CALLING TO YOUR ATTENTION

Transkript

1 POJISTNÝ OBZOR ROČNÍK LXXXIV Vydává: Česká asociace pojišťoven jako odborný měsíčník českého pojišťovnictví. Redakční rada: Mgr. Mario Böhme, prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc., Jaroslava Fašková, Tereza Fricová, Alexandra Gjurić, Bc. Petr Milata, PhDr. Miloš Novák, Ing. Eva Rojková, Ing. Tomáš Síkora, Ing. Eva Svobodová, Ing. Marek Vích, Mgr. Marek Zeman Šéfredaktorka: Mgr. Eva Trojanová Adresa: Praha 4, Na Strži 1702/65 Telefon: Fax: eva.trojanova@cap.cz pojistny.obzor@cap.cz Grafická úprava, sazba, lito: Grafické studio Weber Tisk: Tiskárna v Ráji, s.r.o., Pardubice ISSN Rozšiřuje: distribuční firma A.L.L. PRODUCTION Poděbradská 24, Praha 9. Tel.: , fax: Objednávky a předplatné na adrese: A.L.L. PRODUCTION, box 732, Praha 1, predplatne@predplatne.cz (nebo Předplatitelé ve Slovenské republice si mohou Pojistný obzor objednat u distribuční firmy L. K. PER- MANENT, PP 4, Bratislava 34. Telefon: , fax: ( lkperm@lkpermanent.sk). Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím poštovní přepravy Praha, čj. 1692/94 ze dne ; Českou poštou, s.p. OZSeČ Ústí nad Labem, dne , j.zn.p 330/98. Evidenční číslo MK ČR E Inzerce: Veškeré informace podá redakce. Nevyžádané rukopisy a fotografie nevracíme. Přetisk: Povolen pouze se souhlasem redakce a při zachování autorských práv. Česká asociace pojišťoven Internet: Cena: 25 Kč Číslo bylo předáno do výroby: Pojistný obzor je členem Mezinárodní organizace odborného pojišťovacího tisku. OBSAH Expanze českých pojišťoven na evropský trh (JUDr. Jana Čechová, PhDr. Vladimír Přikryl)... 3 Provozování pojišťovací činnosti pojišťovnami z jiných členských států na území ČR (Mgr. Pavel Němeček)...5 Zamyšlení nad možnostmi výuky pojistné matematiky na středních školách (RNDr. Radek Stolín, Ph.D.)...6 Recenze: V. Smejkal, K. Rais: Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích (va)...7 Risk management dobré jméno společnosti (Ing. Vladimír Pulchart)...7 Motoristické aktuality: Náklady leasingu jako škoda (JUDr. Tomáš Beran)...8 Existují i účinnější nástroje komunikace než reklama (Rozhovor s novým členem komunikace a marketingu ČAP Mgr. Ing. Petrem Kleinerem)...9 Konference VdS k protipožárním systémům pro ochranu majetku a osob (Ing. Pavel Rybář)...10 Ruské pojišťovnictví vstoupilo do fáze dynamického rozvoje (La)...11 Nové trendy evropského trhu neživotního pojištění (Pul)...13 K úloze finančního manažera v pojišťovně (VP)...14 INFO z Evropské unie (Ing. Josef Čížek)...15 Pojistná událost v hlavním vysílacím čase (Vladimír Fuchs)...16 Telegraficky (Eva Trojanová)...17 Z nových právních předpisů (JUDr. Jiřina Kotrbatá)...18 Praxe, Spory, Stanoviska: K problematice zaplacení soudního poplatku za pojištěného pojistitelem (JUDr. Vlasta Miklušáková)...18 Umělecké klenoty ve sbírkách pojišťoven: Luděk Marold (Josef Hrubeš)...19 CONTENTS Expansion of Czech insurance companies on the European market (Jana Čechová, Vladimír Přikryl) Running insurance business by other member states insurance companies in the Czech Republic (Pavel Němeček) Thoughts about chances of education of actuarial mathematics in high schools (Radek Stolín) Book review: V. Smejkal, K. Rais: Risk management in companies and other organisations (va) Risk management A good name of a company (Vladimír Pulchart) New for motorists: Cost of leasing being damage (Tomáš Beran) There are more effective tools of communication than advertising (mu) Conference of VdS on systems for fire protection of property and persons (Pavel Rybář) Russian insurance industry entered a dynamic development phase (La) New trends of the European non-life insurance market (Pul) A role of financial manager in an insurance company (VP) INFO from the European Union (Josef Čížek) Insured loss in the prime time (Vladimír Fuchs) By wire (Eva Trojanová) From among the new legal provisions (Jiřina Kotrbatá) Practice, Disputes, Standpoints: Insured s court charge paid by the insurer (Vlasta Miklušáková) Pieces of art in insurance companies collections: Luděk Marold (Josef Hrubeš) CALLING TO YOUR ATTENTION Expansion of Czech insurance companies on the European market is title of the introductory article to this Insurance Review s issue that provides a summary of legislative framework of the single European market, where insurance companies are under certain conditions free to settle and provide services within the whole European Economic Area. The insurance companies must adhere to both the domestic and Community legislation. Should a domestic company plan to settle branches in other member country or countries it is required to notify its supervisory authority, which must decide and communicate its decision within three months from receipt of notification. The right to settlement of braches must be applied within two months from the decision. The freedom of provision of insurance services and its legislative framework is set by Directive 2002/ 83/EC and 92/49/EEC. The insurance companies are advised to use the language of the country, where the right to settle branches or the right to provide services is applied. Some other legislative conditions apply as well. 2 POJISTNÝ OBZOR 2/2007

2 Expanze českých pojišťoven na evropský trh 1. května 2007 to budou tři roky, kdy se Česká republika stala členským státem Evropské unie. Jak ten čas plyne (i když, co vlastně plyne?). Stali jsme se součástí jednotného trhu Evropských společenství (dále jen Společenství), osvojili si základní pravidla jeho fungování. Našli jsme si ale i svoje místo v něm? Jakou máme tvář? Jsme více pro Společenství nebo upřednostňujeme vlastní zájmy, anebo zase hledáme zlatou střední cestu? Jakékoliv sebehodnocení je obtížné. V každém případě nám jednotný trh Společenství otevřel řadu možností realizovat se na širokém, organizovaném trhu s jasnými pravidly a současně nás vystavil konkurenci, které se nemůžeme bránit ochranářskou politikou státu, ale pouze vlastní schopností nabídnout chtěné a slíbené bezezbytku splnit. Cesta na trh Společenství má svá pravidla, která výrazně zjednodušují pozici pojišťoven se sídlem v některé zemi EHP oproti pojišťovnám z třetích zemí. Podívejme se na tato pravidla podrobněji. Nejprve si připomeňme, že poskytovatel služby s bydlištěm nebo sídlem, popř. ústřední správou nebo hlavní provozovnou v některé členské zemi Společenství (čl. 48 Smlouvy o založení ES) může využít jak svobody usazení (čl. 43 Smlouvy o založení ES), tak i práva dočasně poskytovat služby (čl. 50 Smlouvy o založení ES), popřípadě obou forem současně. V oblasti finančních služeb, tedy i v soukromém pojišťovnictví, našly tyto základní formy podobu v tzv. jednotném evropském pasu (viz čl. 5 směrnice 2002/83/ ES a čl. 7 směrnice 73/239/EHS ve znění čl. 5 směrnice 92/49/ EHS). Protože nestabilita sektorů finančních služeb může vážně narušit ekonomickou stabilitu státu, je činnost jejich poskytovatelů ze strany členského státu regulována právem stanovenými pravidly a průběžně dozorována. Přístup na trh těchto služeb je tak podmíněn úředním povolením, po jehož obdržení nesmí být poskytovateli služby činěny žádné překážky, které by omezovaly nabídku jeho služeb v rámci jednotného trhu Společenství. Volný pohyb služeb JUDr. Jana Čechová, PhDr. Vladimír Přikryl, Ministerstvo financí ČR může být omezen pouze předpisy odůvodněnými veřejným zájmem a vztahujícími se na každou osobu nebo podnik vykonávající svou činnost na území členského státu, kde je služba poskytována, pokud tento zájem není chráněn předpisy vztahujícími se na poskytovatele v jeho domovském členském státě. Podívejme se podrobněji, za jakých podmínek může pojišťovna se sídlem na území České republiky využít svobody usazení a práva dočasně poskytovat služby. Pro správnou interpretaci je nutné se řídit nejenom tuzemským právem, v našem případě zákonem o pojišťovnictví, ale i právem komunitárním, tj. směrnicí 73/239/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jeho výkonu, ve znění pozdějších směrnic, a směrnicí 2002/83/ES o životním pojištění. Důvodem je zejména nemožnost v tuzemském právu upravovat postup dozorových (dohledových) orgánů z jiných členských států. Přitom především lhůty dané komunitárním právem pro vyjádření se těchto orgánů v rámci procesu notifikace jsou pro vyjádření okamžiku, kterým vzniká pojišťovně právo zahájit svoji činnost na území hostitelského členského státu, pro uplatnění práv vyplývajících z jednotného evropského pasu zásadní. Usazení Svoboda usazování je zakotvena v čl. 43 Smlouvy o založení ES a zahrnuje v sobě přístup k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkon, jakož i zřizování a řízení podniků za podmínek stanovených pro vlastní státní příslušníky právem země usazení. V případě soukromého pojišťovnictví se toto právo specifikuje v čl. 40 směrnice 2002/83/ES a čl. 32 směrnice 92/49/EHS, kterým se nahrazuje čl. 10 směrnice 73/239/ EHS. Usazením se rozumí každá trvalá přítomnost podniku na území členského státu, a to i v případě, kdy taková přítomnost nemá formu pobočky nebo agentury, ale je pouze kanceláří vedenou vlastním personálem podniku nebo osobou, která je sice nezávislá, avšak má trvalé povolení jednat za podnik podobným způsobem, jako by jednala agentura. Obecně je tato forma označována jako svoboda zakládat pobočky. Jinými slovy, jde o přímou integraci do hospodářství hostitelského členského státu. Hodlá-li pojišťovna se sídlem na území České republiky rozšířit svoji činnost na území jiných členských států, řídí se zejména ustanovením 10 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 57/2006 Sb. Před tímto rozšířením musí splnit vůči ČNB zákonem stanovené informační povinnosti, tzv. notifikaci. Má-li být toto rozšíření realizováno prostřednictvím pobočky zřízené v hostitelském členském státě, je pojišťovna povinna informovat ČNB o skutečnostech týkajících se pobočky a o změnách v plánu činnosti, ke kterým má dojít v důsledku tohoto rozšíření. Taková informace může zahrnovat záměr pojišťovny zřídit svoji pobočku ve více členských státech, čemuž pojišťovna přizpůsobí obsah uvedené informace. Ve vztahu k pobočce se v informaci podávané ČNB uvádí členský stát, na jehož území pojišťovna zamýšlí zřídit pobočku, adresa jejího sídla, její organizační struktura a jméno, popřípadě jména, a příjmení zástupce pobočky. Zastupováním pojišťovny se má na mysli zejména zastupování při jednání s úřady a soudy členského státu, kde se nachází pobočka, v případě provozování pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla také např. při jednáních ve věcech týkajících se plnění povinností škodního zástupce, povinností vůči garančnímu fondu, informačnímu středisku atp. Z dikce je zřejmé, že zastupováním může být pověřena pouze fyzická osoba. Plán činnosti pobočky pak obsahuje změny obchodního plánu pojišťovny, výčet pojistných odvětví pojišťovací činnosti provozovaných na území jiného členského státu, a výpočet, ze kterého bude zřejmé, že pojišťovna bude i nadále disponovat požadovanou mírou solventnosti včetně požadované výše garančního fondu. V daném případě je nutno vzít v úvahu bod 6 přechodného ustanovení zákona č. 39/2004 Sb., podle kterého byla pojišťovnám dána možnost písemně požádat, v té době Ministerstvo financí, o prodloužení lhůty pro dosažení požadované výše garančního fondu podle 22 odst. 2 zákona o pojišťovnictví, ve znění uvedené novely. V případě provozování pojišťovací činnosti podle pojistných odvětví neživotních pojištění až do 5. března 2007 a v případě provozování pojišťovací činnosti podle pojistných odvětví životních pojištění až do 5. března 2009, jestliže tím nedojde k narušení finanční stability pojišťovny. Bylo-li pojišťovnou využito tohoto ustanovení, pak je tato povinna splnit podmínky požadované výše garančního fondu nejpozději dnem oznámení ČNB záměru rozšířit svoji činnost na území jiného členského státu. Česká národní banka je ze zákona povinna posoudit navrhovanou organizační strukturu pobočky, reálnost obchodního plánu navrhovaného pro pobočku, zvážit stabilitu finanční situace pojišťovny jako celku, a to i s ohledem na změny v obchodním plánu po rozšíření činnosti a ověřit důvěryhodnost, kvalifikaci a zkušenosti fy- POJISTNÝ OBZOR 2/2007 3

3 zické osoby navrhované jako zástupce pobočky. Neshledá-li ČNB důvody k odmítnutí navrhovaného rozšíření činnosti, sdělí písemně orgánu dohledu členského státu, kde se bude nacházet pobočka, výše uvedené informace, a to ve lhůtě do 3 měsíců ode dne jejich obdržení v zákonem stanoveném rozsahu. Současně potvrdí, že žádající pojišťovna disponuje požadovanou mírou solventnosti. ČNB je povinna v této tříměsíční lhůtě o svém stanovisku písemně informovat žádající pojišťovnu. Je-li toto stanovisko kladné, sdělí pouze datum, ke kterému odeslala informaci příslušnému orgánu členskému státu. Je-li stanovisko záporné, musí mít formu rozhodnutí ve správním řízení. Příslušný orgán dohledu členského státu, ve kterém má být zřízena pobočka pojišťovny, je oprávněn ve lhůtě do 2 měsíců ode dne, ke kterému obdržel od ČNB informace týkající se záměru pojišťovny zřídit na jeho území pobočku, informovat ČNB o podmínkách činnosti pobočky, která je povinna bezodkladně tyto informace předat pojišťovně. Obsah těchto podmínek je komunitárním právem limitován důvody obecného zájmu v hostitelském členském státě. V žádném případě takové podmínky nemohou znevýhodňovat pojišťovnu oproti pojišťovnám se sídlem na území hostitelského státu ani žádným jiným způsobem vytvářet překážky usazení pojišťovny v hostitelském členském státě. Pojišťovna tak může zahájit svoji činnost na území hostitelského členského státu prostřednictvím své pobočky okamžikem obdržení informací od jeho dozorového (dohledového) orgánu, nejpozději však uplynutím výše uvedené dvouměsíční lhůty bez ohledu na to, zda tento dozorový (dohledový) orgán na informaci o záměru pojišťovny zřídit na jeho území pobočku písemně reagoval. V případě změn ve sdělovaných informacích má pojišťovna povinnost o těchto změnách informovat ČNB, a to ve lhůtě do 1 měsíce před jejich provedením. Volné poskytování služeb Bez ohledu na výše popsané právo usazování je podle čl. 50 Smlouvy o založení ES každý poskytovatel služby s bydlištěm nebo sídlem, popř. ústřední správou nebo hlavní provozovnou v některé členské zemi Společenství, oprávněn dočasně provozovat svoji činnost ve státě, kde je služba poskytována, a to za stejných podmínek, jaké tento stát ukládá svým vlastním státním příslušníkům. Článek 49 této smlouvy pak přímo zakazuje jakékoliv omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství pro státní příslušníky členských států, kteří podnikají v jiném státě Společenství, než se nachází příjemce služeb. Toto ustanovení je někdy vykládáno jednostranně, tedy, že poskytovatel služby s bydlištěm nebo sídlem v členském státě je oprávněn nabízet svoji službu nejen příjemci jeho služby, který má bydliště nebo sídlo v členské zemi, ve které je poskytovatel služby usazen (tedy, kde sídlí nebo má pobočku), ale i každému jinému příjemci služeb, který se nachází v kterékoliv členské zemi Společenství. Tedy tzv. aktivní legitimace. Nezapomínejme, že podle tohoto ustanovení platí zákaz omezení nejen pro službu, která přichází za jejím příjemcem, ale i pro příjemce, který v rámci Společenství přichází za poskytovatelem. Tedy tzv. pasivní legitimace. Z toho také plyne, že jestliže jsou v zemi bydliště nebo sídla příjemce se sjednáním takové služby spojeny nějaké právem dané výhody (např. daňové), nelze je příjemci nepřiznat jen z toho důvodu, že služba nebyla poskytnuta na území bydliště nebo sídla jejího příjemce. To ale také platí i o povinnostech, a to jak pro poskytovatele, tak i pro příjemce. V oblasti soukromého pojišťovnictví je forma volného poskytování služeb upravena v čl. 41 až 43 směrnice 2002/83/ES a v čl. 34 až 36 směrnice 92/49/EHS. Pokud má být činnost pojišťovny rozšířena mimo území ČR na území jednoho nebo více členských států na základě svobody dočasně poskytovat služby, řídí se ustanovením 10 odst. 4 a 5 zákona o pojišťovnictví. O záměru rozšířit svoji činnost touto formou je pojišťovna povinna informovat ČNB a sdělit jí členskou zemi a rozsah pojištění (podle pojistných odvětví), které má být takto provozováno. ČNB je stanovena povinnost ve lhůtě do 1 měsíce ode dne doručení této informace posoudit záměr z hlediska jeho dopadu do činnosti pojišťovny. Nemá-li pochybnosti o finančním zdraví pojišťovny, je ČNB povinna v této jednoměsíční lhůtě sdělit písemně příslušnému orgánu dohledu v členském státě, na jehož území má být činnost tuzemské pojišťovny rozšířena, rozsah pojišťovací činnosti podle pojistných odvětví, kterou je tato pojišťovna oprávněna provozovat a rozsah pojištění podle pojistných odvětví, které hodlá pojišťovna provozovat na území členského státu. Současně potvrdí, že pojišťovna disponuje požadovanou mírou solventnosti. Odeslání informace příslušnému orgánu dohledu ČNB bezodkladně oznámí pojišťovně. V opačném případě ČNB toto rozšíření svým rozhodnutím ve správním řízení zamítne. Pojišťovna, která touto formou hodlá na území jiného členského státu provozovat pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (odvětví č. 10 neživotních pojištění), je povinna v informaci podávané ČNB uvést též jméno, popř. jména, příjmení, datum narození a adresu bydliště, nebo firmu a adresu sídla škodního zástupce v členském státě poskytování služeb, jmenovaného pro vyřizování nároků z jí provozovaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pojišťovna může svoji činnost na území jiného členského státu zahájit dnem, kdy ji ČNB sdělila datum odeslání informace příslušnému orgánu dohledu. Jazyk Komunitární právo umožňuje příslušným orgánům členských států pobočky nebo členských států poskytování služeb vyžadovat, aby jim veškeré informace týkající se působení pojišťovny z jiného členského státu byly poskytovány v úředním jazyce, resp. jazycích členských států příslušných orgánů (viz čl. 44 směrnice 2002/83/ES a čl. 38 směrnice 92/49/EHS). Lze tedy doporučit informaci předávanou ČNB současně uvést i v jazyce příslušného členského státu. Co je dále nezbytné vzít v úvahu Splnění notifikačních povinností je ve skutečnosti tím nejjednodušším krokem k rozšíření činnosti pojišťovny na území jiného členského státu. S jejím zahájením je však spojena řada dalších kroků. Právo, kterým se řídí pojistné smlouvy, nebylo v rámci Společenství harmonizováno. Pro každý produkt je tak třeba připravit pojistné podmínky respektující právní úpravu pojistné smlouvy v daném členském státě, a to v jeho úředním jazyce, resp. jazycích. Samozřejmě, pokud se nemají uzavírat pouze smlouvy týkající se velkých pojistných rizik. K vlastnímu prodeji je nutno vytvořit nebo využít stávající sítě pojišťovacích zprostředkovatelů. V této souvislosti upozorňujeme na to, že v celém Společenství platí povinnost registrace každého zprostředkovatele. V některých zemích tuto registraci zabezpečuje pojišťovna. Prodej pojistných produktů vyžaduje i vytvoření odpovídajícího zázemí. Je proto nutné zabezpečit si správu pojistných smluv, likvidaci pojistných událostí, řešení sporů z pojistných smluv, smluvní lékaře, dostupnost relevantních údajů pro výkon dohledu, atp. V případě pobočky je, mimo jiné, také třeba vzít v úvahu její zápis do obchodního či obdobného rejstříku. Významný dopad má rozšíření činnosti v rámci Společenství i do činnosti samotné pojišťovny. Svoje specifika má správa takto uzavíraných pojištění, tvorba technických rezerv a finanční umístění, které musí zohledňovat i charakter závazků a měnu, ve které je inkasováno pojistné a vyplácena pojistná plnění. A to jsme uvedli jen některé příklady. Vstup ČR do EU lze z hlediska soukromého pojišťovnictví hodnotit především jako výzvu českému pojistnému trhu. Přizpůsobení se komunitárnímu právu bylo základní podmínkou, abychom mohli vstoupit na trh Společenství jako konkurenti splňující obecně stanovené podmínky bezpečnosti podnikání. Jakou roli budou ve skutečnosti hrát tuzemské pojišťovny na tomto trhu, je otázkou nejen kapitálu, ale i jejich kreativity. Svoji nezastupitelnou úlohu v tom musí sehrát i profesionalita regulátora, tedy Ministerstva financí, a dohledového orgánu, tedy ČNB, a to nejen na poli domácím, ale i obhajobou zájmů ČR v příslušných orgánech EU. 4 POJISTNÝ OBZOR 2/2007

4 Provozování pojišťovací činnosti pojišťovnami z jiných členských států na území ČR Na území České republiky má v současnosti možnost provozovat pojišťovací činnost na základě svobody dočasně poskytovat služby přes 400 pojišťoven z ostatních členských států Evropské unie a zemí tvořících Evropský hospodářský prostor (společně dále jen členské státy ). Naproti tomu 15 pojišťoven z těchto členských států má v ČR svou stálou pobočku. Kdy je možno považovat provozování pojišťovací činnosti v jiném členském státě za dočasné a kdy je již třeba hovořit o výkonu svobody usazování s nutností zřízení pobočky? Jaký vliv má na toto rozlišení angažování stálého zaměstnance pojišťovnou z jiného členského státu v hostitelské zemi? Svoboda usazování a svoboda dočasně poskytovat služby podle práva EU Obecnou úpravu svobody usazování (tj. práva zřizovat pobočky) a svobody dočasně poskytovat služby je třeba hledat v čl. 43 a násl. Smlouvy o založení ES (dále jen Smlouva ). Přesnější rozlišení mezi svobodou usazování a svobodou dočasně poskytovat služby pak nalezneme v judikatuře Evropského soudního dvora (dále jen ESD ). Režim dočasného poskytování služeb klade na podnikatele v zásadě menší nároky než režim svobody usazování, kdy podnikání plně podléhá pravidlům hostitelského státu. Provozování pojišťovací činnosti pojišťovnou z jiného členského státu Svoboda usazování a svoboda dočasně poskytovat služby v oblasti pojišťovnictví je v českém právu upravena zákonem č. 363/ 1999 Sb., o pojišťovnictví. Podle 2 odst. 2 písm. d) zákona o pojišťovnictví se provozováním pojišťovací činnosti na základě práva zřizovat pobočky (tj. svobody usazování) rozumí každá trvalá přítomnost (usazení se) pojišťovny z členského státu na území jiného členského státu, než je členský stát sídla pojišťovny. Tato přítomnost může mít formu organizační složky podniku, např. agentury, nebo může být kanceláří vedenou vlastním personálem pojišťovny nebo osobou, která je sice nezávislá, ale má trvalé oprávnění jednat za pojišťovnu stejně, jako by jednala agentura. Provozováním pojišťovací činnosti na základě svobody dočasně poskytovat služby se dle 2 odst. 2 písm. e) zákona o pojišťovnictví rozumí právo pojišťovny se sídlem v členském státě dočasně provozovat pojišťovací činnost na území jiného členského státu, a to v rozsahu povolení, které jí bylo uděleno příslušným orgánem dohledu země jejího sídla. Tato činnost nesmí mít charakter trvalé přítomnosti na území tohoto jiného členského státu. Pojišťovnám z jiných členských států stanoví zákon o pojišťovnictví v 5a a 5b podmínky podnikání na území ČR a některé zvláštní povinnosti. Před zřízením pobočky pojišťovny z jiného členského státu musí být Česká národní banka jako orgán dohledu nad provozováním pojišťovací a zajišťovací činnosti orgánem dohledu příslušným v domovském státě pojišťovny informována o údajích týkajících se této pojišťovny. Se zřízením pobočky pojišťovny a zahájením její činnosti je pak třeba vyčkat, než ČNB sdělí podmínky činnosti pobočky pojišťovně samotné i orgánu dozoru v jejím domovském státě, popř. marného uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy ČNB obdržela sdělení od orgánu dohledu v domovském státě pojišťovny o údajích týkajících se této pojišťovny. Pro zahájení podnikání pojišťoven na základě volného pohybu služeb (tj. svobody dočasně poskytovat služby) jsou tato pravidla o něco jednodušší. Postačí, když orgán dohledu země sídla pojišťovny oznámí záměr pojišťovny poskytovat služby v jiném členském státě spolu s některými údaji o pojišťovně orgánu dohledu příslušnému v tomto hostitelském státě. Tato ustanovení zákona o pojišťovnictví vycházejí ze směrnic EU zavádějících tzv. jednotný evropský pas 1). Mgr. Pavel Němeček* Rozlišení mezi svobodou usazování a svobodou dočasně poskytovat služby Úprava volného pohybu služeb (tj. svobody dočasně poskytovat služby) podle čl. 50 Smlouvy má vůči svobodě usazování subsidiární povahu a uplatní se jen v případě, má-li činnost podnikatele z jiného členského státu dočasný charakter. Podle rozsudku ESD 55/94 Gebhard [1995] ECR I (odst. 39) se dočasnost poskytování služeb posuzuje podle trvání, četnosti, pravidelnosti opakování a kontinuity. Nic však nebrání tomu, aby se poskytovatel služeb (např. pojišťovna), který zamýšlí působit v hostitelském členském státě na základě svobody dočasně poskytovat služby, vybavil v hostitelském členském státě potřebnou infrastrukturou. Měl by tedy mít možnost využívat v tomto členském státě některé místní služby související s přípravou pojistné smlouvy a její správou. Jedná se např. o využití služeb místních zdravotnických zařízení k přezkoumání zdravotního stavu zájemce o pojištění nebo využití služeb právníků či pojistných matematiků usazených v členském státě poskytování služeb 2). Meze této možnosti ESD stanovil již v rozsudku 205/84 Komise v. Německo [1998] ECR 03755, když potvrdil, že podnikatel, který má trvale své vlastní zaměstnance nebo zprostředkovatele na území jiného členského státu za účelem provozování podnikatelské činnosti na území tohoto členského státu, může ztratit výhody, které mu umožňuje poskytování služeb na základě svobody dočasně poskytovat služby, a že taková činnost v zásadě spadá pod svobodu usazování. ESD se tak snažil zabránit tomu, aby svoboda dočasně poskytovat služby byla zneužívána za účelem obcházení pravidel vztahujících se na případy, kdy je podnikatel činný v jiném členském státě na základě svobody usazování. Riziko zneužití svobody dočasně poskytovat služby bylo však mj. v oblasti pojišťovnictví eliminováno harmonizací dosaženou komunitárními směrnicemi týkajícími se podmínek pro zahájení činnosti a podnikání v oblasti pojišťovnictví. Pravidla pro řádné podnikání v oblasti pojišťovnictví a dozoru nad ním jsou stejná, ať již se jedná o poskytování pojišťovacích služeb na základě svobody usazování či na základě svobody dočasně poskytovat služby. Zaměstnání vlastního zaměstnance pojišťovnou v hostitelské zemi Ve světle výše uvedené judikatury ESD se podle mého názoru 3) dá usuzovat, že na angažování 4) stálého zaměstnance v ČR pojišťovnou z jiného členského státu za účelem trvalejšího provozování pojišťovacích činností má být nahlíženo jako na výkon svobody usazování. Tento závěr vyplývá ze skutečnosti, že zaměstnanec nemůže svobodně organizovat své činnosti. Takový zaměstnanec dostává příkazy od svého zaměstnavatele (tj. pojišťovny z jiného členského státu) a je tímto zaměstnavatelem kontrolován. Zaměstnanec může být navíc zmocněn k uzavírání pojistných smluv či k dalším úkonům jménem pojišťovny. Všechny tyto okolnosti naznačují, že pojišťovna z jiného členského státu, která zaměstná fyzickou osobu na území jiného členského státu, bude trvale přítomna na území tohoto jiného členského státu. To vše dle mého názoru platí za předpokladu, že se nebude jednat pouze o krátkodobé zaměstnání. Zaměstnání stálého zaměstnance, který bude zcela nebo převážně činný na území jiného členského státu, vede tedy dle mého názoru k povinnosti pojišťovny zřídit pobočku v tomto jiném členském státě. Jak jsem již zmínil výše, má mít pobočka pojišťovny z jiného členského státu na území ČR formu organizační složky podniku nebo kanceláře, která může být vedena mj. vlastním personálem pojišťovny. Z toho vyplývá, že pojišťovna z jiného členského státu může provozovat pojišťovací činnost na území ČR prostřednictvím pobočky se svými vlastními zaměstnanci bez nutnosti zřídit zde organizační složku podniku, tzn. prostřednictvím kanceláře. *Autor je advokátem působícím ve spolupráci s advokátní kanceláří GLEISS LUTZ v.o.s., kde se specializuje zejména na oblast obchodního, pracovního a pojistného práva. V minulosti autor působil ve společnosti Generali Pojišťovna a.s. a dále též dva roky v centrále pojišťovny Gerling v Kolíně nad Rýnem. 1) Jedná se např. o směrnici Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992 (tzv. třetí směrnice o neživotním pojištění), která provádí ustanovení Smlouvy o založení ES týkající se svobody usazování a svobody poskytování služeb v oblasti neživotního pojištění. 2) Tento názor se opírá o návrh výkladového stanoviska Evropské komise k svobodě poskytovat služby v oblasti pojišťovací činnosti publikovaný v Úředním věstníku Evropské unie, a to v jeho anglické verzi Official Journal C 365 z , s ) Tento názor nám byl již dříve potvrzen rovněž ze strany ČNB. 4) Angažováním se zde rozumí sjednání místa výkonu práce v ČR. POJISTNÝ OBZOR 2/2007 5

5 Zamyšlení nad možnostmi výuky pojistné matematiky na středních školách RNDr. Radek Stolín, Ph.D., Vysoká škola polytechnická, Jihlava Ve třicátých a ještě na konci čtyřicátých let minulého století by středoškoláci mohli nalézt v učebnicích matematiky celou řadu úloh s pojistnou tematikou. Na ukázku uveďme alespoň dvě z nich. 1)Rodina skládá se z otce 30letého, matky 28leté a syna 6letého. Která je pravděpodobnost, že se rodiče dočkají 24 let svého syna? 2)Obchodník chce platiti od 33 let až do své smrti, nejdéle však do 55 let, roční prémii Kč. Jaká částka bude vskutku vyplacena dědicům při jeho úmrtí nebo jemu v 56 letech, počítáme-li, že bude o 25 % nižší než částka teoreticky vypočtená? Tyto úlohy jsou ze Sbírky úloh z matematiky pro IV. až VIII. třídu středních škol čtveřice autorů Bydžovský Teplý Vyčichlo Vojtěch, a to ze 4., zcela přepracovaného vydání z roku Později, na začátku padesátých let minulého století, nahradila finanční a pojistnou matematiku na středních školách výuka statistiky. Od té doby uplynulo již více než padesát let, během kterých se sice u nás mnohé změnilo, ovšem na drtivé většině středních škol se dodnes studenti v matematice úlohy s finanční, a tím méně pak s pojistnou, problematikou systematicky řešit neučí. Poněkud příznivější pro výuku pojistné matematiky je v současnosti situace na ekonomicky zaměřených vyšších odborných školách, což ostatně ukázaly i odpovědi oslovených zástupců vyšších odborných škol v anketě Pojišťovnictví jako studijní předmět, které byly uveřejněny v třetím a ve čtvrtém čísle Pojistného obzoru Je to přirozeně dáno dobou, ve které tyto školy vznikaly, a jejich orientací na praxi. Vraťme se ale zpět ke středním školám. Pokusím se nejprve uvést důvody, pro které by podle mě bylo užitečné znovu začít vyučovat základy pojistné matematiky na vhodných typech středních škol, čímž mám na mysli především gymnázia a obchodní akademie. Je zřejmé, že výuka pojistné matematiky na středoškolské úrovni by nevyžadovala takřka žádné nároky na další rozšiřování učiva. Matematický aparát potřebný k řešení úloh z pojistné matematiky je totiž většinou probírán v partiích o funkcích, procentech, posloupnostech a řadách, počtu pravděpodobnosti a o popisné statistice. Při probírání jmenovaných tematických celků by se navíc nabízela vyučujícím matematiky možnost pohotové, pro studenty snadno stravitelné a hlavně pravdivé odpovědi na jejich notoricky známou otázku: A k čemu nám tohle kdy v životě bude? Kombinace tvrzení, že se učivo využije při řešení praktických příkladů z pojistné matematiky a skutečnosti, že o existenci nabídek různých typů životního i neživotního pojištění vědí, bude myslím stačit k tomu, aby i ti nejzatvrzelejší odpůrci studia matematiky vzali probírané učivo na milost. V pojistné matematice se totiž jedná o peníze a ať se nám to líbí nebo ne, o ty skutečně v životě jde, což studenti určitě dobře tuší. Studenti vědí, že dnešní realita je taková, že se ani běžný občan u nás nevyhne nutnosti zřídit si bankovní účet, a tudíž kalkulovat, jak by si co nejvýhodněji vybral banku, která mu bude tento účet spravovat. Že se s velkou pravděpodobností nevyhnou potřebě půjčování a později snad i investování peněžních prostředků, kde jsou již dnes možnosti velmi široké a oni se v nich budou muset zorientovat. Že většina z nich se v jistém věku nejspíš nevyhne ani úvahám, jak co nejlépe zabezpečit sebe a své blízké v případě jakékoliv nepříznivé události. Že běžnou praxí jsou úvahy řidičů při nehodě s menší škodou o tom, zda mají vůbec nahlásit škodní událost pojišťovně, a přijít tak o slevy na pojistném tím, že se propadnou v bonusové stupnici atd. Domnívám se, že z uvedených důvodů se stále větší okruh hlavně mladých lidí dokonce bude chtít seznamovat alespoň se základními pojmy a výpočetními postupy finanční a pojistné matematiky, protože jim nebude stačit pár úloh o spoření vyřešených na gymnáziu v rámci učiva o užití geometrických posloupností nebo nejzákladnější hospodářské výpočty probírané na obchodních akademiích. Pro ilustraci zadání a stručné řešení takové motivační úlohy, která se týká porovnání investice do spoření a různých druhů kapitálového životního pojištění i se započtením daně z příjmu a správních nákladů pojišťovny. K řešení jsou použita komutační čísla vypočtená z podrobných úmrtnostních tabulek za rok 2005 při roční technické úrokové míře 2,4 %. I když použité vztahy vypadají velmi komplikovaně, dají se poměrně snadno odvodit pouze se znalostmi středoškolské matematiky. Muž ve věku 40 let hodlá okamžitě investovat Kč na 20 let a zvažuje následující tři možnosti: 1) uložit částku na 20 let na termínovaný vklad úročený pevnou roční úrokovou mírou 2,6 % (srážková daň z úroku 15 %); 2) uzavřít smíšené pojištění na 20 let (počáteční náklady 3 % z pojistné částky a běžné správní náklady 0,1 % z pojistné částky, 15% daň z příjmu s odloženou splatností); 3) uzavřít pojištění na dožití 60 let (správní náklady a zdanění předpokládáme stejné jako při uzavření smíšeného pojištění). Určete, na kolik se zhodnotí vložený kapitál po dvaceti letech ve všech třech případech. Řešení FV 1 = [1 + 0,026 (1 0,15)] 20 = ; (1 0,15) FV 2 = , ,001 ( ) ,15 = ; FV 3 = (1 0,15) , ,001 ( ) = ; ,15 = Výsledné částky jsou v Kč. Při rozhodování je přirozeně zapotřebí vzít v úvahu i celou řadu dalších skutečností. Zavedením pojistné matematiky do středoškolské matematiky by se rovněž nabízela možnost vhodného využití výpočetní techniky při výuce matematiky. Při řešení příkladů z pojistné matematiky na středoškolské úrovni by totiž bylo možné a rozumné používat dnes hojně rozšířený a snadno dostupný tabulkový procesor Excel, s jehož základy jsou studenti na středních školách seznamováni v hodinách výpočetní techniky. Pomocí funkcí definovaných v Excelu lze totiž velice snadno získat výsledky, které by se i za použití kalkulátoru získávaly jen obtížně. Další přednost Excelu pro pojistné výpočty spočívá v jeho podstatě při práci s tabulkami, které se v pojistné matematice často používají (úmrtnostní tabulky, tabulky rozdělení pravděpodobností, tabulky komutačních čísel, rezervy v neživotním pojištění, stupnice bonus-malus atd.). Při znalosti práce s různými typy odkazů na adresy buněk lze pak poměrně snadno tabulky (i rozsáhlé) vyplňovat a rovněž lehce docílit přepočítání celého řešení pro jinou či jiné hodnoty zadávaných proměnných. 6 POJISTNÝ OBZOR 2/2007

6 Co na druhé straně mluví proti zavedení pojistné matematiky do výuky na gymnáziích či obchodních akademiích? Domnívám se, že hlavním důvodem většinou není neochota vyučujících připravit si k výuce něco, co předtím nikdy neučili. Hlavní příčinu vidím v tom, že málokterá ze středních škol si zachovala hodinové dotace matematiky na úrovni, na které byly před několika desítkami let. Tyto školy tedy byly nuceny buď, pokud chtěly zachovat rozsah probíraného učiva, zkrátit hodinové dotace na jednotlivé tematické celky, nebo dokonce některé části vypustit úplně. Jelikož je jedno z hlavních kritérií hodnocení úspěšnosti uvedeného typu středních škol to, jak jejich absolventi zvládají přijímací zkoušky na vysoké školy, je přirozené, že krácení či vypouštění učiva se týkalo těch částí středoškolské matematiky, které nejsou vyžadovány vysokými školami při přijímacích zkouškách z matematiky. Popsaná situace rozhodně nenahrává tomu, aby byl do výuky zařazen jakýkoliv nový tematický celek, jehož znalost není nutná při konání přijímacích zkoušek. Myslím si ale, že základy pojistné matematiky nebo alespoň řešení příkladů s pojistnou tematikou by bylo reálné zařadit do volitelných seminářů z matematiky ve vyšších ročnících. Z vlastní zkušenosti vím, že zdaleka ne všichni studenti se do takových seminářů hlásí jen proto, aby opakovali k maturitě nebo se připravovali na řešení matematické olympiády. To by možná byla cesta, jak pojistnou matematiku postupně začít vracet tam, kam kdysi patřila a kam by si zasloužila patřit i nyní do středoškolské matematiky. Recenze Vladimír Smejkal, Karel Rais: Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích Druhé, aktualizované a rozšířené vydání moderní praktické publikace je určeno manažerům na všech řídících úrovních, specialistům v oblasti řízení a snižování rizik, majitelům firem, pracovníkům orgánů veřejné správy a jiných neziskových organizací (od univerzit až po nadace a spolky) a vysokoškolským studentům. Autoři rektor Vysokého učení technického v Brně a rektor Vysoké školy finanční a správní v Praze se v knize komplexně zabývají řízením rizik ve firmách a jiných organizacích. V podnikání, ale např. i ve veřejné sféře je příprava na krizové situace a prevence tím, co rozhoduje o úspěchu. V publikaci se dozvíte důležité praktické informace o základních druzích podnikatelských rizik (rizika tržní, organizační, právní, informační, investiční, personální, technologická aj.) a poznáte konkrétní postupy a nástroje pro jejich řízení včetně metod pro preventivní odstranění příčin vzniku rizikových situací a pro snížení jejich nepříznivých důsledků. Autoři se zaměřují také na řízení změn strategie organizace, změn struktury a stylu řízení, změn informačních procesů a systémů, zvládání krizových situací. Oproti prvnímu vydání kniha nabízí mnohem více konkrétních příkladů a reálných případových studií z české a mezinárodní praxe, např. je rozšířena o mezinárodní zkušenosti z uskutečnění neúspěšných firemních změn a o důsledky jejich dopadu na společnost. Autoři se dále nově věnují například faktorům neúspěchu firem (zejména nejasná strategie, konflikt priorit a neefektivní vrcholové vedení), popisují základní příznaky krize ve firmě, představují současné přístupy k hodnocení firem (např. EFQM modely), aktualizována je část o informační bezpečnosti a ochraně dat, rozšířeny jsou doporučené postupy při výskytu krizové situace, bezpečnostním incidentu apod. Právní rizika jsou popsána tak, aby se i neprávníci mohli v předstihu připravit na jejich výskyt. (va) Risk management dobré jméno společnosti Ing. Vladimír Pulchart Ochrana reputace společnosti patří mezi nejdůležitější a také nejobtížnější úkoly nejen vrcholového vedení, ale i všech pracovníků společnosti. Právě úloha nižšího managementu a zejména servisního či prodejního týmu je klíčová v každodenní odpovědnosti za vztahy s klienty, dodavateli či dalšími stranami. Dobré jméno a důvěra se řadí nepochybně k důležitým firemním aktivům a jejich ochrana může být velmi obtížná v případě zásadního vnitřního pochybení či ataku zvenčí společnosti. Proto se riziko reputace v posledních letech řadí mezi priority rizikových manažerů. Protože při správném nastavení procesu risk managementu je riziko vždy spojeno s příležitostí, přináší dobré jméno společnosti, její reputaci na trhu, vždy značnou konkurenční výhodu, posilující tržní postavení, hodnotu značky a celkově zvyšující se hodnotu společnosti. Nebezpečí ohrožení dobrého jména může přicházet ze značné šířky zdrojů nedodání základních standardů služeb klientovi, nespokojenost investorů, neetické praktiky, nedodržení právních či regulatorních požadavků, vnější útok konkurence apod. Samozřejmě můžeme diskutovat o tom, zda riziko reputace posuzovat jako úplně samostatnou kategorii v celkovém procesu risk managementu společnosti, anebo jako důsledek chybného nebo nedostatečného řízení prvoliniových rizik (tržní, úvěrové, operační či další v jemnějším členění). Zatímco pro tato rizika existuje dnes již celá řada nástrojů, modelů a standardů, ochrana reputace je spíše ve stavu počátečním, nedostatečně rozvinutých nástrojů, technik a někdy nedostatečných priorit a jednoznačné odpovědnosti za tuto oblast řízení rizik. Rozdílný pohled je logicky uplatňován dle oboru činnosti jiný pohled na problematiku má výrobní strojírenský závod, jiný je uplatňován u finanční instituce, kde právě reputace může být významným faktorem úspěchu nebo neúspěchu na trhu. Takže konkrétní nastavení řízení reputačních rizik bude nepochybně ovlivněno postojem daného subjektu. Zatímco riziko reputace můžeme posuzovat určitým pohledem jako nezávislé při dopadu na společnost, je současně zřejmá jeho závislost na způsobu a kvalitě řízení ostatních rizik a celkovém výkonu firmy. Když necháme otázku přesné definice ještě otevřenou, potom případný negativní dopad je vcelku zřejmý a velmi významný ve finančním vyjádření. Konvenční oblasti řízení rizik připomínají v tomto kontextu viditelnou část ledovce, zatímco riziko reputace můžeme srovnávat s částí skrytou pod hladinou. Reputace je důležitým aktivem, ale současně velmi dynamickým. Mění se s uváděním nových produktů na trh, se změnou podmínek a situace. Velmi dlouho a obtížně dobré jméno společnosti a značky budujeme, velmi rychle může dojít k jeho poškození s nevratnými následky. Klíčové prvky ochrany dobrého jména společnosti: Finanční výsledky a dlouhodobá investiční hodnota firmy dlouhodobá akcionářská hodnota, poctivé a transparentní účetní knihy, odpovědnost ředitelů za transparentní a úplné účetnictví, použití mezinárodně srovnatelných účetních standardů. Způsob řízení společnosti (corporate governance) a schopnosti vedení přesvědčivá a jasně prezentovaná vize a strategie, POJISTNÝ OBZOR 2/2007 7

7 vedení společnosti je odpovědné, s kvalitní úrovní integrity, dynamické ale ne autokratické, efektivní představenstvo, adekvátně vyvážené s ohledem na zastoupení různých vlastnických skupin, s kvalitními znalostmi, zkušenostmi a osobnostmi, odpovídající způsob odměňování výkonného managementu, relevantní a efektivní činnost výborů představenstva (audit, risk management apod.), komplexní a systematický přístup k řízení rizik a systémům interní kontroly, robustní dohled nad činností výkonného vedení společnosti, úplná a transparentní prezentace způsobu řízení společnosti. Splnění regulatorních požadavků plnění právních a regulačních požadavků, plnění těchto požadavků nejen podle litery zákona, ale i v jeho duchu. Dodání příslibů zákazníkům kvalita a přiměřené ceny, dodržení příslibů prezentovaných při propagaci výrobků a služeb, schopnost doručit přislíbené produkty a služby, citlivost a flexibilita při vyřizování požadavků a zájmů zákazníků, inovace v souladu s potřebami vyvíjejícího se trhu, odpovědný přístup v dodavatelském řetězci a marketingových praktikách, uvědomování si nebezpečí poškození dobrého jména ze strany klientů. Kultura pracoviště a práce s talenty přiměřená odměna za práci a kvalitní pracovní podmínky, zaměstnanci představují hodnotu, jsou respektováni a mají důvěru, efektivní proces přijímání, školení a rozvoj pracovníků, firemní kultura chrání a zvyšuje reputaci. Komunikace při krizové situaci komunikace je čestná, přesná, kompletní, transparentní, rychlá a citlivá k měnícím se potřebám jednotlivých stakeholderů, koordinace a konsistence mezi nezávislými komunikačními zdroji, tvorba, kontrola a efektivní implementace krizových plánů. Z uvedených prvků je vcelku evidentní, že žádné podnikání nebo činnost nemohou být úspěšné bez spokojených zákazníků. Porozumění plného dopadu neschopnosti uspokojit klienta může napomoci při tvorbě potřebných strategií proaktivního řízení zákaznické spokojenosti. Ztráta každého zákazníka znamená snížení potenciálního výnosu a navíc zvýšené náklady s jeho náhradou. Navíc nespokojený zákazník automaticky způsobí mnohem více škody, protože se se svými negativními zkušenostmi okamžitě podělí se svým okolím. Ve finále posílí konkurence a firma ztrácí schopnost realizovat vyšší ceny. Poznámky a reference: Stakeholder termín, který se v poslední době stále více objevuje. Prozatím neexistuje adekvátní český ekvivalent. Možná definice podle České společnosti pro jakost: Termín označuje všechny aktéry, kteří ovlivňují naši organizaci a které ovlivňujeme my. Zároveň sem patří všichni, kteří s námi přišli do přímého nebo nepřímého kontaktu. Skupina stakeholder se skládá z těch, jejichž zájem o firmu přesahuje finanční dimenzi. Jedná se o všechny aktéry, kteří stojí s firmou v přímé nebo nepřímé výměně a kteří mají materiální nebo nemateriální požadavky (Stake) na firmu dodavatelé, obchodní partneři, zákazníci, zaměstnanci a nepřímo také komunita, veřejnost, média a vláda. Pramen: S. Ward Risk Management Organization and Context (2005) Economist Intelligence Unit, 2005 Motoristické aktuality Motoristické aktuality Náklady leasingu jako škoda JUDr. Tomáš Beran, D.A.S. pojišťovna právní ochrany, a. s. Vzhledem k tomu, že se v souvislosti s rozšířením leasingu objevuje též množství dotazů týkající se nákladů leasingu jako škody, která je uplatňována vůči viníkovi nehody, bude tento článek věnován právě této problematice. Nejprve je třeba předeslat, že ani soudy se dosud úplně nesjednotily na tom, co to leasing přesně je. Názory na právní povahu leasingu kolísají od tzv. nepojmenovaných smluv dle obchodního zákoníku (stanoviska zastávaná zejména leasingovými společnostmi), kde je leasing pouze finanční služba, až po názory, že leasing je vlastně specifická nájemní smlouva a řídí se ustanoveními o nájemní smlouvě podle občanského zákoníku. Nejednotnost závěrů o povaze leasingu se však v praxi projevuje značnou nevýhodností ve vztahu k příjemci leasingu, který se ocitá ve slabším postavení, na rozdíl od leasingové společnosti, která diktuje podmínky. Aby bylo možno se blíže seznámit s některými právními aspektů nákladů leasingu jako škody, je třeba si uvědomit, že leasing je dnes primárně pojímán jako finanční služba, kdy leasingová společnost půjčuje peníze klientovi, aby si za ně něco pořídil a přenáší veškeré komplikace na klienta. Pokud se klient rozhodne např. pro leasing vozidla, platí, že k ceně vozidla je připočtena cena leasingu (zisk leasingové společnosti, což je ekvivalent úroku). K ceně bývají připočteny ještě další položky, od těch nyní odhlédněme. Příjemce leasingu tedy platí cenu vozidla a k tomu úrok leasingové společnosti za to, že mu půjčila peníze na vozidlo, které klient splácí v podobě leasingových splátek. Dojde-li k dopravní nehodě, při které je vozidlo totálně zničeno, je leasingová smlouva předčasně ukončena. Leasingové podmínky v takovém případě stanoví, že příjemce leasingu je povinen leasing celý doplatit. To znamená, že doplatí nejen cenu vozidla, ale také celou cenu leasingu až do zániku leasingové smlouvy, kterou by leasingová společnost jinak dostala, tj. celý úrok. A teď nastanou komplikace. Viník dopravní nehody, resp. jeho odpovědnostní pojišťovna, však hradí pouze věcnou škodu (na vozidle), do té však zisk leasingové společnosti není zahrnut, neboť ohledně vozidla vznikla poškozenému škoda odpovídající obecné ceně vozidla, nikoli však ve výši obecné ceny vozidla plus úrok leasingové společnosti. V tomto směru se k přístupu pojišťoven již připojily i soudy, které judikovaly, že tento doplatek zisku leasingové společnosti, na který má leasingová společnost nárok podle leasingových podmínek, není škodou. Poškozený tak dostane sice zaplacenou cenu vozidla, ale náklady leasingu jdou k jeho tíži. Fakticky tak poškozený doplácí na to, že si půjčil na vozidlo, které nyní nemá, avšak úrok, který musí stejně zaplatit, již škodou není a musí jej uhradit sám. Závěr, který posvětily i soudy, vychází z předpokladu, že viník nemůže nést náklady, které by jinak nevznikly a riziko doplatku je tak přenášeno na poškozeného, který podle těchto závěrů nese riziko toho, že si peníze půjčil a bude muset zaplatit jejich cenu. S ohledem na shora uvedené proto ani pojišťovna, ani přímo viník nehody nejsou povinni hradit doplatek v rámci leasingového vyrovnání, který odráží cenu leasingu nad rámec obecné ceny vozidla v okamžiku nehody. 8 POJISTNÝ OBZOR 2/2007

8 Reklama, a především pak ta televizní, obvykle spolyká největší část marketingového rozpočtu firem. Je však otázka, jestli tento způsob komunikace s klienty je vždy ten nejefektivnější. Masová reklama jako způsob oslovení klientů je v některých případech nezbytná, při jejím dnešním obrovském množství se však v poslední době její účinnost poněkud snižuje, a je proto výhodnější volit přesnější marketingové nástroje, soudí Kleiner. Jak obecně hodnotíte úroveň reklamy v České republice? Mění se nějak v průběhu let? Technická a technologická úroveň reklamy je u nás na světové úrovni, co ale v posledním roce či dvou postrádám, jsou vyhraněné nápady, které by nebyly jen o zpracování, ale měly také vysokou kreativní úroveň. Aby nejen příjemcům sdělily to, co zadavatelé chtějí, ale navíc, aby to lidé i pochopili. Pokud se vám podaří, aby se diváci současně i pobavili, úspěch vás nemine. Zdá se mi, jako by se firmy bály použít výrazné nápady, jako by se bály být jiné, odlišit se, že by třeba nebyly stoprocentně kladně hodnoceny. Výsledkem toho je, že vše splývá dohromady, a značka se za tím ztrácí. Dřív bylo méně techniky a víc nápadů, dnes je tomu naopak, forma převálcovala obsah. Cílová skupina v pojišťovnictví zasahuje v podstatě celou populaci od nejmladších po nejstarší, muže, ženy, různé příjmové skupiny. Lze při tomto širokém spektru reklamu dobře zacílit? Pojištění jde s lidmi od kolébky po hrob. Důležité však je, kdo skutečně pojištění vybírá a kdo je kupuje komunikaci je proto třeba zaměřit na rodinné decision makery. Finance bývají u nás víc doménou mužů což platí i u dětských pojištění, pokud funguje tradiční model rodiny, kde muž vydělává a žena se stará rodinu. Žena sice bývá iniciátorem, ale už nebývá tím, kdo nákup pojištění nakonec řeší. V poslední době se ovšem objevuje i nový fenomén mladé emancipované manažerky Existují i účinnější nástroje komunikace než reklama, říká ředitel marketingu ČSOB Pojišťovny a nový člen sekce komunikace a marketingu ČAP Mgr. Ing. Petr Kleiner s vysokými příjmy, které zakládají rodinu až v pozdějším věku, a věci týkající se pojištění tedy řeší logicky samy. Jak lze zajistit, aby produktová reklama konkrétní pojišťovny nebyla reklamou pro všechny subjekty na trhu, aby si klient zapamatoval nejen produkt, ale i jeho nositele? Buď mám velký balík peněz a reklamou v masových médiích převálcuji trh, nebo mám silnou myšlenku a i při mnohonásobně nižším rozpočtu a nasazení dokážu sdělení diferencovat, optimálně s využitím specifických benefitů produktu. Střední cesta neexistuje pokud se na ni vydám a budu navíc komunikovat obecné benefity pojištění, udělám službu konkurenci, ale efekt pro mě coby inzerenta bude malý. Pokud takovou obecnou reklamu spustí pojišťovna, jejíž značka není příliš známá, tak v podstatě vždy jen nahraje konkurenčním subjektům a také se stane nedobrovolným sponzorem médií. Zdá se, že k účinnosti masové reklamy máte trochu skepsi... Firmy, které potřebuji budovat značku, se bez masových médií neobejdou, zvlášť pokud budou chtít oslovit klienty středního věku. V poslední době však začínám pociťovat, že masové kanály, a zejména televize, přestávají fungovat, protože reklamy je příliš a lidé ji už zdaleka nevěří tak, jako tomu bylo na počátku devadesátých let. Navíc pro některé cílové skupiny je výhodnější použít jiné kanály, třeba internet. Například reklamy na snowboardy v televizi nejsou, a přesto je všichni mladí mají. Domnívám se, že v pojišťovnictví více než televizní reklama funguje přímé oslovení klientů, ať již obchodními zástupci nebo třeba formou direct marketingu. Je v tomto pojišťovnictví nějak specifické? Pojišťovnictví, a stejně tak všechny další finanční služby, stojí na lidech. Tím nejmocnějším marketingovým nástrojem pojišťovny je kvalitní pojišťovací poradce, který dokáže klientovi vysvětlit, proč je pro něj pojištění vhodné, poradí mu s uzavřením smlouvy a pomůže i v případě, že je třeba vyřídit škodu. Tento aspekt má i další rozměr: pokud bude klient s prací agenta nebo likvidátora pojišťovny spokojený, nenechá si to pro sebe, ale řekne o tom svým známým. Fenomén doporučení, word of mouth, funguje naprosto spolehlivě. V případě ČSOB Pojišťovny, která je součástí velké finanční skupiny ČSOB, přitom hrají významnou roli i reference klientů jiných společností skupiny, což platí zejména při kombinaci bankovních a pojišťovacích služeb v sektoru malých a středních podniků, ale i velkých korporací. Natočit pěknou reklamu nebo vybavit hezky pobočky se dá za chvíli, je to jen otázka peněz. Naproti tomu vytrénovat dobré obchodníky a likvidátory trvá dlouhou dobu, pokud se to však povede, je to právě ta věc, jíž se pojišťovna může velmi dobře odlišit od druhých. Osobní forma komunikace hraje stále obrovskou roli a její účinnost je v porovnání s masovými médii násobná. Jak účinný je podle vás direct marketing? Direct marketing je další nástroj, který u nás dobře funguje, a to zejména u jednoduchých produktů, kde může být dokonce účinnější než přímé oslovení klienta obchodním zástupcem. Důvodem je pohodlnost klientů a jejich nechuť ztrácet čas. K tomu, aby byl direct marketing skutečně efektivní, je však třeba důkladná příprava dat o klientech, jejich segmentace, zacílení. Je nezbytné, aby v pojišťovně existoval funkční CRM systém, který dokáže předem modelovat potřeby klienta. Výhodou direct marketingu je i to, že při jeho využití lze velmi dobře změřit odezvu klientů a snadno tak vyhodnotit, jestli byla kampaň úspěšná. Na základě vyhodnocení odezvy pak lze formu oslovení upravit tak, aby bylo příště ještě efektivnější. Tohle je v případě masových médií velmi problematické nebo dokonce nemožné. Myslím si, že v oblasti direct marketingu čeká Česko ještě velký růst. (MU) POJISTNÝ OBZOR 2/2007 9

9 Konference VdS k protipožárním systémům pro ochranu majetku a osob Ing. Pavel Rybář, podvýbor prevence Výboru majetku CEA Každý sudý rok se v Kolíně nad Rýnem koná setkání specialistů na stabilní hasicí zařízení. Příležitostí získat poslední informace z oblasti aktivní ochrany majetku a osob byla mezinárodní konference organizovaná VdS ve dnech 5. a 6. prosince Tuto organizaci, se kterou má ČAP dlouholetou spolupráci, není nutné zvlášť představovat. Její aktivity na úseku zkušebnictví a výzkumných vývojových programů, tvorbě technických podmínek a konceptů ochrany majetku ji řadí mezi přední evropské, ale i celosvětově uznávané organizace. Na konferenci bylo předneseno předními specialisty z Evropy a USA 16 referátů, které jednoznačně potvrdily orientaci na zavádění účinných a spolehlivých aktivních systémů ochrany před požáry. Projednávaná problematika se setkala s velkým zájmem, o čemž svědčila diskusní fóra, ale i rekordní účast na konferenci. Protipožární ochrana s využitím mlhy Mlhová hasicí zařízení se ve stále větší míře stávají v některých aplikačních oblastech vhodnou alternativou za standardní sprinklerová zařízení. Relativně vyšší cenu kompenzují podstatně menší rozměry potrubí, velikost nádrže na vodu a čerpacího zařízení. Tuto výhodu ocení zejména majitelé starších objektů, kde je z důvodu omezených prostorových možností nebo striktních požadavků na minimální zásahy do interiéru obtížné instalovat standardní sprinklerová zařízení. O využití mlhových vysokotlakých zařízení opatřených uzavřenými mlhovými hlavicemi v ochraně kulturních památek, historických budov, muzeí a obrazáren informoval italský specialista L. Nigro. Uvedl, že v Itálii je tento koncept ochrany akceptován od začátku 90. let. Od té doby zde byly instalovány desítky systémů Marioff. Za příkladnou referenci je považována ochrana světoznámého operního domu La Scala. Specialista firmy FOGTEC Brandschutz informoval o ochraně hořlavých kapalin vysokotlakým mlhovým systémem typu FOGTEC. Jako výhodu uvedl rychlé uhašení, účinné chlazení a ekologickou nezávadnost. Na základě ohňových zkoušek schválilo VdS tento systém v konkrétní dispozici s deklarací uhašení skladu a výroby hořlavých kapalin. T. Streder z firmy Minimax prezentoval sprinklerové zařízení EconAqua s aplikací mlhy pomocí speciálních spinklerů při tlaku 16 bar. I na tento systém byl vystaven certifikát VdS a to pro ochranu nebezpečí LH, OH1 a OH2. Jedná se např. o garáže, kanceláře, nemocnice, hotely nebo restaurace. I u tohoto řešení jsou menší rozměry potrubí, velikost nádrže na vodu a čerpacího zařízení což je nespornou výhodou oproti standardní sprinklerové ochraně. Návrhové dokumenty Několik referátů se zabývalo stavem v předpisové oblasti vodních a plynových hasicích zařízení. Bo Hjorth ze Švédska označil za znepokojující situaci ve vydávání normativního dokumentu EN 12845, který stanovuje požadavky na navrhování sprinklerových zařízení. Důvodem je kromě jiného velmi pomalé zavádění nových technologií do tohoto dokumentu. Jako příklad uvedl systémy SM a sprinklery Residential. To posiluje význam jiných technických dokumentů, jako jsou podmínky CEA 4001, které tyto nové technologie reflektují bez zbytečných průtahů. Ve Švédsku bylo rozhodnuto postupovat jako v Anglii, tj. vydat EN spolu s dodatky, které obsahují nové technologie, definují požadavky na zásobování vodou důsledněji než originální dokument CEN. O činnosti WG 5 TC 191 na úseku přípravy normativního dokumentu pro navrhování mlhových zařízení referoval J. W. Wiliams-Vahrenhosrt z VdS. K vydání v tomto roce je připravena technická speciifikace TS Bohužel, ani u tohoto dokumentu nedošlo ke shodě, aby byl vydán jako harmonizovaná norma. Za pozornost stojí, že tento dokument neuvádí žádné požadavky na rozmístění hubic, účinnou plochu, tlak a intenzitu dodávky, navrhování systému. Tyto informace musí být obsaženy v příslušném návrhovém manuálu dodavatele. V tomto směru se přenáší odpovědnost na výrobce zařízení. Situaci v přípravě evropské normy pro navrhování plynových hasicích zařízení popsal technický ředitel Tyco Safety Product A. Elder. Za výchozí v anglosaské oblasti a USA se považuje ISO Uvedený dokument prošel revizí v r Revidované vydání obsahuje již nové hasicí látky, jako je FK s tím, že několik dalších již neuvádí, což se týká např. hasiva HCFC 124. Kritické přístupy k úrovni návrhových požadavků v normách NFPA a ISO vedly v Evropě k vydání dalších návrhových dokumentů, které jsou koncipované na základě směrnic VdS. Jedná se o technické podmínky CEA 4008 platné pro inertní plyny a CEA 4045 platné pro hasiva HFC227ea a FK Pokud jde evropskou normu, ta je zatím ve stavu konečného návrhu. Její vydání se předpokládá v tomto roce. Nicméně už se ví, že nebude obsahově totožná s normou ISO 14520:2005. Nové technologie Kromě již zmíněných mlhových sprinklerových zařízení byla prvně na tomto odborném fóru otevřena širší diskuse k inertizačním systémům a systémům udržujícím v chráněném prostoru snížený obsah kyslíku. P. Clauss popsal systém OxyReduct, který v chráněném prostoru udržuje obsah kyslíku na úrovni 15 %. Toto snížení obsahu kyslíku je pro většinu hořlavých látek dostatečné k zamezení vzplanutí nebo rozšíření požáru. Uvedený systém byl na základě provedených zkoušek certifikován ve VdS. K typickým aplikacím patří ochrana IT, archivů, knihoven, mrazíren a zakladačových systémů. Analýza rizik podle směrnice VdS VDS vydalo novou směrnici stanovující zásady pro vypracování rizikové analýzy. Jedním z faktorů této analýzy jsou i prvky aktivní a pasivní bezpečnosti. K. H. Stahl z VdS v této souvislosti zmínil i inertizační systémy a systémy pro snížení obsahu kyslíku. Upozornil na skutečnost, že kromě jejich přínosu pro požární bezpečnost mají i své limity použití. Po několika letech jejich používání a vývoje je již zřejmé, že je 10 POJISTNÝ OBZOR 2/2007

10 lze bezpečně použít jenom v místnostech bez stálé přítomnosti osob. Na to se při jejich propagaci často zapomíná. Za zcela zásadní považuje provádění přejímacích a periodických prohlídek všech požárně bezpečnostních zařízení, uvedené systémy nevyjímaje. V případě EPS zdůraznil nutnost dořešení organizačních a technických opatření v návaznosti na vyhlášený požární poplach. Bez rychlé aktivace prostředků a opatření k likvidaci požáru a bezpečné evakuace osob by byly vynaložené náklady na instalaci EPS zbytečné. Kromě prvků aktivní ochrany zdůraznil i význam pasivních protipožárních opatření nezbytných k zamezení rozšíření požáru vně chráněného úseku. Trvalá provozuschopnost PBZ O poznatcích ze stovek přejímacích a periodických prohlídek prováděných každoročně specialisty VdS referoval C. Baier. Kromě jiného poukázal na chyby, ke kterým dochází již v úvodní projekční etapě. Chybné stanovení třídy nebezpečí u sprinklerové ochrany má za následek i chybné stanovení účinné plochy, způsobu zásobování vodou a energií, doby činnosti, velikosti nádrže a v neposlední řadě intensity dodávky. Pokud jde o realizační fázi, vyskytují se opakované nedostatky ve spojování a zavěšení potrubí. Zkušenosti z poslední doby signalizují na závažné nedostatky v provedení závěsů a jejich uchycení. Opakovaně se vyskytují případy svařování potrubí s průměrem menším než 50 mm. Za zcela zásadní označil nutnost provádění periodických prohlídek starších instalací. U suchých soustav je nutná prohlídka za 12,5 roku a u mokrých soustav za 25 let. Tyto prohlídky jsou speciálně zaměřené na stav potrubí a sprinklerů. Jedině systém přejímacích a periodických prohlídek nezávislou organizací je cestou k dosažení vysoké úspěšnosti požárně bezpečnostních zařízení, kterou očekávají pojišťovny, orgány státního požárního dozoru a provozovatelé. Jednoduše konstatoval: Bez kontroly není kvalita a to platí nejen pro Německo. Naše zkušenosti ukazují, že v zemích bývalého východního bloku, kde se obvykle žádné systematické prohlídky neprovádí, je kvalita sprinklerových instalací problematická. Bohužel, na základě zkušeností z reálných instalací lze považovat v ČR toto hodnocení za více než diplomatické. Koncepce ochrany speciálních rizik Další referáty se týkaly koncepce požární bezpečnosti vybraných nebezpečí. Problematiku ochrany IT rozebral pan T. Arvidsson ze švédské asociace požární ochrany. Informoval o připravované evropské směrnici č.14, která vyjde v tomto roce. Ta předpokládá komplexní posouzení všech nebezpečí s následným návrhem organizačních, systémových a strukturálních opatření směřujících k zajištění účinné protipožární ochrany osob a majetku. Pokud jde o hasicí zařízení, doporučují se pro daný účel zejména plynová zařízení na čistá hasiva. Příběhem bez konce je požární zabezpečení skladů s plastovými maloobjemovými kontejnery. Na konferencích VdS zaznělo v minulosti několik referátů na toto téma, které informovaly o výsledcích velkorozměrových ohňových zkoušek prováděných VdS a FM. Tentokrát to byl J.W. Wilms-Vahrehorst z VdS, který informoval o výsledcích třech velkorozměrových zkoušek provedených v r v laboratořích FM. Jejich cílem bylo ověřit možnosti hašení skladů typu ST1 (sklady pro stohové a blokové skladování) se skladovací výškou 4,6 m a to sprinklerovým zařízením vodním a pěno-vodním. Výsledky zkoušek přinesly překvapivé zjištění, že hašení pěnou nepřineslo očekávané zvýšení účinnosti hasicího zařízení. Z rozsáhlé diskuse vyplynula potřeba provést další ověřovací zkoušky před tím, než bude navržen definitivní koncept účinné protipožární ochrany tohoto způsobu skladování. Ruské pojišťovnictví vstoupilo do fáze dynamického rozvoje Společnost Fitch Ratings publikovala v listopadu 2006 zprávu o ruském pojišťovnictví, ze které vybíráme pro čtenáře Pojistného obzoru následující informace. Základní charakteristiky Současné ruské pojišťovnictví charakterizují pozitivní trendy i negativní faktory a některá přetrvávající omezení. Základními pozitivními trendy jsou: zpřísňování regulace a dozoru, finanční posilování pojišťoven, rostoucí koncentrace a konkurence mezi největšími pojistiteli, rostoucí zájem zahraničních společností, hledání nových zdrojů kapitálu, úbytek schémat, jak se vyhnout zdanění, růst obchodu, zlepšování transparentnosti. Negativní faktory jsou důsledkem procesu zrání a mohou ohrozit stabilitu jednotlivých hráčů na trhu, nikoli sektor jako celek. Patří mezi ně: pokusy dosahovat růstu neadekvátními cenami, podceňování postačitelnosti rezerv, hledání schémat, jak se vyhnout zdanění. Trh musí čelit omezením a problémům, jimiž jsou zejména: velmi silná pozice zprostředkovatelů a vysoké získatelské náklady, omezená efektivita rizikového managementu, rostoucí správní náklady, omezená dostupnost klíčových znalostí, problémy s pojistnými podvody a nechuť pojistitelů spolupracovat v této oblasti. Společnost Fitch Ratings věří, že ruské pojišťovnictví bude pokračovat v silném růstu. Očekává, že tento růst bude zajištěn rozvojem retailového obchodu, regionální diverzifikací a novými povinnými pojištěními. Očekává také, že další zpřísnění regulace povede k dramatickému snížení počtu pojistitelů a ke zlepšení finanční síly pojišťovnictví jako celku. Konsolidace mezi velkými pojistiteli a znalost místního trhu pravděpodobně ve střednědobém horizontu posílí dominantní postavení domácích neživotních pojišťoven. Přesto se očekávají vlivné vstupy zahraničních společností, jak zakládáním nových pojišťoven, tak koupí podílů v existujících společnostech, kterým přinese další kapitál. Největším problémem celého sektoru jsou vysoké získatelské a správní náklady. Na úrovni jednotlivých společností jsou hlavním předmětem zájmu správné stanovení cen a risk management. Další vývoj pojišťovnictví bude vyžadovat podstatná kvalitativní zlepšení a společné úsilí regulátora, asociace zajišťující samoregulaci a nejvyššího vedení jednotlivých pojišťoven. Růst Hrubé předepsané pojistné v ruském pojišťovnictví vzrostlo POJISTNÝ OBZOR 2/

11 v roce 2005 proti roku 2004 o 4 %. Tento nízký růst se vysvětluje poklesem schémat, jak se vyhnout zdanění a s tím souvisejícím propadem předpisu pojistného v životních pojištěních. Tahounem růstu byla pojištění majetku firem, firemní úrazové a zdravotní pojištění a pojištění motorových vozidel. Životní pojištění stále představuje nepatrný segment trhu, očekává se však, že během dvou let by se u něj mohlo předepsané pojistné zdvojnásobit. Přispěje k tomu jistě i velmi nízká propojištěnost v Rusku (0,1 %). Na vyšší růst předepsaného pojistného by měly mít vliv zejména rostoucí spotřeba domácností, regionální rozvoj a zavádění nových druhů povinných pojištění. Schémata, jak se vyhnout zdanění Hrubé předepsané pojistné dosáhlo v Rusku v roce ,6 miliardy rublů (RUR; 1 rubl = cca 0,8 Kč). Z toho asi 30 % označují odborníci jako schémata, jak se vyhnout zdanění (v roce 2004 to bylo 45 %). Ruský trh používá tři hlavní schémata. První umožňuje zaměstnavatelům vyplácet část platu ve formě pojistného na životní pojištění ve prospěch zaměstnanců, čímž se vyhne zdanění platu. Takové smlouvy pak byly rychle odkupovány a zaměstnanci si vyzvedávali v pojišťovně své peníze. Podle druhého typu podniky platily daňově odpočitatelné pojistné za pojištění majetku a úrazové pojištění, které bylo potom vráceno jejich přidruženým společnostem jako investice pojistitele. Třetí typ schémat znamenal převod daňově odpočitatelných zdrojů do zahraničí prostřednictvím finančního zajištění zakupovaného u zahraničních společností. V posledních dvou letech byla díky zpřísnění daňových zákonů téměř vyloučena schémata, jak se vyhnout zdanění, v životním pojištění a pozornost se soustředila na schémata v majetkovém a úrazovém pojištění a v zajištění. Pro pojistitele znamenají tato schémata nekvalitní investiční aktiva a narušené škodní průběhy, které se nyní začínají podrobněji sledovat. Ruský regulátor vyhlásil, že soustředí svou pozornost na místní pojistitele a zajišťovny s velmi nízkým škodním průběhem (do 20 %). Utužování regulace V důsledku zpřísňování regulačních požadavků na minimální kapitál a umísťování aktiv ukončilo v roce 2006 činnost 14 % pojistitelů. Inovace regulace mají dát pojistitelům nové nástroje investování a zvýšit jejich finanční sílu. Legislativní změny umožnily převod finančních zdrojů na společnosti, které se zabývají správou aktiv. Rozsah dozoru v oblasti aktiv se bude dále rozšiřovat. Je pravděpodobné, že požadavkům nebude moci vyhovět řada společností, které budou muset ukončit činnost, a velcí hráči budou muset hledat další kapitál, aby mohli restrukturalizovat svá aktiva. Koncentrace a konkurence V pojišťovnictví pokračuje koncentrace ve všech odvětvích s výjimkou životního pojištění. Hnacím motorem jsou akvizice malých a středně velkých pojišťoven, které nemohou vyhovět rostoucím požadavkům regulátora. V blízké době se také očekávají velké fůze uvnitř desítky největších pojišťoven. Strategické partnerství již ohlásily pojišťovny Rosgosstrach, vedoucí pojišťovna na trhu s velmi silnou pozicí v retailovém pojištění, a Kapital, silný pojistitel v pojištění majetku firem, který je podle předepsaného pojistného na 10. místě. Zahraniční pojistitelé Rusko se konečně dohodlo s USA na podmínkách vstupu do Světové obchodní organizace (WTO) a povolilo přímé působení poboček amerických pojišťoven na ruském trhu. Vláda připravuje podmínky pro rovné působení poboček amerických pojišťoven, dceřiných firem zahraničních pojišťoven a domácích společností. V současnosti mají pouze 4 % ruských pojišťoven zahraniční investory, z nichž 92 % pochází ze zemí EU. Zájem ze zahraničí se zatím soustřeďuje na životní pojištění a na podporu aktivit nadnárodních společností působících v Rusku. Pojištění majetku bude zřejmě i ve střednědobém horizontu doménou domácích firem. Hlavní výzvou pro zahraniční společnosti je vybudování distribučních kanálů a systémů risk managementu, založených na vyvážené kombinaci mezinárodního upisování, zkušeností z likvidací škod a znalostí specifických podmínek místního trhu. Jejich hlavní předností jsou snadný přístup na mezinárodní zajistné trhy, relativně levný kapitál a silná znalost značek. Požadavky na kapitál Rychle rostoucí trh vyvolává nové požadavky na kapitál. Interní zdroje kapitálu a možnosti kapitálových injekcí od akcionářů jsou však omezené. Proto se očekává, že velcí pojistitelé uvedou akcie na veřejný trh, aby našli nové zdroje. Ti, kteří nejsou na vstup na burzu připraveni, budou zřejmě hledat strategického investora. Transparentnost Úsilí regulátora a potřeba zvýšit kapitál prostřednictvím veřejných trhů přispívají k transparentnosti trhu. Dvojí reportování (podle národních účetních standardů a pro investory užívající IFRS) je stále rozšířenější. Stále populárnější mezi největšími společnostmi je také rating od mezinárodních agentur, protože pro investory je důkazem transparentnosti společnosti. Ruské pojišťovny kupují relativně drahé informační systémy, které poskytují široký reporting pro management, umožňují kontrolu činnosti oblastních poboček a řízení vztahů se zákazníky. Stále je však nedostatek relevantních statistických dat a dat pro upisování. Ruské pojišťovny také zatím neposkytují zákazníkům a investorům přehledy ověřené nezávislými aktuáry. Vysoké náklady Přestože trh rychle roste, pojistitelé nemohou zlepšovat svou kapitalizaci, protože získatelské a správní náklady jsou velmi vysoké. Nejvyšší provize se vyplácejí v nejdynamičtějších druzích pojištění v pojištění majetku firem a v pojištění motorových vozidel. Správní náklady rostou v důsledku boje o drobné klienty, nákupu software a nízké úrovně vnitřní efektivnosti. Problémy s udržením nákladů zřejmě budou přetrvávat i v důsledku nedostatku snadno dostupného kapitálu. Budoucí vývoj Kvalitativní rozvoj je v současnosti do značné míry limitován omezenou efektivností systémů risk managementu, vysokým počtem pojistných podvodů a omezenou dostupností zkušených a kvalifikovaných pracovníků. Domácí pojistitelé mají všeobecný nedostatek zkušeností s vytvářením procesů kontroly rizik. To bude pravděpodobně trvat ještě několik let, i když se situace bude zlepšovat vlivem působení zahraničních společností. Příležitost pro pojistné podvody narostla po zavedení povinného pojištění odpovědnosti za škody z provozu vozidla v roce Neochota pojišťoven vzájemně spolupracovat v boji za snížení podvodů vede k vyšším cenám, podkopává důvěru zákazníků a padne jí za oběť část zisku z očekávaného boomu retailového obchodu. Nedostatek kvalifikovaných a zkušených pracovníků je předmětem zájmu pojistitelů, protože sektor je velmi mladý a úroveň platů v pojišťovnictví je nejnižší na ruském trhu finančních služeb. Pramen: Fitch Ratings: Special Report Russia, (La) 12 POJISTNÝ OBZOR 2/2007

12 Nové trendy evropského trhu neživotního pojištění Globální pojistný trh prochází v posledních letech významnými změnami, o kterých byly na těchto stránkách již mnohokrát vedeny diskuze. Přinesly mnoho pozitivních prvků do zkvalitnění upisovacího procesu, sazeb a vnitřních procesů pojišťoven, vedoucích ke snížení provozních nákladů a celkových výsledků. Tento trend je jistě správný a na jeho pozadí se začaly rozvíjet nové, v oblasti evropského trhu neživotního pojištění netradiční přístupy k dosažení dalšího růstu. Tyto nové modely (nízkonákladový prodej především v oblasti autopojištění, modely postavené na silné značce a distribuci či produktoví experti) významně zostřují konkurenční prostředí, dosahují nadstandardního růstu produkce a zisků, a tak představují nezanedbatelné ohrožení pro tradiční pojišťovny, tj. klasické distributory široké nabídky produktů. Jednou z klíčových otázek je problematika vlastních distribučních sítí agentů, které po mnoho let představovaly základní způsob prodeje pojištění. V celé řadě evropských zemích podíl obchodů přinášeného agenty a makléři klesá, protože především v oblasti pojištění vozidel je nahrazován přímou distribucí. Jako příklad můžeme uvést britský trh, kde v roce 1993 tento způsob distribuce generoval 80 % všech transakcí, o deset let později poklesl na pouhých 40 %. Základní rozdíl mezi úspěšnou a neúspěšnou pojišťovnou spočívá ve volbě správného obchodního modelu, přitom rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem je velmi významný a činí průměrně až 15 % (na ukazateli kombinované kvóty combined ratio ). Při tomto porovnání je vhodné si uvědomit, že desetiprocentní rozdíl v tomto ukazateli představuje ekvivalent % v ROE 1). Podíváme-li se na ukazatel CAGR 2), průměr největších třiceti evropských pojišťoven v období let činil 6,9 %, zatímco společnosti s přímým prodejem se pohybují kolem 11 % a distribuce postavená na silné značce a distribuci (například Tesco) dosahuje v tomto období až 60% růstu. Nové modely jsou využívány především začínajícími a menšími společnostmi, které dokáží využít flexibility při adaptování nové strategie. Je pravda, že některé významné pojišťovny již dokázaly tento trend podchytit, ale spíše jako oddělenou iniciativu. Nyní blíže k jednotlivým modelům. Model nízkonákladových operátorů není jen dominantou letecké přepravy, ale stále častěji jej vidíme v oblasti pojišťovnictví, především pak v pojištění motorových vozidel. Na tomto trhu existuje značná konkurence, klienti (především u povinného ručení ) jsou vedeni cenou. Pojistitel proto musí být expert v oblasti stanovení cen a velmi nízkých provozních nákladů. Ti nejlepší dokáží držet náklady kolem 10 % pod průměrem trhu. Řada z nich prodává pojištění prostřednictvím Internetu nebo telefonních operátorů. Mezi jednotlivými zeměmi jsou stále značné rozdíly v poměru mezi těmito novými a klasickými formami prodeje. Neustálý tlak na ceny produktů vyvolává potřebu dokonalých statistických dat, risk managementu a trvalou kontrolu nákladů. Někteří pojistitelé jsou schopni reagovat na cenové požadavky prakticky v reálném čase, zatímco standardem většiny stále zůstává možnost změny cen na roční bázi (jako pozůstatek z dob, kdy ceny byly ročně předkládány regulátorovi). Model silné značky a distribuční sítě využívá existující klientskou databázi pro nabídku produktů pojištění. Typickou cílovou skupinou jsou kupující potravin, aut, klienti bank nebo drobní podnikatelé. Mezi hlavní produkty zde patří pojištění staveb a domácností, odpovědnost, úrazová pojištění, ochrana úvěrů či různé záruky. Nabídka je obvykle součástí nákupu jiného produktu (například vozidla). Nákladová stránka zde nebývá často primární a tyto společnosti často přenášejí upisování smluv na jiný subjekt. Produkty jsou směřovány na cílovou skupinu zákazníků a jejich potřeby a vycházejí z dlouhodobého vztahu společnosti se zákazníkem. Typickým příkladem v této oblasti může být již výše zmíněné Tesco. Model produktových specialistů se opírá o kvalitní risk management a upisování rizik, včetně řešení velmi komplexních škod. Většinou jsou tyto společnosti zaměřeny na větší a solventní klienty. Klíčem úspěchu je zde znalostní management, protože dostatečná statistická data nejsou v těchto speciálních rizicích většinou dostatečná. Takový model vyžaduje velmi silné kapitálové vybavení a kvalitní zajistný program. Protože je poměrně snadné tyto specifické produkty okopírovat, musí být pojišťovny v tomto segmentu schopny neustálé inovace své nabídky. Jaká je tedy odpověď klasických pojišťoven na měnící se tržní podmínky? V první řadě je to vybudování nových distribučních kanálů, například přímého prodeje pojištění vozidel. Tento přístup již registrujeme i na našem trhu. Samozřejmě hrozí do určité míry kanibalizace stávajících produktů a konfliktů s existující distribucí, ale příklady velkých společností jako Aviva, AXA či Allianz ukazují správnost této cesty. Další možností je úprava podmínek současných distribučních kanálů přeškolením agentů, snížením provizí u vybraných produktů a nabídka přímé volby pro klienty, kteří tento způsob komunikace preferují. Samozřejmě důležitý pohled je i dovnitř společnosti, přehodnocení pracovních postupů a další snížení nákladů (jen pro ilustraci v italské společnosti Lloyd Adriatico zpracovává 20 zaměstnanců veškeré transakce u 2 milionů pojistek vozidel). Další možností zlepšení přístupu je doplnění a nabídka nových služeb klientům, jako jsou asistenční služby apod. Tyto strategie nejsou exkluzivní a je možné je různě kombinovat. Záleží samozřejmě na postavení pojistitele, jeho klientů, podmínkách trhu a i chuti přijímat určitou míru rizika. Počátkem je určitě důkladné vyhodnocení současného stavu, silných a slabých stránek. Schopnost konkurence s výše uvedenými modely představuje například v oblasti autopojištění nutnost snížení nákladové kvóty alespoň o 10 % pod průměr trhu. Nutné je i podrobné vyhodnocení všech stávajících způsobů distribuce, potřeb klientů a vztahů s nimi, jejich potřeb. Mezi další předpoklady patří aktivní risk management (zde si nemohu odpustit poznámku nezaměňovat komplexní systém firemního řízení rizik například s vypracováním rizikové zprávy) a schopnost získat a udržet špičkové odborníky trhu. Důležitý je i časový horizont takových změn. Pojišťovnictví není prodej spotřební elektroniky a může trvat i delší časový úsek, než například nově zavedená IT aplikace začne přinášet skutečné výsledky. Věřím, že tento příspěvek přinese mnohým zamyšlení a motivaci, ostatním potvrzení správnosti již nastoupené cesty. (Pul) Prameny: Statistická data a námět byly převzaty z práce Strategic Choices for European P&C Insurers publikované v McKinsey Quarterly v prosinci ) ROE Return on equity (ukazatel kapitálové návratnosti) 2) CAGR Compound annual growth rate (složený roční ukazatel růstu) POJISTNÝ OBZOR 2/

13 K úloze finančního manažera v pojišťovně Role finančních manažerů (finančního ředitele, kontrolora apod. podle charakteru společnosti) v pojišťovně již přerostla rámec účetnictví a případně zpracování účetních výkazů. Tito pracovníci s nárůstem požadavků na rozvoj firmy, nastupující řešení Solventnosti II nebo mezinárodních standardů musí vystupovat spíše v roli business partnera ostatních složek společnosti. Finanční tým poskytuje nejen manažerské informace, ale také radu vrcholovému vedení pojišťovny a současně identifikuje a podporuje příležitosti růstu, identifikuje a kontroluje s tím spojená rizika. Mezi jinými patří mezi základní odpovědnosti této nové role: účast při formování strategie společnosti se zaměřením na využití zdrojů a měření stanovených cílů, příprava analytických nástrojů pro řízení růstových příležitostí, poskytování analýz ziskovosti jednotlivým úsekům, zajišťování komunikace a interních vztahů mezi jednotlivými útvary, zejména pak mezi obchodními a servisními, klíčová úloha v oblasti řízení rizik ve společnosti, poskytování spolehlivých, integrovaných a rychlých manažerských informací pro klíčový management společnosti. Aby ve své nové roli finanční manažer uspěl, musí se v první řadě zaměřit na analýzu a zlepšení základních finančních procesů. Bez ohledu na nové výzvy jsou základní finanční funkce (a to včetně financování obchodu) treasury, transakční proces, základní účetnictví, plánování a rozpočet, daně, soulad s regulačními předpisy a externí výkaznictví takové, které nikdy nezmizí. Je jistě pochopitelné, že v první řadě je nutné mít v perfektním pořádku základní odpovědnosti a pokud by tomu tak nebylo, jen těžko by se finanční manažer stával skutečným partnerem ostatním. Dalším cílem je kvalitní zpracování dostupných dat a informací, které vyžaduje trvalý proces studia a vzdělání finančního týmu. Vývoj ve finanční oblasti může přinést i poměrně zásadní změny v týmu pracovníků, procesech, strategii či využívané technologii. Všechny tyto prvky jsou stejně významné mnoho iniciativ změny ale zkrachovalo, protože dostatečně neoslovily záležitosti spojené s pracovníky, jejich dovednostmi a perspektivami jejich osobního rozvoje. Žádný software, struktura nebo strategie nemůže uspět, když lidé nejsou dostatečně připraveni a motivováni tyto nástroje použít. Tato skutečnost je platná nejen pro základní finanční funkce, ale rovněž i pro nové úlohy finančních týmů. Druhou oblastí činnosti je realizace analýz, které přinášejí přidanou hodnotu společnosti. Zde se finanční tým začíná odpoutávat od své historické role chroupání čísel na pomoc ostatním útvarům společnosti, využitím analytické síly k řešení problémů, získávání výhod na trhu a přímé podpory růstových příležitostí. Aby tato činnost byla efektivní, potřebuje finanční tým nové znalosti a dovednosti v oblasti vyjednávání, partnerství, komunikace a všeobecný pohled na celkovou strategii firmy. Jednoduše řešeno, dobrý účetní v pojišťovně musí rozumět i procesu úpisu rizika a také základům likvidace škod. Třetí oblastí je již zmíněné řízení rizik a příležitostí. Schopnosti analyzovat riziko, zejména pak riziko finanční, již patří mezi základní kompetence finančních týmů, které jsou postupně rozvíjeny do dynamického procesu risk managementu firmy. Finanční manažer přináší do této oblasti nástroje pro měření rizik, identifikaci a kvantifikaci příležitostí a vyvážení poměru mezi kontrolou rizika a sledováním nových příležitostí. Poslední, ale neméně důležitou, oblastí je vytvoření celofiremního systému měření výkonu. Finanční úsek je vždy pověřen zpracováním výkazů a výkonnostním měřením, ale tradiční nástroje, jako jsou příkladně ukazatele ročního růstu produkce, škodního průběhu, zisku apod., mají dnes již nedostatečnou vypovídací schopnost. Vrcholové vedení společnosti stále více a více požaduje nové nástroje a nové pohledy na výkony řízeného subjektu tak, aby aktuální provozní opatření směřovala k dlouhodobé strategii. K tomu potřebuje finanční manažer i celý finanční tým systematicky zkvalitňovat své znalosti v následujících oblastech: Znalost produktů a pojistného trhu umožňuje nejen přípravu kvalitních analýz a podkladů, ale také doporučení pro zlepšení výsledků v jednotlivých produktových skupinách. Finanční manažer musí disponovat dostatečnými schopnostmi vést a být skutečným středem celé společnosti (na jeho stole se jako první scházejí všechny podklady a vzniká ucelená informace o výkonech společnosti jinými slovy všechny transakce je možné definovat jako vstup do finančního systému nebo výstup z něho). S tím souvisí i dostatečné porozumění vnitřních vztahů mezi jednotlivými úseky. Komunikační zdatnost je nezbytným předpokladem k naplnění úlohy celkového koordinátora mezi jednotlivými složkami firmy a jejím managementem. Jedná se rovněž i o komunikaci vnější s externími stakeholdery. Všechny tyto činnosti musí na svém konci procesu vyústit ve finální produkt, tím je profitabilita a rozvoj dané firmy. Pokud se má oblast financí pojišťovny stávat efektivnější a přímo podporovat růst společnosti, všichni zaměstnanci tohoto úseku musí v první řadě změnit způsob interakce s ostatními složkami společnosti. Pokud chce finanční úsek tyto cíle dosáhnout, nezbytně musí aplikovat změny přístupu od parametru předepsaného pojistného k ukazatelům hodnoty, cash flow a zisku, od typického transakčního procesu k roli poskytovatele širšího pohledu, od výkaznictví k plánování, od technické znalosti ke komunikačním dovednostem nebo od přípravy informací k jejích sdílení. Dnes se díváme na možnosti automatizace transakcí a souvisejících procesů účetních nebo vykazovacích, zítra musí být pohled zaměřen dále na zlepšení kvality výstupů z informačních systémů a servis ostatním složkám firmy. Dnešní finanční manažer musí disponovat nejen kvalitními technickými znalostmi své činnosti, ale musí být schopen budovat vztahy a koalice nejen uvnitř finančního úseku, ale i napříč celou společností, pomáhat identifikovat neefektivní procesy, učit ostatní manažery proaktivně se zabývat potenciálnímu se vystavení finančním a provozním rizikům a současně hledat další příležitosti růstu. Skutečně efektivní finanční profesionál musí být schopen porozumět podmínkám podnikání, strategii společnosti a přenášet je do opatření a iniciativ v celé firmě. (VP) 14 POJISTNÝ OBZOR 2/2007

14 SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty Tato směrnice zavádí společný systém daně z přidané hodnoty (DPH), který je založen na zásadě, že se na zboží a služby uplatňuje všeobecná daň ze spotřeby v přesném poměru k ceně zboží a služeb, bez ohledu na počet plnění uskutečněných ve výrobním a distribučním procesu před stupněm, ve kterém je daň uplatněna. Každé plnění podléhá DPH vypočítané z ceny zboží nebo služby podle sazeb platných pro toto zboží nebo tuto službu po odpočtu daně, kterou byly přímo zatíženy jednotlivé nákladové prvky tvořící cenu. O pojišťovnictví směrnice pojednává pouze v pododdílu 5 (Poskytnutí různých služeb), článku 56, odst 1 písm. e) v souvislosti s místem poskytování služby takto: 1. Místem poskytnutí následujících služeb příjemci usazenému mimo Společenství nebo osobě povinné k dani usazené ve Společenství, ale nikoliv ve stejné zemi jako poskytovatel, je místo, kde má příjemce sídlo své ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, pro kterou je služba poskytnuta, a nemá-li takové sídlo či stálou provozovnu, místo, kde má bydliště, nebo místo, kde se obvykle zdržuje: e) bankovní, finanční a pojišťovací činnosti včetně zajištění, s výjimkou nájmu bezpečnostních schránek;. Směrnice 2006/112/ES byla publikována v Úředním věstníku Evropské unie č. L 347/ 2006 dne 11. prosince 2006 a vstoupila v platnost dne 1. ledna Členské státy musí uvést v účinnost své vnitrostátní právní a správní předpisy do souladu s touto směrnicí k 1. lednu SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (kodifikované znění) Účelem této směrnice, která byla publikována v Úředním věstníku Evropské unie dne 27. prosince 2006 (č. L376) a která vstoupí v platnost dne 12. prosince 2007, je chránit obchodníky proti klamavé reklamě a jejím nekalým účinkům, a stanovit podmínky, za nichž je dovolena srovnávací reklama. Klamavou reklamou je podle směrnice každá reklama, která jakýmkoli způsobem, včetně předvedení, klame nebo pravděpodobně může klamat osoby, kterým je určena nebo které zasáhne, a která pro svůj klamavý charakter pravděpodobně ovlivní jejich ekonomické chování, nebo která z těchto důvodů poškodí nebo může poškodit jiného soutěžitele. Srovnávací reklamou je každá reklama, která výslovně nebo nepřímo označuje soutěžitele nebo zboží či služby nabízené soutěžitelem. Směrnice mimo jiné stanoví kritéria pro posouzení, zda se jedná o klamavou reklamu a stanoví podmínky, za nichž je dovolena srovnávací reklama. Podle článku 3 směrnice je při posuzování, zda je reklama klamavá, třeba vzít v úvahu všechny její rysy, zejména v ní obsažené informace týkající se: a) vlastností zboží nebo služeb, jako je jejich dostupnost, charakter, provedení, složení, výrobní postup a datum výroby nebo dodávky, účel použití, možnosti použití, množství, specifikace, země původu nebo země výroby nebo očekávané výsledky použití, nebo výsledky a podstatné části INFO z Evropské unie zkoušek nebo prověrek provedených na zboží nebo službách; b) ceny nebo způsobu, jakým je cena vypočtena, a podmínek, za kterých je zboží dodáváno nebo služby poskytovány; c) podstaty, charakteristických rysů a práv zadavatele reklamy, jako je jeho totožnost a majetek, způsobilost a práva průmyslového a duševního vlastnictví, práva nebo jeho ocenění a vyznamenání. Podle článku 4 směrnice je srovnávací reklama dovolena při splnění následujících podmínek: a) není klamavá ve smyslu čl. 2 písm. b), čl. 3 a čl. 8 odst. 1 této směrnice nebo článků 6 a 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (směrnice o nekalých obchodních praktikách); b) srovnává zboží nebo služby, jež slouží stejným potřebám nebo jsou zamýšleny pro stejný účel; c) objektivně srovnává jeden nebo více základních, důležitých, ověřitelných a charakteristických rysů tohoto zboží nebo těchto služeb, mezi nimiž může být i cena; d) nemá za následek oslabení důvěryhodnosti nebo znevážení ochranné známky, obchodní firmy, jiného rozlišovacího znaku, zboží, služeb, činností nebo postavení soutěžitele; e) u produktů s označením původu se vždy odvolává na produkty se stejným označením; f) netěží protiprávně z dobré pověsti ochranné známky, obchodní firmy nebo jiných rozlišovacích znaků soutěžitele anebo označení původu konkurujících produktů; g) nepředstavuje zboží nebo službu jako napodobeninu nebo reprodukci jiného zboží nebo služeb nesoucích ochrannou známku nebo obchodní firmu; h) nevede k záměně mezi obchodníky, mezi zadavatelem reklamy a soutěžitelem nebo k záměně ochranných známek, obchodních firem, jiných rozlišovacích znaků, zboží a služeb zadavatele reklamy s ochrannými známkami, obchodními firmami, jinými rozlišovacími znaky, zbožím a službami soutěžitele. Evropský parlament schválil sjednocení řidičských průkazů* Evropský parlament schválil dne 14. prosince 2006 návrh na postupné sjednocení řidičských průkazů v celé EU. Více než 110 různých vzorů má být nahrazeno jediným vzorem řidičského průkazu ve tvaru kreditní karty s omezenou dobou platnosti. Europoslanci ve druhém čtení podpořili kompromis mezi Parlamentem a Radou EU. Řidičské průkazy podle jednotného vzoru se začnou povinně v celé unii vystavovat od roku Všechny řidičské průkazy v oběhu mají novému vzoru odpovídat nejpozději 26 let po vstupu směrnice v platnost. * Návrh směrnice Eropského parlamentu a Rady COM (2006) 0547 Parlament podpořil zásadu, že práva získaná před začátkem uplatňování směrnice týkající se řidičského oprávnění zůstanou nedotčena. Všechny nově vydávané řidičské průkazy, stejně jako všechny řidičské průkazy nahrazené z důvodu ztráty, krádeže atd. mají odpovídat novému vzoru nejpozději 6 let po vstupu směrnice v platnost, tedy od roku letá přechodná lhůta do roku 2033 Nejpozději 26 let po vstupu směrnice v platnost, tj. od roku 2033, mají novému vzoru odpovídat všechny řidičské průkazy, které jsou v oběhu. Omezení doby platnosti průkazů má umožnit aktualizaci uvedených dat a pravidelné zavádění nových bezpečnostních znaků. O opakování zkoušek, lékařských vyšetřeních či kontrole zraku však nadále budou rozhodovat členské státy. Ty mohou jako součást průkazu zavést datový čip (mikročip). Boj proti cestování za řidičskými průkazy Nová směrnice má učinit konec i tzv. cestování za řidičskými průkazy občany, kteří kvůli vážnému přestupku přišli o řidičské oprávnění a snaží se ho získat znovu v jiném členském státu. Parlament prosadil ustanovení, že členský stát musí odmítnout vydat řidičský průkaz, pokud bylo žadateli jeho řidičské oprávnění v jiném členském státě omezeno, pozastaveno nebo odňato. Postupné oprávnění k řízení motocyklů S cílem zvýšit bezpečnost silničního provozu Parlament rovněž prosadil zavedení zásady postupného vydávání řidičských oprávnění pro motocyklisty před získáním řidičského průkazu pro větší motocykly musí řidič získat zkušenosti na menších motocyklech. Pro malé motocykly (mopedy) bude navíc zavedena nová evropská skupina AM, pro niž bude předepsaná minimálně jedna teoretická zkouška. Směrnice Komise 2006/70/ES ze dne 1. srpna 2006, kterou se stanoví prováděcí opatření ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES, pokud se týká definice politicky exponovaných osob a technických kritérií pro zjednodušené postupy hloubkové kontroly klienta a pro výjimky na základě finanční činnosti vykonávané příležitostně nebo ve velmi omezené míře Tato směrnice stanoví prováděcí opatření ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní špinavých peněz a financování terorismu, pokud se jedná o: technické aspekty definice politicky exponovaných osob stanovené v čl. 3 odst. 8 směrnice 2005/60/ES; technická kritéria pro posouzení, zda situace představují nízké riziko praní peněz nebo financování terorismu, jak je uvedeno v čl. 11 odst. 2 a 5 směrnice 2005/60/ES; a technická kritéria pro posouzení, zda je podle čl. 2 odst. 2 směrnice 2005/60/ES odůvodněno nepoužít uvedenou směrnici na určité právnické nebo fyzické osoby provádějící finanční činnosti příležitostně nebo ve velmi omezené míře. Článek 2 směrnice obsahuje seznam fyzických osob, které jsou nebo byly pověřeny významnými veřejnými funkcemi, nejbližších rodinných příslušníků a osob známých jako blízcí společníci. Fyzickými osobami, které jsou nebo byly pověřeny významnými veřejnými funkcemi, jsou: hlavy států, předsedové vlád, ministři a náměstci ministrů nebo státní tajemníci; členové parlamentů; členové nejvyšších soudů, ústavních soudů nebo dalších vyšších soudních orgánů, proti jejichž rozhodnutí se s výhradou výjimečných okolností nelze odvolat; členové účetních dvorů nebo správních rad centrálních bank; velvyslanci, chargés d affaires a vysocí důstojníci v ozbrojených silách; členové správních, řídících nebo kontrolních orgánů podniků ve vlastnictví státu. Nejbližšími rodinnými příslušníky jsou: manžel či manželka; každý partner považovaný podle vnitrostátních právních předpisů za osobu rovnocennou manželovi či manželce; děti a jejich manželé či manželky nebo partneři; rodiče. Osobou známou jako blízký společník je: každá fyzická osoba, o níž je známo, že je spoluvlastníkem právnických osob nebo právních uspořádání nebo má jakýkoli jiný blízký obchodní vztah s osobou, která je nebo byla pověřena významnými veřejnými funkcemi; každá fyzická osoba, která je skutečným jediným vlastníkem právnické osoby nebo právního uspořádání, o které či o kterém je známo, že ve skutečnosti bylo vytvořeno či byla vytvořena ve prospěch osoby, která je nebo byla pověřena významnými veřejnými funkcemi. Výše uvedená směrnice byla uveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie č. L 214. Evropský sociální model vyžaduje dynamický přístup Konference evropského předsednictví o vývoji sociální politiky EU a národních modelech se v průběhu závěrečného dne 10. listopadu zabývala budoucností sociální ochrany z pohledu nevládních neziskových organizací (NGO), výzkumu sociální politiky a politického rozhodování. Zástupci nevládních organizací tlumočili obavu, že jednostranné zdůrazňování ekonomiky a hospodářské soutěže podkopává důvěryhodnost Evropské unie v očích občanů. Vědci z oblasti sociální politiky diskutovali mimo jiné o otázkách evropských modelů sociální péče a jejich charakteristikách a panelová diskuse o politickém rozhodování vyzdvihla význam otevřené metody koordinace, která zajišťuje sdílení informací o důležitých otázkách sociální politiky. Více na: documents/press_releases /vko45/en_gb/ / Připravil: Ing. Josef Čížek POJISTNÝ OBZOR 2/

15 Pojistná událost v hlavním vysílacím čase Vladimír Fuchs, Europ Assistance Vdnešní společnosti jsou televize a internet už běžnou součástí života. Tyto mocné nástroje komunikace se stávají hybnou silou mnoha odvětví. Velké společnosti budují své PR týmy, odborně školí své tiskové mluvčí a snaží se internet i televizi využívat aktivně pro svůj úspěch na trhu. Na následujících řádcích ale přiblížím jinou, kontroverznější oblast ze střetu světa médií a pojišťovnictví. Již v příštích měsících začnou nabíhat prodeje cestovního pojištění sezóny letních dovolených a je možná pravý čas pro glosování této problematiky. V roce 2005 se v létě objevily v televizních reportážních pořadech ČT a Primy dvě pojistné události cestovního pojištění klientů významných českých pojišťoven. V dubnu 2006 jsme mohli na Nově zaznamenat další medializovanou pojistnou událost. V naší společnosti jsme v roce 2005 zaznamenali jednu medializovanou pojistnou událost našeho klienta ze Slovenska a v roce 2006 jednu pojistnou událost českého klienta. Tyto události spojuje několik velmi podobných rysů a vždy se jednalo o: pojištění léčebných výloh v zahraničí, šlo o velmi vážná onemocnění klienta (typu infarktu, pokročilého stadia rakoviny, v jednom případě i úmrtí následkem těchto závažných onemocnění), jednalo se o klienty nad 60 let věku, bylo odmítnuto plnění (pojišťovnou či asistenční službou) z důvodu preexistence, náklady pojistné události vysoko nad Kč, k medializaci byla poskytnuta veškerá emotivní témata (poškozený klient v důchodovém věku, odmítnuté plnění, vážný zdravotní stav, obrovské náklady). Europ Assistance řešila pouze zmíněný typ události pro Generali na Slovensku, přesto si na základě našich zkušeností dovolím rámcově shrnout průběh uvedených kauz i v jiných pojišťovnách: Nemocný klient, který měl v nedávné minulosti vážné zdravotní potíže, se pojistil. Následně vycestoval a při pobytu v zahraničí se mu onemocnění skokově zhoršilo/vrátilo. Po kontaktování příslušné asistenční služby byla prověřena preexistence onemocnění a po konzultaci s pojišťovnou plnění pro uhrazení léčebných výloh zamítnuto. Klientovi byla alespoň nabídnuta maximální podpora pro řešení situace, tj. kontaktování konzulátu, tlumočení, využití služeb lékaře asistenční centrály, kontaktování příbuzných či zaměstnavatele a organizace repatriace zdarma. Vzhledem ke skutečnosti, že vždy šlo o vysoké částky plnění, a klienti neměli dostatek prostředků k úhradě nákladů, klienti zkusili další možnosti. Opětovnou žádost o plnění na pojišťovnu, reklamaci a také byla v této etapě využita právě možnost nabídnout událost ve veřejných mediálních prostředcích. Nutno konstatovat, že snaha získat na svou stranu veřejné mínění, právní podporu v rámci TV pořadu, přímou odměnu nebo podporu organizace ochrany práv spotřebitelů, byla zcela legitimní. Jak se tyto kauzy vyvíjely dále již v rámci medializace? Většinou pojišťovna získala prostor k oficiálnímu vyjádření, současně se také vyjádřil dozorový orgán (MF v ČR, dnes již ČNB, a UFT na Slovensku). Z formálního hlediska bylo ve všech uvedených případech odmítnutí plnění potvrzeno i dozorovým orgánem. Ovšem pro pojišťovnu nebylo toto rozhodnutí dozorového orgánu dobrým koncem. A proč tedy převládal negativní pocit: Pojistná událost nebyla vždy vykreslena objektivně, pracovníci médií v některých situacích komentovali událost ve prospěch klienta a pojišťovnu naopak vykreslovali jako molocha, kterého zajímá pouze pojistné, a kterému se nelze bránit, protože má k dispozici právní kličky a špičkové právníky. Tradičně byl uveden argument o VPP: jsou tisknuté v miniformátech, jsou složité a běžný občan jim nemůže rozumět, klient není upozorněn na výluky. Ukázalo se též, že pojišťovny nekomunikují vždy správně. Ve dvou ze čtyř uvedených případů se omezily pouze na tvrzení typu...nemůžeme z důvodu ochrany osobních údajů klienta tento případ více komentovat. Samozřejmě, že nelze porušit zákon, ale komunikace tímto stylem působila chladně a spíše vyzněla proti postupu pojišťovny. Prodejci pojištění, případně administrativní pracovníci pojišťoven, při následné korespondenci nekomunikovali s klientem vždy profesionálně, zejména pokud byli překvapivě dotázáni médii či prověřeni mystery nákupem či telefonátem (reportér předstírá klienta). Uvedené kauzy se vždy po interním i externím šetření zúžily na jeden významný bod. Tímto bodem byla otázka: Byl klient upozorněn při prodeji pojištění na jeho výluky?. Odpovědět jednoznačně samozřejmě nelze. Lze se ale z těchto situací poučit. Pro prodejce by mělo být vodítkem k prevenci podobných událostí, že se tyto kauzy týkaly osob nad 60 let. U této kategorie by měla být výluka preexistence onemocnění, pokud ji pojišťovna aplikuje, vždy při prodeji pečlivě zdůrazněna a vysvětlena. Kauzy také ukázaly, že ne každý účastník pojistného trhu je připraven na jednání s médii. Nemyslím mluvčí pojišťoven nebo jiné profesionální útvary. Hovoříme o prodejcích, kterým zástupci médií mohou kdykoliv zatelefonovat nebo je navštívit a žádat od nich informace. Ale třeba i o pracovnících, kteří hovoří s klientem po telefonu. Ví opravdu každý, jak by se měl v daném případě zachovat? A uvědomuje si každý, že právě nehovoří s klientem, ale s převlečeným redaktorem? Cílem tohoto článku není nabídnutí řešení, ani kritika medializace. Cílem je poukázání na vliv médií, na jejich sílu a na skutečnost, že média se stala nejenom nástrojem reklamy účastníků pojistného trhu. Jako jsme viděli z různých úhlů příběhy při povodních, jako je popsáno výše z oblasti cestovního pojištění a jako je realita v dalších pojistných odvětvích pojišťovnictví se pro média stává i platformou emotivních a kontroverzních příběhů, po kterých je velká poptávka. 16 POJISTNÝ OBZOR 2/2007

16 Telegraficky ï Telegraficky Projekt České pojišťovny Gentleman silnic napsal své 18. pokračování v Táboře. Ocenění a značkové hodinky za záchranu života a rychlou reakci po závažné dopravní nehodě obdržel od ČP a Policie ČR první jihočech, osmadvacetiletý Vladimír Wasserbauer. Posádka sanity záchranné služby dostala při rychlé jízdě smyk u Roudné na Táborsku, několikrát se převrátila a začala hořet. Řidič a zdravotní sestra tehdy utrpěli těžká zranění a zůstali ve voze zaklíněni, převážená pacientka byla zraněna lehce. V. Wasserbauer uviděl nehodu z okna hotelu Lužnice, kde pracuje jako údržbář a okamžitě se rozběhl k vraku vozidla. Od šoféra kamionu, který u havárie zastavil, si vypůjčil hasicí přístroj, uhasil plameny a začal vyprošťovat posádku sanitky. Sám se přitom také popálil. Nebýt jeho rychlé reakce, mohla se statistika úmrtí rozšířit o další smutná čísla. Více viz (Z tiskové zprávy České pojišťovny a. s. ze dne 20. prosince 2006) Renomovaná ratingová agentura Standard & Poor s (S&P) zvýšila dlouhodobý úvěrový rating a rating finanční síly ČSOB Pojišťovny na BBB+ s pozitivním výhledem. ČSOB Pojišťovna se tím řadí mezi nejlépe hodnocené české společnosti. S&P přitom nevyloučila možnost, že jí v budoucnu rating ještě o stupínek zvýší. Standard & Poor s vzala v úvahu skutečnost, že ČSOB Pojišťovna pro její mateřskou společnost, belgickou pojišťovnu KBC Insurance N.V., představuje strategickou investici. Zahrnula proto do hodnocení i podporu, jíž se ČSOB Pojišťovně dostává ze strany skupiny KBC, a čím dál silnější integraci ČSOB Pojišťovny do skupiny KBC, vysvětlil důvody zvýšení ratingu předseda představenstva a generální ředitel ČSOB Pojišťovny Jeroen van Leeuwen. Více viz (Z tiskové zprávy ČSOB Pojišťovny, a. s., člena holdingu ČSOB, ze dne 27. prosince 2006) Ke konci roku 2006 odešel z pozice vedoucího oddělení komunikace a tiskového mluvčího Milan Káňa. Tuto pozici zastával od roku Novou tváří Allianz pojišťovny se od stává Alena Janotková, která má v oblasti komunikace dlouholeté zkušenosti. Osm let působila jako vedoucí úseku Public Relations ve společnosti Glaverbel Czech a poslední rok byla obchodní ředitelkou společnosti Prodeco. Více viz (Z tiskové zprávy Allianz pojišťovny, a. s., ze dne 2. ledna 2007) S účinností od 1. ledna 2007 se Nationale-Nederlanden životní pojišťovna, pobočka pro ČR přejmenovává na ING životní pojišťovna, pobočka pro ČR. Ke stejnému datu bude přejmenována i Nationale-Nederlanden pojišťovna, a. s., na ING pojišťovna, a. s. Jedná se pouze o změnu označení obchodní firmy, právní forma společnosti zůstává. Na již uzavřených smluvních vztazích se nic nemění. Ke stávajícím pojistným smlouvám není nutné uzavírat žádné dodatky. Kontrakty uzavřené před zůstávají v nezměněné platnosti. Více na (Z tiskové zprávy ING global financial group ze dne 2. ledna 2007) Zájem o on-line sjednávání pojištění vykazuje vzrůstající tendenci. Allianz pojišťovna proto vybudovala nový internetový portál, kterého provozovatelem je její dceřiná společnost Allianz Direct s.r.o. Na portálu je možné sjednat pojištění povinného ručení, havarijní pojištění a v nejbližší době i cestovní pojištění. Portál internetovým klientům nabídne variabilnější nabídky a elektronickou správu pojistných smluv. Více viz (Z tiskové zprávy Allianz pojišťovny, a. s., ze dne 9. ledna 2007) Kooperativa, pojišťovna, a. s., druhá největší pojišťovna v ČR, začala od 1. ledna 2007 postupně používat inovované logo. Pod tradiční trojúhelníkový piktogram a nápis Kooperativa je nyní nově umístěn nápis Vienna Insurance Group název silné mezinárodní skupiny, jíž je Kooperativa součástí. Nápisy jsou odděleny linkou červené barvy, která je korporátní barvou koncernu. Upravené logo odkazuje na naši příslušnost ke skupině Vienna Insurance Group a zdůrazňuje mezinárodní rozměr a rostoucí význam Kooperativy jako největší firmy koncernu mimo domácí rakouský trh, uvedl člen představenstva a náměstek generálního ředitele Kooperativy Ing. Martin Diviš, MBA. Více viz (Z tiskové zprávy Kooperativy, pojišťovny, a. s., ze dne 12. ledna 2007) V roce 2006 nahlásili klienti Winterthur pojišťovny 1405 pojistných událostí, o rok dříve jich bylo 1529, tedy o 8 % více. Jedním z podstatných důvodů tohoto poklesu je snížení počtu podvodných nároků. Nepoctivci si stále více uvědomují, že mohou být odhaleni, a proto od svého jednání upouštějí, říká M. Zeman ze společnosti Winterthur. Tak, jak roste naše schopnost podvodné jednání odhalovat, roste také obtížnost ho páchat. Podvody jsou často připravovány profesionálně organizovanými skupinami, vysvětluje. Nejvíce výskytů podvodného jednání eviduje Winterthur pojišťovna na severní Moravě, v jižních Čechách, na Rakovnicku, Podbořansku a v Praze. Více viz (Z tiskové zprávy Winterthur pojišťovny a. s. ze dne 16. ledna 2007) Připravila Eva Trojanová Telegraficky ï Telegraficky POJISTNÝ OBZOR 2/

17 Z nových právních předpisů JUDr. Jiřina Kotrbatá 1. Pod č. 546/2006 Sb. bylo vyhlášeno úplné znění zákona č. 26/ 2000 Sb., o veřejných dražbách, jak vyplývá z pozdějších změn. 2. Vyhláška č. 549/2006 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2007 (účinnost ). 3. Sdělení č. 554/2006 Sb. o vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí 2006 pro účely zákona o zaměstnanosti (účinnost ). Průměrná mzda činí Kč. 4. Nařízení vlády č. 557/2006 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých (úprava náhrady) účinnost Vyhláška č. 562/2006 Sb., kterou se stanoví způsob převedení listin do elektronické podoby, způsob nakládání s převedenými listinami a obligatorní elektronická podoba listin (vyhláška o digitalizaci obchodního rejstříku) účinnost Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí (účinnost ). Minimální mzda je stanovena částkou 48,10 Kč za hodinu nebo 8000 Kč za měsíc. 7. Vyhláška č. 577/2006 Sb., kterou se pro určení výše náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu stanoví průměrná cena pohonných hmot (účinnost ). Výše průměrné ceny za 1 litr benzinu činí 27,80 až 31,10 Kč. 8. Zákon č. 585/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, zákon č. 189/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zákon č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákona č. 165/2006 Sb., a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (účinnost , část ). 9. Nařízení vlády č. 588/2006 Sb., kterým se pro účely nemocenského pojištění upravují částky pro stanovení výpočtových základů (účinnost ). Částky se zvyšují z 510 na 550 Kč a ze 730 na 790 Kč. 10. Nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci (účinnost ). 11. Nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách) účinnost Vyhláška č. 603/2006 Sb., o informační povinnosti fondu kolektivního investování a investiční společnosti (účinnost ). 13. Vyhláška č. 604/2006 Sb., o používání technik a nástrojů k efektivnímu obhospodařování majetku standardního fondu a speciálního fondu, který shromažďuje prostředky od veřejnosti (účinnost ). 14. Vyhláška č. 605/2006 Sb., o některých informačních povinnostech obchodníka s cennými papíry (účinnost ). JUDr. Vlasta Miklušáková, advokátka K problematice zaplacení soudního poplatku za pojištěného pojistitelem V konkrétním občanskoprávním řízení o náhradu škody, kde pojištěný má procesní postavení 1. žalovaného a je pro případ své odpovědnosti za škodu pojištěn, vystupuje jeho pojistitel jako vedlejší účastník na jeho straně. Na základě pojistných podmínek pojistitel zaplatil za svého pojištěného poplatek z odvolání. Jde o letitý zcela běžný postup, dosud žádným soudem, pokud je mi známo, nerozporovaný. V daném případě však soud po půlroční nečinnosti zastavil odvolací řízení ve vztahu k tomuto žalovanému, a vrací poplatek pojistiteli. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný nesplnil svou poplatkovou povinnost a poplatek naopak zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Soud takto rozhodl přesto, že věděl, a v rozhodnutí to i uvedl, že pojistitel platí za svého pojištěného z titulu pojištění. Věděl, že pojistitel sám odvolání nepodal, že poplatek byl zaplacen na účet a k číslu jednacímu, které bylo uvedeno ve výzvě soudu k zaplacení poplatku, doručené žalovanému, resp. jeho právnímu zástupci. Nemohlo tedy dojít k mýlce, kdo ve skutečnosti poplatek platí, a z jakého důvodu. Žalobce podal proti tomuto nesmyslnému rozhodnutí odvolání, ale z procesní opatrnosti zároveň v odvolací lhůtě poplatek sám zaplatil. Pojistil si tak, že nemůže dojít k situaci, kdy by odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, což pochopitelně nelze nikdy zásadně vyloučit. Ustanovení 9 odst. 7 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích totiž garantuje, je-li poplatek zaplacen v odvolací lhůtě, že rozhodnutí o zastavení řízení musí být ze zákona zrušeno (což také soud nakonec učinil). Žalovaný zaplatil soudní poplatek znovu hotově na pokladně soudu a do dokladu o tom si nechal výslovně napsat, že poplatek skládá firma, vystupující ve sporu jako 1. žalovaný. Osoba, která poplatek přinesla, měla pro jistotu pověření jednat za tohoto žalovaného, toto pověření však nikdo nevyžadoval. Znamená to, že kdyby znovu kdokoliv, kdo vůbec nemá s věcí nic společného a teoreticky ani nebyl pověřen poplatníkem (jen by se za něho prohlásil) poplatek na soudě složil, soud by to nezjistil, a poplatek by nyní již považoval za zaplacený 1. žalovaným jakožto poplatníkem. Soud I. stupně v daném případě vyložil ustanovení 10 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., kde se hovoří o vrácení poplatku tomu, kdo jej zaplatil, aniž by k tomu byl povinen, velmi extenzivně, a podle mého názoru v rozporu se záměrem zákonodárce a účelem zákona. Bylo by zajímavé vědět, jak by věc posoudil soud vyššího stupně, zda by dal žalovanému za pravdu. Tak daleko však nemohl žalovaný nechat věc dojít, protože by mohl teoreticky přijít o možnost bránit se pro něj nepříznivému meritornímu rozhodnutí soudu v odvolacím řízení. A to nechtěl riskovat, i přesto, že soudní poplatek činil cca Kč a soud ho pochopitelně v určitém období díky svému postupu měl na účtu ve dvojnásobné výši. 18 POJISTNÝ OBZOR 2/2007

18 Ve sbírce České pojišťovny a. s. je důstojným způsobem zastoupen i význačný český malíř Luděk Marold ( ). Mimo jiné obsahuje dvě jeho malby: Zelinářský trh v Paříži a Karneval, kresbu Diplom Alois Oliva a lavírovanou kresbu Pianistka. Luděk Marold byl pražským rodákem a podle zápisu v matrice fary u sv. Mikuláše na Malé Straně se narodil 7. srpna 1865 v domě čp. 168/2 v ulici U Zlaté studně. Jeho otec, Charvát Antonín Kvelkovič z Vídně, narozený v Premundě v Dalmácii, padl v prusko-rakouské válce, konkrétně v roce 1866 v bitvě u Hradce Králové, ještě než se mohl s Maroldovou matkou oženit. Po nabytí základního vzdělání studoval od roku 1881 na pražské malířské akademii, z níž byl po roce vyloučen pro neodstranitelnou nepíli a urážlivé chování vůči třídnímu profesoru. Ve studiu pak pokračoval s výborným prospěchem v Mnichově, aby byl v roce 1887 opět přijat na pražskou akademii k Maxmiliánu Pirnerovi. Od roku 1889 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a získal státní stipendium na cestu do Paříže. To obnášelo 200 korun měsíčně a mělo mu umožňovat studovat dekoraci u slavného mistra Gallanda. Tady se mu však nelíbilo, práce se mu zdála příliš řemeslná. Vzdal se raději stipendia a s důvěrou ve své vlastní síly se vrhl do víru pařížského uměleckého světa. Velmi brzy se prosadil, stal se uznávaným malířem a ilustrátorem. Jeho kresby vycházely nejen v Paříži v časopisech Le mondee illustré, Revue illustré, Le Figaro illustré a dalších, ale i v Německu a v tehdy nesmírně populárních časopisech Zlatá Praha a Světozor v Praze. Věnoval se i volné malbě a tvorbě plakátů. V Paříži v té době žila početná česká umělecká komunita. Vzpomeňme alespoň sochaře Františka Bílka nebo malíře Alfonse Muchu, Vojtěcha Hynaise a Václava Brožíka. Ti všichni někdy společně, jindy jednotlivě chodili do české restaurace Český sklípek v Palais Royal. Díky jejímu českému majiteli se tady dokonce točilo výborné plzeňské pivo. L. Marold se zamiloval do půvabné dcery majitele restaurace Zdeňky Makovské a 7. března 1891 byla svatba. Novomanželé poté v Paříži bydleli ve vilce, kde měl Marold i pěkný ateliér. Za čas se stal také otcem. V roce 1897 se Luděk Marold natrvalo přestěhoval do Prahy. Bydlel Umělecké klenoty ve sbírkách pojišťoven Obdobně jako význačné světové finanční instituce také československé a později české banky a pojišťovny po generace shromažďovaly ve svých sbírkách díla předních výtvarných umělců. Prozíravá akviziční politika těchto institucí vedla k investicím, posilujícím jejich prestiž, totiž do sbírek uměleckých děl, především malířských, grafik, plastik, soch, ale třeba i uměleckých fotografií. Mezi takové významné finanční domy u nás, v našem případě pojišťovny, patří na přední místo Česká pojišťovna a. s. a Kooperativa, pojišťovna, a. s. Důvodem pro vytváření hodnotných uměleckých sbírek nebyla jen potřeba okázale si vyzdobit prostory finančních domů nebo dobře a bezpečně uložit finanční prostředky. V mnoha případech tímto způsobem pojišťovny podporovaly talentované výtvarné umělce v počátcích jejich kariéry. Je chvályhodné, že sbírky nezůstávají skryty v depozitářích naopak, výtvarná díla jsou při různých příležitostech představována odborné i laické veřejnosti. Na této stránce vám budeme ve volném seriálu postupně představovat umělce, jejichž díla jsou ve sbírkách pojišťoven zastoupena. Poděkování patří příslušným zaměstnancům výše jmenovaných pojišťoven za nevšední ochotu, s jakou přistoupili ke spolupráci na tomto seriálu. Luděk Marold Luděk Marold: Karneval v posledním patře domu Zvonařka čp. 65/1 na Královských Vinohradech. Zde je i vysoko na průčelí umístěna pamětní deska s textem: Zde žil a roku 1898 zemřel malíř Luděk Marold. Přestože Luděk Marold vytvořil mnoho skvělých obrazů, ilustrací a podobizen, je mezi širokou veřejností jeho jméno bezesporu nejvíce spojováno s panoramatem Bitva u Lipan. Ve dnech 15. června až 17. října 1898 se konala Výstava architektury a inženýrství na Výstavišti v Holešovicích. Velkou atrakcí se stalo zmíněné kruhové panorama umístěné ve zvláštním pavilonu. Představovalo legendární bitvu, kdy 30. května 1434 Pražané v řadách panské jednoty přispěli ke zničení táborských a sirotčích vojsk, čímž prakticky skončila revoluční fáze husitského hnutí. Práce na obraze začaly až 7. února 1898 a Luděk Marold přizval ke spolupráci několik svých profesních kolegů a přátel: Václava Jansu, Karla Rašku, Theodora Hilšera, Ludvíka Vacátka a Karla Štapfera. Každý z uvedených umělců měl svůj podíl práce přesně rozdělen. Kolosální dílo bylo dokončeno těsně před zahájením výstavy. Výstava architektury a inženýrství skončila a po dlouhých diskuzích byl pro panorama postaven nový pavilon. Konstrukce střechy však 25. února 1929 nevydržela a pod tíhou mokrého sněhu se zřítila. Především plátno obrazu bylo velice poškozeno a téměř zničeno. Nakonec bylo vše rekonstruováno i restaurováno a postaven nový kruhový pavilon, ten dnešní. Za zmínku snad ještě stojí, že při pokládání plátna se zjistilo, že obvod stavby je o jeden metr delší. Proto musel být na vhodném místě do obrazu vložen pruh plátna a domalována část krajiny v duchu předlohy. Luděk Marold zemřel na střevní tyf dne 1. prosince 1898 ve dvě hodiny v noci ve svém bytě na Zvonařce, ve věku pouhých 33 let. Pohřben byl na pátý Olšanský hřbitov, 23. oddělení, hrob č. 108, u předělové ohradní zdi. Jednota výtvarných umělců v Praze mu zřídila důstojný pomník, jehož autorem je Vilím Amort ( ). Ten byl za účasti četných přátel a ctitelů jeho díla odhalen 18. října Stojí v čele hrobky, která má jednoduchou stavbu. Na vrchní desce hrobky je v každém rohu upevněn kovový kruh. Vlastní pomník stojí na dvoudílném kamenném podstavci. Ve vrchní části je umístěna kovová deska s plastickým vyobrazením umělce z profilu a pod ním jako atribut malířská paleta se štětci. Ve spodní části je kovová plastika sedící a truchlící ženy, držící květiny, s mírně skloněnou hlavou. Pomník je zakončen krátkou zaoblenou stříškou a pod ní vyveden Maroldův podpis. Na sedátku ženy je vyryt nápis: L. MAROLDOVI, V. AMORT 19 15/4 04. U nohou ženy je nápis: PÉČÍ JEDNO- TY UMĚLCŮ VÝTVARNÝCH V PRA- ZE. Nechybí pochopitelně ani to hlavní, den a rok narození a úmrtí. Jak o tom informuje nápis na hrobce, pohřbena je tady i manželka slavného malíře Zdeňka Maroldová ( ), která spáchala sebevraždu a jejich syn Ludvík se tak stal sirotkem. Josef Hrubeš POJISTNÝ OBZOR 2/