Měsíčník Ministerstva obrany České republiky 10/2010

Transkript

1 Měsíčník Ministerstva obrany České republiky 10/2010 POMOC ZE VZDUCHU

2 Náčelník Institutu dopravní výchovy z Velitelství výcviku-vojenské akademie Vyškov zve vojenskou veřejnost k účasti na odborné mezinárodní konferenci se zaměřením na speciální výcvik řidičů ke zvládání krizových situací. Akce proběhne ve dnech listopadu od 9 hodin ve Vojenském klubu posádky Vyškov. Jednání bude zaměřeno na tematiku rozdělenou do následujících oblastí: příčiny vzniku krizových situací v silničním provozu a terénu, možnosti předcházení a zásady zvládání krizových situací, moderní přístupy k nácviku řešení krizových situací, současné trendy v přípravě vojenských řidičů. Součástí programu bude prezentace terénního polygonu k nácviku bezpečného překonávání extrémního terénu, ukázka Tatry 810 s jednotkou fúze dat, představení simulátoru řízení Tatry 810 a simulátoru nárazu vozidla. Zájemci mohou získat podrobnější informace na intranetové adrese Institut dopravní výchovy, na internetové adrese a také na alcatelových číslech , , VELITELSTVÍ VÝCVIKU - VOJENSKÁ AKADEMIE V září vydal Institut dopravní výchovy z Velitelství výcviku-vojenské akademie ve Vyškově publikaci Silniční přeprava nebezpečných nákladů. Brožura řeší problematiku silniční přepravy nebezpečných nákladů vozidly ozbrojených sil v návaznosti na nový předpis Všeob-P-37. Jejím základním smyslem je ucelené soustředění stanovených požadavků, podmínek a opatření pro přípravu, organizaci a provádění přepravy nebezpečných věcí v podmínkách naší armády. Zjednodušuje orientaci v problematice a usnadňuje realizaci této přepravy v souladu s platnou legislativou. Publikace je určena všem, kteří za přepravu nebezpečných nákladů odpovídají nebo se na ní různým způsobem podílejí tj. řidičům, osádkám vozidel, odborným pracovníkům apod. Pomůcka je k dispozici na intranetových stránkách VeV-VA, Institut dopravní výchovy, sekce Ke stažení ( Text: pplk. Jiří KRÁL Institut dopravní výchovy A R Odd lení metodiky a profesní zp sobilosti Skupina profesní zp sobilosti SILNI NÍ P EPRAVA NEBEZPE NÝCH NÁKLAD VYŠKOV 2010 Zpracoval: o.z. Ing. Milan PAZDERA o.z. Ing. Jaroslav STULÍK 1

3 OBSAH Na návrat (kdykoliv) připraveni... 2 Ministr obrany Alexandr Vondra a NGŠ AČR armádní generál Vlastimil Picek jednali v Kosovu Zjednodušme si život navzájem... 4 Představujeme generálního sekretáře MO Jana Vylitu a jeho úřad Další koncepce a transformace... 6 Návštěva České republiky vrchního velitele Spojeneckého velitelství pro transformaci (SACT Supreme Allied Commander Transformation) generála Stéphana Abriala Boleslavská hradba Ve výcvikovém prostoru Libavá proběhlo velitelsko-štábní cvičení sil podpory AČR zaměřené na logistickou a zdravotnickou podporu jednotek nasazených v zahraničí Městečko se vším všudy Základna Shank v afghánském Lógaru nabízí širokou škálu služeb a společenského a sportovního vyžití Blýskání na lepší časy S náměstkem ministra obrany Michaelem Hrbatou o chystané novince v oblasti individuálního připojištění rizikových profesí Medvěd v policejních službách Další ročník největšího cvičení Vojenské policie Black Bear 2010 se tentokrát konal v chorvatském výcvikovém prostoru Gašinci 14 Nemusím už jen kritizovat Rozhovor s Vladimírem Karaffou, ředitelem sekce-personálním ředitelem MO Červená karta z organizačních důvodů Informace pro občanské zaměstnance, jichž se týká letošní propouštění 21 7 Alchymie ostrostřelců Ne všichni naši velitelé si vědí za každé situace rady s odstřelovači, které dostanou přiděleny Druhá je doma Půl roku po převzetí prvního taktického transportního letounu CASA C-295M zařadila Armáda České republiky do výzbroje další stroj Pomoc ze vzduchu Zásah v Chrastavě mi potvrdil, že každá minuta výcviku nad hracholuskou přehradou má nesmírnou cenu, říká kpt. Petr Šafařík Patnáctina nové koncepce Vizi české armády připravuje také pracovní skupina vedená prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR brig. gen. M. Žižkou Radiace ve vzduchu Cvičení Zóna 2010 prověřilo sehranost složek integrovaného záchranného systému Pod větší ochranou Čtyři obrněné transportéry Pandur prošly před nasazením v Afghánistánu technickými úpravami Když zbraně mlčí: psychologické operace V úspěchu zahraničních misí hraje stále zásadnější roli veřejné mínění AČR podržela CIAF Ohlédnutí za největší prezentací vojenské letecké techniky v České republice Nebeští vojáci Představujeme 173. výsadkovou brigádou americké armády, která tvoří v Afghánistánu základ Task Force Bajonet Připraveni na nejhorší V těchonínském Centru biologické ochrany jsou k dispozici desítky lůžek pro izolaci osob se zvláště nebezpečnými nákazami Kaleidoskop O kurzu Generálního štábu Informace o jedné z forem celoživotního kariérového vzdělávání důstojníků Zažili střelbu i demonstrace Ohlédnutí za jedenácti lety působení českých vojáků v kosovské misi KFOR Největší prezentace armády Na Dnech NATO v Ostravě bylo co k vidění, zúčastnilo se jich na diváků Pokecal si i v morseovce Jaroslav Klemeš je jedním z posledních parašutistů vysazených nad protektorátem Bod zlomu: bitva o Británii V říjnu 1940 ukončilo RAF vítězně bitvu o Británii Skončila sezona vojenského pětiboje Na mistrovství světa obsadilo družstvo mužů sedmnáctou a žen desátou příčku Proplácení nevyužitých výstrojních náležitostí Tři dny plné sportu Na Univerzitě obrany Brno se konalo armádní mistrovství v letních sportech Českou Kanadou už popáté O tradičním dálkovém pochodu organizovaném 44. lehkým motorizovaným praporem z Jindřichova Hradce Military English Jazykový koutek Knižní a DVD tipy A spoj Kaleidoskop

4 MISE MISE Na základně Šajkovac bude pod velením mjr. Ladislava Horáka (na snímku vpravo) působit organizační jádro 1. úkolového uskupení praporu operačních záloh až do července Mezi těmi, kdo zůstávají, je i praporčík Petr Hora. V době návštěvy ministra Alexandra Vondry přijela na základnu v Šajkovaci také předsedkyně vlády Slovenské republiky Iveta Radičová, aby poděkovala slovenským vojákům za práci, kterou vykonali v misi KFOR. Slovenští vojáci odcházejí ze země ke konci letošního listopadu. Při slavnostním nástupu české a slovenské jednotky oba představitelé ocenili navzájem vojáky koaličních partnerů, kteří společně působili na základně. Na návrat (kdykoliv) Text a foto: Jana DECKEROVÁ a Jiří HOKŮV PŘIPRAVENI 2 Armáda České republiky se mírové zahraniční operace NATO v Kosovu účastní od roku Vystřídalo se v ní 19 kontingentů s téměř osmi tisíci vojáky. S ohledem na zlepšení bezpečnostní situace většinu sil armáda z mise KFOR stáhla a od října 2010 bude na základně Šajkovac působit 92 našich profesionálů. Během jedenácti let obstála Armáda České republiky v plnění úkolů v silách KFOR se ctí a prokázala své kvality, řekl ministr obrany Alexandr Vondra při své zářijové návštěvě v Kosovu. Vzhledem k současnému vývoji bezpečnostní situace však považuji za správné naše působení zde omezit, a naopak zvýšit počet záložní jednotky o síle pěti set vojáků, která bude připravena na českém území pro případ, že by se vývoj v Kosovu opět zhoršil. Od letošního února působí na základně Šajkovac v silách KFOR 16. kontingent AČR, jehož jádro tvoří příslušníci 152. ženijního praporu Rakovník, 153. ženijního praporu Olomouc a 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany Liberec. V současné době bezpečnostně monitorujeme naší mechanizovanou jednotkou území o rozloze přibližně 750 kilometrů čtverečných náročného terénu, včetně hranice, informoval pplk. Martin Kavalír, velitel 16. kontingentu. Řešili jsme běžné incidenty, jako třeba krádež dřeva nebo dalších surovin, ale během našeho působení nedošlo k jedinému útoku na naše vojáky. Česká armáda zatím z Kosova neodchází, k tomu by mohlo dojít až v polovině příštího roku. Od října se mění pouze struktura našeho nasazení v silách KFOR. Do této doby jsme měli doma připravenou jednu záložní rotu pro případné nasazení, nyní to bude naopak. Mechanizovaný prapor bude v pohotovosti v Čechách a základnu Šajkovac bude střežit a udržovat zační jádro 92 příslušníků AČR, Č vysvětlil organináčelník Generálního štábu armádní generál Vlastimil Picek. Během návštěvy se Alexandr Vondra a Vlastimil Picek mimo jiné setkali i s místopředsedou kosovské vlády Hajredinem Kuçim a velitelem mírových sil KFOR Erhardem Bühlerem, kterým objasňovali plán na stahování českých vojáků. Tomuto postupu rozumíme. Jsou to dlouho plánované kroky, které členské země NATO dělají kvůli posílení mise v Afghánistánu, ale situaci KFOR to v žádném případě nenaruší, komentoval omezení českého kontingentu v Kosovu Erhard Bühler. Našla se i chvilka na rozhovor s vojáky na základně. 3

5 ROZHOVOR PŘEDSTAVUJEME PŘEDSTAVUJEME Text: Pavel LANG Foto: Marie KŘÍŽOVÁ Jan Vylita. Vystudovaný inženýr chemie, který v posledních deseti letech působil ve společnosti PricewaterhouseCoopers. Mimo jiné člen Asociace certifikovaných vyšetřovatelů podvodů. Od prvního září generální sekretář Ministerstva obrany. Do nového týmu Alexandra Vondry přibyl manažer se zkušenostmi forenzního auditora. Zjednodušme si život navzájem Povídejte Informace se předávají především v papírové formě, což představuje obrovskou administrativní zátěž. Bavím se o tom se zaměstnanci a kdekdo mi říká, jak velké problémy jim to způsobuje. Většina z nich chce efektivně pracovat, ale tohle je pro ně překážkou. Mnohokrát se osobně přesvědčili, že oni nejsou schopni zažité procedury ovlivnit, a rezignovali. Udělám maximum možného, aby se nám to podařilo změnit. Nechci však dělat nějaké změny jenom kvůli tomu, abychom řekli, že reformujeme. Provedu takové kroky, které budou dávat smysl. S forenzními audity se na Ministerstvu obrany takříkajíc roztrhl pytel. Proč taková ofenziva? Smysluplně konat je možné pouze tehdy, když je znám skutečný stav věci. Existuje celá řada způsobů, jak odkrýt karty a vidět realitu. Forenzní audit nám poslouží k tomu, abychom se v té či oné oblasti dopátrali, zda v minulosti nedošlo ke spáchání trestného činu a jestli praktikované procesy nejsou náchylné ke zneužití. Touto cestou půjdeme i nadále. Z konkrétních zjištění se poučíme a přijmeme opatření. Některým lidem, kteří vědomě pochybili, se to nebude vůbec líbit, ale na pardonování není čas. Proces kontroly musí být cílený a co nejrobustnější. Nepravosti tady musejí skončit. Pracoval jsem ve forenzních a poradenských službách, toto prostředí mi není vůbec cizí, vím tedy, jak postupovat. K razantním krokům určitě nemáte daleko, ale ne všechno se dá lámat přes koleno. Souhlasíte? Samozřejmě. Moje role na Ministerstvu obrany je více konstruktivního a méně represivního rázu. Pokusím se o postupnou nápravu. Jak to bude v budoucnu, to je otázka dalších rozhodnutí. Od ministra obrany jsem dostal příležitost a chci ji využít. Je to další výzva. Které organizační celky MO spadají do vaší působnosti? Sekce správy majetku, Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti a od prvního října Úřad provozu a služeb. Dosavadní poznatky o jejich funkčnosti máte jaké? Nedal jsem na kuloárové řeči, ale na osobní poznání. Mým prvním krokem byla návštěva všech státních podniků, příspěvkových organizací a stavebních správ, prostě míst, kde se vykonává reálná činnost. Realita státních příspěvkových organizací a státních podniků, jejichž zřizovatelem je MO, mě velmi překvapila. V tom pozitivním směru, neboť jsem zde očekával nemalé problémy. U nich není otázka, zda přežijí, ale spíše jak je dále rozvíjet. Určitě je na čem stavět. Věci, které dobře fungují, je třeba podpořit, a to, co nefunguje, musíme změnit. To, že jste nastoupil na cizím hřišti, je pro vás výhoda, nebo handicap? Necítím se na cizím hřišti. Umím se velmi rychle orientovat, to je vlastnost, kterou si konzultant s více než patnácti lety praxe osvojí. To už musejí být pádné důvody, když úspěšný ředitel oddělení forenzních služeb nadnárodní firmy přejde do služeb státní správy. Jaké byly ty vaše? Beru to jako příležitost provést na Ministerstvu obrany systémové změny, které rychle povedou ke zjednodušení života nás všech. Některé postupy jsou tak komplikované, a tudíž nepřehledné, že nahrávají ke snadnému zneužití. Neříkám, že je tady každý loupežník, ale nacházejí se zde skupinky, jež na této situaci dlouhodobě parazitují. Snaha o přeměny se nedá upřít ani bývalým vrcholným představitelům, avšak nynější realita svědčí o tom, že do křišťálově průzračného chodu resortního vrcholného orgánu je daleko Situace na Ministerstvu obrany je v tomto ohledu vážná. Prioritou je nastavit nový systém, jenž bude lépe kontrolovatelný a především podstatně jednodušší. Například informační zahlcenost vrcholného managementu je tady obrovská. Zrovna teď mám na stole zprávu, nad níž kroutím hlavou. Vůbec nechápu, proč je zpracovaná a co konkrétního má řešit. Navíc je adresovaná i ministrovi obrany. To je nadbytečná neefektivní činnost. Dostávám do rukou nemálo materiálů, o kterých si říkám, proboha, proč to jde vůbec ke mně. Sami navzájem si to komplikujeme. A (ne)používání elektronických médií Co vlastně znamená pozice generálního sekretáře? Z pohledu dlouholetého mám za úkol vybudovat úřad ministra obrany, který by měl plnit funkci podpory Armádě ČR a jejím složkám. Z provozního hlediska mám za úkol řídit mně svěřené sekce a další organizace státní správy. Funkce generálního sekretáře je manažerská, jsem prostě nepolitický náměstek ministra. 4 5

6 NATO CVIČENÍ Další koncepce a transformace Text: Pavel LANG Foto: Marie KŘÍŽOVÁ Transformace Armády ČR a nová strategická koncepce NATO to byla klíčová témata rozhovorů vrchního velitele Spojeneckého velitelství pro transformaci (SACT Supreme Allied Commander Transformation) generála Stéphana Abriala při jeho zářijové návštěvě v České republice. Po oficiálním uvítání s vojenskými poctami na Čestném dvoře Národního památníku v Praze přijal druhého nejvyššího představitele vojenské hierarchie Severoatlantické aliance náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek. Ujistil jsem generála Abriala, že česká armáda i se sníženým rozpočtem svoje závazky vůči Alianci, především co se týká zahraničních operací, dodrží, zdůraznil NGŠ na společné tiskové konferenci. Vrchní velitel pro transformaci v NATO konstatoval, že výše prostředků pro ozbrojené síly je suverénním rozhodnutím každé členské země. V této Velitelství ACT zodpovídá za změny ve velitelských strukturách Aliance, přípravu expedičních jednotek, zvyšování vojenských schopností, sladění vojenské spolupráce mezi jednotlivými členskými státy a zavádění nových doktrín. Šestapadesátiletý francouzský generál Stéphane Abrial převzal funkci vrchního velitele ACT 9. září loňského roku. Je prvním Neameričanem na tomto významném postu. Před odchodem na strategické velitelství NATO v americkém Norfolku zastával funkci náčelníka štábu francouzského vojenského letectva. Absolvoval výcvik na letecké akademii, poté sloužil jako stíhací pilot. Zúčastnil se války v Perském zálivu. souvislosti Stéphane Abrial poděkoval za angažovanost České republiky v misích ISAF v Afghánistánu a KFOR v Kosovu. Velice oceňuji český příspěvek v misích. Jsem informován o vašem záměru k nasazení jednotek AČR v zahraničí pro příští rok, ale je zřejmé, že se jedná výlučně o vojenská doporučení, která musí ještě projednat vláda a schválit Parlament ČR. Oba generálové se shodli, že současná finanční situace je složitá nejen pro českou armádu, ale i celou Severoatlantickou alianci a kvůli ní NATO čekají v nejbližší době nemalé změny. Pracujeme na nové organizační struktuře Aliance, která musí být efektivnější, co se týče systému velení a řízení. Bude lépe a rychleji reagovat na operační požadavky. Tou nejviditelnější změnou bude snížení počtu velitelství i zaměstnanců ve strukturách Aliance, řekl generál Abrial. Vrchního velitele Spojeneckého velitelství pro transformaci (ACT) přijal také ministr obrany Alexandr Vondra. Boleslavská hradba 2010 Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA Ke vchodu předsunuté logistické základny přijíždí osobní vozidlo. Zastavte, vypněte motor a vystupte si, přikazuje strážný řidiči a dává pokyn psovodovi k provedení kontroly auta. Štěkot speciálně vycvičeného psa nevěští nic dobrého. Zbraň, vykřikne voják ze všech sil. Úmysl řidiče proniknout do vojenského prostoru soustředění bere za své. Nepovolaná osoba se začíná 6 7

7 CVIČENÍ CVIČENÍ chovat agresivně. Její zadržení je však otázkou několika málo minut. Příslušníci jednotky aktivních záloh Krajského vojenského velitelství Liberec a Veterinární základny Chotyně prokazují svoji profesní připravenost. Ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá pokračuje velitelsko-štábní cvičení sil podpory (SPod) Boleslavská hradba 2010 s částečným vyvedením vojsk. Jde o komplexní výcvik v podmínkách, které se přibližují skutečnému bojovému nasazení a krizovým situacím. V terénu se ho účastní tři sta cvičících osob se sto patnácti kusy speciální techniky, včetně vrtulníku W-3A Sokol. Současně jsou aktivována operační střediska třinácti vojenských útvarů a zařízení v domovských posádkách, která adekvátně reagují na rozehrávané situace z řídícího štábu. Na plnění úkolů Boleslavské hradby se nemalou měrou podílejí také jednotky společných sil, Vojenské policie, Újezdního úřadu vojenského újezdu Libavá a Střediska obsluh výcvikových zařízení Libavá. TŘÍLETÝ VÝCVIKOVÝ CYKLUS Toto velitelsko-štábní cvičení probíhá v souladu s tříletým výcvikovým cyklem u sil podpory, říká řídící cvičení a velitel SPod brigádní generál Jaroslav Kocián a upřesňuje: Vloni byla námětem obrana a ochrana objektů důležitých pro obranu státu, letošní tematika je zaměřena na logistickou a zdravotnickou podporu nasazených jednotek v zahraničí podle tzv. procesu RSOM (Reception, Staging and Onward Movement). V roce 2011 se bude procvičovat schopnost k přijetí a zabezpečení aliančních sil na území České republiky neboli podpora hostitelskou zemí (HNS Host National Support). Letošnímu cvičení předcházel více než půlroční proces důkladné přípravy. Na jejím počátku proběhl seminář a poté třídenní štábní nácvik. Výsledek se promítl do klíčového dokumentu OPLAN (operační plán velitele sil podpory), jenž rozdělil Boleslavskou hradbu 2010 do čtyř fází. Prvotní fází je strategické rozvinutí z mírových posádek do míst ukončení strategických přeprav, konkretizuje generál Kocián a přibližuje další etapy. Zabezpečení úplné logistické podpory jednotek úkolového uskupení od vysazení do jejich předání operačnímu veliteli v prostoru nasazení, následuje zabezpečení dodávek veškerého materiálu a služeb pro nasazené jednotky po celou dobu trvání operace a závěrečnou fází je zabezpečení procesu odsunu všech nasazených jednotek úkolového uskupení z prostoru operace. Zářijové zaměstnání na Libavé lze pojmenovat jako experimentální cvičení. Schopnost realizovat výše uvedený proces RSOM ještě nebyl v tomto rozsahu procvičován. Když splníme stanovené cíle cvičení, budeme tím deklarovat partnerům v NATO, že realizujeme politicko-vojenské ambice České republiky zahrnující jak kolektivní obranu Aliance, tak udržení mezinárodní bezpečnosti a stability. Letošní Hradba, která je vyvrcholením výcvikových aktivit sil podpory v roce 2010, nás profesně posouvá o veliký krok dopředu. VSTUP POVOLEN Vstup do přísně střežené logistické základny (Staging Area) je zakázán. Jedinou možností je ukázkový den cvičení. Toho využívají jak nejvyšší představitelé Generálního štábu Armády ČR v čele s prvním zástupcem NGŠ brigádním generálem Miroslavem Žižkou, dále velení společných sil a sil podpory, včetně velitelů přímo podřízených útvarů a zařízení, tak zahraniční hosté z ozbrojených sil Chorvatska, Spolkové republiky Německo, Polska, Slovenska, Spojených států amerických a Velké Británie. Krizovou oblastí je provincie Madarian, kde národnostní menšina Madiane vyvolává etnické nepokoje. Její extremisté založili teroristickou skupinu. Eskalace napětí zapříčiňuje humanitární krizi a útěk etnika. Rada bezpečnosti OSN vydává rezoluci k zastavení exodu a schvaluje vyslání jednotek sil rychlé reakce NATO (NRF NATO Response Force). Česká republika se stává tranzitním státem pro NRF a vedoucí zemí pro proces RSOM, vysvětluje scénář cvičení jeden z velících důstojníků. Poté se ujímá slova zástupce klíčového prvku RSOM, a to národního týmu pro plánování a řízení přesunů (MCT Movement Control Team). Pak přicházejí na řadu ukázky s praktickým výcvikem. Nejprve Základna Síly podpory AČR plní hlavní úkoly ve třech oblastech: Krajská vojenská velitelství: zajišťují výkon státní správy v kraji, řídí zabezpečení krizových stavů a mobilizační pohotovosti resortu MO, zabezpečují doplnění ozbrojených sil aktivními zálohami a věcnými prostředky. Logistické základny: zajišťují logistickou podporu jednotek v misích, správu jednotlivých majetkových uskupení, kontrolní a revizní činnost, pořizování majetku a služeb ve stanoveném rozsahu, zabezpečují vojenskou dopravu a přepravu. Zdravotnická zařízení: poskytují zdravotnickou, veterinární a kynologickou podporu a zásobování zdravotnickým materiálem na území ČR i v zahraničních misích. oprav Lázně Bohdaneč předvede provádění oprav vojenské techniky v polních podmínkách, poté proběhne ukázka kontejnerizace a prostředků pro přepravu materiálu. Následuje prohlídka polní nemocnice poskytující zdravotnické zabezpečení jednotek na úrovni ROLE 1, dále ubytovacího, hygienického a stravovacího zázemí prostoru soustředění, jakož i polních schopností Ústředního vojenského veterinárního ústavu Hlučín a Základny munice Týniště nad Orlicí. Mnohem akčnější je druhá část ukázek, kdy přítomní zhlédnou napadení konvoje protivníkem a zásah skupiny rychlé reakce QRT (Quick Reaction Team), ošetření raněných a jejich zdravotnický odsun (MEDEVAC), ošetření pacienta po uštknutí jedovatým hadem, respektive odchyt plaza zásahovou veterinární skupinou, nebo ukázku stavby protipovodňových hrází. Přestože se jednalo o experimentální cvičení, ukázalo dobrou připravenost, bohaté zkušenosti a hlavně schopnost sil podpory poskytnout co nejlepší servis pro bojové jednotky společných sil, zhodnotil význam velitelsko-štábního cvičení Boleslavská hradba zástupce NGŠ AČR brigádní generál Miroslav Žižka. 8 9

8 MISE MISE MĚSTEČKO se vším všudy Špinavé prádlo se odevzdává v pytlích ze síťového materiálu. 10 Text a foto: Vladimír MAREK Když na jaře roku 2008 zahajoval činnost český provinční rekonstrukční tým v Lógaru, byl Shank poměrně malou základnou. Od té doby se ale tento kemp pojmenovaný po americkém seržantovi Michaelu Shankovi, který padl v Afghánistánu v listopadu 2006, výrazně rozrostl. Z původní malé předsunuté základny se stala jedna z největších v Afghánistánu. Navíc se stále rozšiřuje a buduje. Na jednom z nově přičleněných pozemků se připravuje dokonce přistávací dráha. Toto malé město s několika tisíci vojáky má k dispozici celou řadu zařízení, která v něm usnadňují život. Základna například nabízí sedm prádelen. Část z nich provozuje firma Ekolog, zbývající firma Flor. Vyprané prádlo dostanou vojáci do 72 hodin, tato služba je zdarma. Ještě před časem byla v provozu i samoobslužná prádelna, ta byla ale později přestavěna na velkokapacitní prádelnu s obsluhou. Stravování zajišťuje americká strana, na základně je sedm jídelen. Každá z nich má svá specifika. Liší se nejen velikostí, kapacitou a sortimentem pokrmů, ale i zaměřením kuchyně. Například v Jordánské jídelně není z pochopitelných důvodů na jídelníčku vepřové maso, ale pouze hovězí a kuřecí. Vše je více kořeněné. Naši vojáci si mohou vybrat kteroukoliv z nich, převážně ale chodí do velkého stravovacího zařízení v části West. Nám vařila firma Saprima, snažila se nám maximálně vyjít vstříc. Pokud k nám přijela nějaká významná návštěva, vždy jsme se s ní bez problému domluvili. Její kuchaři se naučili dělat dokonce i řízky. Stravu sice směli připravovat pouze zaměstnanci firmy, mohli jsme si ale určit někoho, kdo dohlížel, aby nám uvařili typicky české jídlo, řekl nám příslušník 5. kontingentu PRT kapitán Petr Šiler. Jídelny fungují nonstop jako sendvičový bar. Kdykoliv je v nich k dispozici zelenina, ovoce, salámy, chléb a další druhy studených jídel. Kromě toho se v nich třikrát denně v době hlavních jídel vydává teplá strava. Doslova na každém rohu jsou k dispozici palety s půllitrovou balenou vodou. V části West je obrovský sklad s vodou otevřený čtyřiadvacet hodin denně. Vždy jsme tam zajeli s náklaďákem, nabrali několik palet a rozvezli je našim vojákům, doplňuje Petr Šiler. Vojáci mají na základně k dispozici několik prádelen. Jeden z afghánských obchodů 11

9 MISE PERSONALISTIKA 1 0 Americký poštovní úřad na Shanku Na základně je v provozu český sklad naturálního odívání. Vojáci si zde mohou zakoupit za body veškeré výstrojní součástky. Část kempu je vyčleněna pro více než třicet afghánských obchodů. Nabízejí nejrůznější sortiment, od koberců, suvenýrů, zlatnictví až po hodinky či elektroniku. Nechybí pekařství, ve kterém se prodává arabský chléb. Na základně je i dánský a americký vojenský obchod PX. Určité problémy s jejich zásobováním však mají vliv nejen na šíři sortimentu, ale i na trochu vyšší ceny. V provozu jsou i čtyři holičství, kde se mohou vojáci nechat ostříhat. Cena je okolo pěti dolarů. Nejsou zde žádné fronty, holiči pracují poměrně kvalitně. Servis základny poskytuje zdarma veškeré opravárenské služby ubytovacích a kancelářských prostor. Český kontingent má vlastní internetovou místnost. Několik dalších takovýchto prostor zřídilo i americké uskupení. Problém je ale v tom, že jejich připojení je zde částečně blokováno. Velice oblíbené je nakupování přes síť především z USA. Prodejci jsou schopni doručit zboží až přímo na základnu. Američané provozují na Shanku kino, každý den promítají film v angličtině. V prostorách vyčleněných pro volný čas je možné půjčit si například scrabble, domino a další hry. Když byla zimní olympiáda, domluvili jsme se a na velké plátno nám tam pouštěli hokej, vzpomíná kapitán Šiler. Vždy v pátek promítalo naše kino český film a v neděli pak nějaký zahraniční. K dispozici je i česká knihovna, kde kromě knih půjčují DVD a CD především s filmy a hudbou. Jsou v ní i odborné publikace, což využívají především vojáci, kteří studují i během mise. Jak americká, tak česká strana organizují koncerty. Určitým limitem je v tomto případě poměrně problematická přeprava muzikantů. Když se s kapelou domluví termín, je ho potřeba zkoordinovat s letem z České republiky do Kábulu a s vrtulníkovými přelety z Kábulu do Lógaru. Mnohdy cesta zabere několik dnů. Svou roli hraje i bezpečnostní situace a počasí, uvádí kapitán Petr Šiler. Zdravotní péči v části West zajišťuje ošetřovna na úrovni ROLE 1. Funguje čtyřiadvacet hodin denně, pracují v ní i čeští lékaři. V části East je nemocnice na úrovni ROLE 2, kde poskytuje své služby i americký zubař se sestrou. Je celkem oblíbený. Vojáci o něm říkají, že je to nejen velmi dobrý stomatolog, ale i zábavný člověk. Základna má svoji vlastní poštu. Ta americká je poměrně levná (odeslání pohledu stojí dolar), doručování ale trvá déle. Česká, fungující na základě dohody s německou polní poštou, je rychlejší. Dopisy i balíky se odevzdávají na POI (pracoviště ochrany informací). Na Shanku se prodávají i pohledy provincie Lógar. Také ty jsou za dolar. Posiloven je v kempu nepočítaně. Jen v části West jsme jich napočítali sedm. Mají různé zaměření i velikost. Kromě toho má v podstatě každá jednotka svou vlastní. Před časem došlo k otevření kompletně vybavené multifunkční sportovní haly. Mimo jiné se v ní pořádají kurzy bojových sportů. Američané mají instruktory a veškeré potřebné vybavení pro box. Obdobná nabídka existuje i v případě výcviku bojových umění. Častá jsou rovněž mezinárodní klání v různých druzích sportu a společenských hrách. K nejoblíbenějším patří běhy. Pro zájemce zde probíhají jazykové kurzy angličtiny, darí a paštó. Afghánští podnikatelé poskytují přímo na základně masáže, cena se pohybuje od deseti do dvaceti dolarů. Text: mjr. Pavla POLÁKOVÁ Foto: archiv Michaela Hrbaty BLÝSKÁNÍ na lepší časy Kam že to jedete? Do Afghánistánu? Tak to na pojistku zapomeňte! Taky se vám stalo už něco podobného? Přišli jste na pobočku s přáním pojistit se na cestu do zahraničí, úředník či úřednice se na vás mile usmívali a tvářili se, že pro vás udělají cokoliv. Bohužel, jen do chvíle než zjistili, co jste zač. Voják. Z jejich výrazu jste vyčetli občan druhé kategorie. Tuhle skutečnost vnímám. Voják ještě donedávna pro pojišťovny představoval obrovské riziko. Uvědomují si, že člověk, který letí na misi třeba právě do Afghánistánu, je vystaven mnohem většímu riziku ohrožení na životě než ten, kdo letí na dovolenou do Chorvatska, říká náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata. Vojáci tedy do nebezpečných oblastí vyjíždějí bez toho, že by byli jakkoliv zajištěni v případě úrazu během mise? Tak to není. Ten, kdo je nemůže nechat na holičkách, je resort obrany. To znamená, že v případě úrazu v misi mají oni a jejich blízcí nárok na různé druhy plnění přímo ze zákona 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Nevyjíždějí tedy do misí nezajištění. Na druhou stranu chápu, že zodpovědný člověk se chce o sebe postarat i sám a nadstandardně si uzavřít speciální úrazovou pojistku. A v tu chvíli právě naráží na to, že od něj většina našich pojišťoven dává ruce pryč... Tyhle stesky jsem už v minulosti, ještě jako poslanec parlamentu, od vojáků slýchal. Vím, že od loňska jakýsi druh pojistky nabízí Česká pojišťovna a také Česká podnikatelská pojišťovna. V některých zahraničních armádách je individuální úrazové připojištění vojáků běžnou záležitostí. U nás těch možností zatím moc nebylo. Říkáte nebylo. Znamená to, že dnes už je všechno jinak? S potěšením musím říci, že už existují reálná řešení. S pomocí odborníků na pojištění rizikových profesí se nám podařilo získat zájem minimálně jedné pojišťovny, která je ochotná vyjít potřebám vojáků vstříc. A nejen jich. K dispozici by měly být dva základní druhy pojištění, která zahrnují i dosud nepojistitelná rizika a tím takzvaně kryjí záda nejen příslušníkům armády, ale i každému, kdo je do válečné zóny vyslán svým zaměstnavatelem. Budou je tedy moci využít například civilní experti v provinčním rekonstrukčním týmu, čeští diplomaté, hasiči, policisté, humanitární pracovníci, dobrovolníci Červeného kříže i novináři. Pro mne tenhle krok neznamená jen nabídku, jak vojákům umožnit, aby zajistili sebe a své blízké pro případ, že by se něco stalo. Vnímám ho především jako projev úcty společnosti těm, jimž není lhostejné nebezpečí, které nám hrozí, byť je vzdáleno tisíce kilometrů. Pokud někdo veřejně prohlásí: Podporujeme vás. Víme, že jste tam kvůli nám, je to pro lidi, kteří dělají práci, při níž nasazují život, obrovské morální ocenění. Už nejsou těmi, na které se pojišťovny dívají přes prsty

10 VOJENSKÁ POLICIE VOJENSKÁ POLICIE Oči všech se v tomto okamžiku upíraly do míst, kde se silnice ztrácela za horizontem. Od zpravodajců totiž dostali informaci, že se právě po této cestě má pohybovat se svým doprovodem jeden z vůdců místních povstalců, osoba hledaná pro spáchání celé řady válečných zločinů. První mrazivé očekávání přešlo stejně rychle, jako se objevilo. Kontrola automobilu, který se znenadání vyhoupl na cestě, prokázala, že se jedná o jednoho z obyvatel nedaleké vesnice. Až ve třetím vozidle cestovaly hledané osoby. V okamžiku, kdy začala prohlídka, dali se všichni tři muži na útěk. Prvnímu z nich se s úspěchem podařilo naskočit do automobilu a rozjet ho. Přehlédl ale zadržovací pás na odbočovací vozovce. S proraženými pneumatikami se pak už daleko nedostal. Zadržela ho jedna ze skupin, která číhala v záloze. Dalšího z prchajících dostihl služební pes. Nejspíš nejkuriózněji dopadl poslední ze stíhané trojice. Skončil totiž na zemi znehybněn speciální sítí vystřelenou z útočné pušky. Tuto techniku u nás zatím nikdo nepoužívá. Obecně ale platí, že policie se v poslední době snaží do své výzbroje zařadit co nejvíce nesmrtících a nezraňujících prostředků. Kromě sítě sem patří například elektrické paralyzéry, komentuje celou situaci náš nejvýše postavený důstojník ve štábu mnohonárodního praporu (zástupce náčelníka štábu) na cvičení Black Bear (Černý medvěd) v chorvatském Gašinci kapitán Zdeněk Koreczki. Zásah byl proveden velice profesionálně. Podařilo se nám vytvořit dojem, že se jedná o naprosto běžnou silniční kontrolu. Díky tomu jsme hledané osoby zaskočili a zadrželi bez větších problémů. KRIZOVÁ SITUACE V DIBBII Do této konkrétní epizody cvičení se zapojili příslušníci polské a chorvatské Vojenské policie. Základ mnohonárodního praporu tvoří polští vojenští policisté. Text: Vladimír MAREK Foto: autor a Jiří HOKŮV Po prašné silnici se přiřítilo několik terénních vozidel. Vyskákali z nich vojenští policisté a během několika sekund vytvořili provizorní check point. Přes komunikaci natáhli speciální pásy plné ostrých bodců, vozidla postavená napříč se ježila hlavněmi samopalů. Medvěd v policejních službách Ti postavili jednu ze dvou operačních rot a některé zabezpečovací jednotky. Ostatní země, tedy Česká a Slovenská republika a Chorvatsko, přispěly četou. Kromě toho svými vojáky ještě doplnily štáb praporu. S myšlenkou vytvořit mnohonárodní prapor Vojenské policie přišel v roce 2002 pražský summit NATO. Po přípravných pracích se v roce 2008 konalo první cvičení nově vzniklé jednotky v Polsku. Vloni byla hostitelskou zemí Česká republika, konkrétně výcvikový prostor Březina na Vyškovsku. Velitel mnohonárodního praporu se od jeho vzniku v pravidelných intervalech střídá. Tentokráte se do čela 181 cvičících vojenských policistů postavil polský podplukovník Marek Gryga. Scénář cvičení vytvořil krizovou situaci ve fiktivní zemi Dibbia. Ta se po zhroucení totalitního systému, následných nepokojích a státním převratu stala rejdištěm kriminálních a teroristických skupin. Většina státních institucí zkolabovala, čtyřicet tisíc obyvatel zahynulo a dalších osmdesát tisíc ztratilo střechu nad hlavou. Lidé prchali do sousedního Corrinu. To ale vyvolalo další národnostní problémy. Demografická hranice mezi těmito dvěma zeměmi se totiž nekryla s tou státní. Po sérii útoků na civilní zaměstnance OSN a nevládní organizace rozhodlo mezinárodní společenství o nasazení síly k obnově pořádku, právního stavu a nastolení demokratického zřízení. Provedením operace bylo pověřeno NATO. Mnohonárodní prapor Vojenské policie se stal součástí těchto sil. Byl dislokován na předsunuté operační základně Delta, odkud vysílal patroly do prostoru odpovědnosti a plnil další úkoly. Jednalo se především o operace zaměřené na vynucení respektování platného práva, kontroly na komunikacích, eskorty, doprovody konvojů, objasňování trestné činnosti, prohledávací operace a samozřejmě výcvik, mentoring a podporu místní policie. Usilovali jsme především o tzv. zhodnocování policejních stanic. V praxi to vypadalo tak, že naše jednotka navštívila toto pracoviště a snažila se získat co nejširší spektrum informací. Ty se týkaly úrovně výcviku, vybavení, komunikačních schopností policistů atd. Veškeré tyto údaje shromažďovalo naše zpravodajské oddělení. Právě z nich jsme vycházeli při následném vytváření výcvikových center, říká kapitán Zdeněk Koreczki. ČEŠI A SLOVÁCI PROTI DAVU Zadržením a transportováním válečného zločince na základnu Delta ale celá záležitost neskončila. Záhy po příjezdu kolony se před jejím vchodem shromáždil dav místních obyvatel, který se dožadoval jeho vydání. Agresivita lidí stoupala, začali ohrožovat nejen zařízení základny, ale i ostrahu na bráně. Nezbývalo nic jiného než přivolat zásahovou jednotku. Semknutý kordon policistů se štíty, připomínající želvu, dokázal zastavit i ty nejagresivnější útoky jednotlivců. Nezadržitelně postupoval vpřed. Zezadu ho jistil ještě obrněný transportér. Došlo i na použití zásahových výbušek. Nakonec se podařilo celý prostor před základnou Delta vyklidit. Ne náhodou tvořili tuto zásahovou jednotku výhradně čeští a slovenští vojenští policisté. Jen některé národní jednotky na tomto cvičení deklarují stejné schopnosti. Proti nepokojnému davu mohou zasáhnout jen Češi a Slováci. Ostatní k tomu nemají oprávnění a nejsou na to ani cvičeni, dodává kapitán Koreczki. Nejednalo se ale o první přímý útok na základnu. Již dříve se v deset hodin večer pokusil jeden z místních řidičů nákladního automobilu propašovat dovnitř v bedně s potravinami výbušný systém skládající se z několika náložek TNT (trinitrotoulenu). Důsledná kontrola českými policisty na vjezdu do základny je ale odhalila. Ar report rt 10/

11 VOJENSKÁ POLICIE VOJENSKÁ POLICIE Jen o pár hodin později došlo k minometnému napadení základny. Jeden z granátů zasáhl ubytovací prostor. Polští policisté, kteří měli na starost ochranu kempu Delta, okamžitě zajistili strategická místa. Následně prohledali celý prostor a zjistili rozsah škod. V jednom z přístřešků objevili tři mrtvá těla a nevybuchlý minometný granát. Na místo byl okamžitě povolán pyrotechnik, který jej zneškodnil. Na základě vyšetřování se ukázalo, že oběťmi jsou příslušníci podpůrné logistické jednotky. Každá akce se vyhodnocovala individuálně. Kromě toho proběhlo závěrečné komplexní hodnocení. Scénář cvičení byl poměrně náročný. S jednotkami, jež jsme měli k dispozici, jsme nemohli vytvořit žádnou rezervu. Museli jsme úkolovat i ty příslušníky, kteří by normálně po noční službě měli nárok na odpočinek. Po třech čtyřech dnech byli všichni tak vyčerpaní, že jsme museli snížit tempo a omezit se pouze na plánované aktivity, vysvětluje kapitán Koreczki. S výkonnými jednotkami nebyly vůbec žádné problémy. Museli jsme se ale zaměřit na sladění práce štábu. Bez toho bychom se nemohli posunout dál. Obecně je to tak trochu dáno tím, že Vojenská policie nemá až zas takové zkušenosti s plánováním operací. CERTIFIKACE ZA DVA ROKY Klíčovou otázkou pro nasazení praporu bylo spojení. Každá z účastnických zemí měla své vlastní. Je však potřeba vytvořit společný systém, který by bezproblémově fungoval v misích. Jako hlavní spojovací prostředek začali vojenští policisté používat americký systém Harris. Záložní spojení je stále odkázáno pouze na motoroly. Česká jednotka by rovněž před nasazením musela být vybavena vhodnými vozidly s určitým stupněm odolnosti. A to jak proti nástražným systémům, tak proti případnému napadení protivníkem. Za nejdůležitější na tomto cvičení považuji skutečnost, že můžeme operovat a cvičit podle společných standardních postupů. Základní věci jsou velice podobné. Ať již je to reakce na nástražný výbušný systém, na nastřelení, případně přivolání MEDEVACu. Jednotky se liší pouze jinými drily, hodnotí naši účast velitel české čety poručík Karel Zifčák. Když všechno půjde podle plánu, prapor by měl získat certifikaci v roce Pokud se to podaří, tak by celý či některé jeho části mohly být operačně nasazeny v roce Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o Afghánistánu. Tomu ale bude muset předcházet schválení ze strany vlád jednotlivých účastnických států. Certifikační proces si ostatně účastníci cvičení mohli vyzkoušet již v jeho průběhu. Rozhodčí je totiž hodnotili certifikačním kurzem. Zatím pro Vojenskou policii neexistují přesné certifikační postupy, snažíme se tedy zapojit do tohoto procesu a vychytat případné nedostatky, dodává kapitán Zdeněk Koreczki. Úkolem praporu je dělat policejní práci, v žádném případě by neměl dublovat mechanizované jednotky. Nevím, zda bude prostor pro nasazení celého praporu, v každém případě se ale mohou uplatnit některé jeho části. Máme nemalé zkušenosti z Iráku, kde se při policejním výcviku Iráčanů vystřídalo dvanáct našich kontingentů. Stejným způsobem jsem schopni připravit výcvik pro afghánské či kterékoliv jiné policisty, argumentuje český národní představitel na cvičení plukovník Pavel Fejfar. Poláci mají v úmyslu začlenit tento prapor do mnohonárodního sboru Sever Východ, který sídlí ve Štětíně. Mělo by se o tom jednat na konferenci náčelníků Vojenských policií NATO v Římě. Na ni bude navazovat pracovní panel v Kodani, kde se má připravit nejen plán na příští rok, ale také jednat o pomoci s certifikací. Ta totiž není záležitostí jen čtyř národů, ale celého NATO. Jedno je ale již nyní jisté, příští ročník cvičení Black Bear se bude konat ve slovenské Lešti

12 ROZHOVOR ROZHOVOR Armáda se nachází v období plném změn, což představuje nemalý objem práce právě pro sekci personální. Jak jste zareagoval na nabídku funkce ředitele této sekce, nevyděsilo vás množství úkolů, se kterými se budete muset vypořádat? Je obvyklé, že člověk má obavy z něčeho nového. Ve svém životě jsem vykonával řadu funkcí, během kterých jsem nejen řídil, ale dělal i běžnou štábní a analytickou práci. Potýkal jsem se, podobně jako celá řada jiných funkcionářů, s určitou bezmocností při řešení některých problémů. Uvítal jsem tedy možnost, že není nutné věci již jen kritizovat, ale mohu svojí prací přispět k jejich řešení. Podstatné je, že když jsem si vyhodnotil zadání, které vyplývá z priorit ministra obrany a jeho náměstka pro personalistiku, zjistil jsem, že tento management má zájem řešit věci zásadním způsobem. Myslím si tedy, že moje usilování nevyjde naprázdno. Podpora z těchto stupňů je maximální. Určité obavy sice mám, ale jsou spíše toho druhu, abychom neztratili tah na bránu a nezměnilo se politické prostředí. Personalisté již před časem varovali, že především v případě nově budovaného poddůstojnického sboru se finanční polštář v podobě příspěvku na bydlení pomalu vyčerpává a že na trhu práce se postupně dostáváme do defenzivy. Nemáte obavy, že během roku dvou, kdy se zotaví ekonomika a s ní i oblast odměňování v civilní sféře, bude mít armáda personální problémy s obsazováním těch nejnižších funkcí? Tento problém je skutečně zásadní. Teď jsme v situaci, že s ohledem na finanční a další restrikce musíme snižovat počty ozbrojených sil. Takže se může na první pohled zdát, že potřeba nových příslušníků není velká. Demografické předpovědi ale signalizují, že během velmi krátké doby se budeme muset zabývat tím, abychom byli Text a foto: Vladimír MAREK a Jana DECKEROVÁ Resort Ministerstva obrany ČR se nachází v období jakéhosi personálního třesku. Za této situace se funkce ředitele sekce-personálního ředitele MO ujal Vladimír Karaffa. Naskočil vysloveně do rozjetého vlaku. NEMUSÍM už jen kritizovat schopni doplnit tu skupinu vojáků, kteří odejdou i v důsledku sociálních dopadů finančních restrikcí. Do budoucna musíme hledat soubor opatření, jak zvýšit atraktivitu vojenského povolání. Je potřeba si říci na rovinu, že je poměrně velká skupina vojáků, kteří vstupovali do armády z ekonomických důvodů, lákaly je především sociální benefity. Ty ale už nebudou tak výrazné jako v minulosti. Určitý počet profesionálů nám tedy bude chybět. Jsme na trhu práce, a tak na to musíme nějak reagovat. Problém ale je, že Česká republika není v právě ideální ekonomické situaci. Musíme respektovat, že je nezbytné hledat zdroje úspor. Přesto je celá řada koncepčních projektů, které by nám v tomto směru mohly pomoci. Jedná se například o kariérní řád, koncepci přípravy personálu a samozřejmě i o Bílou knihu o obraně. Při práci na těchto dokumentech existuje upřímná snaha i tyto aspekty zohledňovat tak, aby ozbrojené síly měly dostatek zdrojů pro vyřešení případných personálních potíží. Přestože mnohé armády NATO mají oproti nám výhodu v jiném společenském postavení vojenské profese, také ony trpí určitými personálními problémy. Snaží se s nimi bojovat nabídkou bezplatného vzdělání pro vojáky, případně jejich umístěním po skončení aktivní služby ve státní správě. Neuvažujete také nad benefity tohoto druhu? Soubor opatření existuje. Není to pro nás nic nového. Na druhou stranu je fakt, že ne všechny stávající možnosti se využívají. V některých případech je potřeba je dopracovat. Budeme také muset studovat nabídky, které mají zahraniční ozbrojené síly. Například nizozemská armáda má systém kariérního růstu a sociálního zabezpečení vojáků propracovaný. A to už vůbec nemluvím o amerických vojácích, kteří ho mají tradičně postavený na vyšší standard. Řadu funkcí, které nyní vykonávají důstojníci, budou v budoucnu zastávat příslušníci poddůstojnického a praporčického sboru. Nemáme v této souvislosti přece jen poněkud předimenzované vojenské školství? Tato otázka je velmi diskutovaná. Sleduji na sítích polemiku o těchto záležitostech. Koordinátor jednoho z respektovaných webů František Šulc se stal hlavním poradcem ministra obrany a členem týmu na tvorbu Bílé knihy o obraně. Ta diskuse je legitimní, nemůžeme ji ignorovat. Současné podmínky jsou odlišné od podmínek, které byly před osmi lety, kdy jsme rozhodovali o koncepci vojenského školství. Nechtěl bych ale nyní hovořit o tom, zda je něco předimenzované anebo poddimenzované. Je třeba si především ujasnit potřeby ozbrojených sil. To děláme v současné době v souvislosti s tvorbou tzv. kariérního řádu a koncepce přípravy personálu. Snažíme se propojit systém řízení kariér vojáků se systémem přípravy personálu, což v minulosti nebylo. Chceme také přípravu personálu chápat komplexně. Má totiž tři základní složky, a to výcvik, výchovu a vzdělávání. Pokud se tedy bavíme jen o vzdělávacích institucích, tedy o Univerzitě obrany Brno a Vojenské střední škole a Vyšší odborné škole MO v Moravské Třebové, jedná se jen o určitou součást celého toho systému. Momentálně se ho snažíme analyzovat. A teprve z toho nám vyjde dlouhodobá potřeba. O systému přípravy, respektive o vzdělávacích institucích většinou diskutujeme z hlediska současného stavu. Ovšem dopad nyní přijatých rozhodnutí se projeví za pět a více let. V tomto případě je velká setrvačnost. Musíme tedy vše zvažovat zodpovědně. Nesmíme ani zapomínat, že naše vojenské školství, včetně Velitelství výcviku- Vojenské akademie, má řadu unikátních kapacit, které jsme schopni nabídnout, případně už nabízíme našim spojencům. Jedná se například o systém přípravy civilního personálu NATO před odjezdem do misí. Na druhou stranu si rovněž uvědomujeme, že i z civilních vysokých škol odcházejí absolventi, jejichž odbornost jsme schopni v armádě využít. Není nezbytné, abychom tyto vzdělávací aktivity dublovali. Určitě tedy máme některé věci předimenzované. Nechci ale předjímat, že budeme něco redukovat či rušit. Jsme na začátku analytické části tvorby koncepce a jakékoliv závěry jsou předčasné. Existuje systém britského vojenského školství, kdy se vysokoškoláci takříkajíc nakupují v civilu, během deseti měsíců pak projdou vojenskou přípravou. Uvažuje se o této možnosti i v našich podmínkách? I pro nás je tento systém reálný, navíc s velmi příznivým ekonomickým dopadem. Ostatně nejedná se o nic nového, v některých odbornostech to u nás už takto funguje. Právníci, historici, tělocvikáři nebo speciální odborné pozice jsou již tímto způsobem obsazovány. Ve Vyškově proběhlo několik turnusů základní důstojnické přípravy pro absolventy civilních škol, kteří v naší armádě působí na důstojnických funkcích. Ukazuje se, že bude nutné zvážit možnost motivovat civilní vysoké školy, aby rozvíjely obory s vojenským nebo speciálně technickým zaměřením a některé specialisty připravovaly přímo. Pro vojáky s civilním vzděláním by bylo nemalou výhodou, že po ukončení své aktivní vojenské kariéry najdou snadnější uplatnění na trhu práce... To je jeden z velmi významných sociálních aspektů, který projde velkou resortní diskusí. Je třeba si ale uvědomit, že musíme připravit atraktivní nabídku, aby se mladí, vzdělaní odborníci chtěli do vojenského procesu zařadit. Získané praktické zkušenosti, třeba i ze zahraničních misí, by jim pak měly při hledání dalšího pracovního uplatnění přinést body navíc. Určitě to bude také jeden ze zásadních úkolů při řešení perspektivy vojenského vzdělávání. Znovu se hovoří o kariérním řádu. V americké armádě to funguje tak, že například pro hodnost četaře musí voják získat určitý počet bodů. Ty dostává mimo jiné za předepsané kurzy a účast v zahraničních misích. Promítne se také do našeho kariérního řádu kombinace vzdělání a praktických zkušeností? Zpracování kariérního řádu a zároveň koncepce přípravy personálu resortu MO má jedno centrum. Ředitel odboru vzdělávání, který je součástí sekce personální, je zodpovědný za zpracování obou dokumentů a za jejich provázanost a kontinuitu. V souladu s kariérním řádem je nutné zdůraznit jednu věc. Pravidla, která pro fungování kariérního řádu potřebujeme, máme již nastavena. Je tady zákon č. 221/1999 Sb

13 ROZHOVOR PERSONALISTIKA a celá řada normativních výnosů a dalších dokumentů. Problém představuje příliš velká šíře tohoto spektra, mnohdy se tak pro velitele stávají nesrozumitelné a raději se obcházejí. Kromě toho je příliš rozšířené tolerování nepořádků. Nejsou jasně nastavené postihy za nedodržení daných předpisů. Základním problémem kariérního řádu totiž není jen naplňování formálních požadavků, jakými jsou dosažené vzdělání, prověrky, doba výkonu funkce, délka praxe, ale především správné hodnocení pracovních kvalit člověka. Formální kvalifikační předpoklady lze řešit pomocí počítačového programu. Práce s lidmi však vyžaduje i objektivní hodnocení kvality výkonu každého jednotlivce. To se provádí často velice formálně. Řešení vidím v prosazení takových faktorů, které by donutily řídící pracovníky přistupovat k hodnocení svých podřízených zodpovědně a hodnotit je objektivně a bez osobních předsudků. V naší armádě dochází k situaci, kdy máme velice schopného velitele družstva, který je přirozeným vůdcem, ale nesplňuje požadované kvalifikační předpoklady. Na druhé straně pak velí člověk, který všechny požadované předpoklady splňuje, ale mezi mužstvem si nedokáže vytvořit přirozený respekt a autoritu... Tomu se nikdy nevyhneme, ale i o tom je kariérní řád. Mimo jiné se budeme snažit o určitou centralizaci řízení kariér vojáků, a to i přesto, že existují některé opačné názory. Naše ozbrojené síly jsou dnes z hlediska počtu na úrovni větší americké mechanizované divize. Současné informační systémy už umožňují dosáhnout na každého jednotlivce. Uznávám, že snaha velitelů rozhodovat o svých podřízených je přirozená a legitimní. Ve všech armádách však vždy platilo a mělo by platit i u nás, že se kariérní pohyb vojáků řídí centrálně, abychom minimalizovali subjektivní vlivy. Nabízí se například v této souvislosti možnost zvýšit zodpovědnost tzv. správců čísel vojenské odbornosti (ČVO). Z vlastní zkušeností však vím, že ti se v určitém okamžiku mohou stát brzdou, protože se budou snažit udržet ve své odbornosti ty nejkvalitnější. My však potřebujeme kariérní pohyb nejen vertikální, ale i horizontální. Tedy pohyb mezi odbornostmi, zvláště u vyšších hodností. Chtěli bychom zajistit, aby se nám neztratil takový člověk, který je kvalitní, ale jehož z nějakého důvodu velitel nechce pustit na jinou funkci. Tyto nešvary chceme novým souborem opatření eliminovat a zamezit jim. Řešení vidím nejen ve vytvoření systémových opatření, ale například i softwarové pomůcky. Každý voják by si pak mohl jednoduchým dosazením požadovaných dat lehce zjistit, co všechno je nutné ke splnění kariérní funkce, které chce dosáhnout. Ta by samozřejmě sloužila i pro velitele k práci s podřízenými. V minulosti v armádě byli na většině odborných funkcí vojáci. Pak nastalo období jejich zcivilňování s tím, že civilní zaměstnanci jsou levnější. Nyní je situace opačná, existuje snaha občanské zaměstnance výrazně zredukovat. Vnímáte to jako správné řešení? Ze společenského hlediska je snaha, aby ozbrojené síly byly složené z vojáků, pochopitelná. Ovšem i ministr obrany upozorňuje, že je třeba tuto situaci pečlivě analyzovat. Platí obecná zásada, vyplývající z dlouhodobé vize, kterou jsme zpracovali zhruba přede dvěma lety. A sice, že na vojenské funkce se zařazuje vojenský personál, u kterého se předpokládá přímé operační použití. V současné době ale mnohé funkce zastávají vojáci, kde víme, že ani v krizových situacích se nepředpokládá jejich operační nasazení. Přitom z ekonomického hlediska vyjde obsazení těchto míst občanskými zaměstnanci levněji. Všechny tyto aspekty se budou hodnotit při tvorbě Bílé knihy. Pro současné restrikce týkající se rozpočtu na příští rok nám chybějí analýzy. To určitě není dobré. Přesto ale v obecné rovině uznávám, že restrikce jsou nezbytné; jiná možnost vzhledem k ekonomické situaci státu a prioritám vlády ani není. Současně bych rád zdůraznil, že diskuse o systémových opatřeních je již na pořadu dne, ale vyžaduje delší časový úsek. Bez ní by nám mohly hrozit nesystémové zásahy, které by byly nevratné, a s tím by se náš resort v budoucnu jen těžko vyrovnával. Chystá se resort Ministerstva obrany ČR v souvislosti s personálními restrikcemi zřídit nějaký interní komunikační kanál, kde by probíhala diskuse vojáků a občanských zaměstnanců s vrcholnými představiteli resortu nebo odbornými pracovníky? Považuji to za jeden z prvních současných úkolů. Rádi bychom nastartovali s vojáky a občanskými zaměstnanci, jichž se dotknou restrikce, případně přejdou na nižší funkce či se jim změní hodnost, řízený dialog. Chceme jim pomoci odstranit pocit, že jsou v těchto problémech sami. Z tohoto důvodu bychom rádi zřídili on-line linku, která by fungovala na bázi celoarmádní datové sítě anebo v internetové formě. Mým úkolem je tento projekt velice rychle spustit. Jedná se mi o to, aby i vojáci na nejnižších funkcích, případně občanští zaměstnanci, pokud u útvarů nenacházejí odpovědi na své otázky, mohli napsat dotaz a nespoléhali pouze na různé sociální sítě a diskuse, které na nich probíhají. Ty jsou totiž mnohdy nekvalifikované a zavádějící. Systém by měl fungovat ve formě serveru, kde by se hromadily okruhy otázek. Na ty by pak představitelé resortu a kvalifikovaní odborníci reagovali. Nevylučujeme ani individuální řešení problémů, ale na to jsou i jiné služební standardní postupy. Červená karta z organizačních důvodů Text: Jana DECKEROVÁ Ilustrace: Andrea Bělohlávková Rozvázání pracovního poměru z důvodu organizačních změn, to je nyní na Ministerstvu obrany ČR nejvíce probírané téma. Do konce roku v rámci úsporných opatření resort ruší 350 systemizovaných míst vojáků z povolání a propustí 700 občanských zaměstnanců. Ve spolupráci s Českomoravským odborovým svazem civilních zaměstnanců armády (ČMOSA) jsme pro ty, jichž se letošní propouštění týká, připravili informace o povinnostech zaměstnavatele a o pomoci, kterou odborový svaz svým členům nabízí. Povinnosti zaměstnavatele: informovat zaměstnance prostřednictvím příslušného odborového orgánu, zejména o pravděpodobném vývoji zaměstnanosti, o zamýšlených strukturálních změnách, racionalizačních nebo organizačních opatřeních souvisejících s hromadným propouštěním ( 279, 280, 287 Zákoníku práce ZP); projednat předem výpověď s příslušným odborovým orgánem ( 61, odst. 2 ZP); umožnit na žádost zaměstnance účast zástupce odborové organizace při personálním pohovoru, jehož obsahem je předávání výpovědi z pracovního poměru (čl. 5.5 Kolektivní smlouvy KS); poskytnout zaměstnanci k vyhledání nového zaměstnání pracovní volno na nezbytně nutnou dobu s náhradou platu, nejvýše jeden půlden v týdnu. Toto volno lze po dohodě se zaměstnavatelem slučovat (nařízení vlády č. 590/2006 Sb.); poskytnout zaměstnanci náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou ( 222, odst. 2 ZP); vyplatit zaměstnanci při skončení pracovního poměru odstupné v zákonné výši trojnásobku průměrného výdělku + zvýšené odstupné (další násobky průměrného výdělku) sjednané v kolektivní smlouvě ( 67 ZP + čl. 4.1 KS); vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání a uvést v něm skutečnosti stanovené právním předpisem a další písemnosti týkající se ochrany osobních údajů ( 313 ZP); vydat zaměstnanci na jeho žádost do 15 dnů posudek o pracovní činnosti, a to v době dvou měsíců před skončením pracovního poměru ( 314 a 315 ZP). Co mohou členové ČMOSA očekávat od odborového svazu? poskytnutí právní pomoci, jež spočívá v poradenské a konzultační činnosti, sepisování smluv, žalob a jiných právních listin v oblasti pracovního práva a sociálního zabezpečení, zastupování před soudem ve výše uvedené oblasti (viz Řád právní pomoci ČMOSA) nebo ve využití služeb právníků Regionálních poradenských center pro zaměstnance působící v krajských městech; poskytnutí jednorázového příspěvku v nezaměstnanosti z Podpůrného fondu ÚV ČMOSA až do výše Kč podle délky členství v odborovém svazu; poskytnutí bezúročné půjčky k překlenutí tíživé finanční situace v hotovosti až do výše Kč; zvýšený dohled nad spravedlivým vypořádáním zaměstnavatele se zaměstnancem, aby nebyl v této pro něj složité životní situaci krácen na svých právech

14 VÝCVIK VÝCVIK Alchymie ostrostřelců Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv 41. mechanizovaného praporu Soutěže špičkových armádních odstřelovačů většinou nepatří na první strany sdělovacích prostředků. Tváře lidí za optikou zaměřovačů totiž podléhají tomu nejpřísnějšímu utajení a také oni o přílišnou publicitu nestojí. Nejspíš tedy jen málokdo zaregistroval, jakých úspěchů dosáhli v poslední době členové družstva odstřelovačů 41. mechanizovaného praporu ze Žatce. Osobně si vítězství v takovýchto soutěžích bez určité dávky štěstí nedovedu představit. Úroveň profesionálních odstřelovačů je natolik vyrovnaná, že o konečném výsledku rozhoduje sebemenší maličkost. Záleží nejen na znalostech, momentálním psychickém rozpoložení, kondici, ale i na vybavení a celé řadě dalších okolností, vysvětluje jeden z vítězů prestižní soutěže armádních a policejních odstřelovačů štábní rotmistr P. L. Dostat se do kategorie elitních střelců ale vyžaduje obrovský zápal pro věc a dlouhodobé úsilí. Vojenští odstřelovači trénují za nejrůznějšího počasí a na nejrozmanitější typy a velikosti terčů. Od trojrozměrných, jako jsou například balonky, přes kovové desky, standardní stavěcí terče až po takzvané fototerče. Na nich je fotografie osoby s vyznačením smrtelných zón. Ty jsou rozpoznatelné jen při pohledu zblízka, když se ale střelec dívá na terč zdálky přes optiku, obrysy vitálních zón nevidí. Na základě fyziognomie těla musí určit, kde se nacházejí ty smrtelné, a zasáhnout je. Profese odstřelovače je především o zkušenostech a správném odhadu vlivu prostředí na letící střelu. Při použití pušek ráže 308 Win. na velké vzdálenosti je potřeba počítat s tím, že střela velmi rychle klesá. Při určování vzdálenosti terče, teploty, nadmořské výšky atd. se stačí jen trochu zmýlit a cíl prostě minete, vysvětluje štábní rotmistr P. L. Další úskalí je vítr. Jakmile střela ztrácí dynamiku, vzdušné proudy ji velmi ovlivňují. Nestačí pak určovat rychlost větru jen na metry za sekundu, v tomto případě i desetinná místa sehrávají nemalou roli. Navíc když rychlost větru změříme na místě, odkud střílíme, neznamená to ještě, že po celou dobu dráhy letu je stejná. Výjimkou nejsou větrné proudy, které míří různými směry. Často se stává, že vítr u terče fouká úplně na druhou stranu. Je to prostě alchymie. DOSTAT SE K VÝSTŘELU Zasáhnout přesně cíl je pro odstřelovače samozřejmě velice důležité. Pokud se přibližuje například dva dny na pozici a po výstřelu mu trvá ještě déle, než se mu podaří uniknout, nemůže si dovolit minout. Samotná střelba je ale jen třešinkou na dortu. Sebelepší střelec, který nezvládá taktiku a ostatní potřebné dovednosti, se nedostane na pozici a nemůže tedy ani vystřelit. Nejlepších výsledků dosahuje ten, u koho jsou veškeré schopnosti potřebné pro tuto činnost vyváženy. Cesta vojenských odstřelovačů k maximální profesionalitě je ale trnitá, přesto po ní v posledních letech postupují kupředu. A to především díky lidem, kteří jim jsou ochotni pomoci. Jedním z nich je například kapitán Karel Kratochvíl ze Střední policejní školy v Holešově. Žatečtí odstřelovači s ním navázali kontakt před třemi lety. Díky němu mají možnost nejen účastnit se odstřelovačských soutěží pořádaných Policií České republiky, ale i kurzů pro odstřelovače, na nichž je možné získat řadu zajímavých podnětů. Velmi dobrá je spolupráce i s vojenskými policisty Richardem Maškou, Jaroslavem Böhmem a Borisem Rekem. Ti zorganizovali letos na jaře odstřelovačský kurz, jaký v naší armádě neměl doposud obdoby. Něco takového tady chybělo. Kurzy Policie České republiky jsou dobré, ale přece jen jsou zaměřeny na policejní odstřelovače, upozorňuje podpraporčík L. S. V tomto případě se příprava konala v Boleticích a trvala nepřetržitě deset dní. Vzhledem k náročnosti této profese a snaze předat maximum informací a zkušeností byl kurz velmi intenzivní. Učili jsme se střeleckou, taktiku, topografii, zdravotní přípravu a všechno ostatní, co s touto profesí bezprostředně souvisí. Střelecká byla zaměřená nejen na odstřelovací pušku, ale i na samopal vz. 58 a pistoli, jejichž ovládání je pro nás také nezbytné. Během přesunu máme dlouhou pušku většinou ve vaku. Těžko bychom se s ní totiž při kontaktu s nepřítelem dokázali úspěšně bránit. Ar report rt 10/

15 VÝCVIK MODERNIZACE Žateckému družstvu odstřelovačů při tréninku vyšla vstříc i Dukla Plzeň. Na střelnici v Lobzích jim zdejší trenéři pomáhají při výcviku ve střelbě z malorážky, která pro ně představuje určitý ekvivalent k dlouhé pušce. Pod dohledem těch nejlepších trénují takto především polohy a spouštění. Výrazně tím šetříme náboje do odstřelovací pušky, kterých nemáme nazbyt. Navíc jedna rána do malorážky přijde na pouhou korunu. Zároveň zde cvičíme i střelbu z pistole, dodává štábní rotmistr P. L. STŘÍDAVĚ OBLAČNO Přístup k odstřelovačům v naší armádě se dá vyjádřit meteorologickou terminologií střídavě oblačno. Stále je ještě dost velitelů, kteří si s touto profesí nevědí příliš rady. V zahraničí je tomu ale jinak. Vývoj vojenství v posledních letech a potřeby taktiky na moderním bojišti potvrzují nemalý význam této specializace. Například v Afghánistánu je největší poptávka po předsunutých leteckých návodčích a odstřelovačích. Díky tomu se snad postupně změní i myšlení některých našich velitelů, říká podpraporčík L. S., který společně se svými kolegy strávil v roce 2009 sedm měsíců v afghánském Lógaru. Během naší mise jsme měli možnost určitého srovnání s odstřelovači americké armády. Působili jsme totiž i ve prospěch amerických jednotek. Existovala zde také určitá zpětná vazba. Americký velitel nám na závěr osobně poděkoval. Řekl, že byl překvapen tím, jak vysoká je úroveň naší jednotky. Čeští odstřelovači se v Afghánistánu podíleli především na zabezpečování mobilních pozorovacích týmů. Většinou obsadili nějaké vyvýšené místo a odtud hlídali cestu, kudy měla projíždět kolona. Američané požadují takovéto zajištění skoro na každý výjezd. Obecně nadále platí, že odstřelovač musí umět reagovat na každou situaci, improvizovat a přemýšlet s chladnou hlavou. Tuhle činnost nemůže dělat člověk, který čeká na to, až mu někdo řekne, udělej tohle a pak běž tam a tam. Musí umět působit samostatně, ve dvojici či týmu. Charakter úkolů většinou vyžaduje, aby odstřelovače doprovázel zajišťující tým. To pochopitelně klade zvýšené nároky na celkovou mobilitu této skupiny a na schopnosti odstřelovačů si zajišťovací prvek řídit. Přesuny do místa nasazení nejsou už jen pěší, ale kombinované, ať již za použití vozidel či vrtulníků. Právě v Afghánistánu jsme měli možnost posoudit taktiku nasazení odstřelovačů a získat cenné zkušenosti. A to díky veliteli kontingentu plk. Petru Procházkovi, který měl opravdový zájem na zkvalitňování této vojenské odbornosti, dodává štábní rotmistr P. L. Každý z nás, kdo přijal tuto profesi za svou, neváhá do ní investovat svůj čas, nadšení a případně si doplnit nějaké individuální speciální vybavení. Aby se odstřelovač udržel na standardní úrovni, měl by vystřílet dva a půl až tři tisíce nábojů ročně. My jich přitom tento rok máme podstatně méně, což není úplně ideální. Hodně se ale dá nahradit tzv. výcvikem na sucho a střelbou z malorážky. Balistiku, vítr a další záležitosti je však možné cvičit jen naostro. V extrémních podmínkách Afghánistánu při ochraně vlastních jednotek se pak zúročí veškerá kvalitní příprava a výcvik odstřelovačů. DRUHÁ Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA Kontrakt na dodávku čtyř taktických transportních letounů CASA C-295M pro české vzdušné síly je v polovině. Půl roku po převzetí první casy zařadila Armáda České republiky do výzbroje další stroj. je doma sloužit v následujících dvaceti až třiceti letech, konstatoval Jan Fulík. Nulačtyřistapadesáttrojka je v pořadí třetím vyrobeným letounem. Druhý stroj, jenž má být dodán oproti směně tří jednomístných podzvukových taktických letounů L-159A a dvou dvoumístných letounů L-159T1, by měl přistát na ranveji základny ve Kbelích do konce letošního roku. Předpokládáme, že v prosinci budou české straně dodány letouny CASA číslo dva a čtyři. Legislativní proces související se směnou druhého stroje není ještě dokončen, upřesňuje František Karel ze SV MO. Letadlo nám, jak se říká, sedlo. Doposud jsme s první,casou nalétali zhruba tři sta letových hodin. K plnění přepravních úkolů na letounu CASA C-295M jsou vycvičeny čtyři posádky. Po dodání strojů, které budou vybaveny dalšími zařízeními zvyšujícími bezpečnost osádky a přepravovaných osob, počítáme s jejich nasazením do zahraničních operací, dodává velitel kbelské letecké základny plukovník Josef Bejdák. 24 Představitelé dodavatelské firmy a provozovatele v této souvislosti slavnostně podepsali fakturační dokumenty. Za Omnipol je stvrdil generální ředitel Michal Hon, za resort obrany ředitel sekce vyzbrojování MO Jiří Staněk. Společně s příslušníky 24. základny dopravního letectva Kbely a sekce vyzbrojování (SV) MO se aktu zúčastnila řada hostů, například náměstek ministra obrany pro zahraničí Jan Fulík, ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO brigádní generál Bohuslav Dvořák a zástupce ředitele Společného operačního centra MO plukovník gšt. Jaroslav Kankia. Jedná se o vyjádření vůle obou zainteresovaných stran naplnit uzavřenou smlouvu. Věřím, že flotila čtyř transportních letounů CASA C-295M bude vzdušným silám Armády ČR dobře 25

16 VÝCVIK VÝCVIK POMOC ze vzduchu Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA Do roka a týdne se znovu sešli kbelští vrtulníkáři z 243. letky a letečtí záchranáři Hasičského záchranného sboru (HZS) Plzeňského kraje na přehradě Hracholusky. Dva dny tady společně létali vodu neboli cvičili záchranu osob z vodní hladiny. Kapitán vrtulníku kpt. Petr Šafařík Vrtulník W-3A Sokol z kbelské 24. základny dopravního letectva permanentně střídá lety nad přehradou s krátkými mezipřistáními na travnatém břehu. Sotva specialisté HZS dosednou na palubu nulasedmsetosmnáctky, stroj stoupá vzhůru a mírnou zatáčkou doleva se dostává nad vodu, kde na jeho posádku čekají záchranné práce. Nejprve z něho, a to při nízkém průletu s minimální dopřednou rychlostí, vyskakují dva žabí muži v neoprenových kombinézách a plavou k topícím se figurantům. Záhy se k nim sokol vrací a za pomoci podvěsového lana je bezpečně přepravuje na nedaleký břeh. Další činnost spočívá v záchranně osob z laminátového a gumového člunu s využitím palubního jeřábu. První runda, trvající téměř třicet minut, končí. Nejvyšší čas, aby se kapitáni vrtulníku, palubní technici a letečtí záchranáři vystřídali. MUSÍŠ PŘIBÍT ČLUN! Voda je pro vrtulníkového pilota jedna z nejnáročnějších činností. Soustředění na pilotáž, která vyžaduje velmi jemné řízení stroje a rychlou reakci, je maximální. V běžném životě jsem se nedostal do situace, jež by ode mě vyžadovala tak intenzivní koncentraci. Navíc nejde o jednostranný profesní postup, neboť musíte adekvátně reagovat na všechny okolnosti spojené se záchrannou akcí a vnímat řadu dalších informací. Přitom jste konfrontováni i s optickými klamy. Podíváte se dolů na vlny, které jdou od vás, a máte pocit, že couváte, říká kapitán Petr Šamaj a konstatuje, že výše uvedené dění musí být posádkou vrtulníku neustále správně vyhodnocováno. Je to o okamžiku rozhodnutí. Vše musí optimálně sednout, abychom neohrozili zachraňovaného ani sami sebe, dodává pilot. Desítky vteřin tancuje vrtulník nad člunem, než se oba dostanou do situace umožňující provést záchranu. Při špatném manévru jej rotorovým proudem tlačím před sebou a on mi ujíždí pryč. Proto musím udělat nový nálet a,přibít si ho na hladinu, vysvětluje P. Šamaj. Skutečností je, že tam nahoře na to není sám. Nezastupitelnou roli zde sehrávají jak pravý pilot, tak palubní technik. Pět metrů dopředu, dva doprava, výška deset, můžeš klesat, dává pokyny kapitánovi vrtulníku palubní technik nadporučík Tibor Kováč. Popisuji mu reálnou situaci pod strojem, kam on nevidí, a ve finální fázi ho tak vedu k zachraňovaným. Když jsou přicvaknutí na laně, provedu kontrolu, zda je vše, jak má být, a natáhnu si je nahoru do bedny. Tato činnost se opakuje. Když je paluba plná, odlétáme s nimi na břeh, popisuje kbelský profesionál, který létá vodu už bezmála osm roků, a přesto se brání nazývat tuto činnost stereotypem. Vůbec to není monotónní práce. Každá voda je jiná. Škoda, že ji cvičíme pouze jedenkrát za rok, konstatuje a jeho kolegové z letky mu dávají za pravdu. Vedle stojící podporučík Karel Hůla, hlavní instruktor lezeckých skupin HZS Plzeňského kraje, poznamenává, že absolvovat byť jeden podvěs nebo jeden jeřáb s vrtulníkem je pro každého z třiadvaceti západočeských leteckých záchranářů nesmírně cenné. Není nic Pilot vrtulníku W-3A Sokol kpt. Petr Šamaj (uprostřed) a palubní technik npor. Tibor Kováč (vpravo) při upřesnění úkolů s jedním ze záchranářů efektivnějšího než reálný výcvik v terénu. Společných letových hodin s armádou však není mnoho, a tak tyto dva dny na Hracholuskách jsou maximum možného, zdůrazňuje. NA OSTRO V CHRASTAVĚ Nejen ve sportu platí, že když má člověk natrénováno, je odkud brát. Jinými slovy, jakákoliv, byť sebemenší zkušenost se může kdykoliv hodit a mít klíčový význam. Kapitán vrtulníku kpt. Petr Šafařík si to při nedávných povodních na severu Čech vyzkoušel na vlastní kůži. Ze služby v SAR (Search and Rescue služba pátrání a záchrany) byl vyslán jako první na pomoc do Libereckého kraje. Více než pět hodin jsme viseli nad Chrastavou a tahali lidi na palubu vrtulníku. Nebylo to jenom z vody, ale také ze střech, oken a rozbořených domů, vzpomíná kbelský pilot, který takto se svou posádkou evakuoval 55 osob. Na Hracholusky nedá dopustit, přičemž klade důraz na komplexnost přípravy v záchranných pracích. Až při ostrém nasazení jsem si ověřil, jak je výcvik na zdejší vodní nádrži důležitý. Během záchrany nebyl čas něco vymýšlet, musíte jednat automaticky podle nadrilovaných postupů. Každá výcviková minuta nad vodou se tam několikanásobně zúročila

17 BÍLÁ ROZHOVOR KNIHA BÍLÁ KNIHA Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA Vize české armády na příštích deset až patnáct let a poté její realizace v praxi. To je cíl Bílé knihy o obraně (BKO), jež by měla být dokončena na jaře příštího roku. Její přípravu řídí patnáctičlenný tým osobností jak z resortu Ministerstva obrany, tak z širší bezpečnostní komunity, které se zabývají problematikou ozbrojených sil. Členem komise je i první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR brigádní generál Miroslav Žižka. Patnáctina nové koncepce Nebýt odstoupení generála v záloze Jiřího Šedivého a následné nominace národního vojenského představitele ČR při Vrchním velitelství spojeneckých vojsk v Evropě (SHAPE) generálmajora Petra Pavla, prosazoval byste vize Armády České republiky v odborné komisi BKO jako jediný voják z povolání. Jak vnímáte tuto zodpovědnost? Je naprosto jasné, že Armáda ČR musí být zastoupena v týmu, který připravuje zásadní dokument o její budoucnosti. Osobně se nepovažuji za největšího odborníka na českou armádu, a tudíž nominaci do odborné komise BKO vnímám jako nominaci nikoliv Miroslava Žižky, ale především zastávané funkce prvního zástupce náčelníka Generálního štábu, který byl gestorem zpracování koncepčních materiálů na GŠ AČR. Nesmíme také zapomenout na velvyslance Petra Voznicu, generála ve výslužbě, který je rovněž členem týmu. Budete-li osobní, je to pro vás prestižní záležitost, nebo jeden z mnoha úkolů, který musíte z titulu funkce 1. ZNGŠ splnit? Přiznávám, že občas mám jisté vnitřní problémy s tím, zda jsem opravdu stoprocentně dozrál na tuto funkci. Nicméně činím věci podle svého nejlepšího vědomí a získaných zkušeností. Co říkáte na obsazení týmu, zejména tomu, že jsou v něm také zástupci nevládních organizací Transparency International nebo Člověk v tísni? Souhlasím s tímto krokem a vůbec jej nevnímám jako negativní. Naopak. První jednání odborné komise mi potvrdilo, že byť někteří kolegové detailně neznají stávající problematiku armády, je třeba brát jejich názory naprosto vážně. Přicházejí z jiného prostředí a s jiným názorem na resort obrany. Profesionálové mohou být do určité míry izolováni v armádním prostředí a částečně limitováni profesními informacemi. Pro mě je to přínosné, ale má to určitě své limity. Patnáctičlenný tým expertů je finálním subjektem, ale v souvislosti s přípravou Bílé knihy o obraně se hovoří především o otevřenosti a široké participaci. Jakou podobu má mít? Bílá kniha nebude v žádném případě dokumentem patnácti nominovaných osob. Každý z nás bude řídit svou pracovní podskupinu. Na Generálním štábu bude průřezově složena de facto ze všech sekcí a samostatných odborů. Do svého týmu jsem přizval i hlavního praporčíka AČR s jeho podřízenými funkcionáři, protože chci, aby se k těmto klíčovým otázkám vyjadřovali také příslušníci nejnižších hodnostních sborů. Bez komunikace s těmi, kterých se změny bezprostředně týkají, ničeho nedosáhneme. Vedle webových stránek dáváme prostor k diskusi o BKO také prostřednictvím štábního informačního systému (ŠIS) AČR. Věřím, že povedeme věcnou diskusi, která přispěje k efektivním reformním opatřením. Doporučení co, kdy a jak můžete mít stovky, ale bez patřičných finančních prostředků zůstane BKO jen tuctovou knihou Klíčové podmínky, aby BKO nezůstala jen knihou, jsou dvě. Podpora demokratických parlamentních stran a stabilizovaný rozpočet pro kapitolu resortu obrany. Zastavím-li se u finančních prostředků, skutečnost je taková, že během posledních deseti let se rozpočet MO ČR snížil takřka o jedno procento hrubého domácího produktu. Z dostupných informací vyplývá, že ani v následujících letech neporoste. V roce 2011 má klesnout ze stávajících 1,34 na 1,15 procenta HDP. Jistým restrikcím se opět nevyhneme. Opakuji, že pokud se resortnímu rozpočtu nedá pevný řád, tak nemůžeme koncepčně plánovat. Přitom je třeba držet rovnováhu v plnění našich závazků vůči partnerům v NATO a v obraně území České republiky. Samozřejmě že stanoviska BKO budou nemalou měrou ovlivněna i závěry listopadového summitu v Lisabonu, kde by měla být schválena nová Strategická koncepce NATO. Jaká je vize generála Žižky o budoucí české armádě? Existuje analytický materiál z roku 2002 na téma finanční náročnost profesionální armády, ve kterém se hovoří o funkční profesionální AČR v počtech do 20 tisíc osob při tehdejším zdrojovém rámci. Pokud se na to podívám v podmínkách současných finančních možností, dříve nebo později se k tomuto dopracujeme. Armáda musí mít prostor pro svůj rozvoj, pro rozvoj svého personálu, operačních schopností a infrastruktury. Čím dál tím více se s tímto analytickým materiálem ztotožňuji. Můžete být konkrétnější? Zmíním pouze klíčové faktory související s armádou. Musí skončit duplicita a triplicita procesního řízení, je nutné významně zjednodušit systém velení a řízení. Najít dnes v některých činnostech konkrétní odpovědnou osobu se mnohdy podobá chození v začarovaném kruhu. Žádný velitelský stupeň nesmí přenášet svůj podíl zodpovědnosti na jiný. Vytvoříme nový model, jenž nabude platnost v roce Největší změny provedeme na operačně-taktických velitelstvích a na Generálním štábu. Hovoříme-li o dvacetiprocentním podílu důstojníků v novém hodnostním systému, je zřejmé, kam zaměříme svoji pozornost. Nadcházející organizační struktura bude dvoustupňová. Nikdo z vrcholného managementu v této souvislosti nehovoří o rušení jednotek na nejnižších stupních. Prapor jako základní taktická jednotka bude mít prioritu. Na Generálním štábu už pracujeme s konkrétními variantami. V odborných kruzích je často probírána otázka vševojskovosti armády. Jaký je váš názor? Zastávám názor, že deklarovaná specializace, v případě České republiky například na vojenské zdravotnictví nebo ochranu proti zbraním hromadného ničení, je již překonána. V dnešní době je specializace chápána jako proces přípravy profesionála AČR na vícero typů operací a činností. Uvedu příklad s tankovým praporem, o jehož využitelnosti se často diskutuje. Tank i bojové vozidlo pěchoty mají tříčlennou posádku, a já nevidím problém, aby osádka T-72M4 CZ profesně nezvládala obsluhu systému BVP-2 a naopak. Získáme tak několikanásobného specialistu a máme tak možnost zachovat vyváženost armády. Bude se řezat i do dislokace posádek? Opět dám jeden příklad. K dispozici jsou materiály, které hovoří o velkém počtu leteckých základen vzdušných sil AČR. Existence toho či onoho vojenského letiště musí být výsledkem objektivní analýzy a neměnného rozhodnutí. Jestliže tuto otázku na GŠ AČR opět otevřeme, nechť Bílá kniha o obraně slouží jako dokument pro rozhodnutí NGŠ, kolik základen letectva i pozemních sil musíme provozovat. Jakékoliv odklady přinesou jen další finanční zátěž. Navíc, hazardovat s důvěryhodností podřízených se nevyplácí. Ministr obrany Alexandr Vondra říká, že mnozí lidé už jsou, pokud jde o opakované pokusy reformovat armádu, poněkud unaveni. Myslíte, že je BKO vyburcuje k vyšší aktivitě? Naším úkolem je připravit realistický dokument s jasným zadáním pro českou armádu. Nadstavbou bude zájem a hrdost každého vojáka a civilního zaměstnance v této armádě sloužit

18 IZS IZS Ve všech třech stanech, sloužících k očistě osob od radioaktivních látek, pomáhají lidem vojáci. Radiace ve vzduchu Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Jan KOUBA Je 22. září, čtvrt na sedm ráno. V Jaderné elektrárně Temelín došlo k havárii a radioaktivní látky unikají do okolí. Všude ječí sirény, aktivuje se krizový štáb a téměř tisíc lidí se dává do pohybu. Naštěstí jen cvičně. Únik radioaktivity je fiktivní, ten elektrárna jen simulovala. Do dvoudenního cvičení Zóna 2010 se zapojuje i Armáda ČR s 65 vojáky a 11 kusy techniky. První den prověřil všechny složky integrovaného záchranného systému (IZS) zejména v komunikaci a sehranosti všech krizových složek na více místech Jihočeského kraje. U vybraných součástí Armády ČR jsou aktivovány skupiny velení a operační střediska. Druhý den se odehrávaly na letištní ploše v Bechyni praktické ukázky, kde kromě dalších složek IZS rozvinula speciální provizorní pracoviště pro dekontaminaci osob i techniky samostatná záchranná rota z Rakovníka se 17 vojáky, čtyřmi Tatrami 815, čtyřmi vozidly ACHR 90 a terénním uazem. Jsme jedním z kontrolních roztřiďovacích stanovišť, jímž musí projít veškerá technika i lidé směřující ze zamořeného prostoru, informuje štábní rotmistryně Markéta Mikeš Rondevaldová, jištěná ochranným oděvem OPCH-5. Po naší kontrole chemickými a dozimetrickými přístroji od nás vedou pouze dvě cesty, čistá a špinavá. Čistou cestou posíláme ty, kteří nevykazují známky radiace. Tou špinavou jde technika i lidé s určitým stupněm zamoření. Technika míří na linku 82, kde dochází k její očistě, doplňuje štábní rotmistr Ondřej Kalivoda. Může projít očišťovací linkou i několikrát, pokud se nepodaří ji dekontaminovat hned napoprvé. Kontaminované osoby posíláme do tří speciálních stanů pro očistu. Ve všech asistují vojáci pomáhající lidem, kteří mohou být nejen dezorientováni, ale i zraněni, vysvětluje poručice Hana Šlofová, velitelka dekontaminačního odřadu szr Rakovník. První stan slouží k odložení zamořeného oblečení, ve druhém dojde k osprchování a ve třetím dostanou lidé čistý oděv. Po této proceduře pak pokračují dál do materiální základny humanitární pomoci, kde se jich ujmou další odborníci. MONITORING ZE VZDUCHU Letos poprvé se do cvičení Zóna, které se pravidelně opakuje každé dva roky, zapojil monitorovací vrtulník z 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely, na jehož palubě vyhodnocovali situaci příslušníci letecké skupiny radiační situace z 314. centra výstrahy zbraní hromadného ničení z Hostivic spolu se zástupci Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Armádní specialisté z Hostivic představili přístroj na monitorování radiační situace IRIS (Integrated Radiation Information System), který byl umístěn na vrtulníku, téměř stovce hostů. V naší výbavě ho máme od roku 2006 a pracuje na principu gama spektrometrie. Je Kontrolním roztřiďovacím stanovištěm musí projít veškerá technika i lidé, směřující ze zamořeného prostoru. možné ho použít i k pozemnímu monitorování, popisuje kapitán Martin Kytka. CVIČENÍM K BEZPEČNOSTI Únik radioaktivity je pro obyvatelstvo v okolí jaderných elektráren stále velkým strašákem. Pravděpodobnost takové havárie v Jaderné elektrárně Temelín je však podle expertů téměř nulová. Máme zpracovaný vnitřní havarijní plán, který prověřujeme nejméně čtyřikrát do roka. Letos již proběhla dvě cvičení, třetím je právě Zóna 2010 a ještě jedno máme v plánu v listopadu, konstatuje mluvčí elektrárny Marek Sviták. Praktické ukázky si se zájmem prohlédli první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR brigádní generál Miroslav Žižka, hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola, tajemník Bezpečnostní rady Jihočeského kraje Stanislav Mrvka a ředitelka Krizového koordinačního centra Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Věra Starostová. Mezi více než 100 hosty byli i zahraniční pozorovatelé z úřadů, zabývajících se jadernou bezpečností v jiných státech. Vojáci vše zvládli s vysokou profesionalitou, konstatoval plukovník Ota Rolenec, velitel 15. ženijní brigády. Od nás se cvičení zúčastnila nejen samostatná záchranná rota Rakovník, ale nepřímo i příslušníci ženijního praporu v Bechyni, kteří byli v roli figurantů. Armáda prokázala, že její role v integrovaném záchranném systému je plnohodnotná a že je na podobné krizové situace plně připravena, zhodnotil cvičení plukovník Vladimír Pešek, ředitel KVV České Budějovice. Kontaminovaný autobus projíždí postřikovým rámem. Velitelka dekontaminačního odřadu szr Rakovník poručice Hana Šlofová 30 31

19 MODERNIZACE MODERNIZACE Pod větší ochranou Text a foto: Vladimír MAREK Poté, co byly před několika měsíci nasazeny tři obrněné transportéry Pandur v Kosovu, míří nyní čtyři tato vozidla do Afghánistánu. Stanou se součástí výzbroje provinčního rekonstrukčního týmu v Lógaru. Ještě předtím ale musely projít určitými úpravami ve Vojenském opravárenském podniku 025 Nový Jičín. Celý projekt byl na požadavek Ministerstva obrany realizován ve velmi krátkém čase, a to bez dopadu na zabezpečení kvality výrobku. Původní ocelové pancéřování na čele, bocích a zádi vozidla bylo nahrazeno novým z kompozitního materiálu. Díky tomu se zvýšila balistická ochrana kolového transportéru ze stupně dva na tři. Podle požadavků STANAG 4579 je nyní odolná proti střelám ráže 7,62 mm včetně těch s wolframovým jádrem. Úroveň ochrany spodku vozidla byla dostačující, a tak zůstala na stupni 3a. Pandury byly doplněny mřížovou balistickou ochranou typu SLAT, která je chrání před ručními protitankovými granátomety RPG-7. Účinnost SLAT garantovaná opravárenským podnikem a ověřená zkouškami v rámci AČR je na současné špičkové světové úrovni. Granát díky mřížím exploduje dříve, než se dostane do kontaktu s vozidlem. SLAT vyvinutý pro Pandur se navíc vyznačuje nízkou hmotností a uživatelskou přívětivostí. Umožňuje snadné a rychlé nastupování a vystupování roje do a z vozidla, snadný přístup k ženijnímu nářadí, lze jej snadno demontovat (např. pro leteckou přepravu) a zpětně na vozidlo namontovat. Při vývoji byly zohledněny cenné zkušenosti našich vojáků ze zahraničních misí. Jak přídavnou balistickou ochranu, tak i mřížovou ochranu SLAT jsme vyvinuli a vyrobili společně s Vojenským technickým ústavem ochrany (VTÚO) Brno. Projekt byl plně v režii nově budovaného společného podniku VOP 025 a VOP 026, říká technický ředitel novojičínského podniku Pavel Mikunda. Transportéry jsou vybaveny rovněž novou radiostanicí. Konkrétně se jedná o americké zařízení Harris AN/VRC 110. Většina těchto zařízení byla zapůjčena či darována v rámci projektu FMF americkou stranou. Ve vozidle nahradily původní radiostanice RF A to z toho důvodu, že český provinční rekonstrukční tým je součástí amerického úkolového uskupení. Je tedy nezbytné zabezpečit systém velení a řízení jednotným přenosem informací, a to včetně satelitního a utajeného spojení, které má každá armáda své vlastní a důsledně si ho také chrání. Původní radiostanice RF jsou v Armádě České republiky velice rozšířené. Splňují alianční standardy a jsou plně kompatibilní ve fonickém provozu se všemi členskými zeměmi NATO. Mimo jiné jimi byly vybaveny také pandury působící v Kosovu. Původní modul vnitřního hovorového zařízení transportéru VICM se rozšířil o bezdrátový modul VICM 120, což umožňuje lepší komunikaci mezi osádkou vozidla včetně roje vojáků, který přepravuje. Nově došlo k nainstalování rušiče vysokofrekvenčního signálu do transportéru, který zabezpečuje eliminaci hrozby dálkově odpalovaných nástražných systémů při přesunu vozidel. Rušička dodaná českou firmou URC je v zadní části vozidla, ovládací prvky k ní jsou umístěny vepředu. Kromě vhodného zakomponování do interiéru vozidla a připojení na zdroj bylo v tomto případě nezbytné vyřešit umístění čtyř vysílacích antén na vnějším plášti techniky. Pravá zadní anténa pracuje v pásmu VKV od 25 do 100 MHz. Anténa ve středu stropu transportéru je určená na rušení UKV v rozsahu od 100 do 512 MHz. Zbývající dvě antény Jedna z antén rušičky jsou umístěny také na stropu vozidla v jeho zadní části. Na úpravě pandurů jsme pracovali ve druhém a třetím čtvrtletí letošního roku. Nejednalo se jen o instalaci nových technických zařízení. Museli jsme celý systém odzkoušet, aby byl nejen plně funkční, ale zároveň negativně neovlivňoval stávající funkce této techniky. Vše pak vyvrcholilo vojskovými zkouškami. Výsledkem je vozidlo, které poskytuje vojákům mnohem větší ochranu. Základem realizace celého projektu byly dlouholeté zkušeností VOP 025, VOP 026 divize VTÚO a divize Výzkumný technický ústav pozemního vojska (VTÚPV) v oblasti vývoje a výroby vojenské techniky. Byly využity zkušenosti zkušených vývojových a výzkumných pracovníků a jen díky tomu jej bylo možno realizovat ve velmi krátké době a se špičkovými parametry minimálně srovnatelnými s konkurencí, dodává Pavel Mikunda. Celkově lze říci, že poměr užitných vlastností a ceny této modifikace Pandur je na špičkové světové úrovni. Pokud o to Ministerstvo obrany ČR projeví zájem, je opravárenský podnik připraven balistickou ochranu Pandur dále rozvíjet a přijít s její těžší variantou. Tedy ještě lepší ochranou osádky vozidla proti ohrožením, která s sebou přináší působení našich vojáků v zahraničních misích

20 MISE MISE 34 Když zbraně mlčí: psychologické operace Text: Olga HALADOVÁ Foto: archivy Jaroslava Moravčíka a VHÚ Jedenáctého září Dva letouny narážejí do newyorských věží WTC, další míří na budovu Pentagonu. Čtvrtý padá do neobydlené části Pensylvánie. Přes tři tisíce mrtvých. Svět vstupuje do nové fáze válek, kde už nerozhodují složité bitvy statisícových armád, ale mediálně efektní akce malých skupin bojovníků. Je to i svět, ve kterém zásadní roli hraje veřejné mínění. A především na ně cílí takzvané psychologické operace (PSYOPS Psychological Operations). VE STŘEDOVĚKU I ZA NACISTŮ Psychologické operace jsou staré jako lidstvo samo. I přesto, že mnohokrát Líc a rub letáku: Nedovolte, aby se bojovníci Tálibánu mezi vámi ukrývali. Billboard ISAF pomáhá Afghánistánu změnily tvář i jméno, účel zůstává stejný. Mají zapůsobit na nepřítele tak, že změní své postoje i celkovou strategii. Obecně lze přitom říct, že dějiny válek jsou současně i dějinami PSYOPS vždyť psychologický dopad na nepřítele mělo každé vojenské tažení. V rámci konkrétních psychologických operací se setkáváme s nejrůznějšími metodami. Historie zná spoustu příkladů, říká podplukovník Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu. Legendární je například zahnání křižáků zpěvem chorálu,ktož sú boží bojovníci před bitvou u Domažlic. Nebo nápad podplukovníka Šnejdárka převléknout české vojáky za,krvežíznivé Araby během bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad v roce Pro další příklad můžeme jít do období druhé světové války. Konkrétně psychologický teror, který spustili nacisté po atentátu na Heydricha. Plakáty barvy krve s černě vytištěnými jmény popravených visely v dlouhých řadách po ulicích, rozhlas a tisk bez přestávky vyhrožoval likvidací všech, kdo by atentátníkům poskytl pomoc, a to včetně rodinných příslušníků. Samozřejmostí byly domovní prohlídky a popravy, lidé žili v permanentním strachu. Svůj účel takový nátlak splnil. Našli se lidé, kteří tlak nevydrželi a začali mluvit, dodává Eduard Stehlík. Jenže takové metody se ukazují být z dlouhodobého hlediska sporné, neefektivní. Když máte zbraň, výsledek vidíte hned. Otázkou je, jak dlouho dokážete vítězství udržet a jestli jste si tím proti sobě nepopudili místní. Když ale na člověka působíte tak, že ho přesvědčíte, že mu vámi nastolený stav vyhovuje, bývá účinek dlouhodobý a o mnoho levnější, vysvětluje podplukovník Jaroslav Moravčík, který stál u zrodu české jednotky PSYOPS. NEPOVYŠUJTE SE NAD OSTATNÍ Jednotky PSYOPS dnes působí také v rámci alianční operace ISAF. Podle Gunnara Sivertsena z Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) hrají důležitou roli: Abychom byli v Afghánistánu úspěšní, musí být PSYOPS nedílnou součástí celkového vojenského úsilí. Nemůžete předpokládat, že se vám bude dařit, pokud vaše operace nebudou podpořeny PSYOPS. Líc a rub letáku: Odmítejte Tálibán, koaliční síly nejsou vaši nepřátelé. Škála toho, čím na lidi působit, je i dnes velice široká. Avšak představa, že NATO například v Afghánistánu používá metody totalitní propagandy, je mylná. Alianční jednotky nejsou okupanty, ale jsou v zemi na pozvání afghánské vlády. Jejich úkolem je zajistit takové prostředí, aby Afghánci mohli převzít zodpovědnost za svůj stát do vlastních Afghánské děti s novinami vydávanými ISAF rukou, objasňuje nadporučík Tomáš Novák ze 103. střediska CIMIC/PSYOPS v Lipníku nad Bečvou. Když Česká republika v roce 2008 stavěla v provincii Lógar vlastní provinční rekonstrukční tým, rozdávaly se místním letáky s fotografií českého vojáka. Tehdy jsme se chtěli především představit. V obou jazycích darí i paštó jsme lidem sdělovali, že jsme malá země v Evropě, že čeští vojáci respektují místní tradice a že jim budeme pomáhat s rekonstrukcí provincie, vzpomíná npor. Novák. Postupem času se samozřejmě produkty měnily. Dětem jsme rozdávali hračky, školní potřeby, pořádali jsme dětské dny a připravovali také náborové plakáty do Afghánské národní armády a policie. Evropan se asi nad většinou PSYOPS výrobků pousměje. Pár polopatických informací, jednoduchý obrázek. Nesmíte se na to dívat našima očima. V Afghánistánu je pořád většina lidí negramotných, proto mají větší úspěch kreslené obrázky, připomíná Tomáš Novák. Zdejší společnost je také daleko vnímavější k tomu, jak se k ní cizinci chovají. Neverbální komunikace je nesmírně důležitá. Zjistili jsme, že nejlépe se s Afghánci sblížíme, když za nimi i přes mnohdy nepříznivou bezpečnostní situaci budeme jezdit a mluvit s nimi. Hodně záleží na tom, jak do vesnice přicházíte, jak vstupujete do jejich obydlí, jak se k nim chováte. PSYOPS nejsou jen letáky, hračky a tranzistorová rádia, ale i to, jak se v cizím prostředí chováte. V Afghánistánu platí hluboká úcta, a ke všem. Nikdy nevíte, co tu který člověk znamená, konstatuje nadporučík Novák. Myslím, že máme docela vysoké sociální cítění a empatii. Tak nějak podvědomě víme, jak bychom se měli chovat, shodují se Tomáš Novák i Jaroslav Moravčík. Právě slušné zacházení se našim vojákům nejednou vyplatilo. Koluje historka, že místní stařešina zabránil napadení české jednotky slovy: Na ty neútočte. To jsou Češi, ti nám tu pomáhají. Není důvod tomu nevěřit. PENÍZE AŽ NA PRVNÍM MÍSTĚ Pokud chcete ovlivnit myšlení lidí a nahlížení na vojáky, něco to samozřejmě stojí. Letáky, plakáty, školní potřeby, zdravotní péče, přednášky, časopisy nebo televize. Nejlepší systém mají Američané, jejichž 4. PSYOP Group 35