Sepsal Petr_P. Letecké náramkové hodinky Vzdušných sil AČR, část první. 1 Úvod

Transkript

1 Sepsal Petr_P Letecké náramkové hodinky Vzdušných sil AČR, část první 1 Úvod Obrázek 1-1 Součástí přípravy na každou letovou akci je i seřízení hodinek na jednotný čas. Výjimkou nebylo ani československé letectvo, jak zachycuje dobová fotografie pilotů MiGů-19 na letišti Zvolen v roce Zdroj fotografie: Jiří Kurz Varování: Tento článek je záměrně velmi, velmi dlouhý a nabitý informacemi. Čtení proto dávkujte v malém množství. Pokus přečíst si ho naráz a snažit se vstřebat všechny obsažené informace může způsobit mentální poškození čtenáře. Toto je příběh současných náramkových hodinek leteckých posádek našeho vojenského letectva. Je to příběh, který začíná počátkem 80. let a který trvá už tři desetiletí. Příběh, kde svoji roli hrají hodinky domácí značky PRIM od tradičního výrobce hodinek ELTON (Hodinářská) z Nového Města nad Metují a její modely Letecké Automatic, Hind a Hippo a taktéž hodinky mladé německé značky ASKANIA a její modely Tempelhof a Taifun. Je to také příběh o tom, co všechno se od té doby změnilo nejen v konstrukci hodinek, ale i v letectvu samotném. Podle mého názoru je totiž lepší tento příběh o leteckých hodinkách vyprávět v kontextu historického vývoje našeho letectva včetně jeho velikosti, organizační struktury, operačních úkolů a používané letecké techniky. Poznámka: Přestože to není historicky zcela přesné, v článku budou používány pro jednoduchost následující termíny: Československé vojenské letectvo = letectvo Československé lidové armády (ČSLA), označení československého letectva až do roku 1992; České letectvo nebo české vzdušné síly = Vzdušné síly Armády České republiky (VzS AČR); označení českého letectva od roku 1993.

2 Obrázek 1-2 Potřeba náramkových hodinek pro letecké posádky zůstává i v digitálním věku 21. století, jak dokazují hodinky ASKANIA Tempelhof na zápěstí českého pilota stíhacího letounu JAS-39 Gripen. 1.1 Obsah Tento článek je členěn do deseti navazujících kapitol: 1 Úvod 2 PRIM Letecké Automatic 3 PRIM Hind 4 PRIM Hippo Q45 5 ASKANIA Tempelhof TEM ASKANIA Taifun TAI Ostatní hodinky v letectvu 8 Co když (What if), aneb malý náhled do hypotetické budoucnosti 9 Československé vojenské letectvo a Vzdušné síly AČR 10 ELTON - Historické intermezzo po roce 1989 Z technologických důvodů je pak blogové verze tohoto článku rozdělena na 23 části. 1.2 Poděkování Vznik tohoto článku by byl nemyslitelný bez příspěvků a neocenitelné pomoci celé řady dalších lidí ať již z okruhu tohoto fóra tak i mimo něj. Protože jmenný výčet všech, kteří my fantastickým původem pomohli, by byl nekonečně dlouhý, tak zde alespoň poděkuji výrobci hodinek PRIM, společnosti ELTON hodinářská a.s., konkrétně panu Janu Prokopovi a Ing. Liboru Hovorkovi (jinak zdejšímu členům PRIMovi a Accutronovi) za podklady, které mi poskytli k leteckým hodinkám značky PRIM, a za dopovědi na všetečné otázky. Do vzniku tohoto článku, jehož výsledná podoba se nerodila lehce a zabrala více než devět měsíců shánění různých podkladů a fotografií, zasáhla naprostou náhodou ještě jedna událost - ELTON publikoval během roku 2010 své nové webové stránky a řada informací, na kterou se měl tento článek pouze odkazovat, se náhle stala nedostupnými. Proto jsem velice uvítal nabídku Eltonu na publikování ztracených zdrojových textů v rámci mého článku. Pro zachování maximální autenticity i pro ostatní čtenáře ponechávám tyto texty bez jediné změny a své případné poznámky a dodatky k textu uvádím odděleně.

3 Také nesmím opomenout poděkovat všem členů tohoto fóra, bez jejichž hodinkové vášně by tento souhrn nemohl nikdy vzniknout. Díky entusiasmus členů Chronomagu jako jsou Pikec, Polifka a Suru mohl vzniknout příběh, tak jak ho nyní čtete. Pro přehlednost této kapitoly, zde záměrně neuvádím všechny jejich jména, ty jsou ale na čestném místě jmenováni u jednotlivých fotografií. Navíc jsem v příslušných kapitolách uvedl mnou nalezené odkazy na dosud publikovaná diskusní vlákna Chronomagu. Neocenitelnou pomoc mi poskytla také celá řada lidí mimo toto fórum, zejména v oblasti letectví, jako například pan Vladko Vácha, kterému bych chtěl jmenovitě poděkovat za informace o sovětské letecké technice. V blogu je celkově použito množství dalších zdrojů informací a kdykoliv to bude praktické, jsou tyto zdroje jmenovitě zmíněny. Obrázek 1-3 Realitou dneška jsou expediční mise do velmi vzdálených oblastí. Na fotografii je český příslušník expedičního poradního sboru (tzv. Air OMLT), který obsluhuje kulomet v bočním střelišti bitevního vrtulníku Mi-24 afghánského leteckého sboru ANAAC. Úkolem Air OMLT je cvičit afghánské letové posádky. A to bez spolehlivých hodinek jaksi moc dobře nejde. Autor fotografie: Ivan Pospíchal 1.3 Žádost o spolupráci Přestože mi s tímto článkem pomáhalo (ať už vědomě nebo náhodou) obrovské množství lidí, nedovolím si tvrdit, že předkládaný text je bez nepřesností, chyb či dokonce velkých omylů. Proto bych rád požádat všechny čtenáře, kteří chtějí k tématu čímkoliv přispět nebo chtějí cokoliv opravit, ať neváhají a kontaktují mě, nebo ať přidají příspěvek přímo do příslušného diskusního vlákna založeného k tomuto účelu ve fóru vojenských hodinek.

4 - Konec první části -

5 2 PRIM Letecké Automatic Obrázek 2-1 PRIM Letecké Automatic. Zdroj fotografie: ELTON hodinářská a.s. Celý příběh začíná už na přelomu 70. a 80. let dvacátého století, kdy začaly vznikat dnes již legendární československé náramkové hodinky PRIM Letecké Automatic. Těmto hodinkám patří několik primátů: 1. Jsou to první letecké hodinky české (česko-slovenské) konstrukce a výroby zavedené v našem letectvu. Výrobcem byl tradiční český výrobce hodinek z nového Města nad Metují společnost ELTON koncernový (státní) podnik. Dnes ELTON hodinářská a.s. 2. Jsou nejdéle sloužícími hodinkami. I téměř čtyři desetiletí po jejich zavedení jsou stále v inventáři našeho letectva a překvapivě jsou stále typem nejpočetnějším. 3. Dnes patří k nejvíce populárním vintage modelům hodinek značky PRIM nejsou sice ani nejvzácnější, ani nejdražší a ani nejvíce technicky pokrokové ale právě proto jsou široce rozšířené mezi sběrateli. Díky nízké ceně si je může pořídit téměř každý zájemce o tento kus české hodinářské historie. A tak není překvapivé, že tento jediný konkrétní model patří zde na Chronomagu k nejvíce diskutovaným modelům vůbec, alespoň podle počtu diskusních vláken! 4. Díky příbuznosti s běžnými civilními sportovními modely Primek (PRIM Sport II) se mohou pyšnit titulem asi nejčastěji padělaných českých hodinek (formou moderních předělávek civilních PRIM Sport II). Poznámka: Dosavadní nejčastější používané označení těchto hodinek je PRIM Letecké nebo PRIM Sport Letecké nebo PRIM ČSLA. A najdou se i další. Toto krátké označení není ale pro účely tohoto článku zcela

6 postačující, protože jsou zde popisovány celkem 4 různé druhy leteckých hodinek značky PRIM. Proto je v článku důsledně používáno oficiální označení, které bylo uvedené na záručním listu - PRIM Letecké Automatic. Obrázek 2-2 PRIM Letecké Automatic, sériové číslo pohled na ciferník se znakem letectva ČSLA. Hodinky představují velkou raritu i 27 let od svého vyrobení nebyly nikdy použity a čekaly na své objevení v roce Autor fotografie: Fragopolis

7 Obrázek 2-3 PRIM Letecké Automatic, sériové číslo pohled zespodu na víko pouzdra. Autor fotografie: Fragopolis

8 Obrázek 2-4 PRIM Letecké Automatic, sériové číslo pohled z boku na korunku a tvar skla. Autor fotografie: Fragopolis 2.1 Historie hodinek PRIM Letecké Automatic u československého letectva Následující modrý text je originálním textem poskytnutým společnosti ELTON hodinářská a.s, který vznikl na autentickém základě rozhovorů se podplukovníkem ve výslužbě Stanislavem Forgaczem. Ten tento text redigoval a autorizoval v prosinci Při přípravě této kapitoly jsem se snažil maximum údajů si ověřit, nebo je alespoň upřesnit, a to jak v oblasti hodinářské, tak i v oblasti vojenského letectví. Některé nově zjištěné skutečnosti jsou ale bohužel v příkrém rozporu s originálním textem: 1. Datace roku výroby do roku podle archivní dokumentace výrobce prototyp hodinek PRIM Letecké Automatic vznikl až v roce 1982 a sériová výroba pro letectvo běžela v roce 1983! Toto je nejzávažnější rozpor mezi originálním textem založeným na vzpomínkách účastníků a archívními dokumenty výrobce. Je asi vhodné také připustit, že toto zjištění vrhá lehký stín pochybností i na ostatní datace. Bohužel ověření všech dat už bylo mimo mé možnosti i možnosti výrobce. 2. Závislost kalibru 96 na dodávkách wolframového materiálu ze Západu a s tím související nutnost exportovat na Západ hodinky s kalibrem 96 - podle archivní dokumentace výrobce byl wolframového materiál dodáván tuzemským výrobcem a není zde prokázána žádná vazba na Západ jak při importu, tak i při exportu. 3. Prodejní cena 850,- Kčs na základě dat v originálním vyplněném záručním listu z archívu výrobce lze říci, že skutečná prodejní cena byla o dost nižší Kčs. Vzhledem k tomu, že tento originální text se stal, minimálně v rámci Chronomagu, jakousi referenční biblí, ponechávám ho v původním znění a jen ho doplňuji o velmi rozsáhlý poznámkový aparát a fotografie Historie skutečně pilotních hodinek začíná až v roce Do té doby československé letectvo využívalo

9 hodinky předválečné švýcarské produkce. Jednalo se o značky Lemania, Longines a Eterna (1). Přibližně v roce 1975 vydal tehdejší vrchní velitel letectva ČSSR (2) generál Remek (3) (otec prvního a zároveň jediného českého astronauta (4) ) pokyn k prověření možnosti dodávek nových náramkových hodinek pro vzdušné síly armády ČSSR (5). V rámci výběrového řízení byly testovány hodinky značek Lemania, Longines, Eterna a TAG Heuer. Na základě celkového posouzení kvalitativních a ekonomických kritérií, byl projekt zásobení letectva švýcarskými hodinkami zrušen, a to především z finančních důvodů. Průměrná cena posuzovaných hodinek totiž přesahovala 7 000,- Kč (6). Tehdejší plat pilota ČSLA byl okolo 5 000,- Kč. Vzhledem k tomu, že letectvo plánovalo objednávku ks, byla by výše celkové investice 17,5 mil. Kč neúnosná. Svou roli hrála i devizová závislost, která následně komplikovala i jakékoliv servisní zázemí zmíněných hodinek. Velikost změněna 88% (was 912 x 204) - Klikněte na obrázek pro zvětšení Obrázek 2-5 Průkazka peněžních náležitostí pilota důstojníka ČSLA od roku 1964 do počátku 80. let. Zdroj fotografie Jindřich Halásek Doplnit výstrojní sklady a nahradit dosluhující hodinky švýcarské výroby však bylo nutné. Náramkové hodinky tehdy byly povinnou součástí výbavy pilota, ale i všech ostatních členů posádky (navigátorů, střelců apod.). Významným argumentem bylo zachování duplicity k času danému palubními hodinami (pro případ jejich selhání) a možnost časové orientace v případě katapultáže. Neméně důležitým argumentem bylo, že hodinky jsou v pilotní kabině vystaveny takovému mechanickému zatížení, které by běžně vyráběné a v Čechách prodávané hodinky nevydržely. Ve světle výše popsaných skutečností se chopil osobní iniciativy pplk. Forgacs (7), který věděl o existenci vodotěsných hodinek PRIM Sport (8). Na základě návštěvy v ELTONu a jednání s tehdejším vedením, začal sestavovat možnou specifikaci hodinek pro vzdušné síly. V té době bylo zřejmé, že jsou k dispozici nové technologie quartzového elektromechanického strojku, stejně jako možnosti digitálního zobrazování času. Přesto se velení letectva rozhodlo ve prospěch analogových mechanických hodinek, a to především z důvodu lepší čitelnosti (intuitivního rychlého odečítání času) a nezávislosti na zdroji elektrické energie. Svou roli hrála i nespolehlivost těchto nových technologií v bojovém nasazení a citlivost na formy radioelektronického boje (9). Základem pro přípravu leteckých hodinek se stal prověřený a běžně prodávaný model Sport (tzv. soudek), s otočným kroužkem (10). Standardně byly tyto hodinky vybaveny strojkem PRIM kalibr 68. Do těchto hodinek však byl aplikován tehdy úplně nový 21 kamenový mechanický strojek kalibr 96 s automatickým natahováním (11).

10 Obrázek 2-6 Pohled na kalibr 96 u PRIM Letecké Automatic po generální opravě/repasi. Na rotoru samonátahu je zřetelně barevně odlišené bronzové kluzné ložisko a závaží z wolframové slitiny po vnějším obvodu rotoru. Autor fotografie: Ikimmiki Podobné (až na číselník takřka identické) hodinky se v té době vyráběly pro zákazníka v Holandsku, kam se následně vyvezlo ks hodinek se shodným strojkem. Vazba na tuto zakázku umožnila využít stejné dodávky wolframového materiálu, který byl podmínkou pro funkčnost rotoru strojku (12) (13) (poznámka archívy tuto skutečnost nepotvrzují, spíš naopak). Po několika konzultacích se tak ukázala reálná cesta ke vzniku speciálních hodinek pro letectvo ČSSR. V roce 1976 generál Remek rozhodl o tom, že budoucí hodinky pro letectvo budou hodinky české výroby a pplk. Stanislav Forgacz zástupce hlavního letovoda (navigátor) byl pověřen sestavením přesného technického zadání.

11 Obrázek 2-7 Stanislav Forgacz v hodnosti nadporučíka před stíhacím bombardérem Suchoj Su-7 Fitter na archivním snímku někdy z poloviny 60. let. Zdroj fotografie: Jan Dúbravčík Technické zadání znělo: Vodotěsnost minimálně 30 m Odolnost proti podtlaku na úrovni výšky m Odolnost proti průniku prachu Naplněné inertním plynem (14) Přesnost 5-15 vteřin za 24 h Strojek s automatickým nátahem a rezervou chodu alespoň 24 hodin a datumkou Odolnost proti nárazu a pádu (tlumící mechanismus) Otočný kroužek Teplotní odolnost C Černý číselník se zeleno-žlutou iluminací Červená sekundovka (15)

12 Když byla konstrukce hotova, ukázalo se, že největší problémy jsou s nanášením radioaktivní barvy, která již byla v té době zakázána (16). Pro aplikaci této barvy by se musel postavit speciální dřevěný srub, jehož cena by se musela promítnout do ceny hodinek. Problémy však byly i se samotnou aplikací, protože barvu bylo potřeba nanášet nasliněným štětcem. V otázce aplikace radioaktivní barvy se zkoušela spolupráce se zahraničními dodavateli z Anglie, Švédska, ale i tam se to ukázalo jako problematické řešení. V té době již existovaly reflexní barvy, které při alespoň minimálním světle dokázaly světlo odrážet, a tak se začala diskutovat otázka nutnosti radioaktivní barvy. Jedinou nevýhodou reflexní barvy bylo, že neměla jakýkoliv doznívající efekt, tedy schopnost akumulace a následného vyzařování světla (17). Z ekonomických důvodů a také z důvodu závislosti na devizách bylo nakonec rozhodnuto o upuštění od tohoto požadavku. V kabině se ale používalo ultrafialové světlo, které kontrast číselníku dostatečně zvětšovalo (18) (19). I vlivem tohoto rozhodnutí pak byla větší část hodinek vybavena bílou sekundovou ručkou, která v tomto světle více vynikala (20). Obrázek 2-8 Luminiscence indexů, minutové a hodinové ručičky PRIM Letecké Automatic při osvícení UV světlem. Na bílých neluminiscenčních prvcích ciferníku, ručiček, lunety a na sklu a pouzdru se odráží slabé modro-fialové světlo produkované UV lampou. Autor fotografie: Honza.manta Hodinky se rozsáhlým způsobem testovaly (21). V podtlakové komoře Ústřední vojenské nemocnice v Praze Střešovicích (22) se hodnotila odolnost proti podtlaku, ale i ostatní parametry (vodotěsnost, teplotní odolnost, vibrace, otřesy) byly prověřovány za účasti armádních odborníků. Ústav leteckého zdravotnictví dokonce hodinky posuzoval z pohledu resistence proti bakteriím. Testovány byly také na možnou alergickou reakci.

13 Hodinky všemi těmito testy prošly, pouze přesnost sériově vyráběných hodinek byla horší, než se očekávalo. Přesto se odchylka denního chodu vešla do 15 vteřin (23). Objednávku realizovala HTS Hlavní technická správa generál Hanzal (24). V roce 1977 (25) (poznámka archívy posouvají datum výroby až na rok 1983) tak bylo vyrobeno celkem ks, z toho ks odebrala HTS. Přibližně 100 ks se rozprodalo napřímo lidem, kteří o projektu věděli a zbylých cca 400 ks se dostalo do prodeje prostřednictvím podniku Klenoty n.p. (26) za cenu cca. 850,- Kč (27) (poznámka záruční list dokazuje, že cena byla ve skutečnosti 670,- Kčs.) Hodinky nesly ve spodní části číselníku znak vojenského letectva. Hodinky byly od počátku součástí výstroje, takže se měly při odchodu ze služby vracet. V praxi tomu tak bylo pouze z části. Přesto je stále ještě mnoho kusů v aktivní vojenské službě. Pan pplk. Forgacs ukončil svou kariéru u letectva v roce Jako pilot nadzvukových stíhacích letadel je používal a dodnes vlastní i plk. Jan Novák, zástupce náčelníka oddělení přípravy letectva. Jeho hodinky byly používány ve veškeré službě, včetně pilotáže vrtulníku a seskoku s padákem. Většina veřejnosti si ho, spolu s panem Venclovským, pamatuje jako dálkového plavce pokořitele kanálu La Manche a světového rekordmana v otužileckém plavání Moje poznámky k textu: (1) Na používání erárních hodinek švýcarského původu si pamatují i piloti sloužící počátkem 80. let. Z pohledu Chronomagu je jistě více než zajímavé, že řada pilotů si bez jakékoliv nápovědy vybavila značku Lemania i po několika desetiletích. Švýcarské hodinky sloužily nadále i po zavedení PRIM Letecké Automatic, protože zavádění nových hodinek neprobíhalo hromadně na rozkaz. Naopak probíhalo to postupně podle toho, jak nový piloti přicházeli k útvarům nebo jak si o ně zažádali ti déle sloužící. Proto nebylo neobvyklé, pokud nějaký člen letových posádek sloužící v uvedeném období, letecké Primky nikdy nenafasoval a erární švýcarské hodinky používal až do odchodu do zálohy, třeba i o pár desetiletí později. Stejně jako dnes i tehdy řada pilotů dávala přednost svým soukromým hodinkám, a tak fasovaný erár nikdy neměli. (2) ČSSR Československá socialistická republika. Oficiální státní název Československa v letech (3) Generálporučík Ing. Jozef Remek (1927 -?) - historicky nejdéle sloužící velitel našeho letectva. Plných 17 let ve funkci z něj dělalo jednoho z nejmocnějších mužů nejen v letectvu, ale v Československu obecně. V letech byl Náčelníkem Letectva a PVOS (tehdejší označení velitele letectva a PVOS) a současně náměstkem ministra národní obrany (MNO) pro PVOS a Letectvo; V letech /90 byl Velitelem letectva a současně náměstkem MNO pro PVOS a Letectvo. Poznámka: v roce 1976 došlo k reorganizaci, kdy se Letectvo a Protivzdušná obrana státu (PVOS) formálně rozdělila a měla nadále své vlastní velitele. Generál Remek byl už jen velitelem letectva (bez PVOS). To bylo ale pouze formalitou, protože současně zastával také funkci náměstka MNO pro letectvo a PVOS. Byl tedy i přímým nadřízeným velitele PVOS. (4) Plukovník Ing. Vladimír Remek( ) první (a zatím poslední) československý a český kosmonaut (1978). Protože jeho let byl součástí sovětského (ruského) kosmického programu je terminologicky správnější používat status kosmonaut, nikoliv americký ekvivalent astronaut. (5) Terminologicky je správnější Československé vojenské letectvo nebo letectvo Československé lidové armády (ČSLA). Pojem Vzdušné síly byl do oficiálního českého vojenského názvosloví zaveden až v roce 1993 jako více odpovídající anglickému termínu Air Force. (6) Průměrný plat v Československu v roce 1977 byl Kčs, v roce 1983 to bylo Kčs. Autor textu také neměl na mysli dnešní měnu - českou korunu (Kč) ale tehdejší československou korunu (Kčs). (7) pplk. Stanislav Forgacz zástupce hlavního letovoda (navigátor). Jinak od roku 1964 pilot nadzvukového stíhacího bombardéru Suchoj Su-7 Fitter (více o úloze tohoto typu letounu se lze dočíst v kapitole 9). S

14 generálem Remkem, mimo jiné také pilotem Su-7, se mohl poprvé setkat v polovině 60. let na letišti Čáslav, kde Stanislav Forgacz sloužil u 28. stíhacího bombardovacího pluku a kde tehdejší podplukovník Remek velel (až do roku 1965) nadřízené 34. stíhací bombardovací divizi, která zde také sídlila (více o struktuře našeho letectva se lze dočíst opět v kapitole 9 tohoto článku). (8) Hodinky PRIM Sport tzv. druhé generace (neoficiálně dnes označované jako PRIM Sport II) s pouzdrem tvaru soudek a s kalibrem 68 se vyráběly cca od roku (9) Sázkou na prověřenou technologii se snížilo případné riziko. Jistý konzervatismus v uvažování byl objektivně dán tehdejší dostupností a obecnou znalostí quartzové technologie v Československu. Zejména obavy z odolnosti elektronických obvodů v prostředí silných elektromagnetických polí a EMP pulsů musely být zohledněny. Proč? To bude naznačeno v kapitole 9 o operačních úkolech našeho letectva té doby. Svoji roli mohlo také sehrát to, že výroba tuzemských quartzových kalibrů do náramkových hodinek PRIM byla v té době stále závislá na dovozu některých součástek ze Západu. Je zajímavé, že na Západě došlo v uvedeném období k jevu přesně opačnému. Cca okolo roku 1980 jsou do ozbrojených sil, včetně pozemního a námořního letectva, zaváděné baterií poháněné quartzové hodinky a to jak analogové tak i digitální. V USA například hodinky podle MIL-W nebo ve Velké Británii podle DEF STAN 66-4(PART 4) nebo DEF STAN 66-4(PART 5), atd. Tato preference zůstává v USA a Británii do dnešních dnů. Kromě obecně platného faktu, že Západ měl v problematice quartzových strojků velký náskok před tehdejším východním blokem, nelze zde nezmínit, že jak USA, tak i Velká Británie patří ke světové špičce v otázkách vlivu elektromagnetických polí na letecké přístroje a jinou vojenskou elektroniku. Kombinace obou výhod jim tehdy umožnila ve velkém zavést quartzové hodinky do výzbroje. (10) Prototypy Kalibru 96 vznikly v roce (11) Otočný kroužek neboli lunetka či luneta. (12) Wolframový materiál pro kalibr 96 = Wolframová slitina s vysokou měrnou hmotností (cca 2 krát větší než ocel) se používá jako závaží na rotoru samonátahu. Podle současných záznamů výrobce není jediného důkazu, že by wolframový materiál byl vázaný na zahraniční dodávky. Dodavatelem wolframového materiálu WS 942 pro Kalibr 96 byl Pramet Šumperk, provozovna Potštejn. A protože kalibr 96 (a kalibr 97) pro hodinky PRIM byl vyvinut, zaveden do výroby a vyráběn pro domácí trh i export před a po objednávce pro naše letectvo, je nutné tuto vzpomínku pamětníka zpochybnit a odmítnout. Na druhou stranu wolframové slitiny byly a stále jsou drahým materiálem při srovnání s ocelovými, mosaznými nebo hliníkovými materiály. (13) Export do Holandska hodinky nebyly vyváženy pod značkou PRIM, ale pod exportní značkou Ancre. Viz toto vlákno. Nicméně vazba výroby PRIM Letecké Automatic na tento exportní obchodní byla odmítnutá jako neprokázaná. Viz předchozí poznámka. (14) Inertní plyn - Hodinky se uzavírají ve vzduchotěsném boxu, který je naplněn inertním plynem (argonem). Přes přechodovou komoru se do něj vkládají součástky, které se pak uvnitř smontují do podoby kompletních hodinek. V hodinkách není atmosférický vzduch, ale čistý inertní plyn. A tedy ani atmosférická vlhkost. Výsledkem je vyšší životnost strojku a odolnost v extrémních klimatických podmínkách. Teplotní rozdíly totiž mohou způsobit vysrážení a zmrznutí zbytků atmosférické vlhkosti uvnitř hodinek. (15) Sekundová ručička podle výrobní dokumentace byly hodinky vyráběny pouze s bílými vteřinovými ručičkami (viz tento příspěvek). Červené a oranžové se na ně dostávaly nahodile až během oprav (tento zdroj). (16) To není zcela přesné tvrzení. Ve skutečnosti radioaktivní barvy nebyly nikdy na našem území zakázány. Ostatně stejně jako jiné radioaktivní materiály. Pouze státními úřady požadované bezpečnostní, radiohygienické a administrativní standardy jsou natolik náročné, že jejich splnění je finančně velmi nákladnou záležitostí. Ještě v 50. letech se v Československu na ciferníky leteckých přístrojů a palubních hodin běžně aplikovaly radioaktivní svítivé barvy na bázi Radia-226. Skandál s masivní vnitřní kontaminací radiem a stronciem pracovníků Mikrotechny Modrařny koncem 50. let vedl k okamžitému zpřísnění československé legislativy. V roce 1959 vydal hlavním hygienik ČSR Směrnice o hygienických podmínkách pro práci s radioaktivními barvami, která platila až do roku Tuto směrnici pak doplnily v letech 1963 a 1972 vyhlášky ministerstva zdravotnictví ČSSR o ochraně zdraví před ionizujícím zářením, které nahradil až atomový zákon z roku Ty mimo jiné klasifikovaly nebezpečnost jednotlivých radioizotopů a jejich dovolené expoziční limity

15 Základem Směrnice o hygienických podmínkách pro práci s radioaktivními barvami byla hygienická ochrana pracovníků při aplikaci radioaktivních svítivých barev a zejména organizační a technická nařízení, jak zabránit kontaminaci lidského těla radioaktivními pigmenty a barvami. Nešlo vůbec o to, zda vlastní objekt bude postaven někde na odlehlém místě, ale jak takový objekt musí být funkčně uspořádán. Pracoviště musely být osazeny přechodovými a dekontaminačními komorami. Pracovníci zase museli být vybaveni složitými ochrannými oděvy. Bylo povoleno skladovat a manipulovat pouze s velmi malými množstvími radioaktivního materiálu. Protože se jedná o práci s barvami, kontaminaci ochranných oděvů se nedalo zabránit. Proto směrnice řeší, jak zabránit přenosu barvy z oděvu dále na organismus pracovníka a jak zabránit výletům takto kontaminovaného oděvu mimo vyhrazenou pracovní zónu. Posledními známými hodinkami československé produkce, na které se aplikovaly radioaktivní barvy (dovozové barvy na bázi tritia) byly PRIM SPORT první generace, vyráběné v letech 1968 až cca Více tento odkaz. Dnes se tyto hodinky označují jako tzv. PRIM SPORT I.GEN a vypuštěním tečky v I.GEN vzniklo zkrácené populární jméno IGEN (maďarsky ANO ). Přesto je překvapivé, že v době konstruování a výroby PRIM Letecké Automatic běžela v Československu výroba radioaktivních svítivých pigmentů. Jednalo se o Radioaktivní svítící pigmenty typu PSP s promethiem- 147 které byly normalizované v československé státní normě ČSN z roku Jejich výroba běžela až cca do roku Tento na svoji dobu moderní radioaktivní pigment byl vyvinut speciálně pro potřeby aplikací na ciferníky hodinek a budíků a také pro potřeby důlního průmyslu. Doposud se nepodařilo dopátrat žádnou domácí aplikaci, respektive aplikační podnik. Pigment byl s největší pravděpodobností pouze exportován. Možná k tomu přispělo také to, že luminofor v pigmentu byl z tehdejšího Západního Německa. Výrobcem pigmentu byl Ústav pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů se sídlem v Praze. Tento materiál se dokonce vyráběl v širším centru Prahy, v Holešovicích až do počátku roku 1980, kdy se ústav přestěhoval do oblasti Hostivaře. (17) Luminiscence ciferníku a ručiček podle mého názoru je použití termínu reflexní barva nepřesné. Na indexy ciferníku a minutovou a sekundovou ručičku je totiž aplikována tzv. fluorescenční barva, u které ultrafialové světlo vyvolá okamžitou emisi (tzv. fluorescence) modro-zeleného světla. Fluorescenční materiál absorbovanou energii vyzáří okamžitě. Není zde žádná doba dosvitu (na rozdíl od materiálů schopných fosforence jako je sulfid zinečnatý nebo moderní Super-LumiNova). Ve skutečnosti je ultrafialové světlo (nebo ultrafialová složka širokospektrálního světla) tvořeno vysokoenergetickými částicemi - fotony. Proto se uvedenému jevu ve fyzice říká fotoluminiscence. Vice informací o osvitech leteckých hodinek a palubních hodin lze nalézt v tomto článku. (18) Světlo z lamp ultrafialového osvitu instalované v letadlech nebylo lidskému zcela neviditelné, ale ve skutečnosti měly přesah do viditelné oblasti (fialová barva). Bílá barva sekundové ručičky se pod tímto osvětlením jeví jako lehce nafialovělá či namodralá. A protože bílý povrch sekundové ručičky dopadající světlo osvitu palubních přístrojů pěkně odráží směrem k oku pozorovatele, na rozdíl od černého ciferníku, dojde k zvýšení jasu takovéhoto reflexního objektu. Jak je vidět (nebo spíše není moc vidět) na Obrázku 2-8, efekt lepší čitelnosti je úměrný intenzitě (a také barvě) dopadajícího viditelného světla. (19) Ultrafialové (UV) osvity kokpitů vojenských letadel v roce 1983 už nebylo UV světlo tolik rozšířené jako dříve. Starší sovětská letadla používala UV světlo jako hlavní zdroj osvitu přístrojové desky (často v kombinaci se samosvítícími radioaktivními nátěry na cifernících přístrojů včetně palubních hodin). Tedy řešení, jehož průkopníkem byla za druhé světové války německá Luftwaffe a americké armádní letectvo USAAC. Během 60. let nastal i v sovětské technice definitivní přechod na modernější systém osvitu červeným světlem. Můj hrubý odhad je, že v roce 1977 mohl být poměr mezi letadly s UV osvitem (např. MiG-21 prvních generací, MiG- 15bisSB, L-29) a letadly s červeným osvitem (MiG-21MF, Su-7, L-39) zhruba půl na půl. V roce 1983 už byl poměr ve prospěch letadel s červeným osvitem, a to díky dodávkám nové techniky s červenými osvity (MiG-23, Mi-24, An-26). Rozdíl se dále prohluboval s tím, jak probíhaly dodávky dalších typů s červeným nočním osvětlením (Mi-17, Su-22, Su-25 a MiG-29). (20) Při použití červeného světla je nejlepší čitelnosti dosaženo, pokud jsou indexy i ručičky natřeny bílou barvou. V červeném světle pak jednoduše zčervenají. Použití červené sekundové ručičky naopak nezpůsobí nic, zůstane červenou. Normální sytě zelené nátěry při osvícení červeným světlem ztmavnou díky skládání barev natolik, že na černém pozadí mohou být jen obtížně rozlišitelné. Naštěstí odstín zelené barvy na ciferníku PRIM Letecké Automatic je málo saturovaný, s vysokým podílem bílé složky, a tak zůstává čitelný i v červeném světle.

16 Obrázek 2-9 Noční kokpit letounu An-26, ze stavu dnešní 242. transportní speciální letky ze základny Praha Kbely, naplno ilustruje podobu kokpitu, pokud je v noci naplno osvícen červeným osvitem. Reálné hodnoty jasu za letu jsou mnohem menší. Autor fotografie: Jan Kouba (21) Přesný soupis testů a především jejich parametrů se v archivu výrobce nepodařilo dohledat. (22) Ústřední vojenská nemocnice (ÚVN) v Praze Střešovicích. Přesněji se jednalo pouze o specializovanou část - Ústav leteckého zdravotnictví (ÚLZ) Praha, který je částečně umístěn v areálu Ústřední vojenské nemocnice a v 70. a 80. letech byl organizačně ÚVN podřízen. (23) Tato hodnota se nezdá být přesná. Přesnost kalibru 96 se obecně uvádí v rozsahu: -15 s / + 30 s za 24 hodin. (24) Generálporučík Ing. Ferdinand Hanzal náčelník Hlavní technické správy MNO v letech až 197? (25) Podle archivní dokumentace společnosti ELTON prototyp hodinek PRIM Letecké Automatic vznikl v roce 1982 a sériová výroba pro letectvo běžela v roce 1983! Toto je nejzávažnější rozpor mezi originálním textem založeným na vzpomínkách účastníků a archívními dokumenty výrobce! (26) Jediný rozdíl mezi hodinkami, které odebrala HTS Ministerstva národní obrany (MNO) a přebytky je, že hodinky pro ČSLA měly na víku pouzdra vyraženo sériové číslo (šestimístné ve tvaru 00xxxx). Přebytky neměly na víku vyraženo nic. (27) Podle zachovaného záručního listu (viz Obrázek 2-12) byla maloobchodní cena v roce 1983 pouze 670,- Kčs. - Konec druhé části -

17 2.2 Technické parametry PRIM Letecké Automatic Obrázek 2-10 PRIM Letecké Automatic, sériové číslo , s originálním černým plastovým řemenem. Autor fotografie: Pikec Populární jméno: PRIM Letecké Automatic Typové označení: Modelová řada: - Typ hodinek: Speciální, letecké Konstruktér: - Designér: - Kalibr: PRIM kalibr 96 Druh strojku: mechanický s automatickým nátahem Funkce strojku: základní časová informace včetně zobrazení data Rozměry strojku průměr 25,6 mm, výška 5,5 mm

18 Počet kamenů: 21 Frekvence 3 Hz, kyvů (půlkmytů) za hodinu Další charakteristika strojku: průměr 25,66 mm, mrazuvzdorně uložená setrvačka (tlumič Kif), monometalický setrvačník a samokompenzační vlásek, rotor nátahu z wolframové slitiny s kluzným ložiskem z beryliového bronzu Rezerva chodu: cca 40 hodin Zobrazení času: 3 ručky, centrální vteřinovka, luminiscenční hodinová a minutová ručička (fluorescenční barva) Zobrazení data a dne v týdnu: datum okno na pozici 3 Pouzdro: Materiál pouzdra: mosaz Povrchová úprava: chromování Zadní víko: plné závitové Rozměry průměr pouzdra bez korunky 36 mm, délka pouzdra přes nožky 41 mm, rozteč nožek 18 mm Plněno inertní plynem argon Korunka: mosazná Vrchní sklo: akrylátové, konkávní Kroužek: plastový otočný kroužek Aretace kroužku: obousměrná aretace Číselník: černý, luminiscenční indexy (fluorescenční barva) Náramek: řemínek z černého plastu Odolnosti: Vodotěsnost: vodotěsné 40 m (4 ATM) Prachotěsnost: ano Další odolnosti: nízký tlak m nadmořské výšky, nárazy a pád, vibrace, extrémní teploty, odolnost na magnetické pole o intenzitě A/m (60 Oe), bakteriální odolnost Balení: plastová krabička bleděmodré barvy Výroba: Rok výroby 1983 Objem výroby kusů

19 Cena: cca 670 Kč v cenách roku 1983 při maloobchodním prodeji Výrobce ELTON, koncernový podnik Obrázek 2-11 PRIM Letecké Automatic byly dodávány v modré plastové krabičce, která měla kvůli svému tvaru přezdívku rakvička. Autor fotografie: Pikec

20