INNSIKT # 2. SPECIFIC praha: FESTIVAL SCÉNICKÝCH ČTENÍ SPECIFIC NORSKO KVĚTNA, BRNO MOSILANA, ŠPITÁLKA 12

Transkript

1 SPECIFIC praha: INNSIKT # 2 [insight;vhled] FESTIVAL SCÉNICKÝCH ČTENÍ SPECIFIC NORSKO KVĚTNA, BRNO MOSILANA, ŠPITÁLKA KVĚTNA, PRAHA VENUŠE NA ŠVEHLOVCE, SLAVÍKOVA 22

2 V Evropě snad není jazyka, do něhož by Fosseho hry nebyly přeloženy, říká o díle snad nejznámějšího norského spisovatele a dramatika Jona Fosseho překladatelka Karolína Stehlíková. I přesto se s jeho Podzimním snem z roku 1999 setkává ve dvou čteních letošního festivalu SPECIFIC české publikum poprvé. K prvnímu uvedení došlo před dvěma týdny v Brně. Podruhé k němu dojde dnes. Jonovi Fossemu, který režisérovi Vojtěchu Bártovi a hercům Michaele Rykrové, Dagmar Kopečkové, Markovi Šenkyříkovi a Světlaně Kašpárkové popřál hodně štěstí při realizaci čtení, věnovala několik dotazů Lucie Macová. Rozhovor s Jonem Fossem je obsahem dnešního druhého čísla pražského vydání časopisu SPECIFIC: INNSIKT. Dočtete se v něm ale především o nové norštině nynorsk, jíž Jon Fosse píše, a rozdílnostech od druhé varianty spisovné norštiny bokmål. Slyšíte-li o site-specific festivalu scénických čtení SPECIFIC poprvé, vězte, že jej Divadlo Feste připravuje již pátým rokem. Letošnímu ročníku festivalu, který každoročně uvádí dramatickou tvorbu vybraných zemí, předcházela orientace na dramatiku ex-jugoslávských zemí, Běloruska, zemí frankofonní Afriky až k loňské fascinaci Ukrajinou. Dramaturgickou linií ročníku letošního se naopak stalo Norsko a s ním šest oceněných a ve světě hojně inscenovaných dramat zachycujících tvrdou realitu mezilidských vztahů, která byla speciálně pro festival přeložena do českého jazyka. V minulých letech byl festival realizován vždy na mnoha různých prostorech, nahuštěn buď do 4 intenzivních dnů nebo rozvolněn do několika měsíců. Letos se poprvé koná ve dvou městech na jednom zvoleném místě v Brně ve 130 let staré budově textilní továrny Mosilana a v žižkovském prostoru Venuše ve Švehlovce, v němž se dnes, 28. května 2015, koná druhý z večerů. Na něj vás za Divadlo Feste, pořadatele festivalu, zvou Jiří Honzírek s Martinem Bartošem. ### 2 ###

3 Existuje vůbec nějaká ta (nová) norština? Nynorsk [vhled] Napsala: Romana Švachová Už v diskuzi s Maríí Tryti Vennerødovou, autorkou prvního festivalového čtení Víc, padlo, že tato dramatička píše v tzv. nynorsku. A k nynorsku se opět dostáváme spolu se hrou Podzimní sen, jejímž autorem není nikdo jiný než již živoucí legenda soudobého norského dramatu, Jon Fosse. Co to ale vůbec je ten nynorsk, ptá se český divák, neznalý severských jazykových poměrů. Že by snad nějaký dialekt norštiny? Nynorsk je (spolu s bokmålem) jedna ze dvou spisovných variant norštiny, bavíme-li se o psaném projevu. Pokud pojem nynorsk doslovně přeložíme do češtiny, dozvíme se, že jde o jakousi novou norštinu. Ve skutečnosti ale původ této varianty norštiny sahá do 19. století. Nynorsk je dnešní název pro tehdy de facto uměle vytvořenou podobu norštiny, ještě na počátku 20. století zvanou landsmål. Důsledkem svého historického vývoje procházelo Norsko v průběhu 19. století obrozeneckým budováním národní identity, na vzdor silnému vlivu dánštiny a dánského království, jehož součástí bylo norské území od konce 14. století po nadcházejících 400 let, a na vzdor Švédsku, k němuž bylo Norsko přičleněno po roce Nynorsk, reps. landsmål ( venkovský jazyk ), vznikl na základě práce jazykovědce-samouka Ivara Andrease Aasena, sběratele tehdejších norských nářečí. Díky staré norštiny dokázal Aasen vytvořit jazykovou normu. Landsmål, protiváha dnešního dánskonorského bokmålu, se pak v 70. letech 19. století stal výraznou politickou oporou obroditelů a roku 1885 byl definitivně ustanoven druhým úředním jazykem Norska. Co to ale znamená pro divadlo, pro kulturu? Kde se vůbec nynorskem mluví a píše? Kde takový uměle vytvořený jazyk žije? Nynorsk žije vpravdě hlavně na papíře v mluveném projevu jej v Norsku nenajdeme. Norsko je rozlehlá, nepříliš zalidněná země, kde dodnes mají nářečí vysoký status. Norové se nestydí dát svým mluveným projevem najevo, ze které oblasti pocházejí. Proto se ani např. v rozhlase nepoužívá žádný obecný bokmål nebo obecný nynorsk (a ani na divadle). Psaný projev, to je ale něco jiného; každý Nor má právo zvolit si jednu ze dvou spisovných variant a používat ji např. při komunikaci s úřady. Dramatici pohrávající si s lyrikou, jako jsou právě Jon Fosse, Cecilie Løveidová nebo María Tryti Vennerødová, píšou v nynorsku typicky kvůli estetické stránce věci. Za zmínku nepochybně stojí, že pro literaturu i drama psané v nynorsku dnes existuje řada norských institucí a ocenění. Zdá se tedy, že nějaká ta nová norština přeci jen existuje - i když o norštině jako takové se vlastně můžeme přít. svému výzkumu dialektů vyvěrajících z původní Mezinárodní Ibsenova cena Nejlukrativnější divadelní ocenění světa, jehož udělení doprovází suma 2,5 milionu norských korun. Cena je určena osobnostem (příp. i institucím a organizacím), které do světa dramatu a divadla vnesly nový rozměr. Laureáti: P. Brook, A. Mnouchkineová, J. Fosse, H. Goebells. Ibsenova cena má zároveň i ryze norskou variantu udělovanou za nejlepší dramatické dílo uplynulého roku. ### 3 ###

4 Jon Fosse: Čím je režisér lepší, tím méně se snaží dělat, přidávat, vymýšlet. Čím je režisér lepší, tím více důvěřuje textu a hercům. jon fosse [ROZHOVOR] Rozhovor vedla: Lucie Macová / Glosovala: překladatelka Karolína Stehlíková Fosseho příklon k dramatu nastartoval na počátku devadesátých let tzv. Bergenský projekt, jak se běžně označuje období uměleckého šéfování Toma Remlova Národní scéně v Bergenu v letech Tom Remlov v této době uspořádal jakousi dílnu současného dramatu. V průběhu jedenácti sezón bylo na Národní scéně uvedeno 51 premiér původních her. Debutujících dramatiků bylo 39. Ne všichni se samozřejmě jako dramatici uchytili, přesto z této dílny vyšlo několik osobností, které se dramatu úspěšně věnují dodnes (kromě Fosseho jmenujme alespoň Cecilii Løveidovou). První várku současných spisovatelů motivoval Remlov spolu s dramaturgyní Løveidovou k psaní dramat prostřednictvím týdenního semináře, který roku 1985 uspořádali v Alversundu. Jon Fosse dnes prohlašuje, že ho tento seminář od psaní dramat spíše odradil. V Grøndahlově knize Dramatika bezmoci vzpomíná na tento pobyt v uzavřeném hotelu jako na týden neustálých hádek s Tom Remlovem o jeho představách dramatu. Tam jsem si řekl, ať mě vezme čert, jestli někdy napíšu nějaké drama, a jestli to přeci jen někdy proti své vůli udělám, tak ho určitě nepošlu Národní scéně. I přes tyto výhrůžky se Fosse, který navíc nikdy nezapíral, že ho divadlo před tím, než pro něj začal psát, vůbec nezajímalo, přeci jen nechal zlomit a napsal jednoaktovku A nikdy se nerozjdeme. Jon Fosse Fosse patří mezi nejhranější severské autory. Značnou popularitu si vydobyl především na německých scénách. Kromě svých komorních dramat napsal také román Melancholie, který byl v r nominován na prestižní Cenu Severské rady za literaturu. Ve své novější tvorbě se soustředí na univerzální a existenciální témata, jako například smrt, zrození či láska. Národní divadlo, Oslo Budova navržená architektem Henrikem Bullem se nachází mezi královským palácem a parlamentem. Divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce Před divadlem stojí sochy dvou nejvýznamnějších norských literátů, Henrika Ibsena a Bjørnstjerna Bjørnsona, autora norské hymny a laureáta Nobelovy ceny. ### 4 ###

5 Podzimní sen je dle mého názoru velmi smutnou hrou. Existuje pro postavy nějaká naděje? Je něco, co byste chtěl vzkázat režisérovi Podzimního snu nebo divákům, kteří vaši hru shlédnou? Myslím, že hra připomíná život. Je jednak smutná, ale svým způsobem i komická právě jako život. Komická stránka textu nemusí být hned zjevná, ale pokud se nad hrou zamyslíte, říká něco o lidské komedii. Naděje možná není ve hře snadno rozpoznatelná, ale snad tam někde mezi řádky je, nevyslovená. Když píšu, potřebuji se soustředit bez toho, aby mě kdokoliv vyrušoval. Chtěl bych režisérovi poskytnout stejnou svobodu. Ale jak jsem řekl, má tvorba je o naslouchání stejně jako režie. Naslouchat hře, hercům i samotné hraní je o naslouchání. V divadle hraje poslech obrovskou roli. Podobně je tomu i v případě publika. Mladí režiséři často pociťují potřebu zaplnit scénu Ve vašich raných hrách plyne čas lineárně, ale v Podzimním snu najdeme mnoho vzájemně se překrývajících časových linií. Proč jste se rozhodl narušit časové kontinuum hry? akcí. Viděl jsem hodně inscenací svých her, některé od nejdůležitějších žijících režisérů, a má zkušenost je tato: čím je režisér lepší, tím méně se snaží dělat, přidávat, vymýšlet. Čím je režisér lepší, tím více důvěřuje textu a hercům. I v mé první inscenované hře A nikdy se nerozejdeme (pozn. redakce: Og aldri skal vi skiljast, poprvé uvedeno r na prknech Det Nationale Scene v Bergenu) můžete najít určitou formu proměnlivosti času. Je sice pravda, že vůbec první drama, které jsem napsal, bylo Někdo přijde (pozn. redakce: Nokon kjem til å komme, poprvé uvedlo r Det Norske Teatret v Oslu), A nikdy se nerozejdeme jej ale v uvedení předběhlo. Takže se dá vlastně říct, že tento způsob psaní tu byl v podstatě od počátku mojí dramatické tvorby. Ale proč psát tak nebo onak? Píšu tak, jak je to pro mě možné, tak abych napsal tu nebo onu hru. Když mě psaní baví, vše se vyřeší samo. Nic neplánuji, nepromýšlím. Prostě píšu. Psaní je V Evropě snad není jazyka, do něhož by Fosseho hry nebyly přeloženy. Obrovský zájem sklízí Fosseho dramata především v německy mluvícím prostoru. Zájem Británie dokumentuje kromě nesčetných uvedení také projekt nakladatelství Oberon Books, které kromě tří Fosseho románů vydalo celkově šest sborníků jeho her v anglických překladech. Fosseho domovské nakladatelství Det Norske Samlaget vydává jeho díla se železnou pravidelností. Do dnešního dne čítá Fosseho bibliografie devatenáct prozaických děl, deset sbírek poezie, pět esejistických knih a více než třicet her. Ibsenovu pětadvacítku už Fosse tedy dávno zdolal. pro mě o naslouchání. Jste slavný norský spisovatel i autor značného množství divadelních her občas vás označují za novodobého Ibsena. Přemýšlel jste někdy o práci v divadle (tak jako Ibsen) či o režírování svého vlastního textu? Ne. Několikrát jsem byl požádán, abych si sám režíroval svou hru, ale vždy jsem odmítl. Jsem spisovatel, ne režisér. Cítím, že patřím k literatuře (a k divadlu až skrze velké množství dalších). Skandinávský dům Skandinávský dům je občanské sdružení (vzniklo r. 2005), jež si klade za cíl prohlubovat a podporovat kulturní spolupráci a výměnu mezi dům Skandinávií a Českou republikou. Festival SPECIFIC 2015 je podporován Skandinávským domem. ### 5 ###

6 Podzimní sen: Milenecký vztah není tím jediným, oč tu jde podzimní sen Recenzi napsala: Amálie Bulandrová [Review] Třetí večer festivalu SPECIFIC 2015 představil dílo norského dramatika Jona Fosseho Podzimní sen. Pětice herců se chopila textu a pod režijním vedením Vojtěcha Bárty jej přednesla v prostoru bývalé textilky Mosilana. Ústředními aktéry Fosseho Podzimního snu jsou Muž (Marek Šenkyřík) a Žena (Michaela Rykrová) bývalí milenci, kteří se po čase snad náhodně potkávají na hřbitově. Jejich vlastní jména se diváci nedozvědí, stejně tak ani konkrétní místo či čas nejsou pevně vymezeny. Tím podstatným jsou totiž postavy jejich pocity, myšlenky, vše, co bylo a nyní se opět může stát náplní jejich vztahu. Tak je tomu alespoň zpočátku; poté, co je divák seznámen s minulostí dvojice a stane se svědkem jejich znovunalezené lásky, se perspektiva příběhu mění. Do popředí vstupuje Mužova matka (Dagmar Kopečková), menší prostor dostává i jeho otec (Vojtěch Bárta) a bývalá manželka (Světlana Kašpárková). Díky matčině výpovědi se divák dozvídá o všem, co znovunalezená láska mezi Mužem a Ženou způsobuje. Milenecký vztah už není tím jediným, oč tu jde, přidávají se i vtahy rodinné a otázky zodpovědnosti vůči ostatním členům úzkého kruhu. Struktura děje není nikterak pevně ohraničená, jednotlivé výstupy se volně prolínají jeden s druhým a na aktuálním věku postav nezáleží. Čas jako by nebyl důležitý, divákovi však není orientace v ději nikterak znemožněna. Díky drobným narážkám v replikách postav se vždy může nějakým způsobem zorientovat ohledně časové posloupnosti. Stejně tak, jako se od sebe liší zmiňované části hry, lišilo se i jejich scénické provedení v Mosilaně. První polovinu inscenace vyplňovali pouze Muž a Žena, kteří rozehrávali svůj příběh na jediném objektu nacházejícím se na scéně dřevěné lavici. Oba herci byli oděni v neutrálním současném oblečení, nikterak vymezujícím určitou dobu či styl. Zpočátku předčítali své repliky spolu i se scénickými poznámkami, což působilo lehce těžkopádně, a samozřejmě nepřirozeně. Porůznu se k sobě přibližovali a zase oddalovali, kouřili nebo se procházeli po vymezeném prostoru scény. Po čase do děje vstoupili Mužovi rodiče, oba ve smutečním oděvu. Nacházeli jsme se sice stále na hřbitově, nyní však už z důvodu pohřbu nejprve šlo o pohřeb Mužovy babičky, později Mužova syna a nakonec Muže samotného. Díky vyššímu počtu aktérů se zde tvar scénického čtení stal svižnějším a dynamičtějším. Otec, na rozdíl od matky sedící v pozadí, se po prostoru neustále pozvolna pohyboval a místy nepřítomně komentoval některé matčiny promluvy. Muž se Ženou zůstali na dřevěné lavici a naslouchali matčině plejádě názorů a komentářů, vztahujícím se k jejich životu. Scénické poznámky se v této části již nepředčítaly, navíc byla do provedení více zapojena reprodukovaná hudba a menší Den Nationale Scene, Bergen Nejstarší norská scéna, kterou r založil Ole Bull za účelem uvádění původních norských dramat. Pro toto divadlo psal i Henrik Ibsen (např. Divoká kachna zde byla uvedena poprvé), zároveň zde působil jako režisér, kostýmní výtvarník, inspicient a nápověda. Det Norske Teatret, Oslo Divadlo důležité pro svoji roli z hlediska vývoje norského jazyka. Cílem divadla, založeného v r. 1912, bylo inscenovat hry v jazyce landsmål, tedy v jazyce odlišném od spisovné norské dánštiny nazývané riksmål. V dnešní době je tento jazyk nazýván nynorsk (nová norština), divadlo se mu stále věnuje. ### 6 ###

7 množství rekvizit (smuteční věnec či doutník). Tvar provedení tak nabral na intenzitě, která vedla snad i k větší pozornosti diváků. V závěru vstoupila do děje Mužova bývalá žena, také ve smutečním, přinášející zprávy o smrti jejich syna. Pohřební atmosféra byla během inscenace všudypřítomná. Tématika vztahů se zrcadlila na pozadí stále připomínané pomíjivosti lidského života a omezeného času, který má každý z nás k dispozici. Prostor, ve kterém čtení bylo realizováno nevelký prázdný výklenek jedné z místností někdejší tovární haly jen přidával na stísněnosti a nervozitě z rychlosti běhu lidského života. Postava, kterou ztvárňuji ve Fosseho dramatu, je pojmenována jako Žena. Podle mě tak není nazvána náhodou. Snoubí se v ní vše, co je pro každou ženu typické. Křehkost, divokost, závislost, nespoutanost, tajemství, zranitelnost, ale i schopnost ranit. Je v ní také spoustu hysterie a pohnutek, které málokdo chápe. Možná touží nalézt pochopení, kterého se jí nedostává. Baví mě její proměny v různých časových úsecích, které se během hry střídají. Ukazuje tak různé barvy, přestože její jádro zůstává stejné. Foto: Libor Galia - herečka Michaela Rykrová NORLA Nadace pro norskou literaturu v zahraničí, vznikla v r Nadace se stará o to, aby podmínky pro překlady a vydávání co největšího počtu norských knih v zahraničí byly co nejpříznivější. Festival SPECIFIC 2015 je podporován nadací NORLA. ### 7 ###

8 Foto: Libor Galia Norske Dramatikeres Forbund (NDF) Sdružení norských dramatiků je nezávislou organizací spisovatelů, jejímž účelem je ochrana uměleckých a finančních zájmů norských dramatiků a propagace moderního norského dramatu. Organizace byla založena v r a v současnosti má přibližně 230 členů, kteří píší divadelní, filmové, rozhlasové a televizní scénáře. Festival SPECIFIC 2015 je podporován organizací NDF. ### 8 ###

9 Divadlo Feste je nezávislé profesionální divadlo působící v Brně od roku Za tu dobu uvedlo přes 20 inscenací, které prezentovalo po celé ČR a v zahraničí. Zaměřuje se na tabuizovaná, sociální a politická témata, často pracuje s historickými momenty a postavami. Divadlo Feste je angažovaná kulturní platforma s těžištěm v divadelním umění. Způsob práce, divadelní žánry a dramaturgická rozhodnutí odvíjí od společensko-politických problémů, které se snaží komentovat, nahlížet nebo představovat veřejnosti. Červenou nití divadla je usilování o rozvoj otevřené občanské společnosti, a to jak po stránce kulturní a estetické, tak vědomostní a názorové. Od roku 2011 je pořadatelem festivalu scénických čtení ve veřejných prostorech SPECIFIC. SPECIFIC PRAHA: Innsikt #2 festivalový časopis Šéfredaktorka Romana Švachová Vedoucí redakce Martin Bartoš, Klára Škrobánková, Barbora Kašparová Redaktoři Lucie Macová, Jiří Šilberský, Patrik Boušek, Romana Švachová Korektura Romana Švachová Grafická úprava Anna Petříková, Matěj Málek Vydáno v nákladu 40ks studenty FF MU při spolupráci s Divadlem Feste. Festival probíhá za finanční podpory Statutárního města Brna, Ministerstva kultury ČR, Jihomoravského kraje, Skandinávského domu, nadace NORLA a Dramatikerforbundet. Mezi dalšími spolupracujícími jsou společnost Alfa Properties, hostel Mitte, zpravodajství online.muni.cz a především studenti FF MU. Festivalu byla udělena záštita velvyslankyní Norského království v České republice Siri Ellen Sletnerovou. ### 9 ###

10 JON FOSSE: PODZIMNÍ SEN (DRAUM OM HAUSTEN) scénické čtení 28. května 2015, 20:00 Tři pohřby a žádná svatba. Rozpadlé vztahy. Jen rodinná pouta, ocelově chladná. Podzim, lidé, možná spíš přízraky. Trapnost a marnost. Severská balada o překvapivých shledáních, rozchodech a pohřbech a také o hledání lásky na hřbitově citů. Hra světově nejhranějšího norského dramatika současnosti, postmoderního klasika Jona Fosseho. Autor: Jon Fosse Překlad: Karolína Stehlíková Režie: Vojtěch Bárta Obsazení: Michaela Rykrová, Dagmar Kopečková, Marek Šenkyřík, Světlana Kašpárková, Vojtěch Bárta Nadcházející čtení festivalu: FINN IUNKER: ANSWERING MACHINE [Venuše ve Švehlovce, Praha]