Čti také:

Transkript

1 Říjen 2012 Pro potřebu základních organizací KSČM Vyškov Čti také: Obsah Co je hlavní?... 1 Co přinese tzv. druhý důchodový pilíř?... 2 Proč bojují proti politickým stranám?... 3 Historický kalendář listopad... 4 Recenze... 5 Hlas mladých... 5 Otrávíme se všichni?... 5 Operace Pouštní bouře... 6 Co je hlavní? Politická pravice se s levicí nemohou shodnout na mnoha základních řešeních. Jedním z nich je otázka, co považovat za základ prosperity (úspěšnosti) společnosti. Pravice vychází z tvrdě prosazovaného názoru, že nejdůležitějším je prosperita bohatých. Budou-li prý mít tučné zisky, zbude pak i na ty chudší. Hlavně je tím myšleno, že dají ostatním práci. Něco na tom je. Takový boháč začtěme se do zábavné literatury ten, má-li dost peněz, zaměstná zahradníka, hospodyni, kuchařku, šoféra, možná několik ochránců a jistě i ve své firmě dělníky a úředníky. Zkrátka. Pokud nebudou bohatí bohatnout, těch drobinek na ostatní nebude dost. Proto je pro kapitalisty a pravici jediným přípustným způsobem vlastnictví výnosných podniků to soukromé. Levice zastává zásadní názor, že rozvoj společnosti má sloužit k tomu, aby se všichni poctiví občané mohli živit prací a ta jim má zajistit důstojný život i výchovu další generace. Proto považujeme společenské vlastnictví (družstva, obecní, krajské i státní podniky) hlavních výrobních prostředků za základní. Z jejich zisku se pak mohou hradit všechny potřeby společnosti, aniž by bylo třeba poklonkovat pánovi za to, že mu dává práci a tím i chleba. Praxe přes všechny zákruty životní reality ukázala, že právě ten levicový pohled je pro většinu občanů výhodnější. Nám nevadí, když panstvo nevlastní v zahraničí hotely, jachty, letní sídla. Nám vadí, když mladí či starší občané nemohou sehnat práci (neboť se podniky v zájmu zeštíhlování zbavují mnoha zaměstnanců, jakmile je zřejmý pokles poptávky; místo toho, aby se hledaly cesty, jak lidem práci poskytnout, vyhazují přebytečné a někdy názorově nepohodlné zaměstnance, aby se o ně

2 2 postaral stát. A hned potom pravice křičí: Neživme darmožrouty. Ať již tím myslí bezdomovce, etnické skupiny, nezaměstnané, seniory...). Komunisté vždy zastávali názor, že hlavní pro společnost je vytváření podmínek pro všechny, kdo se neštítí práce, respektují zákony a jsou schopni se vlastní prací živit. Naše Kdo nepracuje, ať nejí nikdy nemířilo proti nezaměstnaným, ale proti těm, kteří tyli a dnes opět tyjí z práce druhých, aniž by se často sami svou prací o zisk zasloužili. Čili podle nás je cílem aktivit společnosti všeobecné zajištění všech vrstev, podle pravice bohatnutí bohatých, kteří pak mohou (ale ani zdaleka nezajistí) poskytnout práci jiným. Co přinese tzv. druhý důchodový pilíř? Nejprve, co přinese těm, kteří se do něj zapojí; * drahý nábor a drahou reklamu pojišťovacích společností, což ovšem musí zaplatit pojištěnci ze svých odvodů; * od okamžiku přihlášení se povinné zvýšení odvodů na důchodové pojištění, povinné zapojení až do odchodu do důchodu; * zvýšené riziko, že při odchodu do důchodu nebude mít pojišťovna z čeho platit. Četné příklady ze zemí, kde podobné pojištění existuje již dlouho, jsou včasným varováním před takovým nebezpečím (Viz ENRON v USA a další, ale i u nás třeba VIVA a jiné.); * možné zvýšení důchodu, ale jen o částku, kterou si v pojišťovně uložili navíc, nad běžné procento odvodů; * zahraniční zkušenost uvádí, že náklady na provoz pojišťovací společnosti jsou až několikanásobně vyšší (tedy o ně se snižuje později vyplacená částka), než je tomu u státního pojištění; * zkušenost ukazuje, že inflace je často vyšší než údajné zhodnocení vložené částky. Takže důchodce dostane reálně méně, než kolik vložil dané soukromé firmě; * zpravidla nižší zhodnocení vloženého pojistného, než je tomu u solidárního státního systému, kdy se důchody vyplácejí z aktuálních odvodů, tedy odpovídají mzdám, které vzrostly inflací. Co přinese nezapojeným občanům; * sníženou možnost státu zohlednit solidaritu v důchodovém pojištění; * snížení pocitu odpovědnosti pravicových představitelů za zabezpečení občanů ve stáří; * nákladnou oblbovací kampaň soukromých pojišťoven, aby obalamutily lidi a získaly co nejvíc pojištěnců. Jako by nebylo všemožných lží ve veřejném prostoru už dnes až příliš! Co přinese důchodovým soukromým pojišťovnám; * zajištění klidného a pojištěnci finančně bohatě dotovaného života po desetiletí; * podstatné zisky, které budou hrazeny z peněz, co si pojištěnci budou povinně po desetiletí ukládat a které umožní podnikatelům v důchodovém pojištění život v bohatství. Máme přece zkušenosti se zdravotními pojišťovnami. Místo toho, aby se všechny prostředky, které stát od občanů získá ke krytí potřeb v dané oblasti, využily právě

3 3 pro občany-pojištěnce, rozmělní se na řadu dílčích. Společnosti, které si údajně konkurují, ve skutečnosti tyjí z peněz určených na jiné účely. Proč bojují proti politickým stranám? V poslední době se ve světě i u nás vyskytují četné hlasy proti politickým stranám jako reprezentantům občanů. Celou tuto kampaň rozviřují všemožná sdělovadla. Politickým stranám vytýkají mnohdy oprávněně že prosazují především partikulární zájmy. Marxisty to nepřekvapí. Vždyť v třídní společnosti se každá třída snaží prosazovat své dílčí zájmy právě prostřednictvím aktivní politiky. To, že představitelé většiny politických stran souběžně bohatnou využitím korupčních možností dosažených vládních a dalších funkcí na věci mnoho nemění. Hlavní poslání politické strany je usilovat o takové (právní atd.) uspořádání společnosti, ze kterého vyplývají co největší výhody pro zastupovanou třídu. Ovšem údajná snaha nahradit politické strany nějakými občanskými sdruženími a podobně, to je spíše jen fígl nadnárodních monopolů, především vojenskoprůmyslového komplexu a bank. Pokud by jednotlivé tzv. národní státy měly dobře pracující vlády podepřené důvěrou občanů, nadnárodním miliardářům by se nebohatlo tak snadno, jako při vládách slabých a špatných. Zjednodušeně shrnuto. Protože národní vlády jsou zpravidla vytvářeny na podkladě voleb (ve všech typech států s výjimkou absolutistických diktatur ať již monarchistických či třeba fašistických), nadnárodní vládci světa (v předchozím textu vyjmenovaní) propagují zánik národních států a tím i ztrátu významu jednotlivých politických stran. Občanská sdružení, fóra a podobně úlohu politické strany nenahradí. S OF jsme měli dostatek zkušeností. Jeho představitelé hrabali tak usilovně, že se dohrabali do mafiánského kapitalismu místo do spravedlivé a sociálně citlivé společnosti, jak při převratu slibovalo. K tomu, aby kdokoliv úspěšně řídil státní záležitosti, musí mít celkovou, všeobecnou koncepci (nebo jak se dnes módně a nepřesně říká, vizi), která zahrnuje nejen dílčí skupinový zájem, ale řešení celospolečenských otázek (byť především v zájmu jistých skupin). Malý příklad. Bojovníci proti přemrštěným autorským poplatkům. Mají dobrou koncepci v této oblasti, ale třeba strategii zdravotnictví, důchodového zajištění, zemědělského rozvoje a dalších oblastí buď řeší amatérsky (jako by to byla věc podružná), nebo svůj program rozšíří na celé spektrum otázek řízení země, a tím se stanou politickou stranou. Nebo. Různé aktivy zelených. Jejich záměry jsou pro společnost zpravidla potřebné. Pokud by se však omezily jen na problematiku životního prostředí, nevyřešily by nic. Podobně je tomu u různých místních či regionálních uskupení. Ale právě takový stav těm celosvětovým vládcům vyhovuje. Banky budou rozhodovat o finančních otázkách na celém světě, vojenskoprůmyslový komplex o zahraniční politice a tím o válkách různé intenzity (americký termín), peníze z různých typů pojištění nebudou využity v zájmu těch, kteří je třeba i ze zákonné povinnosti vložili do pojišťoven, ale ve prospěch světa bankovních domů a mafií. Pracovní síla celého světa tady bude proto, aby světoví vládci a jejich sluhové (včetně těch nejvyšších) prosperovali, místo toho, aby se vytvářely příznivé podmínky života celé světové populace.

4 4 Zkrátka. Zřejmě nevědomě snahy o různé tzv. nepolitické organizace, usilující o získání vlivu a případně rozhodujícího podílu na řízení států mohou vytvořit příznivé podmínky pro světovou vládu miliardářů. Historický kalendář listopad výročí 7. listopadu zvítězilo v Petrohradě pod vedením bolševiků ozbrojené povstání. Bylo vyhlášeno svržení Prozatímní vlády a převzetí moci vojenským revolučním výborem. Tento den byl označen za vítězství Velké říjnové socialistické revoluce, která bezesporu silně ovlivnila celý další světový vývoj. Probíhající sjezd sovětů pak ustavil sovětskou vládu radu lidových komisařů v čele s V. I. Leninem, schválil Dekret o míru a Dekret o půdě. Vyslovil také požadavek na okamžité uzavření příměří a míru všemi bojujícími stranami probíhající první světové války výročí listopadu byly na celém území Československa bez ohledu na zákazy úředních míst organizovány shromáždění, demonstrace a schůze pracujících k 10. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Požadovalo se uznání SSSR Československem de iure výročí 4. listopadu začala v rosicko-oslavanském revíru stávka více než 2000 horníků proti snížení mezd. Trvala 16 týdnů a skončila 22. února V období hospodářské krize v Československu měla výrazně politický charakter listopadu probíhal na Horehroní boj venkovského lidu proti daním a exekucím. Byl potlačen masovým zatýkáním a střelbou četníků, při níž byli dva demonstranti usmrceni. 29. listopadu byla v Moskvě podepsána spojenecká smlouva mezi SSSR a Francií výročí 5. listopadu na shromáždění vedoucích vojenských a politických činitelů oznámil Hitler, že je pevně rozhodnut v roce 1938 připojit k říši Rakousko a rozbít Československo. Současně přikázal, urychleně vypracovat plány k vojenskému provedení těchto akcí. 19. listopadu při návštěvě u A.Hitlera na Obersalzbergu vyjádřil náměstek ministerského předsedy Velké Británie lord E. Halifax ochotu britské vlády podporovat nároky Německa v Rakousku, Československu a polském Gdaňsku. S jeho jednáním pak na společné schůzi v Londýně vyslovili souhlas zástupci francouzské a britské vlády. Přitom francouzská vláda měla s vládou Československa od roku 1935 spojeneckou smlouvu. Skrytě se připravovala mnichovská dohoda výročí 8. listopadu uskutečnila vojska USA a Velké Británie úspěšně vylodění v severní Africe, což bylo hodnoceno jako přípravná operace k invazi ve Francii. 19. a 20. listopadu zahájila Rudá armáda mohutnou protiofenzívu proti německým fašistickým vojskům na křídlech stalingradského úseku fronty. Cílem bylo obklíčit

5 5 a zničit hlavni síly 6. armády generála (později povýšeného na polního maršála) Pauluse. 23. listopadu bylo obklíčení německé 6. armády a 4. tankové armády celkem 22 divizí v počtu mužů - úspěšně dokončeno výročí 27. listopadu jednalo v Klatovech 1200 rolnických delegátů o další etapě pozemkové reformy a definitivní úpravě pozemkové držby. Delegáti žádali urychlené uzákonění Hradeckého programu, zejména konfiskaci půdy nad 50 hektarů a půdy propachtované, na níž majitel nepracoval. 29. listopadu zaslal předseda rady ministrů SSSR J. V. Stalin předsedovi čs. vlády K. Gottwaldovi telegram, v němž oznamuje, že vzhledem k tíživé situaci po velkém suchu v ČSR, Sovětský svaz zvyšuje dodávky obilí z původně dojednaných tun na tun. jom - Recenze PhDr. Václav Šůstek,CSc. vydal novu knihu Likvidace Československa , podrobně popisující události spojené s prvním rozbitím Československa. Předseda ZO KSČM Milonice ke svým předchozím úspěšným knihám, z nichž zejména připomeňme Historii zrady a Soužití Čechů s Němci v českých zemích a na Vyškovsku, připojil studii - souhrn materiálů z období let Tato tematika je pro střední a mladší generaci již jen historií, bohužel často zkreslovanou mnohými dnešními představiteli. Bude proto užitečnou pomůckou pro všechny, kteří chtějí poznat a hlouběji pochopit tragické období startu Německa k druhé světové válce. Kniha Likvidace Československa je pro ZO KSČM a zájemce na OV KSČM. Kniha byla vydána ve spolupráci s ČSBS ve Vyškově, vlastním nákladem autora. Autorovi patří dík za neúnavnou snahu i obětavost při zpracovávání této i dalších historických studií. TK Hlas mladých Otrávíme se všichni? Zřejmě již přes dvě desítky mrtvých má na svědomí metanol. Situace už došla tak daleko, že musela být vyhlášena prohibice, čímž se ukázala naprostá neschopnost vlády. Policie, Celní správa ani Česká obchodní inspekce nebyly s to najít viníka. A zde chci zdůraznit, že nevytýkám tento stav až tak zmiňovaným složkám a ČOI, ale spíše politikům, kteří nastavili parametry tak, že k tomuto mohlo vůbec dojít. Bylo jen otázkou času, kdy se něco podobného stane. Zdvižený prst jsme mohli zaznamenat už v případě přimíchávání technické soli do potravin v Polsku. A tyto dva případy jsou srovnatelné, ačkoli mluvčí Ministerstva zemědělství Jiří Žáček tvrdí opak. Mám však obavy do budoucna, že se situace na trhu s potravinami obecně zlepšovat nebude. Existuje pro to hned několik důvodů. Zejména se výrobci (převážně zahraniční) budou snažit tlačit náklady na výrobu svých produktů co nejníže, a tak bude čím dál častěji docházet k používání nezdravých až nebezpečných látek. Důvod je jednoduchý cena. Zvláště v dnešní době, kdy většina domácností obrací každou korunu, je toto velice pravděpodobné. Ano, existuje sice riziko, že se celá věc, jak se lidově říká,

6 6 provalí, nicméně vzpomeňme, kdo byl vlastně potrestán za již jednou zmiňovanou technickou sůl v potravinách. Mám také v paměti velkou slávu při vstupu do Schengenského prostoru na začátku roku Na hranicích se tedy nestaví, můžeme jezdit křížem krážem celým Schengenským prostorem. Spolu s námi však může jezdit obrovské množství nekontrolovaného zboží. Ne úplně svobodně, ale rozhodně svobodněji, než když se zastavovalo na hraničních přechodech. Toto můžeme vidět právě i v souvislosti s kauzou metylalkoholu. Není totiž vyloučeno, že byl dovezen organizovanou skupinou ze zahraničí. Poměrně dobře směřovanou poznámku utrousil též předseda Sdružení výrobců lihovin Pavel Kučera. Dle mého soudu měl pravdu v tom, že alkohol s vysokým obsahem metanolu pochází z černého trhu. Dokonce odhadl procento, kterého černý trh s alkoholem dosahuje 20%. Neukazuje toto číslo na to, že je zde něco špatně? Náměstek nejlepšího ministra financí všech dob (Miroslava Kalouska) Ladislav Minčič toto samozřejmě kategoricky popřel. Asi se mu číslo nezdá až tak vysoké. A možná stojí za připomenutí i to, že každý den prohibice navíc černému trhu jen nahrává. Z širšího hlediska má na celou situaci vliv i nesoběstačnost našeho státu. S přírůstkem dovážených výrobků se riziko nekvalitních či závadných potravin výrazně zvyšuje. Kontroly v různých zemích EU nejsou stejné, ačkoli by měly být. V tomto se musím zastat českých výrobců, kteří už na počátku devadesátých let měli velmi přísné normy a dodnes je mají přísnější než většina zemí Evropy. Ano, i dovážené potraviny mohou být kvalitní, ale pokud lidé na ně nebudou mít, budou sem dovozci prodávat levné náhražky (už i ty však budou po prosazení vládních reforem pro mnohé nedostupné). Je evidentní, že stát svou úlohu nezvládl a my můžeme jen spekulovat z jakých důvodů. Jedním z nich může být možná i ten, že stát už v České republice není svým pánem. Vládnou nadnárodní korporace a finanční kapitál. Dokud stát nebude mít výhradní slovo a bude sloužit těmto skupinám, jejichž jediným cílem je zisk, nebudeme bohužel před podobnými hrozbami (které si dokonce žádají oběti na životech) nikdy dostatečně chráněni! Filip Zachariaš, Bučovice (web) Operace Pouštní bouře Také nazývána jako válka v Perském zálivu. V letech se války účastnilo za poskytnutého mandátu OSN celkově 28 států včetně Československa, které nasadilo protichemickou jednotku. Ve válce se bojovalo proti Iráku, který údajně první napadl sousední zemi Kuvajt. Během řádově několika dnů prý zaplavilo Kuvajt 120 tisíc mužů irácké pěchoty a 850 tanků. Jistý novinář St. Petersburg Times si vyžádal nezávislé satelitní snímky této oblasti, které odhalily prázdnou poušť. Četné zprávy o zločinech způsobených prý iráckou armádou se prokázaly jako lživé. (Na příklad dívka, která v americké televizi obvinila jako přímý účastník Iráčany z vraždění kuvajtských dětí v inkubátorech, v dotyčné době žila v USA.) V roce 1991 došlo následkem spojeneckého bombardování k poškození iráckých skladišť, ve kterých byla uskladněna kyselina sírová a fosforečná; dále

7 7 potom byly vybombardovány údajné sklady chemické munice v irácké Mutavě, kde měla být poškozena chemická munice obsahující tuny sarinu a yperitu. Američané měli chemické přístroje, kterými nebyli schopni potvrdit údaje, jež tehdy v saudskoarabské poušti zjistili daleko citlivějšími prostředky Čechoslováci, což pak v roce 1997 přiznal na návštěvě v Praze expert na chemické zbraně z amerického ministerstva obrany Theodor Prociv. Když Iráčané ustupovali, odpálili nálože ve skladech ropy a v ropných vrtech. V kuvajtském emirátu, zemi s třetími největšími zásobami ropy na světě, shořely každý den nejméně tři miliony tun surové ropy a do ovzduší unikly tisíce tun částic sazí, oxidu síry a toxických látek, které se usadily vojákům, ale i civilistům v plicích. Celkem Iráčané zapálili v Kuvajtu sedm set ropných vrtů, z nichž se během války uvolnilo tun zplodin do atmosféry. Další tuny ropy vypustili do moře a zahubili statisíce živočichů. Plameny nebylo zasaženo jenom 15 % vrtů! Kvůli tomu cena ropy během války vzrostla z 13 na 40 dolarů za barel. Spojenecká vojska vystřílela a svrhla okolo 325 tun radioaktivní munice a bomb z tzv. ochuzeného uranu, které ještě dlouhou dobu po použití ohrožují zdraví vojáků a civilistů. Důsledkem používaného střeliva s ochuzeným uranem mnoho vojenských veteránů a civilistů onemocnělo tzv. pouštní horečkou. Mnozí vojáci upozorňovali na svůj zdravotní stav - malátnost, vypadávání zubů a vlasů včetně rakoviny. Později srovnávané fotografie znetvořených novorozeňat válečných veteránů a iráckých civilistů, které nám ukázali iráčtí lékaři, vedly k jednoznačnému závěru, že jejich poruchy jsou naprosto identické. Veřejné mínění musí dotlačit politiky k tomu, abychom toto nebezpečí ze střel z ochuzeného uranu nerozsévali po zeměkouli. Protože v okamžiku výbuchu se do ovzduší uvolňují radioaktivní látky s mnohasetletým poločasem rozpadu. Na co si vlastně platíme politiky a diplomaty, když nejsou schopni postihnout ani podobná ohrožení lidstva? Vždyť tuto munici má totiž dodnes ve výzbroji sedmnáct zemí včetně USA, Británie, Francie, Ruska, Turecka a Izraele. OSN je proto povinna podniknout všechny kroky, aby byly tyto střely zakázány. Pavel Herman, Ivanovice na Hané (web) Poznámka TK. Proč se asi američtí vojenští představitelé tehdy obávali údajů o přítomnosti stop otravných látek v ovzduší a důkaz čs. vojenských chemiků se snažili vyvrátit? K tomu, aby uznali, že pravdu měli naši vojáci, museli jet dva vysocí specialisté naší armády (oba vlastně z Vyškovska) do USA, kde prováděli srovnávací pokusy, než Američané uznali, že naši jsou lepší a schopnější. Telefon , , , ov.vyskov@kscm.cz Pro vnitřní potřebu