Zpráva o činnosti v roce 2011

Transkript

1 Zpráva o činnosti v roce 2011 Obsah I. Plnění úkolů v oblasti hlavní činnosti organizace... 2 II. Plnění úkolů v personální oblasti Průměrný plat III. Plnění úkolů v oblasti hospodaření Výnosy Dotace Náklady Brno Art Open Finanční majetek Pohledávky a závazky Dotace Investice Kontrolní činnost Inventarizace Rostislav Koryčánek ředitel DU

2 I. Plnění úkolů v oblasti hlavní činnosti organizace Výstavní plán Domu umění města Brna v roce 2011 Aktivity Domu umění města Brna v roce 2011 vedle plánovaných výstavních projektů přinesly i celou řadu doprovodných akcí a kulturních událostí. Výstavní dramaturgie představila širokou škálu projektů zaměřených na dávnou i nedávnou minulost, autorské prezentace či tematické výstavy reflektující aktuální trendy domácí i zahraniční tvorby. Od konce roku 2010 probíhala ve všech výstavních prostorách obou galerijních budov výstava připomínající sto let založení Domu umění města Brna, na kterou navázala přehlídka bilancující českou malířskou tvorbu 90. let minulého století, která vznikla ve spolupráci s brněnskou Wannieck Gallery. Výstava se stala prvním obsáhlým pokusem o rekapitulaci hlavních postav malířské tvorby předcházejícího desetiletí, z nichž mnohé patří v současnosti k nejuznávanějším tvůrcům na naší výtvarné scéně (mj. Josef Bolf, Jiří Černický, Ján Mančuška, Jan Nálevka, Michal Pěchouček, Petr Písařík, Jan Šerých, Jakub Špaňhel, Tomáš Vaněk, Markéta Vaňková či Ivan Vosecký). V Domě pánů z Kunštátu se ve stejné době prezentovala skupina Měkkohlaví, která vznikla v roce 1988 v Plzni a sdružovala umělce a výtvarné teoretiky z Čech, Moravy i Slovenska. Spolupracovali do značné míry vskrytu, bez přímé snahy se společně prosadit a upozornit na sebe. Putovní výstava rekapitulovala tehdejší tvorbu i veřejné akce členů skupiny, z nichž nejvíce pocházelo z Brna mezi nimi například Marian Palla, Dalibor Chatrný, Petr Kvíčala, Milan Magni a Jiří Valoch. Klasickou malbu poté na stejném místě předvedl Lubomír Typlt, jeden z nejvýraznějších malířů současné české výtvarné scény. Výstava nazvaná Mobilizace představila průnik dvou poloh Typltovy tvorby. První jsou absurdní a sarkastické figurální motivy výrazně expresivního rukopisu a druhou dadaistické konstrukce, záhadné utopické mechanismy. V současné době tyto polohy kombinuje, prolíná, a staví tak další významové roviny, nové dimenze odvrácené strany banality. K malbě se Dům umění ve svém programu vrátil ještě na podzim retrospektivním pohledem na tvorbu brněnské umělkyně Bohuslavy Olešové, která záměrně míjí aktuální dobové trendy umělecké tvorby. Její dílo lze vnímat jako vizuální interpretaci emocionálních prožitků a poznání, oslovující přesvědčivostí svého sdělení. V hlavní budově Domu umění se uskutečnily v roce 2011 celkem tři projekty tematizující prostor a vnímání uměleckého díla a architektury v něm. Na realizaci prvního z nich s názvem Vystavovatel a jeho divák přizval kurátor Martin Mazanec čtyři tvůrce, kteří vytvořili dočasnou skupinu, jež po společných konzultacích vytvořila scénografický celek složený z několika osobitě pojednaných částí, určených k vzájemné prezentaci uměleckých děl. Českoněmecký výstavní projekt Raum: Selbst, tedy Prostor: Sám nabídl návštěvníkovi různé způsoby zacházení s prostorem bez lidí, prostorem vytvářejícím prázdná místa, která chtějí být naplněna pozorovatelem. Německé tvůrce na brněnské prezentaci doplnila dvojice československých výtvarníků Pavly Scerankové a Tomáše Moravce. V závěru roku do velkorysého prostoru 2

3 prvního patra budovy Domu umění vstoupila tvorba brněnského architekta Zdeňka Fránka v mimořádné prostorové instalaci s výstižným názvem Útroby architektury. Fránkovo uvažování o architektuře rámují objektové a prostorové instalace, které naznačují a uvádějí některé ideje jeho tvorby. Zdeněk Fránek představuje jednoho z mála romantiků na české architektonické scéně, pro kterého je tvorba prostorů s potenciálem výrazného emocionálního zážitku vším. Výstava byla v Lidových novinách označena teoretikem Adamem Gebrianem za nejlepší výstavu architektury v České republice vůbec. Dům umění města Brna se dlouhodobě a tradičně zaměřuje na prezentování výrazných představitelů současné fotografické tvorby, a to místních i zahraničních. Hned zpočátku roku 2011 se v Galerii G99 představili vítězové respektované fotografické soutěže FRAME za rok V Galerii Jaroslava Krále místo plánované výstavy Vojtěcha Slámy, která byla přesunuta na rok 2013, svou tvorbu v retrospektivní kolekci vystavil nestor brněnské fotografie Rudolf Štursa, vnímavý pozorovatel každodenních situací umocněných humornou, poetickou či dramatickou pointou. Tvorba dalšího brněnského fotografa a pedagoga Martina reflektuje především městskou krajinu a objekty, které jsou její součástí. Krajinné prostory poznamenané civilizačními zásahy jsou námětem jeho černobílých i barevných fotografií. K životnímu jubileu v zahraničí uznávaného českého fotografa Pavla Baňky připravil Dům umění města Brna retrospektivní výstavu, která rekapitulovala jeho dosavadní tvorbu. Baňka je obtížně zařaditelný autor a respektovaný pedagog, který se v českém prostředí pohybuje s velkou uvolněností. Tuto přístupovou svobodu si osvojil i kvůli tomu, že už v druhé polovině 80. let zazářil na mezinárodní scéně. V závěru roku se Domu umění města Brna podařilo získat mezinárodně ceněnou kolekci fotografií s názvem Vila Tugendhat, kterou vytvořil německý tvůrce Dirk Brömmel. Použil obrázky z rodinných alb Tugendhatů a technikou sendvičové montáže je integroval do současných záběrů z interiéru budovy. Výsledkem je emocionálně silná série fotografických obrazů, v nichž se prolínají dvě časové roviny život rodiny ve třicátých letech a nynější podoba týchž prostorů, a která upozorňuje na skutečnost, že neexistuje harmonické propojení minulosti a přítomnosti. V Domě pánů z Kunštátu se na podzim odehrál tvůrčí dialog dvou výrazných osobností současného umění malíře Igora Korpaczewského a fotografky Markéty Othové. Propojením malby a fotografie vyústilo ve výstavu, která byla improvizací a rozhovorem zároveň, při zachování umělecké jedinečnosti vystavených děl. Mimořádnou pozornost vzbudil koncem roku v Domě pánů z Kunštátu soubor videoprojekcí ústeckého rodáka Pavla Mrkuse s názvem Next Planet. V technicky dokonalém provedení modeluje fiktivní vesmírné krajiny a přirozeně propojuje českou kulturní tradici s východními duchovními vlivy, rozporuplnou esencí postdemokratické globalizace a rovněž dynamickým chaosem elektronických virtuálních dimenzí. Mrkus známější v zahraničí než v domovském prostředí tvoří důležitou spojnici mezi dvěma stále ještě nedostatečně kompatibilními světy. Galerie G99 je od roku 2000 nezávislou součástí Domu umění města Brna, prezentuje aktivity nejmladších tvůrců. V roce 2011 prezentoval dílo pětice výrazných uměleckých osobností: ve společném projektu s názvem Akustické obrazy se představil Pavel Korbička společně s Lucií Vítkovou, pod výstižným 3

4 názvem Politika je život je umění se performer, akční umělec, básník a pedagog Milan Kohout vrátil ke svým nejvýznamnějším projektům a performancím, jemně zpracovanými konceptuálními instalacemi s názvem In other words se prezentoval letošní finalista ceny Jindřich Chalupeckého Jiří Thýn a v závěru roku v projektu nazvaném Luxury Goods Rakušanka s českými kořeny Luisa Kasalicky. Na podzim do Galerie G99 přijela maďarská skupina Block Csoport s projektem Second Hand. Nedílnou součástí uměleckých aktivit Domu umění města Brna v roce 2011 se rovněž staly mezinárodní multimediální projekty; v květnu proběhl festival audiovizuálních performancí, koncertů, přednášek a workshopů s názvem Multiplace (ve spolupráci s o. s. Multiplace a galerií 4AM), na podzim ve veřejném prostoru města Brna festival Global Communication Festival/Performance Art Project 2011 ve spolupráci s polským MCCA Elektrownia Radom. V červnu roku 2011 byl zahájen již třetí roční přehlídky Brno Art Open 201, který byl nově pojednán jako kurátorský projekt Karla Císaře. Chtěl jemnými intervencemi do veřejných, avšak méně známých částí města, obyvatelům předvést, že pojem socha má v dnešním umění hodně volné hranice Od 10. června do 31. srpna 2011 se v patnácti výtvarných projektech představilo 13 umělců a jedna umělecká skupina. Od září 2011 je spuštěn projekt Brněnské architektonické stezky, jehož odborným garantem je Dům umění města Brna; vznikl ve spolupráci statutárního města Brna s finanční podporou Evropských fondů pro regionální rozvoj. Pro všechny zájemce je k dispozici Brněnský architektonický manuál (BAM): za pomoci volně přístupné internetové databáze, tištěné mapy a publikace zprostředkuje všem zájemcům o architekturu podrobné informace o brněnských stavbách, které vznikly v letech Velmi důležitou součástí programu Domu umění města Brna jsou i doprovodné akce k výstavním projektům, komentované prohlídky a animace na výstavách i samostatné kulturní pořady a přednáškové cykly, které fungují ve spolupráci nejen s provozovateli dvou samostatných kavárenských zařízení v rámci budov Domu umění sdružení Leporelo Plus a kavárna Trojka, ale celé řady dalších organizací, uměleckých škol občanských sdružení, nezávislých subjektů i jednotlivců. Z bohaté nabídky roku 2011 je třeba jmenovat zejména pravidelné pokračování cyklu Pecha Kucha Night, prezentační večery k výstavnímu projektu Městské zásahy, na kterém se Dům umění města Brna spolupodílel, přednáškový cyklus RE:public Art a mnoho dalších. Všechny aktivity jsou reflektovány na webových stránkách a v odborném i denním tisku a sdělovacích prostředcích. 4

5 Návštěvnost Domu umění města Brna v roce 2011 Dům umění (DU) Dům pánů z Kunštátu (DPK) Návštěvníci výstav v DU celkem Návštěvníci doprovodných pořadů v DU Návštěvnost všech akcí v DU celkem Návštěvníci výstav a doprovodných akcí mimo DU nejširší veřejnost Počet výstav celkem 21 Dům umění (DU) 10 Dům pánů z Kunštátu (DPK) 5 Galerie G 99 6 Projekty mimo výstavní plán 3 Doprovodné pořady v DU 78 Doprovodné pořady BAO 62 5

6 Přehled jednotlivých výstav a projektů Dům umění, Malinovského nám LET DOMU UMĚNÍ MĚSTA BRNA Od poloviny prosince 2010 do poloviny února 2011 Dům umění města Brna připomenul tvorbu téměř stovky umělců, kteří za stoletou existenci této instituce vystavovali v jejích prostorách nebo jejichž tvorba byla s Domem umění spojena. V obou budovách Domu umění města Brna (tedy v Domě umění na Malinovského náměstí a v Domě pánů z Kunštátu a Galerii G99 na Dominikánské ulici) se vedle sebe ocitla díla mimo jiné těchto umělců: Maxim Kopf, Kurt Halleger, Mary Duras, Oskar Spielmann, Josef Čapek, Emil Filla, Rudolf Kremlička, Otakar Kubín, Bohumil Kubišta, Václav Rabas, Vlastimil Rada, Josef Šíma, Václav Špála, Jindřich Štyrský, Toyen, Jan Zrzavý, Otto Gutfreund, Jan Štursa, Dalibor Chatrný, Bohumír Matal, Miroslav Štolfa, Václav Zykmund, Václav Boštík, Milan Knížák, Jiří Kolář, Karel Malich, Zdeněk Sýkora, Adriena Šimotová, Jitka Válová, Květa Válová, Arnulf Rainer, Tony Cragg, Jiří Georg Dokoupil, Magdalena Jetelová, Daniel Spoerri, Josef Sudek, Jaromír Funke, Emila Medková, Dagmar Hochová, Jindřich Štreit, Antonín Kratochvíl, Tono Stano. Projekt současně přiblížil stavební historii budov, včetně archivních materiálů a plakátů. Ve sborníku i v rozsáhlé expozici byly připomenuty nejvýznamnější mezníky dějin tohoto výstavního zařízení. Kurátorkou dlouhodobě připravovaného projektu byla Jana Vránová. 6

7 ČESKÁ MALBA GENERACE 90. LET (celý DU) V roce 1996 proběhla ve Špálově galerii v Praze výstava nazvaná Česká abstrahce, kterou připravili Martin Dostál a Marek Pokorný a která shrnovala nejaktuálnější výtvarné tendence, a to jak mezi představiteli malířské generace 80. let, tak především v generaci nové, v nastupující generaci let devadesátých. Obecně lze říci, že na rozdíl od předchozí malířské generace, která v podstatě malovala klasickým způsobem, přistupují malíři generace 90. let k obrazu zcela nově. Brněnská výstava připravena ve spolupráci s Wannieck Gallery v Brně představila tvorbu umělců, kteří ještě na Českou abstrahci navázali (Petr Pastrňák, Ivan Vosecký, Jiří Černický), a umělce, kteří zejména v druhé polovině let devadesátých se už vydávali vlastním směrem (Josef Bolf, Milan Salák, Michal Pěchourem, Jan Šerých aj.). Obecně lze říci, že malba devadesátých let je přes určité počáteční směřování velmi různorodá (od konceptuální tvorby až po naivismus) a brněnský výstava se snažila právě tento fenomén představit. Stala se prvním obsáhlým pokusem o rekapitulaci hlavních postav malířské tvorby předcházejícího desetiletí, který kurátorsky připravil Richard Adam.

8 VYSTAVOVATEL A JEHO DIVÁCI Pavel Karous, Michal Pěchouček, Pavel Sterec, Dušan Záhoranský (1. patro) Tvůrce výstavy je člověk, který s důvěrou ve vnímavého diváka směřuje jeho cesty prostorem galerie nebo muzea. Lehce staromódní výraz vystavovatel je důležitým klíčem pro pojmenování tématu skupinové výstavy. Slovo s okoralou uměleckou patinou označuje osobu, která nemusí být nutně kurátorem, ale je zodpovědná za kompozici artefaktů umístěných ve veřejně přístupném prostoru. Vystavovatel je postavou i tvůrčím instalačním kontextem z mnohokrát vyprávěného příběhu proměnlivého ducha výstavních síní. Východiskem je rovina instalační interpretace děl ve veřejných obrazárnách, oblastních galeriích, na veletrzích, v soukromých sbírkách i různorodých muzeích konstruujících piedestal aury uměleckých děl. Pro výběr autorů této výstavy byla charakteristická téměř protichůdná tvůrčí i ideová východiska: od redefinic forem malby a sochy, analýz pohyblivého obrazu filmu a videa až po postkonceptuální postupy nebo archeologii a sociologii v umění. Čtyři přizvané tvůrce lze považovat za dočasnou skupinu, která po společných konzultacích vytváří scénografický celek výstavy, kde důležitou roli hraje samotná architektura výstavních sálů, a který je složený z několika osobitě pojednaných částí, určených k prezentaci uměleckých děl ve vytvořené mizanscéně výstavy, často odkazující k technologiím pohyblivého obrazu anebo k principům vyprávění mýtů a skrytých společenských příběhů. Kurátory byli Rostislav Koryčánek a Michal Mazanec. 8

9 RUDOLF ŠTURSA (Galerie Jaroslava Krále) Výběr z tvorby brněnského fotografa Rudolfa Štursy byl koncipován jako připomínka jeho rozsáhlého celoživotního díla od začátku padesátých let po léta osmdesátá. Fotografie, které vznikaly většinou během autorových cest po Evropě i jiných kontinentech (především v rámci jeho dlouholetého působení jako fotograf BVV), představily humanisticky orientovaný subjektivní dokument schopný vystihnout charakteristický moment a atmosféru místa, okamžiku. Rudolf Štursa je vnímavým pozorovatelem situací s humornou, poetickou, ale mnohdy i dramatickou pointou, jeho snímky reflektují dobový trend, obrazovou interpretaci současného života v duchu poezie všedního dne. Výstavu připravila Jana Vránová. 9

10 RAUM : SELBST / BERLIN - BRNO Daniela Ehemann, Barbara Eitel, Ulrike Ludwig, Tomáš Moravec, Catrin Otto, Pavla Sceranková, Markus Weis, Norbert Wiesneth, Francis Zeischegg (1. patro) Friederike Hauffe, kurátorka žijící v Berlíně, vybrala pro výstavu devět umělců z Německa a z České republiky, kteří představili několik svých současných prací. Některé z nich byly vytvořeny jako site-specific projekty přímo pro Dům umění města Brna: například Barbara Eitel byla při své návštěvě Domu umění ovlivněna historickým výstavním prostorem této galerie a Daniela Ehemann se ve své práci zaměřila na známou brněnskou vilu Tugendhat. Práce umělkyň a umělců prozkoumávají téma v širokém mediálním spektru. Společné je jim však minimalistické zinscenování, které často pouze naznačuje, pracuje s úryvky nebo abstrahuje jiným způsobem. Raum : Selbst je zamýšlen jako dlouhodobý umělecký výzkumný projekt mezi Berlínem a dalšími mezinárodními místy souvisejícími s moderním uměním. Téma se svými specifickými otázkami týkajícími se místa a prostoru bude rozvíjeno v různých výstavních prostorách, bude ale rovněž individuálně reagovat na nová díla a flexibilní instalace zainteresovaných umělců dle odpovídajícího prostředí. 10

11 MARTIN VYBÍRAL (Galerie Jaroslava Krále) Fotografie Martina Vybírala, pedagoga brněnské SŠUŘ jsou pohledem na autorovu tvorbu z několika posledních let. V posledním desetiletí fotografuje Martin Vybíral především městskou krajinu a objekty, které jsou její součástí krajinné prostory poznamenané civilizačními zásahy jsou námětem jeho černobílých i barevných fotografií. Vybíralovy kontemplativní fotografie jsou v mnohém blízké malířskému a grafickému projevu v souvislosti s detailními záběry struktur povrchů objektů a přírodního prostředí lze uvést zejména příbuznosti s informelem. O důležitosti světla pro fotografii bylo řečeno již mnoho, pro Vybíralův postup a výsledný výraz má způsob osvětlení zásadní význam v krajních polohách užívá přirozené i umělé světlo. Fotografie Martina Vybírala evokují nové významy a asociace, působí svým klidem, senzitivním vnímáním nenápadných, neefektních jevů, zavádějícím nás do světa ticha a osamění. Provokují divákovu představivost a současně jej do jisté míry iritují nejsou přímým obrazovým dokumentem místa, předmětného motivu, ale jeho subjektivním zobrazením, vizuální reflexí: představují jednu z individuálně koncipovaných solitérních poloh současné české fotografie. Výstavu kurátorsky připravila Jana Vránová. 11

12 PAVEL BAŇKA Nejen marginálie (1. patro) Pavel Baňka (1941) je obtížně zařaditelným autorem, který se na českém prostředí pohybuje s velkou uvolněností. Tuto přístupovou svobodu si osvojil i kvůli tomu, že už v druhé polovině 80. let zazářil na mezinárodní scéně. Jedním z jeho velkých témat je krajina, která pro něho není jen přírodou a jejím záznamem, zajímají ho všechny další prvky, které v krajině vystupují a jsou spojnicí mezi civilizačními vrstvami a už romantickými krajinářskými představami. Krajina je podkladní vrstvou pro jeho sebeprojekci. Velmi dobře je to patrné na jeho stále doplňovaných celcích Agrárie a Marginálie. Výstava byla připravena k životnímu výročí autora kurátorkou Janou Vránovou. 12

13 BOHUSLAVA OLEŠOVÁ Princip neurčitosti (Galerie Jaroslava Krále) Pohled na malířskou tvorbu brněnské autorky, jejíž hlavní doménou je malba a kresba a vytvářející současně trojrozměrné objekty a instalace. Malbou se snaží pronikat k prapodstatě života a dění kolem nás, její obrazové cykly obsahující různé významové a obsahové roviny a konotace jsou výrazem existenciálních pocitů, naznačují podobenství, související s prožitky i s odrazem podvědomí. Za jeden z nejpodstatnějších faktorů lidské existence považuje umělkyně energii, ovlivňující lidskou existenci a veškeré dění. Kurátorkou byla Jana Vránová. 13

14 ZDENĚK FRÁNEK Útroby architektury Zdeněk Fránek si po roce 2005 vysloužil nebývalý mediální zájem. Z ne příliš známého brněnského architekta, který byl vnímán jako pokračovatel maďarského organického architekta Imra Makovcze, se během krátké doby stal jeden z nejvíce publikovaných českých architektů v zahraničních médiích. Tuto nebývalou pozornost vyvolala především vila pod Červeným kopcem v Brně, polyfunkční dům Eucon v Praze nebo dostavba zámku ve Velkých Opatovicích. Ideovým předělem je v tomto roce dokončená stavba modlitebna církve bratrské v Litomyšli. Výstava představuje dosavadní činnost ateliéru, hlavním tématem je ale to, co je architektonické práci nejvlastnější, a sice tvorbou prostoru. Pozadím je geneze vnímání prostoru v práci Zdeňka Fránka a alternování prostorových variant ke každé už zhmotnělé ideji. Kurátorem projektu byl Rostislav Koryčánek. 14

15 DIRK BRÖMMEL Vila Tugendhat (Galerie Jaroslava Krále) Dirk Brömmel promýšlí sofistikované fotografické postupy, které mu umožňují provádět objektivnější záznamy reality. Následným seskládáváním jednotlivých částí záznamu vzniká celek, jakási superrealita. Tento záměr nejlépe vyniká například na sérií fotografií obřích přepravních lodí, které snímal z ptačí perspektivy z přístavních mostních konstrukcí. Takto vytvořený obraz vnímatelné reality je lidskému oku stejně nedostižný jako obrazy mikrostruktur zhotovené pomocí speciální snímací techniky. V nejnovější sérii nazvané Vila Tugendhat postupuje při manipulaci s fotografickým záznamem ještě dál a snímanou realitu obohacuje vloženou časovou smyčkou. Dosahuje toho jednoduchým prolínáním historické fotografie, na kterých jsou členové rodiny Tugendhatů zachyceni při každodenních aktivitách, s jím nasnímanými interiéry a exteriéry dnes už neobydlené vily. Prolínání reality historické a současné umožňuje Dirku Brömmelovi zviditelnit pohyb času, a tím i věci s ním mizející nebo se proměňující. Výstava vznikla ve spolupráci s Museum für Konkrete Kunst a její součástí je také katalog. 15

16 Dům pánů z Kunštátu, Dominikánská MĚKKOHLAVÍ Společná výstava Měkkohlavých představila skupinu, která vznikla před 30. lety v Plzni a sdružovala umělce a výtvarné teoretiky z Čech (Miloš Šejn, Milan Maur, Václav Malina, Jan Rauner, Ivona Raimanová), Moravy (Marian Palla, Dalibor Chatrný, Petr Kvíčala, Milan Magni a Jiří Valoch), Slezska (Jiří Šigut, Martin Klimeš, Karel Adamus) a Slovenska (Otis Laubert, Dezider Tóth). Aktivity skupiny v době před sametovou revolucí zahrnovaly společné akce (např. Autodafé pálení První výstava Měkkohlavých byla naplánována na rok 2009, kdy měli Měkkohlaví vystoupit z anonymity. O všech akcích skupiny je zachována obsáhlá dokumentace foto a video, textové materiály atd., která bude kromě děl členů skupiny součástí expozice a která je předvedena i v katalogu. Výstava se stala významným příspěvkem k historii československého umění 2. poloviny 20. století. Kurátorem projektu byl Václav Malina. 16

17 LUBOMÍR TYPLT Mobilizace Výstava obrazů, objektů a animací Lubomíra Typlta byla výběrem z jeho tvorby několika posledních let, včetně prací z letošního roku. Osciluje mezi dvěma polohami: expresivní figurativní malby obsahují prvky absurdity a sarkasmu, utopické mechanické konstrukce jsou blízké dadaismu. V malbách posledního období se obě tyto roviny prolínají a vytvářejí nové významové konotace, s možnostmi různých obsahových interpretací. V malířské tvorbě Lubomíra Typlta bývá právem zdůrazňována její expresivita, většinou v souvislosti s jeho studiem na Kunstakademie v Düsseldorfu (prof. M. Lüpertz, G. Merz, A. R. Penck). Autor vychází ze smyslové zkušenosti, jeho díla reagují na prožívanou realitu, na emocionální podnět Kresebná i malířská interpretace figurálních kompozic, mimika a výraz postav, ostrý, kontrastní kolorit akcentuje významové aspekty malby, její dramatičnost, vyhrocené pocitové stavy jedince: strach, úzkost, výsměch, stud, údiv, smích. Typltovy trojrozměrné instalace z předmětů každodenní potřeby s malbou úzce souvisejí, jejich spojením vznikají dadaistické prostorové objekty, evokující nové významové interpretace těchto tvarových konfigurací, pracující s prvky absurdity, fantazie, s fenoménem času. Výstavu připravila Jana Vránová. 17

18 A B C D E F Abeceda diplomanta FaVU Každoroční přehlídka diplomantů Fakulty výtvarných umění VUT se poprvé uskutečnila v prostorách Domu pánů z Kunštátů a Galerie G99. Ve čtrnácti ateliérech letos obhajovalo magisterské práce třicet pět mladých umělců. Na A B C D E F abecedě diplomanta se každý představil reprezentativní ukázkou obhájeného souboru. Od tradičních diplomantských výstav, na kterých se v souladu se zaměřením FaVU VUT volně prostupovala volná a uměleckoprůmyslová tvorba, se ovšem letošní odlišila uplatněním jednoduchého principu - rozřazením prací podle obdrženého hodnocení. Diplomant FaVU může být hodnocen v rozmezí od stupně A do stupně F. Stupeň F by znamenal, že práce nebyla přijata. Práce posuzuje komise tvořená pedagogy školy a pozvanými hosty. Přehlídka A B C D E F abeceda diplomanta vznikla jako polemika s tím, co takové hodnocení znamená v kontextu výtvarného umění. Výstavu připravil Jiří Ptáček. 18

19 KW OTHOVÁ Markétu Othovou a Igora Korpaczewski spojuje výrazně melancholický pohled na svět. Navzdory tomu, že Othová je fotografka a KW malíř, tvorba obou má blízko k filmovému jazyku, zejména k existencionálním, milostným, dramatickým příběhům jaké známe z francouzské Nové vlny. Pro Othovou jsou charakteristické jakoby marginální pohledy na její okolí. Člověk jako motiv nehraje téměř žádnou úlohu, přitom je ale neustále přítomný v zobrazených každodenních osobních předmětech anebo městských scenériích. KW se ve svých malbách anebo malířských instalacích věnuje převážně lidské figuře. Práce jsou založené na protikladu, ať už mezi postavou a světem, anebo mezi mužem a ženou. KW při tom čerpá z jazyka starých filmových plakátů a z klasických záběrů filmových hrdinů. Společná je blízkost k filmu i prolínání děl v obsahové rovině. Oproti tomu stojí silný estetický kontrast mezi černobílou fotografií autorky, bohatou na jazyk v šedých odstínech a klasickou malbou s výraznými koloristickými kvalitami. Koncepce výstavy vznikla v úzké spolupráci obou umělců, kteří toto střetnutí v galerijním prostoru nevnímají jako dvě monografické ukázky, ale jako vzájemný dialog. Kurátorem byl Dušan Brozman. 19

20 PAVEL MRKUS Next Planet Výstava v českém prostředí poměrně neznámého, v zahraničí však stále úspěšnějšího autora Pavla Mrkuse v Domě pánů z Kunštátu představí soubor nových videoprojekcí s tématem modelování fiktivních vesmírných krajin a jejich mentální rekognoskace. Pavel Mrkus je absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a na přelomu tisíciletí dlouhodobě působil jako vysokoškolský pedagog v japonské Toyamě. Tam se také utvářel jeho svébytný vyjadřovací jazyk, který kombinuje využívání sofistikovaných digitálních technologií se snahou o zprostředkování duchovních impulsů vycházejících ze západní evropské tradice i východní spirituality. V současné době Pavel Mrkus vede (společně s Danielem Hanzlíkem) ateliér Time-based media na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Kurátorem byl Michal Koleček. 20

21 Galerie G FRAME 010 Soutěž FRAME je pořádána pro profesionální fotografy a studenty fotografických škol s cílem poskytnout prostor pro vzájemnou konfrontaci fotografických vizí současného světa a vytvořit reprezentativní prostředí pro uplatnění jejich volné tvorby. Soutěž je otevřena fotografům z České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska. Tvář výstavy FRAME mění každým rokem svůj výraz. Témata soutěžních kategorií, složení poroty a hlavně kvalita zastoupených souborů jsou hlavními faktory výsledku soutěže, která chce napomáhat při reflexi a prezentaci fotografické tvorby, trendů a kultury ve středoevropských kruzích. Šestý ročník mezinárodní soutěže FRAME vyzval kategoriemi Bůh Klasika Rekreace mladé profesionální fotografy a studenty ze zemí Visegrádské čtyřky. Celkově se přihlásilo 77 autorů s 97 soutěžními soubory, procentuálně byla nejvíce zastoupena Česká republika. Výstava představila vítězné a oceněné práce. 21

22 PAVEL KORBIČKA Akustické obrazy Východiska tvorby Pavla Korbičky jsou dvě: na jedné straně jsou to staticky ukotvené světelné sochy a instalace, redukující dané místo na jeho skrytou podstatu, rozvíjející jeho poezii nebo vymezující pohyb diváka v tomto místě včetně jeho fyzického znejišťování; na straně druhé to jsou nejrůznější záznamy a výtvarná vyjádření lidského pohybu tance či performance, kde tělo je nástrojem tvoření, zdrojem poznání a orientace v prostoru. Výstava v Galerii G99 jakoby spojila oba principy v jeden. Výstava představila tzv. akustické obrazy, které vznikly přímo v galerii na pečlivě zvolených zdech, během hudební improvizace na strunách napnutých před těmito zdmi, zanechávajících autentické, někde expresívní, jinde naopak jemně rozvibrované černé stopy. Ke spolupráci na projektu v Galerii G99 si Pavel Korbička přizval kreativní brněnskou hudební skladatelku a improvizátorku Lucii Vítkovou, která dokáže nejen citlivě reagovat na daný prostor, místo, situaci, okamžik, předmět (nástroj), ale současně je dokáže pozoruhodným způsobem uchopit a propojit v konstruktivní celek skladbu. 22

23 MILAN KOHOUT Politika je Život je Umění / Retrospektiva Galerie G99 představila retrospektivní výstavu performera, akčního umělce, básníka a pedagoga Milana Kohouta, který by se dal zařadit mezi angažované umělce jako Guerrilla Girls, Bread & Puppet Theater, Johnny English nebo Peter Schumann. Autor byl v roce 1986 pro svou politickou a kulturní činnost vyhoštěn spolu se skupinou dalších signatářů Charty 77 ze země. V současné době působí v americkém Bostonu. Jeho práce se zaměřuje především na téma lidských práv menšin (v poslední době zejména Romů) a politiku (kritika totalitních systémů kapitalismu, komunismu a fundamentalistických náboženství). Formu performance nechápe jako politický nástroj k reprezentaci umění, ale jako procesuální splynutí s životem. Svými akcemi podněcuje otevřenou komunikační a demokratickou platformu nazírání na problematizovanou a prožívanou přítomnost. 23

24 SKUPINA BLOCK (Budapešť) Sándor Doró, Zoltán Katona, Árpád Pika Nagy, István Nagy, Tibor Palkó, Zoltán Sebestyén Second Hand Čím je vlastně skupina Block? Jaké je tajemství její činnosti a co charakterizuje její práci? Pokud jde o maďarskou a také mezinárodní uměleckou scénu, dal by se její přístup charakterizovat základním postojem dívání se za věci. Je to ambivalentní vztah mezi snem a realitou, reálným a abstraktním, materiálním a idealistickým, dualitou, kontrastem a polaritou. Umělci používají kontrapunkt, stavební struktury, dekonstrukci a demolici, propojují sakralitu bez zbožnosti. Jejich postoj je metafyzický, symbolický a metaforický. Naplňují mystifikaci ve všech ohledech. Život po umění. Umění po životě. Věčnost a přechodnost. Citace, odkazy a parafráze. Narážky a odkazy z různých zdrojů a různého původu (Leonardo a Michelangelo, Hamvas a Hartmann, Benczur a Beuys, atd.). Přemýšlejí o stavu, podstatě a důvodu umění. 24