Porovnání retailového bankovnictví v ČR a Velké Británii

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů Porovnání retailového bankovnictví v ČR a Velké Británii Diplomová práce Autor: Alexandr Cetl Finance Vedoucí práce: Ing. Olga Šeflová Praha Duben, 2009

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně s použitím uvedené literatury. V Praze dne Alexandr Cetl 2

3 Poděkování Upřímně děkuji vedoucí práce paní inženýrce Olze Šeflové za trpělivost a ochotu poskytovat mi v průběhu zpracování diplomové práce odbornou pomoc, cenné rady a připomínky. 3

4 Anotace Jméno a příjmení: Alexandr Cetl Instituce: Bankovní institut vysoká škola Praha Název práce: Porovnání retailového bankovnictví v ČR a ve Velké Británii Počet stran: 88 Počet příloh: 6 Klíčová slova: CDO s, GDP, finanční krize, Bank of England, Česká národní banka, retailové bankovnictví, depozita, úvěry, běžný účet, platební karty, debetní karty, kreditní karty, spotřebitelské úvěry, studentská půjčka Diplomová práce se zabývá vyhodnocením retailového bankovního trhu v České republice a ve Velké Británii a odhadem jeho budoucího vývoje. V počátečních kapitolách je analyzována ekonomická situace obou zemí v kontextu současné finanční krize, provedeno porovnání hlavních makroekonomických indikátorů a posouzeny bankovní trhy na obou analyzovaných teritoriích. Následující kapitola charakterizuje a srovnává základní retailové produkty a zejména vybrané bankovní produkty a služby, které jsou nabízeny Českou spořitelnou a Barclays PLC. V další kapitole je provedeno porovnání vybraných úvěrových produktů České spořitelny a Barclays PLC, zejména z hlediska cenového (poplatky a úrokové sazby). Závěrečná kapitola naznačuje směry možného budoucího vývoje bankovnictví v České republice a ve Velké Británii. Annotation Key words: CDO s, GDP, financial crisis, Bank of England, Czech National Bank, retail banking, deposits, current account, payment cards, credit cards, debit cards, consumer credit, student loan The diploma thesis evaluates the retail banking market in the Czech Republic and in the United Kingdom and predicts the future development. At the early chapters there is focus on the analysis of the current economic conditions in the context of the financial and credit 4

5 crisis. I conducted the comparison of the main macroeconomic indicators and the general banking environment in both countries. At the following chapters the main attention is paid to the price and fees differences of the main banking products between Barclays Bank PLC and Česká Spořitelna, a.s., which are considered as the typical representatives of both markets. The final chapters provides various predictions of the possible developments of the banking industry in the UK and Czech Republic. 5

6 Obsah ÚVOD TEORETICKÉ VYMEZENÍ VYBRANÝCH PRODUKTŮ RETAILOVÉHO BANKOVNICTVÍ DEPOZITNÍ PRODUKTY Vklady na viděnou Běžný účet Termínované vklady Další retailové produkty depozitního charakteru ÚVĚROVÉ PRODUKTY METODOLOGIE PRÁCE ANALÝZA SOUČASNÉHO BANKOVNÍHO TRHU V ČESKÉ REPUBLICE A VE VELKÉ BRITÁNII ANALÝZA EKONOMICKÉ SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE ANALÝZA BANKOVNÍHO TRHU V ČESKÉ REPUBLICE Vývoj počtu bank v České republice Vklady v České republice Úvěry v České republice Platební karty ANALÝZA EKONOMICKÉ SITUACE VELKÉ BRITÁNIE ANALÝZA BANKOVNÍHO TRHU VELKÉ BRITÁNIE Analýza počtu bank ve Velké Británii Vklady ve Velké Británii Úvěry ve Velké Británii Platební karty POROVNÁNÍ A VYHODNOCENÍ VYBRANÝCH BANKOVNÍCH PRODUKTŮ V ČESKÉ REPUBLICE A VE VELKÉ BRITÁNII ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA RETAILOVÝCH BANKOVNÍCH PRODUKTŮ ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH RETAILOVÝCH PRODUKTŮ V ČESKÉ REPUBLICE A VE VELKÉ BRITÁNII NABÍZENÝCH ČESKOU SPOŘITELNOU A BARCLAYS Základní charakteristika vybraných bank Základní charakteristika vybraných bankovních produktů a služeb nabízených Českou spořitelnou Základní charakteristika vybraných bankovních produktů a služeb nabízených Barclays POROVNÁNÍ VYBRANÝCH PRODUKTŮ NABÍZENÝCH ČESKOU SPOŘITELNOU A BARCLAYS ODHAD BUDOUCÍHO VÝVOJE TRENDY BUDOUCÍHO VÝVOJE V BANKOVNÍ SFÉŘE V ČESKÉ REPUBLICE A VELKÉ BRITÁNII VÝSLEDKY A POROVNÁNÍ

7 5.2.1 Shrnutí hlavních rozdílů mezi Českou republikou a Velkou Británií v makroekonomické rovině Shrnutí hlavních rozdílů mezi Českou republikou a Velkou Británií v bankovní sféře Porovnání Barclays a České spořitelny ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY TABULKY A GRAFY PŘÍLOHA Č PŘÍLOHA Č PŘÍLOHA Č PŘÍLOHA Č PŘÍLOHA Č PŘÍLOHA Č

8 Úvod Bankovnictví zaujímá v ekonomice každé země významné místo, neboť finanční zdroje se dotýkají a ovlivňují existenci všech ekonomických subjektů. V tržním hospodářství je tedy nedílnou součástí ekonomického prostředí státu a je-li plně funkční, vytváří ostatním ekonomickým subjektům stabilní rámec. Téma diplomové práce je zaměřeno na dva velmi rozdílné bankovní trhy, které existují v Evropě již řadu let. Vzhledem k omezenému rozsahu této práce je dále nastíněn pouze historický kontext vývoje ostrovního bankovnictví tedy Velké Británie, nikoliv tuzemského, který je lépe znám. Historie bankovnictví ve Velké Británii Historie britského bankovnictví sahá do středověku. K jejímu rozkvětu došlo s rozvojem světového obchodu v 17. století a postupným budováním britského impéria v 18. a 19. století se rozvíjela i sféra bankovní, to co do objemu operací, rozsahu používaných bankovních produktů i počtu univerzálních i specializovaných bankovních institucí. Rozvoj britského bankovnictví byl (obdobně jako Německu, Francii, Itálii a Španělku) podmíněn obchodními, resp. peněžními aktivitami spojenými s Židy, kteří stejně jako mnoho dalších cizinců, v 10. století začali přicházet do Anglie a začali být vnímáni jako půjčovatelé finančních prostředků. Začali je využívat i panovníci k výpůjčce peněz. Ve 13. století, poté co byli Židé vyhnáni, bylo potřeba je nahradit. Úlohy se zhostili italští obchodníci 1, kteří přijížděli do Anglie za obchodem. Angličtí obchodníci začali příklad italských obchodníků 2 následovat. V 16. století hráli při rozvoji britského bankovnictví velkou roli také zlatníci, kteří směňovali cizí měny a stali se uchovatelé peněz a její hodnoty. Jejich postavení bylo o to více upevněno, když v roce 1640 Karel I. poškodil dobrou pověst Royal Mint 3, jakožto uchovatele zlata. Zlatníci se stali zdrojem financování panovníků a jejich obchod vzkvétal. Přijímali vklady a zároveň emitovali obchodovatelné poukázky na tyto vklady. Nejpozději v roce 1660 se začaly objevovat první nekryté emise, které byly považovány za úvěr. Přirozeně se také začalo zvyšovat riziko návratnosti finančních prostředků, a tak zlatníci začali zakládat 1 Po italských půjčovatelích peněz je až dosud pojmenována jedna z ulic londýnského finanční čtvrtí Lombard Street. 2 Po vzoru italských obchodníků např. Sir Thomas Gresham, byl považován za průkopníka v půjčování peněz, se stal nejvýznamnějším obchodníkem v zemi a můžeme říci, že se tak stal otcem anglického bankovnictví. 3 Královská mincovna, založena pro výrobu mincí ve Velké Británii. 8

9 banky jako samostatné entity odděleny od jejich původního řemesla a tito novodobí bankéři dali základy soukromému bankovnictví v Londýně. Známé bankovní společnosti založeny v té době existují dodnes, např. Coutts & Company (dnes přidružena k National Westminster Bank), Duncombe and Kent je dnes součástí Barclays. 4 Významným datem ve vývoji anglického bankovnictví byl rok 1694, kdy byla založena Bank of England. 5 Důvodem jejího vzniku byla, jako u většiny bank, které vznikly v 18. a 19. století, potřeba financovat deficit státního rozpočtu a obsluhovat státní dluh. Ten v té době dosáhl takových rozměrů, že soukromé bankovní domy nebyly ochotny ho dále financovat. Bance bylo povoleno krýt do určité míry emisi bankovek nejen zlatem a stříbrem, ale také dluhopisy anglické vlády. Na oplátku byla Banka povinna vládě poskytovat úvěr do určité výše. Přestože banka původně neměla získat žádná mimořádná privilegia, začala je postupně hromadit. V roce 1697 bylo zakotveno, že žádná další banka nezíská podobné povolení, neboli charter, tak dlouho, dokud bude Bank of England existovat. Později v průběhu 18. století, kdy se rozvíjelo soukromé bankovnictví, dále Bank of England upevňovala svou pozici, ale zatím ne v podobě centrální banky 6. Bank of England však neměla tendenci expandovat mimo Londýn. Navíc emitovala bankovky pouze o velmi vysokých nominálech, nejnižší byla bankovka 20. Teprve v roce 1759 emitovala bankovky v hodnotě 10 a téměř po sto letech své existence bankovku v hodnotě 5. Z těchto důvodů její bankovky prakticky neobíhaly mimo Londýn. Začaly se rozšiřovat až s prvními pobočkami v roce 1826 a především pak v roce 1833, kdy se její bankovky staly zákonnou rezervou emise venkovských bank. Zákaz emise velkým bankám (banky s více než šesti společníky) vedl k tomu, že veškeré peníze mimo Londýn poskytovaly malé venkovské banky (country banks). Tyto banky byly mimořádně náchylné k bankrotu. Za hlavní příčiny lze považovat jejich malou kapitálovou sílu, malou diverzifikaci aktiv, informační asymetrii a neexistenci vzájemné pomoci bank. Právě nestabilita těchto bank výrazně přispěla k pohledu na neregulované banky jako na nestabilní a vedla k tlaku na vznik a pozdější rozšíření bankovní regulace, která si později vynutila vznik centrální banky. Ještě v roce 1850 byl stále bankovní trh rozdělen na velké bankovní londýnské domy a malé venkovské banky Dnes centrální banka Velké Británie. 6 V roce 1890 zorganizovala Bank of England společnou akci k záchraně Barings Bank proti úpadku. Tím ukázala svou finanční odpovědnost za dění na bankovním trhu a upevnila tím status centrální banky Velké Británie. 9

10 V anglickém bankovnictví převažovaly až do 19. století soukromé bankovní domy, nazývaly se financial companies. 7 Směly vydávat směnky, přijímat vklady, poskytovat úvěry a zajišťovat platební styk. Jejich zúčtování plateb mezi peněžními institucemi clearingu zajišťovaly tzv. clearing houses 8. Na druhé straně stály bankéři, jakožto akciové společnosti, které se snažily soukromé bankéře vytlačit. V roce 1854 bylo akciovým bankám umožněno provádět zúčtování také pomocí clearing house, což jim umožnilo držet krok se soukromými bankéři a upevnit jejich pozici na trhu. Akciové banky byly v převážné míře zakládány v Londýně a postupně se rozšířily po celé Anglii a Walesu. Banky mimo Londýn potřebovaly korespondenční banku v Londýně, což je většinou vedlo k tomu spojit se s londýnskými bankami, než platit korespondenčním bankám za jejich poskytované služby. Slučování bank vedlo k utvoření Big five, tzv. Velké pětky bank, mezi které patřily Barclays Bank, National Provincial Bank, Midland Bank, Lloyds Bank a Westminster Bank. 9 Tabulka č. 1: Počet bank a poboček v Anglii a Walesu v letech Rok Akciové banky Venkovské soukromé banky Londýnské soukromé banky Celkem Banky Pobočky Banky Pobočky Banky Pobočky Banky Pobočky Zdroj: A financial history of western Europe, Charles P. Kindleberger, str. 90 Cílem diplomové práce je zanalyzovat, porovnat a vyhodnotit retailový bankovní trh v České republice a Velké Británii a odhadnout budoucí vývoj na těchto teritoriích. Dílčím cílem je pak zanalyzovat, porovnat a vyhodnotit navzájem dvě obchodní banky jako 7 finanční společnosti 8 zúčtovací banka (ústav) 9 Westminster Bank se roku 1968 sloučila s National Provincial Bank a má nyní název National Westminster Bank. 10

11 reprezentanty retailového bankovnictví z obou zemí a porovnat jejich nabídku vybraných retailových produktů zejména z hlediska výše bankovních poplatků. 11

12 1 Teoretické vymezení vybraných produktů retailového bankovnictví 1.1 Depozitní produkty Depozitní produkty (pasivní bankovní obchody), pomocí nichž banky soustřeďují dočasně volné prostředky různých ekonomických subjektů, 10 bankovních jsou základem pro rozvoj dalších služeb. Umožňují bankám provádět aktivní obchody, získávat poplatky za uskutečněné operace a jsou základnou pro obchody s ostatními produkty. Klient, spořící subjekt, se stává věřitelem a banka ve vztahu k němu je dlužníkem. Banka klientovi za svěřené prostředky vyplácí klientovi úrok. Z hlediska banky je to nákladový úrok. Depozitum : zakládá závazkový právní stav, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (návratnost vkladů po určité době a výnosový úrok) dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek (vyplatit vklad a zaplatit nákladový úrok) Vklad může mít různou formu (peněžní forma tuzemská nebo cizí měna, movitý, nemovitý majetek). V bankovnictví má depozitum zpravidla podobu vkladu v penězích. Sběr depozit je nejstarší bankovní činností a v průběhu historie se rozvinulo široké spektrum depozitních produktů. Řada z nich má v současné době jen teoretickou podobu a v běžné praxi se v bankách už nenabízí a nebo jen velmi omezeně (vkladové listy, depozitní certifikáty). Depozitní produkty se dělí podle různých kritérií času, kdy je možné s depozitem nakládat a podle produktu. V současnosti jsou nejvíce v retailovém bankovnictví využívány zejména typy bankovní depozitní produkty: 10 Tato partie je zpracována podle KOLEKTIV autorů. Bankovnictví. 5. vyd. Praha: Bankovní institut, a.s., prosinec s. Skripta. ISBN

13 vklady na viděnou termínované vklady spořící účty vklady s výpovědní lhůtou depozitní směnky vkladní knížky dluhopisy podílové listy Vklady na viděnou Vklady na viděnou jsou vklady na soukromých či podnikatelských běžných či spořících účtech, vkladních knížkách apod., s nimiž může klient disponovat bez časového prodlení, lze je tedy vybírat přímo v hotovosti nebo bezhotovostně (prostřednictvím šeku, platební karty, příkazu k úhradě atp.) převádět bez předchozí výpovědi. Neexistují žádné lhůty pro výběr vložených prostředků nebo manipulaci s nimi. Vklady na viděnou jsou úročeny nižší úrokovou sazbou. Úročení vkladů na viděnou bývá závislé na výši průměrného zůstatku účtu. Příkladem vkladu na viděnou jsou: Běžné účty - smyslem těchto účtů pro majitele je mít prostředky kdykoli k dispozici, zejména pro potřeby platebního styku, a to jak hotovostního, tak i bezhotovostního (jsou to tzv. transakční peníze). Většinou nesou jen minimální úrok. S běžným účtem mohou disponovat i další osoby, pokud k tomu dá majitel souhlas. Rozsah zmocnění se u jednotlivých bank liší vkladní knížky, pokud jsou zřízeny bez výpovědní lhůty spořící účty - spojují výhody běžného a termínovaného účtu, tj. prostředky jsou klientovi rychle k dispozici (jako u běžného účtu) a zároveň jsou výhodněji úročeny než běžné účty Běžný účet Běžný účet vede banka pro klienta a jeho hlavní funkcí je provádění platebního styku. Za běžný účet ve své podstatě lze považovat i různé žirové účty, osobní konta, dispoziční účty atd. 13

14 Vklady na běžných účtech bývají označovány i jako vklady na viděnou nebo vklady na požádání, běžné vklady nebo vista vklady. Toto označení vyplývá z toho, že dispozice s vkladem není omezena. Na druhé straně je třeba upozornit na to, že vklady na běžných účtech a vklady na viděnou nemusí být zcela shodné, protože některé vklady na vkladových účtech mohou mít charakter vkladů na viděnou a být mezi ně i zahrnovány. Některé vklady na běžných účtech bývají zahrnovány mezi jinak vymezené formy vkladů (např. úsporné). Základní právní úprava běžných účtů je obsažena v obchodním zákoníku, Vzhledem k tomu, že se jedná o tzv. absolutní bankovní obchod, řídí se ustanoveními obchodního zákoníku bez ohledu na povahu účastníků (zda klientem je právnická či fyzická osoba) i účel využití účtu (soukromé či podnikatelské účely). Zásady vedení bankovních účtů jsou dále upraveny Všeobecnými obchodními podmínkami, které vydala Česká národní banka 11. Jednotlivé banky je mohou převzít v plném rozsahu, popř. se odvolat pouze na některá jejich ustanovení, mohou je rovněž modifikovat a vytvořit tak vlastní obchodní podmínky. Pro konkrétní úpravu podmínek běžného účtu je rozhodující znění smlouvy o běžném účtu, protože většina ustanovení obchodního zákoníku týkající se smlouvy o běžném účtu má dispozitivní povahu 12 (mohou být tedy ve smlouvě upraveny odlišně neboli platí tehdy, pokud ve smlouvě nejsou upraveny vůbec). Rovněž obchodní podmínky jsou pro daný vztah mezi klientem a bankou platné jen tehdy, pokud je na ně ve smlouvě uveden výslovný odkaz 13. Na vztah mezi klientem a bankou v rámci běžného účtu se přímo vztahují i některá ustanovení zákona o bankách. Jedná se zejména o úpravu bankovního tajemství a pojištění depozit. Pokud je běžný účet spojen s dalšími produkty (šeky, platební karta, úvěr), vztahují se na tyto produkty příslušné právní úpravy. Banka zřizuje běžný účet na základě žádosti klienta. Ke vzniku běžného účtu je zapotřebí písemné smlouvy mezi bankou a klientem. Za písemnou smlouvu se považuje i písemný souhlas klienta s bankou vydanými podmínkami vedení účtu. Při zřízení účtu sděluje banka písemně majiteli účtu bankovní spojení (číslo účtu). Bankovní spojení klienta bez jeho souhlasu může banka sdělit pouze v případech stanoveným zákonem. Všeobecné podmínky navíc stanoví, že banka je oprávněna sdělit bankovní spojení za účelem správného zaúčtování jiným bankám a orgánům spojů. Při uzavírání smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu musí 11 Viz. Úřední sdělení ČNB č. 31/1994 o vydání Všeobecných obchodních podmínek, které byly uveřejněny ve Věstníku ČNB č. 22/ Výjimkou je pouze 711, který je kogentní. 13 V praxi se používá i odkaz, že obchodní podmínky platí, pokud není ve smlouvě stanoveno jinak. 14

15 klient prokázat bance svoji totožnost, anonymní běžné účty banky nezřizují. I u běžných účtů vedených pouze pod číslem nebo kódem zná banka majitele účtu. Je pouze omezen počet lidí v bance, kteří znají skutečnou totožnost tohoto klienta. Běžný účet může být zřízen i pro několik osob, potom má každá z nich postavení majitele účtu. Při zřizování běžného účtu banka požaduje u jednotlivých druhů klientů předložení následujících dokladů: právnická osoba doklad prokazující právní subjektivitu (výpis z obchodního rejstříku, zakladatelská listina) a průkaz totožnosti (občanský průkaz, u cizinců pas) člena statutárního orgánu, fyzická osoba podnikatel rozhodnutí příslušného orgánu o oprávnění k podnikatelské činnosti (živnostenský list) a průkaz totožnosti 14, fyzická osoba průkaz totožnosti 15. Z uzavřené smlouvy o běžném účtu vyplývají bance ve vztahu k majiteli účtu následující povinnosti: je povinna přijímat na účet peněžité vklady a bezhotovostní platby v měně, na kterou účet zní, není však automaticky povinna provádět konverzi do jiné měny. Peněžní prostředky je povinna ve prospěch účtu připsat ke dni, kdy získala právo s nimi nakládat 16 na základě písemného příkazu majitele účtu nebo jím zplnomocněných osob při splnění podmínek daných smlouvou vyplatit požadovanou částku nebo provést požadované platby. Nevyplývá-li z příkazu doba, kdy má být proveden, je tak banka povinna učinit v den následující po doručení příkazu. K tíži účtu jsou tyto prostředky účtovány dnem, kdy platby banka provedla. Časový okamžik připsání či odepsání prostředků z účtu se označuje jako valutování je povinna bez zbytečného odkladu 17 opravit chybné účtování (nárok majitele účtu na náhradu škody tím není dotčen) U právnických osob i u fyzických osob podnikatelů banky požadují i Osvědčení o registraci u finančního úřadu s přiděleným daňovým identifikačním číslem. 15 Některé banky požadují při založení běžného účtu i rodný list. 16 Je zajímavé, že Všeobecné obchodní podmínky toto upravují odlišně a stanoví bance povinnost připsat bezhotovostní platby na nejpozději následující pracovní den po dni, kdy obdržela peněžní prostředky a podklady k jejich vyúčtování. 17 Všeobecné obchodní podmínky tuto lhůtu konkretizují na týž nebo následující pracovní den po dni, kdy chybné účtování zjistila či se o něm dověděla. Banka vedoucí účet je povinna o provedeném opravném zúčtování písemně informovat majitele účtu a popř. banku, která vede účet, jehož se opravné zúčtování také týká. 15

16 ve lhůtách stanovených ve smlouvě (jinak bez zbytečného odkladu) je povinna oznámit majiteli účtu údaje o přijatých a provedených platbách 19, bez zbytečného odkladu je povinna oznámit i výši zůstatku ke konci kalendářního roku 20. Majitel účtu je oprávněn požadovat i prokázání provedení plateb. Ze zůstatku běžného účtu platí banka klientovi úrok. Výše úrokové sazby, resp. způsob jejího určení včetně případných změn by měl být přesně vymezen ve smlouvě 21. Úroky jsou splatné, pokud smlouva neupravuje jinak, koncem kalendářního čtvrtletí a připisují se ve prospěch běžného účtu 22. Vzhledem k časové hodnotě peněz platí, že čím častěji jsou úroky připisovány, tím výhodnější je to pro klienta a naopak nevýhodnější pro banku. Vzhledem k možnosti kdykoliv disponovat s vkladem bývá úroková sazba zpravidla relativně velmi nízká, v některých zemích bylo donedávna úročení běžných účtů zákonem zakázáno. To samozřejmě vytvářelo podmínky pro vznik nových modifikací vkladů na viděnou, které by měly vlastnosti transakčních vkladů, ale nesly úrok. Vlivem nízkého úročení je zůstatek na těchto účtech udržován pouze ve výši potřebné pro platební styk. Banky často samy nabízejí klientům, jejichž běžný účet dlouhodoběji vykazuje vyšší zůstatek, výhodnější formy uložení, případně je zvýhodňují dodatečnými prémiemi ve formě určité úrokové přirážky. Úroky podléhají dani z příjmů, přičemž u úroků z běžných účtů fyzických osob se jedná o srážkovou daň ve výši 15%, u úroků z běžných účtů právnických osob a fyzických osob podnikatelů vcházejí úroky do daňového základu a jsou zdaněny společně s dalšími příjmy. 18 Tato povinnost vyplývá bance z kogentního ustanovení obchodního zákoníku, tudíž nemůže být smluvně upravena odlišně. Všeobecné obchodní podmínky stanoví, že klient je povinen oznamovat závady a uplatňovat požadavek na jejich odstranění ve lhůtě do 6 měsíců (nebo v jiné dohodnuté lhůtě, která nesmí být kratší než 3 měsíce) od vzniku závady. Pokud tuto lhůtu klient nedodrží, nemá nárok na náhradu škody. Výše této náhrady odpovídá úroku z prostředků na účtu za období, po které s nimi klient nemohl nakládat. 19 Dle Všeobecných obchodních podmínek by zpráva o zúčtování měla obsahovat zejména: označení klienta, datum provedení platby, identifikace jednotlivých položek, počáteční a konečný zůstatek účtu. 20 Dle Všeobecných obchodních podmínek potvrzuje klient bance správnost zůstatku účtu ke konci roku do 14 kalendářních dnů po obdržení zprávy o zúčtování nebo v téže době může uplatnit námitky. Pokud banka neobdrží v dané době od klienta žádné vyrozumění, považuje banka pro účely inventarizace zůstatek za odsouhlasený. Nicméně právo klienta na odstranění závad v zúčtování tím není dotčeno. 21 Pokud by tomu tak nebylo, je banka povinna platit úroky stanovené zákonem nebo na základě zákona, jinak úroky obvyklé pro účty vedené za podobných podmínek. 22 České banky smluvně upravují připisování úroků měsíčně nebo čtvrtletně. 16

17 Banky si účtují různé poplatky a provize za vedení účtu a provádění platebních operací podle svého sazebníku, který jsou povinny stanoveným způsobem zveřejnit 23. Dokonce podle kogentního ustanovení obchodního zákoníku je banka oprávněna požadovat úhradu nákladů za provedení plateb a použít ke jejich započtení peněžních prostředků na účtu 24. Nejen tedy výše úrokové sazby, ale všechny tyto poplatky a provize je třeba brát v úvahu při posuzování výhodnosti vedení běžného účtu u konkrétní banky. Banky totiž často v rámci tzv. cross sellingu 25 snižují některé ceny svých produktů s cílem nalákat nové klienty a na druhé straně tuto svoji ztrátu kompenzují v cenách jiných produktů. Banka v zásadě umožňuje čerpání prostředků z účtu pouze do výše kladného zůstatku. U kontokorentních účtů umožňuje banka přecházet na účtu do debetu, neboli čerpat úvěr, za který platí klient bance úroky. Pokud se ovšem jedná o nepovolený debet (možnosti přechodu do debetu není s bankou sjednána), potom je toto přečerpání obvykle bankou sankcionováno relativně vyšším úrokem. Uzavřenou smlouvu o běžném účtu může majitel kdykoliv s okamžitou platností vypovědět. Naopak pokud vypoví smlouvu banka, může tak učinit s účinností nejdříve ke konci měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď majiteli účtu doručena. Před zrušením účtu je banka oprávněna započíst na vrub účtu veškeré své pohledávky za majitelem účtu vyplývající ze smlouvy o běžném účtu 26. Se zůstatkem na běžném účtu banka naloží podle dispozice majitele účtu (vyplatí v hotovosti nebo převede na jiný účet). Pokud by majitel účtu neoznámil do doby, kdy nabude zrušení účtu účinnost, jak má být se zůstatkem účtu naloženo, banka jej až do doby promlčení 27 eviduje, ale neúročí. Význam běžného účtu z hlediska banky a klienta Z hlediska klientů tkví význam vytváření vkladů na běžných účtech v provádění platebního styku. Vzhledem k relativně nízkému úročení je stav vkladů na viděnou udržován ve výši potřebné k zajištění platebního styku. Z hlediska bank představují vklady na běžných účtech důležitý zdroj refinancování, který se vyznačuje následujícími rysy: 23 Viz 11 zákona o bankách. 24 Je třeba zdůraznit, že banka může podle tohoto ustanovení použít započtení prostředků na účtu pouze na úhradu nákladů na provedení plateb, event. na úhradu dalších pohledávek, které vyplývají ze smlouvy o běžném účtu (viz 361 obchodního zákoníku). 25 cross selling je výraz pro křížový prodej produktů dceřiných firem v bankovní síti. 26 Viz 361 obchodního zákoníku. 27 Obchodní zákoník ( 396 a 397) kogentně stanoví, že promlčecí lhůta začíná běžet ode dne zániku smlouvy o běžném účtu a činí čtyři roky. 17

18 výše úrokových nákladů je relativně nízká, na druhé straně s prováděním platebního styku jsou spojeny pro banku nemalé náklady, vklady na běžných účtech nebankovních klientů bance zdražují i povinné minimální rezervy, které z těchto vkladů musí udržovat. úroková citlivost vkladů na běžných účtech je relativně nízká, výhodnost vkladů na viděnou pro banku vyplývá z existence tzv. sedliny. Podstata sedliny vyplývá z toho, že přestože se celkový stav vkladů na viděnou denně mění, zůstává jistá (např. podle údajů v SRN u některých bank až 70% z průměrného stavu vkladů na viděnou) část těchto vkladů bance prakticky trvale k dispozici. Tím je způsobeno, že klienti za normálních okolností zcela nevyčerpávají zůstatky na svých účtech, platby z účtů odcházejí z banky a naopak příjmy přicházející na účty do banky se částečně vyrovnávají, při převodech mezi účty klientů v rámci jedné banky se celkový stav vkladů nemění. Výše a stabilita sedliny roste s velikostí banky a rozvinutostí pobočkové sítě. Spořící účty Spořící účty jsou dalším významným depozitním bankovním produktem. Jde o spojení výhod běžného a termínovaného účtu, tj. prostředky jsou klientovi kdykoli k dispozici (jako u běžného účtu), a zároveň jsou výhodněji úročeny než běžné účty. Banky klientům mohou nabízet spořící účty nejenom v českých korunách, ale i cizích měnách. Spořící účet může být propojen s běžným účtem nebo termínovaným vkladem, takže mezi nimi lze převádět prostředky a zajistit si tak co největší úrokový výnos. Úroky mohou být připisovány na klientův spořící účet nebo převáděny na jiný účet, který si klient zvolí. K prostředkům na spořícím účtu je možné mít přístup také prostřednictvím telefonního nebo internetového bankovnictví Termínované vklady Termínovaný vklad klient ukládá u banky na pevně stanovenou dobu a sjednanou úrokovou sazbu (buď s možností výpovědní lhůty, nebo bez ní). 18

19 U termínovaného vkladu s výpovědní lhůtou není sjednána doba uložení peněz, ale před uskutečněním výběru peněz musí vkladatel vklad vypovědět a peníze si může vybrat až po uplynutí výpovědní lhůty, která je u jednotlivých termínovaných vkladů jiná. U vkladů na dobu určitou je sjednán pevný termín, např. na 7 dní, 1 měsíc, 1 rok, 3 roky. Termínované vklady se zpravidla úročí proměnlivě v závislosti na výši vkladu a v závislosti na době úložky. Přitom platí, že čím delší je doba uložení a čím vyšší částka je ukládána (banky mají úrokové sazby odstupňované do pásem podle velikosti vkladu), tím vyšší je úroková sazba z vkladu. Pro zřízení termínovaného vkladu je též potřeba uzavřít smlouvu. Smlouva o termínovaném vkladu obsahuje dobu uložení, výši ukládané peněžní částky, výši úrokové sazby, termíny a způsob zúčtování úroku a sankční poplatky pro případ předčasné výpovědi vkladu klientem. Termínovaný vkladový účet může být uzavřen uplynutím termínu, na který je vklad na účet vložen. Pokud však o uzavření účtu klient nepožádá v tomto termínu nebo pokud si nesmluví obnovování termínového vkladu na neurčito, většina bank po stanoveném termínu automaticky převede částku vkladu na běžný účet klienta a vede ho zde podle sjednaných podmínek. Pokud si klient dohodne obnovování termínovaného vkladu, vklad na účtu se v příštích obdobích úročí aktuální úrokovou sazbou, která může být odlišná od té, kterou byl úročen původní vklad. Banky musí změny úrokových sazeb publikovat, ale nemusí je klientům individuálně sdělovat. Snadno se však zjistí z výpisů z účtů, které banka v dohodnutých termínech zasílá Další retailové produkty depozitního charakteru Dluhopisy (obligace) Dluhopis je cenný papír, v němž se dlužník zavazuje věřiteli splatit určitou částku k určitému termínu a vyplatit určitý výnos. S tímto cenným papírem je spojeno právo majitele dluhopisu požadovat splnění tohoto závazku. Banky emitují dluhopisy za účelem výpůjčky dlouhodobějších peněžních prostředků, které jim slouží jako zdroje financování pro dlouhodobější úvěrové produkty. Způsob výnosu z dluhopisu musí být stanoven ze zákona a musí být uveden v dluhopise spolu s místem a dobou uplatnění nároku na výnos. Bankovní dluhopisy představují pro investory poměrně dobře zabezpečenou investici, protože výnosy z těchto cenných papírů jsou vypláceny v předem dohodnuté výši, bez ohledu na konkrétní hospodářský výsledek bank. Pokud jsou dluhopisy úročeny pevnou fixní sazbou po celou dobu trvání smluvního vztahu, je oběma stranám známo, jaká bude výše úroků, avšak se změnou tržních úrokových sazeb může dojít ke změně výhodnosti investice. Tomu lze do 19

20 jisté míry předejít variabilním úročením, které zaručuje, že úrokové sazby z kuponového výnosu obligace budou odpovídat momentální situaci na trhu. Umožňují automatickou změnu úročení v závislosti na pohybu tržní úrokové sazby. Při variabilním úročení se úroková sazba obvykle skládá ze dvou částí, proměnlivé (na úrovní diskontní sazby, PRIBORu či jiného ukazatele) a fixní. Dluhopisy jako depozitní produkt jsou retailovými klienty využívány jen zřídka. Depozitní certifikáty Tyto cenné papíry představují další možnost bank, jak rozšířit nabídku depozitních produktů a nakoupit tímto způsobem dočasně volné peněžní zdroje. Tyto cenné papíry mají poměrně nízkou likviditu, neboť málokterý peněžní ústav který je vydal, je vykupuje před uplynutím sjednané doby, a pokud tak činí, účtuje si většinou za předčasné plnění vysoký poplatek. V současné době tento produkt banky nabízejí jen zřídka. Vkladové listy Vkladové listy jsou cenné papíry znějící buď na jméno, nebo na doručitele, které vystavuje peněžní ústav a potvrzuje jimi složení jednorázového vkladu na předem určenou dobu a na předem stanovený úrok. Banky však mohou nabízet službu, kdy za určitou sankci odkoupí vkladový list před dnem splatnosti vkladu. Riziko zničení, ztráty či odcizení nese majitel vkladového listu, banky ale většinou nabízejí za určitý poplatek deponování vkladového listu ve svých sejfech. I tento produkt banky nabízejí zřídka. Podílové listy Podílové listy jsou cenné papíry vydávané na jméno nebo na doručitele. Je s nimi spojeno právo podílníka na odpovídající podíl majetku v podílovém fondu a právo podílet se na výnosu z tohoto majetku podle statutu podílového fondu. Jsou vydávány investičními společnostmi zpravidla patřícím do finanční skupiny, ale nabízeny jsou i bankou. Podílník nerozhoduje o chodu společnosti na valné hromadě. Rozlišují se otevřené a uzavřené podílové fondy. U otevřeného podílového fondu je správce fondu povinen kdykoliv podílový list zpětně odkoupit, u uzavřených fondů lze podílový list prodat pouze na kapitálovém trhu. Vkladní knížky Vkladní knížky jsou bankovním produktem na ústupu a nabízí ho jen omezený počet bank zaměřených na konzervativní retailové klienty. Místo písemné smlouvy je klientovi vydána 20