A.4 OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY

Transkript

1 A.4 OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY Přehled sledovaných jevů v grafické a tabulkové příloze Sledovaný jev Grafická příloha kartogram č. Tabulková příloha tabulka č. Koeficient ekologické stability KES 25 - Hranice bioregionů a biochor 26 - Hranice klimatických regionů 27 - Krajina území se zvýšenou ochranou znaků a hodnot krajinného rázu 28 - Krajina území se soustředěnými znaky a hodnotami krajinného rázu 29 - Charakteristika maloplošných zvláště chráněných území okresu Blansko - 3 Charakteristika maloplošných zvláště chráněných území okresu Brno-město - 4 Charakteristika maloplošných zvláště chráněných území okresu Brno-venkov - 5 Charakteristika maloplošných zvláště chráněných území okresu Břeclav - 6 Charakteristika maloplošných zvláště chráněných území okresu Hodonín - 7 Charakteristika maloplošných zvláště chráněných území okresu Vyškov - 8 Charakteristika maloplošných zvláště chráněných území okresu Znojmo - 9 Seznam evropsky významných lokalit na území Jihomoravského kraje - 10 A.4.1 BIODIVERZITA A EKOSYSTÉMY ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ PŘÍRODY Jako podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území Jihomoravského kraje byly shromážděny údaje o velkoplošných zvláště chráněných územích (VZCHÚ) - Národním parku Podyjí, Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, Chráněné krajinné oblasti Moravský kras, Chráněné krajinné oblasti Pálava a všech maloplošných zvláště chráněných územích (MZCHÚ) na území Jihomoravského kraje v kategoriích národní přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní rezervace, přírodní památka. Základním podkladem je dokument Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje (KOP JMK; Atelier Fontes, s.r.o., Brno, 2004, dílčí aktualizace KRÚ JMK 2007). Převzaty z něj byly zejména charakteristiky MZCHÚ, údaje o vyhlašovacích předpisech, datu vyhlášení a dotčených katastrálních územích. Údaje z Ústředního seznamu ochrany přírody (ÚSOP), který spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR), byly získány v aktuálním stavu - dle předávacího dopisu byla jejich poslední aktualizace provedena k datu (MZCHÚ), resp (VZCHÚ). Využity byly pro ta ze zvláště chráněných území, pro něž je příslušným orgánem ochrany přírody MŽP, tzn. národní park (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), národní přírodní památky (NPP). Rovněž byly využity pro ta MZCHÚ, pro něž je orgánem ochrany přírody příslušná správa NP či CHKO, tzn. přírodní rezervace (PR) a přírodní památky (PP) na území dané CHKO a NP (u NP i jeho ochranného pásma). Údaje z ÚSOP byly pro výše uvedená ZCHÚ převzaty pro položky: zákres ZCHÚ (včetně zón u VZCHÚ, ochranného pásma u NP), název ZCHÚ, výměra. Pro všechna ZCHÚ na území Jihomoravského kraje byly z ÚSOP převzaty údaje pro položky evidenční kód ZCHÚ v ÚSOP, kategorie ZCHÚ. Pro ostatní MZCHÚ je příslušným orgánem ochrany přírody Krajský úřad Jihomoravského kraje. Jedná se o PR a PP mimo území CHKO a NP (včetně ochranného pásma). Zákresy těchto MZCHÚ, názvy a údaje o plošné výměře byly převzaty z tzv. Datového modelu Jihomoravského kraje (DM JMK). Zákres 1 MZCHÚ a údaj o jeho výměře (kód č Trkmanec-Rybníčky) byl převzat z ÚSOP, neboť v DM JMK nebyl obsažen (MZCHÚ bylo vyhlášeno v závěru roku 2007). 47

2 Tabulková část charakterizující MZCHÚ na území Jihomoravského kraje je převzata v základní struktuře z KOP JMK. Provedeny byly výše popsané úpravy a doplnění, doplnění o nová MZCHÚ (aktualizace k , rozšíření území Jihomoravského kraje k ), úpravy textu v poznámce, v jednotlivých případech doplnění chybějícího textu či opravy drobných chyb v přebíraných informacích (zjištěných nahodile, nikoliv systematickým prověřením). Provedeny byl rovněž úpravy související se změnami v příslušnosti obcí k jednotlivým okresům v rámci Jihomoravského kraje (k Vyhláška č. 513/2006 Sb.). Celkově je na území Jihomoravského kraje k vyhlášeno 282 maloplošných zvláště chráněných území přírody, z toho 2 chráněná území (kódy č. 624, 2134) mají územní přesah do sousedního Kraje Vysočina. V kategoriích národní (národní přírodní rezervace, národní přírodní památka), pro něž je příslušným orgánem ochrany přírody MŽP, je vyhlášeno celkem 31 území; v ostatních kategoriích (přírodní rezervace, přírodní památka) na území národního parku (včetně ochranného pásma) a chráněných krajinných oblastí, pro něž je příslušným orgánem ochrany přírody správa NP (CHKO), celkem 25 území; pro ostatní kategorie na ostatním území Jihomoravského kraje, pro něž je příslušným orgánem ochrany přírody Krajský úřad Jihomoravského kraje, celkem 226 území. Nejvyšší zastoupení (plošné i početní) ZCHÚ je v území severně od Brna (Tišnovsko, širší prostor Moravského krasu), tzn. v severní části okresu Brno-venkov a v okrese Blansko. Další významná území se nachází v periferních částech kraje; jedná se o širší oblasti s centry v NP Podyjí, CHKO Pálava, CHKO Bílé Karpaty. Naopak nejmenší zastoupení ZCHÚ je v zemědělsky intenzivně využívaném území v centrální oblasti kraje, jižně od Brna. Žádné ZCHÚ není vyhlášeno na území Vojenského újezdu Březina v severovýchodním cípu kraje (okres Vyškov), ačkoliv se jedná o území relativně přírodovědecky (např. botanická lokalita Buchtelka) a krajinářsky významné. Ochranná pásma u MZCHÚ vyhlášená (výrazně menší část MZCHÚ) či stanovená ze zákona (50 m od okraje MZCHÚ výrazně větší část MZCHÚ) nejsou v úrovni územně plánovací dokumentace kraje, zejména s ohledem na měřítko grafické části (1: ), uvedena. Maloplošná zvláště chráněná území v členění dle okresů jsou dokumentována v tabulkách č. 3 9 v tabulkové příloze. Charakteristika národního parku a chráněných krajinných oblastí Národní park Podyjí Zřízen byl nařízením vlády ČR č. 164/1991 Sb. ze dne , s platností od , na území okresu Znojmo. Chráněno je zalesněné území (lesnatost 84%) podél hluboce zaříznutého toku řeky Dyje mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem, na rakouské straně navazuje Nationalpark Thayatal (zřízen k ). Výměra NP Podyjí není ve zřizovacím předpisu uvedena, udávána je 63 km 2, u ochranného pásma 29 km 2. Území NP Podyjí je rozčleněno do tří zón odstupňované ochrany přírody přísné přírodní (I), řízené přírodní (II), okrajové (III). Před ustanovením NP Podyjí existovala v daném území v roce 1978 vyhlášená CHKO Podyjí (Výnos MK ČSR čj /78 registrovaný v částce č. 4/1979 Sb.) o celkové výměře dle zřizovacího předpisu 103 km 2. Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty Zřízena byla v roce 1980 Výnosem MK ČSR čj /80, s platností od (registrace v částce č. 3/1981 Sb.), na území okresů Hodonín, Uherské Hradiště a Gottwaldov (Zlín). V současnosti se nachází na území Jihomoravského kraje a Zlínského kraje, na Slovensku navazuje CHKO Biele Karpaty. Chráněno je unikátní území odlesněných ploch s rozptýlenými dřevinami (bělokarpatské květnaté louky) a přirozených listnatých lesů. Celková rozloha CHKO Bílé Karpaty je dle zři- 48

3 zovacího dokumentu 715 km 2. Území CHKO Bílé Karpaty je rozčleněno do čtyř zón odstupňované ochrany přírody. Chráněná krajinná oblast Moravský kras Zřízena byla v roce 1956 Výnosem MŠK čj /55-A6 ze dne , Výnosem MŠK čj /57-D/1 ze dne byla upravena část její jižní hranice CHKO byla mírně zmenšena. Jedná se o plošně největší a nejlépe vyvinuté krasové území v Česku. Chráněné území je z 55% zalesněno porosty různé ekologické kvality, nejcennější jsou nelesní lesostepní a stepní plochy. Nachází se na území okresů Blansko a Brno-venkov, okrajově i na území města Brna. Výměra není ve zřizovacím dokumentu ani jeho novele uvedena, udávána je 92 km 2. Území CHKO Moravský kras je rozčleněné do tří zón odstupňované ochrany přírody. Chráněná krajinná oblast Pálava Zřízena v roce 1976 Výnosem MK ČSR čj. 5790/76, s platností od (registrace v částce č. 8/1976 Sb.), název uveden Palava. Chráněné území zahrnuje vápencové bradlo Pavlovských vrchů s cennými stepními, lesostepními a skalními společenstvy a lužní lesy u řeky Dyje. Nachází se na území okresu Břeclav, v krátkém úseku se dotýká státní hranice s Rakouskem. Výměra je dle zřizovacího dokumentu 70 km 2. Území CHKO je rozčleněno do čtyř zón odstupňované ochrany přírody. Dlouhodobě je připravováno rozšíření CHKO. OBECNĚCHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ PŘÍRODY A KRAJINY Územní systém ekologické stability Příslušnými orgány ochrany přírody pro územní systém ekologické stability (ÚSES) krajiny jsou MŽP pro nadregionální úroveň ÚSES, příslušná správa NP/CHKO pro regionální úroveň ÚSES na území NP včetně ochranného pásma/chko, a Krajský úřad Jihomoravského kraje pro regionální úroveň ÚSES mimo území NP včetně ochranného pásma a CHKO. Jediným směroplatným dokumentem pro vymezování regionálního a nadregionálního ÚSES, jeho skladebných částí (biocenter, biokoridorů), je z roku 1996 pocházející Regionální a nadregionální ÚSES ČR územně technický podklad (MMR ve spolupráci s MŽP), s platností od Dokument je to v řadě ohledů nedokonalý, nedokončený a v současné době zcela neaktuální. Měl být vzápětí doplněn o chybějící části (zejména stanovení cílových ekosystémů) a po deseti letech aktualizován, k tomu však nedošlo. V Jihomoravském kraji byl v roce 2003 zpracován Generel regionálního a nadregionálního ÚSES na území Jihomoravského kraje (Ageris, s.r.o., Brno), který byl následně bez úprav začleněn do Územní prognózy Jihomoravského kraje (UAD Studio, s.r.o., Brno, 2004) a rovněž do Koncepce ochrany přírody na území Jihomoravského kraje (Atelier Fontes, s.r.o., Brno, 2004). Aktualizací Generelu je vymezení regionálních a nadregionálních skladebných částí ÚSES ve schváleném Územním plánu velkého územního celku Břeclavska (UAD Studio, s.r.o., Brno, 2006), kde došlo k některým dílčím změnám a k výběru některých z Generelem předložených variant. Zpracovatel problematiky ÚSES byl tentýž, jako u Generelu ÚSES (a příslušné části v KOP JMK a ÚPG JMK) Ageris, s.r.o., Brno (Kocián J., a kol.). Pro území, která k přešla do Jihomoravského kraje z Kraje Vysočina, bylo v rámci Územní prognózy Jihomoravského kraje převzato vymezení dle dokumentace s názvem Kraj Vysočina územní plán velkého územního celku. Koncept řešení (US Brno, s.r.o., 2004). 49

4 V Generelu nebylo řešeno území VÚ Březina (VVP Dědice). V současnosti existuje dokument Územní plán VÚ Březina veřejná část (Vojenské lesy a statky, s.p., Praha, nedatováno), který vymezuje pouze regionální a vyšší úroveň ÚSES převzetím celostátního územně-technického podkladu z roku 1996, s několika blíže nezdůvodněnými korekcemi. Územní vymezení skladebných částí regionálního a nadregionálního ÚSES v Jihomoravském kraji je v ÚAP JMK převzato z výše uvedených čtyř podkladů, návaznosti v hraničních územích nebyly řešeny. Tzv. ochranná zóna nadregionálních biokoridorů (os) nebyla pro její schematické vyjádření zakreslena. Na základě uplatnění požadavku ze strany MěÚ Znojmo byla provedena úprava ve vymezení regionálních biocenter Stošíkovice (dle ÚPD obce Stošíkovice) a Hevlín (dle ÚPD obce Hevlín), včetně příslušné úpravy navazujících biokoridorů. Způsob řešení dle ÚPD obce Hevlín ( rozpad biocentra do dvou částí a jejich propojení krátkým biokoridorem severojižního směru) bude diskutován v rámci projednání Návrhu ZÚR. Požadavek ze strany MŽP na úpravu vymezení ÚSES nadregionální úrovně v prostoru Novomlýnských nádrží podle poskytnutého podkladu (příloha dopisu č.j. 4102/610/08 a 56893/ENV/08 ze dne ) je v ÚAP JMK zařazen v textové části kap. B.3 Problémy k řešení v územně plánovacích dokumentacích (část: Klady a zápory, problémy a možnosti řešení úrovně regionálního a nadregionálního ÚSES na území Jihomoravského kraje v rámci ZÚR) a v grafické části ve výkresu B.1.1 Územní závady, ohrožení. Důvody jsou tyto: k datu pořízení ÚAP JMK je pro dané území platné vymezení ÚSES dle schválené dokumentace ÚP VÚC Břeclavska (2006), MŽP navrhované řešení znamená ztrátu nadregionálního biokoridoru K 161 N jeho rozpadem na dva biokoridory lokální významnosti, tj. nevymezované v rámci dokumentace ZÚR. Přírodní parky (VIZ KAP. A.4.2) NATURA 2000 Evropsky významné lokality Příslušnost orgánů ochrany přírody je složitým způsobem členěna mezi MŽP, AOPK ČR (Správy CHKO), Správu NP Podyjí a KRÚ JMK. Seznam evropsky významných lokalit (EVL) vytvářené soustavy NATURA 2000 je k datu zpracování Rozboru udržitelného rozvoje území dán nařízením vlády č. 132/2005 Sb., kterým se stanoví národní seznam evropsky významných lokalit, ve znění nařízení vlády č. 301/2007 Sb. Do národního seznamu je na území Jihomoravského kraje k zařazeno celkem 192 EVL, u 10 z nich dochází k územnímu přesahu do sousedních krajů. V případě 2 EVL z celkového počtu (Hostim-zámek CZ , Pod rybníkem CZ ) nedošlo dle Sdělení MŽP č.82/2008 Sb., o evropsky významných lokalitách, které nebyly zařazeny do evropského seznamu, k jejich zařazení do evropského seznamu. Jejich uvedení v národním seznamu však dosud nebylo zrušeno. Do evropského seznamu dosud nebylo zařazeno 17 nových EVL na území Jihomoravského kraje (panonská biogeografická oblast) dle novely národního seznamu č. 301/2007 Sb. Seznam evropsky významných lokalit na území Jihomoravského kraje je obsažen v tabulce č. 10 v tabulkové příloze. Územní vymezení EVL je provedeno převzetím podkladu z ÚSOP, vrstva byla aktualizována AOPK ČR dle předávacího dopisu ke dni

5 Na rozdíl od stávajících MZCHÚ se EVL na území Jihomoravského kraje vyskytují rovnoměrněji, plošný rozsah je zcela opačně oproti stávajícím MZCHÚ významnější v jižní části kraje. Na území VÚ Březina se nevyskytuje žádná EVL. Ptačí oblasti Příslušnost orgánů ochrany přírody je složitým způsobem členěna mezi MŽP, AOPK ČR (Správy CHKO), Správu NP Podyjí a KRÚ JMK podle charakteru daného území a typu předmětné činnosti. Na území Jihomoravského kraje je jednotlivými Nařízeními vlády z přelomu let 2004 a 2005 vymezeno celkem 8 ptačích oblastí (PO). Toto vymezení je platné i k datu zpracování Rozboru udržitelného rozvoje území. Územní vymezení PO je provedeno převzetím podkladu z ÚSOP, vrstva byla aktualizována AOPK ČR dle předávacího dopisu ke dni Údaje o výměře nejsou součástí příslušných nařízení vlády, převzaty jsou z ÚSOP AOPK ČR. Na území Jihomoravského kraje je vymezeno ,5 ha území v celkem 8 ptačích oblastech, což je 5,7 % z celkové rozlohy Jihomoravského kraje ( ha). Všechny PO se nacházejí v jižní části Jihomoravského kraje. Seznam ptačích oblastí na území Jihomoravského kraje Poř. číslo Název Výměra (ha) Číslo nařízení vlády 1 Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví ,4 21/ Hovoransko Čejkovicko 1 411,8 604/ Jaroslavické rybníky 357,6 603/ Lednické rybníky 690,8 601/ Pálava 8 539,4 682/ Podyjí 7 665,7 534/ Soutok - Tvrdonicko 9 604,3 26/ Střední nádrž vodního díla Nové Mlýny 1 047,5 27/2005 Stručná charakteristika ptačích oblastí: Bzenecká Doubrava Strážnické Pomoraví (CZ ) PO se nachází na správním území ORP Hodonín, Kyjov, Veselí nad Moravou. V oblasti bylo zjištěno celkem 238 druhů ptáků. Jsou zde vhodné podmínky pro vodní a mokřadní druhy ptáků nebo druhy lužního lesa, i pro druhy vázané na suché stepní nebo lesostepní prostředí. Území, jehož páteř tvoří poslední neregulovaný úsek dolního toku Moravy se zbytky typických nivních luk, je významnou tahovou cestou i zimovištěm pro mnoho druhů vodního ptactva, jejichž počty dosahují často tisíců jedinců. Předmětem ochrany jsou populace čápa bílého (Ciconia ciconia), motáka pochopa (Circus aeruginosus), lelka lesního (Caprimulgus europaeus), strakapouda prostředního (Dendrocopos medius), strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus), skřivana lesního (Lullula arborea) a jejich biotopy. Hovoransko Čejkovicko (CZ ) PO se nachází na správním území ORP Hustopeče, Hodonín, Kyjov. Jedná se o extenzivně, maloplošným způsobem obhospodařovanou zemědělskou krajinu se zbytky suchých lesostepních stanovišť. Předmětem ochrany jsou populace strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus), pěnice vlašské (Sylvia nisoria), strnada zahradního (Emberiza hortulana) a jejich biotopy. 51

6 Jaroslavické rybníky (CZ ) PO se nachází na správním území ORP Znojmo. Území je tvořeno soustavou dvou velkých a šesti malých rybníků a zbytkem lužního lesa v okolí řeky Dyje, s významem především jako hnízdiště ptáků a tahová zastávka. Vodní nádrže mají různou velikost, hloubku, způsob využití a rozsah litorálních porostů a dalších biotopů, poskytují vhodné životní prostředí pro ptačí druhy s různými nároky na prostředí. Předmětem ochrany je populace kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax) a jeho biotop. Lednické rybníky (CZ ) PO se nachází na správním území ORP Břeclav, Mikulov. Soustava pěti rybníků je obecně považována za jednu z nejvýznamnějších ornitologických lokalit v České republice. Předmětem ochrany jsou populace kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax), husy velké (Anser anser), lžičáka pestrého (Anas clypeata), zrzohlávky rudozobé (Netta rufina) a jejich biotopy. Pálava (CZ ) PO se nachází na správním území ORP Břeclav, Mikulov. Nejcennější jsou biotopy druhově bohatých stepí, lesostepí, teplomilných doubrav a suťových lesů na vápencových kopcích Pavlovských vrchů. Lesní komplex Milovického lesa tvoří teplomilné doubravy a panonské dubohabřiny. Řeka Dyje je obklopena lužním lesem, loukami a mokřadními společenstvy. Předmětem ochrany jsou populace čápa bílého (Ciconia ciconia), orla mořského (Haliaeetus albicilla), včelojeda lesního (Pernis apivorus), strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus), strakapouda prostředního (Dendrocopos medius), pěnice vlašské (Sylvia nisoria), lejska bělokrkého (Ficedula albicollis), ťuhýka obecného (Lanius collurio) a jejich biotopy. Podyjí (CZ ) PO se nachází na správním území ORP Znojmo. V ptačí oblasti bylo zjištěno 161 druhů ptáků. Většina území je porostlá lesem, nejčastěji dubohabřinami. Ve východní části se rozkládají rozsáhlá vřesoviště, které mají xerotermní charakter. Předmětem ochrany jsou populace strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus), pěnice vlašské (Sylvia nisoria) a jejich biotopy. Soutok Tvrdonicko (CZ ) PO se nachází na území okresů Břeclav, Hodonín, na správním území ORP Břeclav, Hodonín. V oblasti byl zjištěn výskyt asi 240 druhů ptáků. Komplex různých typů prostředí od lesů různého stáří přes paseky až k loukám se solitérně rostoucími duby v oblasti soutoku řek Moravy a Dyje, se sítí kanálů, starých říčních ramen, potoků a močálů. Typickým fenoménem této oblasti jsou jarní záplavy. Předmětem ochrany jsou populace čápa bílého (Ciconia ciconia), včelojeda lesního (Pernis apivorus), luňáka hnědého (Milvus migrans), luňáka červeného (Milvus milvus), raroha velkého (Falco cherrug), ledňáčka říčního (Alcedo atthis), žluny šedé (Picus canus), strakapouda prostředního (Dendrocopos medius), lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) a jejich biotopy. Střední nádrž vodního díla Nové Mlýny (CZ ) PO se nachází na správním území ORP Hustopeče, Mikulov, Pohořelice. Nádrž na soutoku řek Dyje, Svratky a Jihlavy, jejíž výstavbou došlo k nenávratnému zničení rozsáhlých lužních biotopů. Lokalita se postupně stala cenným územím pro hnízdění, tah a zimování některých druhů ptáků v Česku. 52

7 Předmětem ochrany jsou populace orla mořského (Haliaeetus albicilla), rybáka obecného (Sterna hirundo), husy velké (Anser anser), husy polní (Anser fabalis), husy běločelé (Anser albifrons) a jejich biotopy. OSTATNÍ Týká se ostatních položek podle přílohy č.1, část B, ÚAP kraje podklad pro rozbor udržitelného rozvoje území, k vyhlášce č. 500/2006 Sb.: B30 koeficient ekologické stability KES B33 hranice bioregionů a biochor B34 hranice klimatických regionů Z přílohy č.1, části A vyhlášky, ÚAP obcí byla pro dané účely vybrána položka č. A33 biosférická rezervace UNESCO, geopark UNESCO. Koeficient ekologické stability KES Koeficient ekologické stability (KES) je snadno zjistitelným údajem, který podává orientační informaci o zastoupení ploch s potenciálně vyšší úrovní ekologické stability, resp. o vzájemném poměru mezi plochami ekologicky relativně stabilnějšími (trvalými kulturami ekosystémy) a labilnějšími (technoantropocenózami). Rozložení čtyř základních rozpětí KES na území JMK je zobrazeno v kartogramu č. 25 v grafické příloze. Výpočet vychází z údajů evidence druhů pozemků v Katastru nemovitostí ČR. Ve vzorci jsou v čitateli (stabilnější plochy) druhy pozemků: lesy, vodní plochy, trvalé travní porosty, zahrady, ovocné sady, vinice, ve jmenovateli (labilnější plochy): orná půda, chmelnice, zastavěné plochy a nádvoří. Z druhů pozemků dle KN není do vzorce (např. Míchal, Löw, 2003) zařazena položka ostatní plochy, a to pro neurčitost a neuchopitelnost této kategorie. Problematické je zařazení vinic do stabilnějších ploch a chmelnic do ploch labilnějších, reálně může být v konkrétních případech hodnocení i opačné. Orientační údaj KES pro území Jihomoravského kraje byl vypočten na 0,78. Dle metody Míchala je možno globálně hodnotit území Jihomoravského kraje jako intenzivně využívanou kulturní krajinu s výrazným uplatněním (agro)industriálních prvků (rozpětí KES 0,4 0,9). Pokud by do výpočtu nebyly zahrnuty problematické vinice, hodnota KES by byla ještě nižší (0,73). Regionální a lokální rozdíly v hodnotě KES jsou v těsné korelaci s rozdíly v lesnatosti a v procentu zornění zemědělské půdy viz příslušná kapitola textu. Hodnota KES za území ČR je 1,26. Dále je komentováno v kapitole A.4.2 Krajina koeficient ekologické stability. Hranice bioregionů a biochor Hranice byly převzaty z Datového modelu Jihomoravského kraje. Mají význam jako jeden z řady podkladů pro případné vymezování nadregionálního a regionálního ÚSES. Hranice bioregionů a biochor na území Jihomoravského kraje jsou znázorněny v kartogramu č. 26 v grafické příloze. Hranice klimatických regionů Hranice byly převzaty z Datového modelu Jihomoravského kraje. Vymezují oblasti a v rámci nich okrsky o podobných průměrných klimatických charakteristikách. Hranice klimatických regionů jsou zobrazeny v kartogramu č. 27 v grafické příloze. 53

8 Biosférická rezervace UNESCO V rámci OSN, programu Man and the Biosphere UNESCO (1970), jsou na území Jihomoravského kraje mezinárodně chráněna jako biosférické rezervace (BR, 1974, revize koncepce 1995) dvě území. Jedná se o BR Dolní Morava, vzniklou v roce 2003 ( ) rozšířením původní BR Pálava ( ) o území Lednicko-valtického areálu a lužních lesů při soutoku Moravy a Dyje, a BR Bílé Karpaty ( ). Každá BR je tvořena třemi zónami - jádrovou, nárazníkovou a přechodovou. Hranice obou BR byly převzaty z Datového modelu Jihomoravského kraje. Lokality výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s národním významem Vymezení lokalit bylo převzato z Datového modelu Jihomoravského kraje. Území potravní nabídky zimujících hus 1 Jedná se o území potravní nabídky hus, zimujících na Střední nádrži Vodního díla Nové Mlýny, která je ptačí oblastí evropské soustavy chráněných území NATURA 2000 a současně přírodní rezervací. Doporučení ke způsobům využívání území může poskytnout orgán ochrany přírody. Prostor pro realizaci záchranného programu pro dropa velkého 2 Jedná se o prostor pro realizaci záchranného programu pro dropa velkého dle evropského Memoranda porozumění o ochraně středoevropské populace dropa velkého. Doporučení ke způsobům využívání prostoru může poskytnout orgán ochrany přírody. A.4.2 KRAJINA - CHARAKTER, RÁZ A IDENTITA CHARAKTER, RÁZ A IDENTITA KRAJINY Významnou hodnotou území a součástí vlastností spoluvytvářejících kvalitu životního prostředí je charakter krajiny. Charakter je vyjádřen určitými atributy (charakteristickými znaky a vlastnostmi), které tu či onu krajinu odlišují od jiné, nebo které jsou naopak pro různé krajiny společné. V krajinné architektuře a krajinném plánování vyjadřuje tento pojem určitou množinu znaků terénu, vodních toků a ploch, vegetačního krytu a znaků souvisejících s osídlením a hospodářskou činností. Při popisu charakteru krajiny je třeba proto věnovat pozornost především trvalým krajinným strukturám georeliéfu a hydrografické síti a dále proměnným a vlivem lidské činnosti se vyvíjejícím strukturám aktuálnímu stavu vegetačního krytu, osídlení, technické infrastruktuře a hospodářskému využití krajiny. V legislativě ČR je charakter krajiny petrifikován jako krajinný ráz ( 12 zák. č. 114/1992 Sb.). Přes specifické zabarvení tohoto českého výrazu (zřejmé z odvozených slov rázovitý, svérázný, vyjadřujících výraznou odlišnost či zvláštnost) odpovídá termínu charakter krajiny tak, jak se tento termín používá v terminologii cizojazyčné. Podle odst. (1) 12 zákona platí, že krajinný ráz je dán zejména přírodní, kulturní a historickou charakteristikou určitého segmentu krajiny (místa či oblasti). Přírodní, kulturní a historická charakteristika se projevuje soustavou znaků, které je možno v krajině identifikovat. Tyto znaky mají dvojí charakter. Je to na jedné straně přítomnost určitého jevu a jeho význam ve struktuře přírodních nebo civilizačních složek, a na straně druhé vizuální projev takového 1 vřazeno dle požadavku OŽP KrÚ JMK 2 vřazeno dle požadavku OŽP KrÚ JMK 54

9 jevu v krajinné scéně, přičemž vizuální projev (uplatnění v krajinné scéně) může vytvářet estetické hodnoty, harmonické měřítko a harmonické vztahy v krajině. Smysl slovního spojení ráz krajiny tkví významově především v rovině vizuální a estetické. Ráz krajiny se projevuje především jako obraz krajiny nebo krajinná scéna, která na člověka působí emocionálně (prostorové formy, tvary prvků, barevnost, vůně, zvuky) i rozumově (hodnocení jednotlivých jevů, myšlenkové asociace a vzpomínky). Ráz krajiny souvisí též s významem určitých míst krajiny, se stopami historického vývoje, s historickými událostmi a osobami, spoluvytvářející zakotvení k určitému regionu, osobní vztah a identitu. Hovoříme o identitě krajiny vyplývající z výraznosti a nezaměnitelnosti krajinné scény a z nehmotných vlastností určitých míst. Identita krajiny může být proto dána rázovitostí a nezaměnitelností krajinné scény, přítomností viditelných stop kulturního vývoje, kulturním, historických či symbolickým významem míst. OBECNÉ RYSY CHARAKTERU KRAJINY JIHOMORAVSKÉHO KRAJE - prostorové členění, hlavní znaky přírodní charakteristiky, hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky Charakter krajiny Jihomoravského kraje je rozmanitý a v hlavních rysech vytvářejících ráz a identitu krajiny je v různých částech území velmi odlišný. Základní vlastnosti krajiny, projevující se v prostorové struktuře a v krajinné scéně v rázu krajiny jsou dány jak výraznou různorodostí přírodních podmínek, tak vývojem osídlení, kultivace a hospodářského využití krajiny. Oproti ostatním krajům ČR (s výjimkou Moravskoslezského kraje), které leží v jednom geomorfologickém subsystému, jsou zde přítomny segmenty krajiny patřící rozdílným geomorfologickým subsystémům (Hercynská pohoří, Karpaty, Panonská pánev) a z hlediska bioty rozdílným biogeografickým podprovinciím (Hercynské, Karpatské a Panonské). Základní prostorové členění je dokresleno výrazně vějířovým uspořádáním vodních toků Svitavy, Svratky, Jihlavy a Dyje svádějících vodu z Brněnské a Českomoravské vrchoviny v západní části kraje a mohutné povodí Moravy ve východní části kraje. Základní prostorové členění Jihomoravského kraje je patrné z materiálu Obraz krajiny ČR z hlediska jednotlivých typů krajiny (Löw a spol., 2006). Zřetelně vystupuje členění na krajinu sníženin a mírných pahorkatin zemědělských a vinařských oblastí s matricí starosídelních otevřených krajin, a na krajinu členitých lesopolních a lesnatých území Českomoravské vrchoviny s matricí středověkých polootevřených krajin. Krajinným pólem je Pálava - nepřehlédnutelná terénní dominanta Dyjsko-Svrateckého i Dolnomoravského úvalu, krajinnými póly jsou též drobné avšak výrazné dominanty Velkého a Malého Chlumu na okraji Boskovické brázdy dominanty působící v otevřenější části lesnatého segmentu Jihomoravského kraje Brněnské vrchoviny. Vedlejším krajinným ohraničením je hřeben Drahanské vrchoviny, v severojižním směru oddělující prostorově Hornomoravský úval od západních částí Brněnské vrchoviny a podtržený výraznými lesnatými srázy spadajícími do sníženiny Vyškovské brány (hlavní krajinné ohraničení). Ve východní části kraje dominuje vůči sníženinám úvalů výrazný lesnatý masiv Chřibů, který pouze okrajově zasahuje jako hlavní krajinné ohraničení do Jihomoravského kraje. V lesnaté krajině povodí Svratky působí jako hlavní krajinné ohraničení část Pernštejnské a Sykořské vrchoviny. Indikátorem přítomnosti přírodních hodnot krajinného rázu jsou území chráněná z hlediska ochrany přírody. Při ochraně krajinného rázu se vychází z předpokladu, že VZCHÚ (NP, CHKO) a přírodní parky chrání vedle přírodních hodnot i harmonické utváření krajiny a tím i harmonický charakter krajiny. Na území Jihomoravského kraje leží Národní park Podyjí a tři CHKO Moravský kras, Bílé Karpaty a Pálava. Pálava s územím Břeclavska a Bílé Karpaty jsou biosférickými rezervacemi. 55

10 Na území kraje je 20 přírodních parků, chránící typický krajinný ráz především v lesnaté a členitější krajině. Osídlení spoluvytváří charakter krajiny jak podobou kulturních dominant krajiny, měst s historickými jádry a typickými siluetami, tak i vesnicemi s typickou lidovou architekturou. Jedná se přitom o sídla v rozdílném krajinném rámci v lesních krajinách vrchovin a pahorkatin včetně zaříznutých údolí, v otevřených krajinách intenzivně zemědělsky obhospodařované krajiny úvalů a v koridorech Moravy a Dyje. Typickým rysem identity krajiny je vinohradnictví v rozsáhlých vinařských oblastech. Významnou součástí kulturních hodnot a znaků krajinného rázu jsou krajinářské úpravy a krajiny s významným historickým a památkovým významem. Krajina Jihomoravského kraje je bohatá na nemovité kulturní památky a na významné archeologické lokality (AR Staré Zámky u Líšně, Břeclav-Pohansko). V obrazu krajiny, v krajinných panoramatech nebo v dílčích scenériích se objevují objekty panských sídel hradů, tvrzí a zámků, církevní objekty jako jsou kláštery, kostely, fary a synagogy, urbanistická struktura a objekty městských jader se projevují v prostorových vztazích a siluetách městských památkových rezervací a zón (MPR Brno, Mikulov, Znojmo, MPZ Boskovice, Doubravník, Ivančice, Jevišovice, Kyjov, Lomnice, Moravský Krumlov, Slavkov u Brna, Strážnice, Valtice, Veselí nad Moravou, Vyškov). Pro charakter zemědělské krajiny je v některých územích důležitý vizuální projev a přítomnost architektonických hodnot lidové architektury chráněných též včetně urbanistické struktury v rámci vesnických památkových rezervací a zón (VPR Blatnice-Stará Hora, Pavlov, Petrov-Plže, Stará huť, VPZ Brno Tuřany Brněnské Ivanovice, Javorník-Kopánky, Lysovice, Šatov, Vápenky, Veselka, Vratěnín, Zvonovice). Tři krajinné památkové zóny, z nichž Lednicko-Valtický areál je zapsán na Listině světového kulturního dědictví (památka UNESCO), jsou velmi rozdílné, protože každá z nich leží v jiném typu krajiny a chrání jiný druh památkových hodnot (KPZ Lednicko-Valtický areál, Slavkov území bojiště, Bítovsko-Vranovsko). Klasifikace krajiny typologie kulturní krajiny, krajinářská regionalizace Pro Jihomoravský kraj je k dispozici Typologie krajiny (Löw a spol.), která je propracována v Posouzení vlivů územní prognózy Jihomoravského kraje na životní prostředí (Investprojekt 2004). Na evropské úrovni leží JMK v krajinných megatypech 11 semibosage (polootevřená zemědělská krajina) a především v megatypu 17 central collectiv openfields (otevřená krajina středoevropských scelených polí). Megatyp č. 17 ( 66,18 % území) je v kraji tvořen pouze jedním makrotypem CZ 17.2 pravěké sídelní krajiny pannonica. Megatyp č. 11 (33,82 % území) je v kraji tvořen čtyřmi makrotypy, z toho první převažuje, další tři jsou okrajové: CZ 11.1 středověké sídelní krajiny hercynica (30,25% území JMK) CZ 11.2 středověké sídelní krajiny carpatica (1,63% území JMK) CZ 11.3 pozdně středověké sídelní krajiny (1,61% území JMK) CZ 11.5 novověké sídelní krajiny carpatica (0,33 % území JMK) Podrobnější je členění makrotypů na jednotlivé mezotypy členěné na ose les pole a na 6 zvláštních mezotypů, které jsou výjimečné geologickou stavbou a procesy v ní probíhajícími. Těmto podmínkám odpovídá výjimečné utváření georeliéfu, půd a ekosystémů. 56