Hovoří hístorikové umění Jaromír Zemina, Vanda Skálová, Tomáš Pospiszyl a publicista Viktor Šlajchrt.

Save this PDF as:
 WORD  PNG  TXT  JPG

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Hovoří hístorikové umění Jaromír Zemina, Vanda Skálová, Tomáš Pospiszyl a publicista Viktor Šlajchrt."

Transkript

1 hulajiri_t_0034 Lesy čárek, řady křížů Český rozhlas 3 Vltava, , , stopáž 118 Malíř Alén Diviš ( ) mýtus, legenda a skutečnost. U příležitosti umělcovy retrospektivní výstavy v pražské Galerii Rudolfinum připravil Jiří Hůla. Hovoří hístorikové umění Jaromír Zemina, Vanda Skálová, Tomáš Pospiszyl a publicista Viktor Šlajchrt. Texty Aléna Diviše, Jaromíra Zeminy, Jiřího Muchy, Jaromíra Pečírky, Hedviky Zaorálkové, Bohuslava Martinů. Hudba Bohuslav Martinů. Obsazení: žena (titulky, sny a jiné texty) Martina Longinová Muž (Diviš Martinů) Jan Hartl Muž (svědectví) Josef Somr V polovině dvacátých let odchází malíř Alén Diviš ( ) z Prahy do Paříže. Je považovaný za nadějného přívržence pozdního kubismu, ale pod vlivem surrealismu se jeho styl rychle proměňuje, směřuje k abstrakci, k bizarnosti, ke grotesce. Slavný sběratel umění Daniel Henry Kahnweiler uvažuje o zařazení mladého českého malíře mezi své autory září 1939 je Alén Diviš na Monparnassu zatčen a jako "tajný sovětský agent" převezen do vězení La Santé. V cele samovazby vytvoří nástěnnou malbu inspirovanou kresbami a texty vězňů. Po osvobozujícím rozsudku následuje pouť po francouzských koncentrácích. V květnu 1941 dorazí do Ameriky, vzpomínku na ztracenou fresku zhmotní na plátnech malovaných koncem druhé světové války v New Yorku. Divišovy prohnětené a proryté malby předběhly informel, předznamenaly art brut, tedy umění v surovém či syrovém stavu. Do Prahy se vrací v roce O rok později vystavuje v Galerii J. R. Vilímek (dnešní Galerie Václava Špály) oleje a kresby z let Bebert, vrah z Montmartru; Vzpomínka na zeď v cele; Zabil jsem; Poselství z hrobu; Odpusť, matko; Oko hlídače; Propast úzkosti; Pekl). Další rok představí ve Výstavní síni Ars Melantrich nové práce - kvaše a oleje k Erbenovým Svatebním košilím. Kresby a obrazy inspirované Svatebními košilemi dobová kritika odmítá - "nejsou v souladu se současným názorem na Erbenovo dílo". Po Erbenovi ilustruje povídky Edgara Allana Poea, texty Oscara Wildea a bibli - Starý zákon. Zemře v podstatě zapomenutý. Především díky Jaromíru Zeminovi, který uspořádal několik malířových výstav, zájem o Divišovo dílo narůstá. Divišův těžký životní osud, prolnutí života a díla, a jedinečná tématika podnítily řadu legend a mýtů. Kurátoři retrospektivní výstavy v Galerii Rudolfinum - Vanda Skálová a Tomáš Pospiszyl objevili nejen řadu dosud neznámých kreseb o obrazů, ale i mnoho nových informací osvětlujících malířův život a práci. 1

2 Hudební úvod Repo1 (Jaromír Zemina, Vanda Skálová, Tomáš Pospiszyl) Doktor Jaromír Zemina uměl podat svědectví. Jaromír Zemina Diviš Alén, heslo z Nové encyklopedie českého výtvarného umění Muž (Diviš - Martinů) Narozen 26. dubna 1900 v Blatě u Poděbrad, zemřel 15. listopadu 1956 v Praze. Malíř. V letech navštěvoval UMPRUM v Praze, od 20. let žil v Paříži, studoval na École des Beaux-Arts, též u Františka Kupky a jiných významných představitelů Pařížské školy. Stýkal se i s Janem Zrzavým, názorově mu v lecčems blízkým. Od dráhy moderního umělce, na níž byl zprvu ovlivněn kubismem a abstraktním uměním, se Diviš odchýlil ve 30. letech, kdy především v Bretani a v severní Africe hluboce kontemploval přírodu a ještě soustředěněji než dříve přemýšlel o základních otázkách života a umění. Kromě drsných a pustých krajin maloval tehdy lidi z okraje společnosti, nejméně dotčené jejími konvencemi. V tom čase se také poprvé výrazněji projevil malířův soucit s bytostmi trpícími s lidmi stejně jako se zvířaty. První roky 2. světové války strávil Diviš v různých věznicích a internačních táborech Francie, Afriky a Martiniku. V samovazbě pařížské věznice La Santé, kde v letech pobýval několik měsíců, přetvořil realitu zdí své cely spáry v omítce, skvrny plísně i nápisy a kresby odsouzenců v jedinečný obraz vězeňského světa. Tímto výtvorem vpravdě existenciální motivace předznačil to, čím o něco později zasáhli do dějin výtvarného umění Jean Dubuffet, Jean Fautrier a Wols. Ke svému neznámému arcidílu se vracel řadou replik ještě v New Yorku, kam se mu podařilo odjet v roce 1941 (žil tam do roku 1947). Tvůrčí výsledky svého amerického období, v nichž se významně uplatnily také náměty biblické, vystavil Diviš po svém návratu do vlasti v Praze 1948, se značným ohlasem, zvláště mezi mladými výtvarníky. V roce 1949 následovala, rovněž v Praze, výstava ilustrací k Erbenovým Svatebním košilím: Diviš je začal koncipovat už za války za těžké nemoci, jež prohloubila jeho trvalou reflexi smrti. V 50. letech opět ustoupil do pozadí, navštěvován jen několika přáteli nejvěrnějšími, kteří ho v nových politických poměrech nezradili. Byli to například malíř František Tichý, sochař Bedřich Stefan, básníci Vladimír Holan, Jaroslav Seifert a především sochařka Hedvika Zaorálková, jež po Divišově smrti pietně ochraňovala podstatnou část jeho pozůstalosti. V posledních letech svého života Diviš pouze kreslil, ke konci už jen výjevy biblické, které patří k tomu nejpůvodnějšímu, lidsky i umělecky neopravdovějšímu, co dali čeští výtvarníci ve 20. století světu. Jedním z prvých, kdo v tomto neúspěšném amatérovi viděli velkou osobnost, byl hudební skladatel Bohuslav Martinů. Dílo umělce stále vtahovaného do stínu a tmy a hledajícího světlo bylo po desetiletích přehlížení a zapomnění znovuobjeveno v 70. letech a stalo se mravní oporou zejména mladé generaci. Repo2 (Jaromír Zemina, Vanda Skálová, Tomáš Pospiszyl) 2

3 Tak Alén Diviš v roce dvacet čtyři našel doklad na tohlencto přihlášení. O předválečné Paříži, o českých utečencích i o Alénu Divišovi píše Jiří Mucha ve vzpomínkové knize Podivné lásky. Koncem třicátých let se v Paříži sešlo malé společenství Čechů, starousedlíků a těch, kteří postupně přicestovali před blížící se válkou z Prahy. V dubnu 1939 se v kavárně U dvou magotů objevil karikaturista Antonín Pelc, dorazil Adolf Hoffmeister, později Julius Firt a malíř Maxim Kopf. Dále sem chodil Bohuslav Martinů, Josef Šíma, básník Viktor Kripnner, Alén Diviš, objevovali se další. Bedřich Feigl, Georges Kars, Egon Ervín Kisch. Díky Louisovi Aragonovi získal Adolf Hoffmeister od komunistické Association des Écrivalins vilku v ulici Notre Dame-des-Champs. Španělští malíři, kteří v domě dosud bydleli, odjeli do Jižní Ameriky, budova přejmenovaná na Maison de la Culture Tchécoslovaque byla dána k dispozici Čechům. Když se sem noví nájemníci v létě stěhovali, kroutil prý Antonín Pelc před brankou zarostlé zahrádky povážlivě hlavou: "Člověče, to vypadá, jako kdyby tam někdo spáchal vraždu. Jako vždy v kavárně U dvou magotů byli Hoffmeister, Pelc a Maxim Kopf, pověděli nám, co všechno se událo v české kolonii a jak podle jejich názoru vypadá budoucnost. Od 10. srpna bydleli všichni v oné vilce v rue Notre Dame-des Champs, která teď nesla hrdé jméno Dům československé kultury, a s nimi houslista Šedivka, malíř Diviš, Slovák Šimončič a Lenka Reinerová. Další na řadě byl Vlado Clementis a Egon Ervín Kisch. "Tam je veselo každou noc," pochvaloval si Adolf Hoffmeister, "Pojďte. Cestou koupíme nějakou flašku a podíváte se, jak tam hospodaříme." "Já nevím," rozhlédl se po nás rozpačitě Martinů. "My teprve přijeli - dnes se to moc nehodí." "Zítra," přidala se Vítězslava Kaprálová. Nazítří 18. září k večeru přišel Martinů, jak bylo smluveno do avenue Reille, zůstal stát u dveří a vyhrkl: "Tak nikam nejdeme." "Co je? Co se stalo?" "Mluvil jsem s Kripnerem. Policie vybrala Maison de la Culture. Hoffmeister, Pelc, Diviš - všichni jsou ve vězení." Delší hudební předěl 3

4 Repo3 (Jaromír Zemina, Vanda Skálová, Viktor Šlajchrt) Doktor Jaromír Zemina, Vanda Skálová ubohosti člověka. Alén Diviš: Vzpomínky na pařížské vězení Santé Muž (Diviš Martinů) Věznice je svět sám pro sebe. Jako kamenný hrad, šedá a přísná, stojí uprostřed velkoměsta svobodně žijících lidí. Věznice má svůj vlastní život, oddělený vysokými zdmi od ostatního světa. Má svou atmosféru, své zvyky a předpisy, drsné jako velká vězeňská košile, která dře tělo a studí. Několik tisíc zamřížovaných okének, hledících do dvora, několik tisíc čísel, kterými jsou označeny cely. Bludiště chodeb, nekonečné řady zamčených dveří, zábradlí a schodiště, mříže a signály. Ve dne je v chodbách hluk a shon, výkřiky, klení, bouchají dveře, skřípají zámky, zní úsečné vojenské rozkazy, tříštící se o kamenné zdi. Středem věznice, kde se všechny chodby paprskovitě sbíhají, je strážnice. V zaskleném pavilónu se rojí hlídači jako včely v úle. U stolu sedí šéf, před sebou má knihu, nad hlavou hodiny a zvon. Jeden úder zvonu je signál k vstávání v 6 hodin ráno a ke spaní v 8 hodin večer. Dva údery příchod vězně do věznice. Tři údery odchod do justičního paláce. Rána zvonu je jako stříbrný, chvějící se had, který proletí bleskem temnými chodbami, rozvine se do všech cel a rozechvěje kamennou pevnost od střechy až do základů. V osm hodin večer vězeň uléhá na svůj slamník. Světlo žárovky padá na jeho hlavu po celou noc, neboť musí ležet tak, aby jeho obličej byl obrácen proti okrouhlému otvoru ve dveřích, otvoru velikosti peníze, kterým hlídač nahlíží do cely. Vězeň musí ležet obličejem proti dveřím, nesmí ani sedět, ani opustit lože. Zdi v cele jsou špinavé a zašlé, oprýskané, pokryté skvrnami plísní. Díval jsem se na ně celé hodiny, celé dny a noci. Když se na ně hledí dlouho, oživnou, mění se v postavy, mračna, krajiny, skály a vodopády, zápasící obry, plující nestvůry, tančící skřítky. Skvrny tvoří celé obrazy, které jsem dělal srozumitelnější kouskem omítky, kaménkem vylomeným ze zdi vyrýval a drápal jsem tvary a obrysy, aby skvrny dostaly pevnější formy lidí, zvířat a krajin. Každý den jsem něco změnil, přikreslil nové figury, jiné smazal, celé dny a měsíce jsem pracoval na těchto skvrnách, zvolna, stále jsem opravoval a komponoval spolu s nápisy, které byly na zdech, s trhlinami a děrami spadlé omítky, které v mé fantasii něco představovaly. Přitom jsem musel stále dávati pozor, aby mne hlídač nepřistihl. Nápisy na zdech dávaly mi mnoho látky k ilustrování. Dověděl jsem z nich příhody mnoha vězňů, kteří byli v cele přede mnou. 4

5 Bébert - gorila - "Já jsem nůž!" (Bébert, zabiják z Montmartru, který vraždil nožem.) Blondinet - zanechal doma těhotnou ženu - očekává dvojčata. Kdo má právo zavraždit vraha? Soudcové a kat, ty osle! Neplač, drahoušku, až budu hnít, modlil jsem se před smrtí za tebe. Nucené práce - to je radost! To není Guillotina! Když jsem byl malý, měl jsem bílého koníka, který mluvil. (Ten si z nás utahuje.) Přátelé drazí, Joe vám toto praví: Smrdutý hnůj je lidská spravedlnost a čím bohatší je člověk, tím větší je lotr. Jsem Guy z Bagnolet: rozčtvrtil jsem svoji děvku a hodil v ranci do Seiny... kdybys ji byl zakopal, blboune, mohls žít ještě dnes na svobodě. Dobré jitro, pane hrobníku, čekáte? Já chodím po žhavém uhlí. Ficell de l Etoile vyryl do zdi na rozloučenou: Jsem odsouzen k smrti. Zabil jsem - budu zabit. Patřím tobě, vdovo (Guillotino). Sbohem, Montmartre, navždy, hrál jsem a hra je prohraná - již nikdy víc - již jsem dotančil - odpusť matko. Ficell de l Etoile. Muž (Diviš - Martinů) V lidských příbytcích, i v těch nejchudších, je vždy nějaký nábytek, mnoho věcí, drobných předmětů, spojených nerozlučně s člověkem, předměty nepostradatelné, které jsou částí lidského života. Vězeňská cela je prázdná. Je tam jenom deska stolu zapuštěná do zdi, židle přikovaná řetězem, slamník a záchod. Ve dne vězeň nesmí ležet, je mu dovoleno sedět na židli nebo se procházet. Cela je malá, z kouta do protějšího kouta asi pět kroků. Proto často chodí vězeň dokola, dlouhé hodiny, stále dokola, stejný počet kroků kolem dveří, stolu, záchodu - dokola - tytéž stěny, ustavičně, do závrati, chodí kilometry v malém kruhu, který je vyšlapaný v podlaze. V cele má člověk pocit propastné prázdnoty a mdloby, zvláštního ticha, ticha žalářního, které myšlenky pitvoří - ticho proklaté, prázdné, do kterého padne cvaknutí zámku, do kterého se zavrtá rachot klíče. Ticho, ze kterého se rázem vyhrne dunění kroků na chodbě. Čas ve vězení je tíha bolestná, jako hory z olova, každý den je jako provaz úzkost, beznadějný, napjatý z noci do noci. Roje stále stejných myšlenek se vracejí, točí se v kruhu, mučí vytrvale, hlodají, trýzní, myšlenky stále tytéž, neodbytné. V otvoru ve dveřích objeví se chvílemi oko hlídače, které nahlíží do cely a vězeň cítí pohled stojícího za dveřmi, ví, že je střežen dnem i nocí, ne proto, že by se pokusil o útěk, neboť z kamenné pevnosti lze vyjít jen dlouhými chodbami v průvodu hlídačů. Je hlídán, aby si snad náhodou nalezeným střepem nepodřezal žíly, aby nevynašel nějaký způsob sebevraždy, aby nezemřel dříve, než bude souzen. 5

6 Počítat hodiny, dny, měsíce se stále utkvělou myšlenkou: vězeň stále počítá, proto je na zdech cely tolik čárek - značky času. Zdi podobají se krajinám, které jsou posety lesy - lesy čárek a hřbitovy s řadami křížů. Čas, který dávno uletěl, zůstal zaznamenán na zdech. Největší utrpení pro vězně je, když neví, na jak dlouhou dobu bude odsouzen. Jistota, i když je velmi bolestná, je snesitelnější, než čekání bez konce. Každý vězeň, který je ve vyšetřovací vazbě, čeká nedočkavě a s napětím na odsouzení, neboť nejistota je horší než trest. Nejhroznější jsou bezesné noci, když roje vzpomínek a představ bez počátku, bez konce, se splétají a matou, trhají, zanikají, nové se vynořují, minulost jako ohromné skladiště tisíců vzpomínek v pohybu zmatku, chaosu, některé dávno zapomenuté, jako vybledlé stíny sotva znatelné, jako dávno na cestě odhozené a do tmy zapadlé nepotřebné předměty. Tváře, události, postavy a slova, výkřiky a písně, zlomky hudby, krajiny a vůně, sny ve snech, v závrati, v barevných temnotách. Zdálo se mi někdy, že jsem ve vězení již strašně dlouho a že zůstanu v cele ještě řadu let, že vydrápu do zdi ještě nové řady čárek, které pokračují bez konce. Hudební předěl Repo4 (Jaromír Zemina, Vanda Skálová, Viktor Šlajchrt) Existoval ještě jeden k tomu by se nevracel pořád. Alén Diviš: Kaleidoskop snů z vězení Vteřina za vteřinou postupuje ručička vězeňských hodin a blíží se k dvanácté hodině. Odbíjí půlnoc, údery padají zvolna do ticha a tisíce vězňů v polospánku počítá... Jedna - - kovový úder se zapotácel a odletěl do noci...čekající ticho... Dvě - - 6

7 v umírajícím zvuku věčnost letí tryskem o závod v prázdnotě... Tři - - zvuk se točí a vlní kolem mříží a rozechvívá je...jako by váhal...konečně Čtyři - - ve zlomku vteřiny zahlédl jsem podzimní světlý den na montparnaském hřbitově... Pět - - vůně chrysantem je tichý hořký smutek, který již nebolí... Šest - - zvuk mizí jako tenké vlákno pavučiny...tančí na něm sbor akrobatů... podobný žabákům... Sedm - - 7

8 jsou to děti měsíce, které žijí nad střechami vězení, mezi údery vězeňských hodin. Odletěly s úderem...příští hodinu se zase vrátí... Osm - - starý pološílený vězeňský hlídač vylezl na střechu, poskakuje, dupe...teď běží po hřebenu střechy... Devět - - teď stojí na rukou, roztočil se jako větrný mlýn...ruce nohy, nohy ruce...víří jako vrtule... Deset - - vymrštil se do výše a padá naznak dolů...padá...rojí se v tichu stříbrné perličky...rok, to je 365 čárek, vyrytých do zdi...když jsem byl malý, měl jsem bílého koníčka, který mluvil... Jedenáct - - koráby vypluly za noci s bílými plachtami a razí si cestu hvězdným nebem...to nejsou stožáry, to jsou guillottiny... Dvanáct - - 8

9 černá lavina se vyhoupla nad mořem, řítí se k věznici, roste a zakrývá víc a víc plochu modrého nebe nad vězeňským dvorem...zřítila se a pohltila celou budovu věznice...odněkud z podzemí vyrazila na vězeňský dvůr smečka černých vyzáblých koček. Rozutekly se ve skupinách po dvoře, skáčou na okna, proplétají se mřížemi, plíží se po střechách, vylézají na komíny a vyjí...otvírá bezednou tlamu propast ticha a úzkosti...drápu se po vysokém, úzkém žebříku na vrchol lešení...nový žebřík...ještě užší...ještě vyšší...opět lešení...opět žebřík...nahoře na špici jsem zahlédl stříbrnou pavučinou srpek měsíce a rozsochatý, černý pohřební chochol... Hudební předěl Repo5 (Jaromír Zemina, Vanda Skálová, Viktor Šlajchrt) On byl zvláštní člověk jeden a ten samej příběh. Jaroslav Seifert: Malíř a smrt. Už dávno kdosi konstatoval, že v Paříži je možno žít i ze vzduchu. Nezkoušel jsem to, ale patrně je to docela možné v tom krásném městě. Malíř Alén Diviš k tomu dodával, že je tam také možno žít i z vůně růží a ptačích zpěvů v Lucemburské zahradě. A tomu můžete věřit. Zkusil to. Mnoho let před válkou zanevřel totiž malíř Diviš na Prahu a odjel s prázdnýma rukama i s prázdnou kapsou do Paříže. Zapadl mezi tisíce pařížských malířů z celého světa, kteří tam zkoušeli s různým úspěchem malovat a žít ze vzduchu. Ti, kdo Diviše z těch let v Paříži znali, nepamatují se, co tehdy už maloval. Jsou někteří, kteří říkají, že nic. Sám o tom nikdy nehovořil. A z čeho tedy byl živ? No, také z toho vzduchu. Časně ráno musil si však každého dne pospíšit, aby do pařížské tržnice přišel ve chvíli, kdy prodavači se zbavují včera neprodaných a povadlých zbytků zeleniny či jiných už neprodejných potravin. Z tohoto odpadu je prý možno docela dobře se nasytit a jakžtakž přelstít žaludek. To je ten pařížský vzduch. Někdy to dá dost práce. Nebyl tam sám v těch halách. Takových jako on bylo tam víc. Někdy se tam potkával i s Františkem Tichým. Ani s ostatními potřebami nedělal si žádné starosti. Módními doplňky pohrdal. Někdy nenosil ani punčochy, ba ani spodní prádlo. Kalhoty a kabát měl na nahém těle. Smával se tomuto způsobu oblékání. Ale dokládal, že tak chodily i modelky do jedné kavárny na Montparnassu, aby se nemusily oblékat, když si z ateliéru odskočily na černou kávu. Bohaté Američanky pak je ochotně napodobovaly a sedávaly tam s nimi také nahé, ale zato v drahých kožiších. Navíc však Diviš zarputile nosil černý tvrdý klobouk, kterému se říkalo bouřka. Nasbírané zbytky potravin odnášel si pak do svého ateliéru. Špeluňka, ve které spal a pracoval, nesla toto jméno zcela neoprávněně. Nic si nevymýšlím, říkal to sám. Tam si žalostná sousta aspoň poněkud na primusu upravil. To byl ovšem určitý luxus, protože ostatní spolykali vše hladově na místě. Ať tedy žije umění kuchařské, jedno z velkých umění Francie, které tak proslavilo pana Savarina. 9

10 Konec této třeskuté idyly udělala však válka. Alén Diviš ještě spolu s ostatními Čechy, kteří v té době žili v Paříži, byl zatčen a dopraven do La Santé, věznice proslulé i ve francouzské literatuře. Byli tam s ním i Adolf Hoffmeister a Antonín Pelc. Ať žije Francie, ať žije československo-francouzské přátelství! Z La Santé odvezli je do koncentračního tábora na Martinique, odkud se jim podařilo utéci, a tak se na počátku války dostali všichni tři až do Ameriky. O té cestě mi však mnoho nevyprávěl. V New Yorku, dík tamním Čechům, prožil Diviš celou válku. Začal tam opět malovat a měl dokonce úspěch. Trpký pobyt v La Santé nebyl totiž tak docela marný. Maloval pro Američany drobné oleje, kterými si vlastně vzpomínal na stěny pařížského vězení. Na stěnách byly nakresleny i vyryty nejrůznější kresby. Byly tam šibenice, tváře dozorců, nahé ženy, různé nápisy, monogramy i symboly a kresby ženského pohlaví. V olejových barvách na plátně dopadly pak tyto kresby zajímavě a malířský nápad s tak exkluzivní tematikou měl úspěch. V Americe prý Diviš prodal slušný počet těchto obrazů. Aspoň říkal. Když válka skončila, po malém otálení poděkoval soše Svobody za pohostinství a navrátil se, nikoliv však do Paříže, ale domů do Prahy. Říkám domů. Žádný domov tu neměl, musil si jej teprve vyhledat. A tehdy jsem se s ním seznámil. V ateliéru Jana Baucha v Bubenči. Diviš byl už i na pohled příjemný, sympatický člověk, postavy nikoliv drobné Jak by to byl jinak všechno vydržel a ve zdraví přežil! Pozval mě do svého ateliéru v Plynární ulici v Holešovicích. Ateliér měl v předměstském ošuntělém činžáku. Jeho zařízení bylo rovněž ošuntělé a chudé. Ale ateliér to byl. Měl okno ve střeše! Dvě bedny, na kterých spal, byly pokryté dekami, uprostřed malířský stojan a na něm pověšený klobouk a plášť a pod stojanem na zemi paleta a málkastna. To všechno známe. Zato na rozviklaném stole stávala láhev cizí provenience, s vínem, jehož chuti jsme za války dávno odvykli, a něco ze vzácných cizích lahůdek, u nás už téměř neznámých. Krabice fíků, francouzský sýr a konzerva humrů. Něco měl ze svých zásob, něco mu posílali přátelé z USA. Po svém návratu, jen se rozhlédl, dal se opět do práce. Namaloval ještě několik obrázků z La Santé, pak nakreslil asi třináct barevných kreseb k Erbenovým Svatebním košilím. Adolf Hoffmeister mu zahájil výstavu v melantrišské výstavní síni na Václavském náměstí. Výstava nebyla veliká, ale zato všechny obrazy prodal. Napsal jsem mu k výstavě pár veršů. Barevné ilustrace k Erbenově básni, to bylo to nejlepší, co v těch letech z jeho rukou vzešlo. Kresby s básnickým textem vydal později v nakladatelství Vyšehrad v pěkné úpravě Františka Tichého. Malíř však láteřil, že reprodukce nejsou pravdivé. Byly tištěny jen ofsetem a barvy tenkrát po válce nebyly prvotřídní. Ale i tato publikace měla svůj úspěch a byla záhy rozebrána. Vladimír Holan byl kresbami okouzlen. Obdiv vedl ho dokonce k výroku, že Erbenův text nedosahuje umělecké úrovně kreseb. Myslím, i když mě tyto kresby rovněž zaujaly, že je Holan přece jen přecenil. Patrně tato Erbenova balada přivedla pak Diviše k pochmurnému ovzduší lidského zmaru a smrti. Počal malovat Smrt. Maloval ji zaujatě, jako jiní malíři malují portréty svých milenek. Vstoupil jsem do jeho pracovny a ze zdi dívaly se na mě prázdné očnice lidských lebek. A hned mi jeden uhel daroval. Byly na něm lidské kosti s lebkou, jakoby vyorané z půdy bojiště. Už jsem si doma na tu kresbu důvěrně zvykl. Veršíky improvizované k výstavě měly svou malířskou historii. Dost podivnou. Nebyly valné a neříkám to ze skromnosti. Líbily se, pokud vím, jen dvěma lidem. Malíři a úředníku z kulturního oddělení amerického vyslanectví, který uměl dost slušně česky a koupil si jednu z Divišových uhlových kreseb. Byla na ní útlá ženská lebka a nový majitel byl přesvědčen, že se lebka sladce usmívá. A požádal mě, abych mu své verše pod tu 10

11 kresbu opsal. Verše jsem musil opsat tuší a opisoval jsem je dost nerad a neochotně. Z pofidérních veršů jen pro zajímavost cituji pár slok. Malíř může malovati hlínou třeba z hrobu, nebo každou jinou. Může kreslit tmou a popelem, to, co viděl ve snu probděném. Malíř, malíř, malíř do třetice maluje i čoudem zhaslé svíce; barvou, pro níž básník nemá slova i ta ticha modrá, sametová. Ale pak jsem nelitoval. Američan mi poslal láhev tehdy vzácné whisky a dva kartóny kamelek. Jindy zas seděli jsme s Divišem v ateliéru sice na rozviklaných židlích, ale zato před lahví nádherného vína z okolí Bordeaux. Bylo husté, ale přitom hedvábné. Ještě dlouho nosil jsem na jazyku tu vzácnou chuť. Když tu někdo zazvonil. Byla to jeho dobrá přítelkyně sochařka Hedvika Z. Přijela na motorce z obce poblíž Prahy. Jezdila motorkou jako o závod. A na zádech měla velký těžký pytel. Aléne, dej sem kus papíru, já to vysypu," povídá a spustila pytel s ramena a vysypala jeho obsah. Bylo to několik lidských lebek, všemožné hnáty a kosti a příslušné čelisti plné zubů. Všechno bylo ještě plné vlhké hlíny. To mi dal hrobník u nás. Rušili část starého hřbitova." Diviš zajásal. Až dosud maloval svá umrlčí zátiší podle chladných a mrtvých fotografií. Teď měl skutečné modely. A jak pěkné a trpělivé! Ať žije malíř Alen Diviš! Toto zvolání je, žel, už opožděné. Diviš umřel, smutně a zbytečně. Umřel v motolské nemocnici. Chodívali jsme tam na fialky, které rostly u jejího plotu. Už tam nerostou. Postihl ho infarkt. Nebyl ani zlý, všechno mohlo dobře dopadnout. Zabila ho však jeho vlastní dobrota. Vedle něho ležel těžší pacient. Nechodící, jak říkají sestry. Nemocný se v noci probudil a zvonil na sestru. Snad zvonek nefungoval, snad sestra byla zaměstnána jinak Zvonil marně a sestra nepřišla. Nemocný usedavě naříkal. Diviš, který se probudil, slezl proto z postele, vzal svého souseda do náručí a odnesl ho na toalety. Pak ho zas přinesl nazpět, uložil a sám klidně ulehl. Do rána byl mrtev. Vzpomínal jsem na jeho ateliér. Na stole v té době stála možná svíčka, přilepená na obrácené sklenici od kompotu, a vedle byla nedopitá láhev s vínem a sklenka od hořčice. Co však asi dělali jeho přátelé s pytlem lebek a kostí, pohozeném v koutě jeho smutného a prázdného ateliéru, to opravdu nevím. Hudební předěl 11

12 Repo6 (Jaromír Zemina, Vanda Skálová, Viktor Šlajchrt) Já jsem samozřejmě o tom moc vošívá při těhle větách. Bohuslav Martinů: Vzdálený návštěvník Divišových obrazů. Muž (Diviš - Martinů) Dnes jsem dostal katalog Divišovy výstavy a mohu říci, že to je jedno z překvapení mého života, i když jsem to očekával. Jestliže je někdo, kdo se bránil proti jakékoli výstavě, je to právě Diviš. Pamatuji se velmi dobře, že jsme se snažili spojenými silami všech zdejších přátel, zajímajících se o jeho tvorbu, donutit jej k akci a k výstavě jeho obrazů, ale on vždy našel nějakou překážku, jež tomu zabránila. Viděl jsem málo lidí tak spokojených, jako byl on, když k výstavě nedošlo, přestože zde byly značné možnosti. Jsem si skoro jist, že byl k pražské výstavě donucen, nedovedu si to jinak představit a mám z toho nesmírnou radost. Nakonec jsme se usnesli na tom, že Diviš je samotář, což je mínění mnoha lidí, jež já však nesdílím, protože jsem byl velmi blízko jeho života i úsilí po léta. Již v Paříži a pak léta války zde v Americe, v babylónu New Yorku v 73. ulici East Side, nahoře v pátém poschodí, kde mne Diviš léčil zvláštní kombinací čaje s rumem, což nemělo ovšem nic společného s mým úrazem a jeho důsledky, ale bylo vždy vítáno ve vlhké newyorské atmosféře. Tam jsem si potvrdil, o čem jsem byl přesvědčen, totiž že Diviš není samotář, nýbrž někdo, kdo chce mít klid a pokoj od lidí, což je vlastně sympatické a neznamená, že někoho podceňujeme nebo že se sami povyšujeme nad ostatní smrtelníky. Tyto obě vlastnosti jsou vzdáleny Divišovu cítění na míle. Je to skoro naopak; poznal jsem málo lidí, kteří byli tak pozorní a zúčastněni i na malých, téměř bezvýznamných událostech, kde bylo lze nalézt i malý lidský kontakt. Tak tento proslulý samotář Diviš patří, podle mého soudu, k nejlepším společníkům, jež jsem kdy poznal. Musíte se ovšem k němu dostat a je asi málo lidí, kteří se k němu dostali, ne proto, že by se bránil, ale proto, že jeho vnitřní svět je vzdálen od denních příhod, a je to svět, před nímž my často úmyslně zavíráme oči. Svět Divišův nám říká, že není vše tak v pořádku v tomto dokonalém našem světě, nutí vás přemýšlet o věcech, jimž se chcete spíše vyhnout, jichž se bojíte z jakéhosi nevysvětlitelného strachu, o nichž chcete přesvědčit sami sebe, že neexistují. A tak když vejdete v kontakt s jeho obrazy, jste otřeseni, něco tak prudkého z nich vchází do vašeho vědomí. V prvním okamžiku nevíte dobře, co si s tím počít, váš skoro instinktivní impuls je bránit se proti nim, ale ponenáhlu jste přitahováni zvláštním kouzlem, cítíte, že celý člověk k vám mluví jakousi zvláštní, ale jeho vlastní řečí, proti které se nemůžete dost bránit. Ovšem, když budete mluvit s ním samým, nedozvíte se nic z těchto záhadných problémů, on bude s vámi mluvit o světle, o barvě, o formě. Ta barevná složka vás bude zneklidňovat nejvíce, protože se vám zdá, že on pracuje vlastně jen s černou a bílou, jež nakonec vůbec není bílá, což pro vás tedy ani barvy nejsou. Tak se vám bude zdát, že vidí více, než můžete vidět vy sami, a jste-li dost zvědavi, náhle zpozorujete, že on skutečně vidí velkou paletu barev, kde vy vidíte jeden tón. Překvapující na tom je, že vy sami začnete vidět ohromnou harmonii barev, kde na začátku jste mohli rozeznat jen plochu. Ponenáhlu se prostor jeho pouště od vás vzdaluje do nekonečné dálky a vy začínáte cítit tento prostor, vchází do vás jako nová zkušenost, již jste 12

13 málokdy poznali v této formě na obrazu. Ale přesto, budete-li mluvit s Divišem, začne vám vypravovat o všem jiném, o rámu, který by potřeboval, o nové kombinaci téže barvy, téhož syžetu a o všem možném, skoro jako by se sám bál imprese, kterou obraz ve vás budí. Ale to už asi patří k jeho tzv. samotářství. Chodil jsem k Divišovi do jeho pokoje v pátém poschodí dosti často. Loňského roku, po mém úrazu, mne to stálo dosti času, než jsem se dostal až nahoru; schody se se mnou točily a často jsem myslel, že k němu nedojdu. Byl jsem za to odměněn čajem s rumem. Co je však zajímavější, že cesta zpět domů mne stála ještě více času. Příčiny toho jsou však už jinde. Jsou v jeho obrazech a v náhlé změně prostředí, tj. ulice New Yorku. Změna je tak rapidní, že je třeba chvíle času přizpůsobit se novému prostředí. Byl jsem stále pod vlivem některých jeho obrazů a nemohl jsem se toho vlivu zbavit i přes velmi konkrétní dojem a zmatek newyorské ulice. Četl jsem předmluvu dr. Pečírky v katalogu, kde se zmiňuje o mém možném vlivu na tvorbu Divišovu. Nemyslím, že má pravdu, ale má-li, byl bych velmi potěšen. Sám však myslím, pokud znám od let Divišův život, že on je z velmi mála lidi, kteří neústupně a skoro tvrdošíjně, za jakýchkoli okolností, sledovali svoje přesvědčení. V jeho případě, jak se dočítáte v katalogu a jak já znám jeho život, byla v tom nesmírná odvaha. Jsem si však skoro jist, že on sám by o nějaké odvaze nechtěl vůbec slyšet; přešel by to jednoduše žertem. Je to prostě v něm, možná, že ani o tom neví, jako my nevíme tak mnoho věcí o nás samých, protože je pokládáme za samozřejmé, a jsou skutečně samozřejmé. Tak jako vidíme, slyšíme, dýcháme. Ale už není tak docela samozřejmé, když někdo vydrží sledovat svoje touhy i vidiny neústupně po tolik let, skoro beze svědků, bez naděje na uznání i s nejistotou dojít cíle, který je nám přidělen, ale za který musíme draze platit. A Diviš platil draze a bez vteřiny váhání. Po léta váhal, zkoušel, hledal, měnil, všechny jeho životní zkušenosti byly namířeny na jeden cíl, všechny se soustřeďovaly na jednu linii jeho imaginace. Prošel mnoho motivů a všechny nesou znak této obdivuhodné a tak nezvyklé cizí imaginace, jež, zdá se, není z tohoto světa, jak píše dr. Pečírka v předmluvě. I on klade otázku, kterou já sám jsem si často kladl, o oněch květech smutku, květech noci. Kde je Diviš natrhal? Pamatuji se velmi jasně, jednoho dne jsem k němu přišel a on mne zavedl do pokoje, kde všechna jeho plátna byla na jedné hromadě, kterou musel vždy celou přeházet, chtěl-li najít určitý obraz. Na cestě před vchodem bylo pověšeno několik pláten, bez rámů, zhroucených vlhkem. Byly to květiny ve vázách, zátiší, tempery, a jejich zvláštní svět naplnil celou tu malou předsíň. Diviš mi nedal ani čas se na ně podívat, jen jsme je přešli jedním pohledem, a já jsem byl naplněn náhle jakýmsi zvláštním smutkem, který bych se marně snažil popsat. Neřekl jsem mu nic, vím, že by to byl přešel žertem. Ani jsem mu neřekl, že bych jedno takové zátiší chtěl mít ve svém pokoji, protože vím, že by byl ihned plátno odšpendlil a dal mi je. Vidím ty květy ještě teď, když zavřu oči. A vidím rovněž i obraz cirkusu; díval jsem se na tento obraz dlouhé minuty a dlouhou dobu, a náhle jsem byl zpět v Paříži, na Foire, v celém tom kaleidoskopu lidského hemžení, zatopeného v rudém světle lamp a v temnotě noci. Zde už to není barva, která vyvolává tuto zpáteční reminiscenci, je to skutečné světlo toho večera, rudá záplava, vibrace rudých barev, jako kdyby celý obraz hořel, a přece víte, že je to večer, vše je tmavé, ztlumené. Kdo viděl kdy pařížský Foire, pochopí lehce, co chci říci. Ale jak to dostal Diviš na plátno, to už je ovšem jiná otázka, kterou já nemohu ani zodpovědět ani pochopit. To ostatně není ani můj úmysl, já se často ani nesnažím pochopit; to, co jsem si vybral z Divišových obrazů, mi stačí úplně a nepotřebuji vysvětlení. Jenom mohu říci, že většina jeho obrazů vámi otřese a vezme vám tento otřes chvíli času, než začnete přemýšlet. A jakmile začnete, jste nuceni jít velmi, velmi daleko, do zvláštních představ, do zvláštního světa, cizího, nepokojného, rozrušujícího, temného, záhadného. Ptal jsem se často Diviše, zdali se nebojí spát se svými obrazy. Zdá se, že se nebál, že vydržel chodit kolem jednoho plátna hodiny, dny, snad i měsíce. Je to špatné, musím to celé předělat" - byl jeho konečný úsudek. 13

14 Sedával jsem na velmi nepohodlné pohovce, jež se se mnou propadala až k podlaze, a snažil jsem se vyhledat sám a pochopit, co shledává špatné. Přitom jsem se dozvěděl mnoho věcí o teplých a studených barvách a mnoho teorií o malbě, o obraze. A tak obrazy mizely ze štaflí, přišly na zeď, pak přišly na zem, kde se dlouho válely. Nakonec přišly do skladiště v zadním pokoji, kde už se v nich nikdo nevyznal, ani Diviš. Na jejich místo přišly nové obrazy, zdánlivě tytéž, podobné, ale při podrobnějším pohledu velmi odlišné. A tak kupa obrazů ve skladišti, kde bylo zima jako v lednici, rostla, a občas, po dlouhé době, Diviš udělal v nich jakýsi pořádek, roztřídil je na různé skupiny a vyřazených plátech užil na nové obrazy. Nakonec jsem celou tu kupu obrazů viděl asi ve dvou třech pěkně vypadajících balících, připravenou k cestě do Evropy. Nyní je máte v Praze, zavěšené v pěkném sále, v plném světle a dokonce všechny v rámech. A tak si myslím, že si nedovedu dobře představit, jaký pocit asi má Diviš, když vidí najednou svoje obrazy tak, jak mají být, tj. zarámovány. To musí pro něho být asi tentýž pocit, jako když skladatel slyší poprvé svoji orchestrální skladbu. Protože nejsem kritik, nepíši tento článek jako ocenění Divišovy práce; píši jej jako ocenění malířovy vůle a jeho bolestné vytrvalosti i umíněnosti v neústupném a nekompromisním sledování své představy, svého vidění i své víry. Divišův těžký a houževnatý zápas jsem mohl po dlouhá léta sledovat velmi zblízka a za podmínek, jež nijak nepomáhaly klidné práci, které však jej nikdy neodvrátily od usilovného sledování cíle. A tak máte nyní v Praze výsledky tohoto celého života - boje v obrazech a visích Alena Diviše, člověka osamoceného, ne samotáře. Repo7 (Vanda Skálová, Tomáš Pospiszyl, Viktor Šlajcahrt) Doktora Jaromíra Zeminu jako byl Alén Diviš. Hudební předěl Výstava Aléna Diviše v pražské galerii J.R.Vilímek vzbudila v roce 1948 velký zájem. Všichni recenzenti vyzdvihují vyzrálost a jedinečnost malířova díla. Adolf Hoffmeister, který společně s Jaromírem Pečírkou Divišovu výstavu zahajoval, napsal do Rudého práva článek Malíř vězení. Aléna Diviše jsem znali z pařížského na dně, dobrovolného opuštěnce, poustevníka nouze, malíře nejchudších čtvrtí, který neměl na barvy, na ateliér, na model. Jeho obrazy jsem takřka neznali; žil v cizině a neukazoval je. Byl běženec dávno před tou naší dobou běženců. Přemlovali jsme ho, aby se přestěhoval k nám do Maison de la culture Tchécoslovaque. Myslím, že přijal jedině proto, že tento nevzhledný dům mu vyhovoval svou strašidelností. Měl tam pokojík v podkroví. Chtěl být i mezi námi sám. Pak, když nás sebrali Daladierovi biřici, otevřela se před ním pustota utrpení. Našel ve své cele vzkazy od svých předchůdců, luštil je a poznával v samotě lidí hlad po životě v zástupu. Každý jsme na tomto oddělení nejtěžších provinilců měli své neznámé známé, kamarády spoluvězně, odsouzence na smrt, jichž jména a osudy se řadily k naším vzkazům, vrytým do tvrdé hladké vlhké zdi cel. 14

15 Diviš říkal, že dovede čísti z ruky. Jeho obrazy dotvrzují, že dovede číst ze zdi. Myslím, že ta jeho díla, která přetvářejí vězeňské zápisy a dramatisují je v obrazy jsou nejlepší. Daleko nejlepší, poněvadž jsou nejvěrnější. Kreslil nebo maloval je člověka tak proměnlivý, jako tvar počasí. Vyzáblý, nahrbený vězeň, který později v koncentráku se stále více do sebe propadal a šoural se o holi, zarůstal šedivým strništěm zpropadenců, kterým i táborový lékař nalít. Předstíraný ischias a sehrané strašlivé bolesti vynesly mu červenou cedulku vyřazených z práce. Jako nevrlý, samotářský, podlomený, zchátralý, vyhublý dědek, kterému bys hádal hodně přes šedesát, ochotničil takhle až do pádu Francie. Teprve v Americe začal si skládat účty z toho, co zažil. Nastěhoval se do české čtvrti; k dělníkům. A probudil se. Napřímil se, zesílil a najednou z něho byl silák, plecitý rovný chlap, který spořádal dva české obědy za sebou. Ale něco zůstalo. Tajemství, které provází chudé samotáře: spornost všech kladů či záporů jejich umění, povah či názorů, nezařaditelnost jejich tvorby do škatulek směrů nebo generací, výlučnost jejich osobnosti, protože o nich nic nevíme, a jejich ponorná budoucnost je jako Punkva, o níž nelze prorokovat kdy a kde se zase objeví a jak se objeví. Jako široký proud či zpívající vodopád anebo jako tůň či louže, ve které se zrcadlí hvězdy. Ale i Divišovy staré lásky nezrezavěly. Pořád to byli ti vyděděnci, živořící cirkusáci, černoši a tanečníci na kraji bídy a poesie, ti kterým je sentimentalita solí života a dobrodružství každodenní kořalkou. Do jejich života a do svých obrazů se Diviš propadá, noří, utápí. Neodvažujte se, páni odborníci, podati ruku a namlouvat mu, kudy vede jeho cesta. Tuláci neznají cest ale také nebloudí. Hudební předěl Recenze Věry Hasalové: Návrat Aléna Diviše, vyšla v časopise My 48. Před časem jsme zde přivítali návrat malíře Aléna Diviše z Ameriky. Naši čtenáři ho znají také z několika reportáží, doprovázených výraznými a sugestivními kresbami, jež v našem listě otiskl. Ví toho více než kdo jiný o bídě, o vězeních, o životě běženců. A nyní tedy vystavuje ve Vilímkově galerii na pražské Národní třídě část svého malířského díla. Kdyby to nebylo tak prožito, řeklo by se, že jsou to vidiny. Ty hlavy, těla, ten dům, který se odkryl se všemi svými obyvateli pohledu malíře-básníka, ta Noemova archa, která zde rozříznutá pluje temnotou zhouby se všemi svými lidmi a zvířaty, to vězení, které odkrylo své klece: to vše není viděno smysly, jen zmučeným citem a vyprahlou duší. Ta těla, nemají tělesnosti, tvary nemají plnosti ani barev. A jestliže zde přece jen něco intensivně žhne na pozadí citové a přece sporé kresby, jsou to jen tóny, vybarvující se z šera do jedovatých žlutí, bolestných oranžových, chladných zelení. Kresba jim vládně, jako myšlenka, byť sebekrutější, vládne bolesti, stesku, úzkosti. Jsou zde kresby, které se neliší od projevů jiných vězňů, načmáraných na stěny cel ničím jiným než větší uměleckou horoucností. Vzpomínky na přízrak gilotiny, na schody, vedoucí k ní ve fantasii čekajících, na bílé velké slunce, kterému je třeba dáti sbohem, na Propast úzkosti, na hřbitov z přeškrtaných čárek, na Oko hlídačovo to jsou obrazy Divišovy z let V příštím roce vzpomíná na Afriku, jak ji viděl z oken koncentráku a ve dnech svých marných útěků: poušť její duny s plujícím měsícem, mořský břeh se zátokou, která je hřbitovem lodí, kaktusy a samotu. 15

16 A i když od roku 1945 se množí jeho náměty, když místo věznic maluje nyní cirkus s clowny, se zaklínači hadů a vězněnými zvířaty, když maluje kouzelná koupání v Tichomoří a bizarní kytice a s květy nevídaných tvarů zůstává obsah jeho obrazů stále týž. Vězí tak pevně ve formách, do nichž je zaklet, že jen dobrý malíř mohl docílit shody tak naprosté. Je třeba vidět tuto výstavu. Hudební předěl Miloslav Chlupáč, Kulturní politika, Výstava Aléna Diviše. Výstava Aléna Diviše ve Vilímkově galerii je jeho první výstavou doma, kam se vrátil po čtyřiadvacetiletém pobytu v cizině, především v Paříži, kde prošel nejen uměleckými akademiemi, ale i tvrdou školou života. Tam byl v roce 1939 uvězněn v La Santé a pak prošel koncentračními tábory ve Francii a v Africe a z ostrova Martiniku podařilo se mu dostati se do Ameriky, kde mohl konečně malovat. Jeho obrazy jsou osobní zpovědí skromného člověka, navenek nesmělého, ale uvnitř zatvrzele jdoucího za opravdovým výrazem svých zážitků. Jeho smutek, který zrcadlí obrazy, není však jen smutkem osobním, těžká atmosféra malby není jen vzduchem, který dýchal on sám, ale je vzduchem, který dýchaly tisíce lidí za doby okupace. Čeho si však nejvíce vážíme, je lidskost, jakou jsou naplněny náměty jeho obrazů. Z přepisů vězeňských zdí hovoří k diváku nejprostší bolesti a dojemně čisté vzpomínky lidí jdoucích na smrt. Tomuto citlivému zápisu odpovídá i výtvarná forma. Přestože celé pojetí vychází z expresionistického základu, není v jeho projevu žádná tvrdá křečovitost. Naopak měkká lyrika naplňuje intimně prosvětlené scény tichou poesií. Neartistický ráz malby odlišuje Diviše od mnoha malířů, podobného zaměření, takže jeho obrazy působí daleko vážněji. Stejně tak působí i kresba, která nemá nic společného s grafickou tvrdostí, ale jen zachycuje stíny v měkkých čarách obrysu. Přes tyto nesporné klady, které má vyzrálý a hotový projev Divišův, přáli bychom si, aby v novém prostředí našeho života jeho příští práce mohla být radostnější a živelnější. Vždyť už v obrazech koupání na Martiniku lze vystopovat dosud nesmělé, ale opravdové chvění zdravého života. Stejně tak jeho domy, v nichž průhledné stěny odhalují všední život lidí, nejsou jen naaranžovanými scénami a událostmi, ale vážnou reportáží, jíž chybí jen barevnější a šťavnatější podání a v obsahu pevnější jednotná linie rušící podružnosti. Pak ze soukromých tragedií nebo radostí se mohou stát dokumenty nadosobní platnosti. Repo8 (Vanda Skálová, Tomáš Pospiszyl, Viktor Šlajcahrt) Já mám dojem, že kvalitě těch originálů. Jaromír Pečírka v katalogu výstavy Kvaše a oleje k Erbenovým Svatebním košilím. Muž: Thematika druhé výstavy Divišovy nás přenáší do jiného světa do světa poesie. Malíř se stal tlumočníkem básníkova slova. Vyvolil si Svatební košile, jež jsou s Polednicí a Vodníkem nejznámějšími a 16

17 nejoblíbenějšími básněmi Erbenovy Kytice. Měl v této volbě několik předchůdců, neboť Erbenova Kytice, naše nejnárodnější básnická sbírka, byla již několikráte předmětem malířského doprovodu. Bylo by poučné sledovat vývoj těchto obrazových doprovodů ke Kytici, zejména také proto, že se v nich na úseku zvlášť významném zračí vývoj české ilustrace, avšak nejde tu o ikonografickou studii a o minulost. Divišův cyklus Svatebních košilí je dílo našich dnů; vznikl v Praze v letech Než je třeba říci, že úmysl malířsky vyjádřit tuto Erbenovu baladu zrál v Divišovi již dříve. Vracíme se tu do jeho trpkého válečného dobrodružství, do jeho pobytu v koncentračním táboře u Cassablanky. Diviš vypravuje. Muž (Diviš - Martinů) V Maroku, jižně od Cassablanky, na břehu moře je městečko a pevnost Azemur. U Azemuru byl koncentrák Sidi el Ajaši. Byl to dvůr s několika polozbořenými arabskými domky. Jeden domek byl vyhrazen pro nemocné. Za zdí koncentráku bylo vidět hřbitov s hroby stále otevřenými a připravenými pro nebožtíky, neboť v koncentráku řádila cholera a hodně lidi denně umíralo. Za nemocničním barákem byla umrlčí komora, zarostlá vysokým rákosem. V roce 1940 jsem byl jedním z nemocných, kteří leželi v nemocničním baráku. Noci byly horké, vlhké; zdálo se mi, že je vše obaleno modrými parami; někdy jsem vysílením zůstával ležet venku v rákosí. Porost v rákosí v noci světélkoval modře a každá šlápota zanechávala modře světélkující stopy. Snad to byly houby nebo světlušky. Jedné noci oslaben ztrátami krve vlezl jsem v mátohách místo do nemocničního baráku, do umrlčí komory, kde jsem spal na nějakých prknech do rána. Leže pak dny a noci na kavalci, vzpomínal jsem na Svatební košile, které jsem uměl nazpamět a kreslil jsem na útržcích papíru první ilustrace. V tomto prostředí vznikaly prvé náčrtky ke Svatebním košilím." Repo9 (Vanda Skálová, Tomáš Pospiszyl, Viktor Šlajcahrt) Výstava v Rudolfinu okolo jména a okolo díla Aléna Diviše existuje. Hudební předěl S Alénem Divišem jsem se setkala - píše sochařka Hedvika Zaorálková ve svých rukopisných vzpomínkách - roku 1919 v atelieru akademického sochaře Josefa Paši, u něhož jsem první den pracovala. Můj model byl pan Barchánek, který byl jako model, když jsem byl přijata na Umprum. Sochař Paša psal, já tiše pracovala, když někdo zaklepal a hned prudce vešel. Byl to chlapec starý asi jaká já (19 let), s blýskavýma černýma očima a černou, mastnou kšticí do čela. Stiskl každému z nás ruku, dal se na procházku atelierem a bouřlivě mluvil o francouzském sochaři Bourdellovi. Byl to Jan Bauch. Za chvíli zase někdo zaťukal a nesměle vešel chlapec zase mého věku. Dlouhé, světle kaštanové vlasy mu visely podle skrání. Tvář byla bledá a z ní se dívaly modré až vodově bledé oči. To byl Alén Diviš. Omluvil se, jestli nevyrušuje, sochaři Pašovi říkal: "Mistře", a mluvil zpěvnou češtinou. S Janem Bauchem se pak dali do líčení příhod z vojny, kde oba u jednoho pluku sloužili. Sochař Paša debatu doprovázel opravdovým údivem a zpěvně pronášel? "I jděte - i nepovídejte". 17

18 Oba chlapci byli malíři a chystali na některou z pražských uměleckých škol. Poznala jsem je pak víc, protože se v Pašově atelieru občas zastavovali. Jan Bauch mne zavedl do Umělecko-průmyslového muzea, ukázal mi jak se půjčují knihy - monografie starých mistrů, a jak je možné učit se z reprodukcí kreslit. Alén Diviš mě zase zavedl k akademickému malíři Josefu Boháčovi, který učil malovat ve svém ateliéru v Mostecké ulici na Malé Straně - a to vždy v neděli dopoledne. Tento atelier byl až ve střeše činžáku. Stáli jsem v půlkruhu kolem modelu zády k velkému ateliérovému oknu: Lucie Klímová, důstojník v uniformě, jehož jméno jsem zapomněla, pak stál Diviš, pak Manka Čermínová později TOYEN a na druhém kraji já. Důstojník a já jsme kreslili úhlem, Lucie Klímová přesně model kopírovala olejem, Diviš a Manka olejem - ale jak: pleť zelená, vlasy modré - nedovedla jsem to tenkrát pochopit. Všichni jsme mlčeli a pracovali s vášní. Výstřel z děla z hradeb Hradu zatřásl atelierem, u sv. Mikuláše se rozzvonilo poledne a my jsme skládali. Domů se šlo pěšky: Karlův most, nábřeží k divadlu, tam jsme se trochu rozešli, Národní třídou k Václavskému náměstí a Václavským jsem šli již s Divišem sami. U muzea jsme se rozdělili: já šla do Nuslí Folimankou, Diviš k Ludmile, Korunní do Chodské. Na těchto cestách Diviš povídal o francouzském malířství a o bezprostředním vztahu mezi výtvarníkem a jeho objektem nebo snem. Jednou, když se mluvilo o mé hanácké výslovnosti, rozpovídal se o sobě. Říkal, že je z Pátku u Poděbrad - byl to nějaký dvůr. Otce skoro neznal vystudoval reálku v Praze, a teď je zaměstnán na Zemském úřadě. Žije s matkou, která neví, že maluje, velice prý by se zlobila. Když jsem byla přijata na Umělecko-průmyslovou školu, vídávala jsem ho jak přicházel od mostu z Klárova. Zemský úřad byl na jeho dolním konci. Jednou na mne u školy počkal a pozval mne, abych se šla s ním podívat, jaký získal ateliér. Šla jsem s ním hned, pěšky, jak se chodívalo, k jeho bytu v Chodské ulici, zastavil se doma a pokračovali jsme v cestě do Vršovic, dlouhou a dlouhou ulicí a vystoupili v jednom domě až na půdu. Byl to deskama ohražený kus půdy. V prostřed byla malířská štafle a několik bedniček s malým stolkem a na všem plno obrazů, olejů a samé hlavy. Chtěl ode mne kritiku, ale já ji nemohla říct. Věci kolem sebe jsem tak neviděla. Měla jsem na ten den lístek na koncert filharmonie. Pozvala jsem ho, ať jde taky, na programu byli Francouzi. Hned jsme se rozpovídali o hudbě jako o nejvyšším umění, připomínali jsme si autory a jejich zázračné věty. Docela pozdě jsem sama vyletěla, abych ještě kousek koncertu zastihla - a tak v těch školních šatech. Ten večer také říkal, že jakmile mu to bude možné, odjede do Paříže. A já jsem si myslela, že to jeho malířské umění bude jistě dobré, když má tak plné srdce hudby a nejvyšších jejích výšek. Pak, při jednom setkání mi řekl, že mu umřela maminka, že nechá úřadování a že odjede do Paříže. Myslím, že to bylo v roce Pak už jsem ho neviděla. Vidím ho v duchu, jak bohémsky vypadá v sametovém krátkém kabátku s těmi vlasy vyčnívajícími z pod černého kloboučku s okrajem celým nahoru a se stříškou celou do špičky, které se u nás říká "zvonička". 18

19 Setkala jsem se s ním až v roce 1948 na jeho výstavě na Nár. třídě. Jeden druhého jsme skoro nepoznali. Pozval mne podívat se, kde maluje. Bylo to zase ve Vršovicích, světnice v podnájmu, ale za půl roku dostal atelier v Praze 7, Malá plynární č. 3, ve kterém pak byl devět let, do své smrti. Do svého nového atelieru Diviš zvával hosty. Jeho den byla sobota. Bydlím v Roztokách. Když jsem dlouho nešla, dostala jsem dopis: "Přijď v sobotu mezi 3-5 hod." nebo: "Nezapomeň, že máš přijít.", atd. K těm sobotním návštěvníkům patřili: manželé Macháčkovi, u nichž byl hostem, když byl po porážce Němců odsunut do Ameriky, a s nimiž se vrátil do vlasti. Profesor dr. Jaromír Pečírka s chotí, básník Seifert s chotí, básník Holan s chotí, malíř Bauch, malíř František Tichý, sochař Stefan, jednou jsem se u něho potkala s malířem Otou Janečkem a Profesorem dr. Matějíčkem. Sedělo se na otomaně - jeho lůžku s přistrčenými židličkami a stolkem, jakoby v rodinném kruhu. Povídalo se do jedné či dvou hodin do rána. Diviš maloval v noci. Později vstával, vyřizoval různé věci, šepsoval plátna, kreslil na malé papírky u psacího stolku na kterém měl vždycky kytičku od přátel. Večer odcházel, ale z jeho dopisů čtu:" Přijď po osmé, to jsem již doma". To chodil k večeři - ale pak maloval, jak říkal, do rána, do čtyř hodin. Své obrazy nerad ukazoval. Přátelé, kteří ho přemlouvali, aby uspořádal výstavu - nepochodili. Jednou za čas pozval malíře Františka Tichého mimo den návštěv, rozložil obrazy do řady - několik alternativ jednoho námětu a muselo se říkat, který je ten pravý. Poslední slovo měl František Tichý. Diviš pak s jakousi tichostí obrazy sebral a odnesl. Pak už je nikdo neuviděl. Sobotní návštěvní den u Diviše se přesunul na pátek. Přestala jsem chodit. Pak se to zase udělalo tak, že Diviš v pátek začal chodit ke mně do atelieru, který jsem získala v Praze. Chtěla bych napsat o tom, jak jsem mu ušila kabát. Šít jsem neuměla. Diviš přišel ke mně do atelieru nespokojený, vzpomínal lidi, kteří mu ublížili, a pak se zeptal, může-li si sundat kabát. Ošíval se a že je mu v něm nepříjemně. Sundal jej a mne to tak napadlo, říkám mu, že mu ušiju kabát, ve kterém nebudou žíně. Diviš se rozzářil: "Ano - ano - to bude ono, a dám ti na to vlněnou záclonu". Skutečně přinesl vlněnou záclonu s hedvábnou podšívkou. Byla taková jako mívají v kostele a Diviš prý ji koupil v New Yorku na zabalení obrazů, když se vracel domů do Evropy. Vzala jsem látku, změřila mu délku zad, šířku prsou a zad a délku rukávů a šla dom do Roztok šít. Ušila jsem skutečně kabát i s tou krásnou podšívkou a Diviš v něm dennodenně chodil. Říkal, že v něm půjde i na Václavák, ale to asi neudělal. Píšu to proto, že o té věci Diviš říkal: "Taková věc udělaná s láskou, zdolává zlo, svítí dobrem, podmaní si třeba nemocné tělo, chrání je. Dobro, které je do ní dáno, dává." A rozpovídal se o indickém učení, o náboženství a o józe. V roce 1956 přišel v jeden pátek nějak v říjnu a požádal mě, pojedu-li domů, abych mu přivezla kytku barevného listí. V neděli večer jsem se s ní vracela, ale protože vím, že bych se zdržela a Diviš by musel jít otevřít dům, nesla jsem mu ji v pondělí po desáté, kdy vím, že již chodí. Na mé zazvonění nikdo nepřišel, tak jsem kytku položila na práh u dveří. Večer tam kytka ještě ležela, ale než jsem přišla domů, čekala u dveří Marie Macháčková s lístkem, že Diviš je na Bulovce - a asi infarkt. Když jsme ho navštívily, potvrdil to lékař. Dvě neděle a středy jsme ho navštívily - ta třetí byla tesklivá, chtěl se usmát, ale zkřivil jen ústa a řekl: "Odcházím na protější břeh". Smluvily jsme se s Marií, že hned ráno přijdem. Přišly jsme. Uklízečka umývala v pokoji kde ležel podlahu a nechtěla nás pustit. Vstrčily jsem jen mezi dveře hlavy. Diviš seděl, uviděl nás a zamával rukou. Uklízečka 19

20 nám dveře před tváří zavřela. V zápětí jde do jeho pokoje lékařka a ve chvíli vyjde. Přiskočily jsem k ní a zeptaly se, jak je Divišovi. Lékařka odpovídá: "Pan Diviš právě zemřel". Hudební předěl Smrt, se kterou se už dávno smířil napsal Jaromír Zemina v samizdatu vydaném k Divišově brněnské výstavě v roce vzala si nemocné, strádáním vyčerpané tělo 15.listopadu 1956, ve věku padesáti šesti let. Pohřbu se zúčastnila hrstka nejvěrnějších přátel. Jiných pozůstalých nebylo. Popel podle umělcova přání rozmetali do volného prostoru, do společného hrobu nejmenovaných. Život skončil, legenda mohla začít. Hudba do konce 20

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Název projektu: EU Peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_140 Jméno autora: Jana Lanková Třída/ročník: 2. stupeň ZŠ praktické - výuka

Více

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková Regina Daňková Pohádky pro společné čtení Projekt Městské knihovny Svitavy Lektoruje PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. DYS-centrum Praha Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková, 2011

Více

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace Název školy STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace Číslo a název projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0880 Digitální učební materiály www.skolalipa.cz

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_119 Jméno autora: Třída/ročník: Datum vytvoření:

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ POESIE

ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ POESIE ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ POESIE Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu SOŠ InterDact s.r.o. Most Mgr. Ivana Vodičková I/2_Inovace a zkvalitnění výuky

Více

EU PENÍZE ŠKOLÁM Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost

EU PENÍZE ŠKOLÁM Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost ZÁKLADNÍ ŠKOLA OLOMOUC příspěvková organizace MOZARTOVA 48, 779 00 OLOMOUC tel.: 585 427 142, 775 116 442; fax: 585 422 713 e-mail: kundrum@centrum.cz; www.zs-mozartova.cz Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Září 2009 REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Během prázdnin započala v areálu naší školy rozsáhlá rekonstrukce jídelny a školního dvora. Jak dlouho potrvá nevíme. Snad do poloviny listopadu. Bohužel

Více

Lukášovo evangeliuml. Ježíš vyprávěl lidem, kteří ho následovali, spoustu příběhů. Každý příběh měl zvláštní význam.

Lukášovo evangeliuml. Ježíš vyprávěl lidem, kteří ho následovali, spoustu příběhů. Každý příběh měl zvláštní význam. Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: úvodní biblické příběhy pro děti PoznejBibli Vedoucí skupiny: 1. Příběh Ztracená ovce Lukáš 15,1-7 3 Klíčový verš: Přečti si Lukáš 15,7 Popros

Více

JAK VZNIKÁ MÁ NOVÁ LITOGRAFIE CIVILIZACE KRESBA Nejprve nakreslím obrázek tužkou na papír a koloruji ho akvarelem. Na kresbě pracuji několik týdnů. Hotovou kresbu použiji jako předlohu, podle které kreslím

Více

qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq ertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwer tyuiopasdfghjklzxcvbnmqwerty uiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui opasdfghjklzxcvbnmqwertyuiop

qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq ertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwer tyuiopasdfghjklzxcvbnmqwerty uiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui opasdfghjklzxcvbnmqwertyuiop qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq wertyuiopasdfghjklzxcvbnmqw ertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwer tyuiopasdfghjklzxcvbnmqwerty Terezín uiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui setkaní s pamětnicí 28.4.2011 opasdfghjklzxcvbnmqwertyuiop

Více

AVANTGARDA. Tato divadla byla protipólem tradičních kamenných divadel V představeních se objevují klaunské výstupy

AVANTGARDA. Tato divadla byla protipólem tradičních kamenných divadel V představeních se objevují klaunské výstupy OSVOBOZENÉ DIVADLO POČÁTKY SOUBORU Počátky Osvobozeného divadla sahají do 20. let minulého století, kdy byl založeno sdružení literárních a divadelních umělců s názvem Devětsil (podzim 1920). Mezi členy

Více

Základní škola a Mateřská škola Velké Albrechtice, příspěvková organizace. Název školy: Elena Kolarovská. Období: duben 2012 VY_32_INOVACE_30_ČJ2

Základní škola a Mateřská škola Velké Albrechtice, příspěvková organizace. Název školy: Elena Kolarovská. Období: duben 2012 VY_32_INOVACE_30_ČJ2 Název školy: Základní škola a Mateřská škola Velké Albrechtice, příspěvková organizace Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.2557 Autor: Elena Kolarovská Období: duben 2012 Název: VY_32_INOVACE_30_ČJ2 Vzdělávací

Více

Stopy totality- pan Jiří Šoustar

Stopy totality- pan Jiří Šoustar Stopy totality- pan Jiří Šoustar Mládí Narodil se 21.dubna 1925 v Bobrové. Chodil do obecné školy v Bobrové. Jeho otec se jmenoval Cyril Šoustar. Pracoval jako pekař. Jeho matka Jindřiška Šoustarová pracovala

Více

Balada. MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389

Balada. MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Balada

Více

Den čtvrtý neděle 21. června 2015 Sloup v Čechách

Den čtvrtý neděle 21. června 2015 Sloup v Čechách Den čtvrtý neděle 21. června 2015 Sloup v Čechách Ráno jsme se opět probudili do neslunečného dne. Dnešní den jsme potřebovali, aby nám počasí přálo a tak jsme poustevníkovi na hrad vzkázali, ať pošle

Více

Paprsky světla létají úžasnou rychlostí. Když dorazí do našich očí, donesou

Paprsky světla létají úžasnou rychlostí. Když dorazí do našich očí, donesou SVĚTLO Paprsky světla létají úžasnou rychlostí. Když dorazí do našich očí, donesou nám mnoho informací o věcech kolem nás. Vlastnosti světla mohou být ukázány na celé řadě zajímavých pokusů. Uvidíš svíčku?

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_366 Jméno autora: Třída/ročník: Mgr. Tomáš Vaculík

Více

1. Jana a Šárka plánujou, kam pojedou na dovolenou. ANO NE

1. Jana a Šárka plánujou, kam pojedou na dovolenou. ANO NE Test 4 (lekce 10, 11, 12).../ze 100 bodů 1. Poslouchejte text. Zatrhněte, co je/není pravda. 8 bodů 1. Jana a Šárka plánujou, kam pojedou na dovolenou. ANO NE 2. Jana měla špatnou dovolenou. ANO NE 3.

Více

Exkurze do Galerie moderního umění v HK

Exkurze do Galerie moderního umění v HK Vážení čtenáři, jsme velice rádi, že držíte v rukou náš časopis. Vydáváme ho proto, abychom vás informovali o tom, co se v naší škole děje, a taky proto, že vás chceme pobavit v našich kvízech. Hodně jsme

Více

Český jazyk a literatura. Václav Hrabě a rozbor díla Blues pro bláznivou holku

Český jazyk a literatura. Václav Hrabě a rozbor díla Blues pro bláznivou holku Výukový materiál zpracován v rámci operačního projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0512 Střední škola ekonomiky, obchodu a služeb SČMSD Benešov, s.r.o. Český jazyk a

Více

1. Ano, byl. 2. Ano, jsou. 3. Ano, budou. 4. Ano, byla. 5. Ano, jsou. 6. Ano, byly. 7. Ano, je. 8. Ano, bude.

1. Ano, byl. 2. Ano, jsou. 3. Ano, budou. 4. Ano, byla. 5. Ano, jsou. 6. Ano, byly. 7. Ano, je. 8. Ano, bude. Leksjon 5 5.1.1. Gjør om til negative konstateringer. To je škola. To není škola. 1. To je kostel. 2. Tohle jsou továrny. 3. To byla nemocnice. 4. Tohleto bude silnice. 5. Tohle jsou čtverce. 6. To byl

Více

Bohumír Matal Červenec, 1945

Bohumír Matal Červenec, 1945 Bohumír Matal Červenec, 1945 Bohumír Matal (1922-1988) Červenec, 1945 olej, 24 x 41,5 cm sign. PD Matal 45, na rubu BMATAL ČERVENEC S.1945 BÍLOVICE vystaveno Skupina 42, Síň Jaroslava Krále, Dům umění

Více

Modlitební řetěz 5. 4. 19. 4. 2009-04-13. Svědectví od Martina Gregora: Modleme se upřímě, bez povinnosti, Bůh

Modlitební řetěz 5. 4. 19. 4. 2009-04-13. Svědectví od Martina Gregora: Modleme se upřímě, bez povinnosti, Bůh Modlitební řetěz 5. 4. 19. 4. 2009-04-13 Svědectví od Martina Gregora: Modleme se upřímě, bez povinnosti, Bůh nás miluje takové, jací jsme. Je mnoho projevů modliteb, podstatné je, aby byly v upřímnosti.

Více

Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací období 2. Předmět. Osobnosti České republiky Označení. VY_32_INOVACE_19_Osobnosti České republiky Autor

Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací období 2. Předmět. Osobnosti České republiky Označení. VY_32_INOVACE_19_Osobnosti České republiky Autor Název školy Základní škola a Mateřská škola Tatenice Číslo projektu CZ. 1.07 Název šablony klíčové aktivity Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace

Více

Pojem Podle Ottova slovníku Podle Ottova slovníku Encyclopedia Britannica Podle prof. C. Tiedemanna Šířeji může být uměním všechno

Pojem Podle Ottova slovníku Podle Ottova slovníku Encyclopedia Britannica Podle prof. C. Tiedemanna Šířeji může být uměním všechno Text Umění Než se budeme zabývat jednotlivými druhy umění, zkusme se zamyslet nad tím, jak ho definovat. Je spojeno s člověkem od pradávna? Co všechno má člověku dávat? Je nezbytné? Potřebujeme ho ke každodennímu

Více

Pomáhat lidem s postižením je normální.

Pomáhat lidem s postižením je normální. HELP KLUB, sdružení rodičů a přátel dětí s postižením Pomáhat lidem s postižením je normální. 2014 S úsměvem jde. Jestli jde, nebo jede, o to nejde. Tady jde o úsměv. Pokud budete mít náš kalendář ve své

Více

Kód VM: VY_32_INOVACE_5PAU32 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581

Kód VM: VY_32_INOVACE_5PAU32 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581 Kód VM: VY_32_INOVACE_5PAU32 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581 Autor: Jana Paulusová Fišerová Datum: 28.10. 2012 Ročník: 6. 9. Vzdělávací oblast: Umění

Více

Kdyby svět byl dokonalý, žádné omluvy bychom nepotřebovali, protože však dokonalý není, bez omluv se neobejdeme. Kdy je potřeba mluvit o omluvě?

Kdyby svět byl dokonalý, žádné omluvy bychom nepotřebovali, protože však dokonalý není, bez omluv se neobejdeme. Kdy je potřeba mluvit o omluvě? Kdyby svět byl dokonalý, žádné omluvy bychom nepotřebovali, protože však dokonalý není, bez omluv se neobejdeme. Kdy je potřeba mluvit o omluvě? Za napětím v manželství bývá často neochota se omluvit.

Více

LISTOPAD 2013 FILMOVÉ TIPY

LISTOPAD 2013 FILMOVÉ TIPY ! LISTOPAD 2013 FILMOVÉ TIPY !! ŠKODA LÁSKY BOHUSLAV MARTINŮ Portrét hudebního skladatele Jaromíra Vejvody, který je autorem světově proslulé skladby Škoda lásky. Americký generál a pozdější prezident

Více

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 LABEM BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ÚSTÍ NAD NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 Spasní na poslední chvíli 32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. 33 Když přišli na místo, které

Více

Velké a malé příběhy moderních dějin

Velké a malé příběhy moderních dějin Gabriela Juříčková Zpovídaní mé babičky Boženy Žižkové, narozené v roce 1939 Autorka: Gabriela Juříčková Už by nechtěla vrátit komunisty, přitom všude jinde pořád slyším, jak prý tehdy bylo líp. Datum

Více

Dospívání jednoho mladíka

Dospívání jednoho mladíka Dospívání jednoho mladíka Osobité a věrné svědectví o dobrodružstvích, radostech a strastech života jednoho dozrávajícího chlapce (se sklony pro hašteřivost) Jak je zachytil a sepsal André Daim S věnováním

Více

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen.

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen. Slavnost Narození Páně 25. prosince (vigilie, v den slavnosti) V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. S touto vírou se modleme

Více

1 Vyprávěj, co vidíš na obrázku a vyhledej jednotlivé situace zobrazené na kartách.

1 Vyprávěj, co vidíš na obrázku a vyhledej jednotlivé situace zobrazené na kartách. 1 Vyprávěj, co vidíš na obrázku a vyhledej jednotlivé situace zobrazené na kartách. 2 Vyprávěj příběh a podle obrázků doplň slova ve správném tvaru. Svítilo a šli do. Cesta vedla kolem, pak po a kousek

Více

Dokument B: Podobizna Františka Kupky a paní Eugénie Kupkové olej, 1908)

Dokument B: Podobizna Františka Kupky a paní Eugénie Kupkové olej, 1908) FRANTIŠEK KUPKA ÚROVEŇ A I. Dvě vlasti Malíř František Kupka (1871-1957) pocházel z východních Čech. Dětství prožil v Dobrušce, kde se vyučil sedlářem. Díky svému výtvarnému talentu byl však doporučen

Více

Možnost spolupráce knihovny a školy v 21. století. Mediální výchova

Možnost spolupráce knihovny a školy v 21. století. Mediální výchova Možnost spolupráce knihovny a školy v 21. století Mediální výchova Mediální výchova seznamuje žáky s principy fungování médií. Mediální gramotnost lze chápat jako schopnost zkoumat a analyzovat informace,

Více

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám VY_32_INOVACE_ČJM4_4960_ZEM Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0883 Název projektu: Rozvoj vzdělanosti Číslo šablony: III/2 Datum vytvoření:

Více

NOVINY 4.B VŠEZNÁLKOVY. č.8. Třídy

NOVINY 4.B VŠEZNÁLKOVY. č.8. Třídy VŠEZNÁLKOVY NOVINY č.8 Třídy 4.B Milí čtenáři, toto číslo Všeználkových novin je speciální. Je nejzvláštnější ze všech čísel tohoto roku. A víte proč? Celé je totiž věnováno naší škole, která má letos

Více

Kresba pastelkami. O námětech obrazů (M.Brožová)

Kresba pastelkami. O námětech obrazů (M.Brožová) Kresba pastelkami O námětech obrazů (M.Brožová) http://www.pastelky.cz/obrazy-kreslene-pastelkami Kam chodíte na nápady? Nápad na obraz ke mně přichází jako celek, buď se mi zdá ve snu, nebo mě navštíví,

Více

Anotace: stručný přehled životopisných údajů a autorovy tvorby

Anotace: stručný přehled životopisných údajů a autorovy tvorby Výukový materiál: VY_32_INOVACE_5_A. de Saint Exupéry 08 Název projektu: Šablony Špičák Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.2735 Šablona: III/2 Autor VM: Mgr. Dana Bílá VM byl vytvořen: 10. 1. 2012 Vzdělávací

Více

FRANTIŠEK KUPKA (23. 9. 1871 Opočno 24. 6. 1957 Puteaux, Francie)

FRANTIŠEK KUPKA (23. 9. 1871 Opočno 24. 6. 1957 Puteaux, Francie) FRANTIŠEK KUPKA (23. 9. 1871 Opočno 24. 6. 1957 Puteaux, Francie) František Kupka se narodil 23. září 1871 v Opočně ve východních Čechách, jako nejstarší z pěti dětí notářského úředníka Václava Kupky a

Více

Moderní umělecké směry (Prezentace 4-CJL - Česká moderna uplatňované směry 1)

Moderní umělecké směry (Prezentace 4-CJL - Česká moderna uplatňované směry 1) Moderní umělecké směry (Prezentace 4-CJL - Česká moderna uplatňované směry 1) Stanislav Kostka Neumann (1875 1947) Na počátek, protože: - Finančně zajištěný (rodina zámožného advokáta - Olšanská fila =

Více

Začátek lidského smutku

Začátek lidského smutku Bible pro děti představuje Začátek lidského smutku Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Byron Unger; Lazarus Upravili: M. Maillot; Tammy S. Přeložila: Martina Penner Vydala: Bible for Children www.m1914.org

Více

SKLADBA SOUVĚTÍ. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

SKLADBA SOUVĚTÍ. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje SKLADBA SOUVĚTÍ Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje duben 2010 Mgr. Domalípová Marcela, Mgr. Fořtová Jana 1 z 14 Obsah: vztahy mezi větami

Více

POETISMUS, SURREALISMUS

POETISMUS, SURREALISMUS ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ POEZIE POETISMUS, SURREALISMUS AUTOR Mgr. Jana Tichá DATUM VYTVOŘENÍ 11. 9. 2012 ROČNÍK TEMATICKÁ OBLAST PŘEDMĚT KLÍČOVÁ SLOVA ANOTACE METODICKÉ POKYNY 4. ročník Český jazyk a literatura

Více

Druhy vedlejších vět. Souvětí podřadné

Druhy vedlejších vět. Souvětí podřadné Druhy vedlejších vět Souvětí podřadné Podmětná vyjadřuje podmět věty řídící. Bývá připojena vztažným zájmenem kdo nebo co nebo spojkami že, aby apod., např.: Je pozoruhodné, že se poměrně málo otázek týkalo

Více

Přijímací řízení 27. 4. 2011 TEST Z ČESKÉHO JAZYKA. Zde napište své registrační číslo. Struktura testu:

Přijímací řízení 27. 4. 2011 TEST Z ČESKÉHO JAZYKA. Zde napište své registrační číslo. Struktura testu: Přijímací řízení 27. 4. 2011 Zde napište své registrační číslo TEST Z ČESKÉHO JAZYKA Struktura testu: 1. část čtení (úlohy 1 10) 2. část gramatika (úlohy 11 20) 3. část psaní (úlohy 21 a 22) Hodnocení:

Více

Barvy Evropy Mezinárodní projekt spolupráce škol, uskutečňovaný v rámci projektu etwinning

Barvy Evropy Mezinárodní projekt spolupráce škol, uskutečňovaný v rámci projektu etwinning Barvy Evropy Mezinárodní projekt spolupráce škol, uskutečňovaný v rámci projektu etwinning Naši zahraniční partneři: Základní škola ze španělské Zaragozy. Základní škola z polského města Tychy. Základní

Více

ČTĚTE NÁS!! ...a další články... Do kin přichází Čtyřlístek, k nám všem Vánoce a zvyky s nimi svázané. Představí se hned dva redaktoři

ČTĚTE NÁS!! ...a další články... Do kin přichází Čtyřlístek, k nám všem Vánoce a zvyky s nimi svázané. Představí se hned dva redaktoři !! ČASOPIS NIŽŠÍHO STUPNĚ WICHTERLOVA GYMNÁZIA ČTĚTE NÁS!! Do kin přichází Čtyřlístek, k nám všem Vánoce a zvyky s nimi svázané. Představí se hned dva redaktoři a my vám odhalíme další literární a výtvarné

Více

GENERACE PROKLETÝCH FRANCOUZSKÝCH BÁSNÍKŮ

GENERACE PROKLETÝCH FRANCOUZSKÝCH BÁSNÍKŮ GENERACE PROKLETÝCH FRANCOUZSKÝCH BÁSNÍKŮ MODERNÍ UMĚLECKÉ SMĚRY NA PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ AUTOR Mgr. Jana Tichá DATUM VYTVOŘENÍ 10. 9. 2012 ROČNÍK TEMATICKÁ OBLAST PŘEDMĚT KLÍČOVÁ SLOVA ANOTACE METODICKÉ

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_111 Jméno autora: Třída/ročník: Mgr. Tomáš Vaculík

Více

Divadlo mezi dvěma světovými válkami Voskovec a Werich (V +W) Osvobozené divadlo

Divadlo mezi dvěma světovými válkami Voskovec a Werich (V +W) Osvobozené divadlo Jméno autora: Mgr. Hana Boháčová Datum vytvoření: 10.03.2013 Číslo DUMu: VY_12_INOVACE_22_CJL_L Ročník: III. Český jazyk a literatura Vzdělávací oblast: Jazykové vzdělávání a komunikace, Estetické vzdělávání

Více

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI PROČ A JAK SE MODLIT KŘÍŽOVOU CESTU? (zpracováno podle Vojtěcha Kodeta) MÁME JISTOTU, ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI Již dva tisíce let nás posiluje jistota víry, že na život nejsme sami. Těsně před svým návratem

Více

Vyhodnocení soutěže o loga. Roman Pospíšil a Miloš Filip

Vyhodnocení soutěže o loga. Roman Pospíšil a Miloš Filip Vyhodnocení soutěže o loga Roman Pospíšil a Miloš Filip Protože v soutěži o nejlepší logo se nám sešla řada velice kvalitních návrhů a ocenit jsme mohli jen některé, přikládáme toto hodnocení. Jistě si

Více

EMIL FILLA varianta A

EMIL FILLA varianta A EMIL FILLA varianta A I Zahraniční inspirace Filla se poprvé dostal do zahraničí v letech 1906-1910 během cesty po evropských galeriích. Poté pravidelně pobýval v Paříži. Během první světové války odtud

Více

Vrublová, Y., Janoušková, M.: Sexualita handicapovaných dospívajících

Vrublová, Y., Janoušková, M.: Sexualita handicapovaných dospívajících Vrublová, Y., Janoušková, M.: Sexualita handicapovaných dospívajících datum narození: bydliště: pohlaví druh postižení: rodina: postižení v rodině: psycholog, jiný odborník): probírali jste otázku sexuálního

Více

Je důležité umět rozpoznat, které věci jsou zbytečné.

Je důležité umět rozpoznat, které věci jsou zbytečné. Každá myšlenka, kterou si naše mysl vytvoří, většinou vytvoří i tu činnost, o které jsme přemýšleli. Všechno, co vyprodukuje naše mysl, chce produkovat i naše tělo. Je to automatický proces, který má většina

Více

jsme navštívili Úřad práce ve Frýdku-Místku

jsme navštívili Úřad práce ve Frýdku-Místku To ten čas ale rychle utíká. Před chvílí jsme si ještě užívali letní prázdniny a teď už můžeme pomalu kupovat vánoční dárky. Listy padají a kolem nás je příjemné prostředí a spoustu barviček. I počasí

Více

Básnička o mandarince. Mandarinka je opravdu dobrá, barva její je oranžová. Vitamíny má, proto mi tak chutná. Básnička o mrkvi

Básnička o mandarince. Mandarinka je opravdu dobrá, barva její je oranžová. Vitamíny má, proto mi tak chutná. Básnička o mrkvi Básnička o mandarince Básnička o mrkvi U nás doma na zahradě, vedle sebe v jedné řadě, mrkvička si v zemi leží, šťavnatá a krásně svěží. Oranžová se zelenými vlasy, kandidátka na královnu krásy, křupavá

Více

NÁZEV ŠKOLY: Základní škola Javorník, okres Jeseník REDIZO: 600 150 585 NÁZEV: VY_32_INOVACE_490_Život a dílo Karla Jaromíra Erbena AUTOR: Mgr.

NÁZEV ŠKOLY: Základní škola Javorník, okres Jeseník REDIZO: 600 150 585 NÁZEV: VY_32_INOVACE_490_Život a dílo Karla Jaromíra Erbena AUTOR: Mgr. NÁZEV ŠKOLY: Základní škola Javorník, okres Jeseník REDIZO: 600 150 585 NÁZEV: VY_32_INOVACE_490_Život a dílo Karla Jaromíra Erbena AUTOR: Mgr. Martina Ringová ROČNÍK, DATUM: 5., 19. 2. 2012 VZDĚL. OBOR,

Více

ŠvP Rokytnice n. Jizerou 2011

ŠvP Rokytnice n. Jizerou 2011 ZŠ Rudná ŠvP Rokytnice n. Jizerou 2011 Můj milý deníčku... 8. A na horách Autoři: Žactvo Korektor: Martin Isoz 8. června 2011 1 Pondělí 6. 6. 2011 1.1 MI & VI Pondělní den byl dnem úvodním. V osm hodin

Více

ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE. Strašnice Středa 3.dubna 2013

ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE. Strašnice Středa 3.dubna 2013 ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE Strašnice Středa 3.dubna 2013 Univerzální vlastnosti lidstva VE VŠECH KULTURÁCH V KAŽDÉM ČLOVĚKU Touha po životě Obava z budoucna Strach ze smrti Tajemno co je po smrti? Je nějaká

Více

KNIHY MAJÍ ZELENOU. CO SE SKRÝVÁ MEZI KNIHAMI? Aneb Reportáž z našeho knihkupectví

KNIHY MAJÍ ZELENOU. CO SE SKRÝVÁ MEZI KNIHAMI? Aneb Reportáž z našeho knihkupectví KNIHY MAJÍ ZELENOU CO SE SKRÝVÁ MEZI KNIHAMI? Aneb Reportáž z našeho knihkupectví Naše paní učitelka nám v češtině představila soutěž pro základní školy KNIHY MAJÍ ZELENOU, kde máme za úkol vytvořit reportáž

Více

Toto je příběh ženy pronásledované ozvěnou vzpomínky, roztříštěným snem, v němž se minulost prolíná s budoucností.

Toto je příběh ženy pronásledované ozvěnou vzpomínky, roztříštěným snem, v němž se minulost prolíná s budoucností. ( Nový Čas nový Stroj a uprostřed nich přetrvává neobyčejný sen.) Toto je příběh ženy pronásledované ozvěnou vzpomínky, roztříštěným snem, v němž se minulost prolíná s budoucností. Obrazy, které opětovně

Více

Prezentace 9-CJL -1-ročník Klasicismus, osvícenství, preromantismus (1)

Prezentace 9-CJL -1-ročník Klasicismus, osvícenství, preromantismus (1) Prezentace 9-CJL -1-ročník Klasicismus, osvícenství, preromantismus (1) Po uplynutí baroka se vývoj opět vrátil k pluralitě. Evangelické (protestantské) náboženství se opět stalo výrazem politického přesvědčení.

Více

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Název projektu školy: Výuka s ICT na SŠ obchodní České Budějovice Šablona

Více

Zájmena - test DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL VY_32_INOVACE_ST_01-06_CJ-6. autor Jaroslava Staňková. vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace

Zájmena - test DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL VY_32_INOVACE_ST_01-06_CJ-6. autor Jaroslava Staňková. vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Zájmena

Více

UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE

UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE KRISTŮV RŮŽENEC 1 UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE Bůh každého z nás volá a vede. Každý na toto volání odpovídá podle rozhodnutí svého srdce v osobním projevu své modlitby. Křesťanství zná tři výrazové

Více

Jak se v parku narodil dráček

Jak se v parku narodil dráček Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak

Více

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad patří mezi jeden z nejvýznamnějších dnů v dějinách České republiky. V roce 1939 nacisté brutálně zakročili proti vysokoškolským studentům. O padesát

Více

O autorovi básní a autorech obrazů: Mgr. Jaroslav Pivoda

O autorovi básní a autorech obrazů: Mgr. Jaroslav Pivoda Jaroslav Pivoda Procházky životem počet stran 178, plnobarevný tisk vazba pevná běžná cena 499 Kč včetně DPH naše cena 449 Kč včetně DPH cena K M K 399 Kč včetně DPH ISBN 978-80-86930-64-0 Vydal Jaroslav

Více

Gymnázium, Brno, Elgartova 3. GE - Vyšší kvalita výuky CZ.1.07/1.5.00/34.0925

Gymnázium, Brno, Elgartova 3. GE - Vyšší kvalita výuky CZ.1.07/1.5.00/34.0925 Gymnázium, Brno, Elgartova 3 GE - Vyšší kvalita výuky CZ.1.07/1.5.00/34.0925 I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti Téma: Vybraná díla z české literatury

Více

PAMÁTNÍK LIDICE - KONGRESOVÉ CENTRUM

PAMÁTNÍK LIDICE - KONGRESOVÉ CENTRUM PAMÁTNÍK LIDICE - KONGRESOVÉ CENTRUM Portfolio - Ludmila Mahdalová FA ČVUT, ATOS, LS 2011/2012 Myšlenkou projektu je vymezit prostor, kde budeme moci vnímat komplex Lidic v širším kontextu, ne pouze jako

Více

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt MŠMT ČR Číslo projektu Název projektu školy Klíčová aktivita III/2 EU PENÍZE ŠKOLÁM CZ.1.07/1.4.00/21.2146

Více

Pastelky. Techniky kreslení

Pastelky. Techniky kreslení Pastelky Techniky kreslení Co je to pastelka? Pastelka neboli Pastelová tužka, je zvláštní druh psací potřeby respektive tužky, která umožňuje psát či kreslit barevně. Vyrábí se v celé barevné škále od

Více

Jiří Wolker Balada o očích topičových Jméno autora: Mgr. Bohuslava Svobodová

Jiří Wolker Balada o očích topičových Jméno autora: Mgr. Bohuslava Svobodová VY_32_INOVACE_CJL_53 Jiří Wolker Balada o očích topičových Jméno autora: Mgr. Bohuslava Svobodová Období vytvoření: duben 2013 Ročník: 3., popř. 4. (opakování) Tematická oblast: Čtenářská gramotnost absolventa

Více

Egyptská hrobka hrobka Sennedjema v podzemních chodbách Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě

Egyptská hrobka hrobka Sennedjema v podzemních chodbách Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě Egyptská hrobka hrobka Sennedjema v podzemních chodbách Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě společná práce studentů Gymnázium Havlíčkův Brod Gymnázium zve do podzemí města! Návštěvníci Muzea Vysočiny si

Více

Jméno autora: Mgr. Barbora Jášová Datum vytvoření: 14. 09. 2012 Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_20_ZSV

Jméno autora: Mgr. Barbora Jášová Datum vytvoření: 14. 09. 2012 Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_20_ZSV Jméno autora: Mgr. Barbora Jášová Datum vytvoření: 14. 09. 2012 Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_20_ZSV Ročník: I. Základy společenských věd Vzdělávací oblast: Společenskovědní vzdělávání Vzdělávací obor: Základy

Více

věnováno H. P. Lovecraftovi

věnováno H. P. Lovecraftovi SOBĚSTO věnováno H. P. Lovecraftovi Pamatuji si každý okamžik svého života (vlastně si spíše nepamatuji, že bych nějaký nepamatoval). Nevím, zda to byl dlouhý život, protože ho nemohu měřit s jiným životem

Více

Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3688 EU PENÍZE ŠKOLÁM

Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3688 EU PENÍZE ŠKOLÁM ZÁKLADNÍ ŠKOLA OLOMOUC příspěvková organizace MOZARTOVA 48, 779 00 OLOMOUC tel.: 585 427 142, 775 116 442; fax: 585 422 713 email: kundrum@centrum.cz; www.zs-mozartova.cz Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA

Více

T. G. Masaryk. FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní list pro žáka

T. G. Masaryk. FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní list pro žáka T. G. Masaryk AUTOR Mgr. Jana Hrubá OČEKÁVANÝ VÝSTUP na základě přečteného textu stručně charakterizuje osobnost T. G. Masaryka, zjistí některé události týkající se života této významné osobnosti - porozumění

Více

TEST LOGIKY. Využitelný pro měření kompetence: řešení problémů, orientace v informacích

TEST LOGIKY. Využitelný pro měření kompetence: řešení problémů, orientace v informacích TEST LOGIKY Využitelný pro měření kompetence: řešení problémů, orientace v informacích Forma: papír - tužka Čas na administraci: max. 25 min. Časový limit: ano Vyhodnocení: ručně cca 10 minut jeden testovaný

Více

Pracovní stáž Garantem stáže

Pracovní stáž Garantem stáže Pracovní stáž Garantem stáže Společnost pro celistvou na smysl zaměřenou pedagogiku Franze Ketta, o. s., Kostelní nám. 1, Ostrava 1 (akreditace MŠMT) Místo pobytu: Jižní Tyrolsko leží na jižní straně Alp

Více

Hans Christian Andersen

Hans Christian Andersen Hans Christian Andersen MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_ 04_18 Tématický celek: Evropa

Více

Projekt ČTYŘLÍSTEK VEDE KE ŠTĚSTÍ

Projekt ČTYŘLÍSTEK VEDE KE ŠTĚSTÍ Rozvojový program Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Zvyšování kvality výuky ve škole prostřednictvím změny sociálního klimatu ve škole, inovace školního vzdělávacího programu Veselá školička.

Více

Školtýn. Základní škola Týnec nad Labem. Ročník 12. 2. číslo

Školtýn. Základní škola Týnec nad Labem. Ročník 12. 2. číslo Školtýn Základní škola Týnec nad Labem Ročník 12 2. číslo 2012 2013 Obsah 1. Narozeninová oslava 2. Rozhovor s ředitelem školy 60 let 3. Afrika 4. Mikuláš 5. Vánoční šplh 6. Florbal 7. Kolínská laťka 8.

Více

ZÁKLADNÍ ŠKOLA NÝRSKO, ŠKOLNÍ ULICE příspěvková organizace VÝSTUPNÍ TEST PRO ŢÁKY 9. ročníku B/ ČESKÝ JAZYK A LITERATURA Jméno a příjmení:

ZÁKLADNÍ ŠKOLA NÝRSKO, ŠKOLNÍ ULICE příspěvková organizace VÝSTUPNÍ TEST PRO ŢÁKY 9. ročníku B/ ČESKÝ JAZYK A LITERATURA Jméno a příjmení: Název projektu: Šumavská škola = evropská škola Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.12 /02.0010 ZÁKLADNÍ ŠKOLA NÝRSKO, ŠKOLNÍ ULICE příspěvková organizace VÝSTUPNÍ TEST PRO ŢÁKY 9. ročníku B/ ČESKÝ

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno.

Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno. Ahoj, jmenuji se Draculaura. V téhle knížce si o mně přečteš úplně všechno. Draculaura Dcera Drákuly Beznadějná romantička VĚK 1599 let. Nemůžu se dočkat, až mi bude sladkých 1600. ZABIJÁCKÝ STYL Ráda

Více

Hledáte něco a NEVÍTE CO?... možná TO najdete u nás. DOBROVOLNÍCI SOS CENTRA Dopisování s vězni. Tento materiál vznikl za finanční

Hledáte něco a NEVÍTE CO?... možná TO najdete u nás. DOBROVOLNÍCI SOS CENTRA Dopisování s vězni. Tento materiál vznikl za finanční DOBROVOLNÍCI SOS CENTRA Dopisování s vězni Hledáte něco a NEVÍTE CO?... možná TO najdete u nás. Tento materiál vznikl za finanční podpory Operačního programu Praha Adaptabilita, který je spolufinancován

Více

15. Věta jednoduchá Vypracovala: Martina Miškeříková, červenec 2013

15. Věta jednoduchá Vypracovala: Martina Miškeříková, červenec 2013 15. Věta jednoduchá Vypracovala: Martina Miškeříková, červenec 2013 Název školy Obchodní akademie a Střední odborné učiliště Veselí nad Moravou Název a číslo OP OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, CZ

Více

Básníci BÁSNÍCI. Očka -... Květ -... Skřítek -... Autor: Mgr. Iveta Sedláčková

Básníci BÁSNÍCI. Očka -... Květ -... Skřítek -... Autor: Mgr. Iveta Sedláčková Básníci BÁSNÍCI 1. Přečti si obě básně a pokus se je zarecitovat. 2. Napiš jména básníků. 3. Kolik slok má báseň Co všechno musí udělat jaro? 4. Najdi a napiš za každé básně alespoň 3 dvojice rýmů. 5.

Více

Větné členy, Jednoduché souvětí - opakování Druh učebního materiálu: Písemná práce, pracovní list Časová náročnost:

Větné členy, Jednoduché souvětí - opakování Druh učebního materiálu: Písemná práce, pracovní list Časová náročnost: Masarykova základní škola Klatovy, tř. Národních mučedníků 185, 339 01 Klatovy; 376312154, fax 376326089 E-mail: skola@maszskt.investtel.cz; internet: www.maszskt.investtel.cz Kód přílohy vzdělávací VY_32_INOVACE_CJ678JO_09_03_12

Více

Čarovný mlýnek. Proč je mořská voda slaná

Čarovný mlýnek. Proč je mořská voda slaná Čarovný mlýnek Proč je mořská voda slaná Alena Vorlíčková Regina Daňková Pohádky pro společné čtení Projekt Městské knihovny Svitavy Lektoruje PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D., DYS-centrum Praha Čarovný mlýnek

Více