Úvod do studia a života na vysoké škole

Transkript

1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Přírodovědecká fakulta Úvod do studia a života na vysoké škole Zdeněk Brandl Materiál pro úvodní kurz FBI 003 na Přírodovědecké fakultě JU České Budějovice, srpen 2007 Doplněno a opraveno v údajích odvozených ze studijních předpisů dle stavu v srpnu Z. Brandl Zveřejněno na adrese: 1

2 Úvod do studia a života na vysoké škole Tento materiál je komentovaným přepisem presentace používané po řadu let k výkladu v instruktáži pro studenty vstupující do studia na Přírodovědecké (dříve Biologické) fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Sama instruktáž má novým studentům přiblížit některé vybrané okruhy problémů a skutečností, s nimiž se setkají při vysokoškolském studiu obecně a na této fakultě. Má je také upozornit na odlišnosti nastávající etapy jejich života ve srovnání s životem v prostředí, ve kterém dosud existovali. Omezený čas tohoto krátkého úvodního kurzu nedovoluje podrobný výklad všech skutečností, které na začínajícího studenta vysoké školy čekají. Něco z toho má doplnit tento textový materiál dostupný studentům i později na webových stránkách fakulty. Texty (hesla) použité při presentaci jsou zvýrazněny, doplňující text a další podrobné výklady jsou uvedeny normálním písmem. Hesla a pojmy podstatné či závazné pro studenta fakulty jsou v této doplněné podobě prezentace rozvedeny podrobněji, hesla informativní (o vědě, o historii škol, apod.), ač místy obsáhlá, nejsou zdaleka vyčerpávající danou problematiku. Vysoká škola a smysl její existence Účel a smysl existence vysokých škol (dále mimo citace - VŠ) se vyvíjel historicky tak, jak se vyvíjel rozsah lidského poznání a podíl populace procházející vysokoškolským studiem (viz dále). Proto bylo i mnoho pokusů definovat, k čemu je VŠ. Obecnější pohled lze odvodit z toho, že VŠ je místem, kde se poznatky nejen předávají, ale současně i vytvářejí. Vysoká škola je (ve smyslu vysokoškolského zákona) institucí, která má spojovat vědeckou činnost jako cestu vytváření nových informací s činností pedagogickou jako cestou bezprostředního předávání informací další generaci. Tímto pojetím se vysoká škola liší od škol nižších a tímto hlediskem by se měla řídit při sestavování svého programu i svého souboru přednášejících. (Brandl, časopis studentů BF JU Neživa, říjen 1993) Co je smyslem vědy a akademické práce? The duty of a university is to examine the discrepancies between actual phenomena and the currently accepted explanations for them. J.H. Hildebrand, 1963, Amer. Scientist 51:

3 Jak tato činnost probíhá? Výstižně to popsal při obnovení činnosti pražského vysokého učení technického po vzniku ČSR jeho prvý rektor ve své nástupní řeči : Prof. František Wald, rektor ČVUT, 1919: Základním principem každé vysoké školy jest svoboda bádání a svoboda učení. Učitel vysokoškolský prokazuje schopnost svou k tomuto úřadu samostatnou, originální prací, čili prací tvůrčí, aťsi vědeckou nebo technicky konstruktivní; předním úkolem jeho pak jest, aby posluchačům svým přednášel pravdu, o níž jest z plné duše své přesvědčen. Nikdo na světě nemůže mu naříditi, aby z úst svých vypustil slovo lživé, slovo nesrovnávající se s jeho nejhlubším a nejpevnějším přesvědčením. Přesvědčení to musí býti ovšem založeno na širokém vědění, avšak nikoli na vědění přejatém od jiných pouhou pamětí, nýbrž na vědění založeném na vlastní práci vědecké, na vlastním úsudku a vlastní zkušenosti. Co to ve skutečnosti znamená (a jak by to mělo vypadat a proč to někdy a někde stále vypadá a hlavně v minulosti vypadalo - jinak) Historický vývoj a současný stav v civilizovaném světě (viz dále), deformace u nás počínaje rokem 1939 až do devadesátých let minulého století a leckde až dosud. Čím se liší VŠ od škol nižších? Pro začínajícího vysokoškoláka je podstatné si uvědomit odlišnosti od škol, v nichž dosud studoval: Rozdíly mezi střední školou - vysokou školou tvůrčí činnost učitelů (a studentů) a její prokazatelné výsledky téměř žádná - nutná součást Prokazatelným výsledkem tvůrčí činnosti jsou ve vědě publikace ve vědeckých časopisech (mezinárodních věda není národně vymezená a to dnes psaných prakticky výlučně v angličtině), v technice patenty a projekty staveb a výrobků, v umění umělecká díla a jejich 3

4 reprodukce. Ve vědě existují jednoznačná pravidla a požadavky na vlastnosti publikace výsledků tvůrčí práce vědce (viz dále). Ta i její výsledky dovedené do publikací by na VŠ měly být součástí povinností vysokoškolského učitele. Na středních školách je mimovýuková činnost učitelů stále spíše výjimkou, ačkoliv ve století devatenáctém a v prvé polovině dvacátého bylo na gymnáziích dost profesorů, kteří se zabývali vědou a publikovali odbornou literaturu. jednotlivé předměty jasně oddělené - časté překryvy Osnovy výuky na střední (i základní) škole jasně vymezují jednotlivé předměty. Informace obsažené v jednom předmětu se při jiném mohou použít, ale neopakují se. I v daném předmětu se postupuje stále dopředu. Na VŠ škole si studenti sestavují svůj soubor předmětů ( studijní curriculum ) značně individuálně. Poznatky z jiných předmětů někteří studenti mají, jiní ne. To musí přednášející respektovat. A naopak: studenti musejí brát ohled na své (věci neznalé) kolegy. Přednášející by si měl ověřit dotazem stav svých studentů. Nicméně se často setkáte s tím, že tatáž informace se objeví ve dvou či více předmětech, většinou z různého pohledu a s různými detaily, postupně stále podrobnějšími. Opakování je ale jedním z nejlepších způsobů, jak si informace natrvalo osvojit (... již staří latiníci... ). Pojem prerekvizita viz dále. program studentů značně shodný - silně individuální Na střední škole jen velmi málo volitelných předmětů, program dán osnovami (dnes Rámcový vzdělávací program dané střední školy). Na VŠ by mělo povinně jednotných předmětů být co nejméně. Jsou velké rozdíly mezi fakultami a obory studia. Obecně platí, že obory profesně silně specializované a vedoucí ke státem uznávané profesní licenci ( profesně vázané obory ) mají větší podíl povinného studijního programu (příklad: medicina, ošetřovatelství, veterinární medicina) než obory bez profesní licence a s rozmanitým uplatněním v praxi (přírodní vědy, filozofie, ). Na PřF JU budete těžko hledat dva studenty, kteří absolvovali stejný soubor předmětů. studijní materiály k předmětu jedna učebnice - mnoho různých pramenů různého druhu I při dnes existujícím výběru (nebyl před r. 1990) středoškolských učebnic pro určitý předmět jste na téže škole všichni používali pro daný předmět jednu a tutéž učebnici. Na VŠ by Vám měl přednášející (na prvé přednášce!) doporučit řadu pramenů ke studiu svého přednáškového kurzu. Některé alternativní, jiné navzájem se doplňující a na sebe navazující. Očekávejte většinu (všechny) v angličtině! Čím bude předmět specializovanější, tím rozmanitější bude tento soubor, až po články v odborných časopisech. 4

5 student nedospělý - dospělý (v ČR musí mít úplné středoškolské vzdělání ukončené maturitní zkouškou - dříve zkouška dospělosti) Kdo je dospělý a co to všechno znamená? (Dospělost biologická, ekonomická, dospělost doložená složením maturitní zkoušky, ) Mimo jiné a především: zodpovědnost za sebe sama. Otázka na závěr kapitoly o školách středních: Které dva vyučovací předměty (z obvyklé sestavy středoškolských předmětů) jsou během střední školy pro budoucího VŠ studenta biologie nejdůležitější (nejpotřebnější pro jeho další studium a život, )? Některé pojmy související se vzděláváním: vzdělávání (a jeho instituce): školní věk : primární hranice různá, podle země sekundární prvňáček povinná školní docházka střední škola, gymnázium : maturant terciární : všechno, co následuje po střední škole a maturitní zkoušce, a to : VŠ univerzitního typu,vš neuniverzitního typu, Vyšší odborné školy (VOŠ), jiné pomaturitní školy. Jiné dělení: veřejné (studium je zdarma) soukromé (student za studium platí). 5

6 VŠ univerzitního typu uskutečňuje všechny typy studijních programů včetně doktorských a s tím spojenou tvůrčí činnost (vědeckou, uměleckou,...). Člení se na fakulty. Může mít vysokoškolské ústavy jako vědecká pracoviště. výňatek ze zákona : ZÁKON Č. 111/1998 SB., O VYSOKÝCH ŠKOLÁCH A O ZMĚNĚ A DOPLNĚNÍ DALŠÍCH ZÁKONŮ (ZÁKON O VYSOKÝCH ŠKOLÁCH) 2... (9) Nikdo kromě vysoké školy nemá právo přiznávat akademický titul, konat habilitační řízení, konat řízení ke jmenování profesorem, používat akademické insignie a konat akademické obřady. (10) Na vysokých školách je nepřípustné zakládat a organizovat činnost politických stran a politických hnutí. 1 )... 4 Akademické svobody a akademická práva Na vysoké škole se zaručují tyto akademické svobody a tato akademická práva: a) svoboda vědy, výzkumu a umělecké tvorby a zveřejňování jejich výsledků, b) svoboda výuky spočívající především v její otevřenosti různým vědeckým názorům, vědeckým a výzkumným metodám a uměleckým směrům, c) právo učit se zahrnující svobodnou volbu zaměření studia v rámci studijních programů a svobodu vyjadřovat vlastní názory ve výuce, d) právo členů akademické obce volit zastupitelské akademické orgány, e) právo používat akademické insignie a konat akademické obřady.... (1) Do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy patří zejména: a) vnitřní organizace, 6 b) určování počtu přijímaných uchazečů o studium, podmínek pro přijetí ke studiu a rozhodování v přijímacím řízení, c) tvorba a uskutečňování studijních programů, d) organizace studia, e) rozhodování o právech a povinnostech studentů, f) zaměření a organizace vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti, g) pracovněprávní vztahy a určování počtu akademických pracovníků a ostatních zaměstnanců, h) habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem, i) spolupráce s jinými vysokými školami a právnickými osobami a zahraniční styky, j) ustavování samosprávných akademických orgánů vysoké školy, pokud tento zákon nestanoví jinak, k) hospodaření vysoké školy a nakládání s majetkem v souladu se zvláštními předpisy, 1 ) 5 odst. 3 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích,ve znění zákona č. 117/1994 Sb. 6

7 l) stanovení výše poplatků spojených se studiem. (2) Organizaci a činnost veřejné vysoké školy, jakož i postavení členů akademické obce upravují její vnitřní předpisy. (3) Státní orgány mohou zasahovat do činnosti veřejné vysoké školy jen na základě a v mezích zákona a způsobem zákonem stanoveným. VŠ neuniverzitního typu Uskutečňuje jen bakalářské, výjimečně i magisterské studijní programy. Nečlení se na fakulty. Vyšší odborná škola (VOŠ) není vysokou školou. Je v kategorii terciárního vzdělávání, ale je zařazena ve sféře krajského školství (jako střední školy). Může také spolupracovat s některou vysokou školou na uskutečňování bakalářského programu té vysoké školy. Pak studenti VOŠ mohou vstoupit do bakalářského studia této vysoké školy a některé předměty z VOŠ jsou jim uznány jako absolvované pro bakalářské studium. jiné pomaturitní školy jsou třeba státní i nestátní jazykové školy (některé z nich jsou školami s právem státní jazykové zkoušky). Některé pojmy ze studia na VŠ : přednáška, cvičení, seminář Účast na přednáškách je nepovinná, na ostatních typech výuky povinná a různým způsobem evidovaná nebo ověřovaná (třeba odevzdáním výsledků vzniklých při aktivní účasti, nebo prostě jen evidencí docházky). Cvičení laboratorní nebo terénní (pravidla bezpečnosti práce, poučení o nich, ověření a podepsané stvrzení poučenosti ). Seminář obvykle se vyžaduje aktivní příspěvek studenta k průběhu semináře. typy předmětů Určitý předmět má v daném studijním oboru jeden ze tří možných charakterů: předmět povinný musí student nutně absolvovat, aby mohl úspěšně ukončit studium svého oboru předmět povinně volitelný je vlastně předmět povinný, ale volí se povinně nejméně stanovený počet předmětů ze skupiny několika předmětů, třeba dva z pěti (lze volit i všechny) předmět výběrový = volitelný zcela libovolně buď ze seznamu předmětů pro obor doporučovaných nebo zcela libovolně z nabídky předmětů na fakultě i na jiných fakultách JU. Pozor na různá omezení (prerekvizity, srozumitelnost předmětu vzhledem k věku studenta, jiná omezení na jiných fakultách) viz SZŘ JU. 7

8 prerekvizita Některý předmět potřebuje znalosti z jiného předmětu do té míry, že vyžaduje absolvování tohoto jiného předmětu (tedy své prerekvizity ) předem. Prerekvizit by mělo být co nejméně. Ale: to zase vede k překryvům v obsahu předmětů. Obvykle přednášející povolí časový souběh svého předmětu s jeho prerekvizitou, ale s tím, že student napřed složí zkoušku z prerekvizity a pak teprve z daného předmětu. Postavení předmětu jako prerekvizita má dnes na PřF pouze doporučující charakter. Tomu je třeba rozumět tak, že absolvování prerekvizity není nezbytnou podmínkou k zapsání předmětu, ale znalosti získané v prerekvizitě předmětu mohou být požadovány u zkoušky z předmětu. průběžně - turnusově Výuka předmětu průběžně znamená předmět rozvrhovaný v pevném čase do každého (případně do každého lichého nebo každého sudého) ze 14 výukových týdnů semestru. Liché či sudé jsou týdny podle jejich pořadového čísla v kalendáři roku (viz kterýkoliv kalendář). Turnusová jsou obvykle cvičení, výjimečně přednášky hostujících přednášejících. Výuka v turnusovém cvičení probíhá pro danou skupinu studentů v jediném týdnu. Obvykle tak, že v pondělí se všichni dostaví do praktika v 8 hodin ráno (proto v pondělním rozvrhu nebývá od 8 do 10 průběžná výuka rozvrhována), vyslechnou instrukce a úkoly turnusového cvičení a pak podle svých rozvrhových možností kdykoliv v čase obvykle až do večerních hodin pod dohledem vedoucího cvičení a doktorandů po celý týden pracují individuálně na jednotlivých úlohách. Časová náročnost úloh je taková, že by na ně měla stačit přibližně polovina týdne. V ostatním čase se studenti účastní svých povinných akcí Jiným příkladem turnusového cvičení jsou terénní exkurze. rozdělení akademického roku a semestru Akademický rok začíná 1. září a končí 31. srpna. Ještě v následujícím září lze někdy dokončovat některé povinnosti (např. opravné termíny zkoušek ale ne vždy!) Dělí se na dva semestry, dvě zkoušková období a letní prázdniny. Přesná data začátků a konců těchto období najdete na webu JU. V semestrech běží přednášky, cvičení, atd. Na konci semestru v zápočtovém týdnu se udělují zápočty a je třeba je získat. Zkoušky lze skládat ve vymezeném zkouškovém období, kdy neběží výuka, někdy také jako předtermín i těsně před tímto obdobím, ale také nějakou dobu po něm (březen, část září), avšak pouze do určeného dne v akademickém kalendáři. Terénní ekurze a praxe bývají v různé době, i v době prázdnin. způsoba studia (jak studovat) Na střední škole je student nucen pracovat průběžně a soustavně (domácí úkoly, průběžné zkoušení nové i starší látky, atd.). Na vysoké škole ho zdánlivě k tomu nic nenutí (kromě občasné potřeby znalostí na cvičení, přípravy na semináře či zpracování esejů). Jenže nárazové studium předmětu jen několik dní před vykonáním zkoušky obvykle nepřinese trvalé vědomosti s důsledky u státní zkoušky. Někdy se i těžko odhadne čas potřebný na takové nárazové studium určitého předmětu, zvláště u začátečníka. Podstatná je zejména jedna věc: průběžně si zjišťovat, z čeho 8

9 budu daný předmět studovat, kde a kterou potřebnou literaturu najdu, získám, zakoupím či vypůjčím. Tím lze také odhalit, které partie jsou obtížné, kde mám mezery z dřívějška, atd. Studijní a zkušební řád Jednou z vnitřních norem každé VŠ a základním předpisem, který upravuje vzájemné vztahy VŠ a jejího studenta, práva a povinnosti obou navzájem a jejich konání, je Studijní a zkušební řád (SZŘ). Jeho obsah a znění schvalují akademické senáty včetně jejich studentské části. Vždy existuje jeden jednotný SZŘ pro celou univerzitu ten platný pro JU najdete na webových stránkách JU, prvá strana webu JU, heslo Dokumenty, dále na Vnitřní normy, Studijní a zkušební řád = SZŘ JU, tedy Každá fakulta může, ale nemusí, vydat svůj vlastní SZŘ, který nesmí být v rozporu s celouniverzitním, ale může obsahovat další detaily. BF JU takový fakultní SZŘ měla. PřF má namísto vlastního fakultního SZŘ, který by doplňoval SZŘ JU, pouze Opatření děkana PřF číslo D 48 ze dne v platném znění ze dne Ve SZŘ je mnoho detailů. Ne všechny se týkají každého studenta a ne všechny řeší každou možnou situaci. Co není v SZŘ (a nevyplývá případně ze zákona o VŠ = zákon č. 111/1998 Sb.), upravují výnosy rektora či děkana (proděkana), které jsou vydávány jako tzv. Opatření rektora JU nebo Opatření děkana... fakulty. Ty hledejte opět na uvedených webových stránkách, případně na webu fakulty. Novější také na vývěskách studijního oddělení. IS STAG zkráceně obvykle jen STAG (čili Informační systém STudijní AGenda) je elektronická databáze a systém, používaný JU a řadou dalších VŠ u nás k evidenci všech údajů o studentech, výuce, rozvrhu,výsledcích studia, atd., prostě všech údajů, které souvisejí s výukou. Najdete jej na alespoň to z něj, co je přístupné přes web buď komukoliv nebo po přihlášení právě jednomu studentovi. Komunikaci se STAGem budete muset zvládnout (a postupně si jeho používání doplňovat) a jeho pomocí zařizovat mnoho svých záležitostí předzápisy, zápisy, přihlašování na zkoušky, žádosti o stipendia, až po zveřejnění své bakalářské či diplomové práce. zkouška - zápočet Přečtěte si detaily ve Studijním a zkušebním řádu JU. Zkouška může být formou ústní (trvá 30 minut), písemnou nebo často je kombinovaná. Pak se může skládat i z několika písemných testů (dílčích zkoušek) během semestru. Jejich výsledky se mohou do konečné klasifikace různě kombinovat (někdy se nejhorší anuluje, pokud ovšem student psal všechny). Vždy ale musí přednášející na začátku semestru podmínky definovat!! Student může předem požádat o jinou formu zkoušky. Také o zkoušku před komisí. Otázky u ústní zkoušky - jakkoliv: losované vytažením čísla ze seznamu předem zveřejněného nebo nezveřejněného, nebo vyslovené zkoušejícím ad hoc. Klasifikace: 1, 1-, 2, 2-, 3 a nevyhověl. Zatím na JU jsou požadavky pro každý klasifikační stupeň pevně určovány zkoušejícím. U písemných zkoušek klasifikace v bodech apod. předem oznámená rozmezí pro předchozí klasifikační stupně. 9

10 Jinde v Evropě záleží na výsledcích ostatních studentů : až jsou vyzkoušení všichni, seřadí se výsledky těch, kteří prospěli a nejlepších 10% je klasifikováno 1, dalších 25% 1minus, dalších 30% 2, atd. (opět 25% 2minus a nejhorších 10% 3). Termíny zkoušení: vypsané před koncem semestru. Na termín je třeba se přihlásit (zapsat se elektrronicky v systému STAG, někde ještě na vyvěšený list). Odhlásit se lze nejpozději 24 hodin předem!! Nedostavení se = nevyhověl (a jeden termín je už pryč). Celkem tři možné pokusy. Při nesložení zkoušky (klasifikace nevyhověl) dva opravné pokusy ( termíny ). Třetí termín (druhý opravný pokus) může být na dané fakultě stanoven jako komisionální (na PřF je třetí termín vždy před komisí). Zápočet: uznání absolvování předmětu nebo jeho části (cvičení) na základě vykázaných pracovních výsledků (protokoly z úloh, písemný test ověřující získané dovednosti, esej, determinace biologických objektů, apod.). Pozor: nezískání zápočtu v určeném termínu je neabsolvováním předmětu ( neuzavřený předmět ) a má stejné důsledky jako nesložení zkoušky!!! Končí-li předmět zápočtem a zkouškou, nelze bez získání zápočtu konat zkoušku! Na jiných fakultách jsou i další způsoby uzavření předmětu: klasifikovaný zápočet (se známkami), kolokvium (zkouška skupiny studentů najednou společnou rozpravou, bez známek). Na PřF v prvém semestru lze neuzavřít zápočtem nebo úspěšnou zkouškou (aspoň na třetí pokus) pouze jeden předmět. Neuzavření dvou předmětů úspěšně (případně zisk méně než 20 kreditů) má po prvém semestru za následek ukončení studia. V každém akademickém roce jako celku lze neúspěšně ukončit nejvýše tři předměty. Neukončení čtyř a více předmětů (případně zisk méně než 40 kreditů kredity viz dále) má za následek ukončení studia. Neúspěšně ukončený předmět si student může (povinný předmět musí) zapsat ještě jednou (ne vícekrát). Při opakovaném zápisu neplatí zápočet případně získaný při předchozím neúspěšném absolvování (před neúspěšnou zkouškou). Opakované absolvování neanuluje předchozí klasifikaci (4), která se také započítává do studijního průměru. Pozor : na jiných fakultách může neuzavření byť jediného předmětu znamenat definitivní konec studia. kontrola indexů Na počátku každého následujícího akademického roku a v prvém roce jak bakalářského, tak navazujícího magisterského stupně studia i na počátku druhého semestru prvého roku studia (a pak ještě před koncem posledního semestru) se provádí v určeném dni na studijním oddělení kontrola indexů. Do tohoto dne je třeba mít nejen uzavřeny všechny předměty, ale také v indexu zapsanou klasifikaci (případně zápočty) a podpisy učitelů. studijní program studijní obor v programu Termín program je zmatečný. Někdy se jím (celkem logicky) označuje individuální soubor předmětů, které konkrétní student studuje (včetně nepovinných). VŠ- zákon (zákon č. 10

11 111/1998 Sb.) ale termín studijní program používá pro skupinu blízkých studijních oborů. Studijní obor je pak ta sestava studijních předmětů (povinných i různě volitelných), které student musí absolvovat, aby získal diplom o úspěšném vysokoškolském studiu. Na PřF třeba bakalářské studijní obory Biologie a Biomedicinská laboratorní technika patří do studijního programu Biologie. Studijní obor se ještě může dělit na několik specializací. Studijní programy mají formu: prezenční, distanční (dříve dálkové studium) nebo kombinovanou. A jsou jednoho ze tří (čtyř) typů, což je stupeň VŠ studia: bakalářský obvykle tři roky, navazující magisterský obvykle dva roky (případně místo obou dohromady někde ještě dlouhý pětiletý magisterský) a doktorský tři až čtyři roky. výstupní minimum Je soubor povinných předmětů a jiných povinností nutných k absolvování daného studijního oboru. kreditní systém a kredity (kreditní body) Absolvování předmětu vyžaduje od studenta určité množství práce. Ta spočívá v hromadné účasti studentů na přednáškách, cvičení, atd. (= tzv. frontální výuka vyučující stojí proti studentům) a další samostatné individuální práci studenta (samostatné studium, práce na počítači, psaní esejů, atd.). Obojí dohromady vyžaduje určitý čas. Práce studenta za jeden semestr by v evropském systému převoditelných kreditů (ECTS = European Credit Transfer and Accumulation System) měla být oceněna 30 kredity (kreditními body). Lze tedy uvažovat takto: normální pracovní týden v civilizované zemi má 40 pracovních hodin. Má-li tomu odpovídat 30 kreditních bodů, pak předmět, který vyžaduje týdně v průměru dvě hodiny účasti na frontální výuce a další dvě hodiny samostatné práce (celkem tedy čtyři hodiny), by měl být oceněn třemi kredity. Jestliže předmět má rovněž dvě hodiny frontální výuky, ale vyžaduje dalších šest hodin samostatné práce studenta (třeba cizí jazyk s mnoha hodinami domácí individuální práce), měl by studentovi přinést zisk šesti kreditů. Frontální výuka je daná rozvrhem. O čem lze diskutovat, je nezbytné množství samostatné práce studenta. Nicméně ke každému předmětu nabízenému na univerzitě je přiřazen jistý počet kreditních bodů, které student (ať je odkudkoliv) získá, když předmět úspěšně absolvuje (bez ohledu na stupeň vyhovující klasifikace). Na klasifikaci tedy nezáleží, ale pro výpočet studijního průměru jako t.zv. váženého průměru se jako váha předmětu používá právě jeho počet kreditů: známka se násobí kredity a součet všech součinů se dělí celkovým počtem získaných kreditů. Kredity jsou přenositelné celou Evropou lze je získat za předmět absolvovaný kdekoliv, i v cizině v době zahraniční stáže. To je jejich hlavní smysl. K absolvování studia daného oboru je třeba získat počet kreditů daný šedesátinásobkem počtu let standardní doby studia tohoto oboru. bakalářská práce 11

12 Bakalářská práce je první závěrečnou kvalifikační prací. Podrobněji viz Opatření D48 a webové stránky kateder a ústavů PřF (zejména pro profesní obory PŽP, Informatika, atd.). Práce může mít podobu literární rešerše (přehled a kritické zhodnocení prací publikovaných o daném tématu ve světové odborné literatuře) nebo podobu klasické výzkumné práce a textu s členěním obvyklým u vědeckých publikací. U profesních oborů může (nebo musí PŽP) mít charakter prakticky zaměřeného projektu (návrhu řešení projektu včetně projektové dokumentace důvody, rozpočet projektu, očekávané výstupy projektu, atd.) nebo třeba programové (softwarové) aplikace. Bakalářská práce se zadává nejpoozději v pátém semestru. Student, který souběžně studuje dva obory, vypracuje dvě bakalářské práce. To neplatí pro studenta dvouoborového studia (příprava na učitelství dvoupředmětových aprobací) tam si student zvolí, v kterém oboru (a na které katedře, případně na které ze dvou fakult) práci vypracuje. státní zkouška Je soubornou zkouškou z celých okruhů předmětů. Pozor: jde o zcela jiný typ ověření znalostí než dílčí zkouška z jednotlivého předmětu, i když napohled i časově to může budit zdání obdobné záležitosti. Je třeba uplatnit celkový rozhled v oboru, rychle reagovat na podrobnost značně vzdálenou předchozím výrokům, vidět souvislosti a uplatnit mnoho dávných znalostí, třeba i ze základní školy. Nepochopení této odlišné situace často dělá studentům potíže. Bakalářská státní zkouška (podrobnosti viz SZŘ JU a Opatření děkana PřF č. D48) se skládá z obhajoby závěrečné kvalifikační práce a vlastní státní zkoušky. Ta má obvykle tři předmětové okruhy. Biologové je volí z osmi možných, profesní obory mají jeden, dva nebo tři okruhy pevně určeny. Klasifikace neprospěl z jedné části nebo okruhu znamená celkový výsledek zkoušky neprospěl. Při neúspěšné obhajobě závěrečné kvalifikační práce se vlastní zkouška koná, ale studium není úspěšně ukončeno až do úspěšné obhajoby v příštím termínu (za 1-2 semestry). Úspěšná obhajoba zůstává v platnosti a neopakuje se ani při nesložení vlastní zkoušky na prvý pokus. Neúspěšnou zkoušku lze opakovat jen jednou, a to jen v příštím akademickém roce. Opakuje se jen neúspěšně složená část (předmětový okruh) zkoušky. Podmínkou státní zkoušky je také složení závěrečné zkoušky z angličtiny (požadavky viz Opatření proděkanů P20). doba studia a poplatky za studium Každý studijní program a jeho obor má stanovenu dobu, za kterou má student splnit všechny povinnosti nutné k úspěšnému absolvování programu. Třeba program bakalářského typu obvykle tři roky (šest semestrů). Tomu odpovídá i onen šedesátinásobek kreditů. Po standardní dobu a ještě jeden další rok lze studovat zdarma. Nestihne-li student v tomto čase úspěšně ukončit studium, začíná platit poplatek za studium. Ten činí na JU v současné době nejméně devět tisíc Kč za každý započatý semestr. Ale pozor: do povolené doby studia zdarma se počítá každé neúspěšné studium v minulosti po roce 2001 evidované po jednotlivých dnech v celostátní matrice VŠ studentů. Takže student, který rok někde studoval a studia zanechal, pak někde dva roky studoval a byl ze studia vyloučen, má už jen jeden rok studia v bakalářském programu zdarma. Student, který už získal diplom za studium programu daného typu a studuje další program téhož typu (třeba už je bakalářem a studuje jiný bakalářský obor), také platí za studium, ale 12

13 méně: přibližně tři tisíce Kč za rok. Neplatí nic, studuje-li dva či více oborů souběžně dokud v některém nezíská diplom. průběh studia a jeho přerušení (důležité: souvislost se zdravotním pojištěním!!!) Uchazeč o studium na VŠ se stává studentem VŠ dnem zápisu do studia. Přestává být studentem dnem poslední části státní zkoušky. Také ale dnem, kdy sám fakultě (děkanovi) písemně oznámí, že studia zanechává (to může učinit kdykoliv a bez udání důvodu) nebo dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí děkana, jímž studentovi z nějakého zákonem stanoveného důvodu studium ukončil. Tak je tomu při nepřerušeném studiu. Student má ovšem právo studium z jakéhokoliv důvodu přerušit za podmínek stanovených SZŘ. Obecně platí, že tak může učinit na nejvýše (= celkem, v součtu) dva roky v každém studiu, tedy v průběhu svého studia ve studijním programu, do kterého je zapsán. Normální je přerušit studium na celistvé semestry, jeden či více, a to na začátku semestru nelze utéci od rizika nesložení zkoušky tím, že by student na konci semestru přerušil studium, pak se stejně předmět bude považovat za neuzavřený. Výjimečně (třeba při nemoci či úrazu s následky) může děkan povolit i přerušení studia uprostřed semestru. V době přerušení studia občan není studentem nemá tedy žádná práva a nároky studenta. Návrat ke studiu student musí fakultě ohlásit. A teď ta souvislost se zdravotním pojištěním: Každý student až do dosažení věku 26 let je pojištěn za státní peníze u Všeobecné zdravotní pojišťovny (případně jiné, pokud již u takové pojištěn byl). Tohle platí tehdy a jen tehdy, když je student studentem přestává platit při ukončení studia nebo při jeho přerušení. Pak musí student sám své zdravotní pojišťovně do osmi dnů ohlásit, že přestal být studentem a že si bude platit zdravotní pojištění sám (cca tisíc Kč měsíčně), případně že pojištění za něj bude platit nějaký zaměstnavatel, pokud nastoupí do zaměstnání. Souběžně se studentem to pojišťovně hlásí i fakulta, ale ta neví nic o tom, kdo dále bude za studenta platit. Jakmile by neplatil nikdo, je nepojištěný člověk za prvé vystaven riziku, že ho nikdo nebude chtít léčit kromě urgentních případů, kdy mu ale pojišťovna naúčtuje všechny náklady léčení, a za druhé mu Všeobecná zdravotní pojišťovna začne účtovat stále rostoucí penále za nepojištění, což záhy mohou být desetitisíce Kč. Takže na zdravotní pojištění dbejte! Pokud v rámci studia pojedete studovat do zahraničí, vyptejte se u své zdravotní pojišťovny na okolnosti Vašeho zdravotního pojištění během té doby (jiná pravidla v EU, jiná za mořem, atd.). stipendium V době svého studia (a jen v této době) může student získat jako finanční podporu některé ze stipendií určených Stipendijním řádem JU (podrobnosti opět hledejte na webové adrese některé vyslechnete ve výkladu). V zásadě jsou tři kategorie stipendií. Na dvě z nich (ubytovací a sociální, obě vyplácená ze státních zdrojů) mají někteří studenti nárok ze zákona (čtěte podmínky ve Stipendijním řádu JU), další kategorie zahrnuje několik druhů stipendií přiznávaných z prostředků fakulty (vytvořených např. z poplatků studentů za příliš dlouhou dobu studia) rozhodnutím děkana (stipendia prémiová za skvělé studium, za reprezentaci fakulty vystoupením na zahraniční konferenci, stipendia na kompenzaci nákladů za praxi mimo sídlo školy, aj.). 13

14 písemná podání (od studenta k fakultě) Student často potřebuje fakultě něco oznámit nebo něco od ní požadovat. Většinou je třeba (nebo je lépe) tak učinit písemně, někdy to zákon či vnitřní norma školy vyžadují. Důvod takového písemného podání může být různý: od prostého oznámení fakultě (třeba změna trvalého bydliště studijnímu oddělení) přes žádost o něco, na co student má podle norem nárok, ale musí podat písemnou žádost (např. přerušení studia v povoleném rozsahu a čase, nebo poskytnutí ubytovacího stipendia) až po věci, o jaké student může požádat jako výjimku, kterou děkan po zvážení může povolit nebo ne (třeba pokračování ve studiu pro studenta, který naplnil důvody k ukončení studia pro nedostatečný prospěch, nebo prominutí poplatku za studium u studenta v sociální nouzi). Pro některé žádosti (zejména z kategorie nárokových požadavků, kde ale musíte písemně žádat) jsou na webu připraveny elektronické formuláře (př.: ubytovací stipendium formulář najdete na webové adrese ). Pak je vyplnění snadné. Jinde lze nalézt vzory pro písemná podání. Vždy pamatujte na uvedení svých adresních údajů o sobě (jméno, číslo studenta, trvalá adresa, obor, rok studia, někdy jsou formulářem požadovány i utajované osobní údaje jako je rodné číslo), obvykle přímo v záhlaví žádosti. Dále je třeba podání správně adresovat obvykle děkanovi fakulty, někdy (žádost o přezkoumání rozhodnutí děkana či odvolání proti takovému rozhodnutí) rektorovi JU (dbejte na správné adresování jménem - právě působícímu funkcionáři, ne třeba jeho předchůdci!). Jindy třeba jen Studijnímu oddělení PřF. Pak by měl následovat velmi stručný název vašeho podání, buď jako nadpis ( Žádost o. ) nebo jako řádka začínající slovem Věc: sdělení změny trvalého bydliště. Vlastní text může být stručný, s uvedením všech podstatných důvodů, psaný slušnou formou. Pokud připojujete přílohy (lékařské potvrzení, doklady od jiných institucí), nezapomeňte je na konci vyjmenovat. Pak je ještě třeba dbát na dodržení termínů pro různá podání někdy jsou předem dány a promeškání pak znamená ztrátu nároku. Jak vypadá průběh studia na VŠ (a následný život na ní): univerzita -- typ studijního programu : bakalářský - magisterský 3(4) roky - (5-letý) bakalářská práce státní zkouška (Bc.) (dnes už jen některé obory: lékař 6 let, právník, učitel základní školy navazující magisterský 2 roky (užší specializace oborů, specializovanější předměty) diplomová práce (měla by splňovat požadavky na vědeckou publikaci) 14

15 státní zk. (Mgr. či MgA. a jiné) rigorózní zk. (RNDr.) Magisterské studium končí při úspěšném absolvování pro všechny studenty obhajobou diplomové práce, státní zkouškou a diplomem magistra daného oboru. Technické vysoké školy udělují (jen u nás) tradiční akademický titul inženýr namísto titulu magistr inženýrství. Lékařské fakulty MUDr. nebo MDDr. (zubní lékař), veterinární MVDr. Co je rigorózní zkouška? Fakulty, na kterých existuje další tří- (až čtyř-) leté studijní pokračování v podobě studijního programu doktorského typu, smějí pro své obdobné magisterské programy a jejich absolventy (i odjinud) konat bez dalšího studia tzv. rigorózní zkoušky a udělovat titul RNDr. (v přírodovědných oborech), případně JUDr. (právníci) nebo PhDr. (v oborech humanitních). Podmínky rigorózního řízení jsou na různých VŠ různé, na PřF JU pro biologické obory je požadavkem již uveřejněná vědecká publikace v časopise určité úrovně, pak následuje rigorózní (= přísná) zkouška, která by měla ukázat širší a obecnější rozhled uchazeče. doktorský 3 nebo 4 roky, jen několik málo předmětů studia, ale hlavně samostatná vědecká práce a disertace složená z publikací - ty musejí být v kvalitních časopisech státní doktorská zkouška (Ph.D.) - spíše vědecká rozprava uchazeče s komisí Poznámka : Některé další dosud užívané a platné akademické či vědecké tituly, jejich ekvivalence s dnešními ; tituly zahraniční a jejich platnost u nás, pojem nostrifikace: Tituly bakalář a magistr jsou součástí dnešního evropského systému kvalifikací v terciárním vzdělávání ( boloňský systém třístupňového studia). Existovaly ve středověku ( Mistr ), pak vymizely. Tituly RNDr. a PhDr. (před jménem) jsou u nás zbytkem z prvé poloviny minulého století, ale stále prosperují (protože jsou tradiční). Titul Ph.D. (za jménem) pro absolventy doktorského stupně studiu u nás zavedl až současný systém vysokých škol. V době totality si jen technické vysoké školy zachovaly tradiční titul inženýr, zatímco absolventi z univerzity (kromě lékařů) odcházeli buď bez titulu nebo s označením promovaný třeba biolog nebo lékař. Existoval i další stupeň studia označovaný jako vědecká výchova zčásti srovnatelný s dnešním doktorským studiem. Jeho absolvent získával podivný titul kandidát věd, ve zkratce C.Sc. psané za jménem. (Byl převzat z ruské tradice, kde nedostudovaný student univerzity byl označovány kdysi jako kandidát slovo má původ ve starém Římě, kde označovalo uchazeče o volenou funkci, který svoji mravní čistotu představoval v bílém odění = toga candida.) Vědecký titul Dr.Sc. (dnes D.Sc.) existuje v některých zemích jako čestný titul udělovaný významným vědcům (u nás ho uděluje Akademie věd ČR žadatelům po náročném řízení a obhajobě doktorského spisu). Zahraniční i naše univerzity podobně udělují čestný doktorát Dr.h.c. (doctor honoris causa) jako projev uznání a bez obhajoby. Akademický titul získaný studiem v zahraničí může náš občan užívat v ČR jako označení své vysokoškolské kvalifikace teprve po uznání jeho rovnocennosti s některým akademickým titulem udělovaným některou naší vysokou školou (nepřesně proces zvaný nostrifikace ). 15

16 Občan musí najít VŠ, která je akreditována uskutečňovat obsahově obdobný (shodný) studijní program a ta mu vystaví doklad o shodě jeho studia v zahraničí se studiem na této VŠ. Titul získaný v zahraničí se pak užívá v jeho zahraniční podobě. Ta může být i odlišná od naší i v případě studií v Evropě či Americe (např. u nás MgA. jen magistři z uměleckých škol, ostatní magistři Mgr., ve světě M.A. pro humanitní studia a M.Sc. pro přírodovědné a inženýrské obory navíc psáno za jménem jako naše označení absolventa doktorského studia Ph.D. to ale ve světě PhD., bez tečky uprostřed). Pozor na titul maturanta používaný na některých západoevropských středních školách (i jejich pobočkách u nás) baccalaureatus je to jen středoškolák! další osud absolventa : postdoktorální stáž (l - 3 roky ve světě) - na významném vědeckém pracovišti (-ích) po návratu domů na VŠ začíná jako : asistent a čeká ho po několik let vědecká práce, publikace, přednášky další krok v kariérním postupu učitele VŠ : habilitace = řízení vedoucí k uznání oprávnění samostatného VŠ učitele = docenta. Uchazeč musí předložit výsledek své dosavadní vědecké práce (8-10 významných vědeckých publikací) zformovaný do habilitačního spisu, pak předvést vědecké radě ukázku svého přednášení pro studenty a proti námitkám oponentů obhájit před vědeckou radou svůj habilitační spis. Pokud vědecká rada vše schválí, rektor VŠ uchazeče jmenuje docentem pro daný obor. To smí VŠ jen v oborech, pro které k tomu má akreditaci (musí v těch oborech mít doktorské studium). docent další vědecká práce, publikace a žáci profesor Docent po několika dalších letech působení na VŠ a dalších výsledcích úspěšné vědecké práce se může ucházet o další krok kariérního postupu = profesorské jmenovací řízení. Procedura obdobná habilitaci, náročnější požadavky, ale nepředkládá se jeden určitý spis, nýbrž přehled celoživotní produkce tvůrčí činnosti. Řízení je dvoustupňové před vědeckými radami fakulty a univerzity, rektor předkládá přes ministerstvo školství návrh na jmenování a profesora jmenuje prezident republiky pro určitý obor, s doživotní platností a pro všechny školy v ČR. 16

17 Popsaný systém kvalifikací vysokoškolských učitelů je u nás tradicí odvozenou ze zvyklostí ve (střední, německy komunikující) Evropě až po zákonem stanovenou tradici jmenování profesorů hlavou státu (tradice ještě z c.k. mocnářství). Anglosaský svět používá jiné označení a jiný postup: americké univerzitní učitele ustanovuje do vyššího stupně univerzita sama a označuje termínem profesor s přívlastkem, po řadě Assistant Professor, Associate Professor, Professor (= Full Professor) pro naše stupně odborný asistent, docent a profesor. Navíc (Full) Professor z jedné školy může přejít na jinou náročnější a tam běžně začne jako Associated Professor. Chystaná nová podoba zákona o vysokých školách předpokládá změnu procesu získávání kvalifikačních stupňů vysokoškolských učitelů. Některé další pojmy z oblasti vysokých škol : akademická obec (historicky: mistři + studenti) Podle zákona o VŠ má akademická obec mimořádné postavení s řadou práv a tvoří ji studenti a akademičtí pracovníci školy, kteří mají aktivní i pasivní volební právo při volbě do samosprávných orgánů obce. K pochopení tohoto specifického postavení je třeba nahlédnout do historie na původ a vznik prvých univerzit. Tak jako střední školství (gymnázium) má své kořeny v antickém Řecku, jsou univerzity jako vzdělávací instituce a vzdělanecká společenství tradičními institucemi existujícími v civilizované Evropě od středověku, nejprve v Italii (např. Bologna) a Francii (Paříž), i když již v 11.stol. byla Kerninská univerzita ve Fezu (Maroko). Ve středověké Evropě byla mimořádnou skutečností odlišující příslušníky akademické obce od ostatních lidí znalost písma ta byla jinak obvyklá jen u příslušníků kléru. Ti měli svou vlastní jurisdikci a pod ní pak spadali i členové akademické obce. Odtud snaha o odlišení jak evidovanou příslušností k akademické obci univerzity (imatrikulace), tak dalšími tradicemi, ale i oděvem (dle nařízení církevního koncilu r se členové akademických obcí museli oblékat odlišně od laiků) dnes akademické obřady a slavnostní háv akademických funkcionářů při nich (viz dále). Dnes se v civilizovaných zemích účastní na terciárním vzdělávání dokonce většina populace (u nás dva ze tří dvacetiletých). K tomu bylo zapotřebí mnoha nových vysokých škol. Nicméně ty tradiční ( kamenné ) si někdy právem osobují význačnější postavení. U nás první středoevropskou univerzitu založil v Praze r Karel IV. Pojem světová akademická obec : nedefinovaná množina, spíše společenství vzdělaných jednotlivců, kteří za své životní poslání považují práci na rozhojňování lidských znalostí a jejich uchování a předávání dalším lidem. Nekradou, nepodvádějí, neopisují (prameny převzatých informací řádně citují a oceňují). Navzájem spolu komunikují a podporují se. Organizují se podle oborů svých zájmů na mezinárodní úrovni na základě demokratických principů. Viz také imatrikulační slib na BF JU. Volenou reprezentací akademické obce (jejím parlamentem) je akademický senát (fakulty, univerzity) 17

18 komora studentů, komora učitelů AS má rozsáhlé pravomoci: volí výkonné akademické funkcionáře (u nás směs volby a jmenování ještě na základě tradic 19.stol.), schvaluje rozpočet (rozdělení škole přidělených státních prostředků na jednotlivé účely), schvaluje vnitřní normy (= předpisy) jako třeba studijní a zkušební řád, schvaluje Dlouhodobý záměr (= zpracovanou koncepci rozvoje) fakulty a univerzity Podrobněji na webu v Jednacím řádu AS JU na adrese a AS PřF na adrese pod položkou Dokumenty. akademičtí funkcionáři : J.M. rektor (oslovení při akademických obřadech, také v korespondenci : Vaše Magnificence) Řídí univerzitu, jmenuje děkany, jmenuje nové docenty, rozhoduje o žádostech studentů o přezkoumání nepříznivých rozhodnutí děkana. Děkan (oslovení při akademických obřadech, také v korespondenci : Spectabilis ) Řídí fakultu prostřednictvím vedoucích kateder (kolegium děkana), předsedá její vědecké radě, rozhoduje o žádostech studentů ve všech záležitostech, navrhuje akademickému senátu způsob hospodaření s přidělenými financemi a po schválení ho uskutečňuje. Předseda akademického senátu (oslovení při akademických obřadech, také v korespondenci : Honorabilis podobně - při akademických obřadech oslovení prorektorů, proděkanů za přítomnosti rektora či děkana (když jej v obřadu v jeho funkci nezastupují) a dále členů obřadního (promočního, atd.) kolegia, např. Honorabilis promotore, - plurál: honorabiles) Zástupci akademických funkcionářů s pravomocemi vyhrazenými pro určité okruhy záležitostí (obvykle např. studium, věda, zahraničí, rozvoj) nebo (jeden z nich) pro období nepřítomnosti funkcionáře jsou prorektor, proděkan. Kvestor řídí hospodaření univerzity a její právní záležitosti i práci tajemníků fakult (ti řídí hospodaření a provozní záležitosti fakult). další orgány: Správní rada - dosazena zvenčí, kontroluje hospodaření, projednává koncepci rozvoje 18

19 Vědecká rada - fakulty či univerzity: jmenována děkanem nebo rektorem, rozhoduje o náplni studijních programů, posuzuje kariérní postup učitelů = habilitace docentů, jmenovací řízení profesorů univerzitní obřady (rituál) : sponse (slib) při imatrikulaci nebo promoci imatrikulace - zapsání do akademické obce promoce - předání diplomu uvedení rektora či děkana do úřadu udělení čestných titulů (Dr.h.c.) Při univerzitních obřadech nosí akademičtí funkcionáři a členové kolegia taláry (rektor a prorektoři červené, ostatní honorabiles černé, děkan někdy barevně odlišný, ale tmavý) a funkcionáři insignie. Odlišný oděv příslušníka akademické obce pochází ze středověkých tradic původně i studenti pro odlišení od běžných lidí (urozených i podaných). Dnešní taláry jsou odvozeny od renesančního oblečení univerzitních učitelů. Byly zrušeny za josefinských reforem a obnoveny v samostatném Československu. insignie - odznaky akad. funkcionářů používají se při akademických obřadech, jsou to buď historické památky nebo nová umělecká díla z drahých kovů žezlo - odznak pravomoci rektora či děkana nosil před ním pedel dnes má žezlo (rektorské) vysoká škola a žezla děkanská její fakulty žezla stejně jako řetězy funkcionářů s medailemi by měly pocházet z darů štědrých podporovatelů školy (proto někde dosud chybějí) medaile na řetězu důstojenství = odznak pocty původně osobní vyznamenání akademického funkcionáře, později putovní - spojeny s funkcí a předávány dnes slavnostní označení rektora, prorektorů, děkana a proděkanů pedel - strážce a nositel žezla, talár výrazně barevný, jeho role: ochrana funkcionářů ale původně významný funkcionář, který měl ve středověku postavení a úkol zemského školního inspektora městských škol, na kterých působili absolventi pražské univerzity (bakaláři artistické fakulty) taláry řadových členů obřadních kolegií jsou obvykle jednoduché a v černé barvě, taláry akademických funkcionářů jsou odlišné a na různých školách různě barevné s respektováním rektorské červeně. 19

20 Jak se financuje vysoká škola a vysokoškolské studium : státní rozpočet má samostatnou kapitolu na vzdělávání (školství). O její výši rozhoduje při sestavování státního rozpočtu parlament. Určí i sumu příspěvku na vzdělávání na veřejných vysokých školách. Ta se pak dělí podle počtu studentů ve standardní době studia násobených koeficienty náročnosti jednotlivých oborů (filozofie x 1, biologie x 2,25, životní prostředí x 1,65, chemie x 2,80), přičemž základní podíl na jednotkového studenta (= tzv. normativ) se pohybuje mezi a Kč. Na studenty přetahující dobu studia není nic. Počet financovaných studentů je navíc limitován počty předem stanovenými Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy na nadpočetné studenty také není nic. Proto nelze zvýšit příjmy veřejné vysoké školy vyšším počtem studentů než stanoví limit - není možné přijmout neomezený počet studentů, i kdyby škola byla schopna zajistit pro ně kapacitu výuky a po absolvování perspektivu zaměstnanosti (to je také sledovaný ukazatel!). Ze státního rozpočtu přichází i částka na ubytovací stipendia a na zvláštní sociální stipendia (nároková, při určitém sociálním postavení rodiny). Školné na vysokých školách: v řadě zemí studenti i na veřejných VŠ platí za své studium. Na to jim někdo (stát, banky) poskytuje půjčky, které splácejí po absolvování. U nás na veřejných VŠ platí jen studenti překračující tolerovanou dobu studia. Je třeba vědět, že i v zemích, kde studenti na veřejných VŠ platí školné, činí toto školné 5 až 10 % rozpočtu VŠ ostatní prostředky i tam přicházejí ze státního rozpočtu!! Státní rozpočet má i kapitolu na podporu vědy i z ní pro vědu na VŠ. Cesta výpočtu je tady složitější viz část o vědě. Jak se hodnotí vysoká škola, přednášky a učitelé : evaluace vnitřní, externí, zahraniční Činnost vysoké školy a tedy její kvalitu (z pohledu studenta jako odběratele i z pohledu veřejnosti daňových poplatníků i státu jako jejich nástroje - jako poskytovatele prostředků lze hodnotit různými způsoby a podle různých kriterií. Za kriteria slouží údaje o kvalitě práce učitelů (jejich tvůrčí publikační činnost, podíl docentů a profesorů na celkovém počtu učitelů, podíl docentů mladších 40ti let a profesorů mladších 50ti let, jejich práce pro posuzování jiných škol či posuzování rukopisů pro vědecké časopisy, atd.) i údaje o počtech oborů vyšších typů studia (zejména doktorských oborů) a podílu jejich absolventů na počtu studentů, o počtech oborů vyučovaných také v cizí řeči pro zahraniční studenty, údaje o dodržování délky standardní doby studia (kolik studentů přetahuje dobu studia), ale i údaje o vybavení (počty míst a knih v knihovnách, počty počítačů). Kriteriem je i provádění hodnocení přednášek studenty (viz podrobněji dále). Zvláště a čím dál důkladněji se hodnotí podíl nezaměstnaných absolventů školy - celostátně podle krajů, okresů a hlavně podle jednotlivých oborů jsou obory, kde je o přijetí uchazečů ke studiu stále veliký zájem, ale po absolvování část z nich nenajde zaměstnání. Jinde technické obory, ale třeba i učitelství exaktních předmětů jako je fyzika je nouze o absolventy, ale nejsou zájemci o studium. 20