Michal Viewegh. Účastníci zájezdu IGNÁCŦV BATOH

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Michal Viewegh. Účastníci zájezdu IGNÁCŦV BATOH"

Transkript

1 Michal Viewegh Účastníci zájezdu IGNÁCŦV BATOH První, koho Max spatřil, byl Ignác. Seděl pod stromem a zamyšleně si prohlíţel špinavé prsty v páskových koţených sandálech. Maxovi připadal ještě hubenější neţ jindy, ale zdálo se, ţe je střízlivý. Kdyţ uviděl přicházet Maxe, vesele se zašklebil. Max byl rád, ţe Ignáce zase vidí.. "Nazdar," řekl. Postavil svŧj velký kufr vedle Ignácova neuvěřitelně malého batohu na chodník a po řídkém trávníku přešel k Ignácovi. "Jak jde ţivot?" Ignác pokrčil rameny: "Vše se rozpadá, střed se zevnitř hroutí, ale dovolenou si tak jako tak vybrat musíme..." Max na básníka přátelsky pohlédl: nebyl sice ještě ani trochu opálený, přestoţe uţ končil červenec, ale jinak vypadal dobře. Do odjezdu autobusu zbývalo více neţ pětadvacet minut. Max se rozhlédl: kromě jakýchsi dvou dŧchodkyň, jednoho staršího obtloustlého muţe v přišerných barevných bermudách, jeho drobné brýlaté manţelky a jedné usilovně ţvýkající třicátnice tu zatím ţádní další účastníci zájezdu nebyli. "Oskar ještě nedorazil," prohodil Ignác, aby řeč nestála. "Znáš ho," řekl Max. "Přijde deset minut před odjezdem - je přesnej jako jízdní řád." "A občas i stejně zábavnej," řekl Ignác. Max se zasmál. Usedl vedle svého přítele a zády se opřel o kmen. Do úst si vloţil stéblo trávy, coţ obvykle nedělal. "Byl jsem tu téměř první," řekl Ignác. "Nejdříve přišly tamty dvě staré paní. Hned po nich já." Max si obě dŧchodkyně prohlédl. Tipoval je tak na sedmdesát. Moţná i pětasedmdesát. "Jsou to milé dámy," řekl Ignác. "Uţ jsem s nimi hovořil." "Skutečně?" "Třikrát," řekl Ignác. "Postupně se ke mně přicházely informovat na čas, místo a datum odjezdu. "V tomto pořadí," dodal. "Cestovní horečka," konstatoval Max. "Naprosto je chápu," řekl Ignác. "Navíc jsem jim přidělal starost svým batohem." "Batohem?" "Byly váţně znepokojeny jeho velikostí," informoval Maxe Ignác. "Obávaly se, ţe je na tak dlouhý zájezd přiliš malý." Dámy zaznamenaly, ţe se na ně Ignác dívá, a zamávaly mu. Ignác jim na oplátku také zamával. Max si znovu prohlédl Ignácŧv červený batŧţek. "Není největší," řekl. "Ale není tak malý, aby mne to zneklidňovalo." Iito "Pokaţdé, kdyţ

2 se přibelhaly, jsem vstal," vyprávěl Ignác. "Ta menší špatně slyší. Jmenuje se Šarlota. Má na rukou úplně suchou kŧţi. Jako pergamen." "Šarlota je hezké jméno," poznamenal opatrně Max. "Ta vyšší je Helga," řekl Ignác. "Ta zase špatně chodí." Max zakroutil hlavou. "Chtěla vědět, kolik mi je," řekl ještě Ignác. "To je teda obdivuju," řekl Max. "Vydat se na takovou cestu." Přišly jakési dvě dívky v krátkých dţínsách, s batohy na zádech. Šarlota se k nim okamţitě vydala, nejspis proto, aby se informovala na místo, čas a datum odjezdu. Jedna z dívek jí cosi řekla. Šarlota se k dívce natáčela bokem. Usmívala se, ale náhle se bez zjevné příčiny zamračila - ano, uvědomoval si Max, navzdory všem těm vráskám a stařeckým pigmentovým skvrnám se zakabonila docela jako malé děcko - a s úšklebkem obě dívky opustila. Došla k Helze a cosi jí říkala, ale Max jí na tu dálku samozřejmě nerozuměl. ŠARLOTA SE UŢ NEDOKÁŢE SOUSTŘEDIT Helga byla unavená. Všechno to balení, obstarávání na poslední chvíli, ale především všechny ty ustavičné zápasy s Šarlotou ji bez nadsázky vyčerpaly. Šarlota například trvala na tom, ţe si zapakuje kufr sama; zabalila si uţ v úterý, ačkoli se odjíţdělo aţ v pátek - a vítězoslavně to Helze zatelefonovala. Nazítří Helga Šarlotu v jejím vršovickém bytě pro jistotu navštívila: její kufr, jak se právem obávala, obsahoval naprosto nepochopitelné věci. Postupně z něj musela vyházet divadelní kukátko, nefunkční venkovní teploměr, prastaré taneční rukavičky, perletí vykládanou šachovnici, sadu šachových figurek ze slonoviny a tři velké zavařovací sklenice se šroubovacím uzávěrem. "K čemu si, děvenko, vezeš ty sklenice?" dotazovala se Šarloty s nadlidským sebeovládáním. "Ty jsou na mušle," vysvětlila jí Šarlota. Helga vzdychla. "Myslím," řekla trpělivě, "ţe nám na mušle bohatě stačí jedna." Kdyţ ale vzápětí objevila v krabici od cukru potápěčské brýle, jejichţ guma byla navíc ve stavu naprosté zpuchřelosti, nevydrţela to. "Šarloto, miláčku," zvolala, "opravdu si myslis, ţe budeš potřebovat potápěčské brýle?!" "Nebudu?" pravila Šarlota plaše. "Já nevím." "A k čemu?!" zaječela Helga nepříčetně. Někdy ztrácela sebekontrolu a potom ji to skoro pokaţdé mrzelo. Jenomţe Šarlotina roztrţitost - a to se vyjadřovala veli. ce mírně - ji zkrátka nepříčetně rozčilovala. Ještě loni Šarlota přece taková nebyla! Začalo to aţ letos. Nejdříve jako by vŧbec nebrala na vědomí, ţe jedou - tak jako kaţdý rok - v létě k moři. "Tentokrát vezmeme jenom jeden film " řekla třeba Šarlotě., Film?" nechápala Šarlota.,Film," řekla Helga trpělivě. "Nebudeme dělat tisíce fotek., Uţ mi vypadávají z prádelníku. Takţe letos si na ten zá ezd vezmeme film jenom jeden." 1, Na zájezd?" řekla Šarlota nepřítomně.,na zájezd!" rozčlila se Helga. "Ty neviš, ţe jedeme v čer-, venci na zájezd?! Nejezdíme

3 snad kaţdý rok na zájezd?!" "Zapomněla jsem," řekla Šarlota. "Promiň. " Neţ ji však Helga doslova zasypala cestovními prospekty, podobné scény se ještě několikrát opakovaly. Ta ţenská mě přivede do hrobu, zuřila v duchu Helga. "Prokristapána, holka, soustřed se!" apelovala na Šarlotu naléhavě. hrát opravdu skvěle, potřebujete skvělý spoluhráče. S odporem si prohlédla nohy tý stařeny. Odjakţiva neměla dŧchodce ráda. Nemohla si pomoct. Dŧchodci ji vţdycky strašlivě vytáčeli: v obchodech, v tramvaji, všude. Hnusili se jí - to be frank. Irma Denisin postoj k dŧchodcŧm samozřejmě znala. Přemýšlela, jak se jmenuje ta věda o starých lidech. Gerontologie, vzpomněla si vzápětí.""proboha, řekla velmi konsternovaně, "to je snad zájezd na nějakej gerontologickej kongres..." Zasmály se. Irma byla ráda, ţe si na to slovo vzpomněla. Zatím se docela dobře doplňují, říkala si Denisa. Moţná ţe Irmu podceňuje. Nenápadně si přečetla nápis, který měl ten obstaroţní obézní chlápek na krafasech: Beach Boy. "Koukni se támhle na toho Pláţovýho chlapce," upozornila Irmu. Irma se nenápadně ohlédla a rychle ukryla svou tvář na Denisině nahém rameni. DENISA A IRMA "Milovat bliţního abstraktně nebo z dálky - to je moţné " řekla Denisa Irmě po Šarlotině odchodu,zato zblízka skoro nikdy." '' Zasmály se. "To napsal kdo?" zeptala se Irma. Mezitím přemýšlela, co řekne ona. "Dostojevský," poučila ji Denisa. "Bratři ICaramazovi." Zauvaţovala, jestli přece jen neměla jet s někým chytřejším, neţ je Irma. Ne ţe by byla Irma hloupá, to ne, ale někdy jí bohuţel nestačila. To je stejný jako v softballe: abyste mohli "Proboha," smála se, "to je teda sladkej exot..." Uvědomila si, ţe řekla dvakrát po sobě proboha. Trochu ji to mrzelo. BEACH BOY A JEHO DCERA Jolanin otec by1 podráţděný. Byl podráţděný, protoţe bylo takové horko, protoţe se potil a protoţe autobus stále ještě nedorazil. Především však měl vztek, ţe to byl on sám, kdo mu koupil ty obrovské, křiklavé, tyrkysové šortky se stylizovanými zelenými palmami, jakousi leţící nahou mulatkou a oranţovým nápisem Beach Boy na obou nohavicích. Koupil si je minulý týden v Praze, kam přijel, aby se, tu ucházel o nové zaměstnání. Vstupní pohovor však nedopadl dobře: dotyčná firma totiţ na inzerované místo poţadovala věk do padesáti let. Navzdory svému předsevzetí během vstupního pohovoru několikrát zvýšil hlas; křičel na ty ignoranty, ţe je to do nebe volající

4 diskriminace. Samozřejmě uţ věděl, ţe to místo nedostane. Během odpoledne se uklidnil. Došel si na dobrý oběd a dal si sedmičku vína; po obědě si dal ještě kávu a koňak. Kdyţ si potom v obchodním domě Kotva šortky vybíral, měl uţ po pravdě řečeno trochu upito. Vybral si je víceméně z recese a zčásti i proto, aby pobavil mladou prodavačku. Doma v Sázavě ' se svého nákupu sám zděsil, ale spoléhal na to, ţe mu rodina nedovolí obléknout si něco takového a ţe mu budou zakou en šortky jiné, střízlivější. Ale přepočítal se: kdyţ si tu bare ňou j hrŧzu před manţelkou a dcerou navlékl,0bě jen lhostejně okr-,' čily rameny. p "Ţe lidé s postupujícím věkem občas přicházejí o zrak nebo 0 sluch, to jsem věděla," pravila Jolana."Netušila jsem však ţe ztrácejí také soudnost a vkus." ' Hrdost mu nedovolila přiznat chybu, ale kdyţ dnes odpoledne vystoupil z auta na rušnou praţskou ulici, málem se propadl hanbou. I nyní si dobře všiml pobavených pohledŧ těch dvou holek. "Má patnáct minut zpoţdění," prohodil směrem k Jolaně., Tedy zatím." Jolana poctivě,1eč skepticky ţvýkala Travel Gum. Její skepse měla bohuţel velmi racionální jádro. Chápu," řekla."rozhodl ses, ţe za zpoţděni autobusu ponesu zodpovědnost." Její otec pouze nevrle mávl rukou a bŧhvípokolikáté pohlédl na vyrovnané kufry. "Mám tam i tu khaki košili?" zeptal se podezíravě. Jolana věděla, ţe by otce v jistém smyslu velmi potěšilo, kdyby jeho khaki košile v kufru nebyla. "Máš ji tam," řekla matka. "Neboj." "Určitě?" "Určitě." "Uvidíme!" řekl Jolanin otec výhruţně. Postavil se na okraj chodníku a okázale vyhlíţel autobus. Jolana si znovu prohlédla jeho bledé nohy a ty strašlivé šortky. Napadlo ji, zda si je podvědomě nekoupil proto, aby personálním ředitelŧm a firemním psychologŧm připadal mladší. Otec pohlédl na hodinky a vrátil se ke kufrŧm. "Nikdy jsem jméno tý cestovky neslyšel," řekl. Jediné, co ho v tuto chvíli - byť zcela nepatrně - uspokojovalo, byla jeho vlastní popudlivá nespokojenost. "Nikdy ses taky o cestovní kanceláře nezajímal," řekla Jolana. "Vţdycky jsi nám tvrdil, ţe jsou to všechno podvodníci, kteří se jenom snaţí vytáhnout z člověka prachy. "To taky jsou." Nyní uţ to Jolana nevydrţela. "Otče," pravila co nejsmiřlivěji, "která cestovní kancelář konkrétně z tebe vytáhla nějaký prachy?" Ignoroval ji. "Řekněme v posledních třiceti letech?" usmívala se Jolana. Potom uviděla autobus. Byl to elegantní autobus zahraniční výroby - přesně takový, jaký slibovali v katalogu. "Uţ je tady!" zvolala vítězoslavně. Otec předstíral, ţe ji neslyší. "Tati, autobus uţ je tady!" Uvědomila si, ţe křičí. "Na co se tak těšíš?" pravil mrazivě její otec. "Na to, ţe se zase pozvraciš?" V té chvíli Jolanu znovu napadlo, zda to byl opravdu dobrý nápad - pozvat je na společný zájezd. Rozhodla se, jako ostatně uţ mnohokrát, zcela impulzivně. Jednoho dne se prostě

5 I I í i i zastavila před výlohou té cestovní kanceláře - a dostala ten nápad. Myslela na věčnňeţ kole u, která nepřichází z k pře racovanou matk anceláře dřív Myslela i na otce a na to m sedmé. Často i po osmé. před tou o,loh, Iak ho po třiceti letech vyhazu Stála ou a p Ií z práce. řemýšlela. Peněz měla ted' dost snad osmnáct, abych se styděla z. le mi jsem snad uţ vyrostla. A kolik a rodiče? říkala si. Z toho o Ano, věděla samozře rát si spolu ještě takhle vyjedeme. náročné - ne, pryč s euflme uz predem, ţe to patrně bude. Ale nem emismy: věděla, ţe to patrně bude strašné yslela na to romantickými představami: Mo Dětinsky se opájela rŧznými atka a ona v kavárnách italského letoviska. Na promenádě, zavěšené krémový kost m.. do sebe. Matka bude mít ten oo ý. Představovala si orovněţ, jakou ák d áhý zalt ţda matka radost, aţ jim oznámí, ze jim zaplatila "Seš hodná, ale já nikam jet nemŧţu ` ` "Vlš, co mám práce?", řekla jí tehdy matka. Nakonec ji musela dva týdny přemlouvat. Uslyšela své jméno. "Slečna Dvořáková s rodiči? "o ně se zářivý m úsměvem. pakovala mladičká prŧvodk-jolana cítila pohledy, Ano," řekla. ostatních účastni7rŧ zájezdu., Klid, říkala si. Mám vysokou školu, státnice ze dvou ', placenou 1 y kŧ zajímavou skvěle azp práci, několik spo zařízen b lehlivých, řátel a útulný, hezky ý t Nijak moc, ale - zk y. Stejně ale trochu zrudla. n J rátka a dobře - zase zrudla. No to je výborý, íkala si olana. Šéfuju čtyřiceti lidem v Americe, spala, byla jsem tři měsíce jsem mo nimálně s dvaceti chlapama včetně jednoho černocha, kouřila sem trávu i hašiš a jednou jsem prakt--ap i kovala dokonce i anální sex otom se červenám při oslovení slečna Dvořáková. Do háje, říkala si Jolana, kdyţ nastupovala do autobusu. háje! Do "Vzala sis ICinedryl?" chtěla vědět matka. MAXOVA POCHYBIVOST Ignác Maxovi vyprávěl cosi o Barry Milessovi, ale Max ho vnímal jen na pŧl ucha - chtě nechtě totiţ poslouchal velmi hlasitý a především velmi vulgární dialog manţelské dvojice, která přišla teprve před malou chvílí: asi pětačtyřicetiletého, dobře oblečeného muţe a jeho ţeny, vcelku elegantní menší dámy s přelivem třešňové barvy. jejich slovník, jakoţ i inteligence vŧbec byly v nápadném rozporu s jejich pečlivě upraveným a očividně promyšleným zevnějškem. Max přemýšlel, jestli s výjimkou vojenské prezenční sluţby poznal v ţivotě někoho, kdo by na veřejnosti bez ostychu mluvil takhle sprostě. Představa, ţe by měl o takových lidech psát, v něm zatím vzbuzovala jen odpor. Rozhlédl se po svých přištích spolucestujících. Takţe co tu máme dál? Jednu hlučnou čtyřčlennou skupinku sotva osmnáctiletých výrostkŧ. Tak to v ţádném

6 případě, řfkal si. O hlučných výrostcích af si píše někdo jiný. Dámu s psíčkem. Trochu tuctovou. Navíc uţ to tu bylo. Jedny mladé manţele, přibliţně v Maxově věku, s asi dvanáctiletým synem a třemi pojízdnými, tmavě šedými kufry stejné značky, vzájemně se lišící jen velikostí; muţŧv kufr byl přirozeně největší. Jeho tvář byla Maxovi povědomá, ale nedokázal si ji nikam zařadit. Uvidíme. Dál: Jiní, podstatně starší manţelé. Uţ na pohled nezajímaví. j Nic ho nenapadalo. Zatím necítil k těm lidem vŧbec nica k některým z nich dokonce jakousi nedŧvěřivou nevraţivost, jakkoli si uvědomoval, ţe to bezpochyby bude vzájemné. Náhle ho znovu přepadla pochybnost, zda myšlenka napsat román, který se celý odehrává během turistického zájezdu, je skutečně tak skvělá a nosná, jak to uţ déle neţ rok domýšlivě tvrdil v kaţdém druhém časopiseckém či televizním rozhovoru: ".. na takové zájezdy přece zdaleka nejezdí jen nějací ortodoxní turisté., kaţdý ten takzvaný turista má samozřejmě také nějaký ryze lidský, takříkajíc zcela neturistický osud, který ho po léta utvářel. A takových naprosto normálních lidí, jen dočasně proměněných v turisty, je v jednom zájezdovém autobuse nebo hotelu pohromadě i často víc neţ třicet... Vznikají tam pochopitelně rŧzné podivuhodné vztahy, které navíc v takovém těsném, jaksi zhuštěném prostoru akcelerují rychleji neţ jinde. A právě to mě jako prozaika zajímá," odpovídal Max jedné novinářce ještě před dvěma týdny, avšak kdyţ ten vysoký, videem, tónovanými skly a klimatizací vybavený zhuštěný prostor nyní zacouval k chodníku, Max uţ poněkud pochyboval, zda se oním joyceovským mikrokosmem - jak se vyjádřil v jiném interview - mŧţe stát i autobus firmy Volvo. No, uvidíme. i Nový kufr se Zuzaně líbil. Byl elegatní, tmavě šedý a výsuvné drţadlo, za které nyní ; kufr táhla po mramorové podlaze vstupní haly Hlavního nádraţí, bylo anatomicky tvarované a zevnitř opatřené měkk m na, omak příjemným koţenkovým čalouněním. Táhnout jinak dost těţký kufr bylo nad očekávání snadné; kufr nekladl prakticky ţádný odpor a občasné drobné otřesy, zpŧsobené nerovností dlaţby, dostatečně tlumila pryţ na kolečkách. Všimla si, ţe Hynek na kufr krátce pohlédl a potom se podíval na ni, jako by se doţadoval pochvaly, neboť to byl samozřejmě on, kdo minulý týden všechny tři drahé kufry koupil. Zuzana jeho pohled opětovala, ale jen krátce, aby Hynkovi jasně naznačila, ţe se po tom všem rozhodně nenechá koupit za jeden nový kufr. PAMELA Celkem tři kufry, avšak jasně červené, měla i slečna prŧvodkyně: velký, rovněţ pojízdný

7 kufr, středně velký kufr příruční a malý bachratý kufřík na kosmetiku. Bylo jí necelých devatenáct let a před týdnem maturovala na střední ekonomické škole, kde také v minulých letech opakovaně získala titul Miss ekonomka; ony tři červené kufry značky Samsonite byly cenou za její letošní květnové prvenství. Ve volném čase - jak uvedla v červnovém čísle školního časopisu Ekonomka - ráda jezdila na horském kole, cestovala a poznávala zajímavé lidi. Rovněţ měla ráda meruňkovou marmeládu a Mozarta. Toho doslova zboţňovala. Jejím největším ţivotním přáním bylo, aby všichni lidé na světě ţili v míru. Přátelé jí říkali Pamela. Pamela byla zvyklá věnovat svému tělu kaţdodenní péči. Začínala uţ ráno, ještě před snídaní, kdy provedla několik cvikŧ na zpevnění břicha a prsou, dva cviky na zeštíhlení stehen a dva proti celulitidě, jeden cvik proti dvojité bradě a jeden proti kulatým ramenŧm. Potom šla do koupelny, vyčistila si krátce zuby a vysprchovala se vlaţnou vodou, případně si místo sprchy připravila horkou koupel s přídavkem léčivých solí a minerálŧ z Mrtvého moře. Namydlila se zvláčňujícím sprchovým Ío mýdlem a celá se vydrhla ţínkou z drsné mořské houby, aby si dŧkladně prokrvila pokoţku a odstranila její staré, suché vrstvy. Umyla si vlasy jemným bylinkovým šamponem pro kaţdodenní mytí a ke kořínkŧm vlasŧ si po opláchnutí vmasírovala vitaminový kondicionér. Utřela se a do druhého ručníku si zabalila hlavu. Natřela se hydratačním tělovým mlékem a několika čistými tampony, namočenými do čisticí bylinkové emulze s dezinfekčním a zklidňujícím účinkem, si postupně vyčistila plef. Potom si do obličeje krouţivými pohyby vetřela denní krém pro zářivou svěţest PLÉNITUDE EXCELL - A 3, jehoţ tři ovocné kyseliny odstranily odumřelé buňky v její pokoţce a stimuloj valy obnovu nových; komplex vitaminu E a melaninu, který krém také obsahoval, navíc v její pleti zneutralizoval volné radi-, kály a zabráňil tak jejímu stárnutí. Potom se šla Pamela nasnídat. Snídala většinou ovesné vločky s mlékem nebo nízkotučným bílým jogurtem, které si někdy ochucovala trochou sušeného ovoce, rozinkami nebo drcenými oříšky; pila neslazený ovocný čaj a šťávu z vymačkaných pomerančŧ. Po snídani si vyčistila zuby ještě jednou, tentokrát dŧkladněji, kartáčkem i zubní nití. Vyfoukala si vlasy difuzérem a za pomoci pěnového tuţidla se učesala. Natřela si vyholená podpaţí antirespirační tyčinkou a nalíčila si obličej. Za krk, za uši a mezi ňadra si stříkla pár kapek parfému, a pokud měla šaty nebo tričko s výstřihem, nanesla si na ňadra trochu matného pudru. Kdyţ však Pamela s takto zušlechtěným tělem vyšla nakonec z domu na ulici, byla obvykle šokována a zklamána tím sprostým civěním a pokřikováním, které její vysprchované, namazané, navoněné a napudrované tělo vyvolávalo. Proč jsou muţi takoví? říkávala si Pamela smutně. Ona na ně přece také nepíská a nepokřikuje. POSLANCOVO PŘEDSEVZETf Hynek se - jak si pevně předsevzal - snaţil. ICdyţ Zuzana kupříkladu zjistila, ţe má knihu, kterou si chtěla vzít do autobusu, ve svém kufru, jenţ uţ byl ovšem dávno uloţen kdesi v zavazadlovém prostoru, nabídl se, ţe poprosí řidiče, jestli by jim zavazadlový prostor ještě jednou neotevřel. Zuzana to ocenila úsměvem: řekla, ţe je prý od něho velkorysé, kdyţ se v tom vedru chystá vzpírat s těţkými kufry kvŧli Jackie Collinsové, kterou - jak mnohokrát prohlásil - bytostně nesnáší. K Hynkově nemalé

8 úlevě ale nakonec prohlásila, ţe to není třeba. Bude prý spát nebo poslouchat walkman. Usmála se. Hynek se také usmál. Dostal nápad. Pod jakousi záminkou odešel, upozornil tu hezkou prŧvodkyni, ţe si ještě na tři minutky odskočí, a běţel do nedaleké trafiky koupit nějaké ţenské časopisy. Prodavač ho poznal a začal s ním přátelsky diskutovat o problémech se zřízením senátu. Hynek se omluvil, ţe nemá čas, a rychle vybíral časopisy vystavené na pultě. Koupil dokonce i ty drahé: Cosmopolitan a Elle. Dva časopisy koupil Jakubovi. Aby odškodnil prodavače za to, ţe se mu nemohl věnovat, nechal mu velké spropitné. Běţel zpátky. Snaţil se. Bál se především toho, ţe Zuzana nedodrţí jejich dohodu: slíbili si, ţe se nebudou na tomhle zájezdu hádat, a i kdyby k nějaké hádce přesto došlo, ţe se za ţádných okolností nebudou hádat před lidmi. Nebylo by to ostatně poprvé, co by některou z mnoha jejich dohod nedodrţela. Ačkoli to není úplně přesné - ne ţe by je porušovala vědomě, ona je jednoduše označila za neplatné. Nebo za od začátku nesmyslné. "Nesmyslné?" nechápal Hynek. Snaţil se mluvit co nejmírněji. "Kdyţ jsme se na těch věcech dohadovali, oba jsme se shodli, J.io ţe ona dohoda - jakkoli to snad zní směšně formálně a pedantsky - je jediný moţný zpŧsob, jak se pokusit -" "Ále neshodli," přerušila ho Zuzana. Bylo zjevné, ţe se chce hádat. Hynek se někdy domníval, ţe se z nějakého dŧvodu hádat potřebuje. Zhluboka se nadechl. Musel se nadechnout, a tak to udělal, ačkoli dobře věděl, ţe Zuzana to bude hodnotit jako teatrální gesto. "No jo, jen se nadechni," řekla Zuzana posměšně. Proč na mě proboha útočí, vţdyf já se přece snaţím mluvit tak mírně, pomyslel si Hynek. Snaţím se přece věci napravit. Dělám to kvŧli nám oběma. Vyčítavě na svou ţenu pohlédl, ale ona chybu nepřiznala. "No jo, jen se dívej," říkávala nepřátelsky. Kdyţ se ted' vracel k autobusu, uţ zdálky viděl, ţe Zuzana hovoří s oním muţem s videokamerou a jeho manţelkou; na řídkém trávníku opodál pobíhaly jejich dvě malé děti. ICluci. Zuzana na ně zrovna ukazovala a cosi manţelŧm s úsměvem říkala. Hynek se obával, ţe zatímco byl pryč, stačila si uţ celou tu čtveřici oblíbit. Nebylo by to poprvé, říkal si. Na to, aby si utvořila nějaký názor, jí často stačilo pár minut. Jakub naštěstí seděl v dostatečné vzdálenosti stranou. Zamával na něj časopisy, které mu koupil, a zamířil k němu, ale Zuzana jeho lest prohlédla a zavolala na něj. "To je mŧj muţ," představila ho. "Dobrý den," řekl Hynek přátelsky a připojil své příjmení. "My uţ si všichni tykáme," upozornila ho Zuzana. Hynek potlačil podráţdění. Chápal sice, ţe Zuzaně dělá moţná dobře, kdyţ mŧţe lidem nabízet tykání s poslancem, ale na druhé straně si nechtěl tykat s kaţdým. Nemyslel to nijak

9 elitářsky; tykání mu prostě připadalo příliš závazné. "To je dobře," řekl s milým úsměvem. "Takţe já jsem Hvnek." "My tě samozřejmě známe," řekla Olga se zjevným ostychem. Byla to celkem hezká, štíhlá hnědovláska, jenom neměla oholené nohy. "My jsme tě dokonce volili," řekl Lád'a. Také jeho nenucenost nebyla úplně spontánní. Ale já tebe ne, říkal si Hynek v duchu. V tom je ta potíţ. Věděl, co řekne Zuzana: ţe ona ho volila taky a ţe dodnes nechápe, jak to mohla udělat. "Já dokonce taky," řekla Zuzana. "Dodnes nechápu, jak jsem to mohla udělat." Všichni se zasmáli. Zejména Lád'ŧv smích byl nepříjemně hlasitý. Hynek se v duchu děsil, ţe s těmi lidmi bude muset chodit na pláţ. "A nebyla jsi béhem voleb namazaná?" řekl Zuzaně. Pohlédla mu zkoumavě do očí, takţe se přinutil škádlivě usmát. Bude to náročný týden, uvědomil si znovu. Pánbŧh ví, jak bude náročný. Nastoupili do autobusu. "Chceš sedět do uličky, nebo u okna?" zeptal se své ţeny. "Je mi to jedno, klidně si vyber ty," odpověděla Zuzana. Jejich úsměvy pŧsobily na Olgu velmi zamilovaně. Docela jim záviděla. PROČ MAXE VŦBEC NAPADLO NAPSAT ROMÁN, KTERÝ BY SE CELÝ ODEHRÁVAL NA TURISTICKÉM ZÁJEZDU? Max si uţ přesně nepamatoval, kdy ho poprvé napadlo napsat román, jenţ by se celý odehrával během zahraničního turistického zájezdu - bylo to snad někdy na jaře nebo moţná l oi ' ií. i' i i, i í v létě roku Jakkoli ani on sám nedokázal jednoznačně zodpovědět otázku, proč si zvolil právě tohle téma, začínal jím být stále více přitahován. Kdykoli si v té době představoval protagonisty své přiští knihy, bŧhvíproč je viděl nastupovat do dálkových autobusŧ, pokuřovat na dálničních odpočívadlech nebo vybalovat kufry v hotelových pokojích. Celé dlouhé večery si

10 zapisoval nejrŧznější kompoziční nápady, náčrtky budoucích scén - a stále častěji zjišfoval, ţe jsou to vesměs scény z autobusu či z pláţe a ţe všechny ty zamýšlené postavy, k nimţ si dělal potřebné poznámky, jsou bez výjimky účastníci jakéhosi fiktivního zájezdu. Tehdy uţ věděl, ţe ten zájezdový román opravdu napise, bez ohledu na to, zda svou počínající posedlost dokáţe dostatečně přesvědčivě vysvětlit. Jistá logika v tom ale byla: především odjakţiva cestoval rád. Kdyţ se na konci devětaosmdesátého roku konečně otevřely hranice, během následujících dvou let nadšeně absolvoval všechny ty tehdy bezmála povinné, únavné autobusové zájezdy do Pasova, Vídně, Benátek, Paříţe a Londýna; později navštívil ještě Itálü, Slovinsko, Dánsko, Finsko, Israel, a dokonce i jeden z malých ostrŧvkŧ v ICaribském moři. Všechno to byly víceméně jen banální turistické výlety, avšak pro Maxe představovaly nebývale dobrodruţné, pozoruhodné a zábavné varianty jeho jinak dosti usedlého, nezábavného a v podstatě nepozoruhodného ţivota. Poslední tři roky strávil totiţ zavřený bud'to v redakci, nebo doma před svým počítačem, a tak mu občas připadalo, ţe pokud v uplynulé době vŧbec proţil něco jakţ takţ zaznamenáníhodného, bylo to právě na zájezdech. První, komu se Max svěřil s úmyslem napsat román s pracovním názvem Účastníci zájezdu, byl Ignác. "Říkáš, román o lidech na zájezdě?" pravil zamyšleně. "No dobře, milý Marco Polo, ale - promiňte mi mou otázku, doktore Holube - proč?" Max přece rozhodně nikdy nebyl a není člověk, jemuţ se říká cestovatel, namítal Ignác. Nebudou Maxovy cestovatelské oţitky ve srovnání se zkušenostmi a záţitky všech těch bezpočetných dobrodruhŧ, kteří dnes běţně jezdí stopem po Americe nebo se toulají kdesi po Orientě, poněkud tuctové? Max je přece pouhý řadový turista, který si - tak jako mnozí z nás - po revoluci pou2e několikrát vyjel do Paříţe a k Jadranu. "Za prvý to samozřejmě nebude ţádnej cestopis," přel se Max, "a za druhý si uvědom, jak já ted' ţiju. Celý dny jsem zavřenej sám doma a pišu. Pokud si jdu večer s někým sednout, jsou to skoro pokaţdý zase ty hnusný literáti jako ty. Básníci. Devianti. Takţe kdy mám šanci potkat nějaký normální, zdravý, obyčejný lidi, o kterejch bych mohl psát? Pouze ve dvou případech = òdpovídal si Max sám, "kdyţ mi pošťačka přinese rekomando - anebo na zájezdě. Jedinej člověk, kterýho trochu znám, je turista." "Nebo pošťačka," připomněl mu Ignác. "Proč nenapišeš Ţenu s brašnou?" Pod Maxovou nadsázkou byl však i kus pravdy. Jen za poslední čtyři roky absolvoval celkem patnáct rŧzných cest, na kterých poznal bezpočet lidí: řidiče autobusŧ, prŧvodce cestovních kanceláří, děti a jejich rodiče, manţelské a milenecké páry, puberťáky, úspěšné i neúspěšné podnikatele, studenty, penzisty. Jednoho politika s rodinou. Dva mladé homosexuály. Muţe s videokamerou, jemuţ se během zájezdu do Kodaně rozpadlo manţelství. Zdvořilého dlaţdiče a jeho skvělou rodinu. Jiného muţe, ukájejícího se během nočních zastávek na cestě do Itálie (předstíral pokaţdé, ţe močí, avšak pokradmu přitom pozoroval ţeny, které se neodváţily příliš hluboko do

11 e tmy lesa plného výkalŧ a rezignovaně si ulevovaly za ne právě mohutnými kmeny nejbliţších smrkŧ). Muţe se zanícenou zarudlou pletí, který ve Vídni celý den trpělivě podpíral svého namol opilého otce. Milou nedoslýchající dŧchodkyni, která na zpáteční cestě z Itálie v autobuse zemřela. Í ; I oo I i V Paříţi dvojici manţelŧ, kterým před lety uhořely obě děti. Veselou obézní paní z Teplic, která se od pouličního umělce v Benátkách nechala téměř hodinu portrétovat - s Gerardem Depardieu po boku. Jinou paní, která Maxovi v restauraci hotelu Kriváň u kávy svěřila všechny ty strašlivé věci o svém ţivotě, aby pak pravila s provinilým úsměvem: "Ale já vás asi zdrţuju..." Nebo toho řidiče slovenského kamionu a jeho synka na odpočívadle kdesi u francouzských hranic. Seděli na malých skládacích stoličkách na zaprášeném horkém asfaltu ve stínu za vozem; otec na propan-butanovém vařiči ohříval jakési jídlo. Slunce stálo příliš vysoko, takţe pruh stínu, který vrhala korba vozu, je nestačil zcela skrýt. "Kdy pojedeme za mámou?" zeptal se v jedné chvli - samozřejmě slovensky - synek.,nemluv mi o mámě!" okřikl ho slovensky otec. A desítky dalších. O některých zájezdech a jejich účastnících Max pouze slyšel. CHLAP PŘES ULIČKU Loni na podzim se Max sešel v kavárně Gany's se spoluţačkou z fakulty. Před dvěma týdny se vdala, a Max proto očekával, ţe bude mluvit o svatbě a o manţelovi. Sotva se však posadili, řekla, ţe mu musí vyprávět o své prázdninové cestě do Španělska. IVIax zprvu nechápal, proč přikládá tomu zájezdu takovou dŧleţitost. "A přes uličku proti mně seděl takovej bezvýraznej, zakřiknutej chlap, něco přes třicet," líčila spoluţačka Maxovi. "Takovej typickej mouchy snězte si mě. Připadal mi navíc starej a vŧbec jaksi nezajímavej: nevyspalej, opuchlý voči, přeleţelý vlasy, otlačenej obličej - dovedeš si tu ši enou cestu autobusem představit. Zkrátka mě ani trochu nezajímal." Odhrnula si vlasy z čela. Čisník přišel odnést prázdné skleničky; chtěl vědět, zda si dají ještě víno. "Ano, díky, řekl Max. "Na příklopci měl flek." Čtšník?" řekl Max. "Nebo ten chlap?" "Ten chlap," řekla s úsměvem. "Jednou v noci na nějaký čŧrací zastávce se ke mně otočil a na něco se ptal - kde jsme nébo jak dlouho tu budeme stát, zkrátka nějakou blbost, nepamatuju

12 se přesně, co to bylo. Vím jenom, ţe měl na příklopci matou mokrou skvrnu. - Promiň ty detaily, ale chci, abys to viděl pokud moţno stejně jako tenkrát já." "V pořádku, řekl Max. "Pokračuj. " Vzpomínal si, ţe přesně v tomto okamţiku rozhodila rukama. "To uţ je vlastně všechno. Chápeš: Nezajímal mě. Odpuzoval mě," řekla. Zasmála se: "A o dva dny později jsem kvŧli tomuhle chlapovi probděla a prokouřila celou noc a - poprvé v ţivotě - psala básně. " Max mlčel. "Jó, zájezdy..." řekla spoluţačka. "Měsíc po příjezdu jsme se vzali." Maxovo překvapení bylo nelíčené. "Prima příběh," pochvaloval si posléze. "No jo, ale chápeš to?" pronesla spoluţačka naléhavě. "Já ne."! ČLOVoK VEDLE JOLANY Jolana seděla před svými rodiči. Místo u okna bylo dosud volné a Jolana zkoušela v duchu odhadnout, který z dosud nenastoupivších účastníkŧ zájezdu by mohl být jejím sousedem - s ohledem na svou kinetózu by ' rozhodně dala přednost nějaké starší,1askavé paní. Ideální by byla milosrdná sestra. E3ohuţel se však ukázalo, ţe jejím sousedem bude asi čtyřicetiletý muţ. Nápadně opálený. A - ušklíbla se v duchu Jolana - samozřejmě s řetězem na krku. V laciných, nekvalitních modrých dţínsách, nevkusných černých polobot-i o kách a ţlutém tričku z jakéhosi syntetického materiálu. Playboy třetí kategorie, říkala si jolana opovrţlivě. Jeho úsměv byl však s jejím předchozím zařazením trochu v rozporu: pŧsobil očividně plaše. ' i "Izvinítě," řekl ten člověk omluvně. Takţe Rus, uvědomila si překvapeně Jolana. Udělala mu místo, aby se mohl zasunout k oknu. Všimla si mnoha oděrek na jeho poničených rukou. Zlomeného nehtu. Ty ruce v ní vzbuzovaly trochu odpor. Podívala se nenápadně na jeho šaty, ale ty byly čisté. Jenom na příklopci - ale moţná, ţe se jí to jen I o o zdálo - jako by měl malou skvrnu. Nasála nehlučně nosem o I 'o vzduch, avšak nezdálo se, ţe by páchl. Úsměv v jeho obličeji i o 'o nyní vystřídal váţný, jakoby usilovně dŧstojný výraz. j ' Skutečnost, ţe jejím sousedem je cizinec, Jolana vcelku vítala. Alespoň ji nečeká ţádná povinná konverzace. Přesto jen tak zkusmo zavzpomínala na zbytky své gymnaziální ruštiny: ke svému údivu si nedokázala vzpomenout ani na jedinou pouţitelnou frázi; vše, co jí její paměť nabídla, byl kdysi často parodovaný úryvek prvomájového projevu sovětského dŧstojníka - a pak, ještě začátek Tafánina dopisu Oněginovi, který se Jolana kdysi musela naučit nazpaměť: Ja k vam pišú, čevó ţe bólje, što ja magú ješčó skazáf. Tepěr, ja znáju, v vášej vólje menjá prezrénjem nakazáf, vybavila si po chvíli. To by byl začátek konverzace, řilcala si v duchu pobaveně. To by Rusák zíral! Společensky se na něj usmála: "Do you speak English?" Zavrtěl hlavou a bezradně pokrčil rameny. "Ja mluvím špátně česky," řekl.

13 Znovu se omluvně usmál. "Ničevó. Ja tóţe uţé zabýla rúskij jazyk," řekla Jolana vesele. Cítila nad tím člověkem jistou převahu, a to ji uklidňovalo. Jestliţe se před ním vŧbec nestydí mluvit, třeba se nebude tolik stydět před ním zvracet. DfVKA DOSLOVA MILUJf Cf SVOU PRtoCI Oskar se dostavil deset minut před stanoveným odjezdem; většina účastníkŧ zájezdu však uţ zpŧsobně seděla na svých místech. "Uţ jsem začínala být netrpělivá," řekla mu slečna prŧvodkyně s hranou výčitkou a zářivě se na něho usmála. Oskar rozpačitě pokrčil rameny a očima vyhledal Ignáce s Maxem; zamiřil k nim a s postřehnutelnou úlevou se posadil na volné místo vedle Ignáce. "Sorry," otočil se k Maxovi Ignác, "navţdy nás spojila Iáska k hudbě Johna Lennona, nedŧvěra v lidi nad třicet a víra ve spravedlivější společenské uspořádání." Maxŧv soused se zasmál. Lnělo to nevynuceně. "Jasně," řekl Max, "věříte zkrátka, ţe jednou přijde mír. Tak proč byste si nesedli spolu?" "A taky věříme, ţe všechno, co člověk potřebuje, je láska," řekl Ignác s nakaţlivým úsměvem. Oskar se také usmíval a s výrazem člověka, jenţ vlastní vŧz Honda Accord a který šest let nejel autobusem, se trochu udiveně rozhlíţel kolem. Slečna prŧvodkyně si odkašlala a představila se. Potom pravila, ţe přátelé jí ř11cají Pamela, a vyzvala všechny účasti '' níky, aby jí říkali také tak. "Dobře, Pamelo," řekl nahlas Ignác. Pamela se na něho mile usmála, ale vzápětí zváţněla a pravila, ţe tenhle zájezd je teprve její druhý, ale ţe navzdory této krátké zkušenosti mŧţe uţ nyní říci, ţe svou práci doslova miluje. Potom krátce nahlédla do připravených poznámek a vyjádřila své přesvědčení, ţe na tomto týdenním pobytovém zájezdu, kde na člověka na kaţdém kroku dýchne nejen svěţí mořský vzduch, ale i pradávná italská historie, si všichni účastníci rozš1ří duchovní obzory. Poté účastníky informovala, ţe si během jízdy mohou ; j 1 u řidičŧ zakoupit překapávanou kávu, multivitaminový nápoj Bonita nebo pivo - a ti náročnější také becherovku a fernet. ' "Podle posledních lékařských prŧzkumŧ má kaţdý člověk vypít zhruba dva litry tekutiny denně," přečetla ze svých poznámek."pocit ţízně přitom nemusí být rozhodující. V horku je I. I moţné denní příjem tekutin zvýšit aţ na tři litry, ale větší objem tekutin uţ představuje pro ledviny př1lišnou zátěţ." i.. I o Ignác se otočil k Maxovi a tázavě na něho pohlédl. I Max se zasmál. o Pamela mezitím opustila problematiku pitného reţimu a přešla k problematice autobusových sedadel. "Vaše sedadlo má několik nastavitelných poloh," pokračovala v četbě."ovládací páčku, za kterou je při změně polohy potřeba zatáhnout kolmo vzhŧru, najdete pod kaţdým sedad-i. lem na jeho vnější straně. " Zatímco někteří cestující šmátrali rukou pod sedadly, jiní - včetně Maxe,0skara a Ignáce - sledovali mladičkou prŧvodkyni zamyšlenými pohledy. "Náš autobus je samozřejmě vybaven klimatizací," navázala pamela. "Bude-li proto

14 někomu teplo, mŧţe si sám pustit klimatizoeci." "Kde je páčka, Pamelo?" zvolal Ignác. Několik cestujících se zasmálo. "Ignáci," napomenul ho vlídně Oskar. Pamela se usmála, popřála všem účastníkŧm šťastnou cestu a konečně odloţila mikrofon. Max, Ignác i Oskar vytáhli zakoupené noviny a pohodlně se uvelebili, domnívajíce se, ţe neţ autobus zastaví v Českých Budějovicích, mají před sebou minituélně dvě ničím nerušené hodiny. O to větší bylo jejich překvapení, kdyţ se palubní mikrofon ozval vzápětí znovu. Popuzeně vzhlédli.""právě míjíme Smetanovo divadlo, oznámila Pamela všem cestujícím. "A uţ projíţdíme kolem známé budovy Národního muzea!" Ignác sloţil noviny: "Coţe?" zvolal nahlas. "Slyšel jsem dobře?" "Národní muzeum," zopakovala mu Pamela mile a podívala se do poznámek. "Jak asi mnozí z vás vědí, tato neorenesanční stavba architekta Josefa Schulze byla dokončena v roce 1885." Cestující konsternovaně hleděli přes magistrálu k Muzeu. "Vpravo je proslulý pomník svatého Václava od Josefa Václava Myslbeka," pokračovala Pamela váţně. "Kdy byl dokončen?" křikl Ignác. "Myslbek sochu dokončil v letech 1912 aţ 1913," usmála se Pamela triumfálně. "Da1 bych si ten fernet," opáčil okamţitě Ignác. "Velkej!" zavolal na řidiče. Oskar vzdychl. "Dejte nám to dvakrát," zvolal Jolanin otec. Jolana vzdychla. Ignác na jejího otce pochvalně pohlédl. "Setkání s lidmi, kteří doslova milují svou práci," vysvětlil Jolaně vesele, "mŧţe být někdy pro lidské ledviny značná zátěţ." HNLDÉ PODoÁLKY p "A nyní, řekla Pamela, "vám něco řeknou také naši áni řidiči, které bych vám chtěla zároveň představit. Jeden se jmenuje Karel a ten druhý " Pamela se šibalsky, ale pŧvabně rozesmála, "-Karel." Někteří cestující zatleskali., Řekneš jim to ty, Karle?" řekl mladší Karel., "Dobrý, Kájo," řekl starší Karel. "Řekni jim to ty." "Dobrý," řekl Karel. "A hlavně nezapomeň na podšálky," připomněl mu Karel. "Jasně," řekl Karel. Kdyţ mu Pamela podávala mikrofon, usmíval se, ale jakmile se otočil k cestujícím, zváţněl. Odkašlal si. V reproduktorech zahřmělo. Děti si zacpávaly uši. "Takţe ještě jednou dobrý den!" "Dobrý den," řekla Šarlota. Měla radost, ţe díky silným reproduktorŧm rozumí. "Z naší strany jenom pár nejnutnějších pokynŧ. Takţe hnedky za prvý: Nejsme zviřata, jsme lidi." Na okamţik se odmlčel. "Uţitečný pokyn," řekl nahlas Ignác.

15 "No já jenom aby!" řekl výhruţně ICarel. "Nebylo by to poprvně, co bysme museli tadyhle s Karlem vobjevovat za sedačkama kosti." Tváře cestujících většinou vyjadřovaly marnou snahu o pochopení. Kosti vod kotlet," řekl Karel. "Nebylo by to poprvně. jenoţe vod toho tu máme koše, ţe jo. Jeden je v uličce a druhej u nás s Karlem. Kdyţ bude tamten koš v uličce plnej, nebojte se, přijdte dopředu a vyhod'te to u nás. My to s Karlem na kaţdý zastávce vysypeme. Vo to nic. Rozuměli?" "Rozuměli," řekla Šarlota. Max si všiml, ţe Irma s Denisou se uţ poněkolikáté předklonily a zakryly si tváře. Od prvního okamţiku dávaly nenápadně najevo, ţe jejich účast na tomto zájezdu je pouhým omylem či snad pouhou recesí. Max se bavil nejen řidičovým projevem: i v oné vytrvalé, místy aţ hysterické dŧslednosti, s níţ ony dvě dívky znovu a znovu upozorňovaly na svou jinakost, bylo cosi komického. Věděl ovšem, ţe ani ony se nesmějí jenom Karlovi - smály se i tupé stádnosti masových turistŧ, jako je on, Ignác nebo Oskar. "Hlavně kdyţ to nebudete strkat za sedačky," řekl ICarel. Nyní se pro změnu hlučně zasmál Jarda. Karel s úsměvem pohlédl na Karla, který se také usmíval. Pamelin obličej vyjadřoval jakési pŧvabné stydlivé pohoršení. "Víte, jak to myslím," řekl Karel. "Takţe to by bylo za prvý. Za druhý: Stavíme s Karlem zhruba kaţdý tři hodiny. ICdyţ se vám bude chtít lulat dřív, nebojte se, přijd'te, a my vám s Karlem zastavíme. Vo to nic. Rozuměli?" "Rozuměli," řekl Ignác jako snaţivý ţák. "Hlavně kdyţ nebudem lulat za sedačky..." Autobus vybuchl smíchy. Vŧbec nejkrásněji se smála Pamela. Oba Karlové se po kratičkém zaváhání rozhodli, ţe se připojí. Jolana si Ignáce pozorně prohlédla. I Yoo( "Nedráţdi ho, vole," řekl Max. "Uvědom si, ţe na tom člověku závisí naše ţivoty." "A teďko za třetí," řekl Karel, kdyţ se autobus ztišil. "Jak uţ vám Pamela říkala, kdyţ přijdete a řeknete, tak vám na zastávkách a klidně i během jízdy uděláme čaj, kafe nebo instantní polívku." g "Vo to nic," řekl Ignác. Karel to naštěstí přeslechl. "Ale zdŧrazňuju," zdŧraznil, "ţe je potřeba vracet ty hnědý podšálky." Druhý Karel pokýval souhlasně hlavou. "Ty bílý kelímky klidně vyhoďte, ale ty hnědý podšálky s ouškem nám musíte vracet, vysvětloval Karel. "Rozuměli?" Očima přejíţděl jednotlivé cestující. Někteří souhlasně kývali. "Tak to by tak z naší strany bylo všechno," řekl Karel. "Jo a ještě něco: na ty prázdný sedačky vzadu si nesedejte, protoţe tam přijdou v Budějovicích Budějičáci." Druhý Karel si autoritativně přitáhl mikrofon: "Jestli se ty hnědý podšálky poztrácej, budete si to pít z toho rozpálenýho kelímku," řekl varovně. Zadíval se smutně na cestující a pokrčil rameny.

16 ZPRÁVA, KTERÁ UDĚLALA Z IGNÁCE VLASTENCE Kdyţ se palubní mikrofon konečně definitivně odmlčel, Oskar, Ignác i Max se vrátili k rozečteným novinám. "Dobře situované vietnamské dívky se dávají operativně prodluţovat," přečetl přátelŧm Oskar. "Prý doufají, ţe se tak zvýší jejich šance na společenské uplatnění." Max s Ignácem o té zprávě přemýšleli. "Operace trvá přibliţně šest hodin," doplnil Oskar. To nic není," kontroval vzápětí Ignác a ukázal na malou " orávtt ve svých novinách. "To v tranzitu na paříţském letišti oká jistý Merhan Naseri na povolení k pobytu či k odletu uţ déle neţ šest let." "Šest let?" zapojila se do hovoru Jolana; sama rovněţ četla noviny. "Prokrista!" Ignác si ji krátce prohlédl. Šest let," potvrdil. "Má jenom jedny šaty, ale zaměstnanci letiště mu občas laskavě umoţní, aby si je ve sprchách vypral. Jeden z nich mu také daroval holicí strojek." :'nto nic není," řekl Max a přečetl ze svých novin: "Podnikatel Moit'ek Němec, bratr ministra kontroly Igora Němce, kterému oioad pritmyslového vlastnictví v uplynulých pěti letech zaregisttdol ochranné známky třiceti firem, mezi nimiţ jsou i názvy oětově proslulých společností jako Toyota, Audi, Volkswagen oe:jaguar, včera úspěšně sloţil zkoušky a stal se patentovým zotupcem. Bude tak moci zastupovat organizace, které si své bcltranné známky budou chtít zaregistrovat, aby je tak chránili pol případným zneuţitím.", Patentový pirát se stal patentovým zástupcem," poznamenal Oskar. ;Tohle mě váţně sere," řekl upřímně Ignác. oproč?" divil se naoko Max. "Oblast registrací ochranných oomek zvládl prý při zkoušce velmi dobře." Všiml si, ţe se jeho soused chystal cosi říct, ale Oskar ho předeěel. "A víte, ţe ve Francü vyloučili z jedné střední školy všechny Wltslimské dívky jenom proto, ţe nosili šátek na hlavě?" "Vymknuta z kloubŧ, doba šílí," pravil Ignác. "To jsem taky četla," řekla Oskarovi Jolana. "A víte, ţe v RutDunsku přijal parlament zákon, který trestá homosexualitu několikaletým odnětím svobody?" "To je bohuţel taky pravda," potvrdil její informaci Hynek."To víme," kývl Oskar. "Ta zpráva ze mě udělala vlastence," řekl Ignác. "Jak to myslíte?" řekla Jolana. "Jak to říkám," usmál se na ni Ignác. MAX JE SE SVÝM MÍSTEM V AUTOBUSE ZATÍM NADMÍRU SPOKOjEN i I., Max znovu krátce pohlédl na mladého muţe po své pravici; jeho manţelka, sedící se

17 synem za nimi, ho oslovovala Hynku. Na Maxŧv pozdrav odpověděl před chvílí aţ nápadně srdečně, ale Max si stále nemohl vzpomenout, odkud Hynka zná. Rozhodl se však, ţe mu nebude klást vŧbec ţádné otázky, aby s ním pak nedejboţe nemusel celou cestu konverzovat. Byl sice obvykle povaţován za člověka společenského, nicméně sám věděl nejlíp, ţe jeho takzvaná společenskost je nanejvýš rozmarná mašina, která rozhodně nenaskočí pokaţdé, a pokud ano, pak se nejdéle do dvou hodin zadře. A navíc chtěl přemýšlet o románu., V tomto ohledu byl se svým místem, jeţ mu Pamela přidělila, mimořádně spokojen. Seděl aţ v předposlední řadě obsazených sedadel (vzadu byla ještě jiţ zmíněná volná sedadla pro Budějičáky), takţe měl skvělý výhled takřka na všechny účastníky zájezdu: Přímo před sebou měl Ignáce s Oskarem, coţ mu případně umoţňovalo - pokud by chtěl a maličko by se předklonil - participovat na všech jejich rozhovorech. Následující dvě sedadla se klamně zdála být neobsazenáseděli na nich totiţ dva malí, avšak z hlediska tak dlouhé cesty aţ nebezpečně ţiví chlapci. Před nimi seděli jejich mladí rodiče a na samém začátku této řady pak ti dobře oblečení, sprostě mluvící manţelé, Jarda a - pokud se Max nepřeslechl - Jituš. přes uličku vlevo seděli vcelku sympatičtí rodiče té i nadále ţvýkající slečny; ta seděla před nimi s asi čtyřicetiletým, moţná mladším muţem, který - pokud mohl Max soudit - s ní nebyl v ţádném příbuzenském či jiném vztahu. Na dalších sedadlech ve směru k řidiči manifestovaly své nezaměnitelné individuality ony dvě zhruba dvacetileté dívky, které Max otipoval jako studentky, a před nimi pak Jituščiny a Jardovy děti: asi patnáctiletý, čítankově zachmuřený hoch s řídkým knírkem a docela hezká dívka, které moţná ještě ani patnáct nebylo. Zcela vpředu, hned za sedadly rezervovanými pro chvíle odpočinku obou řidičŧ, seděly konečně obě staré dámy, znepokojené - kromě tisíce jiných věcí - také Ignácovým malým batohem. Pamele patřilo speciální otočné sedadlo proti přístrojové desce. Max tedy neviděl přímo pouze na Hynkovu manţelku se synem (syn byl hezký, asi jedenáctiletý světlovlasý kluk, který si ovšem občas pokazil image tím, ţe se škrábal v zadku) a na poněkud tajuplnou dvojici paní Košťálová - pan Petrescu, kteří seděli za ním. Petrescu byl menší podsaditý šedesátník s inteligentním kulatým obličejem; paní ICošťálová byla vysoká, štíhlá dáma s výraznýma očima. Kdyţ se Max v jednom okamţiku ohlédl, mile se na něho usmála; mohlo jí být tak pětačtyřicet. Max uţ se nemohl dočkat, aţ bude moci začít psát. Byl - jak se vyjádřil v jednom časopiseckém interview - nervózní jako sáňky na podzim. 36I Ii HNĚDÉ PODŠÁLKY "Jdem si koupit kafčo," otočili se k Maxovi Oskar s Ignácem. "Tak já taky," řekl Max. "Ty černošský chcanky," řekl Ignác, kdyţ procházel uličkou. Zachytil Pamelin vyčítavý pohled.

18 "To je v Updikeově Kentaurovi," vysvětloval omluvně. "Prosili bychom třikrát kafe," řekl Oskar Karlovi. "Hnědé podšálky čestně vrátíme," řekl Max. Byl v dobré náladě. Byl rád, ţe je se svými kamarády na tomto zájezdě. "Nevěřte mu, pane řidiči," řekl řidičovi Ignác. "Viděl jsem ho před chvílí, jak strká za sedadlo celou kotletu!" "I s kostí!" doplnil Oskar. g "To není člověk, to je zviře, ` řekl I nác. "Od čeho tu máme koše, ţe jo?", Vy hajzlíci," smál se Max. "Hoši," řekl s úsměvem Karel, "vy si děláte prdel, ale nám uţ se dva podšálky ztratily." "Tři," otočil se od volantu pochmurně starší ICarel. "Uţ kurva tři. Já to fakticky nechápu." JTTUŠ SI ČTE Jituš se rozhodla, ţe si bude číst, ale nejprve si do kapsy na zadní straně sedadla před sebou uloţila walkman, dvě kazety, tři osvěţující hygienické ubrousky, jedny pepermintové bonbony bez cukru a publikaci Anglicky za tři měsíce. Ještě si nafoukla nafukovací cestovní polštářek a řekla Jardovi, aby ho zatím hodil nahoru do sífky na zavazadla. Přemýšlela, jestli uţ se má převléknout - proud vzduchu z klimatizace ji totiţ trochu studil na nahých kolenou - ale nakonec si přes kolena pouze přehodi-+a svetr; řekla si, ţe ted', dokud je teplo, zŧstane v kraťasech a do šusfákové soupravy se převlékne teprve večer, aţ se ochladí. Autobus najel na dálnici a do očí jí začalo nepříjemně svítit slunce. Řekla proto Jardovi, aby jí z cestovní kabely vyndal sluneční brýle, a nasadila si je. Vzala si rozečtený Magazín Blesku, ale po chvíli listování přerušila, protoţe pravé rameno měla od slunce celé rozpálené. Zeptala se Jardy, jestli by se s tím sluncem nedalo něco udělat. Jarda vzdychl a stáhl dolŧ olivově zelenou roletu na okně. "Je to lepší, ty pako?" zeptal se.,. Pokrčila rameny:, "Akorát ţe je tu teá na čtení dost tma." "Budeš si muset sundat ty brejle, ty dubová hlavo," řekl. Zasmála se a brýle si sundala. Cítila, ţe ji Jarda ze strany pozoruje; aby ho uţ nemusela otravovat, zavěsila si brýle do výstřihu trička. "Pánbŧ zaplať, ţe tě to napadlo," řekl Jarda. Otočila k němu obličej: "Chceš se hádat?" "Ale nechci." "Tak si nezačínej, ` řekla. Vrátila se k časopisu a přečetla si články o rakovině kostí, o plzeňské prodavačce, která se smetákem ubránila loupeţnému přepadení, a o čtyřech mladých amerických ţenách, čekajících ue vězení na výkon trestu smrti. Dostala hlad. Řekla Jardovi, aby jí vyndal z tašky housku s debrecínkou, a snědla ji. Protoţe jí připadalo, ţe jedla trochu moc hltavě a ţe se na ni jedna z těch dŧchodkyň dívá, otřeta si ruce ubrouskem se zvláštní, okázalou dŧstojností. Pouţitý ubrousek strčila nazpět do síťky na sedadle. Ale vadil jí tam. i

19 Pořád se na něj musela dívat. Po chvíli ho vyndala a podala ho Jardovi:, Hodil bys to někam?" Jarda ubrousek zuřivě popadl a nacpal jí ho do košíčku podprsenky. i" 1 ; "Ty hovado ečela se smíchem. Znělo to obdivně. I MAX PŘIDĚLUJE JMÉNA. MAX A BUDĚJOVIČÁCI Max začal neochotně - a proto bez koncepce, jen tak namátkou - uvaţovat nad jmény postav. Pár jich uţ naštěstí měl: Na Oskara a na Ignáce uţ si jakţtakţ zvykl. Řidiči byli oba Karlové, coţ je pro knihu trochu zmatečné, ale on těm arogantním idiotŧm jiná jména rozhodně vymýšlet nebude. Prŧvodkyně si nechává říkat Pamela, pánbŧh jí to přej, je to její vkus. Šarlota a Helga. No budiţ, říkal si Max p, řestoţe se mu poněkud příčilo psát Šarlota se š a přestoţe nemohl bezpečně vyloučit, ţe se na Helgu okamţitě nevrhne nějaký poblouzněný onomastik, který ho v mnohastránkovém rozboru veřejně usvědčí z podpory pangermanismu nebo bŧhvíčeho ještě - jako by ty šílené lingvisty neznal. Přidělovat postavám jména ho vţdycky otravovalo. Připadalo mu to netvŧrčí a příliš pracné, přičemţ vynaloţená námaha zdaleka nepřinášela efekt, který by v jeho očích takovou dřinu ospravedlňoval. Jen af si to někdo zkusí, stěţoval si mnohokrát Max, vymysleť dvacet nebo třicet jmen, která se takzvaně podobají charakteru svých nositelŧ (Max ovšem nikdy dost dobře nepochopil, proč se tragicky zamilovaný protagonista románu mŧţe jmenovat třeba Richard, ale uţ ne Ferda, anebo proč by kupříkladu jméno Baloun nemohlo být pouţito pro postavu geniálního vojevŧdce... Jako by na jménech záleţelo!), a přitom se pokud moţno vŧbec nepodobají jménŧm či příjmením více neţ deseti milionŧ spoluobčanŧ, spolupracovníkŧ, přátel a rodinných příslušníkŧ, kteří jsou čtyřiadvacet hodin denně připraveni se doţivotně urazit, rozvést nebo autora alespoň zaţalovat. Nebudu se s těmi jmény mazat, říkal si Max výhruţně, jako by se přel s kýmsi sice neviditelným, ale přesto přítomným. Bude jim ty zatracený jména přidělovat, jak mu přijdou pod tuku: Ty holky budou... pro mě za mě Irma a Denisa, a uţ ţádný diskuse. Ta ţvýkající slečna je údajně Jolana, takţe její matka ole zkrátka Jolanina matka a její otec bude Jolanin otec - jednou"to snad jsou její rodiče, tak co by se Max zbytečně namáhal. Ty dvě mrňavé děti budou prostě děti, případně, zasmál se Max, Mrňavé děti. Anebo dobře, tak třeba Péfa a Pavlík. A ty dva puberťáci vepředu pró změnu třeba Jára a Klára. Tak koho ttt máme dál? "Jakube," řekla za Maxovými zády Hynkova manţelka ostře, kde máš zase tu ruku?" Takţe Jakub, no vida, liboval si Max. Jakub Škrabka. Hynek se k ţeně otočil, jakoby trochu v rozpacích, ţe ji Max slyší. "Zuzko, prosím tě, nenapomínej ho takhle." Maxovi připadalo, ţe za Hynkovým hlasem, ztlumeným takřka k neslyšitelnosti, je znát jisté vnitřní sebeovládání. Zbylý áialog, jak Max předpokládal, se odehrál pouze očima, a1e Max uţ

20 naštěstí věděl, co potřeboval: Zuzka. Zuzana. Vida, jak mu to dneska jde! Kdyţ si ale vzápětí jednotlivá jména sečetl, aby získal předztaw o celkovém počtu postav, předchozí spokojenost ho rychle opustila. Čtyřiadvacet účastníkŧ zájezdu plus dva řidiči plus jedna prŧvodkyně. Dvacet sedm postav? vyděsil se Max. A to " / I I,. I má v Budějovicích přistoupit ještě dalších třináct lidí! Čtyřicet lidí? Čtyřicet postav nemŧţu v ţádném případě zvládnout, říkal si. Jak se blíţili k městu, jeho nervozita stoupala. Musím něco udělat, uvědomoval si. Jenţe co? Spatřil je uţ zdálky - vypadali všichni tak malí: maličké postavy s maličkými kufry a s maličkými pláţovými taškami. Někteří měli na hlavách slaměné kloboučky. Jakási neznámá síla Maxe zdvihla ze sedadla - za překvapených pohledŧ ostatních cestujících proběhl uličkou k Pamele, poprosil ji rychle o mikrofon a přinutil se ke svému nejspolečenštějšímu úsměvu. "Slečno, dámy a pánové, začal, "myslím, ţe všichni sdílíme pocit, ţe je nás tu na jeden autobus a jeden román aţaţ..." Cestující shodně pokyvovali hlavami. "Samozřejmě sdílíme, řekla Pamela nešťastně, "ale co mŧţeme dělat? Vidíte sám - oni uţ tam čekají." Od budějovických turistŧ dělilo autobus jiţ necelých dvě stě metrŧ. Karel znatelně zpomalil. "V tom případě," řekl smutně Max, "budu muset některé postavy škrtat. Opravdu vám nemohu zaručit, ţe v té knize budete všichni." Autobusem se rozhostilo zaraţené ticho. "Chápejte," řekl Max, "rád bych vás tam měl všechny - ale mám jenom jedny ruce." Pamela horečně přemýšlela. Její jinak pŧvabnou tvář hyzdila nepěkná vráska. Náhle se její obličej rozjasnil. Max jí galantně předal mikrofon., Tak víte co?" řekla, "já poprosím tady Karla, aby jim vŧbec, nezastavoval!" Samým vzrušením nad tou veselou rošfárnou se zajíkla. "Já jsem pro," zachechtal se d'ábelsky Karel. Máte recht," řekl druhý Karel. "Aspoň snad budem mít " dost těch hnědejch podšálkŧ." Cestující bouřlivě zatleskali. Karel přidal plyn. Budějovičáci zoufale mávali. Kamsi ukazovali. Cosi křičeli. Ignác se vrhl k oknu a posměšně na ně vystrčil prostředníček. "Ignáci," napomínal ho s úsměvem Oskar. Muţ vedle Maxe se rovněţ usmíval.

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala.

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. 1. kapitola Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. Nevypadáte, jako byste jedla tolik, kolik potřebujete. To vím líp než vy. Neřekla jsem to drze, jen s jistotou.

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Kdo je kdo (1) Samozřejmě, řekl Max co možná věcně, ale jeho srdce jásalo.

Kdo je kdo (1) Samozřejmě, řekl Max co možná věcně, ale jeho srdce jásalo. Samozřejmě, řekl Max co možná věcně, ale jeho srdce jásalo. Pamela si však zatím ještě nesedla, nýbrž s roztomilou nešikovností zacinkala lžičkou na vysokou skleničku. Tak jak se vám jídelna líbí? zvolala.

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil

Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil rádio. Filip pustil rádio a já myl skříň a taky jsem dal

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

O CESTOVNÍ KANCELÁŘI. www.ctenizdarma.cz

O CESTOVNÍ KANCELÁŘI. www.ctenizdarma.cz O CESTOVNÍ KANCELÁŘI Znal jsem jednoho postaršího psího krále. Měl jediného syna Rafovana a ten se pořád neměl k ženění. Takhle zjara už to otce naštvalo a povídá: Jak tak na tebe koukám, mládenče, žádná

Více

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou.

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Kabát Tomáš Dušek Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Tyhle kabáty jsou už k nesehnání a cena bývá vysoká. Dost jsem za něj zaplatil,

Více

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla prv čte pro ky ní ňáč prv čte pro ky ní ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla Upozornění pro čtenáře a uživatele

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková Copyright 2015 Lucie Michálková Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2015 1. vydání Lukáš Vik, 2015 ISBN epub formátu: 978-80-87749-89-0 (epub) ISBN mobi formátu: 978-80-87749-90-6

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Mentální obraz Romů AKTIVITA

Mentální obraz Romů AKTIVITA Cíle studenti jsou schopni vyjádřit představy asociace spojené se slovy průměrný Rom uvědomují si, že mentální obraz nemusí být plně v souladu se skutečností jsou schopni analyzovat svoje postoje a odhalit

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

CZ.1.07/1.4.00/21.1920

CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Reklama, sleva Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_39_14 Tématický celek: Rodina a finance Autor: Mgr. Ivo Šenk Datum

Více

Bořkův tým strojů. Já jsem oranžová míchačka Julča. Ráda se hihňám a povídám si a vždycky mám plno dotazů. Úžasné!

Bořkův tým strojů. Já jsem oranžová míchačka Julča. Ráda se hihňám a povídám si a vždycky mám plno dotazů. Úžasné! Bořkův tým strojů Já jsem oranžová míchačka Julča. Ráda se hihňám a povídám si a vždycky mám plno dotazů. Úžasné! Hlásí se Sváťa! Jsem modrá terénní čtyřkolka. Mrkni se na mou jízdu v terénu. Šílené! Slunečnicové

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

ISBN 978-80-257-1023-4

ISBN 978-80-257-1023-4 Z anglického originálu The Counselor. A Screenplay, vydaného nakladatelstvím Vintage Books v New Yorku roku 2013, přeložil Petr Fantys. Ilustrace na přebalu Jozef Gertli Danglár. Přebal a grafická úprava

Více

Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz 1 Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Copyright: Autorka: Tereza Čierníková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-152-3

Více

Září Vítání prvňáčků

Září Vítání prvňáčků Září Vítání prvňáčků Letošní školní rok začal v pondělí 3.září. Již tradičně se všichni budoucí prvňáčci (letos jich je 48) shromáždili se svými rodiči na školním hřišti. Čekaly tam na ně paní učitelky

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

U Moniky a Jakuba. Z Literárních novin (12. 7. 2012) Abych nebyl tak sám. Monika mě jednou pozvala. na návštěvu.

U Moniky a Jakuba. Z Literárních novin (12. 7. 2012) Abych nebyl tak sám. Monika mě jednou pozvala. na návštěvu. U Moniky a Jakuba Z Literárních novin (12. 7. 2012) 1. Abych nebyl tak sám Monika mě jednou pozvala na návštěvu. Přišel jsem pěšky a říkal jim, že jsem přijel autem V tom autě jsme ale cestovali teprve

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Kapitola IV. Mezizemí

Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. * Mezizemí * Brána 95 Známý neznámý Poslední zpráva k vám prý nedorazila celá. Začnu tedy znovu od místa, kdy jsem přišel na to, jak použít klíč k bráně. Vložil jsem

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

"Dámy mají právo na shovívavost," brání neznámou dívku spolupracovnice.

Dámy mají právo na shovívavost, brání neznámou dívku spolupracovnice. Pondělky by neměly být nebo aspoň týden by neměl začínat pondělím. Horký čaj spaluje jazyk, patro i hrdlo, příznačná vůně se ztratila v očekáváních dne. To není sobotní mléko či nedělní kakao s minutami

Více

ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA

ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA NA ÚROVNI A1 PODLE SERR PRO TRVALÝ POBYT V ČR (MODELOVÁ VERZE) 1 ČÁST I: Čtení s porozuměním Úloha 1: Čtěte a pracujte s texty. Řešte úlohy 1-7. Je to pravda (ano), nebo není to

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz 1 Sedm svateb a jeden rozvod 3 / Michal Viewegh / Kateřina Tučková / / Petra Soukupová / Hana Lasicová j. h. / / Marek Epstein / Dora Čechova / Irena

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Plánuješ něco na víkend? ptal se mě Mario. Ehm něco s tebou? zeptala jsem se s úsměvem, protože mi došlo, že on něco plánuje. Přesně, usmál se, napadlo mě, že bychom

Více

35 Kapitola druhá 36 Přípitek Patrové budovy, roztroušené na úpatí vysoké hory, zůstávaly dlouho po ránu v jejím stínu. V půl osmé se v trávě na záhonech ještě drželo studené vlhko od noční rosy, ale celé

Více

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek.

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek. BYLINKY PRO ŠTĚSTÍ Každý krok v životě je krokem ke smrti pravil jeden francouzský dramatik. Stejná slova nyní zašeptal Richard do ticha nemocničního pokoje. Považoval je za výrok natolik kritický a reálný,

Více

Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz 1 Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Kapitola první D A 9 B

Kapitola první D A 9 B Kapitola první D U lice před výlohou pekařství byla klidná a tichá a v půlhodině těsně před východem slunce, když se tenké prstíky svítání tak tak kradly nad obzor, bych téměř věřila, že jsem jediný člověk

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Návštěva anděla Kdysi dávno žila v Nazaretu dívka. Byla jemná a skromná a jmenovala se Marie. Zasnoubila se s tesařem jménem Josef. Jednou, když si vyšla na procházku, přihodilo se jí něco

Více

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Zvyšování kvality výuky technických oborů Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti žáků středních škol Pracovní list č. 20 pro téma 1.2.5

Více

Copyright 2009 by Suzanne Enoch Translation 2013 by Marie Čermáková Frydrychová Cover design 2013 by DOMINO

Copyright 2009 by Suzanne Enoch Translation 2013 by Marie Čermáková Frydrychová Cover design 2013 by DOMINO 2013 Copyright 2009 by Suzanne Enoch Translation 2013 by Marie Čermáková Frydrychová Cover design 2013 by DOMINO Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována ani elektronicky

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

jako třeba Maxmilián, Michael, Marek zamilovávám. Matěj ale nebyl z těch, do kterých se ženy zamilovávají.

jako třeba Maxmilián, Michael, Marek zamilovávám. Matěj ale nebyl z těch, do kterých se ženy zamilovávají. Ř Í Z K A Ř I Měla jsem své oblíbené puntíkaté kalhoty a tílko. Čekala jsem u vrátnice univerzity, až mi vrátná vydá vzkazy a opsané přednášky. Venku je třicet stupňů. Horko. Vypadám strašně. Trošku jako

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

Jak Laru vyhodili z auta

Jak Laru vyhodili z auta Jak Laru vyhodili z auta Domek dědy Medy byl malý a útulný. Byly tam sice tři místnosti, ale děda trávil všechen čas v kuchyni. Další pokoj byl vždycky připravený pro Ondřeje s mámou, když přijeli na návštěvu,

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz fleet Jo Nesbø Spasitel spasitel JO NESBØ This translation has been published with the financial support of Norla. Copyright Jo Nesbø 2005 Published by agreement with Salomonsson Agency Translation Kateřina

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Ano, které otevírá dveře

Ano, které otevírá dveře ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla

Více

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit. KAPITOLA 1 Probudím se s jeho jménem na rtech. Will. Ještě než otevřu oči, znovu jej spatřím, jak se hroutí k zemi. Mrtvý. Mou vinou. Tobias se ke mně sehne a stiskne mi levé rameno. Vlak kodrcá přes pražce

Více

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, ... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,

Více

CYKLOŠKOLKA. Škola jízdy na kole

CYKLOŠKOLKA. Škola jízdy na kole CYKLOŠKOLKA Škola jízdy na kole PRO DĚTI od 5 do 10 Němcová Marie roků Učíme se jezdit na kole, zatáčet, brzdit Znát dopravní značky, křižovatky, přejezdy Dozvíme se o historii jízdních kol, trojkolek

Více

Dne 27. 1. 2016 se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy.

Dne 27. 1. 2016 se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy. Dne 27. 1. 2016 se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy. Ačkoli byl i bez turnaje předem známý vítězný tým, soupeřky se hrdě utkaly s neporazitelnými. Hrály se dvě

Více

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců.

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Dívat se na muže, kterého milujete, jak sedí na druhé straně stolu, se slzami v očích a

Více

Ne, ne! reagovala jsem v duchu dramaticky, nebo spíš naštvaně. Ten tichý výkřik dvou

Ne, ne! reagovala jsem v duchu dramaticky, nebo spíš naštvaně. Ten tichý výkřik dvou 1 Ne, ne! reagovala jsem v duchu dramaticky, nebo spíš naštvaně. Ten tichý výkřik dvou odmítavých slov mi ale zněl i ve vlastních uších. A dokonce stupňovaně. Jako ozvěna, kterou jsme mohli častokrát slyšet

Více

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková 22. Základní škola Plzeň Až já budu velká Třída: 7. B Datum: 8. 12. 2008 Jméno: Kamila Šilhánková V pěti letech jsem onemocněla zánětem ledvin a ležela jsem v nemocnici u svatého Jiří. Byla tam veliká

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

DIALOGY MALÝ OKRUH POZORNOSTI. Filmová a televizní fakulta amu a Česká televize uvádí. absolventský film Katedry hrané režie

DIALOGY MALÝ OKRUH POZORNOSTI. Filmová a televizní fakulta amu a Česká televize uvádí. absolventský film Katedry hrané režie DIALOGY MALÝ OKRUH POZORNOSTI Filmová a televizní fakulta amu a Česká televize uvádí absolventský film Katedry hrané režie P: Jedna z prvních věcí, které se herec musí naučit, je koncentrace. Existuje

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem.

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Romana Kodešová je jméno slečny z východních Čech. Vzhledem k tvému věku mám na jazyku dotaz, zdali byla tato práce

Více

Píšete dětem černé puntíky, když něco zapomenou? Nebo jim dáváte jiný trest?

Píšete dětem černé puntíky, když něco zapomenou? Nebo jim dáváte jiný trest? Rozhovor s... Zajímá nás i to, co se děje na prvním stupni. Proto jsme vyzpovídali paní učitelku Janásovou a paní učitelku Drštičkovou. Chtěli jsme hlavně vědět, jak se daří jim a jejich prvňáčkům. PANÍ

Více

Ne. Například tentokrát,

Ne. Například tentokrát, Jsem zasvěcená 12 let Ne. Například tentokrát, být loajální k mojí matce a moje matka je alkoholička i můj bratr je alkoholik. (Ano.) A já nevím co je se mnou špatně, že se mi nedaří je pozitivním způsobem

Více