výchovu a vzdělávání kvalifikovaných dělníků a konsekvence pro tuzemský trh práce 59. Za účelem seznámení se s konkrétními charakteristikami českého středního školství je vhodné nejprve pohlédnout na vývoj počtu škol a žáků. Při komparaci školních roků 1989/1990 a 2006/2007 se zvýšil absolutní počet škol z 1246 na 1723, podíl gymnázií se změnil z 18 % na 21 %, podíl středních odborných škol vzrostl z 30 % na 46 %, zatímco podíl středních odborných učilišť dramaticky klesl z 52 % na 33 %. Při srovnávání uvedených dvou školních roků klesl absolutní počet žáků středních škol z 626 tisíc na 559 tisíc, podíl žáků gymnázií vzrostl z 16 % na 26 %, středních odborných škol z 30 % na 39 %, podíl žáků středních odborných učilišť klesl z 54 % na 35 %. Lze tedy vidět dramatický pokles váhy učilišť ve prospěch gymnázií a středních odborných škol. Jedním z relevantních kvalitativních ukazatelů je míra úspěšnosti uchazečů o určité studium. Pro manévrovací prostor, který má škola pro motivaci žáka a ovlivňování kvality jeho vzdělání, je podstatná primární motivace žáka. Ta je spojena s otázkou, proč si daný uchazeč vybral určitou školu, obor. Pakliže je uchazeč silně motivován pro konkrétní studium, jeho formování v následném výchovně vzdělávacím procesu je nepoměrně efektivnější. O uchazeči silně motivovaném pro dané studium lze hovořit jako o nutném předpokladu vyprodukování kvalitního absolventa. Jako indikátorem oné primární motivace může posloužit koeficient úspěšnosti, který je definován jako poměr počtu osob přijatých a přihlášených (přijatí ovšem nemusejí nutně nastoupit do školy). V případě gymnázií mezi školními roky 2002/2003 a 2007/2008 se koeficient úspěšnosti zvýšil z 47 % na 68 %, tedy o 21 procentního bodu, což představuje nárůst o 45 procent. U středních odborných škol šlo za uvedené období o nárůst ukazatele z 54 % na 86 %, tedy růst 32 procentního bodu, což je nárůst o 59 procent. Pro školní rok 2002/2003 se dostaly na střední odborná učiliště přesně dvě třetiny uchazečů, v roce 2007/2008 šlo již o více než 92 %, což je růst o necelých 26 procentních bodů, tedy vzrůst o 39 procent. Relativně i absolutně vzrostl ukazatel nejvíce u středních odborných škol, u středních odborných učilišť není za sledované období nárůst tak výrazný, což je způsobeno velmi vysokou výchozí úrovní. Lze se znepokojením konstatovat, že učiliště téměř zcela ztratila svoji exkluzivitu, když příslušný koeficient konverguje ke sto procentům. To dokladuje řada případů z praxe, kdy činí potíže naplnit pouhou jedinou třídu na celém učilišti žáky, problém se týká ve vyostřené podobě zejména technických oborů. U gymnázií lze vidět uchování relativní exkluzivity. 57 PICK, M. Jsou alternativy strategie transformace? s SOJKA, M. a kol. Česká ekonomika v evropských integračních procesech: vybrané problémy. s Údaje jsou čerpány z Výkonových ukazatelů a Vývojových ročenek Ústavu pro informace ve vzdělávání a dále je použit Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí (viz seznam použitých zdrojů). 31

32 Dalším možným kvalitativním ukazatelem je počet žáků ve třídě. Bez ohledu na náročnost finanční a personální lze pokládat relativně nízkou úroveň tohoto indikátoru za pozitivní, neboť vede k většímu přizpůsobení práce vyučujícího potřebám konkrétního žáka. Ve školním roce 1989/1990 vykazovala gymnázia nejvyšší počet žáků na jednu třídu, konkrétně šlo o 34,3 žáka, během následujících sedmi let došlo k poklesu na necelých 28 žáků, úroveň 27 až 28 osob se udržela až do druhé poloviny uplynulého desetiletí. Střední odborné školy začínaly ve školním roce 1989/1990 na druhé nejvyšší úrovni, jednalo se o 32,6 žáků na třídu, v následujících sedmi letech poklesl ukazatel na 25 (důsledek expanze počtu daného typu škol), později došlo k nárůstu na necelých 27 studentů na třídu, což se stabilně udržuje dodnes. Střední odborná učiliště začínala v roce 1989/1990 na úrovni 27,6 počtu žáků ve třídě a během následujících dvou (respektive tří) školních roků se ukazatel propadl o 3 (respektive 5) žáky, od poloviny devadesátých let až do současnosti se pohybuje ukazatel na úrovni 24 vzdělávaných osob na třídu. Je tedy mírnou útěchou, že na učilištích je výuka relativně individualizovaná. Tento údaj je třeba ovšem nutno chápat v kontextu ostatních nepříznivých ukazatelů, zejména pokud jde o vývoj koeficientu úspěšnosti uchazečů o studium na tomto typu škol. Imperativem se jeví participace soukromého sektoru ve výchově a vzdělávání kvalifikovaných dělníků. Důvodem zdaleka není pouze odlehčení veřejným rozpočtům, nýbrž se jedná o pozitivní vliv na kvalitu vzdělávání. Sebelepší školní dílny nemohou rozmanitostí strojního zařízení a výskytem výrobních problémů dokonale simulovat realitu výrobních závodů. Údaje z konce sedmdesátých let minulého století hovoří o tom, že seřizovač/údržbář profesně dozrává po deseti letech praxe 60. Lze logicky vyvodit, že dnes tato doba jistě není kratší v souvislosti s růstem technické úrovně výrobních strojů a zařízení. V minulosti byl v našich zemích uplatňován duální (učňovský) model odborného školství, který kombinuje teoretickou složku vzdělávání ve školách a spolupráci s podniky v praktickém vyučování. Alternativami jsou školský model s jasnou převahou teoretické přípravy ve školách a zanedbanou praktickou částí, model odborné přípravy mimo školu s chabou teoretickou základnou. Z hlediska geografického uplatnění jednotlivých modelů lze uvést 61 ; že školský model převažuje v Nizozemí, Belgii, Švédsku, Finsku a Francii; model odborné přípravy mimo školu je typický pro Velkou Británii, Irsko, Portugalsko, Španělsko, Řecko a duální systém se dlouhodobě uplatňuje ve Švýcarsku, Německu, Rakousku a před rokem 1990 i v Československu, Maďarsku a Polsku. V souvislosti s procesem privatizace průmyslu ve střední Evropě se ovšem v daných zemí ustoupilo od duálního systému ke školskému, řada učilišť (pokud ovšem nezanikla) přešla do rukou státu. V devadesátých letech podíl soukromých škol v sektoru učilišť rostl o poznání pomaleji v komparaci s gymnázii a zejména se středními odbornými učilišti. Na konci devadesátých let dosáhl podíl soukromého sektoru v počtu učňovských škol přibližně 17 %, v případě gymnázií to bylo 15 % (v polovině dekády 18 %), u středních odborných škol na konci devadesátých let dosahoval podíl soukromých škol 25 % (ve školním roce 1996/1997 šlo dokonce o necelých 31 %, vysvětlením je v dané době explozivní růst soukromých a převážně netechnicky orientovaných středních odborných škol). V první dekádě milénia vzrostl podíl soukromých učilišť na všech učilištích až na 24 % (rok 2006/2007), u středních odborných škol došlo k nárůstu až na 25 % v uvedeném roce, u gymnázií se jednalo analogicky o nárůst 60 ROLLOVÁ, V. a kol. Profese v procesech přeměn v současném období vědeckotechnické revoluce v ČSSR: Údržbáři a seřizovači. s Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Akční plán podpory odborného vzdělávání. s

33 na 18 %. Z hlediska participace soukromého sektoru na jednotlivých typech středních škol v kritériu počtu žáků byla situace obdobná, tedy velice dynamický růst podílu žáků soukromých středních odborných škol, u středních odborných učilišť postupný a mírný nárůst tohoto podílu, ale gymnázia vykazovala trvale nejnižší podíl žáků soukromých zařízení. Ve školním roce 2006/2007 tvořil podíl žáků soukromých středních odborných učilišť necelých 16 % na celkovém počtu žáků tohoto typu škol, analogicky pro střední odborné školy platilo více než 16 % a u gymnázií šlo o 8 %. Z hlediska oborového zaměření odborného školství lze vysledovat znepokojivé tendence. Pokud se jedná o střední odborná učiliště, pak mezi školními roky 1993/1994 a 1998/1999 při redukci učňů o přibližně 118 tisíc (pokles o 44 %) klesl počet žáků strojírenských oborů o 36 tisíc (tj. o 58 %), u elektrooborů byl pokles žáků o přibližně 8 tisíc (tj. o 30 %), počet žáků stavebních profesí zaznamenal dramatický pád o 21 tisíc (tj. o 68 %), textilní obory vykázaly snížení o 13 tisíc žáků (tj. o 68 %), ekonomické obory zaznamenaly pokles o 14 tisíc učňů (tj. pouze o necelých 19 %). U oborů vedoucích k získání výučního listu mezi školními roky 2002/2003 a 2009/2010 došlo k poklesu z 148 tisíc žáků na 112 tisíc žáků (tj. pokles o 24 %), pokud se jedná o počet žáků příslušných oborů a jejich podílu na celkovém počtu osob studujících za účelem získání výučního listu při komparaci uvedených dvou roků platí následující: u strojírenství změna z 25 tisíc (tj. 17 %) na 24 tisíc (tj. 22 %), elektrotechnické obory zaznamenaly pokles z 14 tisíc (tj. 9 %) na 8 tisíc (tj. 7 %), u stavebních oborů šlo o pohyb z 13 tisíc (tj. 9 %) na 12 tisíc (tj. 10 %), textilní specializace prodělaly prudký pád z 5 tisíc (tj. 3 %) na 1 tisíc (tj. 1 %), u ekonomických a dalších netechnických oborů služeb šlo o změnu z 56 tisíc na 43 tisíc se zachováním podílu na úrovni přibližně 38 %. U maturitních oborů opět mezi lety 2002/2003 a 2009/2010 se jednalo o růst počtu žáků z 223 tisíc na 243 tisíc (tj. růst o 9 %) a oborově šlo analogicky o následující údaje: pokles u strojírenských oborů z 22 tisíc (tj. 10 %) na 21 tisíc (tj. 9 %), u elektrooborů šlo rovněž o pokles z 33 tisíc (tj. 15 %) na 28 tisíc (tj. 12 %), ekonomické a další netechnické obory zaznamenaly růst absolutního počtu studentů z 83 tisíc na 90 tisíc se stabilní úrovní mezi 37 a 38 procenty. Lze tedy se znepokojením pozorovat absolutní pokles žáků technických oborů. Nepříznivý vývoj školství se logicky musí projevit s časovým odstupem na trhu práce. Ilustrativní je polovina roku (červen) 2008, neboť jde o jakési vyvrcholení předchozí dlouhodobé konjunktury české ekonomiky, zároveň se manifestují vzhledem k výskytu sezónních prací tenze na poptávkové straně trhu. Zajímavý je převis poptávky nad nabídkou u sedmé skupiny (řemeslníci, kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé) a skupiny osmé (obsluha strojů a zařízení) dle klasifikace zaměstnání. Z hlediska neobsazenosti volných pracovních míst podle dosaženého vzdělání v letech 2007 a 2008 je výrazná skupina osob se základním vzděláním s podílem na celkovém počtu neobsazených míst mezi 30 a 40 procenty, u vyučených šlo o podíl v některých čtvrtletích přesahující 40 procent, okolo deseti procent se pohybovala skupina s úplným středním odborným vzděláním bez vyučení (tedy absolventi středních odborných škol). Závěr Důrazně se ohrazuji proti názorům, které spatřují v dominantním postavení zpracovatelského průmyslu v národohospodářské makrostruktuře protirůstový, ve vztahu k vyspělým ekonomikám divergentní jev. Drtivá většina rozvinutých ekonomik je v rozhodující míře navázána na materiální výrobu, měřítkem váhy průmyslu v národní ekonomice v žádném případě není jeho podíl na hrubé přidané hodnotě (tj. tvorbě hrubého domácího produktu) a zaměstnanosti. Ve vyspělé ekonomice jsou výrobní jednotky stále více specializovány, závislosti a vazby se stávají v narůstající míře nepřímé. Význam kvalifikovaného manuálního pracovníka ve zpracovatelském průmyslu (zejména v odvětvích středního a těžkého 33

34 strojírenství) vězí ve třech aspektech: vysoká produktivita práce z přidané hodnoty u řady špičkových řemesel (za předpokladu kvalifikaci adekvátní kapitálové vybavenosti práce); vysoké kvalifikační nároky při aplikaci sofistikované číslicově řízené techniky na seřizovače/údržbáře a z toho vyplývající unikátnost a obtížná nahraditelnost v mezinárodním měřítku v kontrapozici k nekvalifikované pracovní síle; na dílenského pracovníka je navázána řada pracovníků ve kvalifikačně náročných a vysoce produktivních službách. Je s podivem, jak přistupuje celá řada politiků, novinářů a ekonomů k výrobě. Samotná materiální výroba je v jejich myslích spjata pouze a výhradně s nekvalifikovanou pracovní silou, montáž je z jejich pohledu jedinou existující výrobní technologií. To je zřejmé z jejich vyjádření typu je třeba podporovat výzkum a vývoj, abychom se nestali pouhou montovnou. Já tvrdím, že je třeba podporovat také špičková řemesla, abychom uchovali a dále rozvíjeli kvalifikačně náročnou výrobu s provozy typů obroben, lisoven, nástrojáren. Můj příspěvek by mohl být interpretován jako obhajoba učňovského školství. Já ovšem kladu zvláštní důraz na technické školství. Je nutné ostře diferencovat mezi technickými a netechnickými obory z důvodu často až propastných rozdílů v kvalifikačních nárocích. Vysoce kvalifikovaný dělník typu obráběče kovů či nástrojaře na jedné straně nesnese v tomto ohledu srovnání se zahradníkem či kadeřnicí na straně druhé, byť jde ve všech případech o obory zakončené výučním listem. Je zřejmé, že kvalifikační nároky na technické profese je činí exkluzivními a značná část populace pro ně nemá předpoklady. Této početné složce obyvatelstva jsou určeny výše zmíněné jednoduché učební obory, obvykle se jedná o mezinárodně neobchodovatelné služby a vyšší nominální mzdy v komparaci se zahraničím v tomto sektoru tak neohrožují tato pracovní místa. Pro vzdělávací politiku je imperativem podpora technických oborů, jeví se jako nezbytnost organizování efektivních náborových akcí. Postačovalo by, pokud by byly založeny na prostém předestření reálných charakteristik předmětných oborů (tvůrčí činnost svoji procesní podstatou i výsledkem, uplatnění výpočetní techniky, relativní čistota prostředí v blízkosti moderní techniky, apod.). Předpokladem je, že ustanou trvalé verbální útoky na průmysl. Naléhavost mého apelu vyniká na podkladě nepříznivých demografických predikcí. Pakliže nebudeme usilovat o kultivaci našeho lidského potenciálu ve směru podpory vzniku technických profesí na všech stupních dosaženého vzdělání, je neodvratitelná stagnace národního hospodářství. Pak ovšem budou politické diskuze o míře a povaze přerozdělování stále se zmenšujícího hospodářského produktu bezpředmětné. Literatura [1] CIHELKOVÁ, E. a kol. Světová ekonomika: základní rysy a tendence vývoje. Praha: Oeconomica, ISBN [2] COHEN, S. ZYSMAN, J. Manufacturing matters: the myth of the post-industrial economy. New York: Basic Books, ISBN [3] DORNBUSCH, R. FISCHER, S. Makroekonomie. Přel. Z. Tůma aj. Praha: SPN, ISBN [4] DVOŘÁČEK, J. Podpora podnikání: (průmyslová politika). Praha: Oeconomica, ISBN [5] DVOŘÁČEK, J. MRÁZEK, O. Řízení strukturálních změn v průmyslu. Praha: SNTL, ISBN X. [6] DVOŘÁČEK, J. Vývoj zpracovatelského průmyslu a průmyslových podniků na počátku 21. století. Acta Oeconomica Pragensia, 2007, roč. 15, č. 2, s ISSN [7] Fontes Rerum: Školství jako motor českého hospodářského růstu? Praha: Fontes Rerum, ISBN [8] GRÉGR, M. Projev místopředsedy vlády ČR a ministra průmyslu a obchodu na konferenci Průmysl v 21. století. Hotel Praha, 31. ledna

35 [9] HEŘMAN, J. Řízení výroby. Slaný: Melandrium, ISBN [10] Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí: Analýza neobsazenosti volných pracovních míst podle vzdělání. [online]. MPSV 2007, [cit. 12. dubna 2011]. Dostupné na World Wide Web: < [11] Integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí: Analýza poptávky po pracovní síle a nabídky pracovní síly. [online]. MPSV 2007, [cit. 12. dubna 2011]. Dostupné na World Wide Web: < [12] JEŽEK, F. Strategické řízení vysokých škol. In KALOUS, J VESELÝ, A. Vybrané problémy vzdělávací politiky. Praha: Karolinum, ISBN [13] JIRÁSEK, J. Štíhlá výroba. Praha: Grada, ISBN [14] JIRÁSEK, J. Transformační řízení. Praha: Grada, ISBN [15] JIRÁSEK, J. Vědecké přeměny výroby. Praha: Svoboda, [16] KALOUS, J. VESELÝ, A. Transformace české společnosti a výzvy společnosti vědění. In KALOUS, J. VESELÝ, A. Vzdělávací politika České republiky v globálním kontextu. Praha: Karolinum, ISBN [17] KINDLEBERGER, Ch. Zahraniční obchod a národní hospodářství. Přel. M. Hrnčíř a S. Tíkal. Praha: Svoboda, [18] KOPECKÝ, J. Česká podpora přímého investování v oblasti zpracovatelského průmyslu. Praha: VŠE, Diplomová práce. [19] KPMG. Průzkum investičních pobídek v České republice zpracovatelský průmysl. Praha: KPMG, [20] KRT, K. MATĚJČEK, P. POLÍVKA, E. Provozuschopnost a údržba strojírenského podniku. Praha: SNTL, [21] KUBIČÍK, M. MARŠÍK, A. Automatizace: Automatické řízení ve strojírenství. Praha: SNTL, [22] KUBIŠTA, V. Služby v mezinárodním obchodě. Hronov: Grafické závody, ISBN [23] MAIXNER, L. a kol. Mechatronika. Brno: Computer Press, ISBN [24] MANLIG, F. Projektování výrobních systémů 1. část. Liberec: TUL Katedra výrobních systémů, leden [25] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Akční plán podpory odborného vzdělávání. [online]. MŠMT 16. prosince [cit. 13. dubna 2011]. Dostupné na World Wide Web: < [26] NĚMEJC, J. Některé otázky a problémy automatizace strojírenské výroby. Automa, 2002, roč. 8, č. 8-9, s ISSN [27] PALÁN, Z. Celoživotní učení. In KALOUS, J VESELÝ, A. Vybrané problémy vzdělávací politiky. Praha: Karolinum, ISBN [28] PICK, M. Jsou alternativy strategie transformace? Praha: Prognostický ústav ČSAV, [29] POLÍVKA, E. SKŘIVÁNEK, M. Údržba automatizovaných strojů. Praha: SNTL, [30] PORTER, M. The Competitive Advantage of Nations. New York: The Free Press. A Division of Macmillan, ISBN [31] ROLLOVÁ, V. a kol. Profese v procesech přeměn v současném období vědeckotechnické revoluce v ČSSR: Údržbáři a seřizovači. Bratislava: Československý výskumný ústav práce a sociálnych vecí, [32] SOJKA, M. a kol. Česká ekonomika v evropských integračních procesech: vybrané problémy. Brno: Doplněk, ISBN [33] SOUKUPOVÁ, J. a kol. Mikroekonomie. Praha: Management Press, ISBN [34] STIGLITZ, J. Ekonomie veřejného sektoru. Přel. T. Jelínek a O. Schneider. Praha: Grada, ISBN [35] STIGLITZ, J. Jiná cesta k trhu: hledání alternativy k současné podobě globalizace. Přel. J. Placht. Praha: Prostor, ISBN [36] STŘELEC, S. Dnešek součástí budoucnosti, budoucnost součástí dneška. Strojírenská technologie, 2000, roč. 5, č. 3, s ISSN [37] Studio STOP: Rozhovor s Jaroslavem Mílem. [online]. Český rozhlas 6 4. listopadu [cit. 13. dubna 2011]. Dostupné na World Wide Web: < [38] ŠTULPA, M. CNC obráběcí stroje a jejich programování. Praha: BEN-Technická literatura, ISBN [39] TALÁCKO, J. Automatizace výrobních zařízení. Praha: ČVUT, ISBN [40] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2002/2003. Praha: Tauris, ISBN [41] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2003/2004. Praha: Tauris, ISBN [42] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2004/2005. Praha: Tauris,

36 ISBN [43] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2005/2006. Praha: Tauris, ISBN [44] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2006/2007. Praha: Tauris, ISBN [45] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2007/2008. Praha: Tauris, ISBN [46] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2008/2009. Praha: Tauris, ISBN [47] Ústav pro informace ve vzdělávání: Výkonové ukazatele 2009/2010. Praha: Tauris, ISBN [48] Ústav pro informace ve vzdělávání: Vývojová ročenka školství v České republice 1989/ /2003. Praha: Tauris, ISBN [49] Ústav pro informace ve vzdělávání: Vývojová ročenka školství v České republice 2001/ /2007. Praha: Tauris, ISBN [50] VEBER, J. a kol. Management: základy, prosperita, globalizace. Praha: Management Press, ISBN Údaje o autorovi: Ing. Jan Kopecký, Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. (EGAP), j.kopecky@centrum.cz 36

37 Úloha klastrů v České republice a jejich souvislost s přílivem přímých zahraničních investic The Role of Clustors in the Czech Republic and their Relation to Foreign Direct Investment Flow Martina Froňková Anotace: Tento příspěvek se skládá ze dvou částí. První část je zaměřena na výčet pozitivních efektů plynoucích z klastrové spolupráce pro jednotlivé subjekty. Tyto pozitivní efekty jsou doloženy existencí reálných klastrů. Druhá část je věnována vlivu přímých zahraničních investic na vznik a rozvoj klastrů. Summary: This paper consists of two parts. The first one focuses on listing positive effects resulting from cluster cooperation for individual subjects. These positive effects are supported by the existence of real clusters. The second part discusses the impact of foreign direct investment on cluster creation and their development. Klíčová slova: klastr, přímé zahraniční investice, spolupráce Keywords: cluster, foreign direct investment, cooperation Úvod Klastrový koncept vzbudil zájem nejen vládních představitelů, ale i samotných podnikatelů. Během posledních deseti let se stal ústředním prvkem průmyslových, regionálních, investičních, ale i výzkumných a inovačních strategií. Pro pojem klastr existuje v literatuře řada různých definic. Pro potřeby následujícího textu vymezím klastr jako geograficky blízké seskupení vzájemně provázaných podnikatelských subjektů z určitého oboru, ale i oborů příbuzných, dále výzkumných, vývojových a vzdělávacích institucí či veřejného sektoru. Základní myšlenkou je, že zainteresované subjekty spolu soutěží, ale také vzájemně spolupracují. Toto vymezení vychází z Porterova pojetí klastrů (Porter 1990). Cílem tohoto článku je: 1. Analyzovat především pozitivní efekty klastrové spolupráce z hlediska zapojených subjektů a doložit jejich existenci praktickými příklady. 2. Zhodnotit vliv přílivu přímých zahraničních investic na vznik a rozvoj klastrů v určitém regionu. 37

38 Metodologie Analýza a zhodnocení budou provedeny zejména na základě studia dostupné domácí i zahraniční literatury a empirických studií. 1. Analýza pozitivních efektů klastrové spolupráce z hlediska zapojených subjektů Zkoumáním mezipodnikové spolupráce uvnitř klastru se zabývalo již mnoho autorů. Většina z nich došla k závěru, že klastry ovlivňují hospodářskou soutěž především v několika rovinách: zvyšováním produktivity jednotlivých firem či odvětví, zvyšováním kapacity pro inovace, stimulací vzniku nových podnikatelských jednotek podporujících inovace a expanzí celého klastru (Bjorg and Isaksen, 1997; Porter 1998; Longhi, 1999; Guerrieri et al., 2001; Sölvell, Ketels, and Lindqvist, 2003). Pro podnikatelské subjekty, začleněné do klastrových struktur, může spolupráce znamenat dosažení pozitivních efektů spojených zejména se sdílením některých nákladů, s přístupem ke specializovaným vstupům a pracovní síle, se získáním nových zákazníků a trhů, s přístupem ke strategickým informacím, se zlepšením image firmy, se zvýšením inovačního potenciálu a další. Klíčovým účastníkem mnoha klastrů jsou vzdělávací instituce, pro které může být spolupráce přínosná zejména v oblastech vzdělávání na míru, transferu technologií, aplikovaném výzkumu, přístupu k dalším zdrojům financování a v neposlední řadě v znalosti potřeb průmyslu. Pokud se bude na klastrové spolupráci podílet i veřejný sektor, může jeho přínosem být např. zatraktivnění regionu pro lokalizaci zahraničního investora, nebo zvýšení konkurenceschopnosti daného regionu v důsledku orientace na tradiční průmyslové odvětví. (Dané téma řeší např. Břusková, Vítková, Volko, Vápeníček 2005, Pavelková a kolektiv 2009, Vodáček 2002 aj.) Mezi nejúspěšnější a zřejmě i nejznámější světové klastry patří Silicon Valley. Úspěch Silicon Valley podpořil řadu krajů a států v cíleném plánování rozvoje regionů zejména v souvislosti s využíváním význačného inovačního potenciálu. Za dobrý příklad jednoho ze současných největších evropských klastrů je možné uvést region Öresund na rozhraní severských zemí Dánska a Švédska (Leeder, Sysel, Lodl). Öresund disponuje obrovskou základnou technologických firem, které zaměstnávají přibližně odborníků. Je centrem nejvyspělejších micro- a nanotechnologií, vývoje optických vláken a bezdrátových sítí pro telekomunikace. Ve výzkumném středisku v Lundu vznikla například technologie Bluetooth a testují se zde i moderní systémy elektronického obchodování či plateb přes internet. Významnost klastru prokazuje i přítomnost největších světových firem z oboru např. IBM, Microsoft, HP, Cisco, Intel či CSC. Své vývojové laboratoře zde mají vedle IT firem také telekomunikační giganti jako je např. SonyEricsson, Motorola či Nokia (Němeček 2003). V České republice byl koncept klastrové spolupráce poprvé představen v roce První klastr, který se na území ČR zformoval, byl Národní strojírenský klastr. V současné době existuje na našem území přibližně 33 klastrů, jejichž vznik a rozvoj byl podpořen ze Strukturálních fondů Evropské Unie. Mezi největší české klastry dle počtu členů patří klastr Omnipack, Moravskoslezský automobilový klastr a Ostravský IT cluster. 2. Zhodnocení vzájemného působení přímých zahraničních investic na vznik a rozvoj klastrů Převážná část literatury zabývající se klastry je původně zaměřena pouze na domácí firmy. Nutno podotknout, že příliv přímých zahraničních investic vnesl do klastrové problematiky zcela nové rozměry a dynamiku. Řada regionálně působících průmyslových klastrů ve světě není již složena pouze z tuzemských firem, ale řádnými členy klastru se stávají i společnosti 38

39 podpořené zahraničním kapitálem. Není však ani vyloučeno, že společnosti pod zahraniční kontrolou vytvoří v určitém regionu vlastní klastr. Dle mého názoru se v České republice tento fenomén zatím mnoho neprosadil, i když některé klastry vytváří úzké kooperační vazby se zahraničními společnostmi a to především v návaznosti na výzkumné a vývojové aktivity. Zkoumáním přílivu přímých zahraničních investic do regionů a jejich vlivem na vznik nových klastrů se již zabývalo mnoho autorů především zahraničních. Nutno podotknout, že postoje k této problematice nejsou jednotné. Tvůrci některých empirických studií zastávají názor, že penetrace firem pod zahraniční kontrolou nemá prokazatelný vliv na vznik nových klastrů (Lisa De Propis a Nigel Driffield 2005). Avšak jiní tyto výsledky popírají a domnívají se, že vstup zahraničního investora do určitého regionu byl klíčovým faktorem pro vznik nových klastrů. Jako konkrétní příklad uvádějí vznik biomedicínckého klastru v Singapuru či klastru zabývajícího se výrobou a výzkumem speciálních mikroelektronických čipů v Šahghaji (UNCTAD 2005). Velice zajímavé jsou také studie zabývající se otázkou, zda má začlenění zahraničního investora do stávajících regionálních klastrových struktur pozitivní či negativní vliv na rozvoj klastru. Zastánci názoru, že začlenění zahraničního investora do stávajícího klastru má negativní vliv na jeho rozvoj, vychází zejména z porovnání několika vybraných charakteristik u firmy vlastněné zahraničním investorem a u nezávislé lokální firmy. Tabulka č. 1 Porovnání firmy vlastněné zahraničním investorem s nezávislou lokální firmou, která je součástí průmyslového klastru. Firma vlastněná zahraničním Nezávislá lokální firma investorem Hodnotový řetězec firmy Limitovaný rozsah Úplný rozsah Vztahy s místními dodavateli Limitovaný rozsah Silné Vztahy s místními zákazníky Limitovaný rozsah Silné Svoboda v rozhodování Nízká Vysoká (např. ve výrobě nového produktu) Pravděpodobnost vzniku tzv. spin-off firmy 62 Nízká Vyšší Birkinshaw (2000) Dále berou v úvahu Porterův základní rámec pro dynamiku klastru a dochází k závěru, že společnost pod zahraniční kontrolou, by dle výše zmíněných charakteristik měla pouze omezenou kapacitu pro rozvoj stávajícího klastru a to především díky nedostatku klíčových aktivit s vysokou přidanou hodnotu, poměrně slabé síti místních zákazníků a omezeným dodavatelským vztahům. Druhá skupina zastává názor, že vstup zahraničního investora do stávajícího klastru má pozitivní vliv na jeho rozvoj. Vychází především ze zkušeností s výtečně fungujícími gigantickými klastry jako je již jednou zmíněné Silicon Valley a tvrdí, že tyto klastry jsou magnetem pro vysoce kvalitní investice, protože právě tyto klastry jsou vedoucí centra určitého průmyslu a koncentrují všechny klíčové hráče a to jak tuzemské, tak zahraniční. Dokonce konstatují, že většina zahraničních investorů si vybírá pro lokalizaci své investice právě klastry a to zejména díky přínosům z lokalizačních úspor, které se projevují např. jako úspory z rozsahu, transfer znalostí a technologií nebo koncentrace specializované pracovní síly (Birkinshaw 2000). 62 Pod pojmem spin-off firma rozumíme inovativní firmu s vazbou na výzkum nebo na univerzitu v určitém regionu. 39

40 Dle mého názoru je však potřeba pohlížet na problematiku i z dalších perspektiv a zabývat se i dalšími faktory jako je např. motiv vstupu investora do určité lokality. Pokud je totiž hlavním cílem investora penetrovat na domácí trh a získat na něm určitý podíl, nebo získat výhodně přístup k určitému přírodnímu zdroji, pravděpodobně se bude jednat spíše o reálnou hrozbu pro stávající klastr, než pozitivní vliv na jeho rozvoj. Významnou roli v působení na klastr sehrají bezpochyby i mobilní investice, které byly založeny zejména na vládní podpoře a atraktivních nákladových podmínkách. Jakmile však tyto výhodné podmínky pominou, dojde k přemístění investice do jiného regionu. Závěr Prvním cílem tohoto příspěvku bylo analyzovat především pozitivní efekty klastrové spolupráce a doložit jejich existenci praktickými příklady. Bylo zjištěno, že klastry jsou považovány za významný nástroj pro podporu průmyslového rozvoje, inovací a růstu konkurenceschopnosti. Jako praktické příklady byly vybrány Silicon Valley a region Öresund. Okrajově byly zmíněny i některé české klastry. Druhým cílem bylo zhodnotit vliv přílivu přímých zahraničních investic na vznik a rozvoj stávajících klastrů v určitém regionu. Bylo zjištěno, že stanoviska v rámci této problematiky nejsou jednotná a jednotliví autoři se ve výsledcích svých výzkumů velice různí. Literatura [1] BIRKINSHAW, J. Upgrading of Industry Clusters and Foreign Investment. International Studies of Management and Organisation [online]. 2000, 30/2, [cit ]. Dostupné z:< ent.international>. [2] DE PROPIS, L.; DRIFFIELD, N. The importance of clusters for spillovers from foreign direct investment and technology sourcing. In Cambridge Journal of Economics Advance Access [online] Dostupné z: < [3] LEEDER, E.; SYSEL, Z.; LODL, P. Klastr základní informace. [online]. Plzeň: Institut průmyslového managementu a Západočeská univerzita, [cit ]. Dostupné z: < [4] NĚMEČEK, J. Region Öresund - centrum technologií. Hospodářské noviny [online] Dostupný z : < [5] PORTER, M. E.: The Competitive Advantage of Nations. London: The Macmillan Press Ltd., p. ISBN [6] SÖLVELL, Ö.; KETELS, C.; LINDQVIST, G. The Cluster Initiative Greenbook [online]. Stockholm: Bromma Tryck, (2003). Dostupné z: < /UserFiles/Library/1.Cluster_Green_Book_2.pdf >. [7] UNCTAD. World Investment Report [online]. New York and Geneva : United Nations., 2005 [cit ]. Dostupné z : < Údaje o autorovi: Ing. Martina Froňková, Katedra mezinárodního obchodu FMV VŠE Praha, xfrom09@vse.cz 40

41 Přímé zahraniční investice a regiony Foreign Direct Investment and Regions Emilie Kalínská Anotace: Článek nabízí podrobný pohled na ekonomickou úlohu přímých zahraničních investic ve střední a východní Evropě na počátku transformace států tohoto regionu. Výsledky analýzy vycházejí ze statistik o přímých zahraničních investicích (10 přiložených tabulek) v několika Světových zprávách o investicích (World Investment Reports 1997, 1998, 1999 a 2000). Summary: The article offers detailed look at the Foreign Direct Investment s economic roles at Central and Eastern European region level in the beginning of the transformation process of the CEE countries. The conclusions of analysis are based on the statistics in the field of Foreign Direct Investment (10 Tables Attached) from World Investment Reports (1997, 1998, 1999 and 2000 series). Klíčová slova: zahraniční investice, přímé zahraniční investice, portfoliové investice, deriváty, střední a východní Evropa, CEFTA. Keywords: foreign investment, foreign direct investment, portfolio investment, derivatives, Central and Eastern Europe, CEFTA V rámci konference je připraveno a bude odpřednášeno několik příspěvků, které jsou věnovány aktuálním otázkám vývoje PZI. Proto cílem tohoto příspěvku je charakterizovat vybrané problémy přímých zahraničních investic v některých zemích střední a východní Evropy v období od počátku transformace do konce 90. let minulého století. Mezi účastníky konference bude hodně mladých osob, které ve sledovaném období byly příliš mladé na to, aby v této oblasti získaly osobní zkušenosti, proto se na toto časové období zaměříme. V minulosti byly často vyslovovány nepřesné názory, že v bývalých socialistických zemích se přímé zahraniční investice v podstatě nevyskytovaly. Je nutné upozornit na to, že v bývalém SSSR byly ve 2. polovině 80. let zakládány tzv. joint ventures (sdílená rizika neboli podniky se zahraniční účastí). Tyto podniky vznikaly často na Sibiři, kde zahraniční investoři vstupovali do odvětví těžby a využívání surovin. Další zemí, kde bylo možné v období socialismu zaznamenat účast zahraničních investorů, byla dřívější tzv. Socialistická federativní republika Jugoslávie. Na vstup zahraničních investorů do této země měla jistě vliv skutečnost, že v zemi byl budován jiný model socialismu, než byl tzv. sovětský. Z časových důvodů se nebudeme tímto modelem zabývat, pro potřeby příspěvku postačí informace, že zahraniční investoři do této země měli volnější vstup. Další zemí s účastí zahraničních investorů v ekonomice bylo Rumunsko. Tato země měla k dispozici zásoby nerostných surovin, které byly pro zahraniční investory velmi zajímavé. Určitou úlohu hrála i skutečnost, že od 60. let 20. století došlo k velikému odcizení v politické oblasti mezi Rumunskem a 41

42 SSSR. Rumunsko, které mělo dostatek vlastních surovin, nebylo na SSSR závislé, proto mohlo provádět vlastní, do určité míry nezávislou, hospodářskou politiku. V tomto příspěvku vycházíme z tzv. finančního pojetí zahraničních investic, kdy zahraniční investice má podobu nákupu cenných papírů, emitovaných v hostitelské zemi, nebo prodeje domácích cenných papírů subjektům ze zemí investora. Na tomto místě je nutné upozornit na to, že ČR vychází z pojetí OECD, MMF a Eurostatu, podle kterého je přímá zahraniční investice považována za částku, která umožní zahraničnímu investorovi získat minimálně 10% podíl na základním jmění či hlasovacích právech v podniku hostitelské zemi. V případě nižšího podílu se jedná o zahraniční investici portfoliovou. Pohyb zahraničních investic, jejich stav a vývoj monitorují ve většině zemí centrální banky na finančním účtu platební bilance. Stav a pohyb zahraničních investic vykazují centrální banky v národní měně, poté je přepočítávají na USD. Při tomto přepočtu centrální banky volí kurz své měny vůči USD. V podmínkách ČR využívá centrální banka kurz k daného kalendářního roku, v jiných zemích může být použit např. průměrný roční kurz apod. Je možné konstatovat, že volba kurzu národní měny pro přepočet na USD je velmi důležitá zvolený kurz může reálnou situaci zkreslit. Již bylo uvedeno, že od vstupu ČR do OECD centrální banka vykazuje pohyb zahraničních investic (dříve zahraničního kapitálu) na finančním účtu platební bilance (dříve na kapitálovém účtu) ve struktuře Přímé zahraniční investice + Portfoliové investice + Deriváty + Ostatní. Pro vykazování výsledků pohybu (zisku respektive ztráty) je důležitý běžný účet platební bilance, konkrétně výnosová bilance. Význam přímých zahraničních investic celosvětově akceleruje od 70. let minulého století, především v Evropě, na americkém kontinentu, v Pacifiku a v některých afrických zemích. Pokud jde o asijské země, v období po 2. světové válce největší úlohu při rozvoji tzv. tygrů a draků sehrály úvěry. Předložený příspěvek je doplněn statistickou přílohou, která obsahuje 10 tabulek. Na základě přiložených statistických tabulek je možné pro oblast přímých zahraničních investic v období transformace některých zemí střední a východní Evropy naformulovat určité závěry. Počátkem 90. let putovali přímí zahraniční investoři především do zemí, kde byl mezi dvěma světovými válkami (dokonce před první světovou válkou) rozvinutý kapitalismus (např. některé nástupnické země Rakousko-Uherska). Přímí zahraniční investoři počátkem procesu transformace vstupovali častěji do zemí, které v Evropě sousedily s vyspělými tržními ekonomikami. Vlády zemí, které používaly fixní měnový systém, musely mnohem častěji reagovat na dopady toků přímých zahraničních investic na vývoj měnového kurzu, aby udržely aktuální kurz v pásmu oscilace. V zemích s floatingem nemusely na dopady toků přímých zahraničních investic reagovat tak často. Názory na to, že přímí zahraniční investoři putují především za investičními pobídkami, se stoprocentně nepotvrdily v některých případech se prokázalo, že přímí zahraniční investoři dávají přednost politické stabilitě a ekonomické rovnováze v hostitelské zemi. Potvrdilo se, že toky přímých zahraničních investic vykazují pozitivní vliv na ekonomiku hostitelské země ve větším rozsahu tehdy, když má hostitelská země konkrétní představu o jejich využití, když má připravený projekt a vytvoří podmínky pro jeho realizaci. Ukázalo se, že si hostitelská země musí při jednání se zahraničním investorem ohlídat své zájmy. 42

43 Počátkem transformace země regionu střední a východní Evropy velmi často na takové jednání nebyly dostatečně připravené. Počátkem transformace bylo možné vysledovat přímou vazbu mezi realizací privatizačních projektů v hostitelské ekonomice a přílivem přímých zahraničních investic do hostitelské země. Významným předělem byl rok 1997, kdy se podařilo nejprve v Polsku, později na Slovensku, ve Slovinsku a v ČR dosáhnout předrevoluční úrovně ekonomických výstupů. V uvedeném období zemím střední a východní Evropy jako celku se podařilo poprvé vykázat pozitivní meziroční nárůst HDP a přerušit stagnaci v tocích přímých zahraničních investic. Výše toků do regionu dosáhla v roce mld. USD, což bylo o 44 % více než v roce 1996, kdy došlo k meziročnímu poklesu o 10 %. Poměrně dobré výsledky roku 1997 není možné přeceňovat, protože podíl celého regionu na světovém přílivu přímých zahraničních investic byl relativně nízký a pohyboval se v rozmezí 4 5 % (World Investment Report 1998). Mnohem nižší byl podíl zemí střední a východní Evropy na kumulovaném objemu (zásobách) celosvětově přijatých přímých zahraničních investic (v roce 1997 dosáhl 1,7 %). Nízký podíl byl vysvětlován mj. skutečností, že většina zemí regionu se otevřela tokům zahraničního kapitálu až v 90. letech. Zahraniční prameny uváděly, že 53 % světových zásob přijatých přímých zahraničních investic v r bylo nahromaděno před rokem 1990, kdy se země SVE připojily ke zbytku světa při jejich aktivním získávání (World Investment Report 1998). V roce 1999 toky PZI do regionu SVE se zvýšily (již v třetím následném roce) na 23 mld. USD. Tato částka však představovala pouze 3 % celosvětových toků. Největšími příjemci byly - stejně jako v roce 1998 Polsko, Česká republika a Ruská federace. Pokud vezmeme v úvahu velikost ekonomik (HDP), skupinu zemí vedlo koncem 90. let Estonsko následované Maďarskem a Českou republikou (World Investment Report 2000). Mezi hlavní investory v regionu SVE patřily transnacionální společnosti sídlící v EU, zajímající se především o průmysl. Jako příklad hlavních činitelů ovlivňujících aktivity zahraničních investorů je možno uvést velikost domácího trhu (Polsko) nebo privatizační programy umožňující účast zahraničních investorů (Česká republika aj.). Nutno zmínit, že země regionu SVE nepatřily mezi významné investory v zahraničí v roce 1999 byl vykázán odliv z tohoto regionu nepřesahující 3 mld. USD. Nejlepší výsledky v regionu SVE v procesu získávání PZI dosáhly ve 2. polovině 90. let země CEFTA, kterým se podařilo udržovat a prohlubovat ekonomickou a politickou stabilitu. Literatura [1] World Investment Reports 1997, 1998, 1999 a 2000: Trends and Determinants. UN New York and Geneva 1997, 1998, 1999 a [2] KALÍNSKÁ, E.: The Rolle of Foreign Direct Investment in the proces of CEFTA Countries Transformation. Příspěvěk na konferenci pořádané IIR a ASIR ve dnech v Praze. [3] KALÍNSKÁ, E.: Soukromé kapitálové toky do nově se formujících tržních ekonomik v roce 1997 Bankovnictví č. 9/1998. Údaje o autorovi: Doc. Ing. Emilie Kalínská, CSc., Katedra mezinárodního obchodu FMV VŠE Praha, emilie.kalinska@vse.cz 43

44 Statistická příloha Tabulka č. 1: Změny v regulaci PZI na úrovni národních ekonomik v letech Počet zemí, které zavedly změny investičních režimů Počet regulačních změn z nich více příznivé k PZIa - méně příznivé k PZIb a Včetně liberalizačních změn či změn zaměřených na posílení tržních funkcí a na zvýšení pobídek. b Včetně změn zaměřených na zvýšenou kontrolu a na omezení pobídek. Pramen: UNCTAD, World Investment Report 2001: Promoting Linkages. Overview. Table 7 p. 18. United Nations Geneva and New York Tabulka č. 2: Vybrané ukazatele PZI a mezinárodní produkce v letech 1982, 1990 a 2000 (mld. USD a procenta) Hodnota v běžných Roční míra růstu Ukazatel cenách miliardy USD Procenta PZI přílivy ,0 20,8 40,8 44,9 55,2 18,2 PZI odlivy ,2 16,3 37,0 52,8 41,3 14,3 PZI zásoby přijaté ,2 9,3 18,4 19,8 22,3 21,5 PZI zásoby ,5 10,8 16,4 20,9 19,5 19,4 poskytnuté Přeshraniční fúze a ,4 b 23,3 50,0 74,4 44,1 49,3 akvizice a Tržby zahraničních c 15,6 10,5 10,4 18,2 17,2 c 18,0 c afilací Hrubý produkt d 16,4 7,2 11,0 3,2 27,2 d 16,5 d zahraničních afilací Celková aktiva e 18,2 13,9 15,9 23,4 14,8 e 19,8 e zahraničních afilací Export zahraničních f 13,2 14,0 11,0 11,8 16,1 f 17,9 f afilací Zaměstnanost g 5,7 5,3 7,8 16,8 5,3 g 12,7 g v zahraničních afilacích (v tisících) Pramen: UNCTAD, World Investment Report 2001: Promoting Linkages. Table 1, p. 2. United Nations Geneva and New York a Údaje k dispozici od roku b Pouze c Založeno na následujícím regresním výsledku tržeb proti PZI zásoby přijaté za období Tržby = ,462* PZI zásoby přijaté. d Založeno na následujícím regresním výsledku hrubého produktu proti PZI zásoby přijaté za období Hrubý produkt = ,461* PZI zásoby přijaté. e Založeno na následujícím regresním výsledku aktiv proti PZI zásoby přijaté za období Aktiva = ,594* PZI zásoby přijaté. f Založeno na následujícím regresním výsledku exportu proti PZI zásoby přijaté za období Export = ,559* PZI zásoby přijaté. g Založeno na následujícím regresním výsledku zaměstnanosti proti PZI zásoby přijaté za Poznámka: Tabulka nezahrnuje hodnotu celosvětových tržeb zahraničních afilací, které jsou spojeny s rodičovskými firmami prostřednictvím nemajetkových (non-equity) vztahů a tržby rodičovských firem samotných. Celosvětové tržby, hrubý produkt, celková aktiva, export a zaměstnanost zahraničních afilací jsou odhadnuty na základě extrapolace celosvětových údajů zahraničních afilací transnacionálních společností z Francie, Německa, Itálie, Japonska a USA (u tržeb a zaměstnanosti), z Japonska a USA (u exportu), z USA (u hrubého produktu), a z Německa a USA (u aktiv) na základě podílů těchto zemí na celosvětových zásobách poskytnutých PZI. 44

45 45

46 Tabulka č. 4: Čisté toky zahraničních investic do emerging markets v miliardách USD f 2002 f Čisté toky soukromého kapitálu 143,3 141,2 166,7 106,1 127,3 - čisté zahraniční investice 134,3 163,1 146,4 128,2 117,0 -- čisté přímé zahraniční investice 120,7 147,6 130,2 124,4 108,0 -- čisté portfoliové investice 13,6 15,3 16,3 3,8 9,0 - soukromé úvěry čisté 8,9-21,8 20,3-22,1 10,3 Pramen: Capital Flows to Emerging Markets. Institute of International Finance. September 20, Webová stránka IIF. f Předpověď. Tabulka č. 5: Čisté toky zahraničních investic do emerging markets v Evropě* (v miliardách USD) f 2002 f Čisté toky soukromého kapitálu 37,5 34,7 40,2 13,9 35,2 - čisté zahraniční investice 16,3 16,1 15,1 17,3 20,2 -- čisté přímé zahraniční investice 12,6 16,4 17,2 17,5 19,5 -- čisté portfoliové investice 3,9-0,3-2,0-0,2 0,8 - soukromé úvěry čisté 21,1 18,6 25,1-3,4 15,0 Pramen: Capital Flows to Emerging Markets. Institute of International Finance. September 20, Webová stránka IIF. * IIF sleduje následující evropské země: Bulharsko, ČR, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Ruskou federaci, Slovensko a Turecko. f Předpověď WIR Tabulka č. 6: Přímé zahraniční investice ve východní Evropě (roční přílivy podle plat. bilance - mil. USD) Země e Česká republika Slovenská republika Maďarsko Polsko e 8000 Slovinsko Střední Evropa celkem Bulharsko Rumunsko CEFTA celkem e Odhad. Pramen: Databáze WIIW. July Vlastní propočty (EK). Tabulka č.7: Přímé zahraniční investice ve východní Evropě zásoba (v mil. USD, konec období) Země e Česká republika Slovenská republika e 5500 Maďarsko Polsko e Slovinsko e 3000 Střední Evropa celkem Bulharsko Rumunsko CEFTA celkem e Odhad. Pramen: Databáze WIIW. July Vlastní propočty (EK). 46

47 47