I průmyslovák někdy potká anděla...

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "I průmyslovák někdy potká anděla..."

Transkript

1 I průmyslovák někdy potká anděla... Kolektivní práce studentů SPŠST Praha 1, scenáristika, ročník,

2 Zlatý Anděl je budova, které získala titul Stavba roku 2001 a stála na počátku komplexní urbanistické proměny Prahy 5. Jméno tomuto místu dala freska anděla z tympanonu původního domu U zlatého anděla, který byl zbourán v roce 1980 společně se sedmi dalšími, aby uvolnil místo pro staveniště metra. Freska byla ještě před odstřelem objektu sňata a po zrestaurování byla v roce 2000 umístěna v interiéru novostavby. Během několika posledních let v těchto místech vznikly vedle komplexu Zlatý anděl ještě budova Anděl city s multikinem, nákupní centrum, budova Anděl Media Centrum, bytové domy a hotely. Tzv. "Nový Anděl" je tak dnes nejen kulturním, ale i nákupním a administrativním centrem. Komplex Zlatého anděla tvoří čtyři samostatné budovy přímo nad stanicí metra Anděl. Jejich součástí je i pasáž spojující křižovatku U Anděla s Bozděchovou ulicí a "náměstíčko" oživené stromy. Na čelní fasádě je vyobrazena osmnáctimetrová postava anděla z kultovního filmu Wima Wenderse Nebe nad Berlínem, jenž má symbolizovat zrod stavby v místě, kde kdysi stával dům "U Zlatého anděla". Andělské téma doplňují červeným písmem psané úryvky z děl Jaroslava Seiferta, Franze Kafky, Gustava Meyrinka, Jiřího Ortena či Rainera Maria Rilkeho. Texty na fasádě: Rainer Maria Rilke: Elegie z Duina (překlad Jiří Gruša) Anděli, dej tedy, dopřej nám neznámé místo a na něm ten záhadný koberec, kde by nám milenci předvedli figury, na něž jim tady nestačil um, vysoké figury rozletu srdce, slast, její věže, její žebříky tam, kde nebyla zem (pátá elegie) Ale ta věž byla velká, pravda? Anděli, velká i tobě? Chartres byl velký a hudba sahala nad nás a za nás. Anebo žena, když miluje -, žena, ó, sama, tam u okna v noci (sedmá elegie) Guillaume Apollinaire: Pásmo, úvodní báseň ze sbírky Alkoholy Tu es dans le jardin d une auberge aux environs de Prague Tu te sens tout heureux une rose est sur la table Et tu observes au lieu d écrire ton conte en 2

3 prose La cétoine qui dort dans le coeur de la rose (Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy Cítíš se zcela šťasten na stůl růži ti dali A místo abys psal svou povídku lenošíš pohříchu Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu, překlad Karel Čapek) Jiří Orten: Tajemství ze sbírky Veliké stmívání Jde bez křídel, jde bez kormidla, jde bez kroků, jde, jak by stál Konstantin Biebl: Nový Ikaros I love change I sail all the seas (Miluji změnu pluji všemi moři) Gustav Meyrink: Anděl západního okna (překlad Antonín Bayer) Stříbrná mlha leží dole nad městem. Slunce nad námi hledí z mlžných závojů. Vtom se zablesknou v lehce prašné šedé modři nebe stříbřité pruhy: houfy holubů krouží, zrcadlí se v tichém povětří a mizí za věžemi Týnského chrámu. Tiše neskutečně. Franz Kafka: Aforismy (překlad Rio Preisner) Je svobodným a zajištěným občanem země, neboť je uvázán k řetězu, který je dost dlouhý, aby mu zpřístupnil všechny okrsky země, ale přece pouze tak dlouhý, že ho nic nemůže vytrhnout z hranic země. Zároveň je však také svobodným a zajištěným občanem nebes, neboť je uvázán na podobně vypočtený nebeský řetěz. Chce-li nyní na zem, škrtí ho nebeský obojek, chce-li do nebe, pozemský. A přesto může cokoliv a cítí to: ba dokonce odmítá svést to všechno na chybu při prvním připoutání. Úryvky na fasádě budovy Zlatý anděl nás inspirovaly k vlastním textům 3

4 Inspirace Dnes jsem viděla anděla, tak jak jsem ho dříve neznala. Ten anděl tam vedle mě stál, a mnoho mi vzkazoval. Červeným písmem nechal po sobě psát, ale čerti se ho stejně nezačali bát. Když jsem se na něj dívala, jenom realitu jsem viděla. Jeho tělo bylo spousta zrcadel, v jeho odrazu každý viděl jenom to, co chtěl. Stojí na pomezí dvou cest, být pod ním, to je vážně čest. Dělá na svět mnohá gesta, i když se to tak vůbec nezdá. Lidé o něm nic moc neví, A přitom je tak (za)jímavý... Lucie Pardubová 4

5 Nesmiřitelný Inspirace: Jiří Orten, Tajemství ze sbírky Velké stmívání Utíká pomalu a přece tak rychle. Utíká? Někdy se vleče. Pro všechny stejný, všem měří stejně jako pověstná slepá spravedlnost. Ale on je krutější. Ani k jednomu z nás se nezachoval fér. Podívej se na sebe. Nechal tě tak sejít. Kde jsou tvé sytě hnědé vlasy? Tvá mládenecká síla? A tvůj smích? Nechal tě zestárnout, jako krutou daň za to, jak dlouho se můžeš těšit z radostí života. Co bude po smrti? Má tam on ještě nějakou moc? Může nám poroučet tady, ale co tam? Uvědomuješ si, jak marný je náš boj časem? Nevzepřeš se mu, i kdyby ses co nejvíce namáhal. A kdo ho při tom řídí? Kdo určil, že bude měřit všem stejně? Bůh? To by byl zvláštní Bůh, kdyby nechal své výtvory tak brzy umírat. Říkám brzy, ano. Protože, jak dlouho tu jsou ty skály? A jak dlouho už tu pramení ta řeka? A jak dlouho jsme tu my, ty nebo já? Náš potenciál je proti tomu všemu zanedbatelný. Na velké věci je třeba velké množství času. A toho bude vždycky málo. Čas- jde bez křídel, jde bez kormidla, jde bez kroku, jde, jako by stál. Tomáš Hubáček 5

6 Zlatý Anděl - Nikola Velhudová 6

7 Kdysi žil pár, dívka a kluk. Kluk byl vroucně zamilovaný do překrásné dívky. Jenže dívka lásku neopětovala. Kluk neuměl pochopit, co je špatně, protože si myslel, že ho dívka musí mít ráda. Jenže se asi mýlil. Myslel si, že když byla u něho doma a on u ní, tak to něco znamenalo, jenže pro ni to neznamenala vůbec, ale vůbec nic. Až jednoho dne se dívka odhodlala a napsala klukovi SMSku, ve které stálo: Ahoj. Už jsem ti to chtěla říct dlouho, ale nejsem schopna ti to říct do očí, protože nevím, jak se zachováš, tak ti to aspoň napíšu. Prostě s tebou nemůžu chodit. Není to tvoje chyba, je to můj problém. Doufám, že mě za to nebudeš nesnášet. Kluk z toho byl na dně, trvalo mu dlouho, než to překonal, možná se z toho úplně nedostal nikdy. Což se dá pochopit. A ve stavu totální beznaděje se obracel k nebesům a žádal o to, aby jeho vyvolená byla zase s ním. Plánoval si s ní společný život, chtěl s ní mít rodinu, věděl přesně, kde budou bydlet. Když nezabíraly modlitby k nebesům, zkoušel to k druhé straně, tedy k ďáblu, ale ani ten jeho prosby nevyslyšel. A tak se pořád a pořád ptá: Proč to všechno zčistajasna skončilo? Nikdo mu na to nedokáže odpovědět Lukáš Petrenko Stříbrná mlha leží dole nad městem a zlehka ho celé pohlcuje. V jindy zaplněných ulicích je neobvyklý klid, na ulicích není živáčka. Okna zavřená, některá dokonce zabedněná, zkrátka ani z nejmenší části není možné spatřit lidský pohyb. Přesuneme-li se za město, situace se dramaticky mění. Zde lidský pohyb není nic neobvyklého, ale stále to není hezký pohled. Hranice města hlídá na 2000 vojáků, kteří jsou oblečeni do protichemických obleků a vybaveni tou nejmodernější obrannou technikou. Na první pohled je zřejmé, že se tomuto městečku přihodilo něco zlého. Přes více než 20 let zde měly Spojené státy výzkumnou laboratoř, která se specializovala na výzkum virových infekcí. Zde byly uchovávány nejrůznější smrtící mutace virů, které už například ve světě zanikly, nebo i ty, které se doteď lidstvo snažilo vymýtit. Úschovna a zkoumání ale nebyl jediný úkol, který měla laboratoř plnit. Zabývala se totiž mimo jiné i vývojem a změnou genetické informace smrtících virů. Výzkum probíhal během let v přísném utajení a věděli o něm jen opravdové špičky americké vlády. Bohužel, ani americká vláda není bezchybná a najdou se v ní mezery. Mezery zde tvořil spolek několika na první pohled neznajících se občanů arabského původu. Přes pět zde měli možnost zblízka zkoumat jednu z největších hrozeb lidstva. Bohužel pro všechny obyvatele města americká vláda před časem vyvinula, z důvodu hrozby útoku z ruské strany, vir, který se šíří vzduchem a porazí vše živé, co mu stojí v cestě. Jak je na městečku vidět, vir se podařilo této skupince vyvést na světlo světa, tedy našeho města, a tak celá společnost pomalu uléhá do věčné tmy. Jakub Jelínek 7

8 Píše se rok Odcházím studovat do Prahy, kde bydlím přes týden na koleji. Na víkend jezdím domů, kde na mě pokaždé čeká hromada práce. Cesta zrovna nebývá krátká, poněvadž bydlím kousek od Brna v jedné menší vesničce, v rodinném domě s mými rodiči, kde máme vlastní farmu. Nová škola mě zahrnovala dalšími starostmi, ale netrvalo to dlouho a začal jsem si zvykat. Asi po třech měsících, když už jsem se seznámil se spoustou lidí ze školy, zašel jsem občas do klubu, kde se scházeli spolužáci z mé třídy i přátelé z vyšších ročníků. Scházeli jsme se většinou ve středu. Někteří i v pátek, ale to já už musel odjet domů pomáhat rodičům na farmě. Jednoho dne do klubu přišla pěkná, vysoká blondýna v rudě červených šatech jménem Klára. Podívala se na mě svýma velkýma, modrýma očima a pousmála se tak, že jsem hned od pohledu poznal, že mi bude další nadcházející dny dělat problém vůbec usnout. Prostě jsem se do ní na první pohled zamiloval. Další středu jsem ji znovu v klubu zahlédl. Tentokrát mi to už nedalo a šel jsem ji pozvat na něco k pití. Zjistil jsem, že Klára chodí na školu kousek od naší, jen o ročník výš a do Prahy se s rodiči přistěhovala jako malá holka z Německa. U baru jsme si povídali tak dlouho, že jsme se od sebe nemohli odtrhnout. Cítil jsem, že si s ní rozumím jako nikdy s nikým jiným. Druhý den jsme se sešli mimo klub, což ona sama navrhla. Od té doby jsme se scházeli téměř pořád. Pak už byla láska vzájemná. Asi po roce chození jsme se rozhodli, že spolu chceme bydlet i za cenu toho, že by se Klára přestěhovala mimo Prahu. Já jsem nemohl odejít z domu, protože by rodiče sami farmu utáhnout nezvládli. Tak jsem poprvé vzal Kláru k nám domů na farmu ukázat ji rodičům. Když jsem se jich zeptal, jestli by Klára nemohla, než dostudujeme, u nás nějaký čas bydlet, přestože na farmě bylo místa dost, otec byl vyloženě proti. Byl totiž velmi zásadový, protože si prošel druhou světovou válkou, a Klára pocházela z Německa, nechtěl připustit, aby někdo takový bydlel v jeho domě. Měl jsem na něj takovou zlost, že jsem se rozhodl odejít z domu. Protože Klára bydlela v malém domečku s rodiči, kde bychom se společně nevešli, musel jsem si začít přivydělávat na pronájem, abychom mohli bydlet spolu. Otec mi řekl, že jestli chci odejít, musím si školu platit sám. V Praze jsem si tedy našel práci, do níž jsem chodil hned po škole, ale poněvadž má škola nebyla levná záležitost a do toho ještě pronájem, chodil jsem domů ke Kláře pozdě večer a utahaný jako pes, takže na Kláru mi už nezbyl žádný čas. Netrvalo dlouho a začalo to mezi námi dost skřípat. Snažil jsem se jí tedy více věnovat, ale přišel jsem domů, ani jsem se jí skoro nestihl zeptat, jak se dnes měla a během pár minut jsem spal. Když už to bylo hodně vážné, rozhodl jsem se, že se vrátím zpátky k rodičům. Doma mě rádi přijali, hlavně matka, která stála celou dobu při mně. Rodiče mi znovu začali platit školu a já nemusel chodit po škole do náročné práce. S Klárou nám to znovu klapalo jako dřív, protože jsem se jí mohl více věnovat jako dřív. Přesto, že jsme spolu nebydleli, byl jsem šťastný. Měl jsem rodinu i svou holku. Jaroslav Beran Inspirace textem Guillama Apollinaira Tu es dans le jardin d une auberge aux environs de Prague Tu te sens tout heureux une rose est sur la table Et tu observes au lieu d écrire ton conte en prose La cétoine qui dort dans le coeur de la rose (Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy Cítíš se zcela šťasten na stůl růži ti dali A místo abys psal svou povídku lenošíš pohříchu Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu, překlad Karel Čapek) 8

9 Podzimí slunce se opíralo do domovních štítů. Zlaté a nachové listy padaly jak padlí andělé k zemi. Seděl jsem pohodlně zakloněn v proutěném křesle a díval se k nebesům. Pár bílých beránků běželo po tom modrém poli a za chvíli zmizeli za obzorem. Lehký vítr si pohrával s mými bílými vlasy. Čísi ruka přede mne staví sklenici a malou vázičku. Skrz sklo je zvláštní pohled na svět. Ta k rozmazaný, hluboký a přece směšně jednoduchý. Tu te sens tout heureux une rose est sur la table Nadechnu se. Mezi vůní podzimu poznávám i vůni jinou, svěží. Pohlédnu na stůl a tam, v malé vázičce z mléčného skla- růže. Malý, krásný symbol lásky a štěstí. Svěží okvětní lístky silně kontrastují s usínající přírodou kolem. Její vůně přebíjí všechny ostatní smysly, beru růži do ruky a přivoním. Zatočí se mi hlava. Pokud by byl ráj, voněl by po růži. Růže je jako anděl, čistá a nevinná. Je jako ďábel, takovým temperamentem může růže hýřit. Et tu observes au lieu d écrire ton conte en prose Vracím růži zpět. Jak se její stonek noří zpět do vody, růže se znovu nadechne krásou. Zakloním se v křesle a zahledím se znovu nad sebe, vychutnávaje krásy posledních teplejších dní. Nespěchám. Listy padají jako padlí andělé k zemi. A slunce se opírá do domovních štítů Tu es dans le jardin d une auberge aux environs de Prague Sára Tesfaye Byla noc. Mladá dívka seděla na břehu klidné řeky a plakala. Měla světlé vlasy a na sobě bílé šaty, které připomínaly svatební, jen byly o mnoho skromnější. Za ní se rozprostíralo velké město, uchvácené v plamenech. Ty nejmenší domky prostých občanů i velká sídla měšťanů, dokonce i chlouba města, velký chrám, se rozpadaly pod silou ohnivého živlu. A dívka seděla zády ke katastrofě a plakala. Náhle z hořícího inferna vyšel muž. Statný vysoký muž oděný v černém kněžském rouchu. Měl krátké tmavě hnědé vlasy a k plačící ženě kráčel pomalu tak, jakoby se kolem právě neodehrával boj o život, boj člověka s přírodou. Když došel k té dívce, zastavil se, neřekl ani slovo a zahleděl se na nebe. Dívka přestala plakat. Nebo se o to spíš snažila. Pohlédla velkýma modrýma očima na příchozího a v odrazu měsíčního světla od vodní hladiny si člověk konečně mohl všimnout, jak je nádherná. Jen tu a tam byly na obličeji vidět šmouhy od popela. "Kdo jste?" podivila se. Hlas měla jemný a roztřesený. Muž odvrátil svůj zrak od nebe a zadíval se jí do očí. "Prozatím mi říkejte třeba Pane." Dívka se zarazila, ale nic nenamítala. Už mnohokrát slyšela o tom, že muži odtud bývají arogantní, sebestřední a sebe často nadřazují nad ostatní. "Ale já nejsem odtud," usmál se Pán a konečně se také posadil na zem. Dívka sebou trhla, ale na to, jak přečetl její myšlenky, se nezeptala. A proč jste vlastně tady? Proč taky neutíkáte pryč, nebo nepomáháte hasit jako ostatní lidé? Proč jste přišel sem?" "Přišel jsem totiž pro Vás," muž mávl rukou a v té se náhle objevila velká kytice bílých lilií, předal je zmatené dívce. "Pro mě? Ale proč?" divila se. "Každý muž musí na setkání s ženou přinést kytku..." Dívka se lehce začervenala a zahleděla se na nebe, stejně jako předtím ten záhadný muž. 9

10 "Vy jste tam odtud, že?" řekl náhle a dívka sebou znovu trhla, "Jak-jak to víte?" "Je to přece jasné... spadla jste odtamtud, že? Respektive, oni vás nechali spadnout..." Čas se kolem náhle zastavil, plameny na městských stavbách přestaly plápolat a jen líně trčely do vzduchu, dým se přestal valit směrem k nebi, ale zastavil se a vypadal jako černý strom zkázy. Naráz vše také utichlo. Praskání dřeva, zurčení řeky i vysoký lidský křik. Kolem dívky se rozzářilo modré světlo a oči vybledly, jako by v nich zbylo jen bělmo. Poté promluvila. Její hlas byl nyní ale jiný. Byl to ledový hluboký alt. "A ty jsi kdo? Přišel jsi mě snad soudit? Vykázat mě i odtud? Je snad láska hřích, za který je nutno vyhánět? Je snad změna zlem? Je za to nutné nadobro uvrhnout někoho do zatracení?" Pán se chvíli tvářil překvapeně, poté se ale opět usmál: "Výborně!" Pak luskl prsty, čas se znovu rozeběhl a okolní hluky i zvuky se opět spustily. Dívce se opět vrátily oči do normálu a zmateně se rozhlížela kolem. "Ale jak... jak to?" Pán si znovu stoupl a pohlédl opět na domov té dívky, na nebe. Po tom zásahu okamžitě přešel z vykání na tykání. "Souhlasím s tebou a chci ti pomoci. Hledám nám podobné, víš? Nám, kterým se zachtělo změny... nám, kterým se stýská po starých tradicích a zároveň toužíme po nových, rozumíš mi, že?" Dívka přikývla, stále však nechápala. "Spadla jsi sem, na tohle město, poté co tě svrhli. Nechtěně jsi ho zapálila a lidé tě prokleli. Prokleli tě jako padlou hvězdu, i když proklínají nesprávnou osobu." Dívka se dala znovu do pláče, muž jí podal ruku a gestem ji vybídl, aby se postavila. "Pojď se mnou... vrátím ti jméno i čest.", zašeptal Pán. "Nejprve... nejprve prozraď své jméno!" rozhodla se a opět zadržovala pláč. "Ty první, ženo," pravil a jen slabě z toho byl cítit rozkaz. "Já si své jméno nepamatuji!" dívka si otřela uslzené oči a pak se otočila směrem k hořícímu městu. I když oblohu zakryl hustý temný mrak dýmu, stále se tam leskla jedna jasná hvězda. Vtom se rozhodla: Říkej mi třeba Lucifer," chytla nabízenou ruku a postavila se. Muž přikývl a šeptem se představil: Satan. Tak pojďme ostatní už čekají." Jan Fritscher Kratičká úvaha inspirovaná aforismem Franze Kafky Když se řekne "anděl", mnozí z vás si přestaví takovou, dalo by se říct, nadpřirozenou osůbku různého pohlaví s pobledlou či průsvitnou pletí, křídly, možná načervenalými tvářemi, nebo přinejmenším nevinným úsměvem. Málokomu se v představě zjeví konkrétní podoba člověka, kterého z vlastního života důvěrně nebo alespoň částečně zná - zpravidla málokdy hledáme za označením "anděl" skutečnou fyzickou osobu. Tedy, alespoň já jsem to tak do jisté doby měl - má představivost byla z větší části ovlivněna médii, jak to tak bývá... Až teprve nedávno jsem zjistil, že můžu narazit na takového "anděla" i v reálném životě, a že vlastně není vůbec ničím nápadný, že zapadá do mozaiky všedních dní a ničím se 10

11 neliší od ostatních lidí. Že tím andělem se stává teprve v mých očích. Je třeba si tento fakt, že i ve vašem okolí může takový anděl být, připustit. Zjistíme, že sice nemá křídla, nemusí být vůbec zlatý, že kupodivu žije blízko nás, ale také že má vůči nám krásnou a silnou moc. Nezdá se to být běžné. Na pohled je tento anděl naprosto obyčejný, lidský, prostý... Ale prostota a člověčina z něj dělá to, co já potřebuji k tomu, abych ho poznal mezi stovkami, tisíci či snad milióny jiných andělů. Nechci si v nejmenším namlouvat, že by andělé měli být bezchybní, protože omyly jsou součástí našich i jejich životů. Vysvětluji si to tím, že při svém putování andělé proletí mezi různými místy, poznají ohromné množství lidí a zažijí spoustu zkušeností, které se jim chtě-nechtě vryjí pod kůži a na památku po sobě něco zanechají - ať dobré či špatné. A také si myslím, že kdyby andělé byli příliš dokonalí, mohli by nám způsobovat pocit méněcennosti, což nejspíš v jádru vůbec nechtějí... Možná i VY jste pro někoho takovýmto andělem, aniž byste si to vy, nebo on/ona uvědomoval/a. Ivo Jásek Na temném obzoru letí houf racků. Studený vítr fouká směrem k pevnině. Vítr si pohrává se zrnky písku na pláži. Nedaleký strom se lehce kymácí v poryvech větru. Po pláži jde muž v černém kabátě. Nevšímá si ničeho, jenom jde dál a dál. Mezitím je město zaplaveno smogem, nic není vidět... nikdo. Muž se náhle zastaví, zadívá se na obzor. Hledí, nic nedělá, pouze se zamyšleně dívá. Paprsek slunce si prodere cestu mezi mraky. Muž pomalu vstoupí do moře, vlny mu omývají kotníky. Město, střelba, krev. Muž pootočí hlavou, strom teskně třepotá svými lístky. Muž zavře oči, lehce, klidně, jako by právě poznal. Jeho vzpomínky jsou silnější než ten vodní živel, než samotný vítr. Po ulici jde muž v černém kabátě. Lidé po sobě střílí, kradou, ubližují si, vykořisťují. Muž si ničeho nevšímá, jde dál do další ulice, dalšího bloku domů, dalšího města. Všude to samé, jen buď bílé, černé nebo žluté. Muž otevře oči, moře mu již sahá po kolena. Strom pod ním, žena, vítr jí cuchá vlasy. Muž se na ni otočí, vztáhne ruku. Žena se dívá směrem k němu, nehýbá se. Muž zavře oči. Všechno mizí, není nic, jenom on sám. Všude klid, ticho, pusto a prázdno. Otevře oči. Žena stojí před ním. Hledí si do očí. V jejích očích se zrcadlí vše. Celý koloběh. Drží se za ruce. Moře, strom, vítr, město, krev, prach, špína. Pohlcuje je moře. Kilián Vrátník 11

12 Lukáš Polák Město stále ještě spí. Automobily netrpělivě čekají, až je jejich majitelé polechtají na zamrzlých čelních sklech. Okna panelových domů jsou stále zhasnutá. Paprsky stále většího a silnějšího slunce se prodírají skrz ranní opar. Náhlé poryvy větru v opuštěném průchodu za sebou nechávají vlezlou zimu. Nad tímto městem, které se nachází v údolí a které pořád ještě spí, se odehrává něco mnohem dramatičtějšího. Obloha krásné azurové modři bez mráčku Lumír Hovančík 12

13 Píše se rok František se po dvaceti letech v emigraci vrací do Čech, aby našel svoji dávnou lásku a zjistil, co se s ní stalo. Začíná pátrat v pražském archivu dokumentů a soudních spisů, neboť měla být odsouzena za pokus o nelegální emigraci. Když za ním přichází archivní pracovník, zjišťuje, že v archivu není jediná zmínka o ní ani o jejím procesu. Se ztracenou nadějí usedá na lavičku vedle hlídače. Neví, co má dělat. Hlídač se ho ptá, zda nemůže pomoci. František mu ukáže přívěšek stříbrného andílka, který od ní kdysi dostal a dá se do vypravování: V roce 1968 se se sedmnáctiletou Hankou rozhodli emigrovat za jeho rodiči do Anglie. Hanka se toho sice děsila, ale František ji nakonec přemluvil. Jedné noci dorazili na hraniční přechod s Polskem. Vyčkávali v lese na vhodnou chvíli a pomalu se přibližovali k ozbrojeným pohraničníkům. Když již měli Polsko nadosah, proběhla kolem Hanky krysa a ona nedokázala potlačit výkřik. Pohraničníci si jí všimli a vyděšená Hanka začala utíkat zpět směrem do Čech. Po ní i po Františkovi začali střílet. František neměl jinou možnost, než běžet dál do Polska. Hanku po chvíli chytili, ale František utíkal před výstřely tak dlouho, než jej pohraničníci ztratili z dohledu. Po několika dnech narazil na hippies autobus cestující po Evropě a vydal se s nimi směrem na severozápad (kde byla i vytoužená Anglie)... Když František dopoví příběh, hlídač si povzdechne a poví mu, že o takovéto dívce již něco slyšel. Hlídačovo vyprávění o Hance odpovídá vyprávění Františka jen s tím rozdílem, že Hanka byla navíc obžalována ze zločinů proti státu a měla dostat nejvyšší trest. Hlídač Františkovi poví, že jí byl trest prominut, ale že se prý říkalo, že jen díky tomu, že měla něco se soudcem. František se zarazí, ale v naději, že by Hanku našel, se hlídače vyptává dál. Dozví se, že se onen soudce má jmenovat Miroslav Přibyl a že se v archivu poměrně často objevuje, takže hlídač znal přibližně i ulici jeho bydliště. František nemá kde jinde hledat, poděkuje hlídači a vydá se vyhledat soudce. Když projde celou ulici, o které mluvil hlídač, najde poštovní schránku s nápisem M. Přibyl, soudce. Vejde do domu, najde byt se stejným nápisem na zvonku a zazvoní. Po chvíli čekání se zevnitř ozve hlasitý hřmot a povyk. Najednou se rozrazí vstupní dveře a žena se zacuchanými blond vlasy jej pozdraví hlasitým Goooooooooooooool!. Přitom na něj málem s otevřeným pivem v ruce přes práh vypadne. František ji v poslední moment chytí za rameno. Zevnitř bytu se za hlasu fotbalového komentátora ozve pronikavý mužský hlas: Hano? Koho tam máš? Dělej, uteče ti celej zápas. A mně už taky došlo pivo! František rázem pochopí, že v pomačkaných pánských trenýrkách a ošuntělém vytahaném tílku stojí před ním jeho kdysi milovaná Hanička. Nemůže uvěřit svým očím. Hanka jen stojí ve dveřích, dívá se na něj a snaží se zaostřit zrak, přitom se mírně pohupuje. Když se ho zeptá Co jé, chlape? nezvládne pohled na její napůl promarněný život, potichu pozdraví a odchází, i když na něj Hanka pořád z bytu volá nesmyslné otázky. Sedne si v přízemí na schody, vyndá papír, na který po chvíli načmárá pár slov: Jsem rád, že žiješ, Hani. Snad jsi ještě nezapomněla Vyndá z kapsy starý Hančin přívěšek andílka, zabalí ho do vzkazu a vhodí do poštovní schránky M. Přibyl, soudce. Porozhlédne se kolem a se smíšenými pocity odchází. Je rád, že je Hanka naživu, i když si není jist, zda prožila tak šťastný život, jaký kdysi společně plánovali. Potom ihned zamíří na vlakové nádraží a koupí si jízdenku zpět do Anglie. Maria Horáčková Nebeský pláč Někde vysoko na nebi je jiný svět, obývají ho zcela jiní lidé, které byste mohli nazývat možná anděly, se zcela odlišnými názory, zákony i životem. Jsou nesmrtelní, jsou krásní 13

14 ale až do konce života jsou prokletí životem bez lásky. Dávají pozor na nás a nikoho než nás milovat nesmí. Chartres měl už skoro 200 let. Patřil mezi zkušené a velmi uznávané osobnosti ve svém světě. Celý svůj život žil ve svojí komunitě a ničím se nikdy neprovinil. Kdybyste se ho někdy zeptali, jak vznikl, nebo kdo je jeho matka, neodpoví. Nikdo z nich to neví. Prostě tu jsou a budou tu do té doby, dokud je budeme potřebovat. Jako stvoření jsou ale maximálně závislí na ostatních. Nikdy nikam nechodí po jednom, ne že by se báli nebo neměli odvahu, prostě nedokáží být sami. Vždycky jich je víc. Chartres byl v tomhle ohledu zvláštní, jako společnost si vždycky vybíral Beatris. Bylo mu v její společnosti nejlíp, jako by ho chápala. Jako by chápala tíhu nad tímto světem a jako by mu ji pomáhala nést. Byli dokonalý pár, skvěle se doplňovali a byli sobě nejlepšími přáteli. Oba o sobě věděli, že o druhého nikdy nechtějí přijít. Zatímco někde žijí naši andělé ve svých komunitách úplně odlišným životem od našeho, my tady dole pořád chodíme do školy, do práce, domů, na diskotéky a užíváme si života tak, jako to oni neznají a nechápou. A ne vždy z našich radovánek vznikají dobré věci. Jeden člověk, podobný nám, přesněji dívka ve věku asi 17 let, si užívala přesně jako většina z nás. O víkendech chodila po večírcích a prostě se bavila. Řídila se tím, že život je moc krátký na to ho promarnit. Jednou šla sama domů, byla už tma, nikoho kolem sebe neviděla, ale neměla strach. Nešla tak domů poprvé a šla prostě na jistotu. Když se na ní vyřítil ze tmy nějaký starý a oplzlý pán, neměla ani kapku šance. Každý máme takového svého anděla. Když se o mladé dívce dozvěděl Chartres, neváhal ani chvíli a bděl nad ní dnem i nocí. Beatris byla samozřejmě s ním a prožívala tatáž muka. Brečeli spolu, vždycky pláčí, když člověk umírá, a přesně na pokraji života a smrti stála i dívka. Chartrese mučilo, když viděl, jak dívka pomalu umírá a nikdo jí nedokáže pomoci a Beatris mučilo, když viděla ji i Chartrese v takové stavu. Po měsíci čekání a mučení zároveň se Beatris rozhodla, vzdá se kusu sebe, aby pomohla jí, tak to u nich prostě chodí. Po čase se začne uzdravovat, možná to přežije, se ztrátami, ale přežije. Chartres byl šílený, pořád jenom brečel, pořád jenom přemýšlel, co udělal špatně, že to takhle dopadlo. Proč nad ní nebděl zrovna v tu chvíli, aby tomu mohl zabránit? Když viděl Beatris, jak se pro něho a jeho svěřenkyni obětuje, jeho život dostal nový smysl. Došlo mu něco, co v sobě odjakživa dusil. Došlo mu něco, co si nikdy nechtěl přiznat. Miluje ji. Miluje Beatris. Od té doby se scházeli s Beatris čím dál víc a ničí pozornosti to určitě neušlo. Milovali se navzájem a spolu dokázali věci, o kterých by se normálním andělům nikdy nezdálo. Byli od té doby už jenom spolu. Jako bdí ale oni nad námi, tak i nad nimi někdo bdí. Někdo, kdo všechno spravuje do pořádku a někdo, kdo dohlíží nad jejich zákony. A oni porušili jeden z nejdůležitějších zákonů a museli za to oba pykat. Chartres to věděl, i Beatris to věděla, ale Chartres nedokázal připustit, aby se jí něco stalo. Využil kvůli tomu jedinou možnost, vzdal se nesmrtelnosti, vzdal se jí jenom proto, aby ona mohla dál žít. Stal se pouhým smrtelníkem, jakým je každý z nás, jenom pro jejich lásku. Jako trest si vybral to, že ji už nikdy neuvidí, avšak ona nad ním dohlíží každým dnem, dokud neumře, což byl trest i pro ni. Miloval ji do svých posledních dnů. A 14

15 když budete někdy pořádně poslouchat, uslyšíte ještě teď z nebes nadpozemský a srdce trhající pláč. To pláčou andělé... Markéta Šprenclová "Víš, že andělé opravdu existují?" zašeptal malý Petr sestře, když usínali ve svém pokoji. "Neexistujou," odvětila Katka a zhasla stolní lampičku. Druhý den se jako první probudil Petříček. Vykoukl z okna, a uviděl velkou záři. Rozeběhl se dolů ze schodů, u dveří si vzal teplý kabát a utíkal ven. Všude kolem bylo bílo, jako kdyby všechno někdo obalil vatou. Ale to ho vůbec nezajímalo. Nikde nikdo nebyl kromě něj a té záře, ve které stál anděl. Ano, byl to opravdu anděl. Petr si promnul ruce a s otevřenou pusou se na něj díval dál. "Ty jsi...," na chvíli se odmlčel, opravdový anděl?" dodal s údivem. Ano. Ano jsem." Najednou měl Petr tolik otázek, ale nevypadla z něj ani jedna. Jak to u vás vypadá?" vyhrkl najednou. Chceš to vidět?" zeptal se ho anděl. Jó!" zajásal Petr. Ale nevím, jestli mě rodiče pustí...," dořekl smutným hlasem a podíval se na zem. O to se nestarej," dodal anděl, chytil Petra za ruku a vzlétl s ním. Letěli spolu celkem dlouho. Bylo to až někam nad poušť. Petrovi se to hrozně líbilo, ale bál se. Nechtěl však, aby jeho strach anděl viděl, a tak to skrýval. Uprostřed pouště najednou uviděl velký žebřík, který vedl až někam nahoru, kam už vůbec neviděl. Anděl ho popostrčil: No, jen běž nahoru," usmál se na něj. Petr se chytil žebříku a lezl. "To přeci nemůžu nikdy vylízt," říkal si v duchu. Udělal dva kroky nahoru, a najednou byl daleko nad mraky. Viděl před sebou velkou bránu a moc ho lákalo jít k ní. Tam ještě nemůžeš," šeptl na něj anděl zezadu. Pojď sem," chytil ho za ruku, a táhl ho k jinému mraku. Všechny mráčky byly hezky olemovány plotem, a tak se tam Petr cítil opravdu v bezpečí. Tak tenhle mráček je můj," řekl anděl pyšně a ukázal na jeden z mraků. Nic tam nebylo, jen jakýsi koberec. Petr si na něj sedl a anděl vytáhl zpod křídla hrnek s horkou čokoládou. Petr si s ním povídal, přitom si vypil čokoládku a anděl ho zavezl domů. No co bych vám ještě říkala, Petrovi se to strašně líbilo, a od té doby dělá jen samé dobré skutky. Je z něj ten nejlepší člověk a jeho anděl ho pozoruje shora. A Petr to moc dobře ví a pořád na něj vzpomíná. A co jeho starší sestra? No ta na ně doteď nevěří. Ale kdo ví, třeba se jí to jednou vymstí... Lucie Štefanová Nejprve jsem si myslela, že text na této budově nic neznamená. Nechápala jsem ho. Slova mi nedávala žádnou souvislost a domnívala jsem se, že snad ani žádnou nemají. Četla jsem si ho několikrát, stále dokola a pořád jen vrtěla hlavou. Od prvního do posledního písmene se mi to zdálo jako jeden velký nesmysl. Možná jsem ale text pomalu začala chápat. Nevím však, jestli správně avšak inspirovala jsem se tím a napsala vlastní text, ovšem bez dějové linky... 15

16 Strážci Již od samého zrodu lidstva nad námi stojí nějaká síla. Síla někoho, kdo na nás dává pozor a dbá na pořádek na celé Zemi. Není to Bůh, ani mimozemské civilizace, ale andělé. Každý z nás má svého. Střeží naše životy, naše vztahy a úspěchy a ani o tom nevíme. Žijí s námi. Až zemřeme, zemře i náš anděl. Nemůžeme říci, že by nás nějak ovládali, pouze hlídají, aby každý měl to, co si zaslouží. Ovšem mají moc naše zdary ovlivnit, přispět ke štěstí, ale stejně tak i zařídit, aby se nám něco nepovedlo. Naše neúspěchy však nezařizují přímo naši andělé, ale andělé zlých lidí. Dříve byl svět lepší, že? Na Zemi nebylo tolik zloby. To proto, že andělé byli až na pár výjimek spravedliví a chtěli mír. Jenže bohužel čas plyne a stejně tak jako lidé, i andělé se mění. Před mnoha lety byla hrstka takových, kteří byli světu škodící, sobečtí a zlý. Bohužel se stále častěji nachází andělé, jimž nesejde na míru a rádi ubližují. A to se projevuje právě na jejich lidech. A tak se mezi námi objevují podvodníci a násilníci a tací, jež prahnou po penězích tak, že jsou schopni kvůli nim i vraždit. Naši strážci se snaží ty zlé anděly zahubit. Avšak nemají proti nim tolik síly, nejsou tak zlomyslní a lstiví. Občas se tedy stane, že jsou ti hodní zabiti Člověku, který měl právě tohoto anděla, který byl zabit zlým a silným, se pak život obrátí naruby. Ztratí práci, rodinu nebo i domov Zkrátka už ho nikdo nehlídá a nikdo mu nepomáhá jít za štěstím. Místo něj má štěstí právě ten, jehož anděl zahubil toho druhého, spravedlivého. Naštěstí stále ještě převládají strážci hodní a dobrosrdeční. Starají se o nás, vidí každý náš krok a vedou nás ke správnému jednání. Dívají se na celá města i vesnice, lidem do oken a do duší. Vždy tu s námi byli a budou, a dokud tam u nich bude převládat mír a klid, stejně tak tomu bude i u nás na Zemi. Michaela Trnková Šla žena ulicí. Sama. Její kročeje byly tiché a rázné. Nebála se. Po pár krocích zabočila a naskytl se jí výhled na kostel. Vystoupala těch pár schodů, které do něj vedly, a zamířila si to k oltáři. Bylo již pozdě. V kostele nebylo ani živáčka. Nikdy dříve zde nebyla. Nyní jí to však přišlo jako jediné řešení. Poklekla a tichým hlasem šeptala k Ježíši slova. Ruce měla sepjaté natolik, že ani krev jimi nemohla pořádně prostoupit. V očích se zaleskly slzy, které pomaloučku přetékaly a poté padaly dolů díky gravitaci. Anděli, Pane, Ježíši Bože? Jak tě oslovit, to ani pořádně nevím. Vím, že nejsem tvá ovečka, abych tě mohla pokorně prosit. Nevím však, co dělat dál, jak dál žít a jak se se vším vyrovnat. Můj milý odjel před několika měsíci do války v Afghánistánu. Měli tam nějakou kolizi a už se mi dva týdny neozval. Nevím, zda je živ a zdráv. Prosím, pomoz mu. Chvíli tam ještě štkala a klečela. Po minutce vstala a vytahovala z kabelky dlouhý ušmudlaný kapesník. Se smrkáním odešla vstříc noci. Šla s hlavou vztyčenou, i když byla nešťastná. Došla na autobusovou zastávku. S podupáváním čekala na dopravní prostředek. Měl zpoždění. Nervózně pomrkávala na své hodinky. Najednou se vynořil ze zatáčky krásný červený autobus. Nastoupila. Sedla si k okénku a pozorovala okolní noční svět. Na konečné vystoupila. Domů to neměla daleko. Asi pět minut chůze. Přišla domů. Stále měla oči uslzené. Svlékla si kabát, který přehodila přes židli a sedla si na pohovku. Měla z ní perfektní výhled na obraz visící nad jídelním stolem. Měla ho 16

17 namalovaný na zakázku. Bylo to od neznámé malířky, která malovala to, co si zákazník přál. Na obraze bylo namalováno místo, které vypadalo jako ráj. Nedalo se s ničím pozemským srovnat. Příroda byla opravdu nebesky krásná. Jelikož byla paní fanynkou koberců, byl zde namalován i koberec. A jelikož to mělo být k výročí svatby s jejím mužem, byli tu namalováni oni sami také. Hezky zamlada krásní a plní energie. Když tak paní tento výjev pozorovala, rozbrečela se zase. Před očima jí proběhly všechny ty krásné chvíle s manželem, o kterém ani neví, jestli žije, nebo je mrtev a jeho tělo tlí bůh ví kde. Dokonale si pamatovala každou vteřinku s ním. Jak se poprvé potkali, jejich první rande, první políbení a milování. Jak už to bylo dávno, když měli ještě energii a žádné starosti. Připadalo jí to tak strašně moc dávno. Po chvilce všechny výjevy z hlavy zmizely a opět byla sama. Dala si nohy na pohovku, přitáhla je k sobě a objala je rukama. Měla takový divný pocit, že kdyby se nedržela, tak se rozpadne. Nevěděla, jak dlouho byla v téhle pozici. Byla unavená, ospalá a měla i hlad. Polehoučku vstala, jako kdyby opravdu věřila, že ihned spadne. Nespadla. Dobelhala se do kuchyně. Moc jídla neměla. Měla by jít nakoupit. Vzala si jen rohlík, přes který přehodila kousek sýra a jedla za chůze. Šla do ložnice. Nasoukala si do pusy zbytek rohlíku a přitom se převlékala. Oblékla si saténovou noční košili na ramínka. Bylo docela teplo, proto otevřela okno dokořán. Nedalo jí a vyhlédla. Na obloze se třpytily hvězdy a shlížel couvající měsíc, z něhož zbýval pouze tenký srpeček. Jen pár oken svítilo ve tmě. Atmosféru podtrhovalo hrobové ticho, takže slyšela pouze svůj vlastní dech a tlukot srdce. Nyní ji nezajímaly hvězdy, měsíc či rozsvícená okna. Dívala se v dál kamsi za horizont, jako kdyby chtěla dohlédnout tam, kam oko nedohlédne. Představovala si svého manžela, jak udatně bojuje bok po boku svých spolubojovníků. Nechtěla si představovat smrt. Doufala, že je jen špatné spojení. Kde jsi můj milý, kde jsi Petra Hanáková ON Jen on jde bez křídel, jen on jde bez kormidla, jen on jde bez jakýchkoliv závazků, jen on je ten, co musí nad věcmi, než je udělá, přemýšlet, jen on je ten, kdo nás hlídá, jen on jde bez kroků, on jde tak, jak by stál. On je svobodným zajištěným občanem téhle naší krásné, úrodné Země, neboť on je uvázán ke kovovému řetězu, který ho neustále škrtí, nedá mu větší volnost a je dost dlouhý na to, aby mu zpřístupnil a umožnil mu vidět všechny ty malé, velké i zapomenuté okrsky té naší Země, ale přece nemůže být zase tak dlouhý, že by ho nic, někdo, něco nemohlo vytrhnout z hranic naší Země. A přesto jen on může dělat cokoliv, ale ne bez rozmyslu, jelikož bychom na to mohli všichni doplatit, avšak může cítit to, co my prostí lidé, co chodíme po té naší Zemi, každý den se dozvídáme něco nového, hřešíme a dokonce i on odmítá nést všechno to, co my tady způsobujeme a mnohdy se k tomu odmítáme přiznat, nést odpovědnost a hned při první příležitosti, připoutáni k cestě do nebes, to nebudeme mít lehké se tam dostat, pokud se i nadále budeme chovat tak jako doposud. Zároveň je však také naprosto svobodným a svéprávným, nezávislým a zajištěným občanem nebes, neboť jen on a nikdo jiný není uvázán na tom těžkém kovovém nebeském řetězu, který ho táhne neustále dolů a nejde povolit, přeříznout ani nic jiného. A ze shora je vidět kouzelná stříbrná mlha, která není k vidění každý den, a ona leží dole nad městem a slunce, které nám dává život a radost, je to mnohdy obyčejná věc, která nám dokáže zpříjemnit zapšklý den a proplétá se mezi mlžnými závoji a hledí na nás. 17

18 A v tomto krásném reálném obraze se zablesknou v lehce prašné šedé modři nebes stříbřité prvky i dokonce vlezlí a ne příliš oblíbení holuby, kteří se houfují po ulicích a vyklobávají zbytky jídla z dlažebních kostek chodníků a přelétávají z jedné střechy na druhou a najednou krouží a zrcadlí se v tichém bezvětří slunečního dopoledne a mizí za věžemi Týnského chrámu, i když si těchto chvil člověk nevšímá a to proto, že ho nezajímá okolní svět, či nemá cit pro přírodu a krásy naší Země, tak i takovýto člověk si zvláštních chvil někdy povšimne. Chcete-li se nyní vrátit zpět na zem, stejně tak jako on, který nemůže, neboť ho škrtí ten odporně přísný a neúprosný nebeský řetěz, který připomíná obojek a nemůže ho pustit na zem mezi smrtelníky. Chcete za ním do nebe? Tiše, neskutečně! Daniela Vobořilová Anděli, dej tedy, dopřej nám neznámé místo a na něm teď záhadný koberec! zakřičel mladík z poslední řady. Všichni včetně anděla na mladíka s úžasem hledí, že si dovolil přerušit andělův projev, což si nikdo předtím nikdy nedovolil. Také je ale fakt, že anděl vždy jen mluvil a nikdo o tom neznámém místu a koberci neví nic víc, než z jeho vyprávění. Předstup blíže! vybídl mladíka anděl. Ty si opovažuješ mě přerušovat? Hmm tak to tě musím zasvětit, mávl anděl rukou a mladík najednou zmizel. Propuklo obrovské ticho. Kde asi je mladík, kam zmizel, žije vůbec? Padají otázky. Záběr se mění na mladíka, který se objeví v poušti a jediné, co má je bílý hábit a na ruce hodinky, které odpočítávají 30 minut. Zatím je vše podle vyprávění anděla, až na ty hodinky, o těch nikdy neslyšel. Bojí se, co se za těch 30 minut stane. Vyběhne na písečný kopec a rozhlédne se. Najednou uvidí cosi třpytivého obdélníkového tvaru. Hned ho napadne, že to bude ten slavný koberec. A nemýlil se. Krásný, třpytivý, skoro celý ze zlata. Z vyprávění anděla mladík nikdy nepochopil, jak se s kobercem nakládá, ale ví, že se na něm dá létat. Na koberec si lehá, sedá, skáče po něm, ale nic. Koukne na hodinky a tam už odbíjí posledních 10 vteřin. Mladík se bojí toho, co přijde, a tak radši zavře oči. Najednou začnou hodinky pípat a mladík slyší zážeh. Otevře oči a vidí, jak se koberec vznáší. Vše si vysvětluje tak, že hodinky při vypršení času musí být na slunci a koberec to rozpohybuje. Nasedne na koberec a ten sám vzlétne. Prolétá nad celou zeměkoulí a sleduje, co se na zemi děje. Jenže létá tak dlouho, že vůbec nevnímá čas. Po dlouhé době se zastaví a řekne si, že by to stačilo. Podívá se na sebe a zděsí se. Je obalen šedivým plnovousem, ale co více, nejen že má bílý hábit, ale má křídla. Koukne pod sebe a tam už ani není koberec, ale on se stále vznáší. Nic nechápe. Jenže najednou se objeví před těmi samými lidmi, mezi kterými předtím poslouchal vyprávění starého anděla. Nyní je nový anděl on a všechno vypráví a čeká zase na podobného odvážného muže, jako byl on, aby mohl odejít do nebe. Marek Kadlec Jednou hleděla krásná žena z okna věže. Žena, která byla tajně zamilovaná do jednoho mládence. Bála se mu vyznat lásku a místo na popřemýšlení měla právě na věži. Byla noc, všude tma, jen slyšela v dálce hrát krásnou hudbu. Ta hudba se pořád přibližovala, byla blíž a blíž... Najednou žena v dálce uviděla něco, co létalo. Co se k ní 18

19 přibližovalo... Že by to byl anděl? řekla si. Ano byl to anděl, který za ní přiletěl na okno velké věže, aby jí splnil její tajné přání. Žena se ocitla na krásném místě, které ani nejde popsat, je to místo, které si vymyslela jen ona sama. Místo, kde by chtěla žít celý svůj život. Prožít ho s její tajnou láskou na takovém krásném místě. Kéž by to jen byla skutečnost. Nebo snad je? Ne, není, všechno je to jen sen... Kateřina Brousková Anděl, je posel. Posel Boha k nám prostým lidem. Anděl je ztvárnění nebeské čistoty, lásky, důvěry, porozumění, jednoduchosti, kamarádství a přátelství. Každý ho může vnímat jinak, ale nikdy ho nebudeme chápat jako poslání něčeho zlého či špatného. Proto si myslím, že použití skla na celé budově byl dobrý nápad. Vyjadřuje to jeho čistotu, nevinnost... Na druhé straně by mě zajímalo, proč byly na budovu umístěny úryvky textů od různých autorů. Nemyslím si, že by to mělo podstatný význam. Budova by bez nich byla svobodnější, jednodušší, a mnohem podobnější samotnému andělu... Karolína Tůmová Seděl v kamenné, navlhlé a plísní páchnoucí cele. Seděl ve dřepu, schoulený v rohu, jakoby něčeho strašně litoval. A opravdu litoval. Nejvíce toho, že se svým chtíčem nechal do této cely uvrhnout. Měl vše, na co si mohl vzpomenout, mohl dělat, cokoli se mu zlíbilo, ničeho se nemusel bát Pod jedinou podmínkou Kterou porušil... Vzpomínal na zahrádky hospůdek, na výborné pití, jež mu ke stolu s růží nosili, jaký tam měl klid. Vzpomínal na město, na pohled z okna věže. Jak stříbrná ranní mlha zahalovala ulice, slunce jakoby stydlivě vycházelo zpoza budov a jakýmisi matnými paprsky osvětlovalo střechy domů. Jak vždy čekal na ten moment, kdy se najednou, v dokonale sehraném houfu zvedne hejno holubů a začne kroužit nad náměstím, dodávajíc celé té ranní scéně úplně jinou perspektivu. Vzpomínal na pohled z té zapovězené věže. Říkali mu: I kdybys v oknech věže viděl cokoli a kohokoli, nesmíš, za žádnou cenu tam nesmíš jít. Jedinkrát tam vstoupíš a vše, co jsi měl nebo získal, bude ti odebráno a žalem zemřeš. Dvacet šest let se pravidlem řídil a žil úžasný život mladého muže. Až na jedno krásné sobotní ráno. Vypotácel se ze své oblíbené malé hospůdky a zamířil přes náměstí. Když procházel kolem věže, opilecká touha a zvědavost ho přemohly. Vstoupil do ní skrze ztrouchnivělá dubová vrata a na chvíli se zastavil. Nic. Nic se nestalo! Určitě mi lhali! Rozeběhl se po schodišti nahoru a po chvíli stanul před březovými dvířky, v jejichž zámku byl klíč. Otočil jím, až uslyšel cvaknutí a dveře se pomalounku otevřely. Chvíli nic neviděl, jelikož slunce zrovna začalo svítit do oken. A pak si všiml u okna stojící, k němu zády otočené ženy. A uslyšel zvuk několika kapek dopadnuvších na zem, k nohám oné dívky. Potichu zašeptala: Proč? Opilý mladík se k ní doslova vrhnul, otočil ji k sobě a políbil. Na jejich rty stekly další slzy. Znovu zašeptala: Proč jsi nemohl ještě počkat? 19

20 V té samé chvíli k nim vpadla banda chlapíků s nepříjemným výrazem ve tváři a postavami, které už samy o sobě vzbuzovaly respekt. Mladík se bleskurychle vrhl na útěk, ale marně. Ani nepostřehl jak, a už před sebou viděl ocelová vrata cely. Seděl v kamenné, navlhlé a plísní páchnoucí cele. Seděl ve dřepu, schoulený v rohu a něčeho strašně litoval. Rozbrečel se. Šíleným, hysterickým řevem dával najevo svou lítost, vztek na sebe sama, svůj žal. Ale to už ho nikdo neslyšel. Naposledy si vybavil tvář nádherného stvoření z věže A zemřel. Markéta Fiffernová Volnost je to slovo. To slovo, které měl na jazyku celou tu dobu. Když ho ovál čerstvý vzduch a šel, co noha nohu mine, kam ho napadlo. Když mohl dělat, co chtěl. Když nepřemýšlel. Když se řídil instinkty. Když neposlouchal, neměl odpovědnost, nebyl svázaný. Zkrátka když byl volný. Ano, volný. To bylo to slovo, na které jsem si nemohl takovou dobu vzpomenout, řekl si. Přemýšlel jsem nad ním po dlouhý čas. A nemohl to slovo najít. Vzpomenout si na něj. Častokrát jsem při svých procházkách o tom slově přemýšlel. Dokázal jsem si ho představit, nebo ho popsat, ale vždycky, když jsem se dostal k tomu, abych mu dal jméno, tak jako bych najednou neuměl přemýšlet. Jako kdyby se přede mnou objevila překážka, větší než Mount Everest a já jsem se přes ni neuměl dostat. A čím dál tím víc mě to užíralo a unavovalo. Ale teď ho vím. Konečně jsem si na něj vzpomněl. Volnost, řekl si spokojeně a usmál se. Pak se podíval na svou nastávající manželku a úsměv mu zmizel. Odteď ho bude užírat přesný opak. Kristián Kopřivík Tak jako dříve mezi lidmi kolovaly všelijaké pověsti a povídky, tak i dnes se povídá všechno možné. Já jsem také jednu takovou povídku zaslechl, ale je to pravda, nebo ne? Kdo ví Budova Zlatý anděl stojí na pražském Smíchově, na fasádě budovy můžeme vidět různé texty, tyto texty mají dělat dekoraci celému domu to ale není všechno. Povídá se, že na skleněné fasádě mezi texty se objevila velká postava, na první pohled připomínající anděla, z ničeho nic. Nikdo o tom nic nevěděl. Toto dozdobení domu ale vůbec nebylo plánované, proto si všichni položili otázku, jak se tam tato silueta dostala? Samozřejmě se to nikdy nevysvětlilo, ví se jen to, co si lidé vymyslí Martin Molčan Cesta do nebe - inspirace Andělem Uprostřed malé malebné vesnice stojí kostelík se zvoničkou a na ní mosazný kříž. Kostelíku říká se od pradávna schody do nebe, to podle příběhu, který vám tu právě vypravím. V dobách, kdy nebylo církvi přán,o stala se z fary u kostela malá hospůdka. U Padlého anděla (kvůli perzekuci dále jen UPA) jí říkaly. Chodili tam mládenci s děvčaty na rande, tatínci na pivo, dědečkové zazpomínat na staré časy a také jedna babička, která na stará kolena zůstala sama a už neměla jiného potěšení než si vypít hrneček čajíčku a panáčka šnapsu mezi cizími lidmi. Alespoň na chvíli si nepřipadala tak sama. Jmenovala se Anna a jejích zasloužených 80 let už bylo notně znát, když pomáhala panu faráři v kostele. Jednoho podzimního odpoledne dorazila o něco dříve nežli obvykle, když čas pokročil a měla už v sobě svoji denní rozumnou dávečku,myslela že už půjde domů, 20

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Šindlerová, Jindřiška

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Volnomyslné přírodní deníky

Volnomyslné přírodní deníky Volnomyslné přírodní deníky Karolína Tauberová 3. místo Próza do 23 let 1. 7. Dokud si vítr hraje s mými vlasy, kapky deště dopadají na tvář a slunce rozjasňuje oči, září mi úsměv na rtech a já cítím,

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Máme únor, a tak. Orgie.

Máme únor, a tak. Orgie. 50 FOTOVIDEO ÚNOR 2015 PRAXE / Máme únor, a tak Orgie. PETR JAN JURAČKA www.juracka.eu juracka@natur.cuni.cz www.facebook.com/petrjanjuracka Ne, nebudu se na ty fotky koukat. Zaplatit si zájezd do Afriky,

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny:

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: biblické příběhy pro děti PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha PŘEČTI SI: 17,1-7 KLÍČOVÝ VERŠ: 17,5 C9 Ve dnech Eliáše

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili ~~~ Nemluvil. Celou cestu autem se díval z okýnka. Dva dospělí na předních sedadlech se spolu tiše bavili. Mohl by poslouchat, kdyby chtěl, ale on nechtěl. Chvíli, na tom úseku silnice, který občas zaplavovala

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

S dráčkem do pravěku

S dráčkem do pravěku S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto !" #$ #%"!& Památníku Terezín převzato (č... /+ 01 1 '#( ) #%"!&* + (č. 596!( # #%"!&, (č.968 2 B / 2 2 3 4viz. Lagus, ?@

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Pastorale Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20 Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Hudba: Bohdan Mikolášek Liturgie: Jana Mikolášková Nebojte se! Liturgická vánoční slavnost pořad:

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov Autor: Téma sady: Název výstupu: Dagmar Pospíšilová Český jazyk pro 5. ročník - literatura VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Datum vytvoření:

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD

Více

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla prv čte pro ky ní ňáč prv čte pro ky ní ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla Upozornění pro čtenáře a uživatele

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 1. BÁSNÍCI (od puero) 2. Sonáta pro srpnový večer (od Verena) 3. Ve vaně (od milancholik) 4. (M.) Vzkaz lásky (od ivkaja) 5. Ach, vodo (od nostalgik)

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Kdo by si v obchodě vybral shnilý pomeranč nebo banán namísto zdravého? Kdo by si koupil nakřáplé vajíčko nebo prasklý hrnek? Vždycky raději sáhnu vedle a vezmu si to lepší. A je to tak správně, je to

Více

První kapitola Katja vstoupila do Anniny secesní vily. Nestávalo se často, aby ji Anna nechala stát na chodbě, nic neřekla a odběhla. Katja ji hledala. Pomalu otevírala dveře a procházela místnostmi. Když

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

noční motýl prosím tě otevři

noční motýl prosím tě otevři když spíš když spíš má ticho zvláštní něhu svět ustane v svém koloběhu když spíš co tvůj sen skrývá nemám zdání zdá se ti asi o létání když spíš pokoj má barvu zralých pšenic slunce už sahá do okenic když

Více

Ano, které otevírá dveře

Ano, které otevírá dveře ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla

Více

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Zvyšování kvality výuky technických oborů Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti žáků středních škol Pracovní list č. 20 pro téma 1.2.5

Více

Putování krále Baltazara

Putování krále Baltazara Putování krále Baltazara Stanislav Poslušný hudba, texty písní Eva Meyerová doprovodné texty Bylo, nebylo před dávnými dobami, přesněji řečeno před zlomem letopočtu, kdy na nebi vyšla zářná hvězda. A hned

Více

Vyprávění z časů vikingů

Vyprávění z časů vikingů Leif Nordenstorm Arne syn náčelníka Vyprávění z časů vikingů K A V A P E C H ARNE, SYN NÁČ ELNÍKA Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h

Více

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit. KAPITOLA 1 Probudím se s jeho jménem na rtech. Will. Ještě než otevřu oči, znovu jej spatřím, jak se hroutí k zemi. Mrtvý. Mou vinou. Tobias se ke mně sehne a stiskne mi levé rameno. Vlak kodrcá přes pražce

Více

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 1. Dole...nahoře (od LUKiO) 2. Tajemství (od Zorik von Masimo) 3. Linnéa (od otazník) 4. Dopravní modlitbička (od Lizzzie) 5. Definice lásky (od

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců.

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Dívat se na muže, kterého milujete, jak sedí na druhé straně stolu, se slzami v očích a

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více