Karel Matěj Čapek Chod. Nedělní povídky

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Karel Matěj Čapek Chod. Nedělní povídky"

Transkript

1

2 Karel Matěj Čapek Chod Nedělní povídky Mates Holejch Tak poslouchej Mates povídá Matesův strýc, pokladník d ické záložny, kolik pak myslíš, že jich tady ještě máš? To potřebuješ zas do karet, viď? Mezi Matesem a jeho strýcem stál na příč celého úzkého zaprášeného záloženského kanceláře dlouhý, zeleně potažený, avšak víc odřený než potažený pult, na něm ležela mimo haldy spisů velká rozevřená účetní kniha, od oslích uší až kadeřavá, menší knížka záloženská, také otevřená, na ní dvě padesátky, a do těchto opíral se, nad míru důležitě prohnut, dlouhý ukazováček kostnaté ruky strýcovy. Mates pokusil se pohlednouti strýci do tváře, nedostal se však výše než na šmouhu šňupavého tabáku, malebně spojující nos s ústy; zrak jeho ale hned sesmekl se a mihnuv se kol z brusu nové záloženské ohnivzdorné, na níž se svazeček klíčků ještě klátil, utkvěl otevřeným oknem venku na zvětralých hodinách hradské věže. Odklopité rafije ukazovaly zrovna za pět minut čtvrt na deset a trčely v té posici nejinak než jako rezavé kníry nejmilejšího přítele Matesova, strážmistra manipulanta od pšelerů Kraisvurna. A Mates zůstal strýci odpověď dlužen, ačkoli se nepamatoval, byloli to před desíti nebo patnácti léty, co naň strýc naposled promluvil. Poslouchej, mně do tebe nic není, povídá strýc dále hlasem, jakoby na hřeben hrál, poněvadž jsi lump první klasy, ale anžto byla tvá záhy zesnulá matka mou vlastní sestrou, a ty tak říkajec můj vlastní synovec, tak myslím, že mám právo, zeptat se tě, co vlastně myslíš? Mates mlčel. Myslíval vůbec málo a v tom okamžiku jenom na to, jak by se co nejrychleji dostal pryč. Poslouchej, já ti teda něco povím, pokračoval strýc, když jsi se vrátil od těch kanonýrů, místo co by s měl řezničit, jako pořádnej řemeslník, dělal jsi pár měsíců svou slotu a z trucu, že jsem ti nevydal jako tvůj poručník, co ti po tatíkovi zbylo, tak jsi odešel na vandr. Když jsi se vrátil a oženil jsi se, myslel jsem, že budeš jako plnoletý moudřejší, ale tu máš čerte kropáč, bylo to čím dál tím horší. Tak se tě ptám, Mates, kolik myslíš, že jich tady eště máš? A to se tě ptám proto, protože jsi se po celý leta do svý knížky oudovský ani nepodíval, a

3 proč, proto že máš sám před sebou strach, abys to věděl. Mates trnul, jak to může strýc vědět. Ovšem netušil, že založil růžky dvou běžných listů jeho záloženské knížky, když Mates si byl posledně v záložně pro peníze. A dnes byly zrovna tak, jako naposled. A jako, čeho kolik strejčku? vyhrkl ze sebe Mates zoufalým pokusem zahráti si na hloupého. To víš, že tisícovek ne; stovek, Mates, stovek! Jo, Ježíšmarjá, strejčku, je to možný? To aby tě ale na mou duši člověče všickni sakramenti, dopálil se strýc, tak ty dovopravdy ani nevíš, mocli máš u nás ještě v kase? Podívej se, s pěti tisíci jsi začal a dneska máš čtrnáct set. A mordygol do tebe chlape, deset let jsem se na tebe nepodíval, a dnesky jsem si to taky mohl ušetřit Prosím tě, di mně z očí, ty jsi hadrlump jeden na nic křičel starý Nyklíček, tluka dlaní na otevřenou knížku Matesovu. Konečně vzal obě padesátky, přeložil je a zaklesnuv je do knížky, podával vše Matesovi a řekl zcela klidně obyčejným zvukem: Prosím tě, tu máš a di! Mates se půl okamžiku tvářil, jako kdyby chtěl něco podotknout, ale byl vlastně rád, když strýc rozmluvu, kterou hlavně sám vedl, přeťal tím, že se k svému synovci a vkladníku záložny, kteréž byl vedle svého kupeckého zaměstnání sám pokladníkem, obrátil zády a na svůj ohromný, hnědě prosáklý šátek po šňupácku Matesovi hlučně odtroubil. Když se octl na ulici, Mates by si byl rád z hluboka oddychl, ale nemohl. Šel jako vrah anebo jako zařezán, hlavu vraženou mezi ramena, v kolenou celý spadený, a tak bral jeden roh těsných uliček d ických za druhým, a míjel nízká na široko rozkročená vrata jejich domků, bez myšlének, že ani nezpozoroval, že šlape po nedlážděné, dubnem naměklé půdě bezděkovského předměstí. Ponořen do ohromné prázdnoty svého nitra, octl se bezděky v polích, cestou příkře do vršku. Když byl nahoře, tu se mu teprve podařilo oddychnouti si. Mates se zastavil a obrátil se k městečku, do dlouhé úzké úžlabiny se svými zahrádkami jako shrnutému. Bylo do něho viděti jako do otevřené škatule. V té chvíli však Matesa nezajímala tato jeho kolébka ani dost málo. Pátral po císařské silnici, táhnoucí se z města opačným směrem horním do Bavor, mezi černými polemi jako silná křídová čára přes tabuli. Brzy našel, co hledal. Byly to dva body zvolna se do kopce plížící, Pepek Plnářojc a jeho

4 tovaryš, každý s tratarem ; strkali je na havlovickou valchu tam nahoru do lesů. Bystré oko rozeznalo i, že napřed jede Plnář sám s rudými chodskými, a tovaryš za ním ze zelenými mysliveckými punčochami, vrchovatě na trakařích naloženými. Kdyby Mates byl plnil slovo, už měl býti u nich. Řekli si s Pepkem, že si jen odskočí pro peníze do karet a že se na kopci sejdou. Dnes bude na valše veselý den a noc. Odpůldne přijdou ostatní Sirotci, proslulé to družstvo d ických osiřelých mládenců, z nichž nejmladšímu bylo osmadvacet. A potom ať je dolejší brána čeká domů! Matesem to trhalo, a tím prudčeji, čím výše oba trakaře na druhém konci obzoru lezly; kdyby obešel humna kolem střelnice a pivováru a pospíšil, ještě by punčocháře chytil před Havlovici. Kdyby si pospíšil! Ó jistě by je chytil! Ale nehýbal se. Stál pořád, ačkoli zcela dobře viděl, jak si Plnář na vrchu shodil oprata přes hlavu, jak si zapálil dýmku a sedl na svůj náklad. Patrné čeká. Čekal nejméně čtvrt hodiny a nemoha se dočkat, vyšel si až k lískoví nad silnicí, aby lépe viděl k městu. Pak ale seběhl rychle k trakaři a oba za minutku zmizeli za kopcem, mistr i tovaryš. A Mates byl sám, aspoň mu tak připadalo, jakoby náhle osaměl, ačkoli bylo odtud na Kraví pupek dobře tři čtvrtě hodiny. A mordie, aby do všeho, povídá Mates, obrátí záda městu, Plnářovi a Havlovicům a šlape do vršku dále svou cestou. A moh dnes přece vyhrát! Vždycky, když se začalo novými kartami, a ty Jakubče s sebou veze, vždycky vyhrál a na valše taky vždycky vyhrál (vskutku tam ale vždycky prohrál); havlovští sedláci mají smůlu! Karty, ty jsou Matesovo štěstí. Kde pak by za těch deset let byl, kdyby nebyl něco v kartách přivydělal! Přivydělal? K čemu? Vždyť nic jiného nedělá, než že hraje karty. Ale přece v nich vydělal. Dnes by neměl u strejčka v záložně ani krejcaru, kdyby neměl štěstí, a živobytí také něco stojí! Za deset let zdrobil tři tisíce? Je to něco? Kdyby byl řezničil, kdo ví, kde by byl! Chachacha! Matesa vůbec někdo bude učit něco znát. Vždyť to ví, vždyť to zkusil s handlem s dobytkem sám, a dobytku přece Mates rozumí. A co pak on je tak špatnej? On Mates Holejch? Co pak on nemá docela žádný zásluhy? Tak to není nic, ty tři granátky na jeho hasičské kajdě a stříbrnej kohout na helmě? Že zachránil celý dolejší předměstí

5 při předloňským vohni, že si při tom vopekl nohy? Za to za všechno, krucilajtnant, byl dělanej prvním u stříkačky! Mates se ani nenadál a mluvil sám s sebou a hodně na hlas. Však to byla jeho jediná chlouba a pýcha, a také se tehdáž octl velmi blízko oněch vrcholů lidské slávy, s nichž jest tak závratný pohled do nížin, obývaných jinými smrtelníky. Jeho strana v hasičském dobrovolném spolku, kteréž říkal punčochář Plnář naše demokratická strana, stála na tom, že jej při nejbližší valné hromadě udělají náčelníkem, a protože přívrženci té myšlénky bylo všechno mužstvo, nezbývalo nic, leč že milého Matesa zavolal k sobě pan doktor purkmistr do kanceláře, kdež jej po půlhodině učinil nejhorlivějším zastancem názoru, že náčelnictví spolku v zájmu obce a veřejného dobra musí zůstati sjednoceno v rukou pana policejního komisaře, vysloužilého to četnického strážmistra. Mates nerad vzpomínal na tuto rozmluvu, která vlastně byla ostrým kázaníčkem, a zvláště na jediné podotknutí pana doktora, že kdyby Mates měl takové svědomí jako sílu a srdnatost, že by jej obec čítala mezi nejpřednější své ozdoby, takle ale že vzorem občana není, a jak prý Matesa rád má, že by si v obci dva nepřál mít. V nevnímavé Matesově hlavě se to rozleželo až za dveřmi, i vrátil se k panu purkmistrovi uražen, jak prý to myslí. Pan purkmistr odpověděl, že proto by si nepřál dvou takových Matesů v D cích, poněvadž to jeden všechno obstará, co by dva neudělali. A Mates byl spokojen. Nadobro pak smířil jej pan purkmistr, když ve valné hromadě hasičské sám učinil návrh, aby pan Matěj Holý pro své zásluhy v činné službě hasičské jmenován byl nadhasičem I. třídy s třemi granátky (ostatní nadhasiči měli jen dva) a poctěn byl stříbrným t. j. niklovým kohoutem na přilbě. Mates chodil v tom tehdá dva dny a dvě noci. A co je komu do toho, že si jde do záložny pro své peníze, má si jít vypůjčit, když nemá? To je toho, že se do knížky nepodíval! Ví bez toho, že to jde dolů; když se odněkud bere a nepřidává, tak musí ubývat, to ví každé malé dítě. Ať si jen nikdo nemyslí, že až bude s těmi několika groši hotov, že přijde k někomu a bude od někoho něco chtít. Sebere se a půjde do Vídně, dělal tam v porážce už jednou dvě léta, když v Linci vysloužil. A je to jedno, půjde-li dnes anebo zítra. Však by nebyl dnes tak na huntě, kdyby nebylo té zrzavé potvory Terezky, jeho ženy. Ta je vším vinna, dnes mohlo být všechno snad jinší, ale to bylo jeho neštěstí, že si kdy s ní začínal. Musela ona tehdáž

6 mu udělati ten skandál, přijít za ním do hospody, kde s kamarády hrál, a sebrat celý bank do zástěry? Tehdáž pravda vyházel celou hospodu, ale to, co následovalo po tom, to bylo Matesovým neštěstím. Byl s ní teprve měsíc ženat, ač ona byla již devátý od něho sama druhá, a když mu tohle vyvedla, Bůh jej ponejprv opustil. V opilství o ženu zavadil jen dost málo, ale bylo toho dost, aby se stal ještě té noci otcem. Když viděl, že starý běží pro kněze, prchl Mates do polí. Pomáhal potom pašerákům pašovat koně do Bavor. Žena jeho sice vyvázla, ale Matesovi by snad bylo lépe bývalo, kdyby se nebyl s ním utrh řemen, když se věšel. Potom, když pašerákům při těch koních pomáhal, pochroumal nelidsky finančníka a odseděl si to desíti měsíci v Plzni. Ženu svou víc neviděl ani z blízka ani z daleka. A jak také, když nevyšla přes prah řeznického krámku na dolejším předměstí, kde prodávala, co otec její porazil a vysekal. Deset let od těch dob minulo a ženu neviděl, sám se krámu z daleka vyhýbal. Tak žil od ní. Neměl sice velké svědomí, ale celé, co ho měl, všechno bylo z toho bolavé a palčivé, ačkoli Mates, když se napil, nadával jen na ni, na tu zrzavou potvoru. Ale tři tisíce, to přeci není možný? povídá si náhle, aby zapudil zlé myšlénky horšími a vytahuje knížku z kapsy, to bych to byl musel zrovna z oken vyhazovat. Haťou haťou, ozvalo se v té chvíli náhle pronikavým hláskem Matesovi v zádech, a Mates jak měl knížku už venku i s padesátkami, honem ji zase zavřel a zastrčil. Znal ten hlas dobře, byl to Plnáříček, tatík Pepka Plnářojc, punčocháře. Oral tady pádolinou nahoru, tak že ho neviděl. Kravky šly taky jako v peřinách, kolečko v líze vrzalo a to na záhoně pobroukávalo. Za pluhem šel starý Plnář sehnutý jako polozavřená kudla. Bičištětem se o záhon opíral a na kravky jen křičel. A to je Mates a dej Pánbú! volal zdaleka, copa dete taky do Tejna na jarmark, že počítáte peníze? Povídal náš něco, že jako za ním přídete na valchu že mu pomůžete táhnout do vrchu a to muším za ním sám, nebo se mu dílo srazí než přijede domů do rána to muší mít naražený. Ale nechtěl jsem za nim přes město, lidi toho dycky vědí, dyť to známe. A to jste si cakramensky zašel, Mates já myslel, že dete do Tejna jářku, počítá peníze, snad nejde pra ňákej kousek snad

7 nechce zase začít? Starému potutelně se jednalo o to, aby Mates peníze nezanes jinam než na valchu, a proto jej ťal. Náležel starý také k cechu a učil první Matesa brát karty do ruky. I dyť to víte, strejčku, že když jsem chodíval eště kupovat, že jsem nejvejš přines místo telete domů vopici. Ste vy to pěkný chlapci jeden jako druhej, smál se dědek, abych žádnému neukřivdil. A vy ste bejvával strejčku, šak sem vás v tej peci víckrát našel. Hehehe he! udělal starý. Tak s Pánembohem a nechte karet a nezapomeňte na Navrátila, ať se vám dílo nesrazí, volal za Matesem, kterémuž už už hlava hořela. Sotva seběhl do rokle, táhnoucí se k střelnici, sedl na bobek a vytáhl znova knížku, převracel rychle listy, mhoural chvíli očima, svraštil čelo a šeptem počítal. Najednou vyskočil do výše a uhodil se radostí přes koleno. Tak ho vidíte starýho blázna Nyklíčka, vykřikl Mates, to von mě chtěl jenom nahnat, to sou jeho známý štrychy. Už jak nakouk prve do knížky, hledaje osudných čtrnáct set, které mu z jeho pěti tisíc zbyly, zahlédl místo jedničky dvojku a vskutku tady to stojí černé na bílém, že mu zbývá 2400 zl. a ne jenom 1400 zl. Do tvrdé Matesovy palice ovšem nevlezlo, co strýcův štrych obnáší, a než aby se vtípil, proč si strýc dvakrát jeho lehkomyslnosti dobral, Mates tvářil se, jako by byl tisíc zlatých vydělal. Vida ho škarňoutkáře ušňupanýho. Von byl od jakživa takovej! Rozumí se, že teď půjde a zrovna půjde na valchu. Sekne to tady humny kolem střelnice a pivovára a půjde potokama (podél potoka) až na valchu. Matesovi se šlo lehce, pořád se do sebe chechtal. Nakračoval jako čtyři. A hned zas do něho vjela furie. To jsem vlastně vosel, že jsem se tomu starýmu Nyklíčkovi dal! Ale kdo pak by neztratil rozum, když zase po takových letech najednou rozváže! Partyka stará bez toho nebožtíka tatíka vokrad! Matesovi zas napadlo, jaký je vlastně chlapík. Posud nikomu nic nedaroval. Však má z něho, z Matesa, také každý rešpekt! Kdo se mu může v celém městě a široko daleko postavit? Když si tak vzpomene na ty všechny triumfy své síly! Co už má vyházených hospod za sebou! Co jak vytlouk z města tehdáž všechny

8 pašešnické rekruty! A jak nebyli k dostání koně o žních, když hořelo v Oujezdě, a on vytáhl stříkačku sám na kopeček, že ho nemohli bratři hasiči ani dohonit! Když nemohli lidé někde s něčím hnout, říkali: Jo, kdyby tady byl Mates Holejch! Takhle o senách, anebo když jsou otavy a na rynku tahají před každým domem ranec v loktuších na kladce nahoru do vikýřů a najednou vylezou od Čerchova mráka jako pytel, to nesmí vykročit z vrat. To je: Matýsku sem, Matýsku tam! Když tahali přelitý zvon Zigmunta na věž, vzkázal pan purkmistr pro pět nejsilnějších mužskejch v městě, Kryštofa tesaře, Paroubka provazníka, Hanesa toho Němce bečváře z pivovára a Kalousa krejčího a jeho, Matesa. Potom bylo pití a hádali se o sílu a milý Mates se s nimi vsadil na porážení o to vědárko; jestli všechny jednoho po druhém přemůže, že mu patří a oni že nesmějí ani líznout. A přemohl je a to pivo vypil sám a nepovalilo ho ani to! Jo na Matesa, kam pak se kdo hrabe! A přece byl jeden člověk v městě, kterého se bál, ba i jen podívat. Nebyl to ani člověk, byl to človíček, útloučký, tomu Mates před desíti lety pomohl o měsíc dřív do světa Když jej poprvé zočil v sukénce se popelit s jinou drobotinou, hned jej poznal, ačkoli mu nikdo neřekl, čí je. A upaloval, jakoby ho někdo honil. Od těch dob, když měl potkat dítě, díval se jen po hlavičce; tak bílé vlásky neměla žádná v celém městě, jen ta jediná. V tom do Matesa jak jde, jako kdyby nůž vrazil a dvakrát obrátil! Nohy a ruce mu zdřevěněly, z místa se hnout nemůže. Tu je, tu stojí, naproti přes potok, Bože, jak je na deset let malinký! Stojí na kameni u lávky, vyhýbaném od pradlen, jak chodí máchat. V ruce má študentík knihu a hlasitě si odříkává dětským diskantem: Pa-ter o-tec pa-tris o-tce patri Patrně ho těší, že se kámen houpá, po každé slabice šlápne jednou a zas druhou nohou. Že spadne! Mates se třese na celém těle. Má skočit přes potok anebo vzkřiknout? Srdce mu stouplo do krku nemůže! Nemůže ze sebe vypravit slovo, které jakživo ještě nevyšlo z jeho úst. Pa-trem o-tce. Mates čerta věděl, že se to učí deklinaci a proto se více neopanoval. O pa-ter! o-tče!

9 Jeníčku! vzkřikl Mates bez sebe. Jeníček se vytrh, vypoulil oči na druhou stranu, pustil knihu z rukou, ta pleskla na vodu a Jeníček se poroučel za ní. Knížka plavala, ale Jeníček se potopil. Mates skočil jako lev, ale jeho štěstí a hlavně štěstí Jeníčkovo, že tatík neztratil rozvahu. Kdyby byl skočil do vody, už by Jeníčka nikdo nikdy nebyl spatřil celého. Jak se ví, hned za lávkou tam spadá hrkolíkem všechna voda do Spálenejch mlejna a tehdáž bylo tolik vody, že šla obě kola na prázdno. Přijít pod jedno nebo pod druhé však známe pády zrovna tam odtud nebyli by z chlapce vylovili ani čamrdu. Mates ale skočil na lávku a chňap do vody. Chlapec mu v té vodě pod rukou jen tak projel, už už tam byl. I může jenom Pánubohu děkovat, že se mu trefilo kluka za nohu popadnout. A to se neptejte, jak s ním pádil přes zahradu domů. V průchodu na sad prala Terezka zrovna dršťky. Když jí chlapce přinesl jako mrtvého, to se rozumí, že se dlouho neptala, co tu chce. Však prý to také trvalo dobu, než ho dostali k sobě. Oči měl pořád v sloup. Najednou se dá do kašle a kuckání a naposled do pláče. První jeho slovo bylo: Gramatika aaa hahaa! No, gramatiku rozemleli u Spálenejch na piliny. Neplač Jeníčku pro gramatiku, když máš tatíka, těšila ho matka. Ale tatík sám byl také hotov. Když viděl, že hošík prohlédl, když viděl, jak se k němu má jeho matka, Terezka, jeho žena, jak je ustaraná, jak smutné má oči a jak je z ní za těch deset let zrovna babka, zjihnulo to v něm všechno. Tak mu bylo, jakoby měl něco promluvit, jak se to stalo. Tak stojí u potoka na kameni, vypravil Mates ze sebe, ale tak jako kdyby naň byla přišla záducha, kouká do knihy a a a volá na mě: otče, otče, a já povídám Jeníčku tudle sem a jen to říct Mates nedopověděl. Padl na stůl a začal hekat a vzlykat tuze těžce. Bylo mu tak zle, chlapovi, že se až Jeníček na postýlce utišil a Mates plakal jako dítě. Dal se do toho teprv nahlas a nehezky, když ucítil ve vlasech Terezčiny prsty. Jako kdyby ho žahal rozpálenými dráty na hlavě. Všechno to na něj padalo, celých těch deset darebných let, jak se ženě odsloužil a co se navyváděl Celá zpověď a pokání v tom bylo, když ze sebe dostal konečně pravdivá slova:

10 A když já sem, sakra, takovej flamendr! Ježíšmarjá Josef, pantáta! vzkřikla v tom Terezka. Co? vyjel Mates z breku a už byl na nohou. Vzpomněl si najednou, kde je a co je a už pryč a pryč. Terezka ale postavila se proti němu a prosila: Pro Boha, Mates, už nechoď, už tě od nás nepustím! Kdyby byl do ní strčil byla by jen odlítla, Mates však ztratil všechnu kuráž. U dveří na zahradu stála ona a z druhých bylo slyšet pantátu Pruhu, tchána. Neměl milý Mates kam, tak skočil do třetích. Stála tu taková starosvětská, květovaná almara jako malá stodola, a Mates do ní. Terezka měla to vnuknutí, že za ním dvéře přirazila. Pantáta Pruha už tady taky byl. Milý Mates jak do té almary skočil, hned ucítil pod sebou cihly, almara dna neměla. Také ho nepotřebovala. Visely v ní provazy, řetězy a nějaká ta zástěra. No co koukáš jako celá vytřeštěná, utrhl se na dceru Pruha, co je chlapci? Ale povážejí si, pantáto, spadl do potoka, byl jako myš, tak jsem ho musela převlíci. Co se stalo, věděl pantáta dobře, šel přes lávku a stárek mu to všechno pověděl. Však jednou kluka přerazím, začal láteřit, roste to bez táty a bude tak zkonilý jako von! Pocem Ras, co má ten pes u tý almary pořád?! A Ras zavyl, jak jej pantáta kop do žeber. Kde je Mates? přemýšlel pantáta. Aby byl tak náhle zas utek? Rovnou na Terezku nechtěl jít a ta by nebyla za živý svět promluvila a jen si přála, aby už zas otec byl venku, bála se, aby se oba dohromady nedostali, potom by bylo vše zase zkaženo, co štěstím v neštěstí napraveno. Jak pantátovi na tom záleželo, aby Matesa nesplašil, o tom Terezka ani zdání neměla. Snad by něco klouče vědělo? Poslouchej, Terezko, nemáš tam eště drobet starýho sejra? obrátil se pantáta náhle k dceři. Budu muset jít do těch Radonic. I mám pantáto. Tak se hni, děvečko drahá! Terezce se špatně šlo, až přes dvůr do sklípku. Letěla však přece,

11 nechtěla pro nebe zmeškat, až se oba uvidí. Chudáku strach dušičku kormoutil. Ale jak pantáta u štoku zasedl, už byl doma. Jeníčka se ptát nemusil. Zahlédl pod almarou dva páry bot, jeden svůj a druhý Matesův. A byl doma hned. Tak ale co dělat? Má se jít na toho člověka špásovně, anebo rovnou na něho uhodit? Co pak, aby vzal tamhle hůl a hákem ho vzal vespod za nohu, jako by se mýlil? Zatím tu byla Terezka se sýrem a pantáta se dal do jídla. Nastalo ticho, Jeníček spal, Terezka strachy trnula. Jen Rasa bylo slyšet pobroukávat a hodiny cvakat. Mates se v almaře hanbil div od něho nechytlo. Pantáta se najed, zahodil pantofle a povídá: Kde sou zas boty? a už se žene holí pod almaru. Terezka, jako kdyby ji pích, vyskočí: Já vám je podám, pantáto, sama, nač byste se shejbal, mohla by vám prasknout ňáká žilka v hlavě. Jen aby s věděla, kerý sou ty mý! Terezka strachy ani nerozuměla a horlivě mu pomáhala při obouvání. Pantáta byl v botách, uvázal si bílou zástěru, vzal kabát, a s holí v ruce postaví se před almaru. Tak Mates, udělá najednou hodně na hlas, v tý almaře zůstávat nemůžete. Boty pod almarou oživly. Jen polezte, polezte! Nic. No mám vás vytáhnout? Tu konečně almara sebou hnula a dvéře otevřela, ale Matesa na světlo nevydala. Tak vykročte s Pánembohem, Mates, z tý díry. A Mates šel. A schlíplý jako povříslo. Dobře, že ste tu, Mates, jako dyby vás zavolal, du pro bejka do Radonic, sám bych ho neuhnal. Přines, Terezko, zástěru, hovoří pantáta, jako kdyby se zetěm se byli včera rozešli. Terezka tu byla ze zástěrou v mžiku. Mates si ji uvazoval a když mu Terezka navlékala na kaloun ocílku,

12 viděl, že je to jeho vlastní, kterou nosíval před lety. Tak pojďme, pojďme, Mates; povídal rychtář, že nepřijdu-li do poledne, že ho požene do Tejna na jarmark. Mates chvíli stál a potom řek měkce: Pantáto, musíme vzít pytel na voči. To jo, vidíte, už jsem dávno bejka neved, na to bych byl zapomněl, a ňáký provázky. Mates opásal se dlouhým řetězem, pantáta vzal složený pytel pod rameno a vyšli. Mates pozadu musel se podívat na Jeníčka, jak spí Dali se zadem přes zahradu, napřed tchán a Mates vzadu, přes lávku a roklí k Tejnu, kudy Mates přišel. Táhli se nahoru kolem Plnářojc ouvaru, a Plnáříček, když je zdaleka viděl, byl s kravami zrovna na druhém konci pole, oči si moh vykoukat. Za hodinu se vraceli s pořádným býkem k městu. Býka zaplatil Mates svýma dvěma padesátkami, byl to těžký kus a koupili dobře, přes svátky jej snědí kasárny. Starý Plnář dooral v tu chvíli zrovna k cestě a zarazil, aby si počkal na Matesa s jedovatým slovíčkem. Řezníci však zastavili se svým kusem na sto kroků nahoře a Mates vida, jak býk pod pytlem funí a větří, vykřikl na Plnáře: Vobraťte krávy strejčku a vorejte, ať můžeme hnát bejka, nebo ho neudržíme! Plnářovi nezbývalo než poslechnout a teprvé když byl v polovici pole, hnali řezníci dál na porážku. Druhý den ráno, bylo to v sobotu před Božím hodem, věšel Mates maso na rohatinu před krámem a Pepek Plnář přes cestu narážel vyvalchované dílo na formy a stavěl k sušení k chalupám na slunce. Pánbu dobrýtro, Mates, pozdravil punčochář. Dej Pánbú, Pepku, zrovna tak, zopáčil Mates a dost. Od těch dob nikdy spolu víc nepromluvili, než to pozdravení. Valchu Mates také do smrti již neuhlídal a karty hrát zapomněl. Jenom někdy, když věšel střívka k sušení na hambalkách, vikýřem zahlédl daleko daleko špičku vysokého topolu, stojícího zrovna před havlovickou valchou. Šikovatel Lemaninský

13 U stolu filosofů, jak říkali v besedě l ské jedinému stolu, u něhož se karty nehrály, bylo zase přespříliš živo. A já vám povídám, že celá instituce trestu smrti jest nespravedlivostí, kterouž páše lidstvo samo na sobě, křičel Lepař, starý to suplent, tluka šachovým sedlákem do šachovnice, jako by chtěl každé slovo své pečetiti. Zase o krásnou frási víc, řekl jeho protivník, s nímž dohrál právě partii šachu, a který byl vždycky jiného mínění než každovečerní jeho spoluhráč. Byl to městský a tovární lékař, poslední z místní dynastie lékařů, jehož předkové ještě snad jako lazebníci plnili místní hřbitov od pradávných věků. Kdybyste už byl viděl umírat tolik lidí co já, zabitých nevinně toliko z lidské ziskuchtivosti Hádka vedla se snad už půlhodiny s nestejným štěstím a s měnivým přízvukem se strany ostatních besedníků, suplent Lepař hájil názor, že lidská společnost nemá právo k jedné spáchané vraždě anebo i několika takovým zločinům přidávati ještě jednu tím, že vraha odpravuje, hájil přemrštěný svůj náhled velmi rozčileně až urážlivě, dr. Štěpka zůstával klidným a dovozoval, že jediný lidský život nemá pražádnou cenu a jeli k tomu nebezpečným několika životům jiným, že jest dlužno jej prostě zničiti, ba že by v zájmu lidské společnosti bylo záhodno, vyhubiti celý vrahův rod, ježto náchylnost ke krvavým zločinům jest dědična. Ostatní věděli, že dr. Štěpka nadnáší zúmyslně, aby dráždivého Lepaře podněcoval k prudším ještě výrokům a logickým pokleskům, kteréž bývaly obveselením soustolovníků, i smáli se o přítrž. Lepař konečně odvážil se i tvrzení, že vlastně není žádné viny a že tudíž nemá býti žádného trestu, že zločin jest pouhým neštěstím a ničím více. V tom stalo se něco neočekávaného. Na horním konci stolu, kde seděl každodenně starý lékárník, výměnkář lékárny, kterou snad již od dvaceti let spravoval jeho syn, padly s hlukem noviny v rámu, jako když rákoskou práskne, a za nimi objevila se stará pergamenová tvář apatykářova, a jeho oči zvětšené za tlustými skly okulárů. Nemíchával se nikdy do besedních sporů a snad jediný čítal v besedě vyložené noviny. Když však se ozval, mluvil k věci. Při prvním jeho slově ztichl kde kdo a poslouchal. Když mne můj otec ke konci padesátých let poslal na cesty, začal lékárník jako vždy bez úvodu, bylo moje první, podívat se na Rus, kdež bratr mého strýce byl štábním lékařem a velitelem garnisonní nemocnice v pevnosti K u v ruském Polsku. Jak jsem byl strýcem

14 svým uvítán, jak se mi líbil, to k věci nepatří. Jisto je, že to byl ve službě učiněný tyran, před nímž se všechno chvělo, a že i mně samému nebylo v blízkosti jeho příjemno, a přiznávám se, že mne tehdáž zdržela v K u jenom nelidská jedna věc, po celou dobu 14 dnů. V pevnostní nemocnici ležel k smrti zastřelením odsouzený delinkvent, šikovatel Lemaninský. Střelil po plukovníku z bambitky a pak postřelil sebe. Prodal hodinky, koupil dvouhlavňovou bambitku, napil se kořalky, a když plukovník vstoupil do praporní kanceláře, střelil po něm, prostřelil mu šlachy mezi palcem a ukazovákem a ač měl v bambitce jen jednu ránu, utekl před ním i plukovník i adjutant a zatarasili se. Oba byli z armády vyhnáni a šikovatel Lemaninský, jejž zdvihli se země, poněvadž do sebe vehnal zbývající kuli, odnesen do nemocnice, kdež dlouho se namáhali, aby jej postavili na nohy. Ránu zahojili konečně, kule šla kolem žeber a usadila se vzadu u páteře, bambitka byla bez toho taková, že by jí nikoho nezabil, ale Lemaninský dostal zapálení pohrudnice. Vykřísali jej jakžtakž a šikovatel postaven před soud a ve dvou hodinách odsouzen k prachu a olovu a na druhý den měl býti zastřelen; ale když jej vedli do kasematy, vyskočil oknem chodby na dlažbu a přerazil si obě nohy. Půl leta to trvalo, než nohy zcelili, ale Lemaninský začal chrliti krev. Byla to jeho stará nemoc, kdesi na manévrech uhnal souchotě a byl komandován do praporní kanceláře, zdali se nemoc jeho nepolepší. Nelepšila se, a Lemaninský měl býti na zakročení plukovníka poslán od pluku domů. To bylo také příčinou, že střelil po plukovníku, jemuž také přikládal vinu své choroby, poněvadž na jeho rozkaz musel se uřícen při cvičení přebroditi řekou. Jak se ukázala tedy krev, oddechli si u praporu, zvláště oněch osm střelců, kteří byli komandováni, aby prokázali poslední službu svému kamarádu. Kdo si ale u pluku myslel, že šikovatel Lemaninský ze dvou sebevražedných pokusů vyvázlý unikne zastřelení tak zvanou přirozenou smrtí, mýlil se. Každodenně konaly se lékařské porady nad jeho ložem, jakoby stonal generál. Lemaninský léčen podle všech možných method, lili do něho vína, dráždili žaludek jeho utrýchem, zkrátka nastal o něj houževnatý zápas se smrtí, kteréž jej vyrvati chtěli stůj co stůj, aby jej smrti odevzdati mohli. Vše dělo se na rozkaz nového plukovníka, jemuž každodenně musel podáván býti raport, jak se šikovateli vede. Nešťastník chřadl stále víc a neměl k poslednímu dýchnutí již daleko, když náhle nemoc jeho vzala obrat příznivý. A byl to právě můj strýc, který připadl na prostředek, jenž způsobil, že se podařilo (to bylo takřka

15 rozkazem každodenně mu opakovaným) postaviti Lemaninského na nohy, aby mohl jíti dvacet kroků z cely na dvůr do kouta, kde už tři čtvrtě roku pobity byly zdě prkenným plotem, aby kule při exekuci vystřelené neodrazily se a nezasáhly někoho, pro koho určeny nebyly. Zkrátka Lemaninskému namluvili, že dostane milost, že jeho věc stojí velmi příznivě a ač jej čekala Sibiř, kouzelné slovo milost na člověka, který dvakrát pokusil se o sebevraždu, mělo tak zázračný účinek, že se počal vůčihledě zotavovati. Zrovna když jsem do K a přijel, začal Lemaninský chodit a chodil už bez berlí. Jednoho večera zavedla jej stráž na místě k loži v nemocnici, kde tři čtvrtě roku zápasil se smrtí, do přízemní cely se zamřížovaným oknem, hledícím na dvůr zrovna do kouta, prkny pobitého. Zůstali u něho dva vojáci s nasazenými bodáky, dva se postavili přede dvéře, přišel profós a kapitán auditor a přečetli Lemaninskému, že bude ve dvanácti hodinách zastřelen. Poslední, co toho večera šikovatel Lemaninský viděl, bylo, jak vojáci nasypali v koutě prkny obedněném čerstvé bílé drtiny. A druhého dne časně z rána Lemaninského zastřelili. Viděl jsem to a nezapomenu na to do nejdelší smrti. Dvůr byl malý a jako všude v pevnostních budovách vojenských obklíčený vysokými zdmi, jen jedna strana byla otevřena. Přes zeď v tu stranu nižší a vraty opatřenou bylo viděti pevnostní násep s hrubou řimsou a velikým kamenným štítem, na němž rozpínal se carský orel, vršek náspu žlutal se mladou travou a nad ním v dálavě právě v zářezu náspu ukázal se modravý obrys vzdáleného kopce s větrným mlýnem; bylo tak jasno, že zřetelně byla viděti ramena mlýna, jak se otáčejí. Na dvoře stáli důstojníci ve skupinách, polohlasem hovoříce, v jednom koutě sraženi serežáni praporu, u něhož delinkvent sloužil, ale všecko ustupovalo co nejdále od kouta prkny obedněného. Zavál svěží větřík, na žlutavě zelené trávě na náspu usmála se slabě zář vycházejícího slunce a za náspem zašvitořil táhle skřivan do výše se vznášející. V téže chvíli ozval se z lunetu kolem náspu se vinoucího buben, dusot vojenských kroků a zároveň rozklinkal se zvonek umíráček. Otevřela se vrata a do dvora vešla setnina Lemaninského s důstojníkem na koni v čele. Důstojníci vzdali čest, bylo slyšeti dvě komanda a setnina utvořila čtverec ke koutu popraviště otevřený. Od ní odloučil se oddíl, kterýž sám o sobě sestavil se v pohyblivý čtverec, do kteréhož vstoupil auditor s profósem a s tímto obklíčením šli ke dveřím chodby, vedoucí k cele Lemaninského; stráž zůstala na dvoře, a za chvíli přiváděli odsouzence. Byl to člověk ohromný a přes to, že těžce visel rukou na lokti

16 provázejícího jej kněze, čněl ještě o hlavu výše nad jeho byret. Furažka seděla mu hluboko v očích a límec odstával daleko od týla; dýchal z těžka a na krátké cestě musela se stráž dvakrát s ním zastaviti, při čemž rozpínal zapadlou hruď a oddychuje svítil bílými zuby z vousů jak uhel černých. Serežáni zasalutovali, když kol nich delinkventa vedli, Lemaninský zamával rukou na rozloučenou. Postavili jej před setninu a přečetli mu rozsudek. Dýchal při tom tak, až křečovitě chytal bradou do vzduchu, až ukázal ohryzek vychrtlého krku. Když dočetli rozsudek, zasalutoval profós a po něm i odsouzenec a stráž od nich odstoupila. Odsouzený šikovatel stál teď uprostřed profósa a kněze, kteří jej podporovali s obou stran, i bylo patrno, že se snaží, aby stál zrovna, a že nezápasí s ničím jiným leč s chorobou, tělesnou bídou svou, rozvíral rty a zavíral při každém dechu. Důstojník na koni tázal se delinkventa, má-li ještě nějaké přání. Lemaninský odpověděl hrozným kašlem, který zmítal jeho tělem jako vichr břízou. Kašlal a kněz vznesl šátek k jeho ústům, na bílém plátně ukázala se velká krvavá skvrna. Bylo zjevno, že se chystají zastřeliti umírajícího člověka. Když se kašel utišil, odpověděl Lemaninský zvučným hlasem, který u pokročilých souchotinářů překvapuje, ale bývá jen výsledkem ozvuku ve velkých doupatech plicních že by ještě rád viděl důstojníky své setniny. Stáli už za linií, mělo se stříleti. Velitel komandoval je zas před front, aby se ukázali. Postoupili a Lemaninský prohlížel si jednoho po druhém dlouhým pohledem, stáli před ním jako před generálem, nikdo z nich ani nemžitl. Vedle mne ozval se usedavý vzlykot, podívám se a na lávce při zdi sedí auditor se zlatými epaulety a pláče do holých rukou, že slzy mezi prsty tekou. Vůkol samé bledé tváře, jako kdyby rozsvítil bengál. Důstojníci už byli zas za frontem a Lemaninský měl ještě jedno přání. Chtěl aby mu podali cigaretu. Bylo slyšeti každé slůvko, jak bylo ticho. Fedjo, povídá důstojník na koni polsky, nemař času, umři jako voják, není jinak Jak Bůh chce, řekl Lemaninský pevně a oba, kněz i profós, spouštěli jej do drtin na kolena. Kněz horlivě zabavoval jej myšlénkami o věčnosti a zatím co profós zavazoval oči, odsouzenec dýchal stále lapaje do vzduchu. Už i profós odešel a vzal furažku s hlavy klečícího s sebou, jen kněz mluvil mu bez ustání při samém uchu a kladl mu ruce

17 křížem přes prsa. Už i kněz chtěl odstoupit, ale v tichu ozval se hlas odsouzencův zřetelnými slovy: Sem se přece bude střílet! A sesunul si ruce s prsou na pás. Už kynul důstojník šátkem knězi, aby odešel, už už naměřovaly se čtyry pušky, dvě ke hlavě a dvě ke hrudi, a důstojník střelce vedoucí už zdvihal šavli, aby dal znamení k výstřelu v tom tu Lemaninský sesmekne rukou černý obvaz z očí na čelo, podívá se do hlavně trčící mu nejblíže u tváře, stiskne nos mezi palec a ukazováček a smrkne tak, jak mají ve zvyku litvinští pastevci, klidně otře prsty o spodky, přešoupne obvazek zas na oči, složí ruce na pás V témž okamžiku sklesla šavle důstojníkova k zemi a v zápětí ozval se výstřel. Kotouč dýmu, v něm lítají na všechny strany jakési chuchvalce, jako kusy mechu, a Lemaninský převalil se tak, jako kdyby vojáci byli vrazili hlavněmi do špalku, který s namaháním byl držen dříve v rovnováze. Ani neměl času, aby rozhodil nohama, zůstal tak ležeti na znaku s podklesnutýma, klečmo. Neumíral jistě ani čtvrt vteřiny. Ozvaly se dva, tři zmatené výkřiky, posílali pro vojáka, aby přinesl plášť popraveného. Přinesl a přikryl jeho tělo, ale dřív ušlápl nohou kabát na prsou doutnající. Zaznělo komando k modlitbě, kněz pronesl potom ještě stručnou ruskou řeč, velitel obrátil svého koně k frontu setniny, chtěl veleti, ale už se kácel s koně, jen jej zachytli, setninu musel odvést důstojník jiný. V koutě prkny obedněném zůstal ležeti plášť, z pod něhož vyhlížela ohromná chodidla Lemaninského. Postavili k němu stráž. Když se přiblížil strýc, pozdvihl profós plášť a prohodil: Překrásně, vaše blahorodí, dobře střelili, chlapíci! Ba věru. Jedna z kulí zlomila čelní kosť tak, že to vypadalo, jako kdyby kůži přeložil přes hranu stolu, druhá zaryla se do lícní kosti, a v malé kulaté dírce bylo viděti hvězdici roztříštěných kůstek, třetí přerazila klíční kost a čtvrtá rána, která zapálila kabát, šla přímo do srdce. Kvapil jsem ze dvora a venku s hrůzou jsem otřel několik drobných drtin z popraviště, kteréž se na boty přilíply. Na blízku nemocnice šířil se náspem výpar, pádil jsem takřka bez dechu za hradby. Tráva skvěla se tu rosou blyskotající v záři slunce za kopcem pravé vycházejícího, s výše slétal se švitořivými trylky skřivan vracející se z

18 blankytného výletu. Byl to jistě týž, který vyletěl, když Lemaninského vyváděli Lékárník se odmlčel a všickni kolem něho také mlčeli, v některých tvářích bylo viděti až bolestné napjetí, ba i hráči přestali hráti a poslouchali. Hodnou chvíli bylo ticho, až najednou rozkřikl se suplent Lepař: To přec nedokazuje, že trest smrti je spravedlivý! Starý lékárník nasazoval si právě brejle, při slovech suplentových zastavily se jeho ruce před samou tváří, a lékárník pohlédl na suplenta krátkým pohledem, vbodl do něho zrovna oči, pak zdvihl se stolu noviny a ukryl se v nich zas. Lepař ve své dychtivosti po sporech ani nechápal, co chtěl lékárník dokazovati. Ševcem Ach, my měli zlého pana katechetu v primě a sekundě x ského gymnasia! Ještě dnes při vzpomínce na jeho kovovou dlaň zabrní mě každý čtvereční milimetr mého skalpu, zasluhuje-li tohoto čestného titulu slušná rozloha žalostné holé, vyschlé kůže, pokrývající mé témě, ba celou lebku, tak jako by ji potáhl pergamenovým papírem na ovocné závary. Konečně kdo ví, není-li nynější holota mé hlavy přímým následkem častých a pádných styků jejích s dlaní pana katechety za mých sekundánských časů, kdy žil jsem do opravdy děsný život, potáceje se od jednoho pohlavku do druhého. Připomenu-li, že pan katecheta v tehdejších počátcích nižšího gymnasia měl v třídě nejen náboženství, nýbrž i češtinu a latinu a té je sedm hodin v témdni, pochopí každý lehce, že bylo pohlavků jako máku. Byl já ovšem ohavný kluk, takový ničema první třídy, jak se říká a jak se mi také vskutku říkalo, hanba ústavu, který mne musel ve svém lůně trpěti, hanba rodiny v městě široce rozvětvené a spříbuzněné, jak mi bylo při každé rodinné gratulaci a návštěvě některým laskavým strýcem anebo tetou ujišťováno, výstražný příklad pro každého hodného hošíka mého věku, a těch byla v městečku našem většina. V každém případě byl jsem nejhorším všech svých vrstevníků a měl jsem to i černé na bílém a patnáctikrejcarovým kolkem dotvrzeno, neboť nové obecní gymnasium, které obci přineslo pověst pokroku, čest majetnictví střední školy latinské, každého roku o třídu vzrůstající, domácím kandidátkám profesury hned několik snažně kýžených

19 suplentů nápadníků, vzdálenému jednomu bratranci pana purkmistra místo školníka, mým kamarádům hned v prvním půlletí spoustu eminenců, mně ubožákovi přineslo nejhorší osud, jaký mne potkati mohl, objeviloť se totiž hned při prvním sčítání a vážení duševních statků usmrkanou generací města dobytých, že mezi 41 žáky podle prospěchu řaděných jsem čtyřicátý první. Ukazovali si mne v městě prstem. Jaká to hanba! Pociťoval jsem ji dobře v nejhlubším svém nitru a shledával jsem docela v pořádku ty strašné pohlavky, které dopadaly na mou hlavu také v druhé třídě, kamž jsem se dostal jen brankou oslí, t. j. opravou po prázdninách, a byl jsem jist, že kdyby ozvěna jich rozléhala se po celém městě, že by kde kdo z bodrých měšťanů byl přijal každý z mých děsných pohlavků s hlučným souhlasem. Dobře mu tak, tomu darebovi, který připravil městu takovou hanbu, být posledním. Zasloužil jsem ji plnou měrou a hleděl zarmouceně do ďubky, vytlučené do pultu lavice špičatou mou bradou. Pan katecheta vykládal zrovna o základních zásadách latinského větosloví a slova jeho lapaná s pokryteckou dychtivostí elitou třídy doléhala na můj sluch nejinak, než jako kdyby byl pan katecheta mluvil asyrsky. Chvěl jsem se úzkostí a dychtivě očekával úder blízkých věžních hodin a andělský zvuk školníkova zvonku, zvěstující mé dočasné vykoupení zpod dlaně páně katechetovy. Do tříčtvrtí na desátou měl jsem už dva na hlavě, jeden na východní a druhý na západní polokouli. Utekl jsem toho rána z domova bez snídaně, abych nezmeškal, což by mi bylo jistě vyneslo zápis do třídní knihy a celou hodinu místo hanby, jehož jsem se bál snad víc než pohlavků. Než nepřítomnost snídaně v mém žraločím žaludku brzy dostavila se se svými následky: uprostřed nejkrásnějšího výkladu pana katechety zívl jsem na celé kolo. Aniž by byl přerušil jen na okamžik veletok poučení řinoucí se do ostatních vnímavějších nádržek, vlepil mi pan katecheta velmi řízný pohlavek a sice tak, že mi najednou i zacvakly zuby i ozval se úder mé brady o lavici, což vzbudilo výbuch veselosti ostatních hodnějších mých soudruhů. Vida, přece je k něčemu na světě ta má hlava! pomyslel jsem si a přes to, že jsem dal dobrý pozor a abych po druhé nezívl, počítal jsem knoflíčky na klerice pana katechety, stojícího zrovna nade mnou, a pravím přes to, že jsem věděl, že s úst mých ani očí nespouští, zívl jsem ještě jednou. Rozumí se, že následoval nový říznější pohlavek, až lavice zaduněla. Tentokráte se nesmál nikdo, leč můj protinožec,

20 primus. Pan katecheta však u výkladu ustal a obrátiv se přímo do mého lotrovského, zatvrzelého temene, zahřměl: Ještě jednou otevřeš tu svou chlebárnu a budeš vidět, co se ti stane! Od toho okamžiku celá třída i já očekávali jsme třetí pohlavek s napjatou zvědavostí, já rozumí se s nejnapjatější. Věděl jsem zcela určitě, že zase zívnu, jednalo se však jenom o to, předržím-li ještě čtvrt hodiny, pak bych byl vyhrál. Ale měl jsem tehdáž v žaludku jistě nějakého šotka, opíral se ostrýma patama o stěny mého nitra a úsilovně táhal hrdlem jazyk do vnitř. V očích mě pálilo, ve spáncích brnělo, ale držel jsem dolní ret pevně mezi zuby. Konečně však šotku a žaludku přispěla na pomoc nějaká vnější neviditelná mocnost, která mne popadla za nos a za bradu a násilím rozevřela mi ústa, docela malounko sice, ale otevřela. Zívl jsem zcela nepopíratelně. Jen jsem hlavu přikrčil, z lopatek vystřelil mi k šíji žhavý pocit a přimhouřenýma očima díval jsem se, do kterého kouta se mi hlava odkutálí. Neboť že mi tentokráte hlava jistě uletí, o tom jsem byl pevně přesvědčen. Už se ozýval nade mnou zlověstný šumot Damoklova meče, avšak nedopadl. Abys věděl ničemo nanicovatý i abys měl dost času k zívání, nepůjdeš k obědu a zůstaneš tu do šesti hodin! zahřmělo to nad mou hlavou jako z neviditelných oblak a hned v zápětí zazněl venku jako na výsměch zvonek. Nemohl zvonit napřed a já pak zívat? Pan katecheta skončil a já celý zmámen potácel jsem se z první lavice, kdež o latině, češtině a náboženství jsem musel sedati, aby mne pan katecheta měl po ruce, na své místo do zadní lavice, kamž jsem vším právem náležel jako první, ale od zadu jako primus sed quadragesimus, jak mi pan katecheta říkával. Mimo všechen zvyk mlčela třída mezi hodinou jako zařezaná a jen tu a tam obrátil se ke mně do zadu pár vyvalených dětských očí, z nichž jsem vyčetl celou hrůzu svého osudu; v té chvíli sloužil jsem všem těm malým farisejcům za publikána, jistě všichni děkovali Hospodinu, že nejsou na mém místě. Já sám dosud špatně chápal dosah svého neštěstí; ale zívání mi zašlo úplně. Uvažoval jsem: teď máme deset hodin, do poledne jsou dvě, do šesti osm, to znamená tolik jako celou noc, do Prahy se dojede za sedm hodin, do Klatov pěšky dojde za šest hodin. To však bylo mi vlastně lhostejno, co mne trápilo a tížilo, byla okolnost, že je středa, že

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA

Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA Ilustrace Hedvika Vilgusová Aventinum, Praha 1996 OBSAH Kohout a perla... 3 Myš, žába a luňák... 4 Orel, hlemýžď a vrána... 5 Lev a myš... 6 Pes a kus masa... 7 Moucha a

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Herta Müllerová: Nížiny

Herta Müllerová: Nížiny Ukázky Próza Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Seznamte se s prvotinou nejslavnější německy píšící spisovatelky současnosti. Nížiny jsou prvním románem nositelky Nobelovy

Více

JEŽÍŠ JE PRAVÝ BŮH Ježíš nám svými zázraky dal poznat, že je Pán všech věcí. Mohl dělat zázraky, protože byl Bůh. Katechismus o tom říká: Ježíš vrátil v pouhém okamžiku slepým zrak, hluchým sluch, němým

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké

řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké internátní školy. Jistě bychom i dnes našli o něm někde záznam

Více

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková Regina Daňková Pohádky pro společné čtení Projekt Městské knihovny Svitavy Lektoruje PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. DYS-centrum Praha Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková, 2011

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

8. Boží přikázání: NEPROMLUVÍŠ KŘIVÉHO SVĚDECTVÍ PROTI SVÉMU BLIŽNÍMU

8. Boží přikázání: NEPROMLUVÍŠ KŘIVÉHO SVĚDECTVÍ PROTI SVÉMU BLIŽNÍMU 8. Boží přikázání: NEPROMLUVÍŠ KŘIVÉHO SVĚDECTVÍ PROTI SVÉMU BLIŽNÍMU Pán Ježíš miloval velice pravdu. Často doporučoval, abychom byli upřímní a pravdomluvní. Ďábla nazýváme správně otcem veškeré lži,

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika 1 2 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství Eroika 3 Blanka Kubešová, 2008 Eroika, 2008 ISBN 978-80-86337-74-6 4 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství 5 6 7 mámě 8 krajino dětství, chtěl bych se k

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti,

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti, Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz Milí rodiče a milé děti, už skutečně ubývá dne a brzy se šeří, proto se nám blíží čas Martinských slavností. Sejdeme se na Švagrově v sobotu 9. 11. 2013

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Vyprávění z časů vikingů

Vyprávění z časů vikingů Leif Nordenstorm Arne syn náčelníka Vyprávění z časů vikingů K A V A P E C H ARNE, SYN NÁČ ELNÍKA Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Obsluhoval jsem zlatou generaci

Obsluhoval jsem zlatou generaci PETRA NAHRADIL ÁDA Všichni mi říkají Áda. Tedy ti, co mě znají. Trenéři, hráči, lidi kolem hokeje, dokonce i v médiích jsem býval jmenovaný jako masér Áda Bílek. Místo skutečného křestního, jež bylo a

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI 1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI Čti velmi pozorně text a odpovídej na otázky. Kdysi dávno žily u řeky Visly rodiny dvou bratrů. Jeden se jmenoval Čech a byl vojvodou, stařešinou, náčelníkem.

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Spasení z milosti a služba z lásky, část 1. strana 1

Spasení z milosti a služba z lásky, část 1. strana 1 Spasení z milosti a služba z lásky, část 1. strana 1 Spasení - záchrana, smíření s Bohem, věčný život máme jistotu, že jsme spasení? Nevědět, mít nejistotu, jestli jsem spasen je hrozné. Bůh to ví, a proto

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem?

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem? Mt 13, 44-46 Podobenství o Království. Zvláštní obrazy, které PJ používal aby lidi přivedl k podstatě věci. Tentokrát o pokladu a perle které člověka stojí všechno co má. Chceme-li porozumět Ježíšovu sdělení,

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně KAPITOLA 2 Najednou Frankie ucí l pod nohama pevnou zem a vlasy mu cuchal lehký vánek. Otevřel oči a to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Frankie stál spolu s ostatními na poli pokrytém nízkou trávou. Charlie

Více

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní

Více

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

Růženec světla - Pán Ježíš řekl: "Já jsem Světlo světa." - Věřím v Boha...

Růženec světla - Pán Ježíš řekl: Já jsem Světlo světa. - Věřím v Boha... Růženec světla - Pán Ježíš řekl: "Já jsem Světlo světa." - Věřím v Boha... Zdráva buď, nebes Královno, - Maria, přesvatá Panno. S andělem tebe zdravíme, - růžencem svatým slavíme. Ó, Matko Páně přemilá,

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto !" #$ #%"!& Památníku Terezín převzato (č... /+ 01 1 '#( ) #%"!&* + (č. 596!( # #%"!&, (č.968 2 B / 2 2 3 4viz. Lagus, ?@

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi

Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky S fotografiemi Část peněz ze zisku této knihy věnuje na podporu centra www.nightlife.mypage.cz Brána k uzdravení Těla, Duše i Světa.

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_132 Jméno autora: Třída/ročník: Datum vytvoření:

Více

Malované čtení z pohádky do pohádky

Malované čtení z pohádky do pohádky Malované čtení z pohádky do pohádky také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Marie Tetourová, Antonín Šplíchal Malované čtení z pohádky do pohádky e-kniha Copyright Fragment, 2013 Všechna

Více

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala 2. Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala z postele. Když měla špatné dny, musel jsem jí nosit

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

O CESTOVNÍ KANCELÁŘI. www.ctenizdarma.cz

O CESTOVNÍ KANCELÁŘI. www.ctenizdarma.cz O CESTOVNÍ KANCELÁŘI Znal jsem jednoho postaršího psího krále. Měl jediného syna Rafovana a ten se pořád neměl k ženění. Takhle zjara už to otce naštvalo a povídá: Jak tak na tebe koukám, mládenče, žádná

Více

Bůh povznese Josefaotroka

Bůh povznese Josefaotroka Bible pro děti představuje Bůh povznese Josefaotroka Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot; Lazarus Upravili: M. Maillot; Sarah S. Přeložila: Majka Alcantar Vydala: Bible for Children www.m1914.org

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Jsou okamžiky, kdy dlouze vyhráváš, pak štěstí se přikloní na moji stranu, možná jen, že mi ve hře šanci dáváš, kterou jinde tak snadno nedostanu...

Jsou okamžiky, kdy dlouze vyhráváš, pak štěstí se přikloní na moji stranu, možná jen, že mi ve hře šanci dáváš, kterou jinde tak snadno nedostanu... 1. Hrajeme spolu tu partii podivnou zase, bez figurek na šachovnici žlutohnědé, bez vnímání prostoru v prázdném čase, červenají při ní tváře pře tím tak bledé... Nehrajeme na remízu, ale na vyhrání, jen

Více

Dne 2.února odbývána v hotelu Drtina v Lounech první schůze účastníků k vystavění nového rol. akc. cukrovaru v Lenešicích, při kteréž byly navrženy

Dne 2.února odbývána v hotelu Drtina v Lounech první schůze účastníků k vystavění nového rol. akc. cukrovaru v Lenešicích, při kteréž byly navrženy 1880 Dne 2.února odbývána v hotelu Drtina v Lounech první schůze účastníků k vystavění nového rol. akc. cukrovaru v Lenešicích, při kteréž byly navrženy stanovy schváleny. Základní kapitál stanoven na

Více

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Každý si pod pojmem cesta ke hvězdám představí něco jiného. Jeden si bude představovat chodník slávy v Los Angeles, další si sní o své cestě ke hvězdám a někdo úplně jiný

Více

Klasické pohádky. Ropucha. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Ropucha. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Ropucha Page 1/5 Studna byla hluboká, proto musilo být také lano na vytahování vody hodně dlouhé. Když přehazovali okov s vodou přes roubení studny, hřídel se těžce otáčela. Slunce se

Více

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

9. Tøi støelecké terèe

9. Tøi støelecké terèe 9. Tøi støelecké terèe Zoltov Tak už maluješ, holoubku? Kupecký Jako støelecké terèe se to snad hodí. Zoltov Oho, nahá žena vystupuje z vany! Jsi chlapík! Chlapík! Ptal ses, jestli je Petr na mužské. Není.

Více

Jaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984

Jaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984 Jaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984 Město v slzách (1921) - představa světa bez bídy a nenávisti, touha léčit, potěšit; soucit s chudými, vidiny lidského štěstí - proletářská poezie Děti

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

POKUS PRVNÍ. Život je drama

POKUS PRVNÍ. Život je drama POKUS PRVNÍ Život je drama (Je to literární klišé?) 1 Vítr nese semínko pampelišky Na hladinu rybníka? Na kousek hlíny? Do otevřených úst? Na šlehačkový dort? Do kouta chodby? Na betonový dvorek? Do praskliny

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Básničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi.

Básničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi. Básničky pro holky Malujeme vajíčka, pro bratrance, pro strýčka. To nejhezčí tatínkovi, taky jedno dědečkovi. Ještě klukům ze školky, žádná nejsou pro holky. Však vajíčka z čokolády, máme i my holky rády

Více

ŠIŠKOV: Tuláci. A Amelka by byl býval bit, ale Vaňka Gráf, silný chlap s měděně-žlutou tváří, s železnými pěstmi vykřikl basem :

ŠIŠKOV: Tuláci. A Amelka by byl býval bit, ale Vaňka Gráf, silný chlap s měděně-žlutou tváří, s železnými pěstmi vykřikl basem : ŠIŠKOV: Tuláci Po lékařské prohlídce umístili Amelku do společné cely věznice. cela byla značně rozsáhlá. čtyřicet krokůzdéli a dvacet zšíři. Tři stěny byly kamenné, čtvrtá, oddělující celu od chodby,

Více

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál.

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál. Chaloupka Ten les je nějakej divnej. A že jsem už lesů prošel dost. Lesy jsou různý. Hustý, řídký, tmavý, smíšený, smrkový, borový, nebo třeba zabordelený. Tenhle ne. Tenhle je prostě divnej. Takovej tichej.

Více

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 1. Dole...nahoře (od LUKiO) 2. Tajemství (od Zorik von Masimo) 3. Linnéa (od otazník) 4. Dopravní modlitbička (od Lizzzie) 5. Definice lásky (od

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

35 Kapitola druhá 36 Přípitek Patrové budovy, roztroušené na úpatí vysoké hory, zůstávaly dlouho po ránu v jejím stínu. V půl osmé se v trávě na záhonech ještě drželo studené vlhko od noční rosy, ale celé

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

Bojovníci za pravdu. Někdo musí něco udělat, a to dnes!

Bojovníci za pravdu. Někdo musí něco udělat, a to dnes! Bojovníci za pravdu Těžko říct, co se člověku táhne hlavou, když dospívá. Svět na něj doráží, nutí ho do pochodu, za dávnými příběhy pohádek a dobra ukazuje jen rozšklebenou tvář a výsměch. Všechno se

Více