Transkript

1 èasopis pro souèasnou poezii XI roèník 2007 Michal Mackù Carbon Print No 6, 2004

2 Viola Autor Fischerová Bagtyropiè / Jarmila Autor Rozsypalová Autoroviè Viola Fischerová Matce Ve snu znìl úkol: Zpracuj svùj život aby byl k jídlu Daleko v prázdném domku jsem štouchala tøela a šlehala z mléka a brambor pìnu bílou a lehkou Tu jsem ti matko nanášela rukou na èelo Proti mnì sedìl zchromlý sochaø a malíø který hluchému Beethovenovi vytesal do hlavy díry místo oèí Poøád ještì nejsem dost sladká abych tì nasytila A kaši jsem dozajista solila slzami Hluchotu v kameni jako tmu bez dna na to smìl pøíjít zase jen zchromlý sochaø a malíø jak jsi vìdìla odjakživa Taková hodná malá holka a co se natrápila jako bys ji byla nevarovala Když vždycky dojde na tvá slova Ještì i pod zemí by se tvùj a mùj popel hrdlily Já nemám co umírat Ty se nemáš co bát že to se mnou jednou nemùže skonèit jinak Nebo jsi mami nárok na moje štìstí vzdala? Tak k smrti pøipravená srovnané úèty sepsané co komu patøí mnì dùm Ale ani èárka? Ani výèitka? Tenkrát jsi mì však v slzách volala zpìt když jsem zas jednou utíkala navždy Jarmila Rozsypalová V PRÙHLEDU VÌTVÍ co nad zídkou èní se sloupek dýmu rozvíjí HOLÝMI VÌTVEMI se mrazu dotýká grafika STOPY BAŽANTA a také stopy kuny Dìlá co umí MALIÈKO TUŠÍME KDE SÍDLÍŠ malièko? Našla jsem na snìhu vypité vajíèko ACH OD PØEDJAØÍ DO ZIMY v zahradì vùbec moci býti Ale té práce øekli mi Jen skvìlá motivace k žití MÁME TAM STARÉ STROMY a džungli zelenì kde máš svou voliéru své zoo a pak mne SLYŠELA JSEM jak v mrazu praskala stará tráva Taky bys mi vytkla že nedožiju do sta s tou vìènou cigaretou po štìdrém odpoledni pøed Štìdrým veèerem (Z rukopisné sbírky Domek na vinici) PAK UŽ JEN NAŠI MRTVÍ co na nì myslíme když zapalujem svíce za lidi tvé i mé 1

3 Marek Michal Šobáò Šanda / Michal Jiøí Korbel Šanda Autor Bagtyropiè Stanley H / Barkan Autor Autoroviè Marek Šobáò Psinec Mí braši! v pokleku øíká zøízenec Odveleli Vás A nejlíp bude ještì pøekrýt panelem propustná síta z drátù aby kolemjdoucímu kvùli Vám nezduøelo oko Namìøili Vám pøíšernou dálku Nìkde za ní hladí si èistotnì bílou stìnu Po teriérovi titìrné skvrnky zapudrují Mí braši! Ale až klopýtne jezdec Apokalypsy o rozjezdovou dráhu vstanete první První vstanete! (1998) Ráno Probuzeni náhlým pøekocením bárky trousí se z panelù slévají hlouèky k zastávce støihy hovorù svìdectví ètrnáctiletého vìšeèe koèek jak zaèalo tak utne Pøijel autobus (leden 2001) Sarkandrova kaple (Denise) Jakoby zkamenìl oøech Jádro je ze stínu Vstupuji venkovní parno ještì v kùži Do stejné zadøe se pozdìji jak tøíska skøipec V této kapli hoøèiny zpovìdí sládnou Zaruèenì (èerven 2002) Dìdeèek II Skaliska hnìdých kalhot s puky pøístavu Flotily bílých rohlíkù po drobcích klesající ke dnu Tìla utonulých bukanýrù na ornamentech koberce A najednou mì mìkká ruka táhne vzhùru k hladinì a rovná vlasy Až tady jednou nebudu dostaneš moje hodinky! (duben 2007) Kristus dìtství Obìšený pokroucený Kristus s vybouleným levým bokem Nìjaký øezbáø totiž opomnìl vydloubnout ze sochy obrovský suk Na stìnì dìtství mi nevisel Syn Boží ale mrzáèek Jak z nekoneèna pouhý výsek ochablý Bùh plný tøísek (bøezen 2007) Ve výstavním pokoji Mezi skøíní a zdí Taková škvíra na dva prsty Tam ze smotkù prachu povstal oslík a kolíbka kùrky z drapérie kapesníku Tam v zapadlé sirce záškub svìtla jak betlém dýchá (bøezen 2007) Michal Šanda equuuus Stanley H Barkan První narození Zakrytá listím, zvedá se ze zemì první je ona, nikoli Adam Daleko reálnìjší (vìrohodnìjší) je on z jejího lùna, než ona z jeho žebra Byl to muž, kdo stvoøil tento mýtus Pojmenování ptákù Unavený pojmenováním zvíøat a ryb, obrátil se Adam k ptákùm Pravil prorocky havran, pak holub Ta první stvoøení vzduchu, symboly èasù, které pøijdou deštì, povodnì a duhy Ptáci, kteøí by zpívali za svítání a soumraku, pøíliš ho nezajímali, a tak se Eva rozhodla vyzkoušet si své onomastické schopnosti Slavík, zašeptala, ibis, volavka, plameòák, papoušek, páv, tangara tajemství, ladnost, velkolepost myšlení, pohybu, vzoru Bylo zapotøebí ženy, aby byli správnì pojmenováni ptáci Ráje Lotova lhostejnost Je strašné, že se Lot neohlížel Copak se tak málo staral o ženu a dcery? Po varování ještì váhal, než pøijal milost útìku do ústraní Proè tedy, když už poslechl, tak rozhodnì naléhal na rodinu nedbající výstrahy a naslouchal jen hlasu, jenž pøivolával oheò a síru? Copak ji nevolal, aby si ovìøil, jestli s ním ještì je ta, jež mu vaøila, uklízela a byla matkou jeho dìtí? V jakém okamžiku si všiml, že mu nestaèí? Možná ji kousl had, možná spadla do propasti, srazily ji valící se kameny nebo napadla divoká zvìø Pochopil v té chvíli, že když se opožïovala, pohlédla nazpìt a spálena promìnila se v solný sloup? Není divu, že se opil v horských jeskyních svìdomí a zlhostejnìlý si vzal své dvì dcery a zplodil s nimi bratry syny, pozdìjší prokletí Takže ani Lot, ani jeho žena, ani dcery a jejich potomci ve skuteènosti neunikli trestu, jenž byl svržen na dvì høíšná mìsta Nic neøíkajíc Hovoøím-li nìkdy s matkou a ona nic neøíká, pøesto jí odpovídám HANS VAN DE WAARSENBURG Chtìla nìco øíct, ale neøekla vùbec nic Tak tomu bylo vždy Takže i já jsem zopakoval podobné nic a ona odpovìdìla: Ano, to je pravda Pravdou bylo, že jsem nic neøekl, ale ona se mnou pøesto souhlasila Vím, že Talmud øíká: Mluvení je støíbro, mlèení zlato Takže jsem pokraèoval v hodnotì zlata, namísto støíbra Matka vždy odpovìdìla: Souhlasím Znovu jsem zamrmlal to své nic, ale Matka trvala na tom, že mám pravdu Chtìla snad øíct nìco víc než nic, které jsem tak hlásal? Nic jako prázdná skoøápka od vejce s tøemi dírkami pro slámku k vysátí žloutku nièeho, nièeho, úplného nic? 2 3

4 Michal Stanley Šanda H / Barkan Jiøí Korbel Autor Bagtyropiè Josef Holcman / Autor Autoroviè Chvalme ženy (podle Donalda Halla) Chvalme ženy, ženy, které požírají muže po oplodnìní a otcovských závazcích Ženy jako Kronos, které jedí své dìti, jako Olympané, kteøí snìdli kousek Pelopse Jako humøi v komorách smrti požírající své malièké potomky Chvalme ženy, ženy, které se pravidelnì promìòují s fázemi mìsíce a padáním listí, s pøíchodem snìhu, jako sperma z nebeské krajiny, jako kvìty, jenž kvetou pod kamennými pokrývkami zimy Chvalme ženy, ženy krvácející v šílenství každého mìsíce, ženy, které se tvrdošíjnì zvedají a koušou jablka naplnìná semenem zakázaným vrtošivými starými tvùrci Chvalme ženy, které dovolují mužùm osvobodit se od konkubinátu, osvobození od bolesti skuteèné ontogeneze, osvobození, aby tvoøili v radosti, osvobození, aby létali na kvìtiny v zahradì, opylujíce všechny lilie prostoru Chvalme ženy za to, že nejsou muži, že dovolují mužùm existovat, aniž by byli ženami Mojžíš øíká vše Myslíš si, že sepsání Desatera pøikázání trvalo ètyøicet dní a nocí? Ve skuteènosti to zabralo jenom jeden den a noc Tøicet devìt dní a nocí zabralo zdobení písmen Otec a syn Oba jsme starci a za krátko se k tobì pøipojím DAVID IGNATOW Otèe, když stárnu a mìním se v to nejlepší, co mùže existovat blíž zemi, z níž jsme oba vzešli, dospívám k pochopení tvého pochopení pro mne syna, který už má vlastního syna: Promiò mi všechno a nic nezapomeò Otèe, jak by ses na mì, otce, usmíval, milosrdný a shovívavý k mému synovi ty a já v jednotì Otèe, vyrostl jsem do sebe, existence, která byla tebou a jíž jsem já, synem, jenž bude tvým synem, tedy námi Pøílet Na orlích køídlech pøilétl jsem do starovìkého mìsta Pterodaktylové kroužili nad hlavou (v mé hlavì) (Z angliètiny pøeložil Libor Martinek) Josef Holcman Pátek, 3 ledna 2003 Jedu ze Zlína do Skoronic, abych zkontroloval svoje místo narození Ty opìrné body (Obecní dùm, kostel se høbitovem, škola, hospoda a vinné sklepy Vinohrádky) jsou jako zdi hradu Špilberk, k nim jsem pøikován øetìzem a žádná amnestie mì tìch okovù nezbaví Maminka øíká, že není žádná zima Ale v šestapadesátým se v lednu oralo a selo Zamrzlo až jednatøicátýho a ešèe na Jozefka byly metrový závìje snihu Bratranec Blažej, starosta, hlásí: Minulý týden jsem pálil, naložil jsem to a dojíždím k domu, auto plný slivovice U baráku zatoèím k bránì a pes! Zabrzdil jsem tak tak, ale to zvíøe nic Vyskoèil jsem a pøed autem ležel Ví a Nadal jsem mu, že jsem ho mohl pøejet a on mnì odpovìdìl: Blažku, nezlob se Kdybys mì pøejel, já bych to vzal na sebe (Ví a je náš padesátiletý druhý bratranec neboli vlastník a po zlomeninì nohy a ztrátì práce se propil skoro k nebytí ) Ještì skoèit ke starým manželùm Levovým Nikdy bych si v mládí nepomyslel, že mì jednou budou zajímat staøí, témìø devadesátiletí lidé tak, abych je navštìvoval Jejich syn Kuba byl stejnì starý jako já Málokdy se vidí mezi manžely tak dokonalá, do sebe zapadající ozubená koleèka: vlídnost razance, skromnost exhibice, abstinence pití, domácnost svìt, pracovitost tu mají oba, tetièka Maøena i strýc Jakub Pátek, 31 ledna 2003 Život je dokonalý, chystá si nás, až si nás nachystá Maminka je v kyjovské nemocnici na smrt Pøipravte se, øekl nám zástupce primáøe Srdce unavené, voda v plicích (spíš plíce ve vodì a ona se dlouhé noci nejen dusila, ale i topila), nádor v noze a co ještì? Ještì všechno, nemìla na svém tìle zdravého místa, šlauch v zádech vražený na odèerpávání vody z plic, kyslík v krku a hadice v ruce zamontovaná, aby jí nemuseli poøád hledat žíly pro stovky infuzí Povídá súsedka se otoèila na lùžku a zlomila si klíèní kost, tož tak bych nechtìla dopadnút A já jsem vidìl zøícené tìlo, ale její oèi ty poslední vìci ještì odkládaly, i když sestøe, jako dceøi, øekla jednú na svìt, podruhý z nìho A pod dojmem tohoto pøísloví se drží lehkotìžce mezi námi, ona nemùže umøít, protože se bojí nechat tady svoji dceru samotnou, my cítíme její pøítomnost jako nìco, co je ještì mnohem hmotnìjší než fyzická práce, na které byla závislá Ztìžklým jazykem a pomalými ústy dodává: Moja staøenka když ostali ležet po mrtvici tož v Kyjovì nebyla nemocnica Zavolali jsme dochtora a ten povdá: doneste kýbl ono se jim uleví Jak? Naøezal žílu oblúkem to støíklo do kýbla tehdy se to tak dìlalo a do rána umøeli Zatøásla se mnì ramena s krkem mezi nimi Sobota, 1 února 2003 Kousek za tou nemocnicí jsou Bukovany Mohlo by se zdát, jak to tak bývá, že chlapi se tam zaèali scházet, aby pod záminkou zpìvu pili slivovici Ale je to opaènì: pod záminkou pití šíøí lidové umìní Což znamená, že poøádají košt slivovice, na kterém se hraje, zpívá, prodávají knížky a výrobky ze døeva, šústí a slámy, dojednávají se další kulturní akce a pøenáší se generaèní pamì Tomáš Prachár (on se jmenuje Prachaø, ale ve Velké nad Velièkou se øíká Prachár) mì bere bokem a øíká: Vzkaž tým humanistom z tvojéj knížky O slivovici, Zikmundovi, Bobákovi a Pavlištíkovi, že nemajú pravdu, když ríkajú: pijte jak dobytek, ten ví kdy má dos My jsme mìli krávu Malenu a v listopadu jsme dali metrák maèu z trnek k ní do chléva, aby nepromrzl Tri dni jsme ju dójili poležaèky a prasata sa po tem mléku mohly pozabijat, jak ho chtìly Takže když naše baby ríkajú vyžereš teho jak kráva a jsi ožralý jak prase, tož majú pravdu Ètvrtek, 27 února 2003 Nemocnice Kyjov Jsem tu èastìji než ve Skoronicích, maminka pøežila ty hadice Chtìla se zlepšit a ví, že nám poøád má co dát Tady tá tetka sú sama, barák pøevedli na synovca a naráz za nìma nikdo nechodí Povdala jsem jim dokáï cosi máte, tož jste vzácná A tady tá druhá sú z Velkéj, byly tu za nìma dìcka a donesly jim jídla, tetka povdajú: kúpili mnì ty harburny a je to dobré Naládovali to do sebe, a za chvílu už volali: Panenkomarja sedmibolestná, mòa to pálí aj v riti, zavolajte hasièú, nech òa prostríknú 4 5

5 Michal Josef Šanda Holcman / Jiøí Korbel Josef Holcman Autor Bagtyropiè Michal / Šanda Autor Autoroviè Janusz Wójcik Smìje se a hned i nesmìje: Vedle ležela uèitelka, její manžel byl horník Ptala se mì co dìláš Mnì nebylo do øeèi, ale povdám, že jsi právník A ona to vystudoval za dìlnické peníze Jsem se otoèila a neøíkala nic Když to za pár dní opakovala, tož mì to dožralo a musela jsem se ozvat za to, co jste nám ukradli pøi téj vašéj kolektivizaci, by mohl študovat né pìt, ale padesát rokù Vzpomíná tak, jak se pøi návratech vzpomíná: Když za mnú zaèal tata chodit, tož mnì lidi varovali, že je vztekloò A že jeho tata, jako staøeèek Holcman, sú zavøený kvùli politice Ale on umìl malovat Zajímala ho historie a hrál divadlo My jsme spolem za zimu pøeèetli Jiráska, Baara, Herbena, Mrštíky, Èapka Nervózní byl, ale to z nìho udìlala politika On nadal na schùzi komunistom do sviní zlodìjských a potom do rána naøíkal, že ho zavøú a co já si bez nìho poènu Ale spíš to bylo tak, že co on by si poèal beze mì Já jsem nemohla nad tím moc dumat, já jsem musela dìlat Kolikrát jsem si øíkala jak to unést, ten náš život, když starosti a døina byly silnìjší jak všecko ostatní Ale nebyly To se nám enom chvílama zdálo Pauza Mlèím Pøíští týden už pujdu dom Èlovìk má nejradši místo, kde zažil radosti, ale aj súžení Sobota, 1 bøezna 2003 Chodím za prùvodem fašankových masek ve Skoronicích a fotografuju Skoro devadesátiletý Jakub Lev leží doma zachumlaný v peøinách, má chøipku Mùj mladší syn Kuba, celý v bílém, za lékaøe, pøistoupil k lùžku a ptal se strýce, co ho trápí A on zvolal: Maøeno, já jsem ti øíkal, že nechcu dochtora, mnì by staèilo, kdybys mnì nalíla trochu èaju do slivovice a byl bych zdravý raz dva Syn mnì povídal tati, odveï tu tetièku trochu bokem Tak já, už ovínìn slivovicí, jsem øekl tetièce, že mají pìkné muškáty za oknem a ona mì provinile opravila: Ale Bože, Jožko, muškáty v únoru nekvetú, to sú kaktuse Mezitím Kuba dal zavdat strýcovi slivovice pøímo z láhve Zasvítily mu oèi, zježily vlasy a zvolal: A pøece jsou! Kdo, strýcu? optal jsem se Rozumní dochtoøi! Odešli jsme z toho domu èistoty, pohostinnosti a tetièèiny vlídnosti do dalších zastávek masopustní obchùzky, a když jsem se za pár minut z dolního konce Pastviska otoèil, tak jsem uzøel, jak na prázdné, vylidnìné ulici stojí Jakub Lev, už obleèený, ale s holou hlavou, a s èaganem nad hlavou volá sípavým hlasem: Hej rup! A potom zpívá tu fašankovou, my øíkáme ostatkovou: Pod šavle, pod šavle aj pod obušky, my všecko bereme aj zhnilé hrušky Dotkla se mì nesmrtelnost? Na konci Pastviska potkávám jeho souseda Ví u, má odrané ucho a øíká mnì: Jožko, né Tobì nikdy to nezapomenu-u Nikdy To Žes mì neudìlal v hody stárkem To od nìj slyším každý týden, nìkolik desítek let Tentokrát pøidává, že si vezme štranek a pùjde se obìsit Ptám se ho zbyteènì, kde se staèil napít v pùl jedenácté dopoledne Nesmyslná otázka pro èlovìka, který už nìkolik let nevnímá èas Veèer v hospodì se nechá objímat od maškar, je k nerozeznání od nich, a potom spí na stole To ti nezapomenu, kamaráde To stárek já hodový øíká mnì, když se probudí Vítku, neser mì Pøestaò chlastat a táhni dom A proè? Co já mám na svìtì? Dìcka nemám Když se v noci doma probudím, tak po mnì skáèú žlutí potkáni a všecko Jak si vezmu flašku, tož uteèú Zmiznú To je dokázaná vìc, že hlodavci se bojí koøalky, hlaholí Náèelník Já ne! bije se v prsa Ví a Úterý, 18 bøezna 2003 U našeho domu ve Skoronicích stojí Lev, že se jde zeptat, zda je doma doktor Holcman Nepoznal mì Až se pøesvìdèil, že jsem to já, tak volal: Jožko, já ti idu popøát k zítøejšímu svátku Víš, co znamená hebrejsky Josef? Hospodine, pøidej A že by si chtìl zavolat sanitku, bolelo ho oko Tak jsem ho zavezl do nemocnice, u vrátnice jsem ho vysadil a uložil mu, a poèká, než zaparkuju Ale on neèekal a zaklepal na dveøe Pohotovostní lékaøské služby Zrovna když jsem pøibíhal, tak otevøela sestra a zajeèela: Co tu tak bušíte? Musíte si poèkat! Sestøièko, mnì bude devadesát rokù a doposavaï jsem smrt posílal k súsedom Vèíl ju ale myslím pošlu k vám! øekl vybraným a jemným zpùsobem a sestra køikla: Nevidíte, že tu máme pacienta? Nevidím, dìvèico, nevidím Kdybych vidìl, tož bych tady nebyl Po ošetøení, kdy paní doktorka mu øíkala pane, vy máte zelený zákal, vy musíte mít strašné bolesti jsem ho zavezl domù Potom jedu k Vladimíru Vašíèkovi do Svatoboøic Øekl mnì, že rezignoval na vnìjší svìt Myslím, že se dopracovává pocitu materiální prázdnoty, který jej osvobozuje, a on mùže malovat co cítí a ne to, co je diktováno Má v ateliéru tisíce obrazù a nepotøebuje je prodávat Nepolemizuje o vìènosti, on si na ni už sáhnul pøes svoje obrazy, pro nìj je souèástí života, druhým dílem románu Myslím, že èlovìk vytvoøí v umìní nìco poøádného teprve ve chvíli, kdy poèítá se smrtí Když se tì smrt dotkne pøes nìkoho z tvých blízkých Nedìle, 30 bøezna 2003 Jsme s Jitkou v Praze v Národním divadle, hrají Maryšu v Pitínského režii Pitínský je èarodìj, protože dokázal omladit dìvèata od Gabriely Preisové, Gazdinu robu i Její pastorkyni tak, že zmladil i samu autorku, o kterou je tak mezi dramaturgy znovu zájem Dnešní režie je pøekvapivì tradièní Josef Somr hraje jak jinak sedláka Lízala V roce 1980 hrál Vávru Hrál nìkdy Francka? Maminka mnì potom doma øekla: Maryša se ve Skoronicích na Obecòáku nikdy nehrála Chlapi tú hru nemìli rádi Snáï se tam poznali èi co Nebo se jí báli Zrovna tak lidi u nás nemìli rádi Její pastorkyòu, na tatu v šestašedesátým aj nadávali, když se to hrálo Je to o nechtìným dìcku A takových bylo (Výòatky z knihy Trvalá bydlištì /Archa, Zlín 2006/) Michal Šanda èerná ovce Janusz Wójcik Chtìl jsem píseò Chtìl jsem píseò píseò støíbrokøídlou píseò stoupající k horskému štítu skrývající ve svém stínu dílo Herberta S³owackého Hölderlina Danta a Homéra chtìl jsem aby pøinášela smutek zamyšlení a radost ale to bylo kdysi smìlé mladistvé pøání èas prchá slepì jak železná kola a dnes støíbrokøídlá je šerou písní vlakù odmìøujících míjení mezi hodinou pøíjezdu a odjezdu na mlhavé stanici Zemì Zimní imprese Zimní hvìzdy, perly nad mou zahradou, tøpytí se v oparu veèerního nebe Já, mùj pes a strom pohlížíme v majestátu vzhùru: by jsme malí a bezejmenní, pøece jsme i my èásteèkou všehomíra Nech mi nìkdo poví že èlovìk, to zní hrdì, témìø nepsaným právem desatera všichni jsme zùstali urèeni sobì Ke zhoubì rodu falešní proroci vyrvali duši z nitra tvora a nauèili zabíjet to, co bez ní je již pouhou vìcí Magické mìsto I Duch mìsta skrývá tváø v temné mlze pøes oktáv století 6 7

6 Michal Janusz Šanda Wójcik / Jiøí Korbel Autor Bagtyropiè Zbigniew Chojnowski / Autor Autoroviè myšlenka ze soumraku svítá nad vinicí uspané pøedstavy hvìzdo poutníkù rozjasni v temnotách ztracené stezky na konci knihy cosi bez milosti zùstane èerv pøesune tìlo zmije uprostøed lebek uvijí hnízdo na troskách kaple v kostlivce doèasnosti se nepromìní jedinì to co povstalo z moci Ducha Komaskové Pøi stolku v kavárnì jež je jen podle názvu Literární svìtlo olivové lampièky v chomáèích dýmu zlatí èíše tulipánù s nostalgií se dívám oknem hledám stopy povìsti zapomenuté v diáøi mìsta kdysi na tomto námìstí pøed sloupem Zikmunda architekti z Jihu vystavìli královský zámek vyhlazený kámen na kameni v harmonii klasických proporcí jaké si pamatovali z rodných konèin po práci pøi džbánku piva vracejí se vzpomínky na tùnì jezera Como zvolna mizí plody pomeranèù na zelených kopcích kladou se stíny vinné révy krajinka dìtství lazurové nebe ukryté v ciboriu srdce na léta potulek kdy se za chlebem stále musí putovat nepokojní konì v hospodské stáji pøed výjezdem o žlab kopyty bijí kurýr ze Slezska pøivezl listy od knížete nìkolik dní tomu pøi silném vìtru rozšílel se požár v Brzegu shoøelo 9 ulic 69 domù vèetnì radnice rozkazuje se zastavit práce ve Varšavì a co nejspíš dostavit se do knížecího sídla aby bylo vybudováno spálené mìsto echo klapajících podkov zaniká v temnotì ještì pøed zakonèením stavby Mistr Jakub opustil zámek a nikdy se již nevrátil dílo dokonèil Giovanni Battista a jak to nejèastìji bývá v archivech zùstaly jedinì stopy po úètech nic víc døíve než zanikla zvìst o Komascích od jezera Como proslavili se stavbou brzežské radnice ale to je již fragment jiné historie èíšník zvolna vyzývá hosty k odchodu za oknem poslední drožka odváží do hotelu ochmelené turisty pouze kapky deštì na Krakovském pøedmìstí smývají stopy dávné povìsti (Z polštiny pøeložil František Všetièka) Zbigniew Chojnowski Návrat k jezerùm Tady jezera leží za lesem, Øeky se stáèejí v ohybech Tady všechno, co žilo a bylo Vchází do vzduchu, do zapomnìní, Vychází ze zemì a z nepøeètených knih Rodím se proto z rozmazaného písma V plesnivìjícím deníku Z krajin, setkání, potrhaných vìt Pod bdìlým blankytem vznikám Z odrazu v jezerech a ze vzpomínek, Abych rozvál s oblakem pochybnosti existence Rodím se z vod, z nichž jsem se vynoøil, Teèou skrz mne, Krouží mezi nebem a zemí Ve vodì pulzuje nezachytitelná trvalost poèátku, Jenž obnovují vlny na jezerech Logos 1 Nebe objímá zemi mrak nedìkuje za den a za noc, Nic mu nechybí nevybírá si, vybírá ho vítr Vrhá stín propouští ptáky, meteory, asociace Provádí po ulicích a po vodì, po tváøích a písmenech Bez Slova, bez Oka 2 Poslouchá Mozarta, když ète Iwaszkiewicze Neète Iwaszkiewicze, když poslouchá Mozarta Smích v kamrlíku Huba požírá zlo Vznešené myšlenky a drobky zvednuté z podlahy Nenaslouchá tomu, co zvìtšuje život a otevírá Dveøe na svìtlejší stranu Neposlouchá, takže když poslouchá Mozarta, neète, když ète Iwaszkiewicze Nejí, nechodí, nesedí, neleží, nestojí Dokonce se nedá pøesnì øíct, jestli existuje Nemá spojitost s nièím a nikým Jako slovo, které se stalo samo sebou Kam se ztrácí? 3 (Náhrobek) Nemohl, neumìl, nechtìl Být naplnìný chvílí, která trvá Ani tou, která vstává z mrtvých, Ani tou, která se vznáší ve snu Nohy zkostnatìly, jazyk ztuhl, Fantazie se vyèerpala, Stejnì povrchnì tehdy jako teï 4 Toužím chodit nahoru a dolù po schodech, Po nichž kráèí jistota pøítomnosti Plánuji projít cestami, Které ovlivní vìc tìžší než záblesk spìchu Nechci být ubreèencem nejasné existence V hluku sídliš a aut Vždy kdo mi øekne, že nic nemá smysl Nebo ho nìco mìlo? Kde najdu to, co mì odvrhlo, Co já jsem odvrhl? 5 Cokoli èiníš, Cokoli èiní tobì, Cokoli èiní bez souvislosti s tvou vìcí, Logos obsahuje tvùj osud, Upíná do svìráku zemi a nebe Pøed oèima jezer, Pøes lhostejnost pøetížených mìst (Z polštiny pøeložil Libor Martinek) 8 9

7 Michal Radovan Šanda Brenkus / Jiøí Korbel Radovan Autor Bagtyropiè Brenkus / Autor Stanislav Autoroviè Denk Radovan Brenkus Z VNÚTORNÉHO OKA OBEŽNICOU SPRED SVETLA si privlastòujeme božskú postavu, zatratení ju potrebujeme Beda lumpom, ktorí neuveria Preto cezo mòa objav nejestvujúce! Poïme si vymyslie, èo nemáme, a poïme sa vymyslie na to, èím nie sme Cez raèie kroky napred Rúnom sa staneme skutoènými Ostatné sa ponáša na matku, ktorá si mäkko pritúli krásne zviera Náruè vracia zamrznutému nebu, èo sa tak zákerne topí A toto je prvý sneh, voèi ktorému sa otoèili pokrvné vloèky Žiadna svorka Ani telo obrátené proti prachu Z ÚTROB, KDE HRAJÚ SUKYNI SYNOVIA, neslýcha o vetre, hvízdajúcom rekviem Preè od splínu to len nezvyèajne zvoní a vonia jas Jas ruže Na jazyku z bahna sa rozplýva rados, iné raje ako stratené prýštia zo žalujúcich hlasov Bludièky svietia utopencom, èiernym mliekom v poprsí Namiesto sviec tlejúce trstiny No najplnšie sú prázdnejšie než lebka na prahu ducha Ak by neboli vypálené materské znamenia vody, zrušili by temeno priestoru hmlu, v ktorej sa odbíjame zvonom do podoby smrtihlava NEŽNÝ NEBESKÝ KRUH zvierajú hodinové ruèièky, aby nevydal ani hlások Vo vyhnanstve krajina, krajina vlkov a krýs S mesiacom v tvare hrdzavej kosy Zdochlina na pahrebe, èo ochladla od vyschnutej krvi Nad rehotom pliagy vzlietne rozumné stvorenie, keï doznie zavýjanie a piskot v zas¾úbenej zemi màtvych bohov Božsky sa zrúti zmysel dejín, zmysel syna zostane nepreskúmaný Luna sa totiž neotupí po zrete¾né ostrie pokolenia, aby sa dovidelo na jeho dno, dno kameòa Z PAVUÈINY DO POSLEDNÉHO DYCHU si s¾úbil, že na nádvorí zabudneme na terajšie nebo, na pradávnu modlitbu tieòov Odprevadil si ma do zlatých lesov, kde nie sú stromy zohavené telá Lekná, podkovièky moèiarov, zazvonili ich re azami do šera Len tak sa dá strhnú z popola, prida k strážcom nadpozemsky hlbokých pokladov A jar vari z raja bude èistá a chladná ako sneh na žírnych poliach, kde zapadanie slnka prachom zrkadlí jeho vychádzanie pod¾a klamného opaèného pohybu PRÚDENÍM PORIADKU DO ZMYSLOV: noc a vietor, žena a muž Obaja povo¾ní k nerestiam nevinne menia polohy od praskania miazgy po rezanie krvi, od kože ku kôre Hore slepá hrôza, inokedy hluchý nárek A znovu na svitaní pri trilkovaní slávikov, ktorým z hrdiel odjakživa kvitnú ruže, sa rozdvojí ich popínavé telo, pretože za súmraku jeden spolieha na väèšiu boles druhého ÁRIU O SVOJOM KONCI èmáram na múry temnice, kam ma s pacholiatkom sotili ako bosorku Ak si rozum namýš¾a božský pôvod, nevysporiada sa s besom Ešteže meškajú slneèné hodiny, aby ich toèiaci sa tieò nezastihol slabšie ¾udské tône Keby sme sa pobozkali v pravom momente, jazyky by sa zauzlili do toho, èo nám patrí pod¾a viery A z prachu by sme sa prevtelili do anjelov Lenže my aj vtedy, náhodou presní, zutekáme od vlastných pier Z VNÚTORNÉHO OKA sa rodí zdvojená bytos Nudný, prostý život, desiaci sa seba Slzami uzdravuje smädné tiene, skracujúce sa, keï klesá slnko Lopta, skaèúca po klávesoch schodov Èasto zachutí mäso a èervy si musia dokazova svaly Bezmocnos menlivá pod¾a dòa a noci necháva odtlaèky prstov, línie ostrovèekov na mieste èinu Azda sa celkom zopakuje osud, ak je zakaždým nahý ako polnoc s prstami v rodidlách? Zakope màtvolu pod koryto potoka a v tranze skúma zloèin, tvár dvojèa a na hladine Stanislav Denk HADI MODRÉ ELEKTRY * * * Dìti opadají k jaru, zimu když pøeèkaly Olovnice rovna jasu Táhne srdce na skály Výkøik Krátká zpráva Strom Dech už zamotává V listu otevøená brána do knihy se schová Marnost Èíst si slova * * * Kukly Zavìšené na oknì Motýlí svìtlo Malé dlanì Závoje Kladené na sebe Rudnou Výkøik pøibitý na nebe Køídlem Vystøeleným z nitra Utopenou bolestí oslepuje Co však bude zítra Èas Sevøený starostí * * * Kámen Kladivo tluèe do nìj Jiskra skáèe Myšlenka Tenká na oprátku Proklouzne do šedin spánku Døímota Slova pohøbená Na kovadlinu v lebce tluèou Odpuštìná Hlídaná Neopuštìná Prosí o smrt tvojí rukou 10 11

8 Michal Stanislav Šanda / Denk Jiøí Korbel Autor Bagtyropiè Jaroslav / Chobot Autor Autoroviè Pokoje Byl šabat prvního mìsíce roku 5762 Chodím mezi kuchyní a svìtnicí Palestrína slepý na obì oèi zpívá o kráse a oddanosti Chodím ze svìtla do tmy Z kuchynì do svìtnice A v oèích nejvyššího jsem takto omilostnìn Sklenicí naplnìnou vínem ukám si s tabulkami okenními Mìsíc i lampy pokyvují, alespoò jedna noc pokoje Pokoje ve svìtnici * * * Místo básnì nalepit kvìt švestkový na prázdnou stránku Je opuštìný v bìlosti papíru Snad ještì kousek nebe, pøes který padá A vìtøík, který ho sfouknul do svìží zelené trávy, kde je tak opuštìný Mladostí a køehkou krásou Rozum se vzpírá banalitám toho obrazu Naivitì nezralých citù Klišé, které se vrací Zadupávám botou køehké okvìtní lístky do zemì Tohle už nelze opakovat Štìstí ještì, že pøíroda rozumu nemá Utrhnu jeden kvítek Vložím do úst a spolknu SPOJENÍ Hluchavka Valaška zaseknutá do hustého vzduchu vesnické pivnice Tiše sténá bolestí Prýští ze støíbrné hlavy do džbánù sprostoty Únava Tìlo jako židle Usednout na ni A vstát Až pøi posledním soudu U koøenù Malinká proláklina V koøenech starého dubu A v ní je voda Tenká jak proutek mládí Vykoupení U obìšení zloèincù ducha Mohla manželka stát hned pod šibenicí Když kat podtrhl žebøík Nohy odsouzence køeèovitì kopaly vzduch Slitovná žena je objala a celou vahou se na nì zavìsila Život visí na smrti Ale co by byla smrt bez života Obé je vykoupením * * * Hladká vùnì smutku uléhá do mých dlaní Dýchám, dýchám na ni Fotografie mrtvého pradìda Nebožtíka v rakvi S rukama sepnutýma Oèima zakoulenýma Je to snad Boží tváø? Když i smrt POMÍJÍ Jaroslav Chobot Pøelomové hrdlo svùj válec pøi odrážení následovníkù nezakryje Pøelomové hrdlo se nedotahuje v pøírazech prošlé rezignovanosti Pøelomové hrdlo opovrhuje lezoucími v prùhledech namotávaných mezer pøelomového vybíjení vznìtù Tak nepøedstavitelnì uvolnìným pohybem že nepatrná vzduchová mezera nachází místo tohoto pohybu jako své zasouvání se do tkání vznikajících neustálým hnìvem Neúmìrnì umìlé vìci svá spojení pøedbíhají po okrajích tìlových ker Úmìrným nadnášením námi posouvaného spádu nechávajícího svá nepøímá zastoupení vyrážet bodovými vzniky bìžícími po rovinì minipolí kartáèovitým pohlavím Po nevnímatelném pøíkrovu nabíhají na klec naplnìnou novorozenci cukru aby ji obratnì uchopily a spotøebovaly jako orgasmus z rozpuštìných sacharóz Po výpadu nahodilého pohybu který se samovolnì uspoøádává Jestliže jsou kapkovití zapouštìjí se do obvyklých sestupù s plným vìdomím Jednoznaènì natísnìní nìèím co se pohybuje /elektrizováno/ následnými polostisky protahované neúplnosti v neúmìrnì velkých konzervách /s délkovými prùvodièi/ které mají krèní ploutev zahøívanou termotukem pro výrobu volných pudù sjíždìjících ke spotøebì samostatným probíjením Potom budou pøímo v bloku pøedurèeném termoklady V rozvíjející se sledované strázni /básni/ s nepøepnutelnými úbytky èásteènì viditelných obmìn Mezi zádrhy záøivého orání v napìchovaných složeninách pohybujících rubovými pøívaly otevøeného jásání nástavných hrtanových dutin nesprávnì utváøejících výdechy /propady/ jakousi neuvolnitelnou žijící nití s opruzenými nábìhy V uklouzaných svinovacích bubnech poèítajících /od urèitého okamžiku/ s možnou totalitou V rozkroku propojená bílá hruška postávající na stopce pøetaženého vìdomí se stupòuje svìtelnými kombinacemi /slábnoucími v náznacích/ jako dvojstupòová možnost zavádìjící se na sliznicích jakýmsi laskáním Pozvedajíce vyøešenou rukou nenároèné jezdítko s èásteènými koly: povrchovì svítící báò odevzdanou stálým prstùm jako možnost s tìly hrušek zpodobnìných za hruškami

9 Jaroslav Michal Chobot Šanda Edgar / Jiøí Engelschlaeger Korbel Autor Bagtyropiè Edgar Engelschlaeger / Autor Autoroviè Vstupují do nepøemožitelných probíjejících se pásem zvìtšenin se systémem vrstevnatého sálání /bez existence prùvodního tématu/ Nezdolným parožím oddìlených popínavých pneumatik se snadnými dny ve vlastní š ávì na mìnidlech V obytných vazalech zpøístupnìného odvíjení náznakù od nuly až do maxima Proudícími zvraty vztahù vpíchnutými do obrynì tak aby se smrš ovala Pøeurèují se odhazováním plivajících NICEK které všechno pøekrucují a doufají že sjíždìním do vlastní hloubky zajiš ují i zmlazování /od pasu dolù/ pro rùzné napodobeniny které se složitostí vyprazdòují Tak jako zoufalá hlava NICÙ nechávající se opakovat v událostech spouštìjících støídání pravosti NICEK na povrchu Pro mláïata kopií /kopií/ Edgar Engelschlaeger JSI (PØESNÌ?) V STUCHLÉM ZÁPISNÍÈKU ztraceném jedné noci za zmatku s mizící pamìtí Tu památku na zapomnìní získám za písnièku vìènosti chraptìné zde na silnici, kam hodí oknem nebe minci vteøiny Oèi v sloup, ztuhlý Ne jako ti, kteøí dny zbìsile štvou vpøed jako násilníci Jsi tam? A bez zkreslení? Nemìníc, co ten den zapsal? A jestli jen tam? A bez toho, co potom naèrtne? Já bych však tak jako tak nemìl nic z hlubiny neznámé i tobì, sám, kde tì má skuteènost náš život a smrt ne POSTØEHNOUT POSLEDNÍ DÙM ZA VSÍ se nepostøehnutelnì vzdalovat ostatním stejnostejným zdem a snad se dávat na pou, kterou, vzav si samotu jako smìr i jako cíl, po v sobì zemøelých prázdno a klid, konèí tam, kde na ni má vykroèit, nebo s tím klidem už je na konci A zatímco je shání do shluku vír úzkostné a zlostné spirály, schoulenìjší a každým dnem si blíž, bez pózy svìdèí pro svou rozluku s násilím, s nímž ony vždy vzpíraly to nebe halící jej jako skrýš V SOUSTØEDNÝCH KRUZÍCH jsme šli a šlo s námi cosi, pro co to, co každý z nás rád by byl, hrál jak bytí vnì kruhové hradby v samotkách, pro nìž jsme nebyli sami Pak dìs, když nedobytné hradby, teèny se protkly, zhroutily a skonèily svou práci Èas v úplòku, kdy èas je nadbyteèný: nic nenastává, nic se nenavrací VLASTNOSTMI SPROSTÉ SLASTI O STRACHU Majestát ticha lùzou zostudí Táhne tvé tajné jméno z osudí na matném, temném, tupém ostraku Tam marnì èekáš špetku úcty, cti Mùj mrtvý tep je na pùl doby váš Ve skalní stìnì èasu dobýváš marnì a správnì skrze tucty lstí jeskyni skrytou slunci, výklenek, odkud lze jasnì vidìt øádìní, odkud èteš ano, které se ète ne v jazyce jasnozøivých myšlenek; každou z tìch vteøin v dlouhé øadì dní jsi svìdkem jeho zcela poslední a každý den jsou tvé dny seètené OBA DVA PRO ZLO HÒUPÙ ZLOSYN, oba dva v jejich blahu neèistí A po letech mi padl nìèí stín na pero, tuš a papír z Losin A tuše, kdo mi stojí za zády, neohlédnu se pøes rameno; pøezrál jsem hrùzu, sebe, pøezrál jméno, strach z šílenství a jiné zásady Zhrozím se pøízraku, jenž stojí za mnou? Neèekám na znamení jen z té strany? Pøedèí mùj úlek jiné otøesy? Jsme volní, roky pøeživších nás zamnou do vyhaslých slov první èi sté strany pøízrak psát pøestává a pero otøe si ŠEPTAVÌ V ŠERU MIZÍŠ Z NAŠEDLÉ oblohy v šedém oblaku výš, dál; dal jsi, cos mohl, mohl jsi, cos dal, smutnì se suneš v smìšném vznášedle nasebevzetí nebem mizení Vzhlédnu tam Zde pod èarou ponoru ponurých mraèen jsme my, mizerní nejsoucí rvoucí se s ním o noru Mllèení (tvé i mé) pak spouští dlouhý výslech, své prázdno ke mnì nebe upírá a kamkoli jdu, cítím pohled tmy Jako by vìèný dìs se vešel pod letmý záchvìv, smím mlèet na otázky upíra na malé vždy a jsem-li pøi všech smyslech KDO Z NÁS JE jak ty bez mzdy, bez rolí v truchlohøe smìšnosnu? Ty vaudevilly, ty frašky Koho z nás nic nebolí mimo tvou nìhu, z níž se odvily všechny ty noèní mùry, budící ze spánku lžibytosti, marionety na drátcích na vládcovì udici, fabrikující zlo, brak sonety Ani ten, koho vyvrhli ven spratci mateèné budoucnosti, nemá z tebe nic, vše shrabující, nikdy hrabivá Míò sebe a se snaží sebevíc mít, pamatovat, na své bytí hrát si, nezaène nechápat, kdo vlastnì ztrácí a tušit, kdo ztrácením nabývá JDEŠ ZRCADLOVÝM ÈASEM, VZATÉM Z HNITÍ, zpìt odvíjeném jak film z toho místa, kdes zaèal a kde skonèils, tam kde vyvstal èas labyrint, jímž nejdeš s žádnou z nití Každyj èas ceas in ceas tak v každém zní ti, a každý ti bezèasou chvíli chystá; dutina, pecka v strusce, perla, cysta, od níž se jednou svìt prázdnotou vznítí 14 15

10 Michal Lubor Šanda Kasal / Jiøí Korbel Autor Lubor Bagtyropiè Kasal Petr / Autor Pazdera Autoroviè Payne Lubor Kasal Prdec, autobusové nádraží Lidí snad pìt tisíc láteøí Až na døeò èekají, kdy nìco pøijede Ve tøi nic Ve ètyøi nic Do pìtnic a do šestnic, himl hergot žíly játra, odtud nic nejede! Pøitom to všechno vypadá jako nádraží Èeká se na cosi, co nejezdí z Prdce Orangutan se mùže aspoò vyhoupnout do stromù a házet dolù tuèné ryby Místo autobusù mùže udìlat boule za ušima a ještì dvanáct košù mu zbude Pak po vìtvích chlupatým tìlem, bøichem kulatým vrátí se do továrny A jakmile zmizí, nádraží se zaplní autobusy a øidièi slibují ty nejvybranìjší cíle tøeba Horní Voltu nebo království Hlodavce Prvního Èi aspoò okružní vyhlídkovou jízdu po pavilonu opic Krásné cesty do radosti A pak zas prázdno v Prdci Lidí snad ètyøi tisíce láteøí Po asfaltu válejí se kosti rybích hlav a páteøí * Na správní budovì navlhá mlha a všechno rozpustnì zabílí Na správní budovu opièák šplhá a z oken hrají mobily: Kokodák škyt prdyprd kokodák škyt výprd: Haló tady trpaslík Cikrt Kykyryký í á mé a mé chrochty chrochty tak už vám to dodáme žíly tepny vlasy nehty a k tomu tìch sto jater jak jste žádali Opièák šplhá ètyøicet pater a na hoøe èumí do dáli nebe èumem pøesek sype se na nìj bílo z mrakù z tìch misek v nichž mísí se mísí lidoop jatý já ty * Plochá støecha je po obvodu obehnána zídkou, kterou teï orangutan obchází a nemùže se vynadívat na volný prostor kolem sebe Cikrtova mlha se válí dole a v dálce nad horizontem opièák zpozoruje malé èerné teèky Náhle se jedna teèka oddìlí od ostatních, zvìtší se a stane se z ní havran, který zaplachtí nad továrnou a usedne na zídku Letíte na sever? Havran se zaène rozšafnì procházet po zídce tam a zase zpátky Je tady na vás moc zima, co? Havran se zastaví a klovne do zídky A máte to ještì daleko? Havran si opici prohlíží tu jedním okem, tu zas druhým Dvì zvíøata na sebe hledí a útroby pøírody se otvírají Peøí a srst prorùstají skrz miliony let a zùstává po nich jen chvìní a mìkká èára mezi zemí a oblohou Žilky oèí se proplétají, tvoøí písmena a vìty jazyka, jenž se jednou z šeré budoucnosti vynoøí, aby utkal sí a pøekryl hory, oceány, mìsta a továrny Sí rybáøù všech živých bytostí, co jich kdy na tomto svìtì bylo a bude Èas kamení a zvíøata hledí na sebe Už bys asi mìl letìt, jinak je nedohoníš, a havran tedy ještì jednou klovne do zídky, vznese se a párkrát zakrouží nad støechou správní budovy Mluvit umím, a øeè zvíøat jsem už zapomnìl, orangutan znovu pohlédne do prostoru okolo A spatøí sám sebe na støeše, spatøí se, jak mizí kdesi dole a vzadu, a když se rozhlédne vpravo a vlevo, vidí dvì èerná mávající køídla, která ho nesou, hluboko pod ním se støídají ulice a parky, klesá a zase stoupá, vpøedu již vidí èerné teèky Havran letí kolem komínù, antén a vìžákù a v pátém patøe jednoho z domù zahlédne orangutan muže a ženu stojící smutnì u okna Jsou mi nìjak povìdomí, otoèí se po nich, ale havran mezitím uletí, však má naspìch, musí pøece dohonit své bratry, bratøíèky a s nimi krááá krááá na sever, na severrr * A mráz vrazil do bazénu opièák kráèí po hladinì patami støíká snìžnou pìnu klouzne se rychle potom línì To bylo poøád: Probudit se ze sna!!! A kdekdo tu zatím chodí po vodì továrna není pøece tak dìsná každý je v pohodì V požární nádrži zamrzly fošny nìkdo se vzpíná nìkdo je plošný zamrz tu opièí oblièej døevìná maska já ty a led už praská * Kapka se na nos zavìsí Máš horeèku sípáš jak na lesy: Chchch v továrnì napoøád zùstanu! Nasypej tedy tablety do chøtánu nacpi se hrstmi brufenù a poslouchej: Mládenci se o ni rvali jak psi o fenu Normálnì si to opakuj poøád dokola: Mládenci se o ni rvali jak psi o fenu Mládenci se o ni A mùžeš jak dlouho vydržíš: Mládenci psi fenu psi fenu psi fenu si fe si fe si fe chchch Slyšíš tu vìtu? Slyšíš co v tom je malièká? Ta úzkost tìlíèka nìkde pod stolem v horeèce opuštìného když v nebi zahømí když ta ka práskne dveømi a matièka drahá padne naznak Ti psi pøece nemohou jinak pomalu teèe kapka v nose a pak zamachruje: Já jsem kapka z chuje! Nacpi se tedy práškama opièko malièká má Napoøád tady zùstaneš Napoøád bude kluzko Tak vezmi své lùžko deku a svoje záplaty vlastnì já a ty (Ze zatím nedokonèeného rukopisu Orangutan v továrnì) Petr Pazdera Payne Ivan Bezlímec (deníkové záznamy) Unášen dál a dál noèním vlakem Vyrostl jsem z mìsta, vyklouzl z klecí Žádný mì nenutil Cesta, duše, šaty, zavazadlo Nìkdo si vede psa, nìkdo milenku, nìkdo jde sám Já pouhý svìdek známostí Tulák Ze všeho jsem vypadl Objevuji v sobì vícero vzájemnì nesouhlasných podobností Poznávám jen za cenu destrukce Odøízl jsem vše, co bylo tam doma, kdysi Zanechal jsem za sebou nesmyslné debaty Diskurzy Intelektuální pozice V Ungárii jsem mìl radost z toho, že nerozumím ani slovu Novota míst navozuje dojem, že vše mùže být jiné Vítìzí prostá aritmetika tìla Prostor se rozvírá Pøehledná krajina, vìtrné i vodní mlýny; není kam se skrýt pøed kostelíky s vìžemi vztyèenými Duše prý musí za èlovìkem dobìhnout, když se pøemístí v prostoru a èase Nezùstávám proto na místì a své duši stále unikám Železnice natruc pùlící radost krajiny Stìhovák lidí Cestovnì probdívaná noc Mokøady s orobincem Souhvìzdí nespoèitatelna Den a noc se støídají Jsem voják, který koneènì ztratil velení Zpozoroval jsem, kterak konì se úlekem rozprchávají do všech stran, když pøivalí se lokomotiva Konì bílé, plavé, hnìdé, èerné Padlý most za mìstem Nikdo nechce nic øíct, nikdo nechce køes ansky poradit, jak se dostat na druhou stranu Doktor? Obyvatelstvo? Povodnì prý spláchly most, a to je to jediné, co jsem z nich dostal: Kdyby most nesmetla voda, vše mohlo být jinak Tak zní jejich základní moudrost 16 17

11 Michal Petr Šanda Pazdera / Jiøí Payne Korbel Autor Bagtyropiè Petr Pazdera / Autor Payne Autoroviè K šílenství vybízející krajina Kulovité vodárny na sloupech jakoby hnízda na obzoru Prastaré továrny Velekostry z trámoví Lesk støech Støíbøitost kvetoucích stromù a køovisek Orosené kupky sena Bøeskná obloha pøed bouøkou Pastorální scenerie A opìt nádraží Rumunská viole Modroèervený výpravèí mizí ve skle pootevøených dveøí rozjíždìjícího se vlaku Naproti mnì si sedla dívka Nevím, zda byla krásná èi nikoli, ale nabyl jsem pøesvìdèení, že kdybychom takhle proti sobì sedìli ještì sto kilometrù, museli bychom spolu žít celý život Naštìstí vystoupila, když jsme se pøiblížili k horám Zaèalo se stýskat, a byl to velebný stesk Našel jsem koneènì záminku i pøíèinu i dùvod k cestování! Putuji proto, abych našel zem, kde mìl bych se znovu narodit, krajinu, do níž se má duše vtìlí, až budu po smrti Tak: pøedjímám svou pøíští domovinu Obnovenou pøíbuznost Místo, kde o mnì ještì nevìdí, ale pøesto jsem chybìjícím èlánkem Jsa srozumìn s koneèností svou a též svého pokraèování, nabyl jsem ve svém vìku pro sebe samého neoèekávané svobody Ten pocit: Koneènì smrtelný! Z hlediska vyšší nepøítomnosti nikoli nesamozøejmá situace Snad tady! øíkal jsem si v té zemi mezi zvlnìnými pásy hor kolkolem Pøistihl jsem sám sebe v pohotovosti uvìøit jakémukoli znamení Vystoupil jsem co nejvýše na úpatí hor Vlak dojel do míst podle mých pøedstav Vzápìtí mì pojal les Vydal jsem se prozkoumat skvrnitost pìšiny v buèinì Rozhrnoval jsem nepøátelské šlahouny Musel jsem ztéci kopec zvaný Kopøiva Objevil jsem jamky vyhrabané medvìdem Který do nich následnì vsunuje jazyk a po zpùsobu mraveneèníka nalapá a pozøe mravence Moøe pøíbìhù a myšlenek v hlavì Mlèení; potøeba samoty došla naplnìní Naslouchal jsem vlastnímu šustivému kroku v hromadách dubového listí od loòska Vyhaslý dùl; prý zával, a proto ho nedávno zavøeli Poslední naložený vozík, a konec Vybitá skla døevìných staveb Èerné kostry trámoví Rychle chátrající zázemí dolu Tu, v této boudì fasovali helmy, baterky, lampièky A pytlík sluneènicových semínek ke kousání Jedinou to radost pøi práci Pøi fárání, rubání, vytahování tìžkých vozíkù z výtahu Pøi jejich tlaèení Alej pøevržených vozíkù lemuje koleje vedoucí na rampu, po níž se vyvážela hlušina A po druhé, menší, protilehlé, smìøující k ústí umìle vytvoøeného lomu se vyváželo narubané uhlí Vozík se zajistil a poslední dílec rampy se zvrátil i s ním Materiál se vysypal Hromady hlušiny zaplnily vedlejší rokli Na place byly rozesety nepotøebné pøístroje Koleèka Transformátor Kanystr Další dùlní vozíky Odstavená nákladní auta s rozbitými okny Elektromotory Pásové pøepravníky Setrvaèníková kola Dráty, kolejnice, vlnitý plech Ve vykotlaných skalách sálalo horko; zato pøítmí se udìlalo v bývalé dílnì, kovárnì, anebo též v pøístøešku, který sloužil jako šatna Po zemi se válelo nìkolik rozhozených helem, vybité baterky, liché holiny, døeváky, hadry, bundy, kazajky plné mouru, vesele rezavìjící souèástky Na stìnì telefon Shýbl jsem se a zdvihl helmu neznámého horníka Vstoupil jsem do centrální budovy, jež v sobì skrývala konstrukci dùlní vìže Na ni navazovaly další barabizny Cihly se tu a tam vyvalily a tak se kromì oken udìlaly ve stìnách další otvory Rozbitými støechami mezi èerným žebrovím krovù a prùnikem vìže skrz støechu pronikaly dovnitø kónusy sluneèního svìtla Pøirozenými výstupy skrze stavení vedly koleje na obì strany Ze zdi pod rastrem továrního okna vyhøezávala elektroinstalace, pojistky, páky vypínaèù Na kolejích stály poslední tøi vozíky Meandr kolejí a výhybky Nehybné koleso nahoøe ve vìži Klec dùlního výtahu ve výchozí poloze A zde: vstup do podsvìtí! Vrt do døenì zemì Místo, jímž se èlovìk napíchnul na uhelnou žílu A zaplatil za to mnohoèetnou daní I když všechno skonèilo, zlovìstnou ránu se nikdo neobtìžoval zakrýt Nechápaje pøesnì smysl svého poèínání, upustil jsem helmu do bezdné propasti Odeznìlo postupnì nìkolik dunivých, bakelitových úderù Jako by obìti závalù volaly opoždìnou ozvìnou zdùli A opìt to pùvodní mrtvolné ticho! V chvatu jsem opustil dùlní okrsek Život není než rozpohybovaná márnice, konstatoval jsem po chvíli chùze skrze divoký, nedotèený les Naveèer jsem dorazil do vsi, právì k veèeøi a jakože pøespím Sedl jsem si do hospody, chlapi též pøicházeli Z pole a od pokludy dobytka Pár manželek též dorazilo Rurální mechanismy Život v cyklicky pojímaném èase Ale i touto krajinou se nìkolikrát pøehnala fronta, vyprávìjí Muž se vrátil opoždìnì z vojny Ze zajetí Žena se mezitím oddala jinému, protože si myslela, že on se již nevrátí Vyhnal toho vetøelce, avšak se ženou už nepromluvil Vychovával jejího syna: Ten pøece za nic nemùže! Zamiloval si syna, ale jí ženì odpustit nedovedl Zeptal jsem se, jak se tu dneska žije Mladí odházejí do mìst a staøí na høbitov Vymíráme, a dìti se nechtìj rodit Co zavøeli dùl, není už vùbec žádná práce Jen pár kravièek jsme si nechali, pole a konì Už se nám nedostává sil Harmonikáø zmáèkl stroj, jak tady øíkají, a všichni se pøidali Dvì dospìlé dívky tanèily spolu Vyzdvihly malou holèièkou na barový pult, aby ji mohly vzít mezi sebe Muži rozžhavili konce cigaret Pozorují tìkavého chlapíka; jako by ho pøíroda obdaøila ke zvláštní komunikaci se svìtem všemi možnými výènìlky a výbìžky: dlouhým krkem, nosem i ušima, zobákovitými ústy, bujnì rozvìtvenými prsty, trnkovitýma oèima Dokonalé ztìlesnìní extrovertní mysli Pravý opak mého umìøeného zevnìjšku, pomyslel jsem si Tvrdil, že mì zná, aèkoli jsem tu nikdy døíve nebyl Sotva jsme se slyšeli, natož abych mu nìco vysvìtloval Harmonika rozdmýchla oheò hromadného zpìvu Køièelo se skrze muziku Vyšel jsem ven a spatøil èistou záøi hvìzd Jako by též zpívaly pouhým svým svitem napøíè svìtelnými roky Druhý den jsem šel do kostela Žena mìla v náruèí dìcko Jedno z mála posledních dìtí Stoupla si pøi mši do lavice pøede mnou Dìcko nastavila schválnì tak, aby na mì zíralo Tváøí v tváø Všepronikající oèi Když se žena otoèila, poznal jsem ji, její oblièej Patøil oné dívce, která sedìla naproti v kupé ve vlaku Zùstal jsem zde trèet pro další noc Od té doby tu žiji Nikdo mì nenutil Zbláznil jsem se do všednosti Projevil jsem zájem o místní dìní Chodím do hospody s chlapama S vejminkáøi Absolvuji pohøby Zapomnìl jsem, odkud pocházím Nehledím do dálky Cosi se uzavøelo Vše zkrotlo a já též Byl jsem onehdá pøi kastraci konì Poøádnì ho svázali pøes hrudník a pøes zadní nohu, a tak ho povalili Byl jenom mírnì omámený, ještì obèas se cukal a chroptìl Levou zadní pøitáhl veterináø až k bøichu, aby mìl dostateèný operaèní prostor Chlapi jistili utažené lano, nohama zapøeni o pøemožené tìlo Další dva drželi hlavu vyvrácenou kolmo od høbetu a zakrývali mu hadrem oèi i hubu Když se kùò zaèal vzpouzet, klepli ho poøádnì do èela, prý aby pøišel na jiné myšlenky; tak jinou bolestí odvraceli jeho pozornost od hlavní bolesti Doktor provedl øez šourku skalpelem Žilkované bìloskvoucí bìlmo spatøilo svìtlo svìta Pøipomínalo vzácný mramor Jedno, a pak druhé Následovalo skøípnutí kleštìmi a muselo se poèkat, až dokoluje krev Mezitím pøišla øeè na jiné vìci O motorkách, o koních, o ženských Arciže ženy nebývají tomuto aktu pøítomny Až se zahojí, dostane chomoutek, a bude tahat, pravil majitel konì Lepší je, aby byl èistej, pøitakal mu soused Kolik jsi za nìj dal? Sedm tisíc, ale byl divokej a byl zlej Pomocník doktora zahlásil èas Varlata byla odštípnuta, vyòata a hozena do trávy Koòské nejsou k jídlu, ale praseèí, jedna báseò, pravil kdosi Rána byla ošetøena zásypem Kùò rozvázán, kupodivu hned vstal Až teï pøišla hospodynì Drobná, starší žena, mìla na sobì barevný šátek a sukni, ale èernou vestu Vyøezaného, mátožného a zpoceného koníka hladila opodál po hlavì, zatímco chlapi, zmoženi bojem s obluzenou koòskou silou, zapíjeli zobìtovanou prokreaci pálenkou Zvìrolékaø se chvatnì rozlouèil s tím, že má ve vsi ještì hodnì práce Mírnì motajícího se nového valacha si pak muž a žena odvedli domù 18 19

12 Antonín Mareš _ Název Michal (bez Mackù názvu) /mail-art uhlotisk è z????????, 32, 2005 edice COPORUCE/ Antonín Mareš _ Název Michal (bez Mackù názvu) /mail-art uhlotisk z è????????, 4, 2004 edice COPORUCE/ 20 XX XXI 21

13 Antonín Mareš _ Název Michal (bez Mackù názvu) /mail-art uhlotisk è z????????, 12, 2004 edice COPORUCE/ Antonín Mareš _ Název Michal (bez Mackù názvu) /mail-art uhlotisk è z????????, 24, 2005 edice COPORUCE/ XXII 22 XXIII 23

14 Antonín Mareš _ Název Michal (bez Mackù názvu) /mail-art uhlotisk è z????????, 21, 2005 edice COPORUCE/ Antonín Mareš _ Název Michal (bez Mackù názvu) /mail-art uhlotisk z è????????, 5, 2004 edice COPORUCE/ XXIV 24 XXV 25

15 Michal Šanda Ivo Harák / Jiøí Korbel Autor Bagtyropiè Ivo Harák / Autor Autoroviè Ivo Harák B(r)odce Poslední dùm vyhnaný až za okraj vesnice, až za ceduli, dùm cikánský, s okny zaslepenými kusem lepenky a slepicemi v oknech ještì vidoucích, na dvorku pokaždé jiné rychle rozebírané auto Víc dìtí než psù? Kouø, který odcházel a kouø, který pøicházel Bláto až po okraj (dlouho už nepršelo?) a v blátì vyražené stopy: Pøíliš mnoho nesoustøedných kružnic Mìl pocit, že autobus zrychlil ještì pøed cedulí Nechtìl se dívat, možná tomu i rukou pomáhal, ale Zvoní poledne Nejstarší chytil psa Èerta né, vemte jinýho Èerta né, nìjakýho jinýho! Èert je mùj! Èerta né, né Èerta, né! Pøibylo kružnic, pøibylo kouøe Bolí jej za krkem Už za chvíli bude doma Vezme si prášek a pokusí se usnout V noci toho pøece moc nenaspal, a ráno musel jet zaøídit své vìci na okres A cesta mu tedy nepøidala! Možná by mohl zadøímnout ještì tady v autobuse Zbývá deset kilometrù Ale ta cesta!? jako by už napoøád projíždìli vykotlanými zuby Tišnov, Hrádek, høbitov Když sem chodíval s babièkou, pravidelnì si mìsíc pletl s ciferníkem vìžních hodin Dnes, kdy už má více svých tady než tam, jen zøídka pohlédne na vìž kostela; snad aby se pøesvìdèil, že dosud pevnì vìzí V èerstvì vyházeném blátì; možná promíseném s nimi i s ní Už dlouho nestonal Pamatoval si, že, když byl ještì malý, dlouze stonával s chøipkou; a èetl si s baterkou pod duchnou: slova byla taková øíèná, upocená Ale postavièky ožívaly; èasto jinak, než byly pùvodnì psány: psi, kterým jste obojek sundali døíve, než jste je nauèili poslouchat Už dlouho nenapsal báseò, i ptal se, co tomu chybí Možná právì to: s rizikem, že Brouèci vycení zuby a k pùlnoènímu obìdu si upeèou Ferdu Mravence Brno v èase studií Rád sledoval oèi (èasto rtu ovité), promìny ostøí úst, oblaka tváøe Rád s nimi hovoøil proti srsti zkoumaje tak zvaný charakter Ano, jistì Ale to, na co myslel a na co z pøedchozího sobecky usuzoval, byl klín A jeho záliba v ušlechtilých sýrech se tak stávala jen nedokonalou imitací tehdy ještì nepochopitelného tajemství Nesvádìla jej obèas jeho interpretaèní vášeò na scestí? Patrnì by se mýlil jinak; po svém Jenomže to ne vždy svedl: èasto se (bez zjevné vùle) usiloval èíst vìci kolem sebe i vìci, které potkával, jako zprávu O jejím adresátovi sebevìdomì nepochyboval, nebyl si však úplnì jist osobou pisatele: No øeknìte, kdo a proè mohl mít zájem na tom, aby v Nových Syrovicích spatøil fotbalové høištì zrovinka vedle høbitova?! Tišnov, Šatany, høbitov Už ne uvnitø, ale za Ne souèást, pouhé (nezbytné? nepatrné?) doplnìní Mimo mìsto, mimo cesty Vykázán Jako by Ona neplatila za nejbernìjší z mincí, by zøetelnou toliko tím, co si za ni koupíš? Kolikrát vešel? Dvakrát? A právì tolikrát spatøil: jako by se podlehna také on snažil nevidìt, s pyšnou skromností vìdoucího Ale ne: Byl to zase jenom strach Zatím co pouhá obezlièka Klucanina mlèenlivé bezvìtøí úvozové cesty vytlaèené vozy dávno spálenými Náhradní cíl namísto cílù zmizelých; co takhle: Nehty oznobené smùlou je dobré chvíli pøed støíháním namoèit do teplé vody? I Klucanina tu budiž podruhé (a Tišnov ponìkolikáté) Rozhledna dostavìná teprve pádem prvního sebevraha Pøíbìhy pøíbìhù Vždycky ho vzrušovaly tyto verze: Strom padající na manželku, která pøinesla svému muži do lesa obìd pøíliš brzo strom koneènì padající na manželku, jíž se už dlouho (neplodné a bohaté) chtìl zbavit Jméno Lahodný jako jméno pytláka, jenž usilovnì líèil na hajného, až pozval na obìd jeho ženu a dìti, aby pøed nimi se slovy: to je paneèku lahoda, co! vytáhl z hrnce s polívkou ovaøenou hlavu jejich otce Verze uchovávané v pamìti jako chu rybízu z kamarádovy zahrady rybízù, pod nimiž prý v zemi odpoèívají kùstky kamarádova staršího bratøíèka Pokud by si z nich smìl vybírat, tedy by si pøál, aby prababièka tenkrát odešla do Vídnì ne za službou, ale, jak se o tom šeptá doteï, dìlat kurvu Trnec Pár frází do tornistry: Obsáhnout celý vesmír! Pøivlastnit si svìt se všemi krásami! ale jak, jestliže, a to si musel pøiznat, je pro nìj i v jímavé Halasovì pokoøe pøíliš skøípivého patosu? Jako když ráno pøi holení usvìdèil zrcadlo ze lži: a zabolelo to jej Ono lze nakonec i takové umírání podat v technicoloru, málem jako happy end Na malebnì vyvedeném køíži Nedùstojnì zrzavý plechový Kristus se zdál být blíže své židovské podstatì: jeho ponìkud teatrální nepøirozené gesto, doplnìné na jednom místì èerstvým nedopalkem, mu pøipomnìlo vlastní pochybnosti Cožpak (se) tyto mohou vejít do jediné básnì!? Noci porozumìl s Bøezinou; s kým pochopí rozdíl mezi dlouhá a velká? Benátky, Beverly, v novém bytì Ono se øekne: Pøestat v nejlepším Co když: lépe už bylo? Lépe vždycky bylo Jako dítì rád cupkal po škrèivì bílém písku To nesmíš, babi by se špatnì spalo! Kdo mu dnes zaruèí, kudy vede tato cesta? Klíše také podruhé Trochu se líznul Jenom trošku Ne proto, aby mìl špièku Aby ji nemìl Aby utopil depresi Ten kopec za oknem, to není kopec, jenom výsypka Lépe se mu pak spí A ubližuje pøece jenom sobì Anebo ne? Mìl by se omluvit vínu i vinaøùm? že nepije na chu, ale z nechuti Vizme jeho pøedstavu: vìci, jichž se musíme a nechceme dotýkat, tøebas tlaèítko u výtahu Vìci, jichž se kdosi neznámý dotýkal pøed námi Svým potem Prsty, které si po užití záchoda schválnì neumyl Taky proto se líznul Aby zapomnìl Aby usnul Aby nemusel poøád chodit s kapesníkem v ruce a pøed ústy, se špunty v uších a oèima pøivøenýma Zdánlivý kopec byl nakonec holub: seroucí mu na balkónì Pøedznamenání Nelze odpustit tìm, kterým jsme ublížili? Rád by svoji chudobu pokládal za ctnost, za Boží dar; jenom kdyby ho tak nesrala! Podìbrady (aneb: Cestou vlakem) Když zøízenec zpod tvého vagónu vyndával drže ji nìžnì za kotník nohu sebevraha, když jsi nevìdìl, zdali máš upozornit pøítelkyni (a stát se na chvíli zajímavým) anebo zda máš mlèet (a zdát se útlocitným), byla v té chvíli nicménì nejdùležitìjší tato otázka: Co ti vadí více? Zbyteènì zmarnìný život? Anebo to, že v Lysé nestihneš pøípoj? 26 27

16 Jonáš Michal Hájek Šanda Pavla / Jiøí Vašíèková Korbel Autor Bagtyropiè Jitka N Srbová / Autor Fin Autoroviè Jonáš Hájek Pavla Vašíèková Jitka N Srbová Fin Ètvr 13 Bùhnice * * * Ulice s veèerkou jak opentlená vana, již nìkdo napustil až po okraje støech Ze dveøí podnikù jde mýdlo, hra je hraná, tu a tam vypìní pár oken po patrech Schováš se na dvorku, kde nejsou nápisy, jen navezený štìrk A pavlaè, kde se pitvá Postupnì zhasíná, jen lampy-jaspisy zùstanou netknuté a vyhoupne se bøitva Její lesk zabije užaslé chodníky Ty jsi však ukrytý do tmy jak do niky Perifernì Jiní a zatím vynášejí smetí to my jsme na tahu Z rysù lze odezírat, co spøíznilo se s hlodavci a co je v nespalitelnosti blízké slovùm proè, jen, ale, teï Tramvaje provází zrak až k barevným kontejnerùm Z nádražních podhledù, z pøešlých hrdelních horeèek zvedá se fén, proráží pozdní lùno bytu, sklo praská, taje Složené ruce mé sestry stále nezvìtranì spí, svítidlo z Kavèích hor konèí na rozmoèeném poli Jednoho rána místo budíku zvonil Bùh (Zelená hora v dlani oliva v droxitašce víc s sebou na druhý bøeh nikdo nepotøebuje) oblíkla jsem se jako do práce a jela do Bohnic 17 Ne zcela obsazené židle Na èervenožluto aura plotny hýká a nìèí èesnekový syn opeèovává astma vyvìtrává hysterii ze sí ovaných oèí z drobtù mandaly pìstnatì neèekanou silou Celé tìlo je tøeba natøít Oni øíkají Jinak budeš stará Tøemi druhy krému tøu høíbìcí kùži Falešnì zpívám pøitom na koši na prádlo Línám plavou srst Natáhni se za hrazení výbìhu Uhryznu ti 02:14 V zeleném froté prostìradle Zeje díra Za obzorem Slunce zírá do jiných svítání V tkaninì vryté èísi prsty Nabírám do úst Tavím ocel Na této stranì tmy smrt je prý jako spánek je spánek malou smrtí? každý zemøel tolikrát kolikrát žil zatím * * * Stínadla se bouøí na Žižkovì kouøí Velký Vont i s Dušínem Èervenáèek, Metelka plouží se Samotínem * * * straší v starých domech vržou schody, dveøe kvílí meluzína skvrna na zástìøe pokaždé je jiná * * * Protipohyb pro A Pøivezli trávník a stìny náklaïákù zùstaly hodinku bez zájmu otevøené Právì se zálibnì dotýkáš spirál, lechtáš tøásnì na odkrytém konci, rozpálenou patu budoucího hráèe Bylo to v televizi! Odpoledne, jako by vylétlo z okénka tramvaje Rozlehlým parkem teï uhání k mostu Co ještì se zavine znovu s filmem, jenž zachytil naše smìjící se známé? 22 Z hrncù køivé køíže klackù pøihøívané hostiny poctivých stihomanù zpovìdi na dobøe slyšitelném místì jak jsem to jen pochopila Jak jsem tì jen pochopila klíèí zdání vìdomí klidnì rozevøené dlanì s vìtrem rovné dìlení 05:40 Oèi se samy zavøou Ale spát se dá jen na kupeckém voze Který jede lesem Bez drncání V tomto lùžku ze spletených vlasù Nadávám pohodlí svého osudu Drbu chlupy povylezlé V hebkém podkolení Spát nebudu když jsem šel domù mrzlo tak až praštìlo zima mi zaklepala na èelo a zeptala se: co poøád dìláš? to ještì nespíš? pøikývl jsem: nespím celé noci chodím a do jara daleko 28 29

17 Michal Petr Šanda Hruška / Jiøí Korbel Autor Juraj Bagtyropiè Kalnický / Jurij Autor Jurèenko Autoroviè Petr Hruška Oheò Strašlivý nùž, že by medvìda zabil Polévka rezavá jak štyricet let Vlhké sirky v pracovní rukavici Žebrota klestí z listnáèù Všechno to vypadá dramaticky a je to pøitom pár stovek metrù od garáží Èlovìk, zdálky jednoduchý jak na jeskynní malbì, stojí tu, kurvuje, shýbá se a narovnává Remíz se chvíli zapomnìl v okounìní, ale už taky táhne odpolednem pryè Nic se tu nerozhodlo Jako nìžný plevel vyrostl bledý oheò, nakonec rozdìlaný uprostøed pracovního týdne pár stovek metrù za garážemi Poøád Adam Vidím ho jak by chtìl rozumìt alespoò autùm Vidím ho jak jednoho jarního dne nakonec vytáhnul pøevodovku a držel ji poranìnými prsty Nikdo mu neøíkal nikdo ho neprosil Venkovská sobota svìtélkovala jako Byzanc byl silný vzduch Hledìl tam a dlouho držel pøevodovku Nìva Za øeznictvím je Nìva a je støíbrná jako øeka vodky pøišel s tím domù a vidí jak se sype písek svìtla písek hlasù jak se sype písek ženiny ruky do písku svìtla a vidí že tam Nìva už není Po vèerejšku Dnes zase vidìl hory Vùbec s tím nepoèítal, zvláš když tu byl sám, ale vezli ho po vèerejšku, pokrèeného, s rukama na aktovce Vezli ho kolem, a tak se musel na hory dívat, na zelenošedé snopy hmoty a tmavost prùsmykù, na ten pohyb vevnitø tvaru Házelo to s ním, slepený a nevyspalý, chraplavì se vracející z povyku vèerejška, díval se a díval, najednou i za svou ženu, dnes vidìl vysoké neporušené hory za celou rodinu Zašlý reliéf Lvi už tu nejsou Býka drtí pouze jejich tlapy, a on krásnì, zhluboka umírá Bože chraò, a nezbloudím v tìch místech, kde lze potkávat jen beznohé lvy Juraj Kalnický jasná po¾ana nebo sa tu dodnes korí neznabohom v uzavretom tichu staroruskej priadze zahladzuje myšlienkové stopy jeho rozosiate všade preto tu ostalo len to¾ko èo je treba popísané listy blízkych jabloní bezodné priznania ako prvý záznam o pôvode chleba ako daò pútnikom miesto pre pietu ako balzam z brezy na oèi ktorý vieèka rokmi nezmetú zamúèené slovo v stálej aréne koniec dejstva v hre na tuláka nikto neveríme bielej starene až kým nemá našu ruku v smrtnom rukáve preèo sa nám zdá že je pre nás málo reportérska príležitos stratená uhrabaný stôl s a okraj aleje kde gróf tolstoj nepozýva ku káve akoby tu nebol aj keï stále je tuším asi èo to znamená októbrovonovembrová fotografia dnešná vosr sa celkom vydarila do striech a tvárí moskovèanov sa oprelo slnko akoby sa chcelo splna minú z fuèíkovej po tverskej kde autá lezú ako potkany po starom chráme sme za dvadsa pä minút povedala si a pred puškinom si mi kúpila bielu peèenú klobásu veèný vil-i ale dnes nedáva audiencie tak sme sa sfotografovali za pä baksov so strojene pózujúcimi amíkmi na rohu gumu s kerenským a marxom vnuci a vnuèky domácich netušiaci niè o sedemdesiat rokov prekrúcanej nemeckej medvedej službe mávali vlajoèkami a púš ali balóniky š astia uvo¾nené radikály do tónov andrewlloydwebbersa nálada rezòov bazénov a kont meïákov jácht víl a francúzskych pláží a s holým zadkom podomácky okiadzaní bardi tu musíš stále dáva pozor na èervenú!!! nuž pozitívne preber sa aby a niekto nezrazil v nesprávnej esemeske sveta na fóne póz a peòazí do ktorého bol ktosi dávno otrávene kopol preto ten všadelietajúci popol èiernuèko èistý kopy popola poradcovia kariermani naháòaèi rešpektu na všetky strany kampane a haldy benefièných fráz plná muzikálová kupola no a milovanie svadby dlhšie ako manželstvo /mladý je tóèno zverbovaný/ a závereèná na rozbitých kúskoch no a turisti nekoneèné hromady tuleòov ktoré sa chodia pári všade a medzi nimi naše fotky ala dnešnérusko obrazy kociek malevièa plné pinckertonov pijúcich iba baccardi a portské a amadeus so salierim ktorým sa ide práve dari a ešte exupéry v pozadí potenciálne štartujúci nový vezuv upevòujúce sa nové zmierenia buïte zdorovy, nepovinnípriateliabývaléhosovietskehozväzu!!! Jurij Jurèenko O tom, ako som strávil pondelok (list dcére z Paríža z ) (Už dávno nie), tak ti píšem opä Vzbudil ma domovníkov zametací zápal Tak som vstal Prelistoval sa A zjedol obed Po òom som zaspal a až do utorka chrápal (Z ruštiny do slovenštiny pøeložil Juraj Kalnický) 30 31

18 Michal Alexandr Šanda Rozenbaum / Jiøí Korbel Alexandr Rozenbaum Autor Bagtyropiè Sergej Glovjuk / Autor Michal Autoroviè Šanda Viki Shock Alexandr Rozenbaum Proklínám vás Proklínám ty, jejichž opriènický postup zaèínal v ryèné extázi z marše kultu Stalina, ty, kteøí zvùli provolávali sláva, ty, kterým na fotkách nechybìla hlava Proklínám vás! Proklínám vás! Ty, kteøí do vìznic zavírali sami a hlavy zadupávali holínkami, vás, kterým družba zuøivé krve dával, i vás, kteøí dìlali oslavný kravál Proklínám vás! Proklínám vás! Máte strach, jak u soudu vyzní sny, jež ukrýváte do polštáøe, nebo v nich sténají poøád tváøe tìch, kdo trpìli vaší pøízní Pøed soudem jsou jen nìkteøí z vás, soudil vás soudruh jak Jidáš Krista, bojte se èasu, èas je bøitva, a na vaše krky už se chystá Ty, kteøí dìtem vzali oba rodièe, a jejich vlastní v Artìku høál ohníèek, ty, kteøí postøíleli svoji armádu a nad svými obì mi pìli tirádu Proklínám vás! Proklínám vás! To slavné jméno, které nosíval Stalin, jak hadí kùži potom rychle svlékali Své vùdce mìnili jak manželky pøeliv a sami sotva kdy vlastnì v nìèem jeli Není to tak? Není to tak? Máte strach, jak u soudu vyzní sny, jež ukrýváte do polštáøe, nebo v nich sténají poøád tváøe tìch, kdo trpìli vaší pøízní Pøed soudem jsou jen nìkteøí z vás, soudil vás soudruh jak Jidáš Krista, bojte se èasu, èas je bøitva, a na vaše krky už se chystá Spoutaná Po té Veliké Sibiøské cestì daleko, daleko za Bajkal, z rodného domu až v akatujskou tmu po štacích trestanec šlapal dál Skoro rok se vláèel po té štrece, mìl hlad v tom mraze a i horku Øval na nìj voják, na rameni bodák èepici smekl bez okolkù Voják-pes bil až k smrti, popohánìl po trati Sklizeò je teï tvoje vìc tvùj manžel je trestanec Údìl vìzòù je trýznivì tìžký, když v cárech noci køièí ze sna Øíèka hluboká, na vodì oka, jak vìzeòský osud je dìsná Nahnali lidi do pusté zemì, v té šachtì je pùlka národa Tam sviští dùtky, tyfus je prudký, v nebi køíž, až nad ním svoboda Vrtaèka dìlá randál, pouta všem bachaø nandal A bijte je s radostí, máte pøece sil dosti Tìžké boty jsou už sešlapané a tváø má barvu èerné vody, k smrti znavený vìèným vìzením lehl si na vìzeòské schody To není moøská bouøe, to sténá ruské hoøe, osudem pokroucení, vrženi do vìzení Po té Veliké Sibiøské cestì daleko, daleko za Bajkal, z rodného domu až v akatujskou tmu po štacích trestanec šlapal dál (Z ruštiny pøeložil Norbert Holub) Sergej Glovjuk * * * Jeseò mala už opä šediny A preto som a vlastne nevyhodil Akási zdivoèelá slepá sila ma k tvojmu tieòu prilepila Povedz, naèo som ti ja nevymyslený? A vietor veje A je chladný A zrána podpitý S a celá Rossija Veï tu sú všetci podpití Tu by sa dal na to aj sám Mesiáš Okolie sa tu k noci believa ako zlato žltnúcich listov Aj metelièiak si už hvízdol a odiera suky z måkvych vetiev A v strede sukov obnažuje priesvity a nás dvoch mätie (Z ruštiny do slovenštiny pøeložil Juraj Kalnický) Michal Šanda bílá vrána Viki Shock Kulišáci Bylo horko, pøíšerné horko Lékaøi za takovéto situace doporuèují obèanùm hodnì pít nealkoholické nápoje, nejlépe vodu, a okna pokud možno neotevírat Vadimek sedìl nehybnì doma u stolu a koukal ven otevøeným oknem, kterým se dovnitø valilo horko Pøemýšlel o tom, jestli by nemìl vypít sklenici vody, ale pak se radìji oblékl do kožichu, na hlavu si nasadil kulicha a vyšel z bytu o patro výš na pùdu Z pùdy se pak už snadno vyšplhal na støechu, kde se chvíli opaloval, jak jinak nežli v kožichu a v kulichu, a potom pùlhodiny bìhal na místì dokoleèka Domníval se totiž, že mu tato èinnost pomùže rozproudit krevní obìh, jenž byl tím pøíšerným horkem dosti zpomalen Když to už Vadimka pøestalo bavit, slezl ze støechy na pùdu, kde si kouzelnickým trikem vytáhl z nosu pár živých holubù, které vypustil ven do horka, a pokraèoval zpìt domù Tam bylo pusto a prázdno a kromì nich tam bylo ještì horko, pøíšerné horko Vadimek už byl po obìdì a docela se nudil A horko ho nebavilo, nedalo se s ním mluvit Zavolal proto Vladimírkovi, zda by se nechtìl sejít a promluvit si o bìhu svìta a podobných záležitostech Vladimírek byl pro Do kavárny, kde byli kromì obsluhy Vadimek a horko, pøišel sice s mírným zpoždìním, zato s sebou pøinesl pøímotop, takže si ti dva kulišáci mohli pøi klábosení pìknì pøitápìt Mìli si toho hodnì co povídat, pro zaèátek si vzali na paškál to pøíšerné horko a pokraèovali pøes vznik literatury na planetì Zemi, až po Kunderovu Nesmrtelnost chrousta Aby se ještì více odvodnili, popíjeli dobré èervené víno, a když mìli zrovna prázdné sklenky, provedli frajersky sto døepù s pøedpažením, než jim obsluha zase dolila Vladimírek stíhal ještì lehsedy a navíc kliky s tlesknutím Byl prostì hbitìjší než Vadimek, a to asi proto, že na sobì nemìl kožich ani kulicha Nutno uznat, že Vladimírkovy pestrobarevné bermudy a bìlostný nátìlníèek byly za takovéhoto pøíšerného horka mnohem praktiètìjší Pøímotop vesele pøitápìl a naši pøátelé byli skropeni potem Vadimkovi tekly z pod kulichu pøes oèi a bradu úplné èúrky Když už jeden každý z nich vypil tøi ètvrtì litru vína, zmìnili objednávku na mojito Mezitím doba pokroèila Vladimírek poveèeøel klobásky s chlebem, zatímco Vadimek, protože byl dùslednìjší, zùstal o hladu Poèet tìlesných 32 33

19 Viki Shock Michal Gurgen Šanda / Barenc Jiøí Korbel rozhovor Autor Bagtyropiè rozhovor / Autor Autoroviè prostocvikù však oba znaènì snížili, Vladimírek si dokonce pøestal pøi klicích tleskat a Vadimek už pøi døepech více nepøedpažoval Pøesto znìl kavárnou potlesk, nebo èíšníci takto zvláštní hosty ještì nevidìli a nechtìli pøijít o bájeènou podívanou na jejich podivuhodné kousky Poèet vypitých sklenic mojita se poèal podobati poètu vypitých sklenek vína a èas nemilosrdnì ubíhal, až pøišla zavírací doba Vladimírek vypnul pøímotop, vzal si ho v podpaží a oba pøátelé se vybatolili ven do horké noci, kde se rozlouèili Cestou domù upadl Vadimek v tramvaji a Vladimírek si zase v autobusu zapomnìl pøímotop Poblinkali se ale, kulišáci, oba až doma Kupodivu jim prý totiž bylo horko, pøíšerné horko Gurgen Barenc * * * Tento déš Byl jaksi podivnì mokrý Byl rozzuøený a kousavý Užvanìný a ponurý Ze všech sil se rozšumìl Vyvádìl, pìnil a zuøil Všem vnucoval svùj názor Myslel, že každá jeho kapka Je poéma, klenot, ba dokonce Vrchol umìní Tento déš Byl jaksi podivnì nervózní Ochaboval, ale nepøestával, Krápal a opakoval Køeèovitì se svíjel a opakoval, Že je veliký, silný, Že si ho lidé neváží Tento déš bezpochyby Strašnì chtìl vypadat Jako ostrý liják (Z ruštiny pøeložil Jakub Grombíø) R O Z H O V O R Spontaneita v tvorbì je to podstatné, ne-li nejpodstatnìjší, øíká literární kritik a publicista RADIM KOPÁÈ Jsi znám pøedevším jako literární kritik, ale psals i verše a drobné prózy Pokraèuješ v této èinnosti ještì? To byly jen drobnosti mimochodem Navíc vznikaly pøedevším v dobì, kdy jsem ještì nepsal kritiku v druhé polovinì 90 let Takže ne, nepokraèuji Co tì pøitahovalo na psaní veršù? A co tì pøitahuje na psaní kritik? Spíš než verše mì lákala forma krátké prózy jakéhosi obrazného gagu: maximálnì zhuštìný dìj na minimu plochy, a k tomu absurdní humor jako základní koøení života Psaním recenzí a kritik si ujasòuji, co jsem to vlastnì pøeèetl: potøebuji, aby se mi text v hlavì usadil a to se mi nejlépe daøí, když abstraktní myšlenku pøevedu do konkrétních slov Èteš jinak knihu, o které budeš psát, než tu, po které sáhneš øeknìme jenom kvùli potìšení? Všechny knihy ètu pøedevším pro potìšení z èetby Nìkdy se dostaví, nìkdy ne to je riziko ètenáøe A nevím, jak by to mìlo být jinak Apriornì zaujmout vùèi textu podezøení a pak vztekle èenichat po prohøešcích proti jakési pravdì díla nebo po gramatických chybách? Jak øíkal písaø Bartleby: Já bych prosím radìji ne Takže jediný rozdíl, abych ti odpovìdìl na otázku, je ten, že když chci nìjakou knihu recenzovat, dìlám si bokem poznámky Spisovatel Emil Hakl øíká, že kritik kritizuje autora za to, že si nevymýšlí tak, jak by si vymýšlel on, kdyby to umìl Souhlasíš s touto definicí recenzí jako svého druhu pomstou, minimálnì nevolí? A myslíš, že dokážeš jít proti tomu? Pomsta to je silné slovo I ta nevole Každý text je ale otevøený: ètenáø, a kritik by mìl být pøedevším ètenáøem, jak jsem øekl, do nìj vstupuje, hledá se v nìm a buï se najde, nebo nenajde Takže s Emilem Haklem vlastnì souhlasím, až na to závìreèné kdyby to umìl tím si najednou bere stejnou zbraò, jakou ti pøed chvílí chtìl vyrazit z ruky Existuje vùbec nìjaká relevantní kritika kritiky? Proè by neexistovala? Ke kritice lze pøistupovat stejnì kriticky jako k poezii nebo próze Všechno je text Všechno lze nìjak èíst A jak si na tom souèasná kritika u nás stojí? Pokud zùstaneme u té literární, øekl bych, že ta deníková dost bídnì: minimum externistù a maximální tlak na konkrétní redaktory, aby zvládali psát o všem od Homéra po Barbaru Nesvadbovou se nutnì projevuje v kvalitì jejich textù: jsou všecky stejné Trochu to vyvažují týdenní pøílohy: Salon, Orientace, ménì už Umìní a kritika nebo Kavárna Deníkové kulturní rubriky taky slyší nejvíc na komerci, takže to podstatné, co se vždycky dìje na periferii, se tam dostane opravdu jen výjimeènì V týdenících je situace lepší: autoøi mají vìtší možnost výbìru a taky dostávají vìtší prostor Ale mluvím spíš o Respektu než o Reflexu nebo Týdnu A dál skoro platí úmìra: Èím menší periodicita èasopisu, tím vìtší autonomie pro autory, kteøí do nìj pøispívají Je pro tebe v oblasti literární kritiky nìkdo vzorem? Vzorem asi ne Øekl bych ale, že mì øada souèasných, ale i døívìjších kritikù, potažmo esejistù inspiruje, že mì jejich texty dokáží bezprostøednì oslovit úhlem pohledu, schopností citlivì vniknout do textu, schopností komparace Mám rád básnickou obraznost, s níž se promítají do textù, ale tøeba i do filmù Jiøí Cieslar nebo Jan Štolba, z pøedchozích generací tøeba Teige nebo Nezval Na druhou stranu, jak zjiš uji, mi svým støídmým pøístupem, respektive závidìníhodným odstupem do jisté míry konvenuje psaní Aleše Hamana Ale jsou i další: Viktor Šlajchrt, Jan Suk, Petr Král, Antonín Brousek, Vladimír Novotný, starší texty Jiøího Trávníèka Má smysl, aby literáti bez odborného vzdìlání psali recenze? Myslíš, že odborné vzdìlání dìlá èlovìka lepším nebo citlivìjším kritikem? A mùže být literát bez odborného vzdìlání literátem? Spontaneita v tvorbì je to podstatné, ne-li nejpodstatnìjší a odborné vzdìlání ji spíš tlumí Naivní poezie nebo art brut má, pokud hovoøíme o smyslu, pro mne èasto vìtší smysl než odbornì vzdìlaná malíøská nebo básnická produkce Tak proè by kritik, který kritiku nestudoval, nemohl být kritikem? Ostatnì ani Jan Štolba, ani Nezval, z tìch, které jsem pøed chvílí jmenoval, žádné odborné vzdìlání, pokud vím, nemají Každá kritika je osobní, ale nìkteré reakce na tvé recenze a vùbec tvé pùsobení na literární scénì jsou až útoèné Èím si to vysvìtluješ? A jak to zvládáš? Odpovím ti s dovolením stejnì jako Štefanu Švecovi v rozhovoru pro Dobrou adresu pøed dvìma lety: A co s tím mám dìlat? Hledat v tom diagnózu? Paranoiu? Závist? Hloupost? Podle èeho si vybíráš jako recenzent knížky, o kterých nìco napíšeš? Podle autora, podle tématu, podle vydavatele, èastokrát taky podle obálky, o níž si myslím, že má být jak øíkal Teige plakátem knihy Nìkteré knihy taky krásnì voní Co tì v poslední dobì z vydaných knih poezie a prózy zaujalo? Jistì novinka Violy Fischerové Pøedkonec: tou samozøejmostí, s jakou pøijímá smrt jako souèást života, stejnì jako vzácnou schopností odolávat sentimentu je to pøesná, i když trochu krutá poezie Z prózy tøeba divné povídky Miloše Urbana: nejvíc asi tím, jak Mrtvý holky dokonale pracují s prvky a postupy brakové literatury A ještì dvakrát komiks od jedné autorky Lucie Lomové Tøetí díl pøíhod Anèi a Pepíka a první autorèin pokus v žánru komiks pro dospìlé Anna chce skoèit: pro jednoduchost, ale sugestivnost kresby, støídání rytmu vyprávìní, snové digrese a taky vtip, kterým se celý pøíbìh uzavøe Nejsou u nás nìkteøí, zvláštì zaèínající poetové pøíliš pøeceòováni? A naopak nedostává se pøíliš málo pozornosti autorùm již zavedeným, avšak skromnì publikujícím? Je u nás vùbec patøiènì docenìna generace básníkù 60 let? Urèitì jsou a urèitì dostává, respektive není Jednak fungují jistá lobby, jednak je literární historie výbìrová Pokud zmiòuješ poezii 60 let, je bezesporu srovnatelný význam autorù, jako jsou Wernisch, Šrut, Brousek nebo Gruša, a na druhé stranì Král, Dvorský, Roman Erben nebo Zbynìk Havlíèek a naprosto nesrovnatelná je míra, s jakou jsou dneska kritikou reflektováni a ètenáøsky pøijímáni A nejsem si úplnì jistý, jestli Litera za poezii pro Stanislava Dvorského na tom nìco zmìní jakkoliv mu to ocenìní pøeju Èím si ten rozdíl vysvìtluješ? Hraje v tom roli fakt, že autoøi té druhé skupiny byli anebo jsou surrealisté? To je návodná otázka Surrealismus šel vždycky proti proudu Surrealisté byli vždycky ve svých postojích vyhranìní a pro oficiální literární i spoleèenské struktury tìžko stravitelní Král, Dvorský a Erben prvnì a na dlouhou dobu naposledy publikovali svoje surrealistické verše v roce 1967 v Orientaci a znìl jim k tomu odsuzující chór tehdy frekventovaných kritikù A jakýsi podvìdomý strach, že by tihle autoøi mohli mít pravdu tu je, zdá se mi, pøítomný poøád, i po ètyøiceti letech Jsi známý jako velký ctitel surrealismu, výše zmínìní autoøi se ale od nìho postupem èasu více èi ménì odklonili Souèasným èistokrevným surrealistou je možná už jen Pavel Øezníèek Má smysl tento literární smìr køísit? Køísit? Myslím, že èeský surrealismus od roku 1934 nikdy neupadl do mdlob, aby ho bylo tøeba køísit Z básníkù to kromì Øezníèka dosvìdèují Alena Nádvorníková, František Dryje nebo Jan Gabriel V malíøství je èistokrevným surrealistou tøeba Martin Stejskal, donedávna také Eva Švankmajerová Ve filmu Jan Švankmajer Jaképak køíšení Pøipravils už nìkolik literárních antologií, pracuješ teï na nìjaké? S Barborou Osvaldovou z FSV UK chystáme øadu autorských sborníkù na téma fejeton, esej, rozhovor atd jde o skromné pøíspìvky k literatuøe pro obory žurnalistika a mediální studia 34 35

20 rozhovor Michal Šanda Michal / Jiøí Korbel Šanda Autor Bagtyropiè recenze / Autor Autoroviè Výraznou stopu jsi zanechal také v nìkolika tištìných a internetových èasopisech, zmínil bych tøeba Dobrou adresu, Intelektuála, ale i Tvar a dnes hlavnì Portál èeské literatury Co ti bylo nebo je nejbližší? Dobrá adresa byla podstatná tím, že jsem v letech 1999 a 2000 skrz ní objevoval internet Ètvrtletník Intelektuál jsem dìlal jako èasopis, který bych sám chtìl èíst Do Tvaru mì bavilo psát kvùli lidem, kteøí tam pracovali: Honzovi Nejedlému a Jakubu Šofarovi Portál èeské literatury je médium se zatím nejširším zábìrem: napùl pøíruèka slovníkového typu, napùl literární èasopis A to ve tøech mutacích, s desítkami spolupracovníkù Je u nás tištìných literárních periodik hodnì, nebo málo? Je jich tolik, kolik je ètenáøù A tìch je málo Žádný literární èasopis dneska neprodá víc než dva tisíce výtiskù A pokusy to zmìnit, jak se tøeba v roce 2000 snažil Martin Pluháèek s revuí Neon, ukazují, že víc jich asi být nemùže Na soustøedìné ètení není èas, a hlavnì o nì není zájem: frustrující práce odvádí pozornost lidí úplnì jinam ke kulisám, které jim aspoò na chvíli potvrdí, že ještì vùbec žijí A na tìch kulisách nemusí být nic namalované, staèí že jsou trochu reflexivní Ideální jsou supermarkety, televize, restauranty s reprodukovanou hudbou Ale zpìt: tištìných èasopisù tedy spíš ubývá Není to tak dlouho, co skonèily Nové knihy, Pìší zóna, Kritická pøíloha Revolver Revue, Intelektuál, Aluze; pokud vím, ke dnu teï jdou i Literární noviny Psí víno mi mezi ostatními èasopisy pøipadá trochu jako pankáè To je hezké pøirovnání A vlastnì mi do velké míry konvenuje Ve svém studentském pokojíku u rodièù mám dodnes deponovanou asi tisícovku kazet s punkovou muzikou z celého svìta V 90 letech jsem neposlouchal skoro nic jiného Myslíš, že internet zahubí poezii v tištìné podobì? To si nemyslím Stejnì jako fotografie nezahubila malíøství, rozhlas a televize nezahubily tištìné noviny a èasopisy, video nebo internet nezahubily film Spíš bych øekl, že tu fungovala a funguje docela plodná rivalita Navíc mnozí z internetových autorù i když to tøeba nejsou básníci ti na otázku odpovídají tím, že soubory svých textù za èas publikují knižnì: Èulík, Neff, Ostravak Ostravski, ba i zmínìná Dobrá adresa obèas vydává pro subskribenty jakési best of Má èeská poezie výraznìjší šanci proniknout na polskou nebo nìmeckou literární scénu? Daøí se to dlouhodobìji nìkomu z tuzemských autorù? A jak je to vùbec s pøeklady èeských básní do jiných øeèí? Co vím, tak v Polsku a Rusku vyšly nedávno antologie moderní èeské poezie, stejnì tak pøed pìti lety ve Francii, cosi se objevilo i v Itálii V Nìmecku se celkem daøí souèasné èeské próze: Topol, Rudiš, Urban, Dousková, Komárek, z poezie byli do nìmèiny pøeloženi Borkovec nebo Rudèenková Ale mám dojem, že pokud jde o pøeklady souèasné èeské literatury, je teï nejaktivnìjší polská bohemistika A naopak myslíš, že se k nám dostává souèasná zahranièní poezie? Zdá se mi, že se èas od èasu objeví nìjaká antologie veršù, ale celá sbírka jen výjimeènì Nebo se pletu? Jestli souèasnou míníš jen mladou, pak ta výjimeènost asi platí Ale pokud do kategorie souèasných øadíš i nové sbírky klasikù, jakou jsou tøeba Enzensberger, Bonnefoy nebo Mayröckerová, pak asi ne Zásluhou Františka Benharta máme, myslím, až nadstandardní pøehled o souèasné slovinské poezii A spousta pøekladových vìcí vychází, a to i ve velmi reprezentativních ukázkách, èasopisecky A má vùbec poezie šanci pøežít v tomto tisíciletí? Poezie je do velké míry otázka citlivosti, s níž vnímáš skuteènost kolem sebe Pokud se tato citlivost neztratí a pokud se samozøejmì neztratí skuteènost, není myslím dùvod, proè by poezie v tomto tisíciletí nemìla pøežít (Radim Kopáè se narodil v roce 1976 v Praze Vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK Spoluzaložil internetový mìsíèník Dobrá adresa, vedl revui Intelektuál, pracoval v kulturní redakci ÈRo 3 Vltava; dnes šéfredaktor internetového Portálu èeské literatury www czlit cz Napsal nìkolik knih (rozhovory s J Kovandou, B Grögerovou, P Králem aj ), sestavil nìkolik antologií (mj Antologie nové èeské literatury , Hovnajs!, Jezdec na delfínì), ediènì pøipravil knihy A Klimenta, M Koryèana, O Mizery, J Øezáèe, P Øezníèka, J Wolkera ad Žije v Praze ) (Rozhovor pøipravili Petr Štengl a Milan Libiger) Michal Šanda sloupkové hodiny FRANTIŠEK VŠETIÈKA / Cestou Gérarda de Nerval (Karel Zlin: Vers l Orient, Le dormeur du val, Montigny le Bretonneux 2005, 64 stran) Básník, pøekladatel, sochaø a malíø Karel Zlín (vlastním jménem Karel Machálek, 1937) vydal svou pátou básnickou sbírku, která na rozdíl od pøedchozích je psána francouzsky Nese název Vers l Orient Titul sbírky lze pøeložit dvojím zpùsobem buïto jako Verše Orientu, nebo (což je pravdìpodobnìjší) jako Do Orientu Druhá možnost je totiž citátem z Nervalovy Aurélie a v textu sbírky se objevuje celkem tøikrát v podobì motta 2 básnì, pak v názvu básnì 15 a v textu této básnì Vzhledem k tomu, že celá sbírka je inspirována Nervalem, platí nepochybnì možnost druhá Gérard de Nerval vykonal cestu do Orientu v polovinì 19 století a na pøelomu druhého a tøetího tisíciletí ji v jeho stopách nìkolikrát zopakoval moravský básník žijící v Paøíži Sbírka je zároveò inspirována Egyptem, jenž je rozhodující nejen pro sbírku samu, ale také pro Zlínovo umìní sochaøské a malíøské, což èásteènì dokazují reprodukce jeho dìl, tvoøící závìreènou èást knihy Gérard de Nerval hraje v Zlínovì básnické tvorbì dominující roli, a to témìø od jejího poèátku Jeho v poøadí druhá sbírka (a první exilová) Dùm druhých (Roma 1980) zaèíná básní k Nervalovì poctì Pak se Zlín pustil do pøekladu Nervalových Chimér, jež vyšly už ve svobodných èasech s jeho ilustracemi a zasvìceným doslovem (Praha 1999) Za ètyøi roky nato vychází u nás básníkova sbírka básní v próze nazvaná V kraji Oxymoronu (Brno 2003), v níž Nervalovo jméno tvoøí spojnici celého tohoto lyrického celku Za další dva roky vydává paøížský sochaø knihu Vers l Orient, jež je autorovi Aurélie vìnována cele Sbírku pøipsal Karel Zlín svému strýci Tomáši Podruhovi, odbojáøi popravenému v roce 1942 Podtitul sbírky vymezuje rozsah cesty, zní: Carnet de voyage Alexandrie, le Caire, Louxor, Abou Simbel (Zápisník z cesty Alexandrie, Káhira, Luxor, Abu Simbel) Zlínova kniha je v podstatì popisem Egypta, pyramid, sfing, staroegyptských bohù, líèením svìta, jenž se básníkovi jeví jako veskrze tajemný a záhadný Tak ovšem chápal svìt Orientu už Gérard de Nerval; jakým zpùsobem jej chápal, o tom vypovídá 19 báseò sbírky, nazvaná Thot, jenž byl bohem, který dal Egyptu písmo Cituji báseò celou, mimo jiné proto, aby si ètenáø uvìdomil míru Zlínovy básnické výpovìdi Zlín se vyjadøuje volným veršem, což ostatnì èiní témìø od samého prvopoèátku Thot: Devant la porte fermée / Gérard découvre que la nature et le monde / Sont impossibles à percevoir / Par des yeux / Privés d extase Un phénomène, / Seulement observé, / Garde son mystère Thot, / Le scribe, / A regardé le monde / Par le troisième oeil de la magie / Et de l alchimie En Orient / Gérard réalise / Que nous errons dans un univers / Où le plus important, / A été oublié ( Pøed zavøenou bránou / Gérard pochopil, že pøírodu a svìt / není možno vnímat / oèima / oproštìnýma od extáze Jev, / pouze pozorovaný, / støeží své tajemství Thot, / písaø, / nahlížel svìt tøetím okem magie / a alchymie V Orientu / si Gérard uvìdomil, / že my bloudíme vesmírem, / ve kterém podstatné / bylo zapomenuto ) Karel Zlín èasto do svých veršù promítá sebe Nejintenzivnìji se tak dìje na dvou místech Prvním z nich je báseò Abu Simbel, ne náhodou je v poøadí tøináctá Pro její plné pochopení ji opìt uvádím celou: Au bord du Nil / Dans la salle de l hôtel Old Cataract / Résonne la voix des Pythies / Quand je leur ai parlé de mes ennemis, / Les Pythies m ont dit que je devrais me teur / Peut-e^tre ont-elles raison, / Parce que ma situation / Paraît sans issue / Il y a sept ans / Les Pythies ont tenu les me^mes propos / A un puissant lettré / Lui n a pas eu le choix / Il ne lui restait que / Quelques jours à vivre / Moi, mes yours / Ne sont pas encore comptés / Je me suis rendu d Assouan / A Abu Simbel Là, / J ai vu en relief, / Taillé dans une roche de calcaire: / Ramsès, / Debout sur son char / Attaquer et écraser ses ennemis ( Na bøehu Nilu / v hale hotelu Old Cataract / znìjí hlasy Pythyí / Když jsem jim vyprávìl o svých protivnících, / øekly mi, že bych se mìl zabít / Možná mají pravdu, / protože má situace / se jeví bezvýchodnou / Pøed sedmi lety / daly Pythye stejnou radu / mocnému uèenci / Ten nemìl na výbìr / Zùstalo mu jen / nìkolik dní života / Mé dny, ty ještì seèteny nejsou / Odebral jsem se do Assuanu, / do Abu Simbel Tam / jsem spatøil relief / vyrytý do vápencové skály: / Ramses / stojící na svém voze, / pronásledující a drtící své protivníky ) V závìreèné èásti sbírky Zlín reprodukuje své objekty, jako první uvádí svou Sluneèní bárku (La Barque solaire), která stojí uprostøed zámeckého parku v Rambouillet Kol ní bylo dosti vzruchu, dokonce i v televizi Protivníci z egyptské básnì budou patrnì shodní s protivníky kolem zmínìného sošného objektu Podle mého soudu asi nejlepšího, jaký kdy Zlín vytvoøil Jiným výraznì prožitkovým místem Zlínovy sbírky je 2 a 3 báseò, kde sbližuje svùj osud s osudem Nervalovým, jenž nakonec propadl šílenství a spáchal sebevraždu Zmínìné ztotožnìní je naznaèeno v druhé polovinì 2 básnì, jež se jmenuje Voyage en Orient (Cesta do Orientu): Aveuglé par le soleil / D Amon, Gérard aperçut / son odalisque Mais entre les colonnes du temple, / A l intérieur de l hypostyle, / Il voulut voir la Déesse Isis / Lui apparut Plus tard, / Il crut reconnaître ses traits dans le visage / D Aurélia Sa relation re^vée / Avec la Déesse / Enivra sa vie comme l opium / Et toi, qui emboîtes les pas / A Gérard, sache / Que tu es en danger: toi aussi / Tu vas trouver en ruine / ta vie terrestre / Sous la vo te céleste / De Nout / L Eternelle ( Osleplý sluncem / Amonovým, Gérard ve své duši zpozoroval / obraz milenky Však v sloupoví chrámu, / uvnitø hypostylu, / toužil spatøit Bohyni Isis / se mu zjevila A touha jeho duše / mu pøedestøela její rysy v tváøi / Aurélie Snové splynutí / s Bohyní / obloudilo jeho život jako opium / A ty, který kráèíš tìsnì ve stopì / Gérarda, vìz / že jsi v nebezpeèí: ty rovnìž / nalezneš v troskách / svùj pozemský život / pod nebeskou klenbou / Nút / strážkynì vìènosti ) Jde o prožitek maximálnì intenzivní, jenž pokraèuje v 3 básni nazvané Osiris Bohyni Nút vìnuje pak Zlín 22 báseò, která však pojednává pouze o tvùrci Chimér 36 37