SPSKS. Řízení výroby Stránka 1

Transkript

1 Řízení výroby Stránka 1

2 Řízení výroby - základy ekonomie 1. Potřeby a zdroje. Vzácnost zdrojů. Hranice výrobních možností ekonomiky a její souvislosti. Základní pojmy Co je předmětem ekonomie? Ekonomie zkoumá, jak lidé a společnost rozhodují o využití vzácných zdrojů, které mají alternativní užití, za účelem výroby různých statků a služeb, a jak jsou tyto komodity rozdělovány pro současnou a budoucí spotřebu mezi jednotlivé osoby a skupiny ve společnosti Ekonomie, jako každá věda, má svůj pojmový aparát, pomocí něhož popisuje, analyzuje a vyjadřuje svůj předmět zkoumání. Je nutné si uvědomit, že námi běžně užívané pojmy mohou mít v ekonomii zcela odlišný význam, proto je třeba těmto pojmům věnovat zvýšenou pozornost. Základním pojmem, který vás bude provázet celou ekonomickou naukou, je pojem potřeba. Rozumíme jím pocit, že se nám něčeho nedostává. Dostáváme se tedy ke dvěma vlastnostem potřeb. Je to: 1. naléhavost ovlivňuje chování subjektů v roli nakupujících 2. subjektivita to znamená, že potřeba je pocitem subjektivním. Různí jedinci mají různé potřeby a i ty se mění v průběhu vývoje jedince. Potřeby dělíme v zásadě do dvou skupin, na potřeby ekonomické a neekonomické. Pro výklad ekonomie jsou samozřejmě důležité právě potřeby ekonomické, nicméně druhý typ potřeb by vám neměl být utajen. Potřeby ekonomické jsou uspokojovány spotřebou statků a služeb, které jsou produktem hospodářské činnosti. (ekonomické statky) Potřeby neekonomické jsou uspokojovány jinak, např. potřeba dlouho spát. Jimi se další výklad dále nebude zabývat. Pocit nedostatku neboli potřeby lze uspokojit, jak již bylo řečeno, spotřebou statků. Statek vzniká hospodářskou aktivitou lidí (proces tvoření statků). Výroba statků a potřeby se vzájemně ovlivňují. Jednodušeji řečeno, při větším počtu jedinců se stejnou potřebou poroste výroba statků k uspokojování této potřeby a naopak rozvoj výroby pak zpětně ovlivňuje dynamiku vývoje potřeb. Stejně jako potřeby i statky lze dělit na ekonomické a neekonomické. Ekonomické statky jsou výsledkem hospodářské činnosti, tedy výroby. Vznik statků je tedy spjat s vlastnictvím zdrojů. V ekonomické terminologii je nazýváme výrobními faktory. Výrobní faktory jsou považovány za vzácné, to znamená, že disponibilní zdroje sloužící k výrobě statků jsou nedostatečné k uspokojení všech potřeb. Dělíme je na: Řízení výroby Stránka 2

3 Prvotní: Půda (dále také P) je půda využívaná pro zemědělské účely nebo místo, na kterém se uskutečňuje jiná hospodářská činnost. Jsou to i veškeré přírodní zdroje. Práce (dále také L) je především lidská činnost. Jejím nositelem je člověk a koná ji proto, aby mohl uspokojovat své potřeby. Schopnost konat práci se nazývá pracovní síla. V případě, že je možné vykonávat určitou práci bez přípravy a nějakých speciálních znalostí či dovedností, jedná se o práci jednoduchou. S postupující mírou specializace pak hovoříme o práci složité, přičemž platí, že právě složitost práce je důležitým faktorem působícím na trhu práce. Faktory ovlivňující množství práce: počet práceschopných osob ochotných pracovat, délka pracovní doby a intenzita práce (množství práce vynaložené za časovou jednotku). Nezaměňovat s pojmem produktivita práce, což je účinnost vynakládané práce (kolik uděláme výrobků za dané kvantum práce), která úzce souvisí s dělbou práce, což je rozdělení výrobního procesu na několik menších jednotek specializovaných na daný typ práce, např. v minulosti oddělení pastevnictví od zemědělství, poté se vydělilo i řemeslo. Dělbou práce se zvyšuje produktivita práce. Druhotné Kapitál (dále také K) se liší od ostatních dvou předchozích faktorů tím, že on sám je produktem dřívější výroby, proto jej řadíme mezi výrobní faktory tzv. druhotné. Kapitálové statky neslouží ke spotřebě, ale vstupují do výrobního procesu a stávají se výrobním faktorem. Patří sem například stroje, výrobní zařízení atd. Použití výrobního faktoru přináší výnos v podobě příslušného důchodu těm, kteří s nimi disponují, jsou to mzdy (práce), renty (půda), zisk či úrok (kapitál). Dalším velmi důležitým ekonomickým pojmem je směna. Prostřednictvím směny se mohou vyrobené statky dostat ke spotřebitelům. V závislosti na tom jakým způsobem je směna provedena, rozlišujeme dva typy hospodářství. V případě, kdy dochází k přímému rozdělování statků, hovoříme o naturálním hospodářství. Pokud jsou statky směňovány za peníze, to znamená, že rozdělování statků je uskutečněno nepřímým způsobem, jedná se o tržní hospodářství. Dnes se již s naturálním hospodářstvím v moderních státech nesetkáváme. To je důsledkem toho, že tento druh směny má mnohá omezení a jako měřítko hodnot se s postupem času ukázal jako naprosto nevhodný. Bylo nutné nalézt nějaký univerzální směnný prostředek. Nejprve tuto funkci zastávalo zlato, později funkci zlata přebraly peníze. Z nutnosti vytvořit univerzální směnný prostředek vychází také jeho funkce. Hlavní potřebou byla potřeba nalézt prostředek směny, to znamená: peníze jsou transakčním prostředkem. Dalším motivem pro vytvoření univerzálního směnného prostředku bylo potřeba nějak statky ocenit. Zlato a později peníze se tedy staly mírou hodnot (oceňovacím prostředkem). Poslední funkcí, kterou peníze plní je uchování hodnot. Funkci uchovatele hodnot můžeme nalézt i u jiných než peněžních statků. Tuto schopnost postupem času prokázaly také například nemovitosti, umělecké předměty nebo zlato. Řízení výroby Stránka 3

4 Hranice výrobních možností Ve vyspělých státech můžeme sledovat, jak hranice výrobních možností stále roste. To znamená, že producenti různých statků jsou schopni ze stejného množství výrobních faktorů vyrábět více. Jedná se o tendenci využívat výrobní faktory co nejúčinněji. Druhou tendencí, která se objevuje ve vyspělých státech, je snaha maximalizovat výsledek vynakládání výrobních faktorů. To znamená zvolit takovou kombinaci výrobních faktorů, při které budeme maximalizovat výstupy. Na následujícím grafu si ukážeme, jaké situace mohou nastat při různých kombinacích výrobních faktorů. Body A, B, C, D a E ležící na křivce, kterou nazýváme hranice výrobních možností, jsou takové kombinace statků x a y, při kterých firma dosahuje maximálních výstupů. Pokud zvolí firma kombinaci, při které vyrobí 15 jednotek statku y a 2 jednotky statku x, dostane se do bodu V. V tomto bodě nevyrábí firma takové množství, jakého by byla schopna. Proto můžeme říct, že výrobní faktory nejsou využívány dostatečně užitečně. Naopak kombinace vyráběných statků, kterou znázorňuje bod L, je pro firmu nedostupná, při současném množství výrobních faktorů. Dosahuje-li ekonomika výkonu na hranici výrobních možností, říkáme, že dosahuje výrobní efektivnosti. To znamená, že jsme v situaci, kdy podnik nemůže zvýšit produkci jednoho statku, aniž by zároveň nesnížil produkci statku jiného. Řízení výroby Stránka 4

5 Zákon klesajících výnosů Nejčastěji je zákon klesajících výnosů citován v této podobě: Zvyšujeme-li používané množství některého z výrobních faktorů, zatímco množství ostatních výrobních faktorů se nemění, zpomaluje se tempo růstu celkového produktu. Neznamená to ovšem, že by se s přidáním dodatečné jednotky jednoho výrobního faktoru, nezvětšil objem produkce. Ten se sice zvětší, ale zpomalí se tempo růstu celkové produkce. Pokud používáme x jednotek výrobního faktoru práce, y jednotek výrobního faktoru půda a z jednotek výrobního faktoru půda, produkované množství si můžeme označit TP1. Zvýšíme-li na vstupu výrobní faktor práce o 1 (x+1), produkované množství se zvýší na úroveň TP2 a současně bude platit, že TP1 < TP2. Rozdíl TP2 TP1 = MP (mezní produkt). Zákon klesajících výnosů vyjadřuje skutečnost, že roste-li celkový produkt, zároveň klesá mezní produkt příslušného výrobního faktoru. Toto platí samozřejmě za předpokladu, že kvalita výrobního faktoru se nemění, a dále musí platit, že se jedná o přidání dodatečné jednotky pouze u jednoho výrobního faktoru. Pokud dochází ke zvyšování na straně vstupů a to takovém, že navýšení se týká všech tří složek výrobních faktorů, jedná se o výnosy z rozsahu. Tyto mohou být klesající, pokud zapojování dodatečných jednotek výrobních faktoru předbíhá růst výstupu. Nebo mohou být rostoucí, což je případ, kdy dodatečný vstupy rostou naopak pomaleji než výstupy. Poslední variantou jsou konstantní výnosy z rozsahu, kdy je růst na straně výstupu roven dodatečným jednotkám výrobních faktorů zapojených do výroby. 2. Trh a tržní mechanizmus. Funkce tržního mechanizmu. Rovnovážná cena. Tržní mechanizmus Tržní mechanismus je základem tržního hospodářství. Na rozdíl od centrálně plánovaných ekonomik, funguje na horizontálním principu. To znamená, že to, co je vyráběno, je odvozeno od toho, co lidé skutečně chtějí. Nabídka se snaží vycházet vstříc poptávce. Místem, kde dochází ke střetu nabídky a poptávky, je právě trh. Funguje tedy jako zprostředkovatel směny. Tržní mechanismus je často spojován s přívlastkem dokonalý. Neznamená to, že by nevykazoval tendence k nežádoucímu chování, nicméně je zatím nejdokonalejším mechanizmem, který je znám. Funkce tržního mechanizmu Jedna z funkcí tedy již byla zmíněna hned v úvodu a tou je funkce zprostředkovatele směny. Tržním mechanizmem rozumíme niterní uspořádání trhu, tedy místa, kde dochází ke střetu nabídky a poptávky. Jako hospodářský mechanizmus musí také plnit obě dvě základní funkce, které jsou usměrňování zdrojů vzhledem k potřebám a vyvíjení tlaku na efektivní chování výrobců. Řízení výroby Stránka 5

6 Další neméně důležitou funkcí, kterou plní tržní mechanismus je to, že poskytuje nezbytné informace, od kterých se odvíjí chování tržních subjektů. A to jak na straně výrobců, kteří reagují na poptávané množství, tak i na straně těch, kdo na trh vstupují jako kupující. Pro lepší představu si nyní definujeme oba faktory, které vstupují na trh, a to nabídku a poptávku, jejichž střetáváním je tvořena cena (později se dozvíme, že jde o cenu rovnovážnou). Nabídka je souhrnem všech zamýšlených prodejů a na trhu ji představují výrobci. Zde budeme ještě rozlišovat nabídku celkovou (neboli agregátní), čímž rozumíme objem výroby všech tržních producentů. Její hlubší zkoumání patří do oboru makroekonomie. Dále pak nabídku individuální, která reprezentuje množství, jež je ochoten za tržní cenu prodat konkrétní jeden výrobce. A na závěr nabídku dílčí (neboli tržní), což je nabídka jednoho produktu, který může být dodáván několika výrobci. Nabídka (značíme S) vyjadřuje vztah mezi množstvím produkce (značíme Q) a cenou (značíme P), za kterou jsou producenti ochotni daný produkt vyrábět a nabízet na trhu. Takto vypadá její křivka: Poptávka představuje množství zamýšlených nákupů. I zde dochází k dělení poptávky na celkovou (agregátní), individuální a dílčí (tržní). Analogicky, jako tomu bylo u nabídky i u poptávky představuje celková poptávka množství, které je poptáváno na celém trhu (I ona je součástí oboru zkoumání makroekonomie). Nabídka individuální pak zkoumá ochotu jednoho konkrétního subjektu za danou cenu nakoupit určité množství. Poptávka dílčí zachycuje stav na trhu určitého konkrétního produktu a nezávisí na tom. Pokud ovšem hovoříme o poptávce, je lépe ji označit jako koupěschopnou poptávku. To znamená, že subjekt nejenom něco koupit chce, ale také to, že na to má finanční prostředky. Řízení výroby Stránka 6

7 Podobně jako nabídka je i poptávka (značíme D) určována cenou a množstvím produkce, ovšem v případě poptávky je její křivka zrcadlově otočená. Vypadá tedy takto: Tržní mechanizmus tedy funguje následovně. Na trhu se střetne nabídka a poptávka za současného vytvoření rovnovážné ceny, která vyjadřuje cenu, za kterou jsou ještě subjekty na straně nabídky ochotny prodávat a subjekty na straně poptávky nakupovat. Dojde-li k nárůstu poptávky, celá její křivka se posune doprava, což znamená i nárůst ceny, a naopak. Dojde- li k poklesu nabídky, její křivka se posune směrem doleva, což bude opět znamenat nárůst ceny. Cena, respektive její nárůst nebo pokles pak zase zpětně ovlivňuje chování tržník subjektů. Celý tržní mechanizmus si tedy může představit takto: Aby mohl tržní mechanismus fungovat právě tímto způsobem, je nutné, aby byla splněna následující podmínka: Cenová liberalizace základem cenové liberalizace je tržní suverenita subjektů. Každý subjekt se může svobodně rozhodnout, zda za danou cenu koupí či nekoupí, respektive prodá či neprodá. Subjekty vstupující na trh sledují rozdílné cíle. Pro koordinaci na trhu je ale dobré rozdělit si tržní subjekty do dvou skupin. Na domácnosti a firmy. Na trh ovšem může i jako středí subjekt vstupovat stát. Ten sleduje mnohem širší cíle než soukromé tržní subjekty a jeho působní ovlivňuje celý tržní mechanzsmus. Řízení výroby Stránka 7

8 Domácnosti jsou těmi, kdo vstupují na trh výrobků a služeb na straně kupujících se záměrem uspokojit své potřeby. Na druhou stranu disponují výrobním faktorem práce, který na trhu výrobních faktorů nabízejí. Firmy jsou subjekty, jež zaměřují svou činnost na produkci výrobků a služeb za účelem zisku, které na trhu výrobků a služeb následně nabízejí. Na trhu výrobních faktorů jsou pak ti, kteří poptávají. Celý tržní systém by tedy bylo možné znázornit takto: Rovnovážná cena trhu Jak již bylo mnohokrát řečeno, trh je sférou, kde dochází ke směně mezi tržními subjekty. To co je směňováno je zboží, popřípadě služby, které jsou poměřevány jejich užitečností. Právě to, jak je pro někoho zboží či služba užitečná, je vyjadřováno její cenou. Funguvání tržního mechanismu vyúsťuje ve vznik ceny, která je vyjádřením poměru mezi nabídkou a poptávkou. Jakákoliv změna mezi jejich poměrem následně vyvolá i změnu ceny. Křivky nabídky i poptávky mají protichůdný směr, proto existuje jen jediný bod, ve kterém se potkají. Tvorbu ceny si tedy můžeme znázornit na následujícím obrázku, kde je průsečíkem bod E. Řízení výroby Stránka 8

9 Trh je tedy v rovnováze v případě, kdy je nabídka vyrovnána s poptávkou. Tato situace je na trhu nejčastěji. Stane-li se totiž něco, co vyvolá posun po křivce popřípadě posun celé křivky, trh se s tím dokáže sám vyrovnat a uvést situaci opět do bodu rovnováhy. O konkurenci v tržním prostředí hovoříme, střetává-li se více protichůdných zájmu tržních subjektů. Konkurence Usilováním o dosažení svých záměrů většinou subjekt jedná na úkor jiných subjektů. Konkurence je taky jedním z hlavních předpokladů fungování trhu. Aby mohlo ke konkurenci dojít, musí tedy na trhu být alespoň dva subjekty (K této situaci samozřejmě dochází pořád, protože trh tvoří na jedné straně nabídka a na druhé straně poptávka, tedy prodávající a kupující, a ti sledují vždy protichůdné zájmy). Jako sám trh i konkurence procházela v průběhu let vývojem. Konkurence mezi kupujícím a prodávajícím se nazývá konkurence napříč trhem. Není jediným typem konkurence. K té může docházet i mezi subjekty na straně poptávky, tomu říkáme konkurence na straně poptávky. K té dochází zejména v případech, kdy poptávka převyšuje nabídku. Tržní mechanismus je ale nejvíce ovlivňován posledním typem konkurence a to konkurencí na straně nabídky. I zde platí, že nejvýrazněji se tato konkurence projevuje v případech, kdy nabídka převyšuje poptávku. Zde je ale třeba zdůraznit, že právě tato situace má významný pozitivní vliv na pohyb tržního prostředí. Výrobci jsou nuceni snižovat cenu, což je přivádí i ke snižování jejich nákladů na produkci. Kdyby totiž snižovali cenu za stále stejných nákladů, postupně by se dostali až do situace, kdy by cena nepokrývala ani jejich náklady, nemluvě o tom, že by netvořili žádný zisk, což je ovšem hlavním motivem každého výrobce na trhu. Tato konkurence se děje zpravidla ve dvou podobách. Jedním typem je konkurence cenová a tím druhým konkurence necenová. Řízení výroby Stránka 9

10 Cenová konkurence Již z názvu je možné odvodit, že se jedná o situaci, kdy si výrobci konkurují prostřednictvím ceny. Výrobci se snaží přilákat koupěschopnou poptávku právě k jejich produkci snížením ceny. V této situaci je nucena ta část producentů, která není schopná za nižší cenu prodávat opustit trh. Dnes už hovoříme spíše o tzv. cenových válkách, kdy větší výrobci snižují ceny i daleko pod jednotkové náklady na výrobek a snaží se zbavit konkurence. Necenová konkurence Podstatou necenové konkurence je nalákat na svou stranu koupěschopnou poptávku. Jejím prostředkem ale není cena. Prostředky, které má necenová konkurence k dispozici, jsou tyto: Kvalita produkce Širší podmínky prodeje Reklama Dobré jméno firmy Značka Přímý důsledek cenové konkurence je pokles ceny. U necenové konkurence již to tak jednoznačné není. Samozřejmě mezi kladné dopady můžeme řadit zvýšení kvality produkce a poskytování větší škály služeb. Ale jsou tu i další faktory. Náklady na reklamu se mohou promítat do nákladů na produkci, a proto její cena může růst. Existuje i jiné dělení konkurence a to na konkurenci dokonalou a nedokonalou. V tomto případě je třeba si uvědomit, že dokonalá konkurence je jen ideál, ke kterému se může tržní prostředí jen blížit. Mezi nedokonalou formu konkurence patří následující typy: Monopol nejvyhraněnější forma nedokonalé konkurence. Monopol představuje situaci, kdy je trhu pouze jediný výrobce. K této situaci však prakticky nedochází, a pokud ano, tak pouze dočasně. Monopol je druhým extrémem na opačném konci než dokonalá konkurence. Oligopol nazýván také jako výsada malé skupiny. Znamená to, že největší část produkce dodávané na trh, dodává malá skupina výrobců. Pro tyto výrobce je jejich postavení samozřejmě výhodou, a proto se jej snaží udržet, nejčastěji prostřednictvím tzv. bariér vstupu do odvětví. Monopolistická konkurence základem je mnoho malých výrobců, z nichž žádný nemůže sám ovlivnit situaci na trhu. Trh se v tomto případě rozděluje na trhy jednotlivých výrobců a na těchto trzích se pak dočasně může jeden výrobce chovat tak, jako kdyby byl v pozici monopolu. Tato konkurence je považována za nejmírnější projev nedokonalé konkurence. Řízení výroby Stránka 10

11 Řízení výroby podnik a jeho funkce 1. Podnikání právní formy, fyzické a právnické osoby, živnostenské oprávnění, zakládání obchodních společností Úvod Podnikání je soustavná činnost realizovaná vlastním jménem a na vlastní zodpovědnost za účelem dosahování zisku. Podnikání se uskutečňuje v konkrétních organizačních celcích, které jsou zpravidla označovány jako podnik. Pro zjednodušení se v této kapitole pod pojmem podnik rozumí výrobní podnik. V podniku se prostřednictvím transformačního procesu realizují statky určené pro uspokojování potřeb. Děje se tak přeměnou (transformací) vstupů, jako jsou suroviny, dodávky od dodavatelů (jak materiálu, tak služeb) na výstupy. Pod výstupem je možno si představit výrobky a služby daného podniku určené konkrétním zákazníkům. Právní formy 3. osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních Podle obchodního zákoníku je základní definice podnikání rozšířena. Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Název, pod kterým podnikatel podniká a činí právní úkony, se označuje jako obchodní jméno. Podnikatelem pak podle obchodního zákoníku je: 1. osoba zapsaná do obchodního rejstříku, 2. osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, předpisů, 4. fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Sídlem právnické osoby a místem podnikání fyzické osoby je adresa, která je jako sídlo nebo místo podnikání zapsána v obchodním nebo živnostenském rejstříku nebo v jiné evidenci (u osob uvedených v bodech 3. a 4.). Podnikání může tedy provozovat fyzická osoba. Jejím obchodním jménem je jméno a příjmení této fyzické osoby, které může obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání. Fyzická osoba jedná osobně nebo prostřednictvím zástupce (na základě ověřené plné moci). Obchodním majetkem fyzické osoby se rozumí věci práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Při vypořádávání závazků však fyzická osoba ručí veškerým svým majetkem. Z pohledu tvorby hrubého národního produktu je však významnějším podnikatelským subjektem právnická osoba. Obchodním jménem právnické osoby je jméno zapsané v obchodním rejstříku a součástí jména je i dodatek označující právní formu. Právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce (na základě ověřené plné moci). Obchodním majetkem právnické osoby se rozumí také Řízení výroby Stránka 11

12 věci práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Při vypořádávání závazků právnická osoba ručí také veškerým svým majetkem. Na rozdíl od fyzické osoby však k vypořádání závazků neslouží osobní majetek osob, které za společnost jednají (jednatelů či členů představenstva). Typy obchodních společností Obchodní společnost je právnickou osobou založenou za účelem podnikání. Nejběžnějšími typy obchodních společností jsou akciová společnost a společnost s ručením omezeným. Dalšími typy jsou veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. Akciová společnost je společnost, jejíž základní jmění je rozvrženo na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Společnost odpovídá za vypořádání svých závazků celým svým majetkem, akcionáři neručí za závazky společnosti. Obchodní jméno akciové společnosti musí obsahovat označení akciová společnost nebo zkratky akc. spol. nebo a.s.. Hodnota základního jmění činí u starších společností založených podle dříve platné úpravy ,- Kč, podle současné úpravy ,- Kč. Akciová společnost je zakládána na základě zakladatelské smlouvy. Běžná činnost akciové společnosti je upravena stanovami. Statutárním orgánem akciové společnosti je představenstvo. Představenstvo řídí činnost akciové Nejvyšším orgánem akciové společnosti je valná hromada. Valnou hromadu tvoří všichni akcionáři společnosti nebo jejich zástupci. Valná hromada se koná minimálně jednou do roka nejpozději do osmi měsíců od posledního dne účetního období. Rozhodovací pravomoc je dána jmenovitou hodnotou vlastněných akcií každého akcionáře. Způsob svolávání, hlasování, usnášeníschopnosti a dalších náležitostí řeší ustanovení obchodního zákoníku. společnosti a jedná jejím jménem. Rozhoduje o všech záležitostech společnosti, pokud nejsou obchodním zákoníkem nebo stanovami vyhrazeny do působnosti valné hromady. Rovněž práva a povinnosti představenstva stanovuje obchodní zákoník, pokud je neupravují odlišně stanovy nebo usnesení valné hromady. Členy představenstva volí a odvolává valná hromada, stanovy mohou tuto působnost přesunout na dozorčí radu. Kontrolním orgánem akciové společnosti je dozorčí rada. Ta dohlíží na výkon působnosti představenstva a uskutečňování podnikatelské činnosti společnosti. Členové dozorčí rady jsou oprávněni nahlížet do všech dokladů a záznamů týkajících se činnosti společnosti. Dozorčí rada tak kontroluje, zda je podnikatelská činnost prováděna v souladu s platnými předpisy. Do této kontrolní činnosti spadá i kontrola účetnictví. Rovněž práva a povinnosti dozorčí rady stanovuje Obchodní zákoník, pokud je neupravují odlišně stanovy nebo usnesení valné hromady. Společnost s ručením omezeným je společnost, jejíž základní jmění je tvořeno předem stanovenými vklady společníků. Společnost odpovídá za vypořádání svých závazků celým svým majetkem, společník ručí za závazky společnosti jen do výše svého nesplaceného vkladu. Obchodní jméno musí obsahovat označení společnost s ručením omezeným nebo zkratky spol. s r.o. nebo s.r.o.. Řízení výroby Stránka 12

13 Hodnota základního jmění činí u starších společností založených podle dříve platné úpravy ,- Kč, podle současné úpravy ,- Kč. Společnost s ručením omezeným je zakládána na základě společenské smlouvy. Běžná činnost společnosti s ručením omezeným je upravena též společenskou smlouvou. Nejvyšším orgánem společnosti s ručením omezeným je valná hromada. Valnou hromadu tvoří všichni společníci společnosti nebo jejich zástupci. Valná hromada se koná minimálně jednou do roka. Rozhodovací pravomoc je dána zapsaným podílem společníka. Způsob svolávání, hlasování, usnášeníschopnosti a dalších náležitostí řeší ustanovení Obchodního zákoníku. Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jeden nebo více jednatelů. Jednatel řídí činnost společnosti s ručením omezeným a jedná jejím jménem. Rozhoduje o všech záležitostech společnosti, pokud nejsou obchodním zákoníkem nebo společenskou smlouvou vyhrazeny do působnosti valné hromady. Rovněž práva a povinnosti jednatele stanovuje Obchodní zákoník, pokud je neupravuje odlišně společenská smlouva nebo usnesení valné hromady. Jednatele jmenuje valná hromada z řad společníků nebo jiných fyzických osob. Pokud to stanoví společenská smlouva je kontrolním orgánem společnosti s ručením omezeným dozorčí rada. Ta dohlíží na výkon působnosti jednatelů a uskutečňování podnikatelské činnosti společnosti. Členové dozorčí rady jsou oprávněni nahlížet do všech dokladů a záznamů týkajících se činnosti společnosti. Dozorčí rada tak kontroluje, zda je podnikatelská činnost prováděna v souladu s platnými předpisy. Do této kontrolní činnosti spadá i kontrola účetnictví. Rovněž práva a povinnosti dozorčí rady stanovuje Obchodní zákoník, pokud je neupravuje odlišně společenská smlouva nebo usnesení valné hromady. Veřejná obchodní společnost je společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společným obchodním jménem a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně veškerým svým majetkem. Obchodní jméno společnosti musí obsahovat označení veřejná obchodní společnost nebo zkratky veř.obch.spol. nebo v.o.s.. Hodnota základního jmění veřejné obchodní společnosti není obchodním zákoníkem stanovena. Veškerá činnost, práva a povinnosti společníků řeší společenská smlouva, statutárním orgánem společnosti je každý ze společníků, pokud společenská smlouva nestanoví, že jednají společně. Jsou-li k jednání jménem společnosti ve všech záležitostech pověřeni společenskou smlouvou jen někteří společníci, jsou tito společníci statutárním orgánem. Komanditní společnost je společnost, ve které jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku (komanditisté) a jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem (komplementáři).pokud není stanoveno jinak, používají se na komanditní společnost přiměřeně ustanovení obchodního zákoníku platné pro veřejnou obchodní společnost a na právní postavení komanditistů ustanovení o společnosti s ručením omezeným. Obchodní jméno společnosti musí obsahovat označení komanditní společnost nebo zkratky kom.spol. nebo k.s.. Hodnota základního jmění veřejné obchodní společnosti není Obchodním zákoníkem stanovena. Řízení výroby Stránka 13

14 Veškerá činnost, práva a povinnosti společníků řeší společenská smlouva, statutárním orgánem společnosti jsou komplementáři. Pokud společenská smlouva nestanoví jinak, jedná každý komplementář za společnost samostatně. Komanditista ručí za závazky ze smluv, které jménem společnosti uzavřel bez zmocnění, ve stejném rozsahu jako komplementář. Živnosti oprávnění Živnostenské podnikání (dále jen živnost) upravuje Živnostenský zákon. Živnost je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem na vlastní zodpovědnost za účelem dosažení zisku. Za živnost se nepovažuje provozování činnosti upravené jinými zákony než živnostenským. Živností provozovanou podle Živnostenského zákona tedy nejsou například činnosti: vyhrazené zákonem státu nebo konkrétní organizaci, využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti (zlepšovací návrhy, patenty apod.), podle autorského práva a práv souvisejících, restaurování kulturních památek nebo jejich částí, provádění archeologického výzkumu, lékařů a zdravotnických pracovníků (včetně veterinářů, farmaceutů apod.), advokátů, notářů, znalců a tlumočníků, exekutorů, auditorů a daňových poradců úředně ověřených zeměměřičských inženýrů, autorizovaných architektů, autorizovaných inženýrů činných ve výstavbě a autorizovaných inspektorů, bank, penzijních fondů, směnárenství, burz, regulace trhu a podobných činností, pořádání loterií a podobných her, výroba elektřiny, plynu a tepelné energie, jejich distribuce a u plynu i skladování, zemědělství a drobná chovatelská a pěstitelská činnost, námořní doprava, drážní doprava, výzkum, výroba a distribuce léčiv, výchova a vzdělávání ve školách, a celá řada dalších činností vyjmenovaných v Živnostenském zákoně. Živnost může provozovat fyzická i právnická osoba. Fyzická osoba musí být starší 18 let, způsobilá k právním úkonům a bezúhonná. U některých živností je vyžadována odborná nebo jiná způsobilost. Zhruba osmdesát oborů podnikatelské činnosti je sloučeno do živnosti volné. Živnosti se rozlišují na živnosti ohlašovací a živnosti koncesované. Mezi ohlašovací živnosti patří živnosti řemeslné (je-li podmínkou provozování takovéto živnosti prokázání odborné nebo jiné způsobilosti), živnosti vázané (je-li podmínkou provozování takovéto živnosti prokázání odborné nebo jiné způsobilosti) a živnost volná, která nevyžaduje prokázání odborné nebo jiné způsobilosti. Živnostenský zákon vymezuje konkrétní řemeslné a vázané živnosti a způsob a prokazování konkrétní odborné nebo jiné způsobilosti. Seznam volných živností je uveden v příloze č. 1 na konci této kapitoly. Živnosti koncesované jsou živnosti, u kterých je kromě prokázání odborné nebo jiné způsobilosti nutné splnit ještě další podmínky stanovené jinými právními předpisy (jinak řečeno získat koncesi). Jde Řízení výroby Stránka 14

15 například o činnosti spojené s výrobou a zpracováním lihu a alkoholem (výroba, úprava, pálení), provozováním střelnic. Dále jde o činnosti spojené s výbušninami a zbraněmi, detektivními službami, nakládáním s nebezpečným odpadem. Patří sem i provádění trhacích a ohňostrojových prací, pyrotechnická činnost a provozování pohřební služby, balzamování a kremace. V současné době je v pravomoci živnostenských úřadů vystavování živnostenských listů pro podnikatele. Živnostenské úřady přijímají žádosti o živnostenský list na Jednotném registračním formuláři, prostřednictvím kterého je možné základní registraci živnosti provést nejen pro živnostenský úřad, ale i pro finanční úřad, správu sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovnu, popř. i úřad práce v případě, že se zahajovanou živností vzniká i nějaké další nové pracovní místo. V příloze č. 2 na konci této kapitoly je uveden jednotný registrační formulář. V případě, že dojde během podnikání ke změně údajů uvedených v živnostenském listě, je podnikatel povinen oznámit tuto změnu příslušnému živnostenskému úřadu. Jedná se jak o změnu příslušné živnosti (rozšíření či zpřesnění činnosti v rámci již provozované živnosti), přerušení, pokračování či ukončení provozování živnosti, změnu bydliště, místa podnikání, odpovědné osoby nebo jejího bydliště, zřízení či zrušení provozovny popř. další změny. K oznámení všech výše uvedených změn slouží změnový list. Tyto změny je též možné oznámit prostřednictvím tohoto jednoho formuláře úřadům a institucím tak, jako je to v případě zřízení živnosti. Ukázka změnového listu je v příloze č. 3 na konci této kapitoly. Řízení výroby Stránka 15

16 Příloha č. 1 volné živnosti Řízení výroby Stránka 16

17 Řízení výroby Stránka 17

18 Příloha č. 2 Jednotný registrační formulář Řízení výroby Stránka 18

19 Řízení výroby Stránka 19

20 Příloha č. 3 Změnový list Řízení výroby Stránka 20