Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem?

Transkript

1 Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem? Pavel Škoda B.Th.

2 Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem? 2 Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem? Poslední úprava: 3/2013 Obsah Předmluva... 3 Stručný výčet objektivně známých skutečností Jaký je zdroj informací obsažených v knihách EGW?... 4 Tvrzení EGW o zdroji její inspirace... 4 Studie knihy Desire of Ages (Touha Věků) od Dr. Veltmana... 4 Opsaná kniha Sketches From the Life of Paul (Črty ze života Pavla)... 5 Steps to Christ (Cesta ke Kristu)... 6 Obrana CASD proti nařčení EGW z plagiátorství Existuje rozpor mezi Písmem a spisy EGW?... 7 Citáty EGW o neomylnosti jejích spisů... 7 A) Drobné nesrovnalosti... 7 B) Závažné nesrovnalosti... 9 Jak CASD bojuje proti zjevným rozporům mezi tvrzeními EGW a Písmem? Evangelium podle Písma nebo podle E. G. Whiteové? Mylná proroctví E. G. Whiteové...17 Test pravosti proroctví Lisabonské zemětřesení v r a temný den Padání hvězd - Déšť meteorů Předpověď o pádu Turecka 11. srpna Brzy po roce 1850 mělo dojít k vylití sedmi posledních pohrom Proroctví o účastnících konference v Battle Creeku z 27. května E. G. Whiteová bude jedna ze Učení o zavřených dveřích Měsíce planet a vysocí lidé na Jupiteru Různé...25 Zatčení a soud s Israelem Dammonem 15. února Konference GK CASD v r Finanční situace a životní styl Whiteových Zdravotní reforma...29 Předběhla EGW svojí zdravotní reformou dobu? Kde EGW získala inspiraci pro svoje vidění týkající se zdravotní reformy? Tvrzení EGW týkající se zdraví Zázraky?...36 EGW a průběh jejích vizí Nadpřirozená síla - držení velké Bible? Světlo v místnosti, vůně růží, výlet mimo tělo a opakovaná přítomnost mladého muže vznešeného vzhledu E. G. Whiteová a její nemoc epilepsie spánkového laloku...40 Závěr...44 Obrazová příloha...45 Použitá literatura Použité zkratky... 53

3 Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem? 3 Předmluva Církev adventistů sedmého dne je v jistém směru společenstvím velmi zvláštním. Nechce být pokládána za sektu, jako je tomu např. v případě mormonů vedených prorokem Josephem Smithem, a proto tvrdí, ţe náleţí k hlavnímu protestanskému proudu křesťanských církví. Přesto má na rozdíl od těchto církví svého proroka, který stál u vzniku církve a jehoţ spisy formovaly a dosud formují zásadním způsobem nejen její teologii, ale mají také zásadní vliv na ţivotní styl členů i na směrování celé církve jako celku včetně pojetí jisté výlučnosti a nadřazenosti oproti jiným křesťanským církvím. Církev adventistů s. d. se pokládá za církev ostatků, které, jako jediné pravé církvi, bylo dáno prorocké světlo pro poslední dobu dějin světa. Proto pokládám za důleţité, aby se kaţdý mohl seznámit s necenzurovanými fakty o ţivotě této zvláštní ţeny a zhodnotit, nakolik je tvrzení o jejím prorockém pověření akceptovatelné. V této studii, která vychází z řady materiálů publikovaných na internetu a z knih napsaných o osobě Ellen Gould Whiteové, jsem se snaţil podat výčet, dle mého soudu, závaţných otázek, které se od r objevily. Musím však předeslat, ţe není v silách jednotlivce prozkoumat v rozumném časovém horizontu nesmírné mnoţství materiálu, které dnes existuje, a proto jsou otázky i skutečnosti uvedené v této práci pouze pomyslným vrcholkem ledovce k celému tématu. Přesto doufám, ţe tato studie pomůţe případnému zvídavému zájemci k základní orientaci a zpřístupní informace v českém jazyce. Z kritických pojednání na toto téma v českém jazyce je autorovi známa pouze práce Aleše France uveřejněná na Pro další prohloubení necenzurovaných znalostí o ţivotě a díle E. G. Whiteové, doporučuji anglicky psané portály a Stručný výčet objektivně známých skutečností Narodila se jako dvojče (se svou sestrou byla nejmladší z osmi dětí) Do školy chodila pouze před svým zraněním (pravděpodobně pouze 3 třídy základní školy). V devíti letech utrpěla závaţné zranění hlavy (úder kamenem do oblasti kořene nosu). Následně byla cca tři týdny v kómatu. Po zranění u ní došlo k výrazné změně osobnosti, stala se horlivou čtenářkou Bible a začala být silně náboţensky zaloţená. Po zranění jiţ školu nikdy pravidelně nenavštěvovala. Od sedmnácti let začala často upadala do stavů vytrţení či transu, během kterých prý vţdy obdrţela vidění od Boha. Tvrdila (v psaném i mluveném projevu), ţe její spisy a výroky jsou inspirovány Bohem. EGW napsala za svůj ţivot cca ručně psaných stránek textu (cca mil. slov). EGW vlastnila rozsáhlou knihovnu - cca publikací. EGW zemřela 16. června 1915 ve věku 87 let O důleţitosti jejích spisů pro CASD svědčí skutečnost, ţe originály jsou uloţeny v ohnivzdorných trezorech a kopie jejích spisů zaznamenané na mikrofilmech jsou umístěny na různých místech světa, aby je CASD ochránila před moţným zničením.

4 Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem? 4 1. Jaký je zdroj informací obsaţených v knihách EGW? Tvrzení EGW o zdroji její inspirace Někteří jsou připravení se mě ptát: Kdo sdělil sestře Whiteové tyto věci? Dokonce se ptají přímo mne: Řekl ti někdo tyto věci? A já jim mohu říci: Ano, ano, anděl Boží ke mě mluvil... ale... pro příště, nehodlám vysvětlováním sniţovat Boţí svědectví, které mi Bůh dal, abych uspokojila takové úzkoprsé myšlení. Budu proto s takovými otázkami nakládat jako s urážkou Ducha Božího... (Testimonies, vol. 3, p ) Bůh uznal za vhodné dát mi znát potřeby a chyby Jeho lidu... věrně jsem předloţila těm, kdo ho uráţejí, jejich chyby a způsob, jak je napravit, podle přikázání (doslova: diktátu) Božího Ducha... Tak Duch Boţí oznámil varování a soudy. (Testimonies, vol. 4, p ) Jsem závislá na Duchu Páně jak při psaní toho, co jsem viděla, tak při vidění samotném. (Spiritual Gifts, vol. 2, p ) Ačkoli jsem závislá na Duchu Páně při psaní toho, co jsem viděla i při přijímání vizí, slova, kterými tato vidění popisuji, jsou moje vlastní, pouze v případě, ţe mi je řekl anděl, je cituji a vţdy jsou v textu označeny uvozovkami. (Review and Herald, citováno ze Selected Messages, vol. 1, p ) Její manţel James White o ní napsal: [Ellen Whiteová] nezískala pochopení svých vizí z předchozího učení či studia. (James White, A Word to the "Little Flock", p ) Studie knihy Desire of Ages (Touha Věků) od Dr. Veltmana V r Walter Rea (dnes jiţ bývalý kazatel CASD) prezentoval církvi důkazy, které zjistil: prokázal, ţe EGW kopírovala do značné míry ve svých knihách od jiných autorů, viz jeho kniha White Lies [Bílé lţi]. Pro CASD to bylo natolik závaţné obvinění, ţe Generální konference (GK) se rozhodla sponzorovat vlastní osmileté zkoumání, ke kterému si vybrala její vysoce uznávanou knihu Touha věků o níţ se předpokládalo, ţe je nejautentičtější. Výzkumem byly pověřen Dr. Fred Veltman, tehdy vedoucí oddělení religionistiky na Pacific Union College (pozn. jedná se o prestiţní teologickou školu CASD v USA). Svůj výzkum ukončil v r a závěry publikoval mj. i v časopise Ministry (oficiální periodikum CASD pro kazatele). Plné znění jeho zprávy je dostupné na Pacific Union College. Dr. Veltman ve svém závěru otevřeně přiznává, ţe EGW při tvorbě knihy Touha Věků nejen ţe nepřiměřeně kopírovala z děl jiných spisovatelů, ale ţe také ona i její sekretářky pravdu o této skutečnosti skrývali.... převzala literární výrazy [tj. kopírovala pozn.překl] z prací jiných autorů aniž by citovala zdroj [tj. plagiátorství pozn. překl]. Za druhé musíme připustit, ţe Ellen Whiteová pouţívala spisy jiných vědomě a záměrně... Implicitně i explicitně, sama Ellen Whiteová i ti, kteří hovoří v její prospěch, nepřipouštěli a dokonce popírali tuto její závislost na literárních zdrojích."(projekt Touha Věků: závěr - Ministry, listopad 1990, p. 11) 1 Myslím, ţe je čestné říci, vzhledem k textu Touhy věků, ţe Ellen White zde byla jak originální tak odvozovala [tj. kopírovala - pozn. překl.] (Ibid, p. 14) 2 V praktickém slova smyslu tento závěr prohlašuje, ţe čtenář v tomto spisu Ellen Whiteové o ţivotě Krista [Touze věků] nachází obsah či myšlenkové souvislosti, které nepochází od ní samotné. 1 she was the one who took literary expressions from the works of other authors without giving them credit as her resources. Second, it should be recognized that Ellen White used writings of others consciously and intentionally. Implicitly or explicitly, Ellen White and others speaking on her behalf did not admit to and even denied literary dependency on her part (Ministry, November 1990, p. 11). 2 I think it is fair to say that in respect to the text of The Desire of Ages, Ellen White was both derivative and original. (Ministry, November 1990, p. 14).

5 Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem? 5 Kdyţ byl Dr. Veltman dotázán, jak jsou uvedená zjištění v souladu s jejími opakovanými tvrzeními, ţe psala pouze to, co jí ukázal Bůh, odpovídá: Musím hned na začátku připustit, ţe dle mého soudu se jedná o nejzávažnější problém, se kterým se střetáváme v souvislosti s problémem kopírování v dílech Ellen Whiteové. Zasahuje přímo do srdce její čestnosti, její integrity, a proto také i její věrohodnosti." (Ibid. p. 14) 3 Dále dle zjištění Dr. Veltmana k chronologii Kristova ţivota, jak je představena v knize, plyne, ţe rozhodně nebyla inspirována, ale převzata z díla Samuela Andrewse. Potvrdila to mj. i sekretářka EGW Mariana Davisová a je to také patrné z porovnání textů EGW týkajících se Kristova ţivota, které byly napsány před sepsáním této knihy. Všechny výše uvedené citáty jsou o to závaţnější, ţe nepocházejí z pera kritiků stojících mimo církev, ale přímo od pověřeného člena církve samotné. Dr. Veltman samozřejmě ve svém závěru v článku v Ministry nezpochybňuje v důsledku prorocké pověření EGW (článek, který by tak činil, by v uvedeném periodiku velmi pravděpodobně vytištěn nebyl). Z jeho závěrů nicméně plyne, ţe ve zkoumaném textu bylo cca 30% obsahu převzato v různé míře od jiných autorů. Výrazněji EGW dle Dr. Veltmana kopírovala od cca 10 různých autorů a méně pak od řady dalších. Je důleţité upozornit, ţe se jedná o přibliţný závěr plynoucí ze zkoumání pouze prvních patnácti kapitol Touhy věků, kterým se studie věnuje. Je moţné, ţe skutečná literární závislost je reálně mnohem vyšší. Nicméně jiţ uvedené procento závislosti je značně vysoké a to spolu s tím, ţe aţ do počátku 80. let 20. století se o této věci v církvi taktně mlčelo, je přinejmenším zaráţející. Jako student teologického semináře CASD z let mohu potvrdit, ţe nám na vyučovacích hodinách o této studii nebyly sděleny ţádné informace a v předmětu Evangelia jsme tuto knihu povinně četli na vyučovacích hodinách a byla jí přiznávána od našeho vyučujícího značná míra inspirovanosti. Je také skutečností, ţe většina laiků a pravděpodobně i kazatelů nemá (či do nedávné doby neměla) ani nejmenší povědomí o tom, ţe tato studie existuje. Je však také zřejmé, ţe vedení církve CASD o tomto problému vědělo jiţ nejméně o jedno století dříve, jak dokládá následující příklad týkající se knihy Črty ze ţivota Pavla. V r napsal Walter Rea, autor knihy White Lies: "Uplynulo 25 let od chvíle, kdy byla svoláno setkání k projednání materiálů o EGW, které byly Církví adventistrů sedmého dne zatajovány celých sto let... Mnozí věděli celé toto století, ţe obsah knih a spisů EGW byl převzat z prací jiných autorů. Setkání v lednu 1980 (v Glendale) prokázalo, ţe je to pravda... Zkoumání prokáţe, ţe ani studie Freda Veltmana neukázala obrovské mnoţství cizích materiálů, které (EGW) pouţila, jak je vidět z páté kapitoly Touhy věků, která do této studie zahrnuta nebyla. Samotná tato kapitola ukazuje, ţe zkopírováno bylo pravděpodobně cca 80-90% obsahu." (Zdroj: Opsaná kniha Sketches From the Life of Paul (Črty ze ţivota Pavla) Kniha byla původně publikována pod názvem Spirit of Prophecy (Duch proroctví), sv. 3 a později znovu vydána pod názvem Sketches From the Life of Paul (Črty ze ţivota Pavla). Pak však byla náhle staţena z tisku na téměř 100 let. Znovu byla vydána aţ v r Na přebalu tohoto vydání je napsáno: Velmi oblíbená kniha E. G. Whiteové Sketches From the Life of Paul... vydána v r ale byla staţena z tisku. Důvod je snadno pochopitelný vhledem k historickému kontextu. Co je myšleno tímto údajně zřejmým "historickým kontextem"? Odpověď dává sám prezident GK v době druhého vydání knihy v r Arthur G. Daniels. Říká, ţe kdyţ v r EGW tuto knihu napsala, kopírovala přitom do značné míry z jiné knihy nazvané Ţivot a epištoly svatého Pavla (Life and Epistles of Saint Paul) od autorů Conybeara a Howsona, kterou napsali o 30 let dříve. Tito autoři následně pohrozili, ţe Whiteovou obviní z plagiarismu a veřejně ji odhalí jako lhářku, pokud se bude tato její kniha nadále vydávat. Následně CASD ihned tuto knihu stáhla z tisku. 3 I must admit at the start that in my judgement this is the most serious problem to be faced in connection with Ellen White s literary dependency. It strikes at the heart of her honesty, her integrity and therefore her trustworthiness. (Ministry, November 1990, p. 14)

6 Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem? 6 Steps to Christ (Cesta ke Kristu) Cesta ke Kristu je nádherná kniha o křesťanské zkušenosti a je to zároveň nejprodávanější kniha od EGW. Adventisté na tuto knihu často poukazují jako na důkaz prorocké sluţby EGW. Ţel existuje velmi málo důkazů o tom, ţe EGW tuto knihu skutečně napsala. Nedochovaly se ţádné ručně psané originály. Podle White Estate byla kniha poskládána dohromady asistenty EGW. Nejpravděpodobnější však je, zdá se, ţe autorkou této knihy je Fannie Boltonová, která od r pracovala jako zaměstnankyně EGW (kniha Cesta ke Kristu byla vydána v r. 1892). E. Ballenger, který se znal s F. Boltonovou, učinil v r následující notářsky ověřené prohlášení: Během let mi v Battle Creeku slečna Boltonová osobně sdělila, ţe ona sama napsala knihu Cesta ke Kristu a ţe pí. Whiteová si rukopis vzala a publikovala ho pod svým jménem. I kdyţ toto prohlášení samozřejmě nemůţe dnes jiţ být potvrzeno ani vyvráceno, je jisté, ţe celý případ poměrně zapadá do představy, jakou o EGW získáváme z dalších dokumentů a dokladů. Diskutabilní je zejména první kapitola knihy, která byla přidána aţ v r. 1896, kdy CASD získala zpět práva na publikování této knihy. Původní vydání z r tuto kapitolu nazvanou Boţí láska k člověku nemá. Další materiál pouţitý v knize lze vystopovat v dříve publikovaných knihách EGW. Originální znění dopisu a další informace zde: Obrana CASD proti nařčení EGW z plagiátorství Církev adventistů sedmého dne se brání tvrzením, ţe v 19. století spisovatelé běţně kopírovali jeden od druhého bez uvedení zdroje. Avšak: 1. Proč by potom Conybear a Howson vyhroţovali soudem proti EGW za to, ţe kopírovala z jejich knihy? 2. V knihách známých autorů z doby, kdy psala EGW, nacházíme poctivé uvádění zdrojů, z nichţ čerpali. př. William Hanna - The Life of Christ (čtyřstránkový seznam zdrojů); Alfred Edersheim - The Life and Time of Jesus the Messiah (pět a půl stránkový seznam zdrojů); Cunnigham Geikie - The Life and Words of Christ (třístránkový seznam zdrojů). 3. EGW sama poţadovala od jiných, aby, pokud kopírovali z jejích knih, vţdy uváděli zdroj. př. v r se jí ptal Dr. Paulson, zda od ní můţe kopírovat a obdrţel tento dopis od jejího syna W. C. Whitea: Matka mne instruovala, abych Vám sdělil, ţe smíte volně vybrat z jejích spisů krátké články pro "Life Boat". Nebo můţete vytvořit extrakt z těchto spisů, pro vaše články. V každém případě však vždy uveďte zdroj.

7 Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem? 7 2. Existuje rozpor mezi Písmem a spisy EGW? Citáty EGW o neomylnosti jejích spisů Moje práce za minulých třicet let nese buď pečeť Boha, nebo pečeť nepřítele. V této záležitosti není žádná střední cesta. Svědectví (angl. Testimonies) jsou buď z Božího ducha, nebo z ďábla. (Testimonies, vol. 4, p ) Tyto knihy předávají nařízení, které mi předal Pán v průběhu minulých šedesáti let, obsahují světlo z nebes a snesou zkoušku prověřování. (Selected Messages, vol. 1, p ) Pokud svědectví nemluví podle Božího Slova, odmítněte je. (Testimonies, vol. 5, p ) Pozn. Svědectví (angl. Testimonies), je jednak názvem jejího devítisvazkového díla a jednak, v širším významu, termínem, kterým sama EGW i CASD obecně označují celé její psané dílo. A) Drobné nesrovnalosti Byl Adam s Evou, kdyţ podlehla pokušení, u stromu poznání dobrého a zlého v ráji? EGW: Andělé je [Adama a Evu] varovali před Satanem a kladli důraz na to, aby se neoddělovali jeden od druhého při svém zaměstnání... Ona [Eva] udělala první chybu tím, že se vzdálila od svého muže a druhou, ţe se procházela v blízkosti zakázaného stromu. (Spiritual Gifts, vol.1, p ) Andělé varovali Evu, aby se nevzdalovala od svého manţela... zaujata svou prací, nepostřehla, že se od něho vzdálila. Když zjistila, že je sama, pocítila předtuchu nebezpečí... (Patriarchové a proroci, p ) Bible: Ţena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme... Ţena viděla, ţe je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on téţ jedl. (Gn 3,2.6) Koho svedl Satan? EGW: Satan, který je otcem lţi, svedl Adama (Evangelism, p ) Bible: A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení. (1Ti 2,14) Kdo zavřel dveře Noemovy archy? EGW: Vše bylo nyní připraveno k uzavření archy, která nemohla být uzavřena Noemem zevnitř. Posmívající se zástup vidí anděla sestupujícího z nebes, oděného září jako blesk. Uzavírá masivní vnější dveře a pak se ubírá zpět do nebes. (Spiritual Gifts, vol. 3, p ) EGW o 6 let později celou událost přepsala: Noe a jeho rodina byli v arše Bůh za nimi zavřel. Bylo vidět záblesk oslnivého světla a oblak slávy mnohem jasnější neţ blesk sestoupil z nebes a vznášel se před vchodem do archy. Masivní dveře, které nebylo moţné uzavřít zevnitř, byl pomalu uzavřeny neviditelnýma rukama... Bůh je zavřel a jedině Bůh je mohl otevřít. (Patriarchové a Proroci, p ) Bible: Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.(gen 7,16)

8 Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem? 8 Kdo nosil potravu Elijášovi k potoku Kerítu? EGW: Bůh nasměroval jeho kroky z moci Jezábel na místo bezpečí v horách u potoka Kerítu. Tam poctil Elijáše tím, ţe mu kaţdé ráno a večer posílal jídlo skrze nebeského anděla. (Testimonies, vol. 3, p ) O tři roky později to v dalším svazku Testimonies opravila: On, který krmil Elijáše u potoka, ustanovil havrana jako svého posla, aby jeho věrný netrpěl nedostatkem potravy. (Testimonies, vol. 4, p ) Bible: Z potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou." (1Kr 17,4) Kdo vyvolil Jidáše, aby byl jedním z dvanácti učedníků? EGW: 1876: Jidáš byl vyvolen Pánem (Testimonies, vol. 4, p. 41) 1898: učedníci vybrali Jidáše a doporučili ho Ježiši (Touha věků, str. 294) Jidáš se sám zkontaktoval s Ježíšem. (Ibid., str. 717) 1903: Kristus dovolil Jidášovi připojit se k němu (Review, květen 1903) Bible: Jeţíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel." Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiţ měl zradit, jeden z Dvanácti. (Joh 6,70.71) EGW v průběhu let vyjadřovala různé názory na to, jak se Jidáš stal jedním z dvanácti učedníků. Zhodnocení Výše uvedené příklady drobných nesrovnalostí mezi spisy EGW a Písmem (kterých existuje celá řada), by teoreticky bylo moţné přičíst lidské stránce inspirovaného proroka. Naše chápání inspirace vychází z toho, ţe Bůh komunikuje své poselství člověku, ale jeho sdělení dalším lidem pak jiţ závisí na osobnosti, paměti a vyjadřovacích schopnostech daného lidského jedince. Bůh zde, zdá se, nechává člověku plnou svobodu. Proto i Písmo obsahuje drobné nesrovnalosti: Příklady z Nového zákona: Mt a Mk píší, ţe u hrobu Jeţíše byl jeden anděl, zatímco podle Lk a J byli andělé dva. v Gerase podle Mk a Lk uzdravil Jeţíš jednoho posedlého, ale podle Mt uzdravil dva. U J 6,19 se píše, ţe to ke břehu bylo pětadvacet nebo třicet stadií (inspirovaný pisatel si není jistý). Kdyţ Krisus posílá svých dvanáct učedníků, dle Mk uvádí, aby si s sebou nebrali nic, pouze hůl, ale Mt píše, ţe by si neměli brát ani hůl. Pořadí pokušení Jeţíše na poušti u Lk a Mt se liší. V Písmu však nenalezneme ţádné rozpory, které by zásadním způsobem ovlivňovali teologickou výpověď Písma jako celku. Příklady rozporů mezi spisy EGW a Písmem uvedené v první části této kapitoly proto neshledávám jako závaţné a neměly by nás vést k zásadním pochybám o prorockém úřadu pisatelky. Problém však nastává, jak uvidíme v dalších kapitolách, při prověřování dalších, nyní však jiţ mnohem závaţnějších, nesrovnalostí.

9 Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem? 9 B) Závaţné nesrovnalosti Vznikly spojením před-potopních či po-potopních lidí a zvířat různé druhy "podlidí" a lidské rasy? EGW: Ale byl-li zde jeden hřích nade všemi ostatními, který volal po zničení lidské rasy potopou, byl to základní přestupek amalgamace člověka a zvířat, který poničil obraz Boha a způsobil zmatek ve všem. (Spiritual Gifts, vol.3, p ) Kaţdý druh zvířat, který Bůh stvořil, byl zachován v arše. Smíšené druhy, které Bůh nestvořil, které byly důsledkem amalgamace, byly zničeny potopou. Od potopy zde byla amalgamace člověka a zvířat, jak můžeme vidět v téměř nekonečných variantách druhů zvířat a v jistých rasách lidí. (Spiritual Gifts, vol. 3, p ) Bible: Řekl téţ Bùh: Vydej země duši ţivou, jednu každou podlé pokolení jeho, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak. I učinil Bùh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, téţ hovada vedlé po zeměplazy podlé pokolení jeho. A viděl Bùh, ţe bylo dobré. (Gn 1,24-25 BKR) Amalgamací EGW s velkou pravděpodobností myslela sexuální vztah mezi lidmi a zvířaty jehoţ důsledkem bylo jakési hybridní potomstvo lidí-zvířat. V druhé polovině 19. století to byl, zdá se, obvyklý názor. Lidé věřili, ţe některé tzv. "podlidské" rasy jako Hotentoti, afričtí křováci a jisté druhy indiánů nazývaní jako "Digger Indians" (Uteové, Paiutové, západní Šošoni) jsou potomky před-potopního a po-potopního kříţení lidí se zvířaty. Tento názor ţel podporoval rasismus, tj. přesvědčení o existenci méněcenných lidských ras. CASD velmi dlouho zastávala neomylnost tohoto tvrzení "ducha prorockého" o amalgamaci zvířat a lidí, ale nakonec vývoj na poli biologie donutil i CASD oficiálně opustit tento výklad. Na návrh adventistického biologa Dr. F. Marsche se v r od takového výkladu upustilo a F. D. Nichols ve své knize Ellen G. White and Her Critics publikoval následující vysvětlení: Anglický výrok amalgamation of man and beast (amalgamace lidí a zvířat) údajně obsahuje nevyřčené of před slovem beast, coţ je prý v angličtině gramaticky moţné. Pak by výrok zněl amalgamation of man and of beast a měl by smysl amalgamace mezi lidmi navzájem a amalgamace mezi zvířaty navzájem. Amalgamací lidí by pak mělo být myšleno míšení mezi potomky Šéta a Kaina a co se týká zvířat, tak prý byly myšleny variace v rámci druhu (podobným způsobem jako se například liší mezi sebou pěnkavy na Galapágách). Oprávněnost této argumentace nechť kaţdý posoudí sám. Kdyţ odhlédneme od jistého znásilnění napsaného textu, osobně mi není jasné zejména to, jak by mohly moţné přirozené variace v rámci zvířecích druhů (které umoţňují Stvořitelem dané geny) poničit obraz Boha. Pozn. 1: Zajímavé je, ţe v r vyšel překlad fiktivního popisu rané historie Země nazvaný Book of Jasher (sepsána v hebrejštině pravděpodobně v r n. l.), kde se s podobným názorem můţeme také setkat:...synové lidí si v těch dnech brali dobytek, polní zvěř a divoké ptactvo a učili se kříţit druhy zvířat navzájem (Jasher 4,18). V literatuře 19. století se také můţeme například dočíst, ţe Sfinga vznikla amalgamací člověka a lva nebo ţe vlkodlak je amalgamací člověka a vlka. Pozn. 2: V r vyšla v nakladatelství CASD Advent-Orion kniha Proroci jsou lidé od G. Bradforda, který se k uvedenému problému vyjadřuje a na str. 65 tvrdí Současná věda potvrdila, ţe je moţné míchat lidské a zvířecí geny. V tomto ohledu jsou její [EGW] názory v souladu s moderní vědou. Problém se však týká ras, které vznikly kříţením člověka se zvířaty. V její době se věřilo, ţe některé rasy, jako například afričtí křováci, vznikly tímto kříţením. Osobně nechápu souvislost mezi pokrokem dosaţeným v současném genovém inţenýrství, které umoţňuje například laboratorně vkládat cizí gen do DNA, s tím, kdy EGW tvrdí, ţe před potopou vznikaly zcela nové druhy přirozeným kříţením mezi lidmi a zvířaty. Přirozené kříţení obecně moţné není ani mezi různými druhy zvířat navzájem a v řídkých případech, kdy moţné je, vzniká vţdy pouze neplodné potomstvo (př. kříţením koně a osla vzniká neplodná mula). Pozn. 3: Celá obrana EGW výroků o amalgamaci od F. D. Nicholse je k dispozici zde: Kritika této obrany zde: Bible je jiţ ve zprávě o stvoření velmi jednoznačná v tom, ţe reprodukce můţe probíhat pouze v rámci biologického druhu. Jak je moţné, ţe "inspirovaný" Boţí prorok tvrdil něco, co je v tak zásadním

10 Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem? 10 rozporu jak s Biblí, tak s naším poznáním světa? Odpověď je zřejmá: inspirace EGW v tomto případě nade vší pochybnost nepochází do Boha, ale z nevědeckých názorů jejích současníků. Nabízí se tak zákonitě další otázky: Pokud se takový "Boţí prorok" mýlí v jedné věci, nemůţe se mýlit i v ostatních? Případně, pokud takový "Boţí prorok" dává pečeť inspirovanosti na informaci, které se později ukáţe být mylná, je moţné věřit, ţe jeho ostatní výpovědi jsou nade vší pochybnost správné? Dozvěděl se Pavel evangelium od církve, nebo je dostal jako přímé zjevení od Jeţíše Krista? EGW: Pavel musel obdržet instrukce... Kristus ho poslal k učedníkům, které tak horlivě pronásledoval, aby se od nich učil... Pavel byl v situaci, kdy se učil od těch, které Bůh pověřil učit pravdu... právě ti, které Pavel usiloval zničit, se stali jeho učiteli toho náboţenství, které dříve nenáviděl a pronásledoval. (Testimonies, vol. 3, p ) Bible: Ujišťuji vás, bratří, ţe evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka. Vţdyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrţ zjevil mi je sám Jeţíš Kristus. (Gal 1,11.12) CASD zde argumentuje, ţe Kristus posílá po oslepení Pavla do Damašku se slovy Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat. (Sk 9,6) To prý znamená, ţe se má učit od křesťanů v Damašku o evangeliu. Dle skutků se však Kristova pobídka, zdá se, týká spíše toho, ţe se má nechat pokřtít: Ananiáš odešel, vstoupil do toho domu, vloţil na něho ruce a řekl: Bratře Saule, Pán který se ti ukázal na cestě, kterou jsi sem šel, mě poslal, abys opět viděl a byl naplněn Duchem Svatým. A hned jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl, vstal a byl pokřtěn. (Sk 9,17.18) Zajímavé jsou další dvě zmínky v této kapitole skutků:...několik dní pobyl s učedníky v Damašku (Sk 9,19) Tento text ukazuje, ţe Pavel kontakt s učedníky v Damašku měl, ale není zde uvedeno nic o tom, ţe by byl od nich nějak vyučován. I kdyţ samozřejmě to zcela vyloučit nelze. Na druhou stranu však víme, ţe Pavel byl vzdělaný farizeus a pravděpodobně jako pronásledovatel křesťanů měl dostatečné znalosti o základech křesťanské víry. Barnabáš se ho ujal, přivedl ho k apoštolům a vypravoval jim, jak na cestě uviděl Pána a ţe k němu mluvil a jak v Damašku otevřeně mluvil v Jeţíšově jménu. A byl s nimi, a (volně chodil) po Jeruzalémě a otevřeně mluvil v Pánově jménu (Sk 9,27.28) Tato informace je zajímavější a ukazuje, ţe Pavel skutečně byl v Jeruzalémě a nějaký čas zde zřejmě proţil ve společnosti apoštolů. Otázka je však kdy a na to nám odpovídá sám Pavel v listu Galatským: Ale ten, který mě vyvolil uţ v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. Tehdy jsem nešel o radu k žádnému člověku, ani jsem se nevypravil do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly dříve než já, nýbrţ odešel jsem do Arábie a potom jsem se zase vrátil do Damašku. Teprve o tři léta později jsem se vydal do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem, a zůstal jsem u něho dva týdny. Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, bratra Páně. Před tváří Boţí vás ujišťuji, ţe to, co vám píšu, není leţ. (Gal 1,15-20) Můţou mít otroci jistotu spasení? EGW: Viděla jsem, ţe... Bůh nemůže vzít do nebe otroka, který byl drţen v nevšímavosti a poníţení, nevědouce nic o Bohu...Ale On dělá to nejlepší co pro něj můţe udělat. On mu dovolí být, jakoby nebyl, zatímco jeho pán bude muset projít sedmi posledními ranami, povstat při druhém vzkříšení a protrpět druhou, mnohem hroznější smrt. Pak bude Boţí spravedlnosti učiněno zadost.(early Writings, p )

11 Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem? 11 Bible: Není uţ rozdíl mezi ţidem a pohanem, otrokem a svobodným, muţem a ţenou. Vy všichni jste jedno v Kristu Jeţíši. (Gal 3,28-29) Na první pohled můţe citát EGW znít humánně, protoţe tvrdí, ţe otrok, který nezná Boha, nebude muset protrpět to, co jeho pán, který Boha také nezná. Problém však spočívá v tvrzení Písma, ţe Bůh nikomu nestraní. Před Bohem jsou si všichni lidé rovni. Všichni mají moţnost být spaseni v Kristu a všichni budou také stejně spravedlivě souzeni. A najednou zde "Boţí prorok" tvrdí, ţe na otroka se vztahují jiná Boţí měřítka, neţ na jeho pána. Bible také nikde neučí, ţe Bůh bude s některými lidmi jednat "jako by nebyli". Vyţaduje Bůh, abychom při modlitbě vţdy klečeli? EGW: Kde vzali naši bratři myšlenku, že by měli stát, když se modlí k Bohu? Jeden bratr, který byl pět let vyučován v Battle Creeku, byl poţádán, aby vedl modlitbu před tím, neţ sestra Whiteová bude mluvit k lidem. Ale jak jsem ho viděla stát, zatímco se jeho rty otevřely k modlitbě Bohu, moje duše se ve mě pohnula a udělila jsem mu otevřeně pokárání. Zavolala jsem ho jménem a řekla mu "Padni dolů na svá kolena! To je patřičná pozice vždy...jak při veřejné tak při soukromé Bohosluţbě je naším úkolem sklonit se před Bohem, kdyţ mu přednášíme naše prosby. (Manuscript 84b - 1.srpna 1897) Bible: Pak se Šalomoun v přítomnosti celého shromáždění Izraele postavil před Hospodinův oltář, rozprostřel dlaně k nebi a řekl: "Hospodine, Boţe Izraele, není Boha tobě podobného nahoře na nebi ani dole na zemi. Ty zachováváš smlouvu a milosrdenství svým sluţebníkům, kteří chodí před tebou celým srdcem. (1Kr 8,22-23) A kdyţ se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud máte něco proti někomu, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám. (Mar 11,25 NKB) V Selected Messages vol. 3, p. 266 je poznámka o tom, ţe D. E. Robinson, jeden ze sekretářů EGW v letech potvrdil: "Byl jsem opakovaně přítomen na shromáţděních a na schůzích GK, na kterých se s. Whiteová modlila před shromáţděním, které stálo, a ona sama stála také". Vidíme zde, ţe EGW nejprve tvrdila něco, co je ve zřejmém rozporu s Písmem, které nikde neshledává modlitbu vestoje jako něco nepatřičného, a později svůj názor změnila. Tím de facto popřela inspirovanost svého původního tvrzení, které pronesla z údajné autority Boţího proroka jako adresné veřejné pokárání. Co je Boţí pečetí? EGW:... sobota čtvrtého přikázání je pečeť živého Boha (Great Controversy [Vítězství lásky Boţí], str r.1888) Znamení či pečeť Boha je zjevena v zachovávání sedmého dne soboty... Znamení šelmy je jejím opakem - zachovávání prvního dne týdne. (Testimonies, sv.8, str r.1904) Bible: V něm byla i vám, kdyţ jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého. (Ef 1,13) A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. (Ef 4,30) Tvrzení EGW, které přijala a učí CASD, totiţ ţe spasení člověka je vázáno na dodrţování soboty, protoţe se jedná o Boţí pečeť, nemá ţádnou oporu v Písmu. Toto učení EGW navíc stojí v přímém protikladu k evangeliu, které říká, ţe pečetí pro den vykoupení je Duch svatý působící v ţivotě člověka, který uvěřil v Krista. Dar věčného ţivota je zaloţen pouze a jedině na milosti, kterou skrze Ducha svatého nabízí člověku Kristus a ne na dodrţování konkrétního dne bohosluţby.