Paížský deník Odjezd ve tyi odpoledne. Byl jsem tam už v 15.20, nemohl jsem se dokat. Úastníci zájezdu byli lidé rzného vku, od ddoušk a

Transkript

1 Paížský deník Odjezd ve tyi odpoledne. Byl jsem tam už v 15.20, nemohl jsem se dokat. Úastníci zájezdu byli lidé rzného vku, od ddoušk a staenek pes mladé dvojice až po rodie s dtmi (tedy dti ve vku let). Prvodkyn byla sympatická mladá dívka, v Plzni pistoupila starší paní (to byla prvodkyn naší plky). Pejezd pes hranice do Nmecka byl hladký (jeli jsme pes Mannheim, Saarbrücken, ve Francii pes Méty, Remeš (Metz, Reims), ani jsme si toho nevšimli. Rozvadov se z nmecké strany menuje Waidhaus. A pak dál po dálnici. Na videu bžel film o Paíži, pak Amélie z Montmartru lidi to moc neuvítali, ale je to hezký. Pak se už šlo spát, ale njak mi to nešlo. Jen jsem se vrtl, budil slenu vedle sebe. Ne a ne usnout. Neml jsem kam dát nohy (i když jsem malej), pak m zaalo bolet levé koleno, záda, za krkem. Usnul jsem tak tikrát po minutách. V 5.00 ráno jsme se na hoku zastavili u pumpy ped Paíží, vyistil jsem si zuby, trochu se opláchl, dal si kafe a pak rajskou v kelímku z automatu (rajská docela šla, udlala mi po té probdné noci dobe). V šest hodin jsme vyrazili do Paíže a doprava u zaala houstnout. Srandovní bylo, že v té tm nám prvodkyn vyprávla, co kde je za pamtihodnost. Dojeli jsme na námstí Etoile, objeli oblouk a dojeli na Place de la Concorde. Ješt nám nco ekla o Tuireliích a jeli jsme na Trocadero. Tam nás vysadili z autobusu. Prošli jsem mezi muzei a uvidl jsem panoráma s Eiffelovkou. Zaalo svítat, pes ješt tmav modrou oblohu se táhly pruhy rud nasvtlených mrak, domy se pomalu rýsovaly ve svtle. Bylo to nádherný te jsem skuten v Paíži. Ml jsme sraz až v 8.45 a mli jsme jít na Eiffelovku. Skoil jsem si na další kafe a croissant do první kavárny, která se namanula. Frantíci snídali to stejné, popíjeli kafíko. Njaký asiat si dával pivko a žertoval s vrchním. Sranda, pohoda. Kafe výborný, po všech tch instantních srakách. Koupil jsem si ješt bagetu a vyrazil k vži. Na fotkách jsem ji vidl mockrát, také ve filmech atd. Ale jaká je to stavba, jsem si uvdomil, až jsem stál pod ní. To se nedá popsat. Je to obrovský. Televizní vž na Žižkov je stejn vyoká, ale ten pocit mohutnosti jsem tam nikdy neml. S odstupem si uvdomuji, že moje pedstava o velikosti neho byla zformována v malých pomrech tady u nás. V Paíži a vbec ve Francii - jsou pojmy jako že je nco veliké, mohutné, rozlehlé atd. pojaty v jiných dimenzích. Všechny vzdálenosti jsou daleko vtší, než jsem byl zvyklý v Praze, ale teba i ve Vídni. Na Eifelovku se mi nechtlo, je to moc turistické. Také se tam zaala shlukovat spousta lidí a to já nemusím. Trpím ztrátou soukromí, lidi mi trochu vadí (proto uím cha cha). Domluvil jsem se s prvodkyní, že se uvidíme v jednu ped Invalidovnou a pro jistotu jsem si ješt napsal, že máme sraz v u Pantheonu (pak bychom mli jet do hotelu). Vyrazil jsem pes park u Eiffelovky, minul sousoší a stavbu Ivana Theimera stavba nco jako antický chrám a sousoší vnované výroí vyhlášení deklarace práv lovka (1789). Je to taková postomderní koláž motiv, pkn provedených a navíc s rznými vtípky. Vedle sousoší byly i njaké jakoby antické nádoby odlité do bronzu. Držadla byla vytvarována zcela realisticky do podoby had. ásti soch byly pokryty drobným reliéfem, což byl text deklarace (asi njaká mechanická reprodukce pvodního textu). Pipadalo mi to, jako když se otisklo vydání novin do papírové matrice (tady to ovšem bylo pozitivní a reliéfn vystupovalo nad povrch). Minul jsem vojenskou školu a Invalidovnu (ty prostory, ta nádvoí! mlo tam být ubytováno veterán) a vešel do Rodinova muzea.

2 Rodin síla! Brána pekel odlitá do bronzu. Desítky soch a nápad n co d lal pro jiný ú el, ale hodilo se mu to do brány a tak to tam umístil. V záme ku, který vlastnil, jsou i vaianty uspo ádání Brány hlavní téma m l být k íž, nad ním m l sed t Myslitel. K tomu zahrada s dalšími sochami. V zast ešené ásti varianty mramor t eba t ikrát Hugo. Pokaždé jinak a pokaždé skv lé. V zahrad varianty k postavám Ob an z Calais. Vždycky mi splývali ve skupinu, ale tady stály samotné osoby. Byli to konkrétní lidé, historie zachovala jejich jména. Rodin si je všechny pojmenoval. Tolik variant. Ta poctivost! V záme ku jsou varianty umíst ní na zemi i na podstavci vždycky jsem si myslel, že to cht l bez podstavce. Celé to umoc uje tenhle teplý podzim, slunce prosv tluje zežloutlé listí, padá na sochy, hraje si na nich se stíny. Uvnit další varianty, t eba Hugo 3x v bronzu (myslel jsem, že ho ud lal jen v mramoru). Spousta menších mramor, akty, asto v dost erotických polohách (nemyslím jen Milence vypadají jako n koli okamžik p ed milováním). Ale ten mramor zpracovaný v m kkých formách celé téma zjem uje. Krásná je Danae jemné k ivky bok a zad, vlasy splývají ve vlnách podobných vodnímu živlu. (že by tam byla n jaký souvislost? Danae oplodnil Zeus v podob zlatého dešt, otec ji zavrhl a v kovové truhle vypustil na mo e. Není to jen moje konstrukce?). Sochy vystaveny s malbami E. Carriera byl Rodinovi v mnohém dost blízký. Taky tu vystavují sochy, které socha vlastnil Buddha, starý Egpt, antická kamenná torza. A taky varianty Balzaka. Od realistických (dokonce jako p kn obézní akt) až po ten radikáln nový, kterého máme v Praze. To je vlastn kubismus p ed kubismem Rodin nakousl spoustu témat, která pak rovinuli socha i XX. století. P kn m to vy erpalo. Skoro jsem už necht l ani nikam jít. Ale vyrazil jsem. Nejd ív do Musea d Orsay, kde jsem cht l uplatnit svou noviná skou pr kazku, ale nešlo to, tak jsem se šel podívat k Notre Dame. Procházka po náb eží byla v tom pohodovém dnu velmi p íjemná. ale ješt hez í to bylo hned u Seiny. Voda, pablesky slunce a lod to asi musel vid t Lhoták, myslím že pro pár obraz ( erné lod s ervenými pruhy) erpal inspiraci v Pa íži. P es mosty se ty í v že Notre Dame, nakreslil jsem si to dvakrát, pokaždé z jiné strany eky. Od Notre Dame jsem p ešel k Tuireliím, zkusil jsem výstavní sí naproti Oranžérii, ale výstava m nezaujala, odešel jsem. Aspo se setkám s ostatními u Invalidovny. Sraz jsem nestihl, ale takže jsem si prohlédl Invalidovnu sám. Koupil jsem si t ídenní permanentku na výstavy (36 Euro, ale vyplatilo se to) a procházel jsem tímhle obrovským barákem. Staré doby odbyli

3 žádní rytíi, žádná brnní a modely hrad. To jsme mli ve vojenském muzeu lepší. Za to Napoleon to bylo nco. Uniforma kdejakého poskoka tam mla svou vitrínu. Ke konci jsem to ani nevnímal. A potom ty obrazy Napoleon tady, támhle jeho generálové hrozný. Blbnou tady s Napoleonem jako Rakušáci s Franzem Josefem. Na toho chlapa jsem narazil ješt jednou, když sem procházel pod arkádami v prvním pate. Stojí tam na zábradlí a v nadživotní velikosti vypadá jako fantom. Pak první svtová a druhá válka nejvtší osobnost samozejm de Gaulle. Už jsem nemohl, tak jsem se šel podívat do kostela. Tam m to pešlo. Já mám ten jejich klasický barok rád. Ono to totiž není peplácané. Jacques Germaine Soufflot to udlal hezky, kupole je sice zvenku pozlacená (v podveer se krásn leskne do daleka), ale jinak je to takové skromné. Uvnit visí omšelé trofejní prapory a jinak nic. Bonapartovu hrobku jsem nenašel, ale ani mi to nevadilo. Byl as vyrazit do Musea D Orsay. Fronta tak na dv hodiny, naštstí jsem s permanetkou mohl boním vchodem a pak to šlo rychle. Barák je obrovský, jako všechno tady, je to bývalé nádraží. Uvnit to pekopali, vystavli nové kamenné zdi, do nich díry, na tom visí lanka s háky na obrazy. Praktické, vtipné. Uvnit sochy XIX. století, ds, hrza, patos a šestkrát pevaená ecká inspirace. Až teda na Carpeauxe v tom je vtip a nha. Tém všechny jeho sochy se usmívají, pirozn pohybují, nebo taní. Zaal jsem zleva barbizonskými. Cením si Milleta, Sbraky klásk nejsou ký, je to jemn namalováno. Daubigny zimní krajina v pastách, maloval živeln, s chutí, evidentn ho to bavilo, stejn tak jako Theodora Rouseaua. Pro mám rád Corota? Asi proto, že nikdy nebyl popisný. V Louvru má ale lepší vci. V údivu hledím na Courbetv Ateliér to je OBROVSKÉ plátno, ekl bych tak 4x7 metr. Podobn Poheb v Ornans postavy v nadživotní vlikosti. Na to je každá reprodukce slabá, to se nedá vystihnout, to se musí vidt! Manet, Snídan v tráv zajmavé, jak mu perpektivn nevycházelo pozadí že mu to nevadilo? A samozejm impresionisté hodn se mi líbil Sisley. Ty jeho erné lod s erveným pruhem, to je nápad, který kopíroval nejen Lhoták, ped ním už Chittusi a pak Karel erný. Monet ped Monetem realistické, tmavé obrazy. Asi jako Antonín Slavíek ped Slavíkem. Makové pole rudá v nádechu fialové. Hezké vrné mám tu zkušenost také. Pissaro taková poctivost, poád pemalovával, dokud to nebylo ono. Ty pasty na pastách! Chavannes Chudý rybá, krásné, návrhy fresek decentní, vyvážené. Symbolista jako Gustave Moreau ale to bylo nco jiného. Moreau surrealista ped surrealisty! Iason a Medea, síla. Má v Paíži muzeum, musím se tam píšt podívat. A už toho mám dost. Za hodinu máme sraz u Pantheonu, tak tam pojedu MHD, už m bolí nohy. Neml jsem jízdenku na autobus a tak jsem se svou lámanou anglitinou ptal njakého penzisty, kde se to dá koupit. íkal mi, že bu v metru (ale široko daleko žádná stanice) a nebo pímo u idie. Ale že je to drahé. Nakonec se slitoval a lístek mi dal. Peníze nechtl, má prý slevu (carnet). Až te, když to píšu, jsem si vzpomnl, že jsem kdysi koupil jízdenku do metra njakému Nmci, který si neporadil s naším automatem. Takže se mi to po letech vrátilo. Dojel jsem k bulváru Saint Michele, míjeli jsme kostel st. Germain-des-Pres (musím se tam vypravit, až tu budu píšt) a vystoupil jsem u Sorbonny. Kostel je kupodivu malý (píjemn malý), ale dovnit

4 ani do univerzity se nedosteš. Hlídají to stráže jako kampus a pouští jen na prkazky. Narazil jsem na druhou plku party s mladou prvodkyní a vyšli ten kousek k Pantheonu. Je to pkná stavba, jaksi vyvážená. Uvnit ale hrza po stnách samé výjevy z francouzské historie, velké plachty samých patetických váleník. Nejlepší byla ti plátna od Chavannese, ale i to byly v kontextu jeho tvorby spíš slabší vci. V kupoli zavšeno kyvadlo (Foucaltovo). Poítal jsem dobu rozkyvu a vycházelo mi to na osm vtein. No, možná poítám moc rychle, ale i tak to bylo impozantní, jak se závaží pomalu neslo vzduchem, na chvíli zastavilo v mrtvém bod a rozvážn pokraovalo nazpátek. Lano bylo zavšeno ve výšce snad 80 metr, proto ten dlouhý rozkyv. Tady si Foucalt ovoval otáení zem, ale už si nepamatuji jak. Fyziku jsem ml naposledy ped 31 lety. V podzemních výklencích, ve velmi skromných klasicistních náhrobcích, jsou uloženi francouzští velikáni. Vicor Hugo, spolen s obma Dumasy. A další teba Monge (tuším že matematik, Mongeova rovina taky jsem to vidl naposledy ped 31 lety).vedle náhrobk umístny panely s údaji. A te jsem se nasral. Pro je to jen francouzsky? Že mají nápisy v galeriích jen francouzsky, už jsem už rozdejchal, co taky nadlám, ale tohle je nco jiného. Takže jsem se nic nedovdl. Vyšl jsem ven, slunce už stálo docela nízko a zlatilo stechy a bylo nádhern teplo. Rychle jsme naskákali do autobusu, stál totiž na zastávce MHD a vyrazili do hotelu. První plka bydlela v centru, vyložili jsme je pímo na hlavní za šíleného provozu. To si lovk ani nedovede pedstavit. Poznámka k provozu je to tu neskutený. Takové zácpy jsem zatím nevidl. Auta jedou krokem nkolik kilometr. Jezdí se tu dost odvážn, ale idii dodržují ervenou. Chodci na ervenou nedbají a navíc pecházejí ulici, kde je zrovna napadne. Kupodivu jsem za celou dobu nevidl bouraku, jen pár aut mlo pomuchlané nárazníky. Jezdí se tu v peguotech, renaultech, smartech, obas njký diplomatický medvd. Málo japonských aut, fordy nebo americká auta vbec ne. I když jsem jednou vidl tereáka lexus, ale to byla fakt výjimka. Jezdí se hodn na motorkách, ale samé neznámé znaky, hodn skútr to je v tom provozu velmi praktické. Parkují všude, i tam, kde nemají a tak je obas kontrolují policajti. Bavil jsem se, když jsem vidl docela obézní ernou policistku na motorce, jak buzeruje njakého idie. My jsme bydleli o kousek dál, v hotelu Printania na rue D Avron 111. Ujet tch pt kilometr (víc to teda nebylo) nám trvalo skoro 45 minut. Pšky bych tam byl snad rychleji. Podle prvodkyn to mla být dobrá tvrt. Spíš konila ta stará zástavba a za námi se už tyil njaký mrakodrap a obrovský obchoák carefour. Vedle hotelu mli njací Turci krámek s kebabem, a vbec tam bylo dost erných. Ale aby to nevyznlo njak rasisticky prost tu jsou a dlají si svoje. V muzeích a galeriích byla vtšina obsluhy erná nebo asiati, v obchodech ernošky, nkteré i docela hezké. Poznámka k ženským Njak se traduje, že jsou ty Paížanky hezký a že se umí obléct, ale já teda nevím. Naše holky mi snad pipadají hezí. A že se umí obléct? Tém všechny mají dost skromné obleení, sice elegantní, ale nic moc. Nejlépe obleené byly Italky, pak snad Japonky, i když jejich nkteré kombinace byly dost divoké nebo nesourodé. Naše holky rozhodn nezstávají pozadu. Zase je fakt, že obézní ženskou jsem tam nevidl (pokud to ovšem nebyla njaká eská mamina). Hotel byl lehce špinavý, koberec na schodech nevidl vysava celé msíce. V pokoji isto, podlaha vlnitá jako golfové hišt a mírn pohyblivá. Tapety bych snad pilepil i já lépe, rozhodn aspo tam, kde mly být. Vana lehce ucpaná, voda teplá tekla snad až po pl hodin. No neva, vysprchoval jsem se i ve studené, poteboval jsem to jako sl. A pak ješt jednou teplou. Spolubydlící, pan Milan Paleek se ztratil nkde u Invalidovny, ale uml francouzsky a tak se doptal. Pišel chvilku potom, co jsem se ubytoval. Prohodili jsme pár slov, dali panáka ferneta a vyrazili na kut. Teda já ješt s panákem v ruce jsem se podíval z balkónku (bydlíme v šestém pate a tak jsme mli trochu rozhled). Pod námi dopravní cvrkot, svtla aut prosvcovala koruny strom rostoucích na chodníku. Vypadalo to jak obraz od Pissara (Montmartre v noci, 1863). A pak už jsem šel spát od osmi do pl sedmé. Jako mimino. Já prost spát potebuji.

5 Vzbudil m pan Paleek, který už delší dobu nespal a tak vyrazil na kafe do protjší kavárny. Recepní mu zamkl a šel se pomilovat s pokojskou (aspo to tak Paleek podal). Tak musel prolézt oknem schovaným za automaty na pití. Prý by ho to nenapadlo, ale pedtím zamíil do hotelu njaký párek nalitých Anglán. Tak to jen zopakoval po nich. Po mírné snídani (kafe, croissant a houska) jsme o pl osmé vyrazili do Fontainebleau. Provoz byl už pkn hustý, ale z msta to šlo. Kolem Paíže je to jen placka, vidli jsem jen pole a obas krávu, taky tábor motorizovaných cikán a za hodˇku jsme dojeli do F. Zámek vznikal dlouhou dobu, ale za Františka I. získal koncepci, která vydržela ješt dv st let. Zaízení se dochovalo docela v dobrém stavu, za revoluce se toho ani moc nerozkradlo a tak to nebyly jen prázdné pokoje. No prázdné spíš peplácané na strop štuk, zlato, obložení vyezávané, tapety Prost klasický zámek. Hezké bylo muzeum zámeckého divadla a knihovna, baletní sál a pijímací salon. Jinak teda nevím. Blbosti jako stolek, u kterého Napoleon podepsal abdikaci, pokoje císaovny No nevím. Pesunuli jsme se do Versailles. Vdl jsem, že je zámek velký, ale to, co jsem vidl, mi vyrazilo dech. Zámek se z jednoho místa nedal obhlédnout. Prost obrovské dílo. Uvnit OBROVSKÉ pokoje, kde bydlel Louis XIV., kde pijímali, kde se odbývalo ranní vstávání za pítomnosti šlechty a služebnictva. Ten se ani nevys, aby za ním nkdo nestál. Spousta obraz LXIV., Ludvík tak i onak ale zase jsem rád, že jsem vidl nkteré originály, teba od Hyacintha Rigauda. Ve Versailles bydlel také Bonaparte, tak jsou tam i památky na nj korunovace Marie Louisy od Jacquesa Louise Davida. Písaha na orly, Napoleon tak i onak. Ds a hrza taková pompa, vlezdoprdelismus. A to David zaínal jako revolucioná! Pak zase obligátn peplácané pokoje. Tšil jsem na zrcadlový sál, ale bohužel se opravuje. Vidli jsme z nj sotva tetinu, ale zase byly ty opravované ásti zepedu opateny zrcadlem. Tam se odrážel ten zbytek a tak jsem si mohl udlat aspo trochu pedstavu, jak je to velké. Délka 80 metr, šíka 17, výška tak 20. Všude štuky a na strop fresky, hlavn od le Bruna. samá pompa a oslava LXIV. To se potkali dva megalomani Ludvík a Charles le Brun, ti to rozvinuli. Zámek stojí na kopeku, svažuje se k dalšímu dílu fontánám a velkému kanálu (ten má na délku tak dva kilometry). Šílené rozmry! Je to fakt ohromující. Ani se nedivím, že vtšina evropských potentát chtla nco podobného a mnozí se o to aspo pokoušeli (s rzným úspchem). Ale nic tak velkého nikde nestojí takové prostory se tžko daly najít a na vybudování by byla poteba obrovských prostedk. Na to nikdo neml. Ješt jsem s Palekem navštívil velký a malý Trianon. Velký není nijak rozmrný, dalo se tam žít (asi proto sem utíkala markýza de Pompadour) a malý je vyslovn píjemný. Vyrazil jsem vlákem do Paíže, protože se mi nechtlo ekat další dv hodiny na ostatní. Ochotná slena mi vysvtlila, kam mám strit jízdenku, protože jsem tch otvor v automatu našel víc a nevdl, kudy kam. Za dvacet minut jsem byl v Paíži (autobusem to trvalo víc jak hodinu). Chtl jsem vystoupit na La Défense, abych mohl jet metrem do Centre Pompidou, ale pak jsem si to rozmyslel. Konená byla na Gare Saint Lazarre, to jsem chtl vidt. Vždy to nádraží maloval už Monet. Jeli jsme širokým obloukem, v jedné chvíli jsem vidl nádherné panorama vlevo mrakodrapy La Défense, Montmartre s katedrálou Sacré Couer a vpravo Eiffelovka. Nádraží St. Lazarre zastešeno jako hlavní, jinak se od dob Monetových nic nezmnilo. Všude hluk a spousta lidí, bezpenost zajiš oval osamlý vojáek v maskáích s krátkým samopalem pes rameno. Zeptal jsem se na informacích na trasu k Centre Pompidou. Paní byla ochotná, ekla mi stanici, kde musím vystoupit, ale s tak strašnou výslovností, že jsem rezignoval. Když vidla, jak se neš astn tváím, napsala mi to na papír a ješt mi

6 dala mapu MHD. Ono je to metro v Paíži trochu složitjší, musíte znát konenou na trase, kam jedete. Jenže, kdo si má pamatovat ta jejich jména. Samozejm jsem to spletl, ale pak jsem správn pestoupil a bylo to v pohod. Poznámka Vchod do metra vede pes turniket, který se za vámi po chvilce uzave. Toho využívají místní neplatii, kteí i vyíhnou chvilku, kdy nkdo prochází peskoí otoné tye a rychle se za vás zasunou, aby se jim dvee turniketu nezavely. Taky mi jeden takový sportovec málem skoil na záda. Metro stavli už na konci XIX. století a tak je to dost skromné také trošku špinavé, oni si na poádek moc nepotrpí. Nástupišt jsou úzká a pechod z jedné linie je nkdy pkná procházka. Novou stanici jsem vidl jen jednu, stny vyzdobili veselými keramickými motivy a vypadalo to trochu lépe. Továrna na umní, Centre Pompidou, je fakt továrna zvení samé roury od vzduchotechniky a sítí. Hnusný. Ale hala v pízemí je ješt horší vypadá to jak na hlaváku. Moe lidí, kravál, do toho neony, které oznaují vchod ke expozicím. Vyjel jsem po eskalátoru do šestého patra a trochu m to smíilo s touhle stavbou. Pojízdné schody jsou umístny v prhledných tubusech vn stavby a tak jsem ml bhem jízdy možnost koukat na paížské panorama. Notre Dame je tak blízko Shlédl jsem výstavu o Velkém tesku v umní, na Dada se muselo platit zvláš a to se mi už nechtlo. Big Bang ukazoval všechny podnty moderního umní od kubismu po dnešek. Byly zde vystaveny knihy, které zásadn ovlivnily myšlení umlc zapsal jsem si jen Pana Testa od Paula Valéryho, od Michela Butora Modification. Co jsem vidl mj první Mondrian: bílá je namalována kolem erné, to není natraská práce. První Max Ernst, druhý a tetí Dalí (klavír se šesti Leninovými hlavami), první Magritte. Potšilo, že je tam náš Zdenk Sýkora, fotky od Jaromíra Funkeho a pornografické koláže od Štýrského (s varováním a na to nekoukají dti, cha cha). Výstava koní tématy Revolta, Revoluce, Konec historie a Smrt. Na stn vidím Maleviv erný kíž a to je konená. Dál už nemžu. Bolí m v levém boku, pravá kyel a zaínají m bolet uby. Nejvyšší as pestat. Sjel zase do pízemí, s každým patrem se snižoval rozhled až jsem sál zase na šikmém námstíku ped fabrikou na umní. Mimové a kejklíi tam bavili polehávající lidi. Sedl jsem si na schody, najedl a odpoinul si. Koukám, že vedle fabriky je zrekonstruovaný ateliér mého oblíbeného sochae Constantina Brancusiho. Dv místnosti, do kterých jsem mohl nahlédnout pes okna. Sochy, skicy, náadí, malá kováská výhe a na devném pate postel, kde spal. To bylo všechno Taková skromnost. Žít jako žebrák, pracovat jako otrok, rozhodovat jako král. Spousta soch v mítku, které bych nepedpokládal Kohout mil snad ti metry. A pak už jsem vyrazil do hotelu. Sjel jsem kus metrem, jenže jsem se zase spletl a vylezl až na Saint-Mandé. Tak jsem si íkal, že se projdu jenže tady ty vzdálenosti jsou trochu vtší. Trvalo mi hodinu a pl, než jsem došel k Printanii. Cestou jsem nakoupil njaké sýry, paštiku a víno, minul Place de la Nation a pak zase bloudil. Podle mapy bych ml dojít k Rue D Avron, ale ulice konila na njakém námstíku, ze kterého vedly ti cesty (jako v pohádce: Dáš-li se prostední ). Pak mi to došlo. Mapa prost nebyla pesná, Francouzi jsou lemplové. Vyrazil jsem tak njak pibližn a hotel jsem našel. Sprcha, panák, bageta a bylo fajn. Nakreslil jsem si pohled z okna hotelu, abych ml i nco jiného než rychlé poznámky a nártky v bloku Po snídani jsme vyrazili k Notre Dame. Sice pod mrakem, ale teplo. Udlal jsem si zase vlastní program. Zamíil jsem k Justinímu paláci, k Saint Chapelle. Ivana Motýlová mi íkala, že je krásná to nevím, bylo stále pod mrakem a tak se nerozsvítila, v kapli vládlo píšeí. Ale ty elegantní sloupy a velká prosklenná okna, to pkné bylo. Zamíil jsem k Picassovu muzeu, což je kousek. Vedle stálých exponát zde prezentují tematicky zamené výstavy, tentokrát s námtem kresby. Bylo fakt dkladné, od dtských (ale už dokonalých) kreseb pes secesní až k posledním vcem. K tomu sochy, nárty k sochám. A tch variant ke všemu. Kubismus byla cesta, ne nápad. Než namaloval Sleny z Avignonu, to bylo variant postav a tváí. Krásn dokumentováno, jak si formy zjednodušoval, abstrahoval, než to bylo ono. Co on vlastn maloval a kreslil? Vtšinou lidské postavy, akty, portréty. Poád, dokola. Nkdy njaké zvíe (býk, ovce, holubice atd.) a to je vlastn všechno. Ale dlal to s takovou invencí a vynalézavostí, že to ohromuje.

7 A byl as jít do Louvru. Vešel jsem pes Cour Carré a zamíil k pyramid (dsná stavba). Na druhou stranu je fakt, že díky tomuhle monstru mohli mezi kídly Louvru vytvoit vstupní prostor, kde se vyídí vstupné, návštvníci si odloží atd. Ale na povrchu už nic být nemuselo. Louvre je OBROVSKÝ. Na to bych poteboval tak týden, ne-li víc. Znechucen ze sochaství XIX. století utíkám k sochám Mezopotámie. Chamurapiho zákoník erná stéla pokrytá drobným klínovým písmem. Tetramorfní tvorové, králové, bojovníci Následuje barokní francouzská malba opt démon Charles le Brun. Na to se nedá dívat. Další démon Rubens. Celý Medicejský cyklus. Ds a hrza, ty tlusté a prdelaté ženské, to bylo moc. Ale nkteí Holanani byli skvlí. A pak Vermeer van Delft Krajkáka a Geograf. Pekvapiv malé rozmry, první menší než A4, druhý jen o trochu vtší než A3. Rembrandt lidský. Antické sochaství, pekvapiv dnešní. Africké sochy jen procházím. A další a další Už nemžu. Tak ješt Mona Lisa a koním. K renesanní Itálii procházím kolem vlající Niké. Množství lidí a hluk se zvyšuje. Smrem k Mon Lise hluk ješt stoupá. Lidé procházejí stedem chodby, nekoukají vlevo vpravo, dti se honí a jeí, nkolik mobiluje, mladá Japonka sedí na lavici a kojí dít, strážný na to nic. Tady to není galerie, ale karneval. U Mony Lisy dav houstne. Obraz je zasklený a ped dvojitým zábradlím. Pekvapiv malý a tmavý. Ale Lisa se dál mírn usmívá na ten dav zvdavc. Tak to by bylo, te honem pry. Venku se mezitím udlalo hezky, dá se chodit v triku a kra asech. Sraz máme v šest na Place de la Concorde a tak mám dost asu. Už žádné umní. Procházím se ulikami a poprvé narážím na knihkupectví. Možná jsou njaké prodejny knih v supermarketech, ale tam zase nechodím já. Za celé ti dny jsem knihy nikde neobjevil. Ani jsem nevidl nikoho íst, snad jen jednu slenu v metru. Noviny? Také ne. Oni snad netou a pak že jsou kulturní národ. Jak se to pozná? Prošel jsem vstupem a knihkupectví pokraovalo v zastešeném dvorku dláždném polámanými kachly a betonem. To je divoina, to jsem vidl naposledy u Ma i v Lublanské, který má sklad knih v bývalé továrn. Prošel jsem nabídkou a zastavil se u pohlednic. Vybral jsem si jednu s pohledem na Eiffelovku pes Seinu, v popedí lo. Procházel jsem s dál. V jedné ulice jsem uvidl na rohu zelináství, všechny plody vystaveny v bednikách, celé zastešeno zelenobílou markýzou. Pipadalo mi tak typické pro Paíž, že jsem si to nakreslil a zpamti zkusil i barevn. Poznámka A vbec se mi tu domy líbí. Všechno je bílé, nebo trošku zašlé a šedivé ale ne moc zašlé. asto používají kámen, teba na boní zdi inžák. Vypadá to zajímav, otázka je, jestli to nekomplikuje život kámen táhne vodu, byty se nedají moc vytopit. Všechna okna jsou úzká a vysoká, tém vždy zvení mají devné žaluzie. Vtšinou i malý balkónek. V parteru bez výjimky obchdky, kavárniky. Jen v boních ulicích nebývají. Na pohled píjemné, milé. Tady se dá žít. A pak už k autobusu. Ješt projížka na parníku ale beze mne. Radji se procházím po nábeží, pod mostem nacházím bydlišt místních homeles clochard. Žádné krabice a igelitky. Mají tam natahané staré pohovky, pikrývky (ani to moc nesmrdí) a tranzistoráek. Vyšel jsem na most, v dáli se žlut rozsvítila Eiffelovka a pesn v osm zaala blikat. V tom jsem potkal pana Doležala z Roztok. Poád mu slibuji, že se zastavím a pak ho potkám v Paíži. Ml trochu upito, ale jako vždy srdený a vstícný. Vymnili jsme si maily a slíbili si setkání. To musím dodržet. Pak už jsme jeli dom. Než riskovat další píšernou noc, lehl jsem si na podlahu autobusu a aspo pár hodin zaspal. Probuzení v echách bylo kruté. Zima, vlhko, mlha. Co jsem nestihl Muzeum lovka a Djiny filmu na Trocaderu, v Louvru pedeckou sochu a eckou keramiku, egyptské umní, z míst Place de la Vosges. A co bych chtl ješt prožít kafíko a víneko v kavárnice, nkde se najíst. A taky trochu kreslit a malovat