HOLICE SPOJENECTVÍ. NEP EHLÉDNùTE! pro nové. Lidé, ktefií nav tíví na e mûsto poprvé, fiíkají, PEâEË MUZEJNÍHO SPOLKU

Transkript

1 HISTORIE P ÍRODA KULTURA -FRVãíslo 2 SPOJENECTVÍ pro nové HOLICE Mudr. â. Zemánek arch. O. Novotn Hypotetická hmotová rekonstrukce pardubického zámku Lidé, ktefií nav tíví na e mûsto poprvé, fiíkají, Ïe Pardubice mají velké, otevfiené nebe a kdesi za títy domû zaãíná rozlehl oceán, jehoï ãerstv vzduch sem obãas zavane. V echny národy Ïijící na mofiském bfiehu mají pfiece velkorysé srdce! My v ak, ktefií víme, co je skuteãnû za tûmi títy a co vpravdû d cháme, také víme, Ïe máme srdce národa, kter na mofiském bfiehu neïije. NEP EHLÉDNùTE! V NEDùLI 19. B EZNA OD 14h SE BUDE KONAT PRO- HLÍDKA PARDUBICKÉHO ZÁMKU S V KLADEM DR. F. EBKA. MÒÎETE NAV TÍVIT PROSTORY, KTERÉ SE ZA NE- DLOUHO PRO VE EJNOST ZCELA UZAV OU. PROHLÍD- KA JE POUZE PRO âleny MUZEJNÍHO SPOLKU! O. Novotn návrh na tûlocviãnu v Holicích datovan k ãervenci r PEâEË MUZEJNÍHO SPOLKU Muzejní splek od svého zaloïení v roce 1880 pouïívá mûstského erbu - bílého pûlkonû v ãerveném poli- jako symbolu své pevné svázanosti s mûstem a jeho dûjinami. Pfii dne ní inflaci tohoto symbolu, pouïívaného mnoh mi od stavebních firem po sportovní kluby, se nezdá tento fakt dûleïit. Zakladatelé spolku v ak povaïovali o- právnûní prezentovat se navenek mûstsk m znakem za jednu z priorit a poïádali proto o schválení této v sady mûstské zastupitelstvo. To se dne 5. ãervna 1880 usneslo na tom, Ïe v peãeti spolkové smí b ti chován znak mûsta. První peãetí spolku bylo ryté kovové razítko z roku 1880 (originál dnes nezvûstn ) nesoucí mûstsk znak v barokizujícím títu s nápisem pfied okrajovou linkou: Spolek muzejní zaloïen r Aã spolek své insignie je tû nûkolikrát za svoji historii modernizoval, zvolili ãlenové obnoveného spolku v roce 1990 toto nejstar í razítko za vlastní. Chápejme to i jako symbolick akt. Stejné razítko je na zakládací listinû (registraci spolku) z roku 1880 a totoïné nalezneme i o 110 let pozdûji na registraci spolku znovuvzkfií eného. V roce 1999, kdy do lo po nûkolika letech stagnace spolkové ãinnosti k urãitému o- Ïivení, usnesl se v bor spolku o roz ífiení spolkové symboliky o nov element: spolkové logo. To by mûlo jednak vyjadfiovat podobu spolku v nové fázi v voje a jednak reagovat na urãitou únavu zpûsobenou inflaãním pouïíváním mûstského znaku. (O nûkolik mûsícû pozdûji k podobnému názoru dospûl i Magistrát Pardubice a vypsal soutûï na logo mûsta.) Nové logo Muzejního spolku je vlastnû grafick m zjednodu ením, schematem opevnûní, jaké dostalo mûsto, zámek i Kunûtická Hora v dobû jeho nejvût ího rozkvûtu - za pánû z Pern tejna. Pardubice tehdy byly vybaveny moderním opevàovacím systémem s nároïními rondely a valy pro dûlostfielecká postavení. Jedineãnost a fakt, Ïe se toto opevnûní zachovalo v úplnosti alespoà kolem pardubického zámku, byly dobr mi dûvody tuto v zvu vyuïít a graficky ji zpracovat. DÛleÏité je i praktické hledisko - razítko se star m znakem se bude pouïívat pro oficiální a úfiední dokumenty, naproti tomu logo s pfiipojen m nápisem a dûleïit mi ãísly bankovního spojení, bude vhodné pro bûïnou prezentaci.

2 LISTY MUZEJNÍHO SPOLKU V PARDUBICÍCH - âíslo 2./2000 STRANA 2 MUDR. âenùk ZEMÁNEK - ARCHITEKT OTAKAR NOVOTN : SPOJENECTVÍ PRO MODERNÍ HOLICE Skica k portrétu jednoho stavebníka ARCHITEKT OTAKAR NOVOTN ( ) patfiil k zakládající generaci tvûrcû ãeské moderní architektury. Podobu jeho rané tvorby urãil siln vliv osobnosti Jana Kotûry, jehoï speciálku na praïské UmûleckoprÛmyslové kole absolvoval v r V prvních realizacích se je tû vyrovnával se secesí. Iniciaãním momentem pro jeho dal í formov v voj sehrála studijní cesta vykonaná v r po Holandsku a Belgii, kde ho hluboce zaujal vûcn v raz místních tradiãních neomítan ch ciheln ch staveb. V fiadû staveb a návrhû táhnoucích se aï do zaãátku I. svûtové války rozvíjel tuto holandskou inspiraci a díky virtuóznímu zvládnutí techniky reïné stavby jeho budovy vynikaly elegantním plá tûm tu a tam poset m zdrïenliv m geometrizujícím dekorem.v mluvn m pfiíkladem této etapy jeho tvorby je dûm nakladatele tence na Starém Mûstû praïském, z let 1909 aï 1911, ve kterém jiï ãásteãnû pfiedjímal své budoucí konstruktivistické a následnû funkcionalistické zamûfiení. Kubistickou tvorbu sv ch avantgardních vrstevníkû sledoval v té dobû s odstupem a k jejich teoretick m proklamacím se stavûl rezervovanû. Ostrohranné kubizující tvarosloví pouïil aï pfii soutûïním návrhu na pardubické krematorium v roce 1918 a dále jím pointoval fasády pûdorysnû zajímavû fie eného neuskuteãnûného projektu na Obecní kolu s hfii tûm v Holicích (1920). Na poãátku dvacát ch let se nejdfiívû osobitû vyrovnal s rondokubismem, aby se pfies nûkolikerá formová zjednodu ení oklikou vrátil ke svému oblíbenému reïnému materiálu a k estetice cihelné- PohlíÏíme - li na architekturu více neï osmi desetiletí po I. svûtové válce s ãím dál vût ími rozpaky, pak nás stále více musí upoutatávat kultura stavebního u- mûní pfielomu století a jeho nûkolika málo pfiedváleãn ch let. Je to doba zrodu skuteãnû moderní architektury, jejíï tvûrci svedli úspû n zápas s invenãnû vyprázdnûn mi a unaven mi historizujícími styly 19. století, pfiiãemï v ak ve sv ch stavbách urãit m zpûsobem navázali na jejich estetick kánon dan principy harmonie a krásy. Modernisticky naladûní architekti Kotûrova okruhu nalézají alternativu k impresionisticky stylizovan m vláãn m liniím ãi rostlinné ornamentice Art Nouveau ve stroze a pfiísnû pûsobící cihelné architektufie holandské. Postsecesní individualistická moderna pfiedstavovala sice po svém nástupu v r na ãeské scénû jen jeden z okrajov ch, minoritních architektonick ch proudû, pfiesto se jí pomocí nûkolika podafien ch v tvorû dafií navrátit domácí scénû evropsk horizont a rozmûr. Zatímco v pfiípadû Prahy moderní umûlecká produkce akcentuovala viditelnû i urbanistiku mûsta, po ãeském venkovu jsou její stavby roztrou eny velmi soliternû a nepravidelnû. Jejich v skyt odvisí od toho, zda se v dané lokalitû na el osvícen intelektuál, právník, lékafi nebo podnikatel, kter se identifikoval s jejími radikálními cíli do té míry, Ïe dal, pov tce praïsk m, tvûrcûm moïnost prezentovat své pfiedstavy o novém stylu nejen jako návrhy a skici, n brï i jako realizované stavby, nábytek, hodiny ãi lustry a svítidla. Pro turistu ãi náhodného zájemce není v ak, bez pfiesné adresy, vûbec lehké tyto stavby v rozbujelé zástavbû mal ch mûst nalézt. Není-li na nû totiï dûraznû upozornûn v bedekru, mine je mnohdy témûfi bez pov imnutí. Jejich nenápadná úpravnost, o untûlost a zanedbanost pûsobí totiï pfiíli fádnû v prostfiedí extravagantních tvarov ch, materiálov ch a barevn ch exhibic dne ní rádoby procovské stavební produkce, pfiestoïe právû první zmínûná vlastnost je ãiní pro milovníka moderní architektury tak vzru- ujícími, pfiitaïliv mi a pozoruhodn mi.to je pfiípad dvou holick ch staveb architekta Otakara Novotného: sokolovny (Holubova ul. ãp. 446) a domu MUDr. Zemánka (námûstí T.G.Masaryka ãp. 24). V obou, necitliv mi pozdûj ími úpravami po kozen ch, stavbách se dodnes oz vá duch Èastn ch pfiedváleãn ch let, epochy elegantnû s mimofiádn m smyslem syntetizující uïiteãné tradicionální hodnoty s v hodami moderní civilizace. Tento specifick rys v pováleãn ch ãasech jiï nena el odpovídající rezonanci. Zatímco zásadní díla architektonick ch osobností ãeského v tvarného u- mûní a ãásteãnû i jejich Ïivotní pfiíbûhy jsou veskrze známé, tone bliï í poznání druhého bfiehu" kaïdého stavebního podniku, tedy postav stavebníkû mnohdy velkoryse a navzdory obecnû panujícímu konzervativnímu vkusu umoïàujících sv mi financemi odváïné tvarové,materiálové a estetické experimenty poru ující dobovou normu, pfiípadnû pfiedjímající normy nové, zatím povût inou v pfií efií. Nejedná-li se o spoleãensky ãinné osobnosti, jako v pfiípadû praïsk ch nakladatelû J. tence a J.Laichtera, nevíme o tûchto venkovsk ch osvícencích" témûfi zhola nic. Poctiv pfiístup nás pfiitom nabádá soustfiedit se pfii bádání o moderní architektufie nejen na izolované zkoumání v voje v tvarn ch forem, ale i na odkr vání skryt ch souvislostí ãlovûka a jeho svûta. Cíle následující krátké studie lze tedy pfiedbûïnû shrnout do tûchto premis: I.) doplnûní doposud kus ch údajû o Ïivotû faktického iniciátora v stavby obou holick ch Novotného dûl - dr. Zemánka a na jejich základû informování o sociálním prostoru, z nûhoï se obû díla zrodila. II.) sémantická interpretace holické sokolovny na základû dochované plánové a písemné dokumentace. III.) popis vlastního Zemánkova domu, vãetnû pûvodního interiérového zafiízení. I. âenûk Zemánek pocházel z Moravy, z Rokytnice u Slaviãína na Uherskohradi Èsku, kde pfii el na svût dne 11. srpna 1865 v rodinû drobného zemûdûlského hospodáfie Franti ka Zemánka. Rodiãe ho nechali studovat v domnûní, Ïe se Vincenc (tak je jeho jméno zaznamenáno na kfiestním listu i na vysoko kolském diplomu) stane faráfiem. Od primy aï do oktávy nav tûvoval, v letech 1876/77 aï 1884, reálné gymnázium v Pfierovû. Poté ode el na univerzitu do Prahy, kde se zapsal na medicínu. Nûkolikalet pobyt v ãeské metropoli s jejím kvasiv m spolkov m, kulturním a spoleãensk m Ïivotem se nemohl na du i mladého vnímavého muïe v raznû nepodepsat. Brzy po pfiíchodu do Prahy se pfiímo u pramene" seznámil také se sokolsk m hnutím, pro jehoï vzne ené ideály harmonického v vinu du evní i tûlesné stránky ãlovûka a nacionálnû romanticky orientovan program vnitfinû zahofiel. Záhy se stal fiadov m cviãencem a zakrátko nato i cviãitelem PraÏského sokola. Tûlesnou zdat-

3 STRANA 3 LISTY MUZEJNÍHO SPOLKU V PARDUBICÍCH - âíslo 2./2000 nost projevil jiï v jednûch z prvních sokolsk ch závodû, konan ch v r v âeském Brodû namísto zakázaného sletu v Praze, kde se stal pfieborníkem ve skoku dalekém v konem 5,90 m. Z doby tûsnû po úspû ném zavr ení lékafisk ch studií (medicínsk diplom mu byl vystaven k datu 11. bfiezna 1890) pochází první dochovaná Zemánkova fotografická podobenka, pofiízená v praïském ateliéru Jos. Fiedlera. Zachycuje mladého, témûfi bezvlas, muïe v elegantní procházkové ústroji, jehoï pûstûná tváfi s vysok m ãelem mírnû kontrastuje s celkovou selskou robustností postavy. Sebevûdom pohled i postoj evokují kromû kvalit prûbojnosti, houïevnatosti a víry ve vlastní schopnosti i vrozenou inteligenci a pfiímou povahu. Po témûfi dvouletém sbûru zku eností pfii sluïbû v praïsk ch nemocnicích se Zemánek rozhodl k radikálnímu Ïivotnímu kroku. Odchází z Prahy a v záfií roku 1892 se jako osmadvacetilet usazuje v Holicích, kde si otevírá vlastní praxi jako lékafi nemocenské pokladny. Pfiivádí si s sebou i svoji Ïenu BoÏenu, se kterou se seznámil v Praze, kde pûsobila v jednom divadle jako subreta. Brzy po svém zakotvení v Holicích se s chutí zapojil do ãinnosti místního sokola, jehoï se stal cviãitelem. Skomírající aktivity spolku díky své energii znaãnû o- brodil a postavil na nov pevn základ, kdyï se pod jeho vedením poãala konat pravidelná cviãení zaloïená na systematice, byla zaloïena sokolská knihovna odborná i vzdûlávací i ochotnick sokolsk spolek. Zemánkov ch organizaãních schopností si pov imli i vy í sokol tí ãinovníci. Pfii valné hromadû V chodoãeské Ïupy orlické, konané v lednu roku 1896 v Hradci králové, byl zvolen Ïupním náãelníkem. O dva roky nato, ode dne 9. ledna 1898, se stal i starostou holické sokolské jednoty a tuto funkci svûdomitû vykonával aï do konce roku V centru Zemánkovy pozornosti se ocitla i otázka emancipace Ïenské sloïky sokola. Ve vzpomínkách sokolsk ch souputníkû a druhû, pfiipojen ch ke kondolencím zasílan m rodinû po Zemánkovû skonu, vyvstává plastiãtûj í obraz doktorovy osoby. Je pfiipomínán jako vzor ãlovûka krajnû poctivého, ãestného a nekompromisního", jehoï charakter vynikal nesmlouvavou pfiímostí. Dovídáme se o tom, Ïe z vlastní kapsy financoval fiadu sokolsk ch podnikû, v letû a v prav ménû majetn ch soudruhû na vefiejné pfiespolní závody. Podílel se také na nákupu sokolsk ch krojû. Vûren sokolské ideji snaïil se soustavnû nejen o lechtûní tûla, ale opeãovával i du evní obzory ãlenstva, a to pofiádáním ãetn ch pfiedná ek na sokolská i zdravovûdná témata, na nûï zval do mûsta ãetné známé osobnosti a fieãníky. Osobnû udrïoval letit pfiátelsk kontakt kupfi. s filozofem prof. Fr. Drtinou, lékafii K.Weignerem a K. V molou ãi s dr. J. Herbenem. Sám pfii nich nabádal zejména holické obyvatelstvo k ãistotû, hygienické úpravû sv ch obydlí", mnohdy se v ak v zatuchlém malomûstském prostfiedí setkával s nepochopením a nezdarem. Soustavnû si nejen doplàoval vlastní lékafiské vzdûlání studiem zahraniãních ãasopisû, ale prahnul po kaïdé praktické novince z oboru (pofiídil si kupfi. zubní vrtaãku na noïní pohon). Aktivnû sám pûsobil ve zdravovûdné organizaci Masarykovy ligy proti tuberkulóze a spolku ãsl. âerveného kfiíïe. ZemánkÛv veskrze moderní postoj k Ïivotu dokládá kupfi. pfiedná ka O pohfibívání ohnûm", kterou pronesl na pfielomu mûsícû bfiezna a dubna roku Zúãastnilo se jí na 102 posluchaãû (zpolovic muïi, zpolovic Ïeny) a dle komentáfie v dobovém tisku: mnoh pfiedsudek odstranila a dobré pokrokové vûci byla prûkopnicí" (Osvûta lidu XV, 1910, ã. 37 / 2. dubna/). Propagace kremací bylo pfiitom téma z pozice oficiálních kruhû, díky silnému mocenskému postavení katolické církve v Rakousko - Uhersku, velmi ne- Ïádoucí a sv m zpûsobem pion rské. Pfii rozluãkové fieãi se s ním v r v pardubickém krematoriu jeho pfiátelé roz- Ïehnali slovy: tûlesná Va e schránka nastupuje nyní cestu promûny, ale dílo Va e a duch Vá bude nadále s námi. Chud í pacienti ãasto vzpomínali na mnohou nezi tnou pomoc, jíï se jim od dr. Zemánka dostalo a na jeho mûkké srdce ve zdánlivû tvrdé skofiápce. Ve váleãn ch letech prosadil, Ïe byla ze sokolovny zfiízena vojenská nemocnice ( váleãn lazaret), jiï éfoval. Dobov snímek z konce ledna roku 1916 jej zachycuje pfied pozadím architektury sokolovny ve spoleãnosti esti zdravotních sester, kaplana a více neï padesáti léãen ch vojákû. Zemánkovou zásluhou byl také zadluïené jednotû získán jako zdroj pfiíjmû biograf. Pováleãná léta znamenala zlom i v Zemánkovû osobním Ïivotû: roze el se se svou první Ïenou a v bfieznu 1917 se podruhé oïenil s uãitelkou Dagmar Tomá ovou. Vznik samostatné republiky v roce 1918 uvítal slovansk mi prapory, které sahaly z oken druhého patra jeho domu aï na chodník. V tomtéï roce se také zaãal politicky angaïovat, kdyï v Holicích zakládal Stranu národnû demokratickou. âásteãnû zasáhl i do sa- ho purismu. Klasick m pfiíkladem velkomûstsky orientované praïské prvorepublikové stavební kultury se stala jeho elegantní a tvarovû ãistá funkcionalistická budova spolku Mánes vystavûná v rozmezí let na vltavském bfiehu. Ve zralém vûku se soustfiedil i na úlohy monumentální a urbanistické povahy. Po celou dobu své aktivní dráhy byl velmi piln m ãinovníkem v fiadû v tvarn ch sdru- Ïení. âeln znalec ãeské moderní architektury V. lapeta v souvislosti s Novotného tvorbou upozoràuje, Ïe obvykle neb val jen architektem stavebního celku, ale tvûrcem, kter pfii kaïdé pfiíleïitosti a s neobyãejnou dûsledností dotáhl jednotu svého v tvarného zámûru do posledního detailu stavebního a umûleckofiemeslného provedení aï k návrhu nábytku a uïitkového pfiedmûtu kaïdodenní potfieby." (-PP-) P A R K U S V. J ANA: (Z)M IZENÍ MÍSTA Území dne ního parku pfied kolou BratrancÛ Veverkov ch bylo pûvodnû od stfiedovûku hfibitovním okrskem pitálního kostela sv. Jana Kfititele. Pern tejnsk pitál stával v místech dne ního Mc.Donaldu, dál smûrem na západ se aï do poloviny 19. století prostíraly polnosti. Pohfibívání bylo na hfibitovû ukonãeno v 80. letech 19. století, kdy byl úfiednû zru en. Nûkolik zachoval ch vyobrazení z bezprostfiednû následujících ãasû dokumentuje pfiírodní parkové prostfiedí s pomûrnû hustou vegetací, trochu pfiipomínající bujnou odlehlou zahradu. Do stavu hfibitova nebylo patrnû kromû zru ení hrobû zasahováno a místo zûstávalo uzavfieno ve sv ch zdech. AÏ v roce byla na v chodním okraji postavena monumentální budova koly,

4 LISTY MUZEJNÍHO SPOLKU V PARDUBICÍCH - âíslo 2./2000 STRANA 4 která do situace ráznû zasáhla. Osovû symetrická neorenesanãní stavba palácového typu s nûkter mi aï gotizujícími detaily a zárodkem ãestného dvora pfied hlavním prûãelím, uzavfien m boãními kfiídly, rozpfiaïen mi v umûfiené vzdálenosti nad plochou b valého hfibitova, se celkovou váïnou a robustní, pro svûj sloh typickou hmotností nekompromisnû ujímá vûdãí role v dosud poklidném prostfiedí malomûstského zákoutí. Stává se vûdomû dominantou, shlíïející na okolí doslova spatra. B val hfibitov se pomalu pfiizpûsobuje. V desát ch letech dostává prostor úpravnûj í a zfietelnûj- í rysy parkového uspofiádání, prosvûtluje se a je postupnû víc a víc organizován. O tom vypovídá dobov snímek stfiední ãásti parku s obeliskem na prostranství pfied kolou. Centrální obelisk, památník starosty V. Bubeníka, kter byl úmyslnû postaven do cesty pfiímému prûchodu parkem, byl klasick útvar z masivní jemnozrné Ïuly, tvofien tup m jehlanem, oddûlen m v raznou profilovanou fiímsou od ãtyfibokého hranolového soklu, postaveného na kamenn ch stupních a obklopeného litinov mi fietûzy, zavû- en mi na osmi kamen ch patnících. Dnes nekompletní památník stojí v Bubeníkov ch sadech. Park mûl v té dobû jiï zfietelné rysy cílené mûstské parkové úpravy s patrn mi reminiscencemi pûvodního urãení. Na jiïním konci byl ve 30. letech 20. století park uzavfien ãistou a pro v stavbu ve mûstû té doby typickou architekturou domu âerveného kfiíïe, dnes kina Jas, od architekta Karla epy. V parku tak nadále bez problémû, protoïe ve vzájemném respektu a bez tûsn ch optick ch a prostorov ch vazeb, koexistují tfii v razné stavby zcela odli n ch slohû a tvarosloví. Zdá se, Ïe stavební kapacita tohoto prostoru byla v stavbou Jasu nasycena. V padesát ch letech je na ústfiedním prostranství pfied kolou instalován pro zmûnu pomník vynálezcû ruchadla bratrancû Veverkov ch, pûvodnû stojící uprostfied dne ní hlavní kfiiïovatky u Domu sluïeb. Ulice 17. listopadu byla v té dobû tfiídou s dvojitou fiadou vzrostl ch stromû. Nové umístûní souso- í, jehoï podstavec pfiesvûdãimosprávy mûsta jako jeho první popfievratov starosta, nemûl v ak Èastnou ruku a rezignoval je tû pfied uplynutím starostenského období. Na sklonku roku 1920 zjitfiila pozornost v chodoãeské vefiejnosti kauza, v jejímï rámci byl dr. Zemánek sesazen z pozice sokolského starosty. Silná opozice, vzniklá v jednotû masov m pfiílivem ãlenû po pfievratu v r. 1918, si vzala sice za záminku k tomuto kroku pravdiv fakt, Ïe stavba sokolovny nebyla nikdy fiádnû vyúãtována a finanãnû podloïena. Okolnost, Ïe dr. Zemánek disponoval po dobu její stavby s finanãním úvûrem, v ak úãelovû spojila s informací, Ïe si paralelnû se stavbou sokolovny nechal vystavût od stejného projektanta vlastní dûm, pfiiãemï oba podniky provádûla tatáï stavitelská firma. De facto tak Zemánka, financujícího pfiitom z ryze soukrom ch prostfiedkû napfi. vlastní zpracování Novotného projektu na cel sokolsk areál, zámûrnû kfiivû obvinili z defraudace. B val dlouholet starosta se na vefiejné schûzi ãlenû Jednoty, trvající aï do ãasn ch ranních hodin, dokázal nakonec vefiejnû obhájit, ale poté se znechucen intrikami a podl m jednáním uch lil z vefiejn ch angaïmá do ústraní. Je tû po letech se ZemánkÛv pfiítel O. Pospí il cítil povinován ve sv ch vzpomínkách na své holické pûsobení, sepsan ch v roce 1945, potvrdit, Ïe v tehdej í kauze o nûjaké zpronevûfie a zneuïití úvûru nebylo fieãi a opodstatnûní". Zemánkovy postoje vycházely z vûrouky sokolského hnutí. Místo národoveckého romanticky zabarveného náboje sokolské ideologie v ak preferoval a za nejdûleïitûj í my lenku celého hnutí vïdy povaïoval ideu demokratické rovnosti, humanistického bratrství a vûle k vzájemné spolupráci. Závist pospolu s provinciální omezeností a malostí zasadily této Zemánkovû vífie za jeho pobytu v Holicích nejednu tûïkou ránu. Zemánkovo sociální cítûní se pfiíkladnû projevilo na sklonku dvacát ch let, kdy vlivem hospodáfiské krize zaãali holiãtí dûlníci, vesmûs evci zamûstnaní v obuvnickém maloprûmyslu, masivnû ztrácet práci. Zemánek vidûl v chodisko ze stále se zhor ující situace v moïnosti pfiivést do mûsta jin typ prûmyslu. Chtûl dát sv m ãinem pfiíklad ostatním majetnûj- ím holick m obãanûm, zatíïil proto svûj dûm na námûstí hypotékou a za takto získané peníze uvedl do provozu malou továrniãku Limba na zpracování dfievûn ch d h, z nichï se pak vyrábûly krabice na bonbóny a penály na pilníky. Vybavením továrny drah mi zahraniãními stroji a obchodní ztráty zpûsobené nezodpovûdn m vedoucím v ak zpûsobily, Ïe se finanãnû velmi vyãerpal. K tomu se v té dobû pfiidruïily i váïné zdravotní problémy: od roku 1928 trpûl Zemánek rakovinou hrtanu, ãímï byla vût ina jeho aktivit nadobro utlumena. Nemûl jiï dostatek energie zamezit tomu, aby jeho podnikatelsk pokus neskonãil v roce 1930 naprost m krachem. Smysl pro ãestné jednání mu pfiesto velel neohlásit bankrot. MUDr. âenûk Zemánek umírá 3. fiíjna Jeho tûlesná schránka byla spálena v pardubickém krematoriu. Zpráva o jeho skonu se objevuje jak na stránkách regionálních periodik (V chod XIII, 1930, ã. 42 / 18. fiíjna /), tak v celonárodních sokolsk ch revuích (Jas IV, 1930, ã. 42).V mûstské holické kronice je jeho biografick medailon zakonãen slovy: ZÛstala zde po nûm paní se tfiemi nezaopatfien mi dûtmi v tûïk ch starostech". Vysvûtlení je nasnadû: osifielá rodina byla totiï vystûhována z domu, jenï propadl do zástavy bance, která ho k urovnání své finanãní pohledávky na zaãátku 30. let prodala za sumu 90 tisíc p. Holickému. (Za majetnictví jeho rodiny do lo ve druhé polovinû 30. let k v raznému poru ení charakteru domu zru ením zv eného pfiízemí a upravením této partie na obchod s velk m v kladcem.) II. OkamÏik Zemánkova vstupu do holického prostfiedí Èastnû souznûl s oïivením my lenky, iniciované znamenit m úspûchem Ïupního sokolského sletu konaného v Holicích v roce 1889, na postavení vlastního tûlocviãného stánku. Stavbu sokolovny si mlad, vlastenecky zapálen, lékafi vytkl za svûj osobní cíl a závazek. JiÏ rok po svém pfiíchodu do Holic inicioval vznik zvlá tní komise pro stavbu sokolovny. Konkrétnûj ích obrysû nabyla v ak celá akce aï koupí ãásti stavební plochy, záhy upravené jako hfii tû, severnû od chlapeck ch kol v roce SloÏitá jednání s mûstem o darování sousedního obecního pozemku nakonec vyústila do úspû ného konce a tak Jednota mohla zaãít pom let na zadání zhotovení architektonického projektu. Prostfiednictvím praïského umûleckého spolku Mánes" byl pro vypracování plánû angaïován architekt Otakar Novotn, odborník na slovo vzat, kter, jak informovala V roãní zpráva Jednoty za rok 1908, daného úkolu zhostil se zpûsobem pfiekvapujícím". V boru Jednoty byly plány pfiedlo- Ïeny ke schválení dne 18. záfií Pro vût í názornost fie ení celého úkolu O. Novotn vyrobil i plastick sádrov model, kter byl poté prezentován na nûkolika umûleck ch v stavách, mimo jiné byl pfiedstaven v r v ímû. Na sa-

5 STRANA 5 LISTY MUZEJNÍHO SPOLKU V PARDUBICÍCH - âíslo 2./2000 mém poãátku mûsíce listopadu 1908 u- spofiádala Jednota v stavku, na níï projekt vystavila konfrontaci s plány jin ch doposud v âechách vystavûn ch sokoloven. Srovnání naplnilo nás hrdostí", komentoval poté tuto akci jednatel O. Pospí il. Architekt Novotn pojal cel zadan úkol velmi velkoryse, kdyï pûvodní plán fie il s ohledem nejen na budoucnost a potfiebu samotné Jednoty, ale rovnou celého mûsta. NavrÏen rozlehl, sestfiíhanou zelení zídek Ïiv ch plotû sevfien, areál sestával z trojice budov - vlastní tûlocviãny, lidov ch lázní a pfiedná kového sálu - zpracovan ch v jednotném tvarosloví. Architektonická perspektiva názornû ukazuje fie ení celého projektu: lipovou alejí s hlavní cestou,vedoucí stfiedem trávníkov ch ploten s geometricky rozvrïen mi okrasn mi kvûtinov mi poli, se pfiicházelo k nejmohutnûj í budovû pfiedná kového sálu s pfiev enou hmotou jevi tû. Z mnohoosé vstupní pfiedsínû této stavby vybíhala ãtvrtválcovû zaoblená prodlouïená jevi tní stfiecha, s dvojicí nasazen ch svítidlov ch helmic s anténkami, prostupující do partie sedlové stfiechy nad hledi tûm. Interiér hledi tû s patrov m galeriov m ochozem osvûtlovalo z obou stran celkem 14 vysok ch pûlkruhovû zakonãen ch oken s v raznou ústupkovou paletou. PÛsobivost sálu, pomyslnû se do okolí otevírajícího nadpfiízemní terasou, vycházela nejen z pozoruhodného tvarování stfiechy, ale pfiedev ím z kombinace reïného zdiva pfiízemí s hladce bíle omítnut mi souvisl mi plochami fasády. Hmotovou protiváhu k pfiedná kovému sálu pfiedstavovala tûlocviãna v podobû plochostropé obdélné sínû s pûlkruhov m závûrem, kryté sedlovou (v partii segmentového zakonãení zvalbenou) stfiechou a s pfiedstaven m v razn m vûïov m prvkem. Dostateãné prosvûtlení sálu mûlo b t zaji tûné z kaïdé strany pûti vysok mi tabulkov mi okny s odstupàovanou paletou a irok mi prosklen mi plochami oblouku závûru. Zajímav hranolov prvek vûïe s prûãelní fasádou zv raznûnou plastick mi obdéln mi v omítce vyveden mi rámci funkãnû vycházel jednoznaãnû z potfieby instalace (12 m vysok ch) plhadel. Do pfiedsínû, kryté sedlovou stfiechou, s vestibulem, na nûjï se po levé stranû napojovala oválná kanceláfi v borovny, se vstupovalo trojos m sdruïen m portálem s naznaãen mi ústupkov mi archivoltami. K v tvarné akcentaci prûãelí tûlocviãny pfiispívala i mûkce zalomená linka z cihelného obkladu sledující obrys títu budovy a estice, na plo e fasády naznaãen ch, hrotit ch mûlk ch nik flankujících ze stran plhadlovou vûï. Celou tûlocviãnou halu obíhala pfiízemní ãást s obsluïn mi prostorami náfiaìovny, um váren, sprch a aten. V místû zalomení pfiízemí do pûlkruhu závûru se na hmotu tûlocviãny napojovala pfiízemní kolonáda, s ochozem vyzdvihnut m na ciheln ch sloupcích, vymezující plochu letního cviãi tû. V místû napojení boãních kfiídel podepíraly ochoz vyzdûné masivní pilífie s plá tûm s dekorativním motivem slep ch arkádov ch obloukû. Kfiídla ochozu se zábradlím zakonãovaly kiosky bufetu. Cel areál mûla v pûvodním konceptu dotváfiet dal í sportovi tû: tenisov kurt a fotbalové hfii tû s regulérními rozmûry. Spojovací krãek obou centrálních, hmotovû vyváïen ch budov tvofiil - v Novotného pfiedstavû - objekt lázní, pfiístupn z malého nádvofiíãka, piazzy, jejíï náleïitû slovansk " charakter byl manifestován dvojicí vysok ch lip. PfiestoÏe mûly b t lázeàské cely témûfi v hradnû konstruovány z betonu, jejich exteriér s reïn m obkladem a uïit mi tvary archaick ch obloukû témûfi revokoval stavby starofiímsk ch therm. V propagaãním letáku, vysvûtlujícím cel projekt, Novotn upozoràoval na to, Ïe: Vnûj ek tûlocviãny je zcela jednoduch - jako vûbec i ostatní stavby - ponûvadï poãítáno je se stromovím, které valnou ãást facad zakryje." Pfii pohledu na plán boãní fasády tûlocviãny se v ak lehce pfiesvûdãíme, Ïe budova byla v tvarnû pojednána tak, aby snadno obstála i v pfiípadû umístûní do volného, nezakrytého prostoru. V exteriéru stavby se její úãinek nekoncentruje jen v pûsobivém efektu kontrastu svûtl ch a tmav ch ploch plá tû, ale i v zajímav ch detailech (ozdobné secesizující mfiíïoví krytu okna v borovny, motiv kruhov ch terãíkû pfietínan ch jednoduch mi diagonálami u okének náfiaìovny). K rozãlenûní fasád jsou navíc pouïity i stabilní prvky architektonické gramatiky (pilastry vzájemnû oddûlující okna). V bfieznu 1909 nechal v bor sokolské jednoty vytisknout leták, v nûmï informoval, Ïe Novotného projekt fie en je u- mûlecky uvnitfi i vnû, uskuteãnûním jeho zároveà plníme úkol umûlecké v chovy, chtíce u- kázati, jak umûní ve sluïbách vefiejnosti vyu- Ïíti. Celkov sloh budov prost ch fasád, vyïaduje, vsazení budov v rámec slohového sadu. Jinak by buì ãásteãné nebo neúplné fie ení bylo násilím páchan m na celku." a znovu a- peloval na obec ohlednû vûnování vhodného stavebního pozemku. Mûstské zastupitelstvo nakonec, snad pfiesvûdãené kvalitou Novotného projektu, opakovan m Ïádostem podlehlo, a tak mohl b t k Jednotou vlastnûné parcele pfiipojen i sousední pozemek, darovan mûstem k datu Dne 7. fiíjna 1910 se v bor Jednoty hlasováním usnesl pfiistoupiti ke stavbû tûlocviãny v dobû co nejbliï- í, eventuelnû pfií tího jara." Z této pfiíãiny bylo u arch. Novotného urgováno urychlené dodání opraven ch definitivních vû dokazuje, Ïe bylo zam leno jako pohledové ze v ech stran, nebylo nej Èastnûj í ani z hlediska námûtu, ani co se t ká jeho vlastní lokalizace v parku, a dodnes pûsobí na svém místû ponûkud nepatfiiãnû, pfiestoïe se tam uï dávno fiíká "...u bratrancû Veverkov ch." Podoba parku pak zûstává prakticky beze zmûny do 60.let 20.století. V 70. letech byly provedeny nûkteré úpravy - jako by se pro onu dobu typické smûfiování k vzájemnému pfiipodobnûní v eho se v ím dotklo i starého hfibitova - byly vyasfaltovány iroké cesty a prostranství a místy zbudovány typické zídkovité laviãky (nebo laviãkovité zídky) sídli tního zpûsobu, které se v té dobû nevyhnuly snad Ïádnému místu ve mûstû, tfieba jen vzdálenû pfiipomínajícímu park. Zapoãat dlouhodob proces nenápadn ch plíïiv ch zmûn by el nejlépe charakterizovat slovem "vysychání", nebo "fiedûní" - pozvoln m tich m poklesem koncentrace pfiítaïlivosti a intenzity místa. PfiestoÏe docházelo k optickému pustnutí parku, byl v nûm stále udrïován trávník a nûkolik kvûtinov ch záhonû. Zadní parcely domû na ulici 17. listopadu i pozemek pfii poïárním bazénku v jihozápadní ãásti prostoru, oddûlené od vlastního parku malebnou pûvodní kamennou hfibitovní zdí se zazdûn mi náhrobky, tvofiily svou bujnou vegetací parku dlouhodobû neudrïitelné, ale stylové zázemí a zelenou zá titu. Pro mûsto, které se mezitím o- kolo dávno roz ífiilo a zhoustlo a kterému vznikla v blízkém sousedství parku problémová "hlavní" dopravní kfii- Ïovatka, pfiedstavoval park stále je tû oasu oddechu s relativnû kvalitním klimatem, malou enklávu zelenû uprostfied ru n ch mûstsk ch ãtvrtí, zachovávající si nezamûnitelnou atmosféru se stopou po klidu oné zahrady mrtv ch. Nebylo na ni ostatnû ani moïné zapomenout, protoïe pfii v kopech, provádûn ch tam ãas od ãasu pro inïen rské sítû byly a do dnes jsou vyná eny v hojném mnoïství pfied pfiekvapené oãi kolemjdoucích a k dispozici na hraní kolním dûtem na povrch lidské kosti. Pfies nastoupenou tendenci k pustnutí ne lo stále zdaleka o zmûny, které by citlivá

6 LISTY MUZEJNÍHO SPOLKU V PARDUBICÍCH - âíslo 2./2000 STRANA 6 a promy lená úprava nemohla zvrátit. BohuÏel v voj el dál sv m smûrem, aï byl nakonec v 90. letech zavr en skokem. Park se stal ve mûstû moïná nejpfiíkladnûj í obûtí nekontrolovaného stavebního zbujení mnoha vyuïiteln ch soukrom ch pozemkû v centru mûsta, v tomto pfiípadû tím v ak bylo pfiímo ovlivnûno a postiïeno i vefiejné prostranství parku. Zdá se, Ïe rozmysl a vûdomí urbanistického prostfiedí nebyl zde ani poslední sloïkou tvûrãího a rozhodovacího procesu. Podobné rychlené architektonické kultury zalily âeská mûsta témûfi jako likvidaãní zpûtná vlna, která ze bfiehu staletí rostlé architektonické tváfie mûst odnesla velkou ãást toho, co zbylo po dlouholetém pfiíbojovém vlnobití socialistické v stavby. Pfied tím se nabízelo nûkteré pojetí úpravy, v nûmï stabilní a nedotknutelné body byly neseny dfiíve zmínûn mi objekty a artefakty: kostelem sv. Jana Kfititele se zvonicí, zachoval m úsekem hfibitovní zdi (jak msi vodorovn m zlat m fiezem), monolitem koly, a ukonãujícím objektem kina Jas - na tak mal a specifick prostor pomûrnû mnoho v razn ch "tíhov ch" bodû. Stalo se ale nûco jiného. Prvním a asi nejménû pochopiteln m krokem byla realizace pasáïe z ulice 17. listopadu ke kostelu, jemuï novostavba pfiedstavila své ochablé vstupní prûãelí, jak se fiíká, aï k nosu. K tomuto úãelu musel b t zbourán exponovan úsek památkovû chránûné hfibitovní zdi. Z provedení stavby ãi í nouzovost, lacinost, povrchnost zpracování a úãelovost. Vznik chladného a vlhkého prûchodu, krytého lehkou kovovou konstrukcí, pfiivítala a hojnû zaãala vyuïívat snad alespoà skupina stál ch obyvatel bufetu U Rathousk ch, kter m se tak neãekanû otevfiela v hodná zkratka na záchod do parku ke kostelní zdi. My lenka prûchodu jako nové komunikaãní spojky, u- moïàující pû ímu vyhnout se trase okolo "kulatého rohu" po kraji pfietíïené, exhalacemi vût inu dne zamofiené kfiiïovatky, by sama o sobû byla jistû na místû.unáhlená realizace spekulativního dobového obchodního nápadu byla v ak vûãi tomuto místu bezohledná. Pfiesto to byl jen zaãátek, hlavní zásah mûl teprve následovat. Ne lo tentokrát o ÏádplánÛ, jakoï i zhotovení plánû zadávacích". K pûvodním plánûm se vyjádfiila také komise â.o.s., která navrhla nûkteré zmûny vzhledem k technickému zlep ení projektu. Podle upraveného a po dohodû s arch.novotn m pozmûnûného projektu vypracoval nakonec definitivní plánov návrh holick stavitel Václav Mandys. Navenek do lo k v raznému tvaroslovnému zjednodu ení budovy. plhadlová vûï s majákovou lucernou byla sníïena a transformována do mohutnûj í hmoty pfiedsínû, vysunuté z tûla prodlouïené tûlocviãné haly s pravoúhle rovn m zalomením závûru. âelní plochu pfiedsínû s prolomenou trojicí úzk ch vysok ch o- ken zavr oval neãlenûn jednoduch tvar trojúhelného títu. Simplifikaci neu- la ani vchodová pasáï budovy, kde byl ozdobnû ãlánkovan trojportál nahrazen striktnû pravideln mi obdéln mi rámy vstupû. Celá stavba tak získala hutnû lapidární, témûfi spartánsk charakter. Neomítané a nijak nezdobené reïné plochy pfiedstavovaly manifest nahého v razu konstrukãní logiky stavby. Jedin m zmalebàujícím prvkem zûstala barevná kombinace ãerveného (do 2/3 v ky pfiízemní ãásti) a bílého lícového reïného zdiva. Úpravy si vyïádaly zv ení koneãného rozpoãtu aï na sumu 54 tisíc korun.v dubnu 1912 do lo k ustavení zvlá tního stavebního v boru ve (sloïení â. Zemánek, J. Formánek, V.Mandys a O. Pospí il), kter bûhem celkem 9 konan ch schûzí provedl projednání definitivních úprav plánû a rozpoãtu. Prvotní projekt byl doplnûn o byt domovníka, Ïenské atny, schodi tû a zvût- ení parametrû sálu tak, aby v nûm bylo moïno upravit jevi tû. S vykopávkami základû ke stavbû tûlocviãny se zaãalo 22. ãervence 1912, s vyzdívkami pak 8. srpna.ve slavnostním proslovu pfii polo- Ïení základního kamene, probûhlém dne 15. srpna téhoï roku, dr. Zemánek jadrnû nastínil v znam sokolství vûbec a tûlocviãen jako podmínky zdárného v cviku tûla vûbec." Kámen, do nûhoï byly v plechové krabici vloïeny pamûtní listiny zalité cementem, byl umístûn do zdi v borovny. Pfiímo symbolicky pfiitom na zúãastnûné pûsobilo, Ïe kámen bratfii umisèovali sami. Lépe nemohla na e samostatnost b ti vyjádfiena," libovali si holiãtí sokolové. O. Pospí il se pokusil euforickou chvíli zachytit v básni nazvané Ku dni 15. srpna 1915" a dedikované pfiímo Zemánkovi. StûÏejní okamïik dne vyjádfiil takto: Dnes svatou prací posvûcené na e dílo / svou první obûè hrouïí v tmav zemû klín, / co ideálem na im svat m od let bylo / dnes nehalí jiï nejistoty, obav stín." Otevfiení se sokolovna doãkala dne 3. srpna Rozpoãet provázející provádûcí plány v ak nûkolikrát stoupl a vedl k tûïkému zadluïení celé Jednoty, k jehoï vyrovnání do lo aï na konci dvacát ch let. Novotného návrh byl pozoruhodn i z dal ího ohledu: pfiedstavoval totiï jakousi otevfienou polemiku s tradiãní architektonickou podobou budovan ch tûlocviãen. Téma sokolovny ãi tûlocviãného sálu nemûlo, jako prvek moderní obãanské municipální vybavenosti, vyïadovan zhruba aï od 60. let 19.století, pfiíli dlouhou tradici. Stavitelé prvních sokoloven v âechách se tak mohli jako k inspiraãním zdrojûm obrátit jen k ideovû ponûkud vzdálen m formám renesanãních ãi barokních míãoven slouïících k ukojení kratochvíle feudálû a aristokratû. Z iroké palety historizujících slohû nejvhodnûji splàovala nároky nové stavební úlohy neorenesance, a to nejen pro svou poddajnou flexibilní mluvu, ale i z pfiíãin ideové povahy. Sokolské hnutí s ambicí spojit ve keré pokrokovû orientované sloïky ãeské spoleãnosti tím zároveà manifestovalo ãásteãnou duchovní návaznost svého, skrytû politického, programu na antick a renesanãní humanistick odkaz. První praïská tûlocviãna, vystavûná v roce 1863 podle o rok mlad ího projektu architekta I.V.Ullmanna, byla v pravnou mûstskou symetricky fie enou palácovou stavbou. Honosná fasáda s rustikovan m pfiízemím, rozvrhu patra dominujícími meziokenními polosloupy s hlavicemi, vrcholila dvojicí men ích postranních vûïic a na stfie ní fiímse usazenou figurální sochafiskou alegorickou v zdobou. I tvaroslovnû bohaté pojednání interiérû s arkádovou chodbou, patrovou galerií a rozetkami zdoben mi litinov mi sloupy odpovídalo spí e vzne ené stavební úloze, neï potem prosycenému tûlocviãnému prostfiedí. Obdobnû vycházel z latinské" architektonické tradice i dal í prototyp tûlocviãn ch budov: sokolovna v âeském Brodû ( 1884), v jejíï klasicizující stavbû se symetricky fie en mi vstupními rizality s trojúheln mi tympanony pfiední ãesk architekt pozdního historismu - Jan Koula zhodnotil podnûty svého vídeàského kolení u architekta Th. Hansena, ãelného neorenesancisty stfiedoevropském prostoru. Ve snaze dodat architekturám sokoloven predikáty vzne enosti a dûstojnosti si architekti pfii jejich komponování notnû vypomáhali v pûjãkami z rejstfiíku forem, které podle ustálené hierarchie sta-

7 STRANA 7 LISTY MUZEJNÍHO SPOLKU V PARDUBICÍCH - âíslo 2./2000 vebních témat 19. století pfiináleïely pouze zámkûm, palácûm a sakrálním stavbám, a atili je do lïiv ch historizujících kost mû. TvÛrci architektonické moderny se naopak snaïili dodat sv m v tvorûm, byè se jednalo o spoleãensky dûleïité stavby, vizáï pfiímo programovû právû opaãnou, a kvalitami stfiídmosti a civilnosti je tak pfiiblíïit stavbám ryze u- tilitárním. Pfii pohledu na Novotného kreslenou perspektivu s pûvodním návrhem zji Èujeme, Ïe tûlocviãna sv m hmotov m rozvrïením a exteriérov m propracováním neodbytnû upomíná na tradici sakrálního stavitelství. V opro tûnû zrealizované podobû stavby se nûkteré z tûchto rysû je tû posílily tak, Ïe sokolovnu lze vskutku chápat jako pûsobivou moderní repliku románsk ch bazilik. Jakoby se tu, vzdor svému mladému vûku, notnû zcestoval architekt pokusil experimentálnû uloïit do moderní stavební úlohy prostou kompozici hmot byzantsko - románské architektury italské a stfiedovûké architektury francouzské, zv raznûnou je - tû expresívními materiálov mi kvalitami reïného holandizujícího cihelného zdiva. Historik umûní Jaromír Peãírka, prozatím jedin Novotného monografista, pfiipomíná, v této souvislosti zajímav, moment, jak se architekt nechal je tû pfied 1. svûtovou válkou portrétovat od malífie Vratislava Nechleby. Mlad architekt s ú- smûvem na tváfii stojí tam (na hotovém portrétním obraze - pozn. P.P.) pfied mohutn m interieurem románského kostela jihofrancouzského. Toto pozadí vybral si architekt sám a malífii poslouïil fotografií z nûmecké monografie o románském stavitelství ve Francii od J. Bauma, která tehdy první bohatû informovala o konstruktivních i dekorativních zázracích Francie pfiedgotické. V této volbû interieuru kostela St.Front v Perigueux, interieuru, kter je nah m v razem velké my lenky konstruktivní a odkazem nesmírného technického umûní stavitelského fiímského, je zfiejm úmysl, snad kus vlastního programu a rozhodnû pfiiznání se k oné architektufie moderní, která je nezdobná a konstruktivnû jasná." (Volné smûry 27, , s. 194). Nemaje k dispozici prozatím Ïádné materiály písemné povahy, které by na i interpretaci preciznûji podkládaly, nemûïeme fie it a- ni zajímavou otázku, zda byl my lenkov m tvûrcem vnûj í podoby stavby sám projektant, ãi zda tato my lenka vze la z vzájemn ch Novotného diskusí s dr. Zemánkem. Transformace sakrální formy na profánní úlohu v ak rozhodnû nezûstala ze strany stavebníka - sokolské jednoty - nepochopena. Profesor Franti ek Drtina vyjádfiil pfii pfiíleïitosti slavnostního otevfiení sokolovny víru, Ïe bude holick m svatyní tûla i du e", kde se budou shromaïìovat k posile a povznesení a nadûji, Ïe novostavba stane se bohdá sídlem obãanské vyspûlosti, bratrské vespolnosti, demokratické druïnosti, místem svûtového pokroku, kolou ctnosti a lechetnosti, lidskosti a vlastenectví". Otakar Pospí il dal své radosti prûchod dokonce ve ver ích v ponûkud amatérském, ale pro smûr na eho v kladu nadmíru ilustrativním, básnickém dílku nazvaném: Jsme u cíle. První sloka básnû evokuje sakrální konotace tak prvoplánovû, Ïe nepotfiebuje Ïádn komentáfi: Jsme u cíle. - Tam tuïeb chrám se zvedá./ Jak oko vûfiící svûj oltáfi hledá, /tak zboïnû v ech nás hledy tam se toãí, / kde cíl je ná." V závûreãném odstavci básnû ( Dvû barvy má ná dûm. Snad, bratfií, / to symbol, Ïe nám odkaz patfií, / jenï dán nám Havlíãkem, kdyï kdysi zpíval: / Moje barva ãervená a bílá, moje heslo - poctivost a síla.") naopak zaostfiil pozornost na nenáhodnou symboliku dvoubarevného pojednání plá tû stavby. Propracovanûj í verzi v kladu, sv mi rétorick mi figurami nápadnû se pfiibliïující náboïenské agitaci, této dûleïité stránky estetiky budovy pfiedloïil ve spisku Dûtem k otevfiení sokolovny"(vydáno ) Franti ek Pleva. Pí e:...du e Va e v silném tûle aè je ãista jako polovina cihel bíl ch na Va í sokolovnû, ale ta du iãka Va e nejen aè je ãista, ale i zanícena opravdov m ohnûm pro v ecko dobré a krásné jako druhá polovina cihel barvy ãervené. Zbyteãnû jsme si svoji sokolovnu ãervenou a bílou nestavûli." Pfii posledním rozlouãení s dr. Zemánkem na pûdû sokolovny byl ve smuteãní fieãi uãitele Fr. Pleskota nazván "stavitelem novodobého chrámu lidskosti". Odhlédneme-li od v dané slavnostní chvíli pochopitelné expresívní rétoriky textû, napadá nás pfii vûdomí, jak v sadní v znam mají tyto termíny i v dne ním laicizovaném jazyce, zda za uïitím slov jako svatynû", oltáfi" ãi chrám", nemohly stát ponûkud prozaiãtûj í pfiíãiny. Zkrátka snaha upozornit na nûco unikátního, vymykajícího se z oblasti v ední reality. S hlub ími pfiístupy k tûmto pojmûm se naopak shledáváme v dekadentní a symbolistické ãeské literatufie pfielomu století. V proslulé básni Stavitelé chrámû" (1899) od Otakara Bfieziny, vystupují chrám a úãast na jeho stavbû - podle literárního vûdce O. Králíka - jako cosi, co má posvûtit odsvûcenou zemi, vrátit lidskému úsilí vzne enost". Podobné pfiístupy lze nalézt i v dílech Julia Zeyera. Existuje ov em, z hlediska Novotného pfiípadné zámûrné ãi podvûdomé recepce motivû chrámové archi- nou územní "tro kafiinu", protoïe pro v stavbu nové poji Èovny IPB byla získána znaãná ãást b val ch zahrad a dvorû domû z ulice 17. listopadu.vedlej ím dûsledkem, kter by bylo moïné v pfiípadû odpovídajících následn ch krokû pfiijmout, bylo zbavení staré památkovû chránûné hfibitovní zdi její opticky ale i fakticky ohradní funkce. Zásadním dûsledkem bylo razantní otevfiení prostoru v jeho jihozápadní ãásti, kde byla umístûna nová samozvaná dominanta - budova IPB. Struãné zhodnocení jejích architektonick ch kvalit je subjektivní, v tomto pfiípadû v ak neodolatelné. Seskupením a propletením mnoha tvarov ch prvkû a zmatením architektonick ch jazykû mûïe b t povaïována za neuvûfiiteln extrakt v eho a niãeho, ãesky marnost a prázdnota, maskovaná nabubfielou mnohomluvností, skoro jakoby zhmotnûl pomník souãasn ch politick ch projevû. Konkrétnû fieãeno, se zdá, Ïe útvar stavby v sobû obsahuje prvky v rozpûtí od alpské venkovské architektury pfies leccos... aï po maskovan, tûïko charakterizovateln, ale ze zmûti patrn a rozpoznateln vliv slohu socialistické v stavby 70. a 80. let, kter pfieva- Ïuje. V e ve zbohatlickém pozlátku zaãátku 90. let. Slov by se dalo uvést mnohem víc, o jejich smyslu a platnosti by se v ak muselo v demokratickém státû asi hlasovat... Mal m, ale ozfiejmujícím pfiíkladem pfiístupu stavebníka a projektanta je suverénní pfiemístûní nejzachovalej ího a umûlecky nejcennûj ího torza hfibitovního pomníku, barokního zpodobení jakési busty lva, kter desítky let ãekal ve stínu u zdi. Tento lev byl bez logiky a souvislostí podivn m zpûsobem jako brouk napíchnut na pendlík instalován na nûkolika kamenn ch kvádrech mimo pûvodní území hfibitova na druhé stranû zdi, proti hlavnímu vchodu do banky, a nebylo by divu, kdyby za nocí ru il spánek spoluobãanû zoufal m fievem ze stesku po domovû a star ch ãasech. Aã je to neuvûfiitelné, ve- la se nakonec do parku je tû jedna stavba, prozatím poslední. Budova architektonick ch atelierû se tam vloudila jaksi zadem a uvelebila se pro zmûnu "skromû" za presbytáfiem

8 LISTY MUZEJNÍHO SPOLKU V PARDUBICÍCH - âíslo 2./2000 STRANA 8 kostela. V takové pozici je i se sv m pomûrnû pfiirozen m a úsporn m tvaroslovím vetfielcem, pfiestoïe si ji lze pfiedstavit jako volnû a hlavnû jinde existující objekt. Prosklená zrcadlící stûna je v ak sama o sobû uï dnes pfiíli lacin m efektem, neï aby se za nûj dalo koupit oprávnûní a odûvodnûní pfiítomnosti stavby v tûsné blízkosti staleté památky, zvlá È kdyï tohoto jevu uï intenzivnû vyuïívá blízká budova âeské spofiitelny, u- konãující jiïní uliãní frontu tfiídy Míru. Neménû nepfiízniv m dûsledkem bylo absurdní umístûní budovy mimo dosah jakékoliv pojezdové komunikace, kterou tím pádem bylo potfieba na území parku vybudovat. Stavebníkovi tak bylo vstfiícnû umoïnûno, splnit zdánlivû na první pohled nesplnitelnou podmínku územního rozhodnutí. Zdá se, Ïe tyto nekoordinované stavební aktivity v parku pfiispûly radikálnû a s koneãnou platností ke ztrátû moïnosti udrïení a obnovy nezamûnitelného mûstského prostoru, místa s v jimeãnou svûdeckou a urbanistickou hodnotou, jak ch v Pardubicích zûstalo mimo historické jádro zachováno do dne ní doby velmi málo. Tato úvaha chtûla struãnû zhodnotit v voj takové malé, ale v razné ãásti mûsta z hlediska postupného a gradujícího ub vání pûvodnû ãitelného a vysokého urbanistického a pfiírodnû - historického potenciálu místa, jehoï pamûè je v jistém v znamu slova i na í za hranice jednoho Ïivota roztektury ve stavbû holické sokolovny, mnohem zajímavûj í a tûïko nespolehlivé svûdectví o tom, jaké v znamy pfiikládal slovûm chrám" ãi svatynû" sám jeho vlivn uãitel Jan Kotûra. Ve vzpomínkové stati Pfiíklad (1926) zaznamenává F.X. alda dávn rozhovor s Kotûrou o moïnostech ãi nemoïnostech netradiãnû pojatého chrámu: Kotûra mínil: necítíme jiï absolutisticky; necítíme jiï náboïensky; cítíme Ïivotnû a svûtsky relativnû... CoÏ není kaïdá umûlecká budova chrám?" Cílevûdomé uïití prvkû sakrální hmotové konfigurace mohlo mít svûj dûvod i ve zcela pochopitelné snaze zv raznit nové osvûtové stfiedisko v celkovém urbanistice mûsta, skrze srozumitelnû artikulovanou symboliku nov tûlocviãn chrám" postavit jako zfietelnou napodobivou antitezi dosavadní dominantû mûsteãka - baroknímu kostelu sv. Martina. Vlivem stísnûn ch finanãních moïností stavebníka v ak v realizaci vymizel je tû jeden v razn aluzívní moment tohoto v chodiska - totiï hranolová vûï pûvodního Novotného návrhu. Nezvykl motiv její hmotové gradace zavr ením v podobû svítilnové lucerny sloïené ze sklenûn ch pláství. PfiestoÏe hfimotností pfiipomínala spí e prosvûtlen tambur, sv m tvarem dûraznû asociovala lampu majáku. Posilovala tak industriální náfieãí celé stavby, dané jiï dostateãnû uïitím nezdoben ch ciheln ch zdí, tedy staviva obvyklého pro utilitární inïen rskou architekturu té doby. Na í interpretaci snad podporuje grafika, zdobící obálku almanachu vydaného ke slavnostnímu otevfiení sokolovny, na nûmï je vyobrazení celkové formace novostavby zredukováno na její obrysovou siluetu oblévanou pûlkruhem zlatavého jasu, zatímco zbytek krajiny tone v eru. Do tmy zpáteãnictví a reakcionáfiství si v ak pozvolna proráïejí cestu klikatky paprskû - svûtlo osvûty. TvÛj pomník, Sokolovna na e, bude i v pfií tích dobách majákem pravého sokolství i pokroku.", zakonãil ostatnû ZemánkÛv nekrolog na stránkách 11. ãísla Vûstníku sokolské Ïupy orlické v roce 1930 Jindfiich Richter. Je nutno ov em pfiipomenout, Ïe vynalézavé Novotného skloubení kompoziãních prvkû vypûjãen ch z tradice chrámového stavitelství spolu s tvaroslovn m repertoárem uïitkové architektury té doby nebylo ve v chodoãeském prostoru Ïádn m originálním novem. JiÏ dfiíve, v letech 1907 aï 1908, elegantnû pracoval s podobn m principem J. Kotûra v projektu na monumentální muzejní budovu v Hradci Králové (vystavûna v letech ). V té dobû dr. Zemánek do Hradce: studnice vody Ïivé" - jak v chodoãeskou metropoli dle pozdûj- ího svûdectví pr s oblibou naz val - velmi rád a ãasto zajíïdûl. III. Pfiátelství utuïené spoluprací pfii prom lení stavby sokolovny pfiivedlo Zemánka k tomu, Ïe si od O. Novotného nechal zpracovat i projekt na vlastní rodinn dûm. Za stavební parcelu si vybral nepravideln, smûrem do zahrady se roz- ifiující, lichobûïníkov pozemek v jihozápadním rohu hlavního holického námûstí, jehoï typickou zástavbu pfiedstavovaly aï do zaãátku 20. století jednopatrové domy s pozdnû barokními, ve vláãn ch kfiivkách tvarovan mi a pfiísnûj ími empírov mi títy z konce 18. a zaãátku 19. století, stavûné na úzk ch parcelách. Dvoupatrov neomítan fiadov dûm kryt sedlovou stfiechou byl vystavûn v letech v hradnû z bíl ch reïn ch cihel. Dobové fotografie z desát ch aï dvacát ch let zachycují objekt v pûvodním rozvrhu je tû s neporu en m parterem uliãní fasády. Na prûjezd v pravé ãásti, do nûhoï se vcházelo dvojkfiídl mi vraty s pûlkruhov m svûtlíkem, navazovala partie pfiízemí krátk m, do hmoty stavby vsazen m schodi tûm, vyznaãen m jen dvojicí pfied líc fasády postaven mi pilífikû se segmentov m zakonãením. Schodi tû do zv eného pfiízemí tvofiilo vstup do místnosti ãekárny, na níï dále navazovala prostora ordinace. Navenek se obû místnosti otevíraly trojdíln mi tabulkov mi okny s pûlkruhov mi nástavci rozãlenûn mi segmentem a diagonálními pasy konstrukce. V matrici zdi se opakoval motiv, znám jiï ze sokolovny, odstupàovan ch ambrán o- kenních rámû. Tentokrát pokraãovaly aï k úrovni chodníku, odkud vybíhaly vertikální cihelné pilastry ãlenící takto vymezenou podokenní plochu. Mezi obûma okny byl naznaãen slep obdéln vchod s ãtvercovou tabulkou s informacemi o lékafiské praxi. Reprezentativní plochu fasády 1. patra, jakéhosi piana nobile domu, rozãleàuje celkem sedm vysok ch francouzsk ch oken ve spodní ãtvrtinû v ky s ozdobn mi mfiíïov mi pfiedsádkami s terãíkov mi protínan mi prvky. NiÏ í podstfie ní patro se do námûstí otevírá ãtyfimi men ími okny, navzájem od sebe oddûlovan mi trojicemi a po kaïdé ze stran jedním, z cihel vyskládan ch, dekorativních polosloupkû zapu tûn ch témûfi do líce fasády. Nad nimi vybíhá schûdkovitû odstupnûn masív korunní fiímsy. Bíle natfiené rámy oken, dvefií a kfiídla prûjezdov ch vrat je tû umocàují celkov vzdu n, témûfi stfiedomofisky italizující (mediteránní) pocit z noblesní civilnosti celé architektury. Zadní tfiíosé prûãelí domu obrácené do dvora vybíhalo v pravé ãásti krátk m

9 STRANA 9 LISTY MUZEJNÍHO SPOLKU V PARDUBICÍCH - âíslo 2./2000 Listy MsP (maketa 1. ãísla byla souãástí materiálu), vydání propagaãního plakátu a zhotovení prûkazû ãlenû MsP. âleny redakãní rady ListÛ MsP byli zvoleni F. Václavík ( éfredaktor), P. Panoch a B. eda. Na tfietí schûzi bylo rozhodnuto poïádat Magistrát mûsta Pardubic a Okresní ú- fiad o udûlení dotací na ãinnost MsP a na vydávání ListÛ MsP. Pfiedev ím z tohoto dûvodu bylo dále rozhodnuto poïádat o pfiidûlení IâO, o zfiíkfiídlem, pfiikryt m valbovou stfiechou. Díky pûlkruhovému balkónu s plnou, jen úzk mi obdéln mi prûzory prolamovanou, cihlovou pfiedprsní vynesenému do úrovnû prvního patra na dvou kulat ch toskánsk ch sloupech, vyrûstajících ze zv ené podesty, dostalo víceménû klasicistní akcent. Balkon byl pfiístupn prosklen mi dvefimi s postranními okny z loïnice, velké okno, chránûné pfied de - tûm jeho podlahou, pfiivádûlo svûtlo do Zemánkovy pracovny. Na prûjezd navazoval dvûr s cihelnou dlaïbou vyskládanou do pûsobivé imitace parketov ch vzorcû, s hranolem hospodáfiského stavení se seníkov m patrem, odstupàovanou fiímsou a plochou stfiechou. Stavení, zprvu vyuïívané jako stáj, se poté, co si Zemánek pofiídil jako vûbec první v Holicích automobil Laurin Klement, pfiemûnilo na garáï. V hloubi zahrady se za kruhovou nádrïkou bazénu uprostfied stromové zelenû dodnes tyãí drobná prûchozí, peripatetická altánová architektura s nízk m jehlancem stfiechy podpíran m z kaïdé strany ãtvefiicí sloupû z bíl ch pohledov ch cihel. Funkãní dispozice domu je trojtraktová s pfiíãn m raménkem chodby a koridorem prûjezdu. V prvním patfie se smûrem do námûstí o- tevíraly okny místnosti kuchynû (první dvû okna zprava) a spoleãenského pokoje, v druhém patfie dûtsk a hostinsk pokoj Ṫi, kdo by seznámeni s utilitární jednoduchostí v razu sokolovny, obléknuté do nezdobiv ch jakoby dûlnick ch atû, ãekali adekvátnû prosté fie ení a v bavu interiérov ch prostor domu budou nepochybnû pfiekvapeni dobov mi fotografick mi zábûry dokumentujícími tehdej í vzhled jednotliv ch místností. Pohled na sice kultivované, ale pfieci jen banální prostfiedí, pfiipomínající scénu tradiãního stfiedostavovského bydlení s konvenãním symetrick m rozmístûním nábytku, ponûkud nahlodává tezi o nav sost revoluãním charakteru ãeské architektonické moderny. Interiéry domu, podlehnuv í pfii své ve keré stfiídmosti secesní náladovosti a dekorativnosti, byly - pouïijemeli slovního obratu O. Herbenové - jak msi epilogem kultury 19.století, kterou jejich designér tak vá nivû odmítal. Peãlivû kreslené Novotného skici s komentáfii, specifikujícími uïité materiály, pfiiná í podrobné informace o vzájemnû odli - ném v tvarném charakteru jednotliv ch místností. Ve vlastnoruãních pfiípiscích jsou navíc pfiesnû specifikovány uïité dfievûné materiály, barevn tón v malby stûn apod. Pfiízemní místnosti ãekárny ( Pfiírodní dub. Polole tûn. Stûny bílé. Lustr z bílého kovu. Kamna americká. ) a ordinace ( Stûny i strop bíl. Lustry z bílého kovu. Kamna americká.") spolu s kuchyní ( Nábytek z mûkkého dfieva bíle natfieného. Stûny edé. ) v patfie byly zafiízeny jednodu e, s preferencí vûcné funkãnosti. Prostory vlastní Zemánkovy pracovny v pfiízemí ( Americk ofiech le tûn, vnitfiky z bílého javoru. Potahy z pruhované látky fialové v cenû asi 40 K za 1 m. Kování bílé. Stûny zlatoïluté, strop bíl. Záclony z batistu vzorkovaného. Lustry z bílého kovu. Kamna bílá kachlová.") a velkého ob vacího pokoje byly, neztrácejíce ze zfietele moment reprezentativnosti, naopak pojednané s u lechtilou a noblesní okázalostí kontrastující s puritánsk m vzezfiením exteriéru domu. Zatímco pracovna s rozmûrn m pûlkruhov m psacím stolem a skfiínûmi knihoven byla kultivovanû zafiízenou prostorou slouïící k soustfiedûné práci, ãetbû a pfiem lení, roli skuteãného srdce domu, v nûmï se odehrával ve - ker spoleãensk Ïivot jeho majitelû, hrál velk ob vací pokoj v 1. patfie. Obdélnou místnost osvûtlovalo pût vysok ch oken otevírajících se do námûstí. VyplÀovala ji tvarovû bohatá a materiálovû vytfiíbená kolekce nábytku, která v ladné kombinaci s geometricky dekorativním rastrem v malby stûn a jednodu- e rozvrïen mi malovan mi rámci stropu, z nûhoï visela, bábovkové formy pfiipomínající, svítidla s ovûsky, vytváfiela kvalitu distingovaného neobiedermeieru a navozovala atmosféru pohodlí, intimity a bezpeãí. Úprava místnosti, podle typologie a rozvrïení jednotliv ch nábytkov ch kusû (mimo jiné historizujícího klavírního kfiídla s dekorativnû soustruïenou boãnicí a nohami) zámûrnû koncipované jako spoleãensk salón, mûla podle Novotného zápisu vypadat takto: Pfiírodní dub le tûn a eben. Vnitfiky z ãernû mofiené hru ky, polole tûné. Potahy z pestré látky v cenû asi 30 K za 1m. Kování bílé. Stûny malované drobn m vzorkem, základní barva sytû zelená, strop bíl se zelen mi linkami. Záclony z bílého batistu. Lustry z bílého kovu. Kamna americká." NejpÛsobivûj í prvek mobiliáfie pfiedstavoval pfiíborník - kredenc se zabudovan m hodinov m ciferníkem dominující jednomu z postranních ãel pokoje. Mûkce oh bané linky konstrukce v pletu jeho barevnû prosklen ch vitrín nejsou prosty historizujících reminiscencí. Tvaroslovnû upomínají na vysok standart anglického nábytkáfiského umûní 18.století, jmenovitû na kusy z dílny Th. Chippendalea ãi bratrû R. a J. AdamÛ. Novotného celoïivotní sympatie k jednoduché tvarové vzne enosti empíru se zase promítly do chaise-longu, lehátka kopírujícího lapidárnost nábytkové produkce z období francouzského direktoria a napoleonské doby. Ptáme-li se po inspiraãních impulsech celkového v razu domu, budícím právem pozornost sv m neomítan m bûlav m plá tûm, seskládan m z pravidelnû a ãistû spárovaného reïného pohledové- ífienou pamûtí. ing. Slavomír Kudláãek Z JEDNÁNÍ V BORU MSP Na první schûzi v boru MsP v fiijnu 1999 byli zvoleni funkcionáfii spolku. Pfiedsedou se opût stal Ing. V. Doubrava, místopfiedsedou M. Jirou ek, jednatelem Mgr. J. Tetfiev a pokladníkem PhDr. P. Vorel. V ichni byli zvoleni jednomyslnû. Byla konstatována potfieba zlep it a roz ífiit ãinnost spolku, zlep it informovanost vefiejnosti o spolku a potfieba získat nové ãleny, s tím, Ïe konkrétní návrhy budou pfiedneseny na pfií tí schûzi v boru. Druhá schûze probûhla v prosinci Mgr. Tetfiev rezigoval pro zaneprázdnûnost na funkci i ãlenství ve v boru. ãlenem v boru se tedy stal 1. náhradník Mgr. P. Panoch, kter byl zároveà jednomyslnû zvolen jednatelem spolku. Byl pfiedloïen a projednán materiál vypracovan F. Václavíkem obsahující analízu souãasného stavu spolku a návrhy na jeho podobu v následujícím období. Z projednání vze ly tyto závûry: vydávání dvoumûsíãníku

10 LISTY MUZEJNÍHO SPOLKU V PARDUBICÍCH - âíslo 2./2000 STRANA 10 zení úãtu MsP a o zhotovení razítek MsP. Byla zahájena pfiíprava Valné hromady s pfiedpokládan m termínem kvûten Nakonec bylo odhlasováno pfiijetí 15 nov ch ãlenû MsP byly na 4. schûzi v boru projednány a schváleny návrhy rozpoãtû MsP a ListÛ MsP na r a znûní Ïádostí o dotace. Doporuãena byla realizace pfiedloïeného návrhu propagaãních plakátû a pfiíprava propagaãních letákû men ího formátu. Byly stanoveny témata a termíny prvních pfiedná ek pofiádan ch MsP. Úãet MsP bude zfiízen u IPB s disposiãním právem pfiedsedy pokladníka a jednatele. 5. schûze konaná byla bohuïel pro neúãast pûti ãlenû neusná eníschopná. Pfiesto byly pfiedbûïnû projednány následující záleïitosti: zmûna zpûsobu tisku, roz ífiení redakãní rady,roz ífiení rozsahu a zv ení rozpoãtu 2. ãísla ListÛ MsP, termín a program Valné hromady. V bor MsP pfiivítá jakékoli návrhy, dotazy, pfiipomínky, nebo jiné známky zájmu o e- xistenci a ãinnost Muzej-ního spolku. Zasílejte je, nebo telefonujte na kontaktní adresy uvedené v tiráïi tohoto ãísla. (-B -) Z KUNùTICKÉ HORY: V souãasné dobû, kdy je pfiipravena rekultivace zelenû vãetnû sadû na svazích Kunûtické Hory, v dobû, kdy byl pfiedstaviteli tfií mûst schválen plán podporující dal- í turistick rozvoj této lokality - vedením cyklistické stezky jejím okolím, projednávají Stavební úfiad a Státní stavební dohled dva pfiípady svévolného stavebního poãínání na jiïním svahu Kunûtické hory, patfiící do katastru obce Ráby. Zfietelnû se jedná o poru ení pfiíslu n ch zákonû a vyhlá ek a rovnûï o precedentní nedodrïení regulativu o- chranného pásma této kulturní památky. Regulativu, kter má zajistit, Ïe dominantou tfietihorní vyvfieliny zûstane objekt hradu, bez dal ích konkurentû v podobû nevhodn ch typû novostaveb. Z lidského hlediska kolemjdoucího, ãi kolemjedoucího jde v tûchto pfiípadech o arogantní po kození jiïní pohledové si- ho zdiva, a ucelenou, vnitfinû sourodou koncepcí bytového zafiízení, nacházíme je pfiedev ím v rozpoznatelném vlivu vídeàské moderny v ãele s pracemi architekta Josefa Hoffmana a umûleckofiemeslného sdruïení Wiener Werkstatte. Civilní architektura Zemánkova domu v sobû snoubí kvality empírové pfiísnosti (nízké 2. patro ãlenûné dekorativními polosloupky), dûstojné askeze soudobé industriální architektury a praktického komfortu. Oproti sofistikovanû stfiídm m stavbám svého uãitele Jana Kotûry charakterizuje Novotného holická díla vût í jemnost, uhlazenost a vybrou enost, tûïící svûj úãinek z pfiirozené krásy struktury reïného materiálu.v posledku pûsobí témûfi dekorativnû. Ponûkud protestantsk vzhled fasád obou budov, dávající tu it e- tické pozadí a postoj investora, ov em plnû konvenoval s moralizující estetikou ãesk ch modernistû z Kotûrova okruhu. Navenek tak byla explicitnû vyjádfiena velká dobová snaha o reformu architektury zaloïená na vz vání pravdivosti její prostorové a konstruktivní podstaty. Novotného holické angaïmá, iniciované osvícen m lékafiem dr. âeàkem Zemánkem, bylo souãástí iroké oãistné kûry, jíï procházela progresivnû zamûfiená ãást ãeské architektury pfied 1. svûtovou válkou. Sv m zpûsobem i jakousi misí z praïského centra snaïící se o pfii- Rekonstrukce pardubického zámku se blíïí k závûru. O to více je s podivem, jak málo pozornosti vûnovala dosud odborná literatura stavebnímu v voji této bezesporu jedné z nejv znamnûj ích staveb pozdní gotiky a pfiedev ím renesance v âechách. Star í práce (Sedláãek, Sakafi ) se vûnují hlavnû majitelûm nebo popfiípadû interpretaci nemnoh ch archivních popisû, pocházejících v ak zpravidla aï ze 17. století. Periodizací v stavby zámku se podrobnûji zab vala H. Kadefiávková, av ak pouze na základû rozboru kamenick ch ãlánkû. První struãnou anal zu fází v voje, vãetnû schematického grafického vyhodnocení, provedla aï D. Menclová v 2. díle âesk ch hradû. Zevrubn grafick rozbor pfiinesl pasport SHP M. Vilímkové a D. Líbala, kter se v ak v textové ãásti nezab vá podrobnûji stavební historií objektu. Naposledy se problémem zab val F. ebek a kol. v Dûjinách Pardubic. Mnoho závaïn ch objevû z prûbûhu rekonstrukce nebylo dosud publikováno. Dne ní podobu aï na drobné pozdûj í úpravy dostal zámek vlastnû jiï v 2. polovinû 16. století, jak je to patrné z veduty Willenbergovy a Vischerovy. NeÏ v ak této podoby dosáhl, pro el mnoha pfiestavbami, které v znamnû mûnily jeho vzhled. Nejv znamnûj í z tûchto pfiestaveb probûhly patrnû kolem poloviny 15. století za MrzákÛ z Miletínka a dále v nûkolika fázích v desetiletích na pfielomu 15. a 16. století za Viléma z Pern tejna. blíïení nové purizující estetiky ãeské venkovské vefiejnosti a její seznámení s aktuálními umûleck mi i my lenkov mi trendy. V tomto smyslu se jednalo o misi podafienou, dr. Zemánek opravdu - jak bylo vyfiãeno v jiï vzpomenuté rozluãkové fieãi pfied katafalkem s jeho rakví vystaveném v sokolovnû - do Holic praïskému vûtru okna otevfiel ". Ze stylového hlediska pfiedstavují sokolovna i ZemánkÛv dûm zajímavou syntézu rafinovanû pfietlumoãené domácí kotûrovské tradice s elegancí vídeàského dekorativismu a smûru drsnûj í holandské cihelné secese pfiedstavované architektem Henrikem P. Berlagem. SvûÏí, byè dûstojnou grácií naplnûná díla patfií do mnoïiny staveb z pfielomu prvního a druhého desetiletí 20. století, patfiících k základním pilífiûm racionalistického smûru ãeské moderní architektury" (V. lapeta). Pavel Panoch (autor je historikem umûní) Pozn. Vzhledem k charakteru LMS se red. rada rozhodla nezatûïovat tento text podrobn m poznámkov m materiálem. UpozorÀujeme proto jen, Ïe v echny citace pochází z písemn ch ti tûn ch ãi strojopisn ch materiálû. Inspirativním momentem k sémantickému v kladu budovy sokolovny se mi stala umûnovûdná studie Rostislava váchy o hradeckém Kotûrovu muzeu, oti tûná v ãasopise Umûní v roce Impulsem k napsání této drobné studie bylo setkání s dcerou a synem dr. â. Zemánka paní Blankou Jak lovou a panem Jifiím Zemánkem. Bez jejich vlídného pfiijetí, pfiátelsk ch rad a informací, vãetnû laskavého zapûjãení obrazov ch, písemn ch a plánov ch materiálû by nemohl tento ãlánek vzniknout. Dovoluji si jim proto vyjádfiit touto cestou svou vdûãnost a dík. HYPOTETICKÁ HMOTOVÁ REKONSTRUKCE ZÁMKU V PARDUBICÍCH OKOLO ROKU 1500 Právû úvaze o podobû zámku uprostfied tûchto pfiestaveb, v roce 1500, je vûnován tento ãlánek. Jeho cílem není problematiku vyãerpat, nebo dokonce uzavfiít, ale stát se podnûtem k dal í diskusi, která by zohlednila nálezy jak archeologické, tak stavebnû-historické, shromáïdûné v prûbûhu rekonstrukce. ProtoÏe neexistuje Ïádné dobové zobrazení zámku, ani Ïádn archivní popis, nebo alespoà zmínka, vychází rekonstrukce pfiedev ím z konstrukcí zachovan ch ve stavbû samé. Nezachované, ale pfiedpokládané ãásti jsou rekonstruovány podle analogií znám ch z jin ch soudob ch lokalit. Míra hypotetiãnosti je tedy znaãná a je nutno poãítat s tím, Ïe s nov mi poznatky dojde k upfiesnûním. Podívejme se tedy, jak asi zámek tehdy vypadal. Po tfiech stranách mírnû obdélného nádvofií byly situovány jednopatrové budovy palácû. V severozápadním nároïí byla situována hranolová pravdûpodobnû ãtyfietáïová vûï. Na severní a jiïní stranû pfiiléhaly k nádvofií dva obdélné, hmotovû si odpovídající paláce. K tfiem vnûj ím nároïím tûchto palácû byly pfiipojeny hranolové nakoso postavené vûïice s pln m pfiízemím. U vnûj ího líce v chodní spojovací hradby se nacházela star í hranolová vûï a novû postavená kaple, jejíï kubická hmota odpovídala ífice pûvodního parkánu. Takto vymezen objekt byl obklopen témûfi pravoúhl m parkánem, v jehoï nároïích se nacházely ãtyfii válcové

11 STRANA 11 LISTY MUZEJNÍHO SPOLKU V PARDUBICÍCH - âíslo 2./2000 jednopatrové ba ty. Pfied parkánem byl je tû vodní pfiíkop a patrnû je tû drobn val. Na severní stranû bylo pravdûpodobnû men í pfiedhradí neznámé podoby. Západní palác je spolu s vûïí nejstar í ãástí zámku. Vznikl asi v druhé polovinû 14. století. ÚroveÀ podlahy prvního patra byla v e neï dnes, jak dokládá dochované okenní ostûní v nádvorní stûnû. Patro bylo pfiístupné dfievûnou pavlaãí, pfiedchûdkyní dne ní zdûné arkády. Palác mûl snad vysokou valbovou stfiechu. VûÏ byla podstatnû niï í neï dnes. Konãila patrnû u v razného zúïení, pfiibliïnû v polovinû dne ní v ky. Byla u- konãena ochozem moïná vysazen m na krakorcích a vysokou dlátkovou stfiechou. Z v chodu byl k vûïi pfiiloïen pfiístavek vfietenového schodi tû Severní palác, stejnû jako protilehl jiïní, byl pravdûpodobnû zaloïen jiï po polovinû 15. století, jejich dostavba se a- le moïná protáhla aï do poãátku vlády Viléma z Pern tejna. K severnímu prûãelí se právû v této dobû pfiistavoval nov vstupní rizalit s padacím mostem k pfiedhradí. Pfiízemí obsahovalo kromû prûjezdu dva sály s Ïebrov mi klenbami na stfiední sloup. V patfie byly dva sály s malovan mi záklopov mi stropy, ty v ak byly dokonãeny aï kolem r O nûco pozdûj í je také úprava nároïní dvoupatrové vûïice s honosn m vyhlídkov m altánem a znám m nápisem. Je moïné, Ïe palác byl zv en o hrázdûné obranné patro nebo polopatro (není zakresleno). Stfiecha byla opût vysoká valbová. Na obou vnûj ích nároïích jiïního paláce stály vûïice, pfiistavûné k paláci snad aï za Viléma z Pern tejna. V chodní pozdûji takfika zcela zanikla. Pfiízemí vûïic bylo plné, v patfie se nacházely prostory. VûÏice mûly velmi pravdûpodobnû je tû dal í vysazené hrázdûné patro, moïná s nároïními vûïiãkami. Tato úprava u- moïàovala ostfielovat prostor parkánu kfiíïovou palbou. Podobné patro mohl mít cel palác (není zakresleno) V pfiízemí jiïního paláce byly skladovací prostory. To zpûsobilo, Ïe podlaha patra byla ní- Ïe neï u ostatních palácû. V patfie byly o- pût dva velké plochostropé sály. Ze západního byl lomen vstup do klenuté prostory ve vûïici. Ve v chodním parkánu stála pûvodnû jen vûïová stavba, patrnû jiï ze 14. století. Tato vûï byla pozdûji zcela pohlcena v chodním kfiídlem a její pfiesnûj í podoba je neznámá. Spojovací hradba mezi severním a jiïním palácem sahala do 1. patra palácû a mûla ochoz a parapetní zídku,asi s cimbufiím. V 90. letech 15. století zaãala v parkánu, moïná na star ích základech, stavba kaple. Stavba se jistû protáhla aï do 16. století (zakreslena je jako dokonãená). Zvnûj ku je kaple obdélná, ale uvnitfi má polygonální závûr. V severním, v chodním a snad i v jiïním prûãelí mûla kaple po jednom velkém lomeném oknû, kolem nichï se zalamovala meziokenní fiímsa. Rekonstrukce pfiedpokládá dva stupàovité títy, které v ak nejsou doloïeny, a sedlovou stfiechu. Parkánová hradba s ba tami vznikla pravdûpodobnû kolem poloviny 15. století. Hradba byla opatfiena buì jiï zastaral m cimbufiím, nebo hrázdûn mi kryt mi ochozy. Okrouhlé ba ty mûly patrnû dvû podlaïí pro umístûní lehãích dûl a vysazené hrázdûné polopatro pro stfielce z ruãnic. Ba ty byly kryty vysok mi kuïelov mi stfiechami moïná s drobn mi víïkami po stranách. PfiibliÏnû v takové podobû vstupoval pern tejnsk zámek do 16. století, jako staveni tû uprostfied pfiestaveb a zmûn. Je tû za Ïivota Viléma z Pern tejna byla potom postavena dal í ãást v chodního kfiídla, arkáda s krytou chodbou na v chodní stranû nádvofií a za star m pfiíkopem byly navr eny nové valy, které obklopily i nové rozsáhlé pfiedhradí. Tak zámek pozbyl svou funkci obrannou a mohl b t nadále budován pouze jako pohodlné reprezentaãní sídlo. -B - Hypotetická hmotová rekonstrukce pardubického zámku kol. roku 1500 tuace - pro Kunûtickou Horu té nejzajímavûj í. JestliÏe má napfiíklad garáï navíc jedno patro s okny a dvefimi, tûïko uï je garáïí. JestliÏe domek na náfiadí v zahradní kolonii je téï jednopatrov, s témûfi bytov mi prostorami, tûïko uï je zahradním domkem. Dost patn pfiíklad pro sousedy skromnû se krãící v mal ch boudách. Díky v ak za jejich respekt, jenï udrïuje hrad jako dominantu na zeleném kopci, nikoli hrad vyrostl z lesa pfierostl ch psích bud. Bude zajímavé sledovat, zda orgány státní správy dokáïí vyuïít sv ch kompetencí a ukáïí, Ïe obecn zájem o Kunûtickou Horu a podobné pfiípady vyïadující jednoznaãn postoj, mají pfiednost pfied zájmem jednotlivce. Vzhledem k mocn m pfiímluvám na úfiadech státní správy za jednoho ze stavebníkû jde rovnûï o provûrku morální. Akceptování souãasného stavu dodateãn m schválením (byè s nûjakou tou pokutou), by totiï nejenom pro ty, ktefií se v posledních letech snaïí o zlep ení stavu Kunûtické Hory a jejího okolí, pfiedstavovalo i- maginární nápis marnost nad marnost", ãi pochybnosti o

12 smyslu snaïení, (o smyslu zákonû a vyhlá ek, o smyslu nûkter ch státních orgánû). Milo Jirou ek P IJëTE NA HRAD! 1. dubna zaãíná stejnû jako na vût inû památkov ch objektû nová náv tûvnická sezóna i na hradû Kunûtická Hora. Objekt bude otevfien v dubnu a v fiíjnu o sobotách, nedûlích a svátcích vïdy od 9.00 do hodin. Od kvûtna do konce záfií pak kaïd den mimo pondûlí od 9.00 do hodin. Prohlídka hradu je moïná individuelnû, nebo s prûvodcem (v té je obsaïena i prohlídka kaple sv. Katefiiny). Kromû prohlídky hradní architektury a v stupu na vûï je moïné shlédnout archeologickou expozici z v zkumû provádûn ch v areálu hradu. Ta je instalovaná v palácovém sklepení a je aktuálnû doplàována, dále interiéry Rytífiského sálu, v prvním patfie pak expozici parforsních honû a zajímavou v stavu historick ch pohlednic Kunûtické Hory. Na hradû je k dispozici obãerstvení a rovnûï bude moïné si vyzkou et stfielbu z lukû a ku e. Správa hradu pfiipravuje fiadu doprovodn ch akcí. Nejvût í z nich - stfiedovûk hrad faber - Kunûtické kralování", které se uskuteãní ãervna získal letos díky mimofiádnû pfiíznivému hodnocení odborníkû minul ch roãníkû zá titu âeské komise pro UNESCO. V nûkterém z pfií tích ãísel vám pfiineseme informace o realizovan ch stavebních opravách v posledním období a jejich pfiedpokládaném pokraãování. Milo Jirou ek, kastelán Z P Í TÍHO âísla : MEZIVÁLEâNÁ V TVARNÁ KULTURA V PARDUBICÍCH [ART DECO, RONDO- KUBIZMUS ATD.] OD AUTORÒ: Ivo Kfiena, P. Václavíkové, M. Netu ilové, P. Panocha a dal ích. Smûjící se hlava Dfiív b valo zvykem dávat na vsi kvûtiny do oken. V b valé hospodû ve vesnici Lukovna u Sezemic, blízko Pardubic, je ov em dodnes jedno okno, kde kaïdá kvûtina zajde. Okno je otoãeno k Labi. Povûst vypráví, Ïe kdysi tuto hospodu vlastnila jistá vdova s dvûma dcerami, mlad í z dcer byla nevlastní. Ta vdova posílala po veãerech dcery na pfiástky. Jednou veãer la mlad í na pfiástvu na druh konec vesnice, kdyï tu náhle jí ze tmy zastoupil cestu ãern pán a fiekl: Já jsem nov tancmajstr na pardubickém zámku a ty bude se mnou tancovat! Dívka se pokfiiïovala: Ale já nemûïu tancovat, dokud nebudu mít napfied no! Tancmajstr Èuknul hûlkou, a hned má napfied no. - Ale já nemûïu tancovat, dokud nebudu mít nové náu - nice! Tancmajstr lusknul prsty, a hned mûla náu nice. - Ale já nemûïu tancovat, dokud nebudu mít korále! A hned mûla korále. - Ale já pofiád nemûïu tancovat, dokud nebudu mít nové boty FRANTI EK CHUPÍK, âtyfii pozdnû stfiedovûká mûstská opevnûní na stfiední Moravû - Hranice na Moravû, Lipník nad Beãvou, Prostûjov a Pfierov, in: Stfiední Morava, kulturnûhistorická revue, ã. 8,9, 1999, Memoria Olomouc. O. NOVOTN - NÁVRH NA SO- KOLOVNU V HOLICÍCH Povûst Anotace! A má nové boty. A tak si porouãela nové a nové vûci, aï bylo ráno a zakokrhal kohout. V tom pardubick tancmajstr zakfiiãel: Poãkej pfií tû! a zmizel. Dûvãe pfii lo domû ovû eno zlatem, a kdyï je uvidûla macecha, ptá se, kde to vzala. - Ale potkala jsem tancmajstra z pardubického zámku, ten mnû to dal a fiíkal, Ïe zejtra mám pfiijít zas. ProtoÏe ale star í dceru mûla mnohem radûji, poslala matka druh veãer na pfiástky jí. Jen vy la ze dvora, potkala star í dcera ãerného pána: Já jsem tancmajstr ze zámku a ty bude se mnou tancovat! Ani se nepokfiiïovala, hned se ho chytla a protancovali vesnici tam a zase zpátky, a to uï zaãlo svítat. Dívka se ptá: A co jsem si vytancovala já? Cizinec se usmál, utrhnul ji hlavu a postavil ji do okna hospody. KdyÏ se vdova probudila a vidûla v oknû hlavu dcery, jejíï obliãej se klebil, fiekla Andula toho jistû dostala mnohem víc, kdyï se tak smûje! (Z pfiipravované knihy A. Roleãka a H. Krejãího Pfiízraky Pardubicka) âlánek je v tahem z autorovy diplomové práce na katedfie dûjin umûní FF UP v Olomouci z roku Práce monograficky zpracovává stavební v voj fortifikací zmínûn ch lokalit. Po struãném shrnutí star ího v voje se autor vûnuje analíze a popisu nejv znamûj í pozdnûgotické fáze z konce 15. století, kdy byly v echny ãtyfii lokality majetkem Pern tejnû. VyuÏívá hlavnû star ích popisû a zobrazení, protoïe dne ní zachování opevnûní je pouze fragmentální. Sleduje i postupn zánik opevnûní. Fortifikace jsou charakterizovány jako pomûrnû tradiãní s hlavní hradbou, parkánem,zpravidla dovnitfi otevfien mi ba tami a valem za pfiíkopem. Val snad nûkde slouïil k postavení dûl. Pfiínos práce je pfiedev ím v prvním podrobnûj ím rozboru opevnûní moravsk ch pern tejnsk ch mûst, která nejsou zpravidla ãesk m badatelûm blíïe známa. Je tak kvalitním podkladem pro potfiebnou ir í komparaci ãeské a moravské pern tejnské stavební produkce. Slabinou ãlánku je skromná a nekvalitní obrazová pfiíloha. (-B -) âíslo 2/2000 VY LO JAKO NEPRODEJN PROPAGAâNÍ MATERIÁL VYDÁV Á MUZEJNÍ SPOLEK V PARDUBICÍCH V CHODOâESKÉ MUZEUM PARDUBICE, ZÁMEK â. 2, PARDUBICE, TEL: 040/ , FAX:040/ , REDAKâNÍ RADA: FRANTI EK R. VÁCLAVÍK(-FRV-)(hlavní redaktor), PAVEL PANOCH (-PP-), BOHDAN EDA(-B -), KONTAKTNÍ ADRESA : P. PANOCH, SAKA OVA 923, PARDUBICE, TEL: 040/ NEBO F. R. VÁCLAVÍK fravaclavik@volny.cz. Na tyto adresy zasílejte, prosím, Va e ohlasy, pfiíspûvky i Ïádosti o vstup do Muzejního spolku.