Úvod do didaktiky dospělých pro lektory

Transkript

1 Úvod do didaktiky dospělých pro lektory Doc. PhDr. Jaroslav Mužík, Dr.Sc.

2 Obsah Úvod Hlavní dimenze didaktického procesu s dospělými Etapy vyučovacího procesu Učební cíle, učební atmosféra, učební látka Příprava lektora na výuku Literatura

3 Úvod Předložený studijní materiál je určen pro lektory ve vzdělávání dospělých. Obsahuje základní poznatky z didaktiky, tj. charakteristiku didaktického procesu a jeho etap. Na základě těchto poznatků jsou v materiálu uvedeny praktická doporučení pro lektora. Ta se týkají zejména vymezení cílů výuky, vytvoření učební atmosféry a přístupů k výběru, zpracování a prezentace učební látky. Při zpracování tohoto materiálu vycházel autor z určité strukturace textu. i představuje vymezení cílů výkladu jednotlivých kapitol představuje poznatky vhodné pro uchování v paměti, znamená., že poznatky jsou v daném kontextu klíčové * znamená, že učební látka představuje určitý návod pro praxi toto Poznámka je poznámka (různé údaje z praxe, příklady) Doporučená vlastní činnost čtenáře textu. Aktivita 3

4 Výstupem studijního materiálu jsou dokumenty vhodné pro přípravu lektora na vyučování. Jedná se o přehled učebních cílů, výstavbu učební jednotky a scénář výuky. Doporučuje se věnovat všem aktivitám uvedeným v jednotlivých částech studijního textu pozornost, neboť jim bude věnován prostor v kurzu pro lektory, na jehož účastníky se autor velice těší. Praha listopad 2012 a-muzik@seznam.cz 4

5 1. Hlavní dimenze didaktického procesu s dospělými Cíle: o Představit didaktický proces s dospělými účastníky v základních třech dimenzích. o Tři základní dimenze výuky dospělých, tj. výuka jako hybridní proces, výuka jako osvojování nových způsobů chování a jednání a výuka dospělých jako kreativní proces je nutno chápat jako ideální model pro praxi. První dimenze charakterizuje výuku dospělých jako hybridní proces zaměřený na osvojování vědomostí, dovedností a návyků. i Koncept učení a vyučování si lze představit jako určitý satelitní model, ve kterém se střídají a používají všechny existující formy a metody výuky. Jde o tradiční podoby výuky a další přístupy spočívající ve využívání informačních technologií pro vzdělávací účely (e-learning). Tradiční kurzy On-line learning WBI, WBT Koučink PROCES VÝUKY CBT Semináře (worshopy) Tréninky Sebevzdělávání z tištěných médií Model výuky dospělých 5

6 K tradičním formám a metodám výuky řadíme kurzy, semináře, tréninky, individuální studium z literních pramenů a do jisté míry i koučink. K učení založenému na elektronické bázi řadíme CBT (Computer Based Trainig), což jsou vlastně výukové programy založené na nosičích informací, jako jsou diskety, CD ROM, DVD. Dále sem patří WBI (Web Based Information) představující informační podporu cíleného vzdělávání na internetu. WBT (Web Based Training) jsou různé vzdělávací akce distribuované na internetové síti, ať již vzdělávacími institucemi, firmami či jinými subjekty. V neposlední řadě jde o On-line výuku (videokonference), kdy vystoupení lektora je přednášeno internetovou sítí v určitou dobu do více míst na světě, včetně přenosu diskuze či jiných podob zpětné vazby. V praxi se často používá termín blended learning, neboli tzv. smíšené učení. Příkladem blended learning mohou být semináře v kombinaci s videokonferencemi, kurzy v kombinaci s neustálým ovým spojením nebo dialogem mezi účastníky. Za blended learning lze považovat i kurzy poskytované prostřednictvím webových stránek v kombinaci s klasickou výukou ve vzdělávacím zařízení apod. Obecně platí, že každá forma či metoda by měla být aplikovaná podle cílů a obsahů výuky. Zatím neexistují komplexní výzkumy mapující trendy ve výuce v oblasti dalšího profesního vzdělávání dospělých. Z dílčích výzkumů ve světovém měřítku však registrujeme nárůst využití různých forem e- learningu a takzvaného smíšeného učení kombinující obě hlavní oblasti vzdělávání. Pokud se týká situace v Evropě provedla výzkum instituce Evropské unie CEDEFOP v zemích bývalé patnáctky v roce Ze zkoumání vyplývá, že v profesním vzdělávání dospělých zůstává hlavní formou výuka ve třídách (55% z celkového rozsahu). Zhruba od roku 2000 je zaznamenán nárůst e- learningu samotného (15%), ale hlavně smíšeného učení (20%). Tento nárůst je ve veřejné i komerční sféře podložen značnými finančními investicemi do Poznámka 6

7 těchto vzdělávacích aktivit. I přes tento trend zůstávají rozdíly v jednotlivých zemích. Většinou to souvisí s mírou rozšíření počítačů a počítačových sítí. Za zemi s největším průnikem elektronického vzdělávání do vzdělávací sféry jsou označovány Spojené státy americké. Situaci na trhu e-learningu v USA zmapovala studie American Society for Training and Development z roku Situace byla následující: 1. Podniková sféra a tržní subjekty 54 % 2. Státní instituce a agentury 13 % 3. Neziskové organizace 10 % 4. Studenti a účastníci 10 % 5. Vzdělávací (tréninkové) společnosti pro dospělé a poradci 8 % 6. Akademické instituce 5 % Studie ukazuje výrazně dominantní postavení podnikové sféry v elektronickém vzdělávání. Z našeho hlediska je zajímavý podíl státních institucí, neziskových organizací i samotných lidí při využívání elektronických médií ke vzdělávání, resp. učení. Druhá dimenze didaktického procesu charakterizuje výuku dospělých jako získávání nové kvality jednání a chování. Řada andragogů je názoru, že dospělý člověk představuje již hotovou autonomní osobnost a že výchovné působení na dospělé má být prakticky marginalizováno. Vzdělávací praxe však ukazuje často na odlišné situace. Zvláště v oblasti výcviku jde o osvojování určitých vzorců a modelů chování a jednání vedoucích k ovládnutí určité profese, k ovládnutí pracovních standardů (např. manažer, obchodní zástupce apod.). Standardní jednání a chování tvoří stále významnější faktor úrovně pracovní výkonnosti. Vyučování a učení je stále více spojováno s profesní pozicí a rolí člověka. Schematicky je možno proces formování tohoto jednání a chování znázornit 7

8 takto: společnost podnik pracoviště pracovní výkon pracovní pozice pracovní role očekávané jednání a chování kompetence kvalifikace osobnost Výuka dospělých jako získávání způsobů jednání a chování Pracovní pozice člověka vyplývá z konkrétního pracoviště, podniku, instituce i společnosti jako celku. Je spojena určitou pracovní rolí a té musí odpovídat očekávané (vyžadované) standardy jednání a chování. K úspěšnému plnění pracovní role výrazně přispívají tři jevy jako následky vzdělávací činnosti: kvalifikace, kompetence a rozvoj osobnosti. Kvalifikaci tvoří školní vzdělání, odborná praxe a potenciál dalšího rozvoje člověka. Odborné kompetence sice z kvalifikace vychází, ale mohou se formovat relativně nezávisle na ní. Obecně je možno říci, že odborná kompetence zahrnuje schopnost a chtění (individuální motivaci) řešit 8

9 problémy života a pracovní situace. Kompetence zahrnují i dovednosti, postoje, zvnitřněné hodnoty a další prvky, které jsou nezbytné ke společenskému i pracovnímu uplatnění člověka. Rozvoj osobnosti dotváří zvládnutí pracovní role a formování myšlení, jednání a chování. Celková úroveň pracovního výkonu člověka je ovlivňována procesem vzdělávání a učení zaměřeným na zvyšování (prohlubování) kvalifikace, formování kompetencí a rozvoj osobnosti. Třetí dimenze didaktického procesu charakterizuje vyučování a učení dospělých jako kreativní proces. Postatu výuky dospělých z tohoto pohledu lze vymezit v následujícím schématu: Tvůrčí Tvůrčí Kreativní aspekt učení metody Aplikace Učení Problémové v praxi řešením problémů metody Porozumění Učení Diskusní informacím, strukturováním dialogické vědomostem Informace Vědomosti Asociační učení Metody přednášení Hierarchie učení dospělého Způsoby učení dospělého Vyučovací metody Výuka dospělých jako kreativní proces Výuka dospělých musí počítat s určitou hierarchií učení (myšlení) účastníka. Jejíž základnu tvoří informace, které jsou přetvářené na vědomosti. Další vrstvy tvoří porozumění vědomostem, jejich aplikace v praxi (tvorba dovedností). Vrcholem pyramidy učení je tvůrčí činnost. Dospělí účastníci k výsledkům výuky přidávají něco specificky svého. Kreativita neboli 9

10 tvůrčí schopnost člověka je zde chápána jako výstup výuky. Představuje vlastní přístup účastníků k řešení problémů, jejich vlastní přidanou hodnotu ke vzdělávání. Dalo by se říci, že člověk rozpracovává a inovuje svoje vědomosti či dovednosti získané ve výuce směrem k potřebám praktického profesního života. Podstata vzdělávání pak spočívá v tom, že dané hierarchii učení musí v odpovídající úrovni odpovídat způsoby učení dospělého a didaktické metody, tj. postup lektora ve vyučování. Toto musí být bezpodmínečně dodrženo. Nejde jen o logiku věci. Důležité je též hledisko efektivity procesů vzdělávání a učení, které je utvářeno synergickým působením uvedených tří oblastí. Vyučování (činnost lektora) by mělo mít řídící a organizační prvky směrem k efektivnímu učení dospělých. Nejde jen o transfer obecných znalostí a dovedností, ale také o facilitaci (usměrňování) studijního výkonu dospělého. Lektor by měl současně rozvíjet v rámci výuky prvky poradenské činnosti. Vyučování a učení nemá jen vést k osvojování poznatků v akci (praktické činnosti). Jeho cílem je také k zpracování poznatků vedoucí k tvůrčí práci a k dalšímu rozvoji myšlení. Didaktický proces s dospělými si lze charakterizovat jako předávání poznatků, vytváření dovedností, formování očekávaných způsobů chování a jednání. Jeho výstupem je hledání tvůrčích řešení problémů prezentovaných ve výuce. Uveďte prosím příklady ze vzdělávací praxe! Platí to vždy univerzálně? Aktivita 1 10

11 2. Etapy vyučovacího procesu Cíle: o Popsat čtyři základní etapy vyučovacího procesu (motivační, vytváření vědomostí a dovedností, jejich upevňování a etapu kontrolní). o Poukázat na zkušenost, že primární motivace účastníků je důležitou podmínkou pro jejich uvědomělé učení. i Etapa motivační Účastník se učí zejména tehdy, když má zájem a potřebu, tj. když má pro něj učivo význam. Prostě učí se tehdy, když je vhodně motivován. Všechny teorie učení potvrzují, že motivace je pro tento proces významná. Komenský (1905, s.52) to objasňuje slovy: Nezačínej vyučovat toho, kdo není připraven, aby byl vyučován, protože není záhodno mluviti k člověku, který nehodlá slyšet, ukazovat někomu něco, kdo se nehodlá dívat, jít před někým, kdo nehodlá následovat. Motivace je souhrnem vnitřních popudů a podnětů, které orientují naše chování a jednání. Je založena na přijímání či odmítání hodnot. Motivace plní v životě člověka významné funkce. Podněcuje aktivitu, dává činnosti zaměření a přiřazuje různým činnostem určitou váhu. Motivace je založena na věcném zájmu, se nazývá motivací primární (přímou). Účastník výuky, který je přímo motivován prožívá učení kladně, promýšlí a diskutuje problémy a spontánně usiluje o dosažení stanovených cílů. Motivace, která není založena hlavně na věcném zájmu se nazývá motivací sekundární (nepřímou). Nepřímá motivace je závislá především na vnějších cílech a podmínkách. Účastník, který je nepřímo motivován se učí zejména proto, aby získal příslušné osvědčení, aby dosáhl předepsané kvalifikace apod. Lze říci, že primární motivace je podmínkou uvědomělého učení. * Účastníci mají potřebu ve vyučovacím procesu prokázat své schopnosti a aktivně se projevit. Jejich přímá motivace roste s jejich podílem na výuce. Je 11

12 jim třeba dávat příležitost, aby se dotazovali, aby seznamovali ostatní účastníky se svými zkušenostmi. Přímou motivaci účastníků podporuje znalost kritérií při hodnocení výsledku učení. Přímou motivaci účastníků posilují tyto faktory: příklady z praxe, odvolání na pozitivní zkušenosti, praktické rady a návody od lektora. Jaký význam má primární motivace ve vyučování? Doplňte chybějící text: Primární motivace v učení dospělého je založena na..... Působí na aktivitu účastníka ve vyučování tak, že problémy.... a usiluje o dosažení... Lze říci, že primární motivace je... Aktivita 2 Etapa vytváření vědomostí a dovedností Cílem uvedené etapy je zabezpečení jedné ze stěžejních didaktických funkcí vyučovacího procesu. Účastníci musí porozumět učivu a získat předpoklady pro jeho osvojení. Vytváření vědomostí a dovedností má několik stupňů: - vytváření představ - vytváření obecných teoretických vědomostí - vytváření motorických a intelektuálních dovedností * Vytváření představ Vytváření představ může mít ve výuce trojí význam. Je cílem vyučovacího procesu, je předpokladem pro vytváření obecných představ a je součástí vytváření dovedností. Vytváření představ a proces vnímání účastníka je řízen lektorem. Lektor řídí vnímání účastníka tím, že jeho pozornost orientuje na 12

13 podstatné znaky jevů. Pomáhá vyčlenit určitý jev z jeho okolí a vede účastníka k aktivní myšlenkové činnosti. Přímé vytváření představ na podkladě vlastní činnosti účastníka je hlavním zdrojem nabývání zkušeností. Nepřímé vytváření představ navozuje lektor např. prostřednictvím verbálního srovnávání. Vytváření vědomostí Při vytváření vědomostí jde o složitý proces osvojování pojmů, soudů, pravidel, pouček apod. Lektor zde musí usměrňovat myšlenkové pochody účastníků. K rozvoji myšlenkových pochodů dochází u účastníků hlavně tehdy, když řeší určitý úkol. Účastníkům jsou však často sdělovány poznatky jako hotová fakta a jejich vědomosti jsou potom formální. Vytváření vědomostí musí být prováděno na bázi zobecňování empirických zkušeností a teoretického (pojmového) myšlení. Usměrňování myšlenkových pochodů na bázi zobecňování zkušeností je dospělým blízké. Na rozdíl od mládeže mají totiž bohaté praktické zkušenosti a v denní praxi jsou stavěni často do různých situací. Rozvíjení myšlenkových postupů se dosahuje především řešením problémových situací, případů či formou her. Zobecňování zkušeností má silný motivační účinek a vede často ke komplexnímu přístupu. Učí též metodám práce, osvojování algoritmů postupů řešení. Lektor při usměrňování myšlenkových postupů a při zobecňování zkušeností postupuje tak, že shromažďuje a popisuje konkrétní případy a předkládá je účastníkům k řešení. Další podobu vytváření obecných vědomostí je strukturování učiva, pojmové myšlení, výklad pravidel a zákonitostí. Cílem je pochopení obecných vědomostí prostřednictvím teoretického myšlení a rozvoj intelektuálních schopností účastníků. Vytváření obecných vědomostí na bázi teoretického přístupu má tyto přednosti: umožňuje dobře porozumět problematice učiva, podporuje zapamatování a umožňuje velmi široký transfer vědomostí. 13

14 Vytváření dovedností Dovedností rozumíme uvědomělé a aktivní použití vědomostí při opakovaném řešení praktických úkolů. Dovednosti se člení na motorické a intelektuální. Motorická (také sensomotorická) dovednost umožňuje uskutečnit manipulační postup a ovládat technická zařízení. Motorická dovednost se vytváří opakovaným prováděním činnosti tj. výcvikem. Vytváření motorických dovedností je charakterizováno těmito znaky: - provádí se výcvik jednotlivých operací, které se později spojují v souborný úkon - výcvikem dochází ke zrychlování a zkvalitňování operací a úkonů a k jejich automatickému provádění - snižuje se počet zbytečných pohybů, odstraňuje se vnitřní napětí - snižuje se úloha zrakové kontroly a zvyšuje se význam svalové kontroly - dochází k anticipaci úkonu vjemem - úkony se provádí více způsoby * Intelektuální dovednost zahrnuje duševní činnosti zaměřené na práci s obecnými znaky např. matematické výpočty, rozhodovací techniky či formy komunikace. Vytváření intelektuálních dovedností lze charakterizovat těmito fázemi: analýza úkolu, druhové vytipování úkolu, vybavení pravidel potřebných k řešení úkolu, dosažení konkrétních veličin do obecného řešení úkolu a vlastní řešení úkolu. V odborné literatuře jsou rozlišeny následující postupy při osvojování intelektuálních dovedností: - účastník si vytváří znalost typu vím že - dovednost je nacvičována na základě znalosti vám jak - opakování výše uvedených úkonů s cílem postupně zdokonalovat dovednost. 14

15 Klíčovým momentem vytváření intelektuální dovednosti je její krystalizace, tj. kdy si každý účastník uvědomí strukturu osvojované dovednosti např. prováděné činnosti při řešení úloh daného typu. Tato část učebního procesu je často spojena s omyly, s poznáním obtížnějších prvků dovedností apod. Etapa upevňování vědomostí a dovedností V etapě upevňování vědomostí a dovedností jde zejména o to, aby poznatky a vědomosti přešly do trvalé paměti účastníků výuky. Lektor přitom navozuje a usměrňuje různé výukové aktivity při dodržování těchto zásad: - označí jádro učiva, které musí zvládnout - dává pokyny jak se danému učivu naučit a přesný návod, jakým způsobem ho lze úsporně a efektivně a racionálně zvládnout - zahrnuje do vyučování semináře a diskuse k probranému učivu - zadává cvičení k praktické aplikaci učiva v konkrét.podmínkách praxe Lektor v oblasti vzdělávání dospělých má velmi často jen jednorázová vystoupení. To představuje jen omezenou možnost upevňovat vědomosti a dovednosti soustavným opakováním. Přitom upevňování vědomostí a dovedností není jednorázový akt, ale dlouhodobý proces. Vědomosti a dovednosti se postupně spojují do ucelených poznatkových struktur, zařazují se do širších souvislostí a aplikují se v nových situacích. Lektor proto volí takový postup vyučování, který umožní, aby účastník dosahoval dílčích úspěchů a aby tyto dílčí úspěchy prožíval. Přiměřené nároky a realistické cíle výuky mají kladný vliv na prožívání úspěchů z učení. Etapa kontrolní Osvojování vědomostí a dovedností ve výuce probíhá jako nepřetržitý proces. Lektor by měl provádět průběžnou diagnózu výsledků učení ve všech etapách vyučovacího procesu. Diagnózu provádí na základě komunikace s účastníky a hodnocením jejich studijních výkonů. Pro průběžnou kontrolu výsledků učení jsou vhodné didaktické testy. Ověřování výsledků učební činnosti v závěrečné, kontrolní etapě výuky nabývá dominující význam. Uskutečňuje se např. zkoušením. Týká se bezprostředně každého účastníka a někdy svými 15

16 důsledky zasahuje i do jeho profesní kariéry. Proto je zkoušení velmi citlivým jevem. Předpokladem správného zkoušení je znalost účastníka i studijní skupiny. To umožňuje při zkoušení diferencovaný přístup. Hodnocení výsledků učení účastníků je ožehavým problémem didaktiky dospělých. Hodnocení výsledků výuky dospělých by se mělo opírat o čtyři roviny úhlu pohledu: a) klasifikace výsledků výuky, která by měla zahrnovat nejen studijní výsledky účastníků při zkoušení, ale i posouzení těch projevů účastníků, které nelze známkovat. Jedná se o jejich aktivity v průběhu vyučování a učení, jejich reakce na jednotlivé bloky obsahu, postoje k prezentovaným problémům apod. b) hodnocení výuky účastníky obsahující jejich zpětnou vazbu na průběh kurzu či jiné vzdělávací aktivity, c) hodnocení výuky lektory, kteří by měli dostat příležitost formulovat své názory a postřehy k cílům či obsahu kurzu, k aktivitě účastníků a zajištění organizační stránky vyučování. V oblasti dalšího profesního vzdělávání dospělých by měli do hodnocení výuky zasáhnout i další partneři podílející se na výukových procesech. Jedná se o manažery vzdělávání, personalistiky či liniové vedoucí v podnicích, kde absolventi vzdělávacích akcí aplikují získané vědomosti, dovednosti či návyky. 16

17 3. Učební cíle, učební atmosféra, učební látka Cíle: o Charakterizovat učební cíle o Poukázat na nutnost vytvořit ve výuce pozitivní atmosféru cestou překonávání strachu z výuky u lektora i u účastníků o Poskytnout lektorovi doporučení pro členění a rozvíjení učební látky i Co je učební cíl? Učební cíl zachycuje to, co má účastník na konci učební jednotky vědět nebo umět. Učební cíl tedy popisuje ne to, co lektor chce nebo může dělat, nýbrž konečné jednání a chování dospělého účastníka výuky. Pouze pomocí stanovených učebních cílů lze vzdělávání připravit, provést a kontrolovat jeho úspěšnost. Např. učební cíl pro lekci o cestovních platebních prostředních by mohl znít takto: Účastník má umět na základě zadané situace, v níž vystupuje zákazník, navrhnout vhodné cestovní platební prostředky a své návrhy zdůvodnit. Tento učební cíl je konkrétní a jeho dosažení lze zkontrolovat. Lektor bude sledovat, zda účastníci umějí navrhnout pro danou situaci vhodné cestovní platební prostředky a zdůvodnit, proč právě ty pokládají za vhodné. Poznámka Předpoklady splnění konečného cíle, resp. mezicíle: - jmenovat nejméně tři organizace, které vydávají cestovní šeky, resp. kreditní karty - vysvětlit funkci a možnosti použití těchto cestovních šeků a kreditních karet na základě konkrétních příkladů - zdůvodnit výhody a nevýhody cestovních šeků, resp. kreditních karet ve srovnání s placením v hotovosti. 17

18 Podíváte-li se na výše uvedené cíle podrobněji, zjistíte, že učební cíle jsou správně formulovány tehdy, obsahují-li konkrétní dva body, a to: a) Předmět b) Činnost tj. Co má účastník ovládat tj.požadovanou schopnost Co má studující umět, ČINIT (např. nejméně 3 vydavatelské organizace, např. jmenovat výhody a nevýhody cestovních šeků..) vysvětlit zdůvodnit Čím přesnější jsou údaje obou hlavních prvků, tím konkrétnější a kontrolovanější budou vaše učební cíle. Proto ne takto: a) Cestovní šeky a kreditní karty b) znát (žádná činnost, nelze kontrolovat) nýbrž a) nejméně 3 organizace, které vydávají b) jmenovat (činnost, lze si poslechnout, a tedy zkontrolovat) Každý lektor by měl formulaci učebních cílů věnovat zvýšenou pozornost. Přesná formulace učebních cílů ovlivňuje celý didaktický proces, tj. výběr učiva, forem, metod i výukových technologií. V konečném důsledku i příznivě působí na organizaci a logistické zajištění výuky. 18

19 Správně formulované cíle přesně popisují výstupní znalosti a požadované jednání a chování účastníků pomocí sloves. Vhodná jsou především slovesa, která ponechávají jen malou možnost dezinterpretace toho, čeho se ve výuce lektor i účastníci snaží dosáhnout. Příklady Méně vhodných sloves. znát myslet vědět Lépe se hodících sloves. popsat přednést řešit Zkuste sami volit vhodnější slovesa než jsou tato: poznat, být si vědom, poznat souvislosti, ovládat Správné řešení zjistit, stanovit, zodpovědět, vypočíst Aktivita 3 Někteří lektoři se při vymezování učebních cílů vypomáhají i jejich negativním vymezením. Jinými slovy řečeno: Upozorňuji účastníky na to, co se ve výuce nedozví nebo se dozví jen velmi okrajově. Dělají to z důvodu nevyvolat u účastníků přehnaná očekávání od jejich vystoupení. 19

20 Učební atmosféra Čím se vyznačuje učební atmosféra? Strach z chyb Každá výuková situace je spojena s nejistotou a s obavami. Účastník výuky má docela přirozený pocit strachu z role, která mu může připomínat školní léta. Strach se týká všech faktorů spojených s vyučováním a učením. Je spojován s lektorem, učební látkou, druhými účastníky, kontrolou znalostí a eventuálních projevených chyb. Bojí se i lektor. Jak překonávat strach z výuky? Velmi důležitý je základní přístup lektora k výuce, který spočívá na dvou zásadách: 1. Přijímat strach jako přirozený jev v dané situaci. Účastníci budou mít pro lektora pochopení a to tehdy, budou-li vědět, že má vědomosti ve svém oboru a malou praxi jako školící pracovník. 2. Dovolit sobě a jiným dělat chyby. Kdo se chce předvést bez chyb, bude působit křečovitě. Pak se buď dopustí dvojnásobného počtu chyb nebo bude jeho vystoupení sice korektní, ale nudné. Pravidlem pro lektora a účastníky by také mělo být nesnažit se za každou cenu se vyvarovat chyb, nýbrž uznat, že: * a) chyby jsou dovoleny b) z chyb se lze učit Poučení pro lektora: Proč hned na počátku neříct toto pravidlo účastníkům kurzu? Případně je napsat a vystavit na dobře viditelném místě (např. flipchartu). 20

21 Na druhé straně by nebylo dobré učinit chybný závěr, že tolerantnost k chybám = přehlížení chyb. Právě toto tím však není myšleno, naopak. Účastníci se mohou učit pouze z chyb, jichž si budou jasně vědomi. Totéž platí pro správné odpovědi. Také u nich musí účastníci jednoznačně vědět, že jsou správné, resp. dobré. Lektor musí na správné, napůl správné a nesprávné odpovědi reagovat, a to jednoznačně a srozumitelně. To konkrétně znamená: - Ponechat účastníkům dostatek času, aby mohli své odpovědi zformulovat. * - Pokud něco zaslouží pochvaly, vždy vyslovit své uznání (ne ovšem příliš často). - Nesprávné odpovědi vysvětlit, avšak přátelsky a bez známek pokárání. - Povzbuzovat účastníky, aby kladli otázky i zdánlivě hloupé. Řešit rovnici s neznámými Jak již bylo poznamenáno je situace na začátku každého kurzu nebo přednášky rovnice s mnoha neznámými. Z toho také pochází nejistota všech zúčastněných. Nikdo nikoho nezná. Účastníci neznají lektora, téměř se neznají navzájem a ani dobře nevědí, co je v příštích hodinách čeká. Neznámá situace vyvolává nejistotu a působí strach. Lektor může pomoci vyřešit tuto rovnici s mnoha neznámými. Postačí k tomu jen několik jednoduchých kroků. Je důležité vědět, kdy je třeba tyto kroky udělat: a) u lektora b) u účastníků c) u tématu 21

22 Lektor k sobě: Buďte osobní. To může konkrétně znamenat: - Stručně se představte a uveďte přitom také něco ze svého soukromí (ale nemluvte příliš dlouhou dobu). - Řekněte, jak se cítíte (radost, nejistota). Účastník: - Zeptejte se na předběžné znalosti, důležité zkušenosti - Vybídněte k diskuzi o tématu. - Iniciujte občas práci ve dvojicích nebo ve skupinách. Lektor a téma (učební látka): - Na začátku uveďte učební cíle a hlavní body své lekce. - Ohlaste předem veškeré kontroly osvojené látky. - Dbejte na průhlednost, neboť ta přináší jistotu! Učební látka Členění učební látky Podle povahy tématu můžeme k učební látce přistupovat podle různých kritérií např. podle: - logiky věci, tj. na základě struktury podřazených a nadřazených pojmů např. cenné papíry: dluhopisy a cenné papíry, cenné papíry peněžního a kapitálového trhu atd.); - stupně obtížnosti: od jednoduchého ke složitému, příp. od konkrétního k abstraktnímu; - stupně znalosti: od známého k neznámému (především na počátku navázat na předběžné znalosti, na každodenní zkušenosti!); - postupu induktivního nebo deduktivního : tj. od konkrétního příkladu k pravidlu (induktivně) nebo naopak od pravidla k jednotlivému případu (deduktivně). 22

23 Obecně je pro lektora doporučen tento postup při členění učební látky: - Vstoupit do učební látky správnou úlohou, kterou účastníkovi předložíme. Úlohu předložíme jako výchozí bod pro dotazy a jako poznatkový rozpor tím se vytvoří předpoklady pro pochopení problému. * - Organizovat učební postup tak, že začínáme lehce srozumitelným krátkým popisem. Vysvětlíme o co jedná a postupujeme do hloubky a do podrobností. - Rozvíjet učební látku tak, že v učební látce nalezneme ústřední pevné body, na které může být předávaný poznatek navázán. Rozvíjení učební látky znamená: - Vysvětlit pojmy, tzn. důkladně promyslet a říci, jak jsou navzájem propojeny a jak se odlišují od příbuzných pojmů. - Vytvářet vzájemné vztahy mezi těmito pojmy a tím zprostředkovat hlubší nahlédnutí do jejich vnitřní podstaty. Členění učební látky a její rozvíjení představuje základní krok ve vzdělávacím procesu. Sleduje vytvoření struktur vyučování a učení, propracování pojmů, vztahů a postupů. Vytváří základní předpoklad k procvičování a použití učební látky ve vyučování a následně pak i v praxi účastníků. 23

24 4. Příprava lektora na výuku Cíle: o Charakterizovat základní činnosti lektora při přípravě na výuku tj. je analytickou, formativní a procesuální složku. o Poskytnout příklady písemné dokumentace pro výuku, tj. přehled učebních cílů, výstavba učební jednotky a scénář výuky. i Pro každého lektora v jakékoliv odborné oblasti dalšího vzdělávání je výhodou, když si osvojí určitý typ didaktického myšlení a určité instrumenty pro realizaci výuky. K základním znakům didaktického myšlení patří uvažování o komplexu prvků výuky a jejich synergickém působení. Jde o stanovení cílů, výběr obsahu vyučování, volbu formy a metodiky výuky včetně zajištění výukových technologií a logistiky vzdělávání. Lektor si musí být vědom, že jeho vystoupení je součástí vzdělávacího projektu. Ten vymezuje základní rámec pro jeho vystoupení a do značné míry určuje jeho odpovědnost vůči účastníkům i vůči tomu, kdo výuku platí a řídí její realizaci. Vedle vzdělávacího projektu k žádoucím instrumentům každého lektora patří tvorba vzdělávacích modulů. Modul je zpravidla omezen na jedno úzké téma a lektor by měl při jeho zpracování skloubit vymezení cílů, obsahů se vzdělávacími potřebami určité, přesně vymezení cílové skupiny dalšího vzdělávání. K tomu, aby si každý lektor osvojil didaktické myšlení a instrumenty pro výuku je vhodné rozvíjet jeho analytickou, formativní a procesuální činnost. 24

25 Analytická činnost lektora Východiskem didaktického procesu je analýza přinášející základní poznatky a vymezení podmínek pro práci lektora. Didaktickou analýzu lze znázornit takto: Vůdčí idea a cílové představy Obsah učiva Cíle výuky Formy a metody Didaktická media Vyhodnocování výsledků (kontrola učení) Didaktická analýza ve vzdělávání dospělých Pro každého lektora jsou důležité vstupní ideje, konkrétní představy o jeho výukovém působení. Nemělo by jít pouze o přenesení určitého souboru informací a poznatků. Cílem výuky je také formování postojů k učební látce k problémům teorie i praxe a také předání určitých zkušeností. Obsah učiva je dán učebním plánem a učebními osnovami, které specifikují bližší vymezení problematiky v jednotlivých tematických celcích výuky. Didaktická metoda je určitý postup, jímž se lektor řídí při vyučování. Je spojená s naplňováním učebních cílů, s optimálním zvládnutím obsahu. 25

26 Didaktickou formou rozumíme určitý organizační rámec výuky, tj. vyučování a učení. V zásadě je vzdělávání dospělých realizována přímá (prezenční) forma studia, kdy lektor stojí face to face účastníkům v učebně. Stále více se však prosazuje distanční (dálková) forma studia, kdy lektor a účastníci jsou odděleni v čase i prostoru. Spojeni mohou být různými typy komunikačních prostředků, tzv. didaktickými médii. Mezi didaktická média počítáme především učební pomůcky a didaktickou techniku. Učební pomůcky jsou podle J.Kubálka (1975) nositeli učiva, respektive učební stopy. Didaktická technika představuje technická zařízení, která pomáhají prezentovat učební pomůcky a přispívají tak k vizualizaci vyučovacího procesu. Učební pomůcky a didaktická technika plní důležitou zprostředkující funkci komunikace mezi lektorem a účastníkem. Patří sem též písemné materiály pro výuku jako jsou skripta, učebnice, sylaby, teze, pracovní sešity, písemné zadání pro řešení problémů v rámci aktivizujících metod (případové studie, manažerské hry) apod. Ve vzdělávání dospělých se začínají prosazovat elektronická média. Nosiči učební látky jsou moderní informační technologie. Důležitou složkou didaktického procesu je vyhodnocení jeho výsledků. Hodnocení studijního výkonu účastníků je v podmínkách vzdělávání dospělých delegováno na jednotlivé lektory a tím explicitně zahrnuje subjektivní prvky. Řada lektorů tento problém cítí a snaží se vytvořit určité nástroje objektivizující poznání úrovně znalostí a dovedností účastníků. Jde například o samostatné aplikační práce účastníků, zkušební testy, komisionální zkoušky apod. 26