Mapování holuba doupňáka (Columba oenas) na LS Třebíč 2011

Transkript

1 Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině Úvoz 23, Jihlava, IČ Mapování holuba doupňáka (Columba oenas) na LS Třebíč 2011 Vojtěch Mrlík & Vojtěch Kodet listopad 2011 Tento projekt byl v roce 2011 finančně podpořen programem Ochrana biodiverzity, což je národní program Českého svazu ochránců přírody financovaný Ministerstvem životního prostředí ČR a státním podnikem Lesy České republiky. Děkujeme.

2 Mapování holuba doupňáka (Columba oenas) na LS Třebíč 2011 Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině MVDr. Vojtěch Mrlík, CSc. & Ing. Vojtěch Kodet, Ph.D. Závěrečná zpráva projektu: listopad 2011 Obsah 1. Úvod str Holub doupňák fakta o studovaném druhu str Význam holuba doupňáka pro přírodu, její ochranu a člověka str Materiál a metodika str Výsledky str Průzkum oblastí ve správě LS Třebíč str Diskuse a závěr str Citovaná literatura str Přílohy str. 13 2

3 1. Úvod Průzkum ptáků v oblasti Třebíče byl, a do značné míry je, nadále soustředěn do rybničnatého území východně od města, které svou druhovou diverzitou ptáků přitahovalo a nadále přitahuje pozornost zoologů nebo ornitologů (Havlín 1951, Klíma 1964, 1966, Fiala 1966, Grim 1991, 1992, 1996). Ve středu pozornosti byly a jsou především vodní druhy ptáků (řády: potápky, brodiví, vrubozobí, dlouhokřídlí). Holubu doupňákovi (Columba oenas) nebyla dosud věnována bližší pozornost, a to i přes skutečnost, že přírodní podmínky Třebíčska představují lokálně pro tento druh vhodné životní prostředí. Členové naší organizace (Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, Jihlava), případně některých jiných organizací (např. ZO ČSOP Třebíč, ZO ČSOP Náměšťské rybníky, Náměšť nad Oslavou), však působí v širším okolí Třebíče již dlouhodobě. Kromě jiného se věnovali a věnují pozorování a studiu měkkozobých ptáků (řád Columbiformes), mezi něž holub doupňák patří. Data dokumentující v této oblasti jeho výskyt, hnízdění a biologii jsou členy těchto skupin shromažďována a zčásti také publikována (např. Škorpíková 2004, 2007, Kodet & Kunstmüller 2008c). Výsledky dosavadní práce mnoha členů naší skupiny jsou shrnuty v knižní publikaci Ptáci Českomoravské vrchoviny (Kunstmüller & Kodet 2005). Členové naší organizace se navíc zabývají ochranou hnízdních lokalit holuba doupňáka a dalších druhů ptáků hnízdících v dutinách starých stromů. Vhodné doupné stromy jsou systematicky vyhledávány a v rámci spolupráce s Lesy ČR, s.p., označovány. Označené doupné stromy pak zůstávají v lesích na dožití a mohou tak po dlouhou dobu sloužit těmto ptákům, a řadě dalších druhů organismů, k hnízdění, vyhledávání potravy, odpočinku či jako útočiště. V lesích kraje Vysočina (spadající pod Krajské ředitelství LČR Jihlava) bylo takto označeno za léta celkem doupných stromů, v nichž bylo dutin, z toho 673 dutin patřilo původně datlům černým (Kodet 2010). V oblasti spadající pod LS Třebíč značení doupných stromů členy naší organizace probíhá od roku Holub doupňák fakta o studovaném druhu Holub doupňák (Columba oenas) je u nás legislativně chráněn a je zařazen mezi druhy silně ohrožené (prováděcí vyhláška č. 395/1992 Sb. k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). V Červeném seznamu ptáků ČR je uveden jako zranitelný druh (Šťastný & Bejček 2003) a v rámci Červeného seznamu ptáků Vysočiny též jako druh zranitelný (Kodet & Kunstmüller 2008a), kde jeho hnízdiště zasluhují zvýšenou pozornost (Kodet & Kunstmüller 2008b). Tento holub je rozšířen v Holarktické oblasti, kde obývá celou Evropu (kromě severních oblastí Skandinávie a Ruska), východně svým rozšířením zasahuje do Kazachstánu (až pod jezero Balchaš a západní části pohoří Ťan-Šan; Gavrin et al. 1962, Kovšar 1988), na jihu jeho populace dosahují pobřeží Středozemního moře a nejzápadněji obývá Velkou Británii. Izolovaná populace žije rovněž v severní Africe (Maroko; Del Hoyo et al. 1997). Upřednostňuje zejména nižší oblasti, do 3

4 500 m nad mořem, příležitostně ovšem i nad 1000 m. Oblast jeho hnízdění zaujímá temperátní zónu, kde je vázán na přítomnost listnatých lesů (Gavrin et al. 1962). Jeho biotopem jsou otevřené krajiny, často zemědělsky obhospodařované, ovšem s přítomností lesů. Vyhledává zejména ekotony lesů a otevřené krajiny. Nutnou podmínkou je množství starých stromů umožňujících hnízdění (Del Hoyo et al. 1997). V České republice obývá především krajinu se starými listnatými a smíšenými lesy od lužních lesů v nížinách až do nejvyšších poloh (Krkonoše 900 m, Beskydy 1160 m, Šumava 1200 m). Preferuje zejména bučiny, jedlo-bučiny a doubravy, ale hnízdívá i v parcích, nebo menších skupinách stromů (Hudec & Šťastný 2005). V posledních letech bývá zastižen i ve městech (Zvářal 2004). Holub doupňák je závislý na nabídce doupných stromů, jejichž přítomnost je hlavní podmínkou jeho hnízdění. Nestaví hnízda, ale ke hnízdění využívá stromové dutiny především po datlu černém (Dryocopus martius). Nejčastěji v duntinách buků, méně v dubech a příležitostně např. v jasanech, borovicích, jilmech a vzácně hnízdí i v budkách. Známa jsou však i hnízdění v zemních norách (nory králíků divokých, Oryctolagus cuniculus; Del Hoyo et al. 1997), ve skalních děrách (zříceniny hradů, skalní stěny; Hudec & Šťastný 2005). Holub doupňák, podobně jako ostatní holubi (Columbidae), formují monogamní partnerské svazky, minimálně na hnízdní sezónu. Hnízdění může být protaženo přes celé jaro a léto až do podzimu (holubi hřivnáči, Columba palumbus, mohou hnízdit dokonce během všech měsíců v roce; Del Hoyo et al. 1997). Holubi doupňáci začínají v našich podmínkách snášet vejce koncem března, ale i začátkem srpna. Nejčastěji hnízdí 2-3x, zřídka 4x a výjimečně i 5x do roka (Hudec & Šťastný 2005). Někdy hnízdění následují postupně ve stejných dutinách, obvykle jsou však dutiny střídány. V prostorných dutinách bývají někdy mláďata i vejce současně, ale obvykle samec pečuje o mláďata a samice ze stejného páru inkubuje v jiné dutině (Hudec & Šťastný 2005). Vyšší počet hnízdních cyklů během jedné sezóny je vcelku mimořádná záležitost. Tuto schopnost holubům umožňuje vyšší rezistence k délce měnící se fotoperiody. Ta se projevuje tím, že gonády se zvětšují nezávisle na roční době. Holubi jsou schopni začít hnízdit při prodlužování světlé části dne, stejně jako při jejím zkracování. Je to adaptivní záležitost také k nabídce potravních zdrojů. V případě kratší fotoperiody krmí holubi sebe i svá mláďata výživnější potravou, než v jiných částech roku. Např. vysoký obsah bílkovin v semenech zajišťuje mláďatům zrnožravých druhů holubů časnější samostatnost, protože nejsou tak závislá na výživě holubím mlékem, které zajišťuje normální vývoj (mezi zrnožravé patří většina druhů holubů, kromě holuba doupňáka také holub skalní, Columba livia, holub hřivnáč, Columba palumbus, k částečně plodožravým patří hrdlička divoká, Streptopelia turtur, k typicky plodožravým pak holubi podčeledí Treroninae, Duculinae, Ptilinopodinae aj.; Del Hoyo et al. 1997, Hudec & Šťastný 2005). Snůšky holubů jsou překvapivě malé a u holuba doupňáka tvoří pravidelně, až na výjimky, 2 vejce. Ta jsou inkubována oběma partnery. Mláďata se líhnou brzy po sobě, nebo současně, po (18) dnech. Zprvu (8-10 dní) jsou krmena rodiči výměškem z volete (tzv. holubí mléko, na rozdíl od mléka savčího, neobsahuje téměř uhlovodíky /cukry/ a laktózu, ale % vody, % bílkovin, 5-7 % tuku a 1,2-1,8 % minerálních látek a volných aminokyselin; Del Hoyo et al. 1997), 4

5 později téměř výhradně rostlinnou potravou, kterou jim rodiče vyvrhují do zobáku z volete (Hudec & Šťastný 2005). Rodiče o mláďata pečují dní (Del Hoyo et al. 1997). Poté se mláďata rozletují. Holub doupňák je migrující druh, který přilétá na hnízdiště v ČR poměrně brzy (od poslední dekády února do konce března) a do zimovišť odlétá naopak pozdě (koncem srpna). Ptáci z hnízdišť odlétají v malých hejnech (snad hejna sourozenců, nebo ptáci z jedné lokality). Naše znalosti o přípravě na tah a formování hejn k odletu jsou bohužel velmi malé. Zimovišť dosahují naši holubi v polovině října (Cepák et al. 2008). Jsou rozmístěna kolem Středozemního moře, zejména však v jihozápadní Francii, méně často ve Španělsku nebo např. v Itálii. Odlet z hnízdišť se ale může někdy zpozdit, protože někteří ptáci se u nás zdržují ještě v polovině října a dokonce, v posledních letech poměrně vysoké počty těchto ptáků, u nás i zimují (jižní Morava; Škorpíková et al. 2004), případně na západním Slovensku (Kaňuščák 2004). Hnízdí již v následujícím roce života, stejně jako je tomu u většiny druhů holubů (Hudec & Šťastný 2005). Je však třeba poznamenat, že některé druhy holubů mohou hnízdit ve stejném roce, kdy se narodili a vylétli z hnízd. Např. drobný holoubek vrabčí (Columbina passerina) hnízdil v 79 dnech věku, holoubek skořicový (Columbina talpacoti) a hrdlička karolinská (Zenaida macroura) hnízdili ve 3 měsících a v zajetí chovaná hrdlička černouchá (Zenaida auriculata) poprvé hnízdila ve věku 5 měsíců. Ovšem taková hnízdní předčasnost je mezi ptáky neobvyklá (Del Hoyo et al. 1997, české názvy podle Hudce et al. 2003). U holuba doupňáka závisí hnízdní úspěšnost, kromě nabídky dutin vhodných ke hnízdění, rovněž na nabídce potravy, za kterou zaletuje hlavně na neobdělávané půdy (ale také na pole, louky a další otevřené plochy). Potravu sbírá na zemi a tvoří ji semena, zrna, zelené listy a pupeny, květiny a někteří bezobratlí (měkkýši). Mezi semeny jsou i plevele (merlíky - Chenopodium, lebedy - Atriplex, šťovíky - Rumex) a různé luštěniny. Konzumuje řadu květin (např. violky - Viola, pryskyřníky - Ranunculus a svízele - Galium), ale také žaludy (Quercus), bukvice (Fagus) a oříšky borovic (Pinus; Del Hoyo et al. 1997). V našich podmínkách jsou nejdůležitější semena a pupeny hořčice, řepky, tobolky ptačince, žabince, semena rdesen, merlíku. Obilí, listy bylin, pupeny a plody dřevin jsou zcela nepodstatnou součástí potravy (Hudec & Černý 1977, Hudec & Šťastný 2005). V rámci České republiky byla početnost holuba doupňáka odhadována při posledním mapování hnízdního rozšíření ptáků ( ) na 4 7 tisíc párů (Šťastný, Bejček & Hudec 2006). V oblasti Českomoravské vrchoviny hnízdí sice na řadě míst, ale velmi roztroušeně a tedy málo početně (Martiško et al. 1994). Pro léta zde byla odhadnuta jeho populace na párů (Kunstmüller & Kodet 2005). 5

6 1.2. Význam holuba doupňáka pro přírodu, její ochranu a člověka Holub doupňák je druh, který je pro člověka, z hlediska jeho hospodaření v krajině, naprosto bezvýznamný a neškodný. V jeho potravě převládají semena plevelných rostlin, takže z tohoto pohledu by měl zasluhovat spíše větší pozornost. Jeho úspěšné přežití v krajině exploatované člověkem závisí pouze na jeho adaptabilitě, tedy schopnosti přizpůsobit se měnícím se podmínkám a člověku. Uvážíme-li, že se jedná o živočišný druh, který je z pohledu myslivosti celoročně hájený, z pohledu hospodaření člověka neškodný, tak by v cestě ovlivňující jeho přežití v krajině nemělo nic stát. Bohužel, opak je pravdou. Jedná se totiž o druh úzce vázaný na specifickou nabídku hnízdních příležitostí. Hnízdí totiž pouze v dutinách starých, především listnatých stromů, kde upřednostňuje buky (Fagus sylvatica). Hnízdní dutiny nedokáže ve kmenech těchto stromů sám vytvořit, proto je v tomto ohledu závislý na přítomnosti těch druhů ptáků, kteří tyto dutiny tesají. V našich podmínkách se jedná zejména o datla černého (Dryocopus martius). Datel se jeví jako druh mnohem více ekologicky plastický, neboť se dokáže rychleji a úspěšněji přizpůsobit měnícím se přírodním, respektive hnízdním podmínkám. Početnost a hnízdění holuba doupňáka není tedy limitována nabídkou potravy, ale nabídkou vhodných lesních porostů s dutinami, ve kterých může hnízdit. Problémem je však nedostatek takovýchto přes 100 let starých porostů. A to díky skutečnosti, že pro současný vývoj lidské společnosti hraje nejdůležitější moment ekonomika, která je založena na trhu, tedy výrobě a prodeji, nebo použijeme-li jiného termínu, tak na obratu peněz. Z ekonomického hlediska nemají tyto dřeviny nijak velký význam, takže jejich stávající podíl v lesích je již nyní malý, a jak je zřejmé, ještě se zmenšuje. Již dnes plochy starých bukových porostů představují v současných hospodářských lesích pouhé zbytky - torza. Jsou to ostrůvky o rozloze maximálně několika málo hektarů, řídce roztroušené v lesnaté krajině, většinou lokalizované do prudkých svahů a do míst, kde je obtížné využít těžkou lesnickou mechanizaci. To je skutečnost a trend, který zřejmě nelze změnit. Je ovšem pravdou, že přibývá lidí s ekologickým cítěním a se smyslem pro krásu, která se může odrážet i v přirozené, respektive původní skladbě lesních společenstev. Bude-li vnímán les i tímto způsobem, tak by bylo možné v porostech uchovat ostrůvky různověkých bukových porostů i s torzy porostů starých až přestárlých, a to v takovém množství, které by zachovalo ekologickou funkci těchto ekosystémů s tím, že by nebyla narušena hospodářská funkce lesa. V současné době je výskyt holuba doupňáka v lesích poměrně vzácný. Početnost v ČR představuje jen několik málo tisíc párů, z čehož v regionu Vysočina to je jen několik málo set párů. V lesích spravovaných LS Náměšť nad Oslavou je to jen několik málo desítek párů. Nedostatek hnízdních příležitostí a snad i změny v jeho potravní nabídce jsou hlavními mechanismy, které limitují jeho rozšíření. Přítomnost holuba doupňáka v lesích pak může být určitým indikátorem kvality lesního prostředí, protože v těchto místech se musí nacházet přírodní, respektive ve svém složení přírodě podobný les s dostatečnou nabídkou doupných stromů a potravy. 6

7 2. Materiál a metodika Monitoring holubů doupňáků a studie spojené se zjištěním jejich alespoň přibližné početnosti byl realizován v souladu s normami a stanovami České společnosti ornitologické (dále ČSO). Jednalo se o kombinovaný ornitologický průzkum. Pozorování byla realizována vizuálně, tedy s využitím optických přístrojů (binokulární dalekohled, stativový monokulární dalekohled), akustickým odposlechem (v terénu zaznamenaných hlasových projevů ptáků) a akustickou nahrávkou (záznamem akustické aktivity ptáků pomocí digitálních zvukových záznamníků). Lokality s očekávaným výskytem holubů doupňáků byly vytipovány předem, na základě znalosti terénu, podle porostních map, podle vlastních zkušeností, respektive podle údajů v literatuře, nebo informací kolegů ornitologů. Protože se jednalo o velkou oblast, tak terén byl v první řadě kontrolován za pomalého projíždění z vozidla, poté byly vhodné lokality podrobně kontrolovány za pomalé chůze, případně z vhodných pozorovacích bodů (stanovišť). Při přemisťování v terénu jsme pro orientaci používali turistické mapy v měřítku 1 : , 1 : , nebo podrobné porostní mapy (zapůjčené od Lesů ČR, s.p.). Přístroje GPS jsme přednostně využívali k přesné lokalizaci digitálních záznamníků, případně k zaměření některých vytipovaných lokalit, nebo k lokalizaci obsazených dutin holuby doupňáky a datly černými. Detailně byly kontrolovány lesnaté oblasti orientované od Třebíče především jižním směrem. Jednalo se o větší lesní komplexy s dostatkem listnatých porostů jako: Mařenka, Myslibořický a Hrotovický les, lesnatá kaňonovitá údolí řeky Rokytně v úseku Biskupice Čermákovice a údolí řeky Jihlavy v úseku od Vladislavi až po Biskoupky (oblast přehrady Dalešice a Mohelno). Byly kontrolovány také významné lesní segmenty jako Klučovská hora a Hošťanka nedaleko Třebíče, lesní porosty v oblasti Boňova a Lipníku (Na Skalném a Za Humny), do značné míry jehličnaté porosty v širším okolí Svatoslavi (severně od Třebíče) a lesnaté remízky v Přírodním parku Třebíčsko, zejména mezi obcemi Pacoucov Trnava Nárameč Valdíkov Hostákov a Ptáčov (severovýchodně od Třebíče, Obr. 1). Kontrolovaná vhodná místa, která spadala pod správu LS Třebíč, jsme pracovně označili jako oblasti, respektive segmenty krajiny a specifikovali je od A po K (Tab. 1, Obr.1). V těchto oblastech jsme pak místa s očekávaným výskytem holubů doupňáků označili jako lokality (Tab. 1, Obr. 2, 3, 4). Zde jsme se pak zaměřili nejen na jejich monitoring, ale pozorování jsme vedli také s cílem zjistit velikost dané mikropopulace holubů nebo přímo lokalizovat jimi obsazené hnízdní dutiny. Při fyzických kontrolách lokalit byla data zapisována přímo do terénních sešitů, akustické záznamníky byly analyzovány následně s využitím počítače. Akustické záznamníky byly na lokality instalovány tak, aby byla zaznamenána nejintenzivnější denní vokální aktivita zjišťovaných holubů, tedy zejména brzy ráno a večer. K jejich rozvozu, rozmisťování a následnému svozu bylo využito osobní vozidlo. Podmínkou kvalitních akustických záznamů bylo snímání ptačích hlasů za příznivých klimatických podmínek (slunečné počasí bez silnějšího větru a srážek). Digitálně zaznamenané akustické nahrávky byly následně zpracovány a vyhodnoceny s použitím počítače a metodiky podle Savického (2008). Tuto metodu jsme využili v několika lokalitách. Jednalo se o oblast (sektor): Svatoslav a okolí (A), Mařenka (B), Klučovská hora 7

8 (C), Boňov (D), Myslibořický les (E), Hrotovický les (F), Rokytná (G) a o oblast lesů podél Dalešické přehrady v úsecích Vladislav Hartvíkovice (H), Hartvíkovice Mohelno (I) a Mohelno Biskoupky (J, Tab. 1, Obr. 5). Podstatným dílem byla data shromažďována vizuálním pozorováním a akustickým odposlechem. Pro získání takových dat byla využita metodika periodických kontrol vytipovaných lokalit. Snahou bylo navštívit alespoň některé lokality opakovaně. 3. Výsledky Holubi doupňáci byli cíleně zjišťováni při terénních pracích v širším okolí Třebíče od roku Data o jejich případném výskytu, hnízdění a migraci však byla v této oblasti shromažďována již několik let předtím, zhruba od roku Postupně bylo prozkoumáno všech 11 vybraných oblastí, které spadají pod správu LS Třebíč (Obr. 1, Tab. 1) Průzkum oblastí ve správě LS Třebíč V lesích spravovaných LS Třebíč jsme prokázali holuby doupňáky pouze v sektorech B, E, H a I, tedy konkrétně na 1 lokalitě v oblasti Mařenka, na 2 lokalitách v Myslibořickém lese a na 2 lokalitách v lesnatém pásu podél Dalešické přehrady (Tab. 1, Obr. 1, 2, 3, 4, 6). V oblasti Mařenka se jednalo o smrkové monokultury s vtroušenými listnáči. V Myslibořickém lese se jednalo o enklávu starého bukového porostu s bohatým podrostem v lokalitě U Peclparovy boudy a zbytkovou bučinu v lokalitě Kadečka. V oblasti lesů podél Dalešické přehrady se jednalo o lokalitu Staré duby, kde je několik letitých vzrostlých buků vtroušeno v převážně starém dubovém porostu (pod obcemi Plešice, Chroustov), a o lokalitu Doubrava u Slavětic, kde existuje poměrně větší porost letitých dubů (severovýchodně od obce Slavětice). V souhrnu se jednalo o 5 lokalit a pozorování nasvědčují tomu, že na těchto lokalitách holubi také hnízdili. Souhrnný odhad počtu hnízdících párů byl nejméně 13. Nejvíce párů bylo soustředěno pouze do 2 lokalit v relativně velkém komplexu Myslibořického lesa (kontrolovaná oblast zahrnovala lesy od Myslibořic směrem na jih po tok řeky Rokytné). Zde se vyskytovala naprostá většina zjištěných párů (62 %, n = 13, Tab. 1). Za významné, z hlediska přežití holuba doupňáka, můžeme považovat také staré porosty listnatých lesů podél Dalešické přehrady. Zde jsme nalezli 2 lokality s hnízdícími holuby, což reprezentovalo 31 % ze všech párů zjištěných ve studované oblasti Třebíčska (n = 13, Tab 1). Výše uvedené lokality jsou vlastně jediné lokality s ověřeným výskytem holuba doupňáka nejen na prostorách, kde hospodaří LS Třebíč, ale na prostorách mnohem větší oblasti (o velikosti asi 986 km 2 ), která spadá alespoň částečně do 12 kvadrátů, používaných pro mapování organismů v ČR (6660, 6661, 6760, 6761, 6762, 6860, 6861, 6862, 6960, 6961, 6962 a 6963), kde velikost jednoho kvadrátu je 133,2 km 2, Šťastný, Bejček & Hudec 2006). 8

9 Naše současné výsledky ( ) vcelku korespondují s rozšířením tohoto holuba, které bylo zjištěno v letech , kdy proběhlo zatím poslední mapování hnízdního rozšíření ptáků v ČR (Šťastný, Bejček & Hudec 2006). Tehdy byli holubi doupňáci zjištěni v kvadrátech 6661, 6760, 6862 a Do značné míry se tyto údaje kryjí s našimi výsledky zjištěnými v letech My jsme sice holuby nezjistili v kvadrátech 6661 a 6760, ale stejně jako v letech jsme je zjistili v kvadrátech 6862 (lokality Staré duby, Doubrava u Slavětic), 6961 (lokality Bučina u Peclparovy boudy, Kadečka) a nově v kvadrátu 6860 (lokalita Mařenka). Výsledky, které jsme zjistili o holubu doupňákovi, doplňujeme poznatky o rozšíření dalších příslušníků čeledi holubovití (Columbidae). Holuba hřivnáče (Columba palumbus) jsme registrovali ve 4 studovaných oblastech pomocí akustických záznamníků (sektor E, F, G, H, Obr. 7). Při terénních pochůzkách, které byly spojeny s akustickým odposlechem, však byli tito holubi zjištěni ve všech dalších 7 lokalitách (sektor A, B, C, D, I, J, K, Obr. 1). V rámci podzimních přeletů jsme pozorovali i větší hejna, např. o velikosti nejméně 110 ex. ( , Mohelno). Jedná se zcela evidentně o nejběžnější druh divokého holuba, který žije ve zdejších lesích. Hrdličku divokou (Streptopelia turtur) jsme zjistili pomocí akustických záznamníků pouze na 2 lokalitách (sektor G, H, Obr. 8). V rámci terénních pochůzek byla zjištěna také na dalších místech (např. sektor D, I, J, K), ale všude se vyskytovala relativně řídce. Domníváme se, že je to druh, který by zasloužil zvýšenou pozornost. Výskyt hrdličky divoké byl v přímém protikladu s rozšířením hrdličky zahradní (Streptopelia decaocto). Protože se jedná o synantropní druh, tak byla zastižena prakticky na všech vhodných lokalitách v blízkosti lidských sídel. V místech navazujících na lidská obydlí a v polích jsme se rovněž pravidelně setkávali s ferálními populacemi holuba domácího (Columba livia forma domestica). 9

10 Tab. 1. Holub doupňák v lesích spravovaných LS Třebíč (2011) Oblast (sektor) Kontrola Přítomnost Lokalita Počet Výhled (rok) 0/1 (páry) +/neg A Svatoslav a okolí 2010, B Mařenka 2010, Mařenka 1+ + C Klučovská hora D Boňov 2009, Ratibořice - E Myslibořický les 2010, Peclpar. bouda 4+ + Kadečka 4+? F Hrotovický les 2010, G Rokytná 2010, V část obory - - H Vladislav - Hartvíkovice 2009, 2010, Staré duby 2 + I Hartvíkovice - Mohelno 2009, 2010, Halířky - - U ostrova - - Doubrava u Sl Rabštejn - - J Mohelno - Biskoupky 2009, 2010, K Třebíčsko 2009, Souhrn Legenda: Popis lokalit s výskytem holuba doupňáka Mařenka - smrčina s vtroušenými listnáči U Tříhranného 1,2 km JJV od vrchu Mařenka; U Peclparovy boudy - bučina v severní části Myslibořického lesa; Kadečka - zbytková bučina nad pravým břehem Rokytné; Staré duby - fragmenty suťového listnatého lesa a navazujících smíšených starých porostů na pravém břehu Dalešické přehrady u hradu Holoubek; Doubrava u Slavětic - starý listnatý porost s převahou dubu severovýchodně od Slavětic Přítomnost 0 - holub doupňák nezjištěn 1 - holub doupňák přítomen Výhled + - pozitivní trend (stav populace setrvalý, možný její mírný nárůst) neg. - Negativní ternd (populace v úpadku, vesměs jde o kácení hnízdních porostů) 4. Diskuse a závěr Holubi doupňáci se vyskytovali v oblasti, kterou nyní obhospodařuje LS Třebíč, samozřejmě také v minulosti. Informace, které máme k dispozici, však naznačují, že ani hnízdění v minulosti nebylo nikterak běžné. Jedny z nejstarších záznamů jsou od Čapka, který holuby doupňáky zjistil zejména z údolí řek Chvojnice a Oslavy (Čapek in litt. in Chytil 1986). Čapek ale prokázal hnízdění tohoto holuba také v atypických místech, např. hnízdil v údolí řeky Jihlavy ve stěnách hradu Templštýn (1889), nebo v opěrné zdi železničního mostu u Ivančic (1912, Čapek in litt., ex. Vačkař in Martiško et al. 1994). Ale již v roce 1907 se zmiňuje Hála (= Halla) o úbytku těchto ptáků a doslovně píše, že ptáků rok co rok ubývá se starými doupnými stromy. Četněji hnízdili podle něj jen v oboře Hrotovské a Náměšťské, kde jak napsal, dosud není nouze o příhodná hnízdiště (Halla 1907). V letech

11 tito holubi nehojně hnízdili v údolí Klapovky u Ptáčova a u Račerovic (Havlín 1951). Tentýž autor, ale o několik desítek let později, tohoto holuba již nezjistil v rámci podrobného výzkumu, který byl směrován do otevřených biotopů v oblasti výstavby budoucí jaderné elektrárny Dukovany (Havlín & Havlínová 1977). Podobně tento druh holuba nezjistili ani Beklová s Pikulou při výzkumu v lesních biotopech, který zahrnoval také kaňonovité údolí řeky Jihlavy (Beklová & Pikula 1977). Přitom ve své následující práci stejní autoři informují o hnízdění těchto holubů v oblasti lesů na pravém břehu Dalešické přehrady, a to v úseku Hartvíkovice Rabštejn (1 10 párů), v oblasti Hrotovického lesa směrem k Rouchovanům a Prešovicím (1 10 párů) a v oblasti komplexu lesů kolem řeky Oslavy až po Senorady, pak podél řeky Chvojnice od soutoku s Oslavou po Kuroslepy a v lesích mezi Kramolínem a Slavěticemi (11 50 párů, Pikula & Beklová 1977). Martiško (Martiško et al. 1994) se zmiňuje na Třebíčsku o obsazené lokalitě v Budišově. V údolí řeky Jihlavy (Lhánice) byl holub doupňák zjištěn sporadicky v hnízdní době v letech (Mrlík 1999). O několika dalších hnízdních lokalitách na Třebíčsku se zmiňují také Kunstmüller & Kodet (2005). Konkrétně uvádějí okolí Kněžic, Budišova, Nových Syrovic, Příštipy. V letech byli holubi doupňáci zjištěni také v polesí Kobylí mezi Opatovem a Heralticemi, v polesí Mařenka a Srnčí vrch mezi Želetavou, Rokytnicí n. R. a Čáslavicemi, v údolí řeky Jihlavy u Stropešína, v letech pravidelně hnízdili také v okolí Číchova (Kunstmüller & Kodet 2005). Je pravděpodobné, že kolísání početnosti holuba doupňáka je normální a může mít i cyklický charakter. Např. ve letech XX. století holub doupňák zmizel z mnoha míst v ČR, avšak již v mezidobí došlo naopak k jeho výraznému šíření (Hudec & Šťastný 2005, Šťastný, Bejček & Hudec 2006). Tento trend byl zaznamenán i v posledních letech na jižní Moravě v oblasti Znojemska (Škorpíková 2004, 2007), nebo v mezidobí na Vysočině (Kodet 2008). Je také možné, že se časem tento holub stane v ČR, alespoň částečně, synantropním druhem, jak naznačují pozorování z posledních let (Zvářal 2004). Ve studované oblasti širšího okolí Třebíče zatím k výraznějšímu šíření holuba doupňáka nedošlo. Jeho početní stavy, velikost lokálních hnízdních populací i jejich distribuce v krajině zůstává po mnoho let víceméně stabilní či setrvalá. Alespoň tak je tomu při srovnání současných dat s daty publikovanými z identického území v minulosti. V současné době můžeme holuba doupňáka v širším okolí Třebíče (986 km 2 ) považovat, stejně jako v minulosti, za vzácný, ostrůvkovitě rozšířený druh, jehož početnost můžeme odhadnout do 30 hnízdících párů (spíše ale méně, kolem 20 párů). V relativně blízké budoucnosti tomu však může být zcela jinak. Místní populace mohou být významně ovlivněny cyklickými změnami, ke kterým dochází uvnitř samotných populací, a které pak postihují celé populace na velkém území (mohou snížit celkovou početnost druhu). Tuto skutečnost zřejmě ovlivnit nemůžeme. Můžeme ale pro tyto ptáky ovlivnit nabídku hnízdních příležitostí a zajistit určitou kvalitu potravy. Znamená to, alespoň významně nesnižovat plošnou výměru starých listnatých porostů (hlavně buků a dubů), které jsou v hospodářských lesích dosud roztroušeny, uchovat některé staré doupné stromy v lesních porostech na dožití a omezit chemizaci při ošetřování kulturních rostlin na polích a loukách. 11

12 5. Citovaná literatura: - BEKLOVÁ M. & PIKULA J., 1977: Ptactvo lesů. In: Dokumentační výzkum obratlovců zájmového území jaderné elektrárny V2 v Dukovanech. ÚVO ČSAV, Brno: CEPÁK J., KLVAŇA P., ŠKOPEK J., SCHRÖPFER L., JELÍNEK M., HOŘÁK D., FORMÁNEK J. & ZÁRYBNICKÝ J. (eds.), 2008: Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Avicenum, Praha: 607 p. - Del HOYO Y., ELLIOT A. & SARGATAL J. (eds.), Handbook of the Birds of the World. Vol. 4. Sandgrouse to Cuckoos (in english). Lynx Edicions, Barcelona. - FIALA V., 1966: Rozšíření vodního ptactva na Českomoravské vrchovině. Muzeum Vysočiny, Jihlava: 51 p. - GAVRIN V. F., DOLGUŠIN I. A., KORELOV M. N. & KUZMINA M. A., 1962: Pticy Kazachstana. Tom II. (in russian). Izdavatělstvo Akademii nauk Kazašskoj SSR, Alma-Ata: 779 p. - GRIM T., 1991: Pozorování ptáků na Třebíčsku. Veronica, časopis moravských a slezských ochránců přírody, Brno, 2/V: GRIM T., 1992: Zahnízdění slavíka modráčka středoevropského (Luscinia svecica cyanecula Meisner, 1804) na Českomoravské vrchovině. Moravský ornitolog 3/92: GRIM T., 1996: Ptactvo Třebíčských rybníků. Ptáci kolem nás 4, MOS, Přerov: HALLA J., 1907: Ptactvo kraje Mor. - Krumlovského a Střelicka. Zprávy Kommisse pro přírodovědecké prozkoumání Moravy. Oddělení zoologické, Brno: 8: 31 p. - HAVLÍN J., 1951: Přehled ptactva zjištěného v okolí Třebíče od 1. Ledna 1948 do 15. června Sborník přírodovědeckého klubu v Třebíči: 8 p. - HAVLÍN J. & HAVLÍNOVÁ S., 1977: Ptactvo otevřené krajiny. In: Dokumentační výzkum obratlovců zájmového území jaderné elektrárny V2 v Dukovanech. ÚVO ČSAV, Brno: HUDEC K. & ŠŤASTNÝ K., 2005: Fauna ČR, Ptáci Aves, Díl II/2 (2., přepracované a doplněné vydání). Academia, Praha: HUDEC K. & ČERNÝ W., 1977: Fauna ČSSR, Ptáci Aves, Díl II. Academia, Praha: 893 p. - HUDEC K., ČAPEK M. Jr., HANÁK F., KLIMEŠ J. & PAVÍZA R., 2003: Soustava a české názvosloví ptáků světa. Muzeum Komenského v Přerově, Přerov: 462 p. - CHYTIL J. 1986: Ptactvo údolí Chvojnice. Zprávy MOS 44: KAŇUŠČÁK P., 2004: Ďalšie údaje o zimovaní holubov plúžikov (Columba oenas) v širšom okolí Piešťan. CREX zpravodaj jihomoravské pobočky ČSO 22: KLÍMA M., 1964: Příspěvek k hnízdní bionomii racka chechtavého (Larus ridibundus L.). Zoologické listy, Brno 13/2: KLÍMA M., 1966: A Study on Diurnal Activity Rhythm in the European Pochard, Aythya ferina (L.), in Nature. Zoologické listy, Brno 15(4): KODET V., 2008: Změny hnízdního rozšíření ptáků (Aves) na Vysočině podle mapování z let , a Cinclus 19: KODET V. (ed.), 2010: Doupní ptáci v lesích na Vysočině Závěrečná zpráva, Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, Jihlava: 72 p. - KODET V. & KUNSTMÜLLER I., 2008a: Červený seznam ptáků kraje Vysočina. Cinclus 19: KODET V. & KUNSTMÜLLER I., 2008b: Kategorizace významu hnízdišť ptáků na Českomoravské vrchovině z hlediska jejich ochrany. Cinclus 19: KODET V. & KUNSTMÜLLER I., 2008c: Ornitologická pozorování na Vysočině v letech 2005 a Cinclus 19, Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, Jihlava: KOVŠAR A. F., 1988: Mir ptic Kazachstana (in russian). Vydavatelství Mektep, Alma-Ata: 272 p. - KUNSTMÜLLER I. & KODET V., 2005: Ptáci Českomoravské vrchoviny. Historie a současnost hnízdního rozšíření v kraji Vysočina. ČSOP Jihlava, Muzeum Vysočiny Jihlava: MARTIŠKO J., ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V., HUDEC K., PELLANTOVÁ J. & VLAŠÍN M., 1994: Hnízdní rozšíření ptáků, jihomoravský region. Část 1, nepěvci. Moravské zemské muzeum, Český svaz ochránců přírody ZO Pálava: 237 p. - MRLÍK V., 1999: Výzkum fauny obratlovců (velcí savci a ptáci) v zájmové oblasti NPR Velká skála a přiléhajícím okolí. Expertíza pro RŽP v Třebíči, Brno. - PIKULA J. & BEKLOVÁ M., 1977: Ecological distribution of forest avifauna in the region of constructed energetic system Dukovany Dalešice. Acta Sc. Nat. Brno, 11 (Nova Series 12): SAVICKÝ J., 2008: Techniky akustického monitoringu ptáků. In: KODET V., SAVICKÝ J. & HERTL I.: Závěrečná zpráva projektu Využití informačních technologií v ornitologickém výzkumu na Vysočině. Pobočka ČSO na Vysočině, Jihlava:

13 - ŠKORPÍKOVÁ V., 2004: Několik dalších údajů k rozšíření holuba doupňáka (Columba oenas) na Znojemsku s přihlédnutím k širšímu regionu. CREX zpravodaj jihomoravské pobočky ČSO 22: ŠKORPÍKOVÁ V., 2007: Holub doupňák (Columba oenas) na jižní Moravě v hnízdním i mimohnízdním období. CREX zpravodaj jihomoravské pobočky ČSO 27: ŠŤASTNÝ K. & BEJČEK V., 2003: Červený seznam ptáků České republiky. In: PLESNÍK J., HANZAL J. & BREJŠKOVÁ L. (eds.): Červený seznam obratlovců České republiky. Příroda 22, Praha: ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V. & HUDEC K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum: VESELOVSKÝ Z., 2001: Obecná ornitologie. Academia, Praha: 357 p. - VYHLÁŠKA č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí České republiky ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny 14., v platném znění - ZVÁŘAL K., 2004: Holub doupňák (Columba oenas) tokající ve městě. CREX zpravodaj jihomoravské pobočky ČSO 22: Přílohy Obr. 1. Obr. 2. Obr. 3. Obr. 4. Obr. 5. Obr. 6. Obr. 7. Obr. 8. Obr. 9. Obr. 10. Obr. 11. Obr. 12. Obr. 13. Obr. 14. Obr. 15. Obr. 16. Sledované oblasti v LS Třebíč; Sektor E, D - Myslibořický les, Boňov, Lokality: U Peclparovy boudy, Kadečka, Ratibořice; Sektor D, H Boňov, Vladislav Hartvíkovice, Lokality: Staré duby, Ratibořice; Sektor I (Hartvíkovice Mohelno), Lokality: Halířky, U ostrova, Doubrava u Slavětic, Rabštejn Mohelnský mlýn; Akustický monitoring na LS Třebíč; Holub doupňák (Columba oenas) na LS Třebíč, akustické záznamníky; Holub hřivnáč (Columba palumbus) na LS Třebíč, akustické záznamníky; Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) na LS Třebíč, akustické záznamníky; Lokalita Halířky (sektor I), skalní výchozy na pravém břehu Dalešické přehrady s řídkým porostem starých borovic a vtroušeným dubem (možné hnízdiště holuba doupňáka, ); Lokalita Halířky (sektor I), skalní výchozy na pravém břehu Dalešické přehrady s řídkým porostem starých borovic a vtroušeným dubem (možné hnízdiště holuba doupňáka, ); Lokalita Halířky (sektor I), svah na pravém břehu Dalešické přehrady s řídkým porostem starých borovic a vtroušeným dubem (možné hnízdiště holuba doupňáka), výhled na protější břeh s Wilsonovou skálou ( ); Lokalita U ostrova (sektor I), svah na pravém břehu Dalešické přehrady s řídkým porostem starých dubů a habrů, vtroušenou borovicí a bukem (možné hnízdiště holuba doupňáka, ); Lokalita Staré Duby (sektor H), dutiny v suchém kmenu stromu (hnízdiště holuba doupňáka, ); Lokalita U Peclparovy boudy (sektor E), dutiny v kmenu buku (jedna z nich obsazená holubem doupňákem, ); Lokalita Staré Duby (sektor H), svah s řídkým porostem starých dubů, buků a borovic ( ); Lokalita u Peclparovy boudy (sektor E), bučina v severní části Myslibořického lesa ( ); 13

14 Obr. 1. Sledované oblasti v LS Třebíč A Svatoslav a okolí B Mařenka C Klučovká hora D Boňov E Myslibořický les F Hrotovický les G Rokytná H Vladislav - Hartvíkovice I Hartvíkovice - Mohelno J Mohelno - Biskoupky K Třebíčsko 14

15 Obr. 2. Sektor E, D - Myslibořický les, Boňov Lokality: 1) U Peclparovy boudy, 2) Kadečka, 3) Ratibořice 15

16 Obr. 3. Sektor D, H Boňov, Vladislav Hartvíkovice Lokality: 1) Staré Duby, 2) Ratibořice 16

17 Obr. 4. Sektor I (Hartvíkovice Mohelno) Lokality: 1) Halířky, 2) U ostrova, 3) Doubrava u Slavětic, 4) Rabštejn Mohelnský mlýn 17

18 Obr. 5. Akustický monitoring na LS Třebíč 18

19 Obr. 6. Holub doupňák (Columba oenas) na LS Třebíč (červeně = akustický záznam druhu) 19

20 Obr. 7. Holub hřivnáč (Columba palumbus) na LS Třebíč (červeně = akustický záznam druhu) 20

21 Obr. 8. Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) na LS Třebíč (červeně = akustický záznam druhu) 21

22 Obr. 9. Lokalita Halířky (sektor I), skalní výchozy na pravém břehu Dalešické přehrady s řídkým porostem starých borovic a vtroušeným dubem (možné hnízdiště holuba doupňáka, ) Obr. 10. Lokalita Halířky (sektor I), skalní výchozy na pravém břehu Dalešické přehrady s řídkým porostem starých borovic a vtroušeným dubem (možné hnízdiště holuba doupňáka, ) 22

23 Obr. 11. Lokalita Halířky (sektor I), svah na pravém břehu Dalešické přehrady s řídkým porostem starých borovic a vtroušeným dubem (možné hnízdiště holuba doupňáka), výhled na protejší břeh s Wilsonovou skálou ( ) Obr. 12. Lokalita U ostrova (sektor I), svah na pravém břehu Dalešické přehrady s řídkým porostem starých dubů a habrů, vtroušenou borovicí a bukem (možné hnízdiště holuba doupňáka, ) 23

24 Obr. 13. Obr. 14. Lokalita Staré Duby (sektor H), dutiny v suchém kmenu stromu (hnízdiště holuba doupňáka, ) Lokalita U Peclparovy boudy (sektor E), dutiny v kmenu buku (jedna z nich obsazená holubem doupňákem, ) Obr. 15. Obr. 16. Lokalita Staré Duby (sektor H), svah s řídkým porostem starých dubů, buků a borovic ( ) Lokalita u Peclparovy boudy (sektor E), bučina v severní části Myslibořického lesa ( ) 24