MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2013 MARTIN VÁCLAVÍK

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Mapování vybraných druhů invazivních rostlin na území města Břeclav Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Dr. Jaroslav Knotek, Ph.D. Vypracoval Bc. Martin Václavík Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie 2011/2012

3 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Bc. Martin Václavík Zemědělská specializace Agroekologie Název tématu: Mapování vybraných druhů invazivních rostlin na území města Břeclav Zásady pro vypracování: 1. Charakteristika přírodních poměrů daného území. 2. Popis vybraných druhů invazivních rostlin. 3. Popis metodiky uplatněné při mapování výskytu vybraných invazivních rostlin v daném území. 4. Vyhodnocení získaných dat a formulování závěru ve vztahu k současnému a očekávanému šíření vybraných invazivních druhů v daném území. 5. Součástí práce bude i návrh preventivních opatření k potlačení šíření vybraných invazivních druhů a stanovení nejvhodnějších postupů pro jejich případnou likvidaci.

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Mapování vybraných druhů invazivních rostlin na území města Břeclav vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis diplomanta.

5 PODĚKOVÁNÍ Upřímně chci poděkovat panu Mgr. Dr. Jaroslavu Knotkovi, Ph.D. za jeho pomoc a čas, který mi věnoval při konzultacích, za jeho rady a doporučení. Za pomoc při řešení tvorby mapy děkuji panu Ing. Tomáši Mašíčkovi, Ph. D. Za jazykovou korekturu a věcné připomínky děkuji panu PhDr. Leu Čudovi.

6 Abstrakt Diplomová práce se zabývá rozšířením cizích, neofytních, druhů vyšších rostlin, kterým vyhovuje klima střední Evropy a mají dokonalé prostředky šířit se na úkor původní vegetace ve volné krajině. Město Břeclav leží v nejteplejším regionu ČR v blízkosti lužního lesa. Teplota a vlhkost jsou hlavní faktory pro existenci a šíření organismů. V práci je popsána příčina šíření rostlin, vztah lidí ke krajině, stav extravilánů obcí v současnosti, neznalost v chování se jednotlivců pří šíření druhů, snižování biodiverzity, majetkové poměry pozemků na kterých se rostliny vyskytují, nástroje k odstranění invazivních rostlin a další. Důležitou součástí práce je Mapa vybraných druhů invazivních rostlin na území města Břeclav, která vyznačuje výskyt a pokryvnosti sledované vegetace. Získané informace jsou zaneseny do podkladové mapy, kterou je účelová katastrální mama města Břeclav, pomocí programu ArcMap. Nejnebezpečnějšími invazními druhy ve sledovaném území jsou: pajasan žlaznatý (Ailanthus altissima (Mill.) Swingle), trnovník akát (Robina pseudoacacia L.), borovice vejmutovka (Pinus strobu L.), slunečnice topinambur (Helianthus tuberosu L.), kustovnice cizí (Lyceum barbarum L.), křídlatka (Reynoutria Spp.) Klíčová slova rostlinné invaze krajina mapování Abstact This thesis will address the extension of foreign, neofytních, species of higher plants, which suits the climate of Central Europe and have the perfect means to spread the expense of native vegetation in the open countryside. Breclav City is the hottest region of the country near the floodplain forest. Temperature and humidity are the main factors for the existence and spread of organisms. The paper describes the cause of the spread of plant, people's relationship to the landscape, the state of rural zone of today s community, ignorance of the behavior of individuals in the spread of species, reducing biodiversity, land ownership situation in which the plants occur, tools to remove invasive plants and other. The main part of the work will be map with marked

7 of coverage, age, type of vegetation, which will show the location, distribution, or any future locations with priority need for intervention in relation to land and species conservation on the ground. Base of this map is arbitrary cadastral map of city Breclav. The information gathered will be entered into the map by program ArcMap. The most dangerous species in the monitored area: chinese sumac (Ailanthus altissima (Mill.) Swingle), black locus (Robina pseudoacacia L.), eastern white pine (Pinus strobu L.), jerusalem artichoke (Helianthus tuberosus L.), goji berry (Lyceum barbarum L.), knotweed (Reynoutria Spp.). Keywords plant invasions landscape mapping

8 Obsah 1 Úvod Cíl práce Charakteristika zájmového území Vymezení zájmového území Geomorfologie a pedologie Vodstvo Lesy Klima Lidská činnost a půdní pokryv Nerostné bohatství a průmysl Ochrana přírody a krajiny Rostlinné invaze Problematika rostlinných invazí Přírodní procesy a pojmy Sukcese Strategie šíření Popis vybraných invazivních druhů rostlin Pajasan žlaznatý (Ailanthus altissima (Mill.) Swingle), Trnovník akát (Robina pseudoacacia L.) Borovice vejmutovka (Pinus strobu L.) Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosu L.) Kustovnice cizí (Lyceum barbarum L.) Křídlatka (Reynoutria Spp.) Legislativa problematiky rostlinných invazí Mezinárodní a evropské právo v České republice Právní předpisy České republiky Metodika Práce v terénu Tvorba mapy Návrhy opatření a likvidace porostů Likvidace jednotlivých druhů

9 6.1.1 Likvidace pajasanu žláznatého Likvidace trnovníku akátu Likvidace slunečnice topinambur Likvidace křídlatek Možnosti finanční podpory Výsledky a diskuse Interaktivní mapa Sumarizace druhů Pozorování Pajasan žlaznatý Trnovník akát Borovice vejmutovka Slunečnice topinambur Kustovnice cizí Křídlatky Ostatní pozorování Závěr Použitá literatura Seznam zkratek Přílohy Seznam příloh

10 1 ÚVOD Z ekologického hlediska je vše na naší planetě dlouhodobý přírodní proces ve kterém nelze určit který faktor je špatný, nebo dobrý a odborníci tak přírodu ani neposuzují. V této diplomové práci jsou invazivně se chovající rostliny často nazývány jako nebezpečné, škodlivé, nežádoucí, nutné likvidovat a podobně. Negativní pojetí rostlin je zapříčiněno jejich vlivem na domácí biodiverzitu, krajinu a zdraví, což jsou hodnoty, které se musejí chránit, i když mnoho druhů bylo původně introdukováno za účelem jejich přínosů (dřevo, med, okrasa). Hlavním faktorem negativních jevů, které rostliny způsobují, je člověk, který urychluje migraci rostlin a vytváří situace, které by přirozeným přírodním procesem nenastaly. I člověk je součástí přírod lze jen stěží dohadovat, zda je součastná situace dobrá či nedobrá, přirozená nebo nepřirozená, zda by nastala nebo nenastala. V širším pohledu se jedná o vývoj života na naší planetě Zemi. Rostlinné invaze jsou v českém i evropském kontextu odbornou veřejností řešená problematika. Složitost dlouhého vývoje evropského prostředí však nedovoluje jednoznačně uchopit celou problematiku tak, jak je tomu v později objevených kontinentech. I když místní krajina je dlouhodobě zvyklá na nové a nové rostlinné druhy, díky rychlejším a lepším možnostem šíření a menší péči o krajinu, která byla přenechána jen výrobě a dopravě se u nás vyskytují druhy, které využívají své konkurenční výhody a mění krajinu. U každého druhu označeného celosvětově jako invazní je řada rizik pro ekosystémy, na kterých se nově vyskytuje. Tím nejvýznamnějším je schopnost se intenzivně až agresivně šířit na úkor původní vegetace. Protože v Evropě pestrá součastná flora vznikla často z různých cizokrajných rostlin zásluhou minulých generací člověka, hovoří odborníci někdy ne o původní, ale o náhradní přirozené vegetaci. Dnešní krajina vznikla tedy díky člověku a nyní je jím ohrožována, protože tradiční hospodaření bylo nahrazeno velkovýrobním, které je založeno na efektivním využívání plochy s vybranými cíli. V ČR je však řada ploch, které intenzivně obhospodařovat nelze, nebo není o ně pečováno z jiných důvodů. Tradiční péče na těchto plochách byla ukončena a stanoviště vyvíjí za přispění nových kolonizátorů krajiny, jak bývají invazně se chovající rostliny nazývány. Tam, kde tyto rostliny proniknou do přírodě blízkých ekosystémů (zvláště chráněná území), způsobují snižování původní biodiverzity. Jejich

11 porosty jsou velmi husté, často uvolňují do půdy látky negativně ovlivňující vývoj jiných rostlin a celkově jsou schopnější zaujmout prostor, který se pak jen se značnými náklady navrací do původního stavu. Nejvýrazněji se rostlinné invaze projevují v blízkosti člověka v místech, kde mají vhodné podmínky k růstu, což je obecně světlo, teplo a dostatek vláhy a živin. Jihomoravský kraj tyto možnosti nabízí. Město Břeclav leží na významném mezinárodním železničním uzlu a v blízkosti dálnice, což dopomáhá k šíření druhů. Město také leží na řece Dyji, která do své široké nivy po staletí přinášela živiny a vláhu. Území je dlouhodobě zemědělsky využíváno a v současnosti se potýká s problémy z oblasti vlastnických vztahů, efektivnosti výroby, vztahu ke krajině a dalšími. Ve městě probíhají stavební činnosti, jsou zde opuštěné průmyslové areály, zahrady, pole a jiné plochy. Také je zde pozorována krize péče o veřejný prostor a celkové účelové zacházení s krajinou. Všechny tyto součastné nedostatky jsou příležitostí pro osídlení plochy plevelnými rostlinami, mezi něž patří i invazní rostliny. Ve zkoumaném území se nalézá řada chráněných míst, a to i mezinárodního významu, a proto by měla být problematice invazivních druhů věnována zvýšená pozornost. 2 CÍL PRÁCE Cílem práce je mapování vybraných invazivních rostlin v zájmovém území města Břeclav skládajícího se ze tří katastrálních území. Tyto vybrané invazně se chovající rostliny mají být vyhledány, identifikovány, popsány a zaneseny do mapy. která má být vyhodnocena. Samotná mapa má potom sloužit k dohledání rostlin pro případ jejich odstraňování ze strany příslušných institucí. Náplní práce má být také navržení managementových opatření k případným zásahům u mapovaných porostů a charakteristika území

12 3 CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ 3.1 Vymezení zájmového území Zájmovou oblastí je intravilán a extravilán bývalého okresního města Břeclav, které leží na katastrálních území Břeclav, Charvátská Nová Ves a Poštorná. Ve městě se nachází velké množství průmyslu, je zde mezinárodní železniční uzel, kolem města vede dálnice z Brna do Bratislavy. Na jihu zájmové území sousedí s Rakouskou republikou. Reliéf krajiny je rovinatý. Středem sledovaného území protéká v široké nivě řeka Dyje, ke které se svažuje reliéf krajiny od okolních teras. Nejnižší bod v území je u řeky Dyje ve výšce 151 m n. m. Nejvyšším místem je plošina Bořího lesa na západě území, kde se mírná návrší pohybují do výšky 190 m n. m. Na území města Břeclav, které leží v Severopanonské podprovincii, se setkávají čtyři bioregiony, což lze zaznamenat při průchodu krajinou pozorováním střídání přírodních poměrů na malém území. Jedná se o Mikulovský bioregion, Hustopečský bioregion, Hodonínský bioregion a Dyjsko-moravský bioregion. Tyto čtyři bioregiony jsou zastoupeny pěti biochorami, které spadají do prvního vegetačního stupně. Název místní vlastivědné publikace Břeclavsko krajem luhů a stepí [4] pak vystihuje rozdíly v půdních podmínkách v závislosti na vláze a nadmořské výšce patrné v tomto regionu. V nivě řeky Dyje jsou rozsáhlé lužní lesy, ale už pár stovek metrů od toku jsou suché terasy, které se v době vegetace potýkají s nedostatkem vláhy a větrnou erozí na orné půdě. Protože zájmové území leží na styku několika rozdílných biochor a celkový popis by byl značně složitý, není tedy zájmové území charakterizováno souhrnně, ale jsou popisovány jednotlivé bichory. Pro lepší orientaci v území je přiložena mapa na obrázku

13 Obr. 1 Vyznačení zájmového území s biochorami [1] a [23] 1RU Plošiny štěrkopískových teras Tato biochora je unikátní typ a vyskytuje se na západě sledovaného území, kde je tvořena segmentem Bořího lesa o ploše 31 km 2. Jsou zde štěrkopískové terasy s mírně hlubokými údolíčky, dunami a vátými písky. Kvůli podloží, které by silně ohrožovala

14 větraná eroze, je území již několik posledních století zalesněno kulturními bory a duby, které v současnosti zaujímají 87 % roslohy tohoto území. Na území jsou také pozůstatky pískových a jílových lomů a kalové pole chemických závodů v Poštorné. Přirozenou vegetací by byly teplomilné doubravy s ostřicí doubravní (Carex fritschii Waisbecker). Tato biochora je součástí Lednicko-valtického areálu, který je krajinářsky upraven a doplněné romantickými stavbami. Na okraji lesa jsou malé pole, vinice a suché pastviny. Jsou zde také mělké potoky, které jsou ovšem po většinu roku vyschlé. V území jsou charakteristická panonská společenstva. Lidská sídla se zde nenacházejí. [1] 1Db Podmáčené sníženiny na bazických zeminách Jsou to široké a ploché sníženiny se zasolenými luhy. V případě sledovaného území jsou na tomto místě vytvořeny Lednické rybníky, které jsou nyní pod několika kategoriemi zákonné ochrany. Potenciální přirozenou vegetací by byla olšová jasenina. [1] 1RN Plošiny na zahliněních štěrkopíscích Biochora je přechodný typ sprašových plošin tvořená štěrkopískovou terasou. Leží na rovinách nad nivami řek. Terasy jsou něky až třicet metrů vysoké, téměř bez údolí a úpadů. Nachází se v nich velké zásoby písku a štěrku a v zájmovém území vznikl nový lom na jejich těžbu. Ve sledovaném území je na nich nejstarší zástavba místních městských částí Poštorná a Charvátská Nová Ves. Okraje plošin se nacházejí blízko vody a zároveň nad hranicí možných záplav. Díky vodohospodářským úpravám je sucho však i pod hranicí terasy a zástavba se dostává v posledních desetiletích blíže k řece. Lidé jsou pak překvapeni, když území náhle zasáhne velká voda. Šterkopískové vrstvy z pleistocénu překrývá jen slabá vrstva spraše. Půdy jsou vysychavé, kyselejší a sušší. Převažují černozemě. Problémem bývají silné větry na holých pláních. Potenciální přirozenou vegetaci lze jen předpokládat jednalo by se o teplomilné doubravy popřípadě prvosenkové dubohabřiny. Pole (až 85 % celkové plochy) tvoří extrémně velké celky, které jsou rozdělené jen větrolamy a sítí komunikací. Sady a vinice pokrývají okolo 6 % rozlohy. Vodní plochy zde tvoří jen odvodňovací příkopy. Trávníky tvoří ruderální porosty u cest. Zástavba, původně v podobě staveb lidové architektury, je dnes zcela přestavěná a zasahuje do popisované biochory z okrajů sousedních niv a teras. [1]

15 1Le Širší hlinité nivy s hrúdy. Jedná se o teplomilnou nivu řeky Dyje, která v celé délce řeky může být široká 0,7 6,5 km. Tento typ krajiny tvoří jediný segment tvořený spojením toků Dyje a Moravy na jižní Moravě o ploše 213 km 2. Podél řeky jsou břehové valy a mrtvá ramena. U krajů niv jsou ploché deprese bezodtokových ploch. Na území je řada zanikajících tůní a písčitých dun (tak zvaných hrúd) rovnoběžných s tokem a vysokých až devět metrů. V celé biochoře je vyhlášena řada zvláště chráněných území. Téměř všechna koryta řek jsou umělá. Území křižují vysoké hráze a náspy komunikací. Substrát je tvořen jemnými povodňovými hlínami s mocnosti pět metrů. Půdy jsou těžké glejové fluvizemě. Pouze na zbytcích konvexních břehů v mendrech vystupují lavice podložních štěrků a písků. Díky depresní poloze jsou časté inverze a mlhy. Mikroklima na hrúdách je výrazně suší a teplejší. Přirozenou potenciální vegetací by byly dubové jasaniny přecházející do dubohabřin. V měkkých luzích se vyskytuje vrba bílá (Salicetum alba). Náhradní přirozenou vegetací jsou vzácné louky tvořené panonskými svazy bylin. Pokryv je tvořen z 25 % lesy, 8 % travními porosty, 17 % vodními plochami a 45 %poli. Zahrady a sady jsou jen v zahrádkářských koloniích v okolí Břeclavi. Sídla sem přesahují z okolních teras. Leží zde intravilán města Břeclav. Nacházejí se tady také nálezy sídel z dob Břetislavova státu a archeologické naleziště Pohansko. Na hrúdech jsou dnes porosty borovice lesní (Pinus sylvestris). Na jih od Břeclavi jsou zachovány zbytky pralesů. [1] 1RE Plošiny na spraších. Segment tvoří velké plošiny, které na vzdálenost několika kilometrů nemají převýšení větší jak padesát metrů. Pouze na okrajích se svažují a mohou tvořit malá údolí se suchými úpady a hloubkou do patnácti metrů. Ve sledovaném území je v takovémto údolí přírodní rezervace Františkův rybník. Substrát tvoří spraše a štěrkopísky. Půdy jsou na nich typické černozemě a v lesích hnědozemě. Vodní toky zde chybějí. [1]

16 3.2 Geomorfologie a pedologie Systém: Alpínsko-himalájský Provincie: Subprovincie: Oblast: Celek: Podclek: Západopanonská pánev Vídeňská pánev Jihomoravská pánev Dolnomoravský úval Valtická pahorkatina (na západě zájmového území) Dyjskomoravská niva (ve středu od severu na jih zájmového území) Dyjskomoravská pahorkatina (na východě zájmového území) Klasifikace půdních typů Kambizemě stenická - Na západě zájmového území. Fluvizem glejová pelická - Ve středu zájmového území a v údolní nivě Dyje. Černice fluvická glejová pelická - Blíž u okrajů údolní nivy řeky Dyje. Černozem stenická - Dál od okrajů údolní nivy na plošinách. [32] 3.3 Vodstvo Řeka Dyje od pradávna tvořila hranici se sousedním Rakouskem. Proto původní vodní hrad knížete Břetislava I., měl funkci strážní vodní pevnosti. Řeka Dyje vždy formovala urbanismus města a tvorbu místní krajiny. Za poslední dvě století byla silně regulována, což spolu s výskytem rozsáhlým porostům lužních lesů (akumulační prostor pro záplavové vody) vede ke skutečnosti, že v Břeclavi od druhé světové války neproběhly povodně. Řeka Dyje ústí několik kilometrů za Břeclaví do řeky Moravy a tím končí svůj tok. Tvoři širokou údolní nivu, která je dnes přírodním parkem Niva Dyje a je uvažováno o zřízení chráněné krajinné oblasti Soutok. Řeka původně tvořila množství meandrů, slepých ramen, zavlažuje lesní tůně a podmáčené louky. Dnes je Dyje regulována mezi protipovodňové hráze, odlehčována umělými rameny a v rámci lesního hospodářství se do lesů vylévá v jarním období uměle. Po proudu za intravilánem města Břeclav tvoří Dyje hranici s Rakouskou republikou. V tomto místě proběhla jen částečná regulace toku řeky průkopy meandrů v délce osmnáct kilometrů. Regulace není úplná, protože mezinárodní situace v době socialismu nedovolovala zahraniční spolupráci. V současné době pominuly hospodářské (politické) důvody, ale nejsou finanční prostředky pro další regulaci toku řeky

17 V zájmovém území také teče potok Včelínek, který pramení u Mikulova a protéká Národní přírodní rezervací Lednické rybníky, které jsou tvořeny rybníkem Nesyt, Hraniční rybník, Prostřední rybník a Mlýnský rybník (lidově zvaný Apollo podle zámečku stojícího nad ním). Potok Včelínek poté, co vytéká z rybniční soustavy, meandruje okrajem lužního lesa a u místní části Poštorná se z pravé strany vlévá do odlehčovacího kanálu, který tvoří rameno řeky Dyje. Množství vedlejších kanálů tvořilo spleť menších toků protékajících středem města, ale ty byly v poválečném období zazemněny. Ve sledovaném území se nachází rybník Včelínek, který je uměle vyhlouben a není vybudován tradičně pomocí hráze na svahu nebo v údolí. Slouží především rekreačnímu rybolovu. Jeho hladina je níž než hladina sousedního toku odlehčovacího kanálu za protipovodňovou hrází. V extravilánu města je v lesním porostu řada menších vodních ploch, u kterých vodní hladina kolísá závisle na ročním období a množství vody v řece Dyji. Na jihu zájmového území se nachází přírodní rezervace Františkův rybník. V katastrálním území Charvátská Nová Ves se nachází vrt společnosti Moravské naftové doly, a. s. z průzkumného hledání ropy. Byla při ní nalezena jen voda, kterou jsou nyní zásobovány Lázně Lednice. Pitná voda je také odebírána z řady studní v lužním lese, kde je vybudována skupinová úpravna vody. 3.4 Lesy Na jižní Moravě nejsou v typicky zemědělském regionu lesy vůbec časté, přesto v okolí Břeclavi dosahují rozsáhlých ploch. Především kvůli tomu, že tyto plochy nelze jinak než lesnicky využít. Lze je podle původu rozdělit do dvou velmi rozdílných skupin. V okolí řeky Dyje jsou to lužní lesy na těžkých a vlhkých půdách. Na západě území je to naopak suchý les z dubů a borů na štěrkopískovitém podkladu a les zde plní významnou protierozní funkci

18 3.5 Klima Na celém území je klima velmi teplé a suché (T4). Podle nejbližší meteorologické stanic jsou průměrné meteorologické údaje tyto: - Průměrná teplota je 8,86 C (stanice Podivín) - Nejvyšší průměrná teplota je v červenci 18,8 C (stanice Podivín) - Počty extrémních dní (stanice Podivín) o 6,5 tropických dne v červenci o 19,3 letních dne v červenci o 26,1 mrazových dní v lednu o 13,4 ledových dní v lednu o 0,7 arktických dní v lednu - Průměrný úhrn srážek je 524 mm (stanice Lednice) - Nejvíce srážkových dní je 22 dní v červenci. Nejméně je 8 dní v dubnu a červnu (stanice Lednice). Nejvyšší průměrná sněhová pokrývka je v prosinci 6,5 cm, v lednu 6,8 cm a 5,6 cm v únoru (stanice Valtice). Nejvíce převládajících větrných dnů (26,9 %) převládá ze severozápadu (stanice Lednice) a bezvětří tvoří 16,4 % dnů. [16] 3.6 Lidská činnost a půdní pokryv Lidská činnost přeměnila a mění krajinu mnoha způsoby, což se zpětně odráží i na vegetačním pokryvu a lze na základně způsobu hospodaření odhadovat jaký porost se v kombinaci s přírodními podmínkami bude na daném místě vyskytovat. Břeclav je od dob vybudování železnice průmyslovým městem a odtud se odvíjí její urbanizmus, budování, narušování krajiny a vznik mnoha různě využívaných ploch Nerostné bohatství a průmysl V Břeclavi se v součastné době těží štěrky, písky, keramické hlíny, ropa, plyn a hlubinné vody. Nachází se zde průmysl dřevozpracující, gumárenský (Gumotex), strojírenský (OTIS), zpracování plastů (AlcaPLAST), zahradnický, keramický (Poštorenské keramické závody), potravinářský (pekárna, jatka), chemický (Fosfa), stavební a další

19 drobný. Mnohé velké průmyslové areály jsou dnes využívány jen z části, a tak se stávají místem rozvoje ruderálních druhů rostlin, včetně invazivních. 3.7 Ochrana přírody a krajiny přírody. V okolí města Břeclav i v něm se nachází řada ploch s vyhlášenou ochranou Lednické rybníky Národní přírodní rezervace (NPR), evropsky významná lokalita (EVL), ptačí oblast (PO), Ramsarská úmluva. Jedná se o komplex čtyř rybníků na ploše 552 ha. Toto území tvoří jednu z nejvýznamnějších ptačích rezervací v ČR a křižovatku ptačích tahů. Břehové porosty jsou parkově upraveny. Hnízdí zde řada kolonií chráněných ptáků. V rámci managementu péče zde probíhá letnění, které napomáhá zachování řady slanomilných bylin, mokřadních živočichů a především hnízdění ptáků. [4] Niva Dyje Přírodní park, EVL. Rozsáhlé území o ploše 1300 ha s mnohými meandry a slepými rameny a hrúdami. Území tvoří tvrdý a měkký luh a zaplavované louky. Jarní efemery v porostu a luční květenu tvoří mnoho vzácných druhů. Žije zde hojně bobr evropský (Castor fiber). [18] Františkův rybník Přírodní rezervace (PR). Území o výměře 19 ha je lemováno rákosinami a suchými loučkami. Jde o významnou lokalitu vodních a mokřadních rostlinných společenstev. [4] Kaple u nádraží EVL ukryt netopýrů Soutok - Podluží EVL, plánováno CHKO

20 Soutok-Tvrdonicko PO, plánováno CHKO Břeclavský červenolistý buk Bizarní borovice u Tří Grácií Památné stromy Památné stromy Lednicko-valtický areál UNESCO. Jedná se o areál zaujímající část bývalého Liechtensteinského panství na Moravě. V rovinaté krajině se vzájemně doplňují teplomilné doubravy, lužní lesy, zbytky slepých ramen a mokřadů u řeky Dyje, rozsáhlé louky, vinohrady, pole, jabloňové, meruňkové a broskvové sady. Uprostřed je soustava rybníků. Celek je doplněn řadou stylových staveb, zejména loveckými zámečky a hospodářskými stavbami. Dominantní jsou zámky a parky v Lednici a ve Valticích. Celý areál je protkán liniemi alejí. [33] Dolní Morava MAB (Biosferická rezervace) Jedná se o biosferickou rezervaci, která v sobě zahrnuje CHKO Pálava, Lednicko-valtický areál, Nivu Dyje, Ptačí oblast Soutok a Tvrdonicko a všechny další: národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památka (NPP) přírodní památka (PP), a EVL. Cílem programu MAB je řešení otázek směřujících k ochraně biodiverzity a přírodních zdrojů spolu s udržitelným rozvojem a socio-ekonomickým rozvojem. [21]

21 4 ROSTLINNÉ INVAZE 4.1 Problematika rostlinných invazí Všechny invazivní rostliny patří mezi druhy nepůvodní a ocitly se na novém území díky činnosti člověka. Je těžké určit, který druh je nepůvodní a laicky to ani není možné. Pro určení původnosti je nutné sledovat historii druhu, zda se vyskytuje v okolních státech, zda zde mohl být před příchodem prvních zemědělců a zda se například rozmnožuje více vegetativní, než generativní cestou. Původní je pouze ten druh, který s činností člověka nemá nic společného. To platí jen do období neolitu (tj. u nás před 7-8 tisíc lety). Rostliny rozšířené člověkem do tohoto období jsou považovány za původní, protože do té doby byl i člověk považován za součást přírody. [12] Z vývojového hlediska členíme zavlečené nepůvodní rostliny na našem území na archeofyty a neofyty. Archeofyty byly zavlečeny do konce středověku a neofyty jsou všechny rostliny introdukovány od objevení Ameriky (tj. roku 1492). Nově zavlečená rostlina na novém stanovišti nemusí být nutně vždy přímou hrozbu pro původní ekosystém. V nových podmínkách zavlečené rostliny často neobstojí, protože nepřečkají střídání ročních období, nejsou schopny se rozmnožovat a podobně. Jiné se v prostředí, kde nemají přirozené škůdce nekontrolovaně šíří. Aby se druh mohl přirozenou cestou dostat na nové stanoviště, musí překonat geografické bariéry, životní podmínky v místě introdukce, musí se na novém místě úspěšně reprodukovat a mít možnost se šířit. K tomu v současnosti napomáhá člověk a jeho narušování stanovišť a přirozené vegetace. Překonávání těchto překážek nazýváme rostlinou invazí. Zanesení druhů člověkem z místa jeho původního výskytu do místa nového nazýváme introdukce (překonání přírodních bariér činností člověka). Mnoho druhů je přechodně zavlečených a bez opakované introdukce a vhodného prostředí navozených člověkem, by nebyly schopné v území přežívat. Pokud rostliny dokáží v prostředí přežívat bez člověka, tak jsou považovány za naturalizované, neboli zdomácnělé. V našich podmínkách to jsou nejčastěji polní plevele a ruderální druhy. Z těchto se pak vyčleňuje skupina invazních druhů. To jsou ty, které se šíří úspěšně samy, na velkou vzdálenost, pronikají do poškozených lokalit a vytlačují původní vegetaci. Pokud podobné nebo stejné vlastnosti vykazuje původní rostlina, tak nehovoříme o invazích, ale o expanzi druhu. [12]

22 Jen u malé části rostlin z těch, které jsou introdukovány, se projeví jejich schopnost invaze. Často jí brání různé nepříznivé podmínky: klima, stanovištní podmínky, úhyn semenáčků nebo dospělých rostlin, stávají se potravou hlodavců, ptáků, hmyzu, zplesniví. I když takové se rostlině podaří dospět, nemusí v šíření uspět, obzvlášť pokud je rostlina jednopohlavní. Často se nepůvodní rostlina stává závislá jen na nepohlavním rozmnožování. Je odhadováno, že z každých sto zavlečených druhů se nakonec sotva dva až tři stanou invazní. Než ale dojde k invaznímu projevu, tak trvá různě dlouhé období, po které se rostlina adaptuje na místní podmínky a poté se začne šířit. U bolševníku velkolepého (Heraceleum mentegazzianum Sommer et Levier) to například trvalo zhruba sto let. Je tedy nutno zdůraznit nutnos předběžné opatrnosti při cíleném rozšiřování některých rostlinných druhů člověkem. [12] V rámci výzkumu floristické inventarizace lužních lesů v nivě Dyje probíhalo sledování několika druhů rostlin, které jsou na území ČR vedeny jako invazní. Jsou to javor jasnolistý (Acer negundo), hvězdnice kopinatá (Aster lanceolatus), dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa), turanka kandaská (Conyza canadensis), ruran roční (Erigeron annuus), netýkavka žlaznatá (Impatiens gladulifera), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), topol kanadský (Populus x canadensis), zlatobýl obrovský (Solidago gigantea). [13] Všechny invazivní rostliny lze zařadit mezi plevele. Mezi charakteristiky plevelů patří nepotřebnost, odolnost a obtížnost jejich potlačování. Do budoucna lze očekávat i šíření nových druhů, které se na našem území již vyskytují a jinde v Evropě už značně ovlivňují krajinu. Patří sem například bytel metlatý (Kocha scoparia L.), mračňák (Abutilon sp.) a ambrozie peřenolistá (Ambrosia artemisiifolia L.), která je silně alergenní a například ve Francii je brána jako velká ekologická hrozba. Prevence je nejdůležitějším nástrojem regulace rostlinných invazí. Sem patří především monitorování a mapování. Problémy, které se sebou nové rostliny přinášejí, a jejich invazí, se zabývá řada mezinárodních institucí a jednotlivých států. Například Invasive Species Specialist Group (ISSG, usiluje o snižování ohrožení přirozených společenstev a druhů invazivními rostlinami. Na jejich internetových stránkách je řada výsledků výzkumů a návodů na potlačování těchto nových kolonizátorů

23 Rostlinné invaze se často projevují: - konkurováním domácím druhům o prostor, potravu a jiné zdroje, - měněním podmínek stanoviště vypouštěním cizorodých látek, např. trnovník akát, - rozšiřováním patogenů či přenašečů, - hybridizací s domácími druhy (například domácí druh topol černý s euroamerickými kříženci), - ohrožováním zdraví zvířat i člověka (například bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), kolotočník ozdobný (Telekia speciosa), škumpa orobincová (Rhus typhina)), [11] - obrovskou vitalitou, - velmi dobrou odolností vůči stresům prostředí, - tvorbou velkého množství semen nebo rychlým množením vegetativním způsobem, - celkovou schopností přizpůsobit se změnám životních podmínek, - schopností růstu na odlišných typech stanovišť, než jaká jsou v místech jejich přirozeného výskytu, - ohrožením původního charakteru krajiny, - ohrožením budov, chodníků a jiných cest, staveb, vodotečí, komunikací a zarůstání výhledů na nich, - některé druhy dokáží svou vysokou agresivitou změnit původní zastoupení druhů rostlin a tato společenstva nahradit zcela novým typem vegetace. [3] 4.2 Přírodní procesy a pojmy Sukcese Jedná se o proces, během kterého je oživována plocha od holého anorganického povrchu do fáze vyspělých rostlinných společenstev (tzv. klimax). Sukcese může být primární. Například na sopečném ostrově, který je nově vzniklý a proces oživení tak bude trvat velmi dlouho. V našich podmínkách dochází spíše k sekundární sukcesi, která probíhá nejčastěji na zemědělské půdě nebo jiných plochách, ze kterých člověk odstranil vegetaci. V našich podmínkách je proces nástupu vegetace rychlejší, protože se na holé plochy dostávají rostliny z okolních ploch

24 Sukcese probíhá od iniciálního (startovního) stadia do klimaxového stadia, které je nejstabilnější verze ekosystému na stanovišti. Mění se jen pomalu v závislosti na celosvětových změnách. Přirozeným klimaxem by na území našeho státu byl z 95 % les. Dnes jsou stanoviště lidskou činností neustále narušována a probíhá opakovaně iniciální stadium, kdy se na plochách polí, sadů, stavenišť, cest a mnohých dalších (lesů jen málo výrazně) snaží rostliny získat místo pro svou existenci. Podmínkou pro obsazení nového prostoru rostlinou je její růstová strategie. Nejčastěji jsou to ovšem plevele ke kterým jsou řazeny i invazivní rostliny. [7] Strategie šíření Populační strategie šíření rostlin se rozděluje na S-stratégy (stres snášející), C- stratégy (konkurenční) a R-stratégy (ruderální) může být různá, záleží na stupni vývoje porostu a daném druhu. Plevele jsou většinou R- stratégové, jelikož využívají změny a poruchy stavu stanoviště, které využívají pro sebe. Invazně se chovající rostliny jsou řazeny mezi plevele, a proto je i pro ně charakteristická ruderální strategie. Dalšími způsoby jak se šířit je strategie klokální disperze - Strategie guerilla rostlina pomocí dlouhých podzemních kořenů tvoří ve větší vzdálenosti od mateřského porostu nové nadzemní části (tzv. výsadky). - Strategie falanga pomalé šíření klonů rozrůstáním těsně vedle mateřského porostu. Často vznikají husté a plošné porosty trsů se vzájemně dlouhodobě propojenými výhonky (v přírodě jsou časté přechody). Alelopatie alelopatika jsou sekundární (druhotná) metabolity působící inhibičně snížení diverzity společenstva, změnu dominant v sukcesím vývoji, preferenci druhů rezistentních vůči aleloapatii. Nejčastěji se alelopatika vylučují kořeny do půdy. Síla vylučování alelopatik závisí na hustotě rostlin, ročním období, teplotě, vlhkosti, stáří jedinců, stresu. Křídlatky: vylučují flavonoly quercetiny, fenoly stiženy, transeresveratrol, které se v přípravku Milsana používají proti padlí a plísni šedé na okrasných rostlinách. [31] Nepůvodní druh (alien species), je druh introdukovaný do místa mimo svůj původní areál. Autochtonní rostlina je vyskytující se v místě svého vzniku (domácí)

25 Invazivní druh je nepůvodní druh, který se šíří a škodí a svou introdukcí a šířením ohrožuje biologickou diverzitu. Invazní druh je druh, který se v novém areálu šíří rychle. Invazní versus invazivní druh: tyto pojmy se v českém jazyce těžko rozlišují. Vycházejí z překladů z odborného mezinárodního názvosloví. Pojem invazní je v české republice používáno ve spojení s rostlinami častěji. Nově se začíná používat i invazivní, přičemž z mezinárodního pojetí jsou jako invazivní druhy rostlin myšleny více nebezpečné a zařazené v menším okruhu. Více o těchto pojmech je na straně 35 a 36. Expanzivní je domácí druh, který se aktuálně začal více rozšiřovat. Krajinné trávníky jsou travnaté, udržované plochy, které plní estetickou funkci a tím, že jsou pravidelně koseny, zabraňují šíření nežádoucích druhů. Extravilán je část katastrálního území, které se nachází mimo zástavbu. Intravilán je kompaktně zastavěná část katastrálního území. [17] 4.3 Popis vybraných invazivních druhů rostlin Pajasan žlaznatý (Ailanthus altissima (Mill.) Swingle), Pajasan žlaznatý je dvoudomý opadavý strom. Dorůstá rozměrů až 25 m na výšku, 30 m je šířka koruny a průměr kmene 0,5 m. Dožívá je okolo 50 let. Původ: primárně východní a severovýchodní Čína. Sekundárně téměř celý svět, kromě chladných a málo osídlených stanovišť. V ČR roste na stanovištích, která jsou v teplé a světlé oblasti v centrální a jižní Moravě a v Polabí do 350 m n. m. Nachází se na mezofilních až xerofilních křovištích, suchých trávnících a pasekách, suťových lesích, teplomilných a kyselých doubravách a na píscích. Jedinci mohou v mládí trpět mrazy. Snáší široké spektrum půd od písčitých po podmáčené. Je velmi odolný vůči emisím. První písemná zmínka o jeho výskytu na území ČR je z roku 1813 (Nové Hrady). První zplanění je datováno v roce Výskyt v ČR: v sídlech a v nížinách, ve volné krajině, na ruderálních plochách, skládkách, staveništích, na nádražích. Pajasan žalznatý byl původně vysazován v lidských obydlích, odtud se pomocí krátkodobě klíčících semen šířil větrem a vodou. Dalším způsobem šíření jsou kořenové a pařezové výmladky, které dokáží vyrůst až 3 m výšky za sezónu

26 Růst je i díky alelopatii velmi agresivní a někde dokonce i vytlačuje silně invazivní trnovník akát. Využití: protierozní dřevina, rychlé ozelenění výsypek, potrava pro bource, produkující druhotné hedvábí. Pajasan je medonosná rostlina. Může působit alergicky. V chráněných oblastech v ČR vniká do NP Podyjí a do CHKO Pálava. Rizika pajasanu jsou v jeho agresivním, intenzivním a zmlazujícím šíření a růstu. Vniká i do cenných biotopů. Je v seznamu čtyřiceti nejnebezpečnějších invazních dřevin světa. V případě dalšího oteplování lze předpokládat jeho další šíření. Likvidace je možná kácením a aplikací herbicidů opakovaně do úplného zničení za dva až tři roky. [10] Pajasan žlaznatý má křehčí dřevo, které ovšem ve stáří rychle ztrácí svou pevnost. [10] Skryté vady a dutiny ve dřevu byly příčinou pádu stromu na zlínském autobusovém nádraží v roce I když je díky své odolnosti vůči imisním znečištěním a nízkému ph tento strom vhodný do města, mělo na toto nebezpečí pamatovat. [8] [15] Tato dřevina také působí na okolí alelopatií. Do svého okolí vylučuje látku ailanthon, která snižuje růst ostatních rostlin. Pokusy dokázaly negativní vliv ailanthonu na 35 listnatých a 34 druzích jehličnatých stromů. Mladí jedinci pajasanu jsou tak úspěšnější v konkurenčním boji o světlo. [22] Nadměrná konzumace způsobuje zvracení a bolest hlavy. V místě původu se pajasan používá k výrobě homeopatik. Dřevo se dá použít k topení, ve stavebnictví a k výrobě papíru. Dřevo pajasanu se lehce láme a štípe. [22] Trnovník akát (Robina pseudoacacia L.) Jde o listnatý opadavý strom který dorůstá až 30 metrů výšky. Strom má trnité větve a bílé hrozny květů. Charakteristická je velká výmladnost. Strom je jedovatý. Původem je ze Střední a Severní Ameriky z oblasti Apalačských hor, Pensylvánie, Georgie, Montany a Oklahomy. V domovině převažuje ve smíšených listnatých lesích. Roste v rozvolněních porostech. Svou dominanci na stanovišti si zajišťuje hojným odnožováním. Dokáže se chovat jako pionýrská dřevina. Sekundárními areály je mírné pásmo celého světa. Byl dovezen do severní Afriky, střední Asie, na Nový Zéland, na západ Severní Ameriky a do Kanady. V USA je pevně adaptován na nepůvodních místech a projevuje se i invazivně zejména v Kalifornii. Pěstuje se pro své dřevo a jako protierozní dřevina na místech revitalizací

27 Do Evropy byl přivezen roku 1601 nebo 1635 do Francie do zahrad krále Jindřicha IV. Invazivně se chová v Evropě, jižní Africe a Austrálie. Dostává se do lesů, pobřeží, trávníků na suchých podložích. Trnovník akát patří mezi 40 nejinvazivnějších dřevin světa. [10] První údaje o pěstování trnovníku akátu pocházejí z roku Trnovník je často pěstován jako okrasná dřevina a je nabízena v 35 kultivarech. V meziválečném období byl u nás často sázen podél železnic a jako medonosná dřevina. V rámci lesního hospodářství je pěstován v teplých regionech, především na jižní Moravě. Celkem jeho lesní plochy dosahují ha. Roku 1874 bylo zaznamenáno první zplanění. Trnovník se šíří po celém území České republiky. Hlavně v teplých oblastech a méně v mírnějších pahorkatinách. [10] V primárním areálu byly nároky na prostředí směřovány na otevřená a narušovaná stanoviště. Trnovník akát toleruje široký rozsah ph. Snáší teplejší oblasti minimálními teplotami do -7 C. [10] V České republice snáší široké spektrum podmínek. Roste na půdách bohatých i chudých, suchých i vlhčích. Častěji je na půdách písčitých a hliněných do nadmořské výšky 500 m. [10] U nás se jedná o invazivní dřevinu, která postupuje do ploch člověkem zcela změněných, ale i přirozených, do lesů, okrajů cest, pasek, náspů tratí, zahrad, křovin, strání. Častěji je na plochách světlých a suťových lesů, mezofilních a xerofilních křovin a suchých doubrav. Je uváděno, že velmi agresivně se chová v šípákových doubravách. Plochy na kterých je akát dominantní jsou u nás uváděny jako samostatné vegetační svazy: akátové porosty na těžších bohatých vlhčích půdách a akátové porosty na písčitých a suchách půdách. V České republice je trnovník akát běžný až hojný druh a v našich podmínkách se kříží i s jinými druhy akátů, které jsou u nás méně pěstovány a méně odolávají našim podmínkám. [10] Jelikož trnovník akát patří do čeledi bobovitých, tak jako jiní příslušníci této čeledi vytváří na kořenech hlízy s hlízkovitými bakteriemi, které poutají vzdušný dusík a předávají ho k růstu symbiotické rostlině. To napomáhá k větší konkurenceschopnosti, výraznému obohacení a změně druhové skladby na chudších stanovištích. Na jeden hektar je trnovník akát schopen fixovat až 30 kg vzdušného dusíku za rok. Trnovník akát se projevuje alelopatií, což je tvorba inhibičních látek, které brání klíčení a růstu mnoha bylin v podrostu. To ochuzuje stanoviště a napomáhá trnovníku si udržet získané stanoviště

28 Celá rostlina je silně toxická, a to i pro člověka (jedovaté látky způsobují rozpad červených krvinek). Nejvíce jedovaté jsou kůra a plody, ale odvar z květů se v lidovém léčitelství používá k nápravě zažívacích potíží a křečí v žaludku. Odvar z kůry je k pročištění organizmu. Listy se používaly jako krmivo pro skot, ale prasata nejsou k jedům resistentní. Významná je medonosnost dřeviny. Trnovník akát poskytuje velmi tvrdé a kvalitní dřevo s vysokou výhřevností a trvanlivostí. Používá se v řezbářství, nábytkářství, na výrobu dýh, nářadí, ve stavebnictví a v loďařství. [10] V lesnictví se použít nedá, pouze v úrodných krajích vinařských oblastí na jižní Moravě. Roste po boku borových porostů na písčitých půdách a v české křídové tabuli, kde se na erozivních svazích a hřebenech. Vždy hrozí ohrožení původního porostu, působí jako plevel a snaží se změnit porosty na akátové. [10] V primárních i sekundárních areálech výskytu se ve volné krajině používá proti erozi ve větrolamech a k ozelenění suchých půd. Je uváděn jako velmi invazivní, ale i přes to je doporučován do doprovodu jiných dřevin při revitalizacích břehů a porostů, do lužních lesů. Invazivní problematiku a negativní následky na původní, přirozenou vegetaci řeší šest správ CHKO. [10] Jedná se o invazní a velmi nebezpečnou dřevinu, která je schopna intenzivně zabírat prostory díky vegetativnímu rozrůstání a velké produkci semen. Značně mění od základu osídlené porosty díky fixaci vzdušného dusíku a alelopatii. Druh by měl být v krajině monitorován a stávající porosty by měly být likvidovány. Také je nutné se zajímat o porosty s nižší přírodní hodnotou, které by mohly sloužit jako zdroj další invaze do okolní krajiny. Podle praxe je nejlepším způsobem omezování vykácení porostu s bezpodmínečnou následnou aplikací koncentrovaného herbicidu na řeznou plochu. Nutností je se ohledem n optimální účinnost herbicidu správné načasování zásahu na konec vegetačního období (zpravidla září a říjen). Pokud tak není učiněno, dochází k silnému zmlazování (i z kořenů) a novému bujnému růstu. Jednorázový zásah není efektní. Nutné je věnovat alespoň tři roky opakované péči o stanoviště. Ve městech lze akát tolerovat, protože tvoří tolik důležitou zeleň a jako jedna z mála dřevin odolává suchu, zasolení a exhalacím. [10] Dřevo je křehké, láme se a trpí houbovými chorobami a toleruje posypové soli. Dřevina nesnáší mokro a je krátkověká, nicméně tvoří i břehové porosty a roste tedy i v těsné blízkosti vody. [8]

29 4.3.3 Borovice vejmutovka (Pinus strobu L.) Jedná se o vždyzelený jehličnatý strom vysoký až čtyřicet metrů s kuželovitou korunu, která je ve stáří nepravidelná. Pochází z východu Severní Ameriky, kde je důležitou hospodářskou dřevinou. Poprvé doložena na Evropském kontinentu roku 1705 v Anglii. Zřejmě byla dovezena v polovině 16. století ve do Francie. Borovice vejmutovka se v současnosti nachází omezeně v celé Evropě. Jejímu masivnímu šíření brání onemocnění trpí rzí vejmutovkovou (Cronartium robicola). Na území České republiky je záznam o pěstování z roku V současnosti je pěstována v lesích jako příměs v kultuře ve středně teplých a méně v teplých oblastech na ploše 3090 ha. Často je pěstována pro okrasné účely. Dřevina preferuje vlhčí, písčité až hlinitopísčité propustné, kyselé půdy. V České republice se chová invazivně. Proniká do porostů kyselých doubrav na píscích, subkontinentálních borových doubrav a borů. [10] Borovici vejmutovku v domovině napadá 277 druhů hmyzu a 110 chorob. U nás jsou to především houbové choroby (zejména Peridarmium strobi), rez vejmutovková (Cronartium robicola) a sypavka (Meloderma desmazi eresii). Dřevo je snadno štípatelné, měkké, ale málo trvanlivé a kvalitou se nevyrovná borovici lesní. Nejagresivnější projev invaze dřevina vejmutovky nalézáme v chudých společenstvech borů na píscích. U nás nejznámější případ je invaze v Labských pískovcích. V letech 2000 až 2003 investoval Národní park České Švýcarsko do omezení vejmutovky a modřínu evropského 4,5 milionu Kč. Porosty vejmutovky jsou omezovány také v CHKO Broumovsko a Český ráj. Jinde je výskyt monitorován. Vejmutovka je dřevina podružné kvality a je nahrazována neagresivní douglaskou (Pseudotsuga menziesii) a jedlí obrovskou (Abies grandis). [10] Dřevina je velmi mrazuvzdorná a roste na vlhkých stanovištích, kde se jiným borovicím nedaří. Půdy by měly být kyselejší než vápenité, na kterých může trpět chlorózou. Mohutný kořenový systém zabraňuje poškození silným větrem. Nesnáší posypové soli. Vejmutovka je alergenní. [8] Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosu L.) Jedná se o jeden až tři metry vysokou, vytrvalou, robustní rostlinu s pěti až dvaceti pěti nápadnými, žlutými květenstvími v úboru

30 Domácím místem výskytu je areál střední a východní části USA a na jihu Kanady. Dnes je zplanělá v celé Severní Americe a v Evropě. Na území dnešní České republiky se vyskytuje od roku Na celém území je roztroušeně s většími ohnisky v nížinách. Původně se vyskytovala na zamokřených stanovištích. V České republice ji nacházíme v příkopech, na rumištích, náspech, okrajích polí, cest, zahrad a na místech nedávných zemních prací. Nejčastěji na člověkem ovlivněných stanovištích, čerstvých, bohatých a lužních půdách. [10] Slunečnice topinambur byla a je často pěstována myslivci jako krmivo zvěře, především černé. V současné době lidé používají hlízy v jídelníčku diabetiků, protože obsahují insulin a jsou chutné. Také je rostlina pěstována k okrasným účelům. Současné populace jsou dnes na člověku nezávislé a šíří se na všechna vhodná stanoviště, která vykazují ruderalizaci. Díky šíření se kořenovými hlízami vytváří neprostupné porosty. Druh je nebezpečný intenzivním vyplňováním ploch podél potoků a řek, kde se dobře šíří. Jde o akutně nebezpečný invazivní druh. Předpokládá se jeho další šíření na stále neobsazená stanoviště, a proto je nutné se jím zaobírat. V chráněných územích se může stát nepříjemným druhem. Díky své konkurenceschopnosti zde může vytvářet značné porosty. [10] Likvidaci ztěžuje velké množství kořenových hlíz v půdě. Je doporučeno kombinovat kosení a postřik herbicidy. Při zemědělské výrobě se topinambur pěstuje obdobně jako brambory a sklizeň dosahuje okolo 38 tun na ha. [2] Kustovnice cizí (Lyceum barbarum L.) Jedná se o opadavý prutnatý keř dosahující výšky jeden až tři metry. Plodem je červená nebo oranžová bobule vejcovitého tvaru o délce mm. Původem je jihovýchodní Evropa a středozemní část Malé Asie. Některými autory je uváděno původní místo výskytu Čína a další místa výskytu jsou jako druhotné. Druhotný areál je většina Evropy. Kustovnice byla introdukována do teplejších částí Eurasie a do severní Afriky. Jako živý plot je pěstována v Severní Americe, kde i zplaňuje. Od roku 1785 se uvádí její rozšíření i na území České republiky. Často se pěstuje jako okrasná rostlina a je vedena v 59 zámeckých parcích. Roku

31 se uvádí první zplanění. V součastné době je popisován její výskyt roztroušeně až hojně po celé republice. Pokud se výsadby neudržují, tak velmi často zplaňuje. Primární areály, podle kterých by se dalo usuzovat na nároky na prostředí, nejsou známy. Předpokládá se, že jsou to nároky shodné s nároky v České republice. U nás roste na suchých, živných, bohatých, zásaditých a lehkých půdách. Nejlepší růst má od nížin do pahorkatin. Městské prostředí snáší dobře a odolává mrazům a exhalacím. [10] Česká populace má v současnosti charakter invaze. Šíří se do lidmi pozměněných společenstev mezofilních až xerofilních křovin a do pasekových a ruderálních společenstev u okrajů cest, na svazích, hrázích, u zdí a podobně. Souhrnně lze ale říci, že se jedná o roztroušený výskyt. Člověkem je tato dřevina používána do živých plotů a pro ozelenění náspů a svahů u komunikací. Je také medonosná a její červené sušené plody se stávají populární doplněk stravy. V těle rostliny se vyskytuje jed lycin, což způsobuje slabou až střední jedovatost pro člověka. Křovité tělo kustovnice má převislé větve, které rychle zaujímají prostor v okolí. Na stanovištích hodnotných biotopů suchých křovin a suchých trávníků je doporučena bezodkladná likvidace této inazivní rostliny. Odborníky je doporučováno vysekávat keře a rány zatírat koncentrovaným herbicidem, který zabraňuje nové regeneraci. K dosažení celkové a zdařilé likvidace porostu na stanovišti je nutno věnovat tříletou péči. [10] Křídlatka (Reynoutria Spp.) Křídlatka je vytrvalá rostlina. Na území České republiky jsou uváděny druhy: Křídlatka japonská (Reynoutria japonica), křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinenisis) a křídlatka česká (Reynotria x bohemica). Tyto druhy si jsou velmi podobné a všechny nežádoucí. Jejich determinace je velmi obtížná a proto je o nich psáno souhrnně jako o křídlatce (Reynoutria Spp). Jedná se o vytrvalou bylinu. [10] Původním areálem je palearktické pásmo. Kříženci se šířili dále, a to i do Japonska. Často jsou popisování kříženci mateřských druhů, a to i křídlatka česká (Reynoutria x bohemica). Druhy se kříží na japonských ostrovech Hokkaidó a Honšú. Sekundárně se křídlatka vyskytuje v Evropě a Severní Americe. Tento neofyt je v České republice velmi hojný a známý z množství lokalit. Poprvé byl výskyt v České republice doložen v roce 1950 v Botanické zahradě Karlovy univerzity v Praze

32 Kříženec původních druhů, tedy křídlatka česká, se šíří dvakrát rychleji než rodičovské druhy. Lodyha je větvená, dutá, křehká a často černě skvrnitá. Maximální 1 1,5 m výšky dotahuje v květu. Kořenový systém je mohutný s oddenky 0,5 8 cm v průměru a dorůstají do vzdálenosti m a hloubky 2 m od mateřské rostliny, které přispívají mohutnému šířen. [3] V kořenech poutá velké množství živin napomáhajících k jarnímu šíření. Při začátku mrazů nadzemní část odumírá a zimu přečkávají podzemní oddenky. Listy jsou krátce řapíkaté, vejčité, trojúhlé, tušené v dlouhou špičku a až 15 cm velké, celokrajné rozložené ve dvou řadách. Rostlina kvete bílými a malými, jednopohlavními květy ve svazečcích od poloviny srpna do prvních mrazíků. Plody jsou trojhranné lesklé černé nažky. [5] Křídlatka se primárně v místech svého původního výskytu šíří na synantropních stanovištích a podél vodních toků. I v České republice se vyskytuje na stejných místech a také podél komunikací. Výjimečně je pěstována na zahradách a v parcích. Z těchto míst zplaňuje do volné přírody. Výskyt podle stanovišť se odhaduje: v sídlech 40 %, v blízkosti řek 27 %, podél silnic a železnic 17,5 %, v parcích 6,5 %, v lesích a na loukách 6 %, na březích rybníků 3 %. [3] Na našem území je druh velmi hojný a silně proniká do přirozených vegetací. Především podél vodních toků. Křídlatka česká je hybrid, který se šíří hlavně vegetativní cestou. Ulomené části rostliny jsou unášeny vodou a po zabodnutí do břehu tyto části oddenků a lodyh zregenerují a zakoření. Vegetace, která je na stanovišti původní je silně negativně ovlivněna. Křídlatka se šíří na stanovištích, kde je vlhčí, úživnější, bohatší a mechanicky narušována svrchní vrstva půdy. [10] Šíří se podél vodních toků, po povodních, větrem, železniční dopravou, při úpravě terénu, travnatá porosty a veškerou nezemědělskou půdu. Nejméně se invazí daří dostat křídlatce do sukcesně nejvíce vyspělých stanovišť, tedy do lesů a do společenstev s pravidelnou péčí, což obecně omezuje růst křídlatky. To je na loukách a polích. Křídlatka je natolik konkurenceschopná, že téměř eliminuje ostatní druhy. Bylo zjištěno, že na stanovištích se kromě křídlatky vyskytovaly pouze jarní geofyty. Tyto rostliny jsou přizpůsobeny růst ve speciálních podmínkách opadavých lesů. Na orné půdě nebyl zatím zaznamená její výskyt. [10]

33 Nejčastěji se používá jako okrasná rostlina. Je medonosná. Dříve byla vysazována u lesů pro krmení zvěře. V současnosti se sleduje použití jako biomasy pro energetiku. V některých zemích se uplatňuje při zpevňování písků. [3] [5] Křídlatka česká (Reynotrya x bohemica) vznikla pravděpodobně na území České republiky, což bylo vědecky podloženo. Je ale také možné, že byla zavlečena z jiného místa styku obou rodičovských druhů. [10] Negativa křídlatky jsou: tvorba rozsáhlých porostů, vyvážení vztahů s původní vegetací, kterou vytlačuje, vysoká konkurenceschopnost, možnost nebezpečí zvýšení povodní tím, že zabraňuje odumřelými částmi v průtoku vody v korytě, snadné šíření v aglomeracích, především kolem komunikací a na staveništích, na skládkách, rumištích, hřbitovech, opuštěných a zanedbaných plochách [3] Křídlatka je extrémně rychle se šířící taxon hybridního původu. U všech druhů rodu Reynoutria je třeba likvidovat veškeré porosty před začátkem masové invaze. [10] Nebezpečí je především další rozšiřování. Opakované sežínání ji potlačuje, ale nehubí, protože opakovaně obráží z kořenů. Je dobré opakovaně aplikovat herbicidy typu sulphosate a glyphosate. [5] 4.4 Legislativa problematiky rostlinných invazí V uplynulých letech se v České republice začalo zvětšovat povědomí o problematice rostlinných invazí, ale do hloubky s touto problematikou laická veřejnost zpravidla seznámena není. Teprve až jsou patrné negativní dopady působení invazivních druhů na tvář krajiny, omezování až vytlačení tradičních druhů a především na zdravotní potíže plynoucí z nepůvodních a invazních rostlin v naší krajině, jsou tyto rostliny považovány za nežádoucí. Poloha a historie předurčuje Českou republiku k neustálému přívalu nových osadníků z rostlinné i živočišné říše po dobu stovek i tisíců let. Velké množství těchto druhů zde časem zdomácnělo a jen málokdo z laické veřejnosti ví, že nejsou původní. Díky času a přírodním procesům se místní ekosystémy s novými druhy vždy vypořádají až do stavu nové rovnováhy. Je minimálně k zamyšlení, zda kvůli člověku musejí být všechny ekosystémy na naší planetě v současnosti natolik vystavovány tlaku nepůvodních rostlinných druhů. Odborná veřejnost se domnívá, že je zapotřebí těmto procesům bránit. Rychlost, s jakou se dnes organismy šíří, je na rozdíl od minulosti nebezpečná. Díky času a nezájmu obyvatel o krajinu, ze které se stala továrna na potraviny a jiné suroviny a místo pro rekreaci,

34 nikoliv pro žití, se krajina může nekontrolovatelně změnit a docházet k poklesu druhové pestrosti. Domácím druhům často díky menší konkurenceschopnosti hrozí, že budou postupně vytlačeny ze svých stanovišť. [6] V České republice je právně zakotveno několik nástrojů vyplývajících ať již z mezinárodního, evropského, čí tuzemského práva, jak šíření těchto organizmů omezovat. Na rozdíl od jiných zemí nejsou naše zákonné nástroje dostatečně propracované, jednoznačné a postihy plynoucí z nich nejsou pro majitele a správce pozemků dostatečně motivační. Země jako jsou Spojené státy americké a Austrálie díky svým negativnícm a draze získaným zkušenostem z popsaného vývoje velmi dbají na životné prostředí ve své zemi. Jelikož se jedná o kontinenty spojené s ostatním světem teprve v nedávné době, jsou jejich ekosystémy ohroženější než ty evropské. Evropský kontinent, kde již velké množství cizích rostlin a živočichů žije, a tak zde nejsou dopady působení invazivních druhů tak silně patrné. Proto je právní úprava této problematiky v České republice podobná jako v okolních státech. I my stejně jako v okolních zemích máme zákon o ochraně přírody a krajiny a další složkové zákony. V žádném z těchto zákonů však není jednoznačně řečeno, jak se má s cizími organizmy zacházet a které to jsou. V legislativ platí mnoho výjimek, a v pokud není právnické nebo fyzické osobě, která nový druh do našich krajin zavlekla, prokázán jednoznačný úmysl, není osoba právně postihována. [6] Mezinárodní a evropské právo v České republice Mezinárodní úmluva o ochraně rostlin Smlouva patřící k jedněm z nejdůležitějších byla uvedena v platnost v roce 1951 v Římě. Obsahuje problematiku rostlinolékařské péče a hlavním cílem je boj proti šíření a zavlékání škůdců a rostlinných produktů. Úmluva o ochraně evropské flory, fauny a přírodních stanovišť Úmluva byla sepsána v roce 1979 v Bernu a Česká republika se přidala v roce Signatáři úmluvy jsou povinni kontrolovat zavlečené druhy v daném místě nepůvodní

35 Evropská strategie pro invazní druhy ve Štrasburku. Tato strategie navazuje na předchozí úmluvu a vznikla v roce 2003 Směrnice o stanovištích Vychází z Úmluvy o ochraně evropské flóry, fauny a přírodních stanovištích. Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD) Vznikla v rámci programu OSN pro životní prostředí dne 5. června 1992 v Riu de Janeiro. V České republice platí od března 1994 a je začleněna do české legislativy. S naší problematikou úzce souvisí předpis č. 134/1999, článek 8, písmeno h, který hovoří: Každá smluvní strana, pokud to bude možné a vhodné nebude vysazovat, bude kontrolovat nebo vyhubí ty cizí druhy, které ohrožují ekosystémy, přírodní stanoviště nebo druhy. Další článek č. 9 hovoří o obnově a opětovné introdukci původních druhů. Nepůvodní druhy ohrožující ekosystémy, stanoviště nebo druhy Tento dokument pochází z šesté konference smluvcích stran CBD z roku 2002 v Haagu. V dokumentu je rozvinut článek 8 úmluvy CBD a je přijato několik bodů pro řešení problematiky invazí. Jsou to principy předběžné opatrnosti, nutnost prevence, výzkum, monitorování, vzdělávání a osvětová činnost v problematice, spolupráce mezi institucemi a kontrola invazních druhů. V dokumentu byly přesně určeny pojmy, názvosloví a kategorizace: - nepůvodní druh (alien specie), je druh, poddruh nebo nižší taxon dovezený mimo svůj přirozený současný nebo historický areál. Zahrnuje všechny části, které jsou schopny přežití a následného rozmnožování (semena, vajíčka, vegetativní části rostlin atp.), - invazní druh v češtině také invazivní (invasive alien species), je definován jakýkoli nepůvodní druh, jehož dovoz anebo šíření způsobují ohrožení biologické rozmanitosti. Světový svaz ochrany přírody (IUCN) a Strategie ochran biologické rozmanitosti ČR zde stanovené názvosloví a definice přijaly. V českém jazyce se slova invazní a invazivní těžko definují a rozlišují a jsou používány takto:

36 - invazní je druh nepůvodní, je schopen se u nás šířit a patří k 90 druhům vyšších rostlin, - invazivní je druh nepůvodní, který je schopen se u nás šířit a ohrožuje biologickou rozmanitost. Patří sem 30 druhů vyšších rostlin. [6] Směrnice Rady č. 92/43/EHC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (tzv. směrnice o stanovištích) Směrnice je ve členských státech Evropské unie závazná. Problematikou invazí se zabývá článek 22, písmeno b: členské státy zajišťují, aby záměrné vysazování jakéhokoli druhu, který není v daném území původní, do volné přírody bylo řízeno tak, aby nedošlo k poškození přírodních stanovišť v jejich přirozeném areálu rozšílení nebo původních volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Jestliže to považují za nezbytné, mohou taková vysazování zakázat [6] Právní předpisy České republiky Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky se zabývá mimojité problematikou biologické invaze. V dokumentu je hodnocen současném stav biologických invazí v České republice, vymezuje přední okruhy problémů a cíle řešení této problematiky. Plyne z něj nutnost vytvořit závazný seznam nebezpečných invazních druhů, určení hlavních cílů v problematické regulace a kontroly, podporování a rozvíjení spolupráce jednotlivých organizací, které se zabývají touto problematikou a rozšiřují vzdělání a informování široké veřejnosti o problematice. Jednotně a jednoznačně nejsou biologické invaze zaneseny v žádné právní normě a proto je nutno hledat pro boj s novými osadníky u nás v několika níže uvedených zákonech. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, (zejména novela č. 2018/2004 Sb.) stanoví: Zákon v 5, odst. 1: Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. 5, odstavec 2 zní: Ochrana podle odstavce 1 se nevztahuje na zásahy při hubení rostlin a živočichů upravené zvláštními předpisy (Např. Zákon č. 166/1999 Sb.,

37 o veterinární péči ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č 449/2001 Sb., o myslivosti ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství ve znění pozdějších předpisů). 5, odstavec 4 zní: Záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody; to neplatí pro nepůvodní druhy rostlin, pokud se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo vlastníkem lesa převzaté lesní hospodářské osnovy. Geograficky nepůvodní druh rostliny nebo živočicha je druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu a 5 odstavec 5 říká: Záměrné rozšiřování křížence rostlin či živočichů do krajiny je možné jen s povolením orgánů ochrany přírody. Pro postihnutí takovéto činnosti se tedy musí jednat prokazatelně o úmysl. Existují i výjimky, například v rámci lesního hospodářského plánu, který musí schválit orgán ochrany přírody a pro pěstební účely a umožňuje zavlékání invazivncíh dřevin do krajiny. Rozšiřovat záměrně nepůvodních druhy je zakázáno v některých ZCHÚ (v NP 16, CHKO 26, NPR 29, PR 34). To neplatí pro NPP a PP nicméně může to být vázáno na souhlas v jejich bližších ochranných podmínkách. [24] Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon označuje za škodlivé organismy v 2, písmene i takto: jakékoliv druhy, kmeny, nebo biotopy rostlin, živočichů nebo původců chorob (například viru, bakterií, hub) škodící rostlinám nebo rostlinným produktům. Důležitý je 10 odstavec 1, ve kterém je poprvé v české legislativě definice invazního druhu: Invazní, škodlivým organismem se rozumí škodlivý organismus v určitém území nepůvodní, který je po zavlečení a usídlení schopen v tomto území nepříznivě ovlivňovat rostliny nebo životní prostředí včetně jeho biologické různorodosti. Dále 10 odstavec 1 říká, že: Rostlinolékařská správa má povinnost provádět monitoring na území ČR a průzkum výskytu škodlivých a invazních organismů a škodlivých organismů, které na území České republiky nebyly dosud zjištěny a představují pro rostliny nebo rostlinné produkty na tomto území pěstované, vyráběné nebo skladované, popřípadě pro životní prostředí, riziko podle odstavce 2, s cílem zabránit jejich zavlékání a šíření. Podle 9 má: každý, kdo zjistí výskyt nebo má důvodné podezření z výskytu škodlivého organismu stanoveného prováděcím právním předpisem, je povinen toto zjištění nebo důvodné podezření neodkladně ohlásit rostlinolékařské správě buď přímo nebo prostřednictvím obecního úřadu. Rostlinolékařská správa může podle 79 vyhlašovat jednorázová

38 opatření, která můžou být cílena i proti rozšiřování invazních druhů: ničení rostlin, ošetření, asanace pozemku, čištění skladů, strojů a jiných předmětů. Za nezajištění či neomezení výskytu a šíření škodlivých organismů může rostlinolékařská správa podle 78 udělit pokutu od 30 tis. Kč do 500 tis. Kč. Za zavlečení škodlivých organizmů může udělit pokutu od 50 tis. Kč do 1500 tis. Kč. [25] Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů. Mimo jiné zákon v 27 ukládá povinnosti vlastníkům pozemků, které lze využít při potlačování některých invazních druhů rostlin v pobřežních porostech.: zajistit péči o ně tak, aby nedocházelo ke zhoršování vodních poměrů. Zejména jsou povinni za těchto podmínek zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování odtokových poměrů, odnosu půdy erozní činnosti vody a dbát o zlepšování retenční schopnosti krajiny. Tento zákon reguluje i nepůvodní druhy vodních organismů. [26] Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon stanovuje v 3 povinnost pro vlastníky a nájemce půdy: Hospodařit na zemědělském půdním fondu tak, aby neznečišťovali půdu a tím potravní řetězec a zdroje pitné vody škodlivými látkami ohrožujícími zdraví nebo život lidí a existenci živých organismů, nepoškozovali okolní pozemky a příznivé fyzikální, biologické a chemické vlastnosti půdy a chránili obdělávané pozemky podle schválených projektů pozemkových úprav. Pro potřebu omezování invazních rostlin je možno je chápat jako poškozovatele zemědělské půdy (biologické, fyzikální a někdy i chemické vlastnosti) a vlastník půdy je povinen je ničit. [27] Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon v 32 stanoví, že je povinnost provádět opatření zabraňující působení škodlivých činitelů, evidovat je a zjišťovat, provádět opatření a informovat místně příslušné orgány státní správy lesů a zabránit dalšímu vývoji a šíření. V 2 písmeno g jsou jako poškozující faktory uvedeny škodlivé organismy i rostliny. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Tento právní předpis stanovuje sankce za poškození životního prostředí. Příslušné orgány mohou uložit pokutu do 1 mil. Kč osobám, které podle 28 způsobí

39 ekologickou újmu a až 0,5 mil Kč osobám, které neučiní příslušné opatření k nápravě. Ekologická újma je definována v 10 takto: Ekologická újma je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystému, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti. Tedy i zavlečení cizího organizmu či zanedbání jeho regulace. [28] Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Pro podporu osvěty v problematice invazních druhů lze využít 13, který udává krajům ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a dalším orgánům povinně podporovat osvětu, výchovu a v zdělávání široké veřejnosti v oblasti životního prostředí. [29] Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon umožňuje podle 8 4 zastupitelstvu obce vydávat obecně závazné vyhlášky obce. Obec tak může vydat vyhlášku, ve které může k ochraně životního prostředí a zeleně uložit udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, a touto vyhláškou může požadovat omezení, šíření nebo likvidaci porostu invazivních druhů za účelem ochrany životního prostředí. [30] [6] Vyhláška Ministerstva životního prostředí České republiky č. 482/2005 Sb., o stanovení druhů, způsobu využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy, ve znění pozdějších předpisů stanovuje v příloze č. 2 tzv. seznam invazních a expanzivních druhů vyšších rostlin, které narušují funkci ekosystémů a mohou způsobovat hospodářské škody. Takovéto rostliny a hmota z nich nejsou biomasou, která je předmětem podpory. Podporována je pouze elektřina, která je vyrobena z hmoty, která vznikla odstraněním těchto rostlin z jejich stávajících stanovišť z důvodu jejich škodlivosti. [4]

40 5 METODIKA 5.1 Práce v terénu Metoda mapování invazivních rostlin byla založena na přímém vyhledávání rostlin v terénu. Území bylo rozděleno do několika menších mapovaných oblastí, u kterých se nedalo předem odhadnout jejich náročnost a pracnost. Proto některé plochy, především v zástavbě, z důvodu jejich náročnosti a složitosti zabraly více času na probádání než tomu bylo v zemědělské krajině, která je díky velkovýrobnímu způsobu zemědělství přehlednější a každoroční orba nedovoluje vniknutí invazivních rostlin. Při zaznamenání rostliny nebo skupiny rostlin ve sledovaném území bylo pořízeno několik fotografií. 5.2 Tvorba mapy Průběžně probíhalo zpracování nashromážděných dat do skupin podle skutečně prozkoumaných ploch. Samotná mapa invazivních rostlin na území města Břeclav byla vytvořena v programu ArcGIS: ArcMap - ArcInfo verze 10.0 od firmy ESRI. Nejprve bylo nutné do programu nahrát několik vrstev podkladových map, které lépe slouží k orientaci v území. Všechny mapy byly naformátovány v souřadnicovém systému S-JTSK Křovák East North, který nejlépe zobrazuje Českou republiku ve vztahu k zeměpisné šířce a délce. Mezi podkladové mapy patří: - Účelová katastrální mapy katastrálních území Břeclav, Poštorná a Charvátská Nová Ves (poskytnuty v digitální vektorové podobě od Krajského úřadu Jihomoravského kraje). Katastrální mapy umožňí lépe dohledat majitele, na jehož pozemku se rostlina nachází. - Ortofotomapa (letecká mapa) České republiky byla připojena díky WMS službě bezplatně z veřejně dostupných serverů. Prvotní mapa byla zpracovávána na podkladech z mapového serveru CENIA (česká informační agentura životního prostředí zřizovaná Ministerstvem životního prostředí České republiky). Po ukončení poskytování této služby byla mapa dokončena na podkladech z ČUZK (český úřad zeměměřičský a katastrální). Ortofotomapy jsou

41 zobrazovány vždy z posledního snímkování a pomáhají k lepší orientaci v prostředí. Umožní tak lepší dohledání lokality v budoucnu. - Digitální mapa bioregionů a biochor v České republice. - Základní mapa ČR v měřítku 1 : a 1 : Nad podkladové mapy byly vytvořeny vrstvy: - Jednotlivých invazivních rostlin. - Mapa landuse (využití půdy). Vrstvy jednotlivých invazivních rostlin vznikly vytvořením jednotlivých bodových vrstev: pajasan žláznatý (Ailanthus altissima (Mill.) Swingle), trnovník akát (Robina pseudoacacia L.), borovice vejmutovka (Pinus strobu L.) slunečnice topinambur (Helianthus tuberosu L.)), kustovnice cizí (Lyceum barbarum L.), křídlatka (Reynoutria Spp.)Poté následovalo zakreslení jednotlivých rostlin, nebo skupin rostlin do mapy. Každá takováto rostlina nebo skupina rostlin je v mapě znázorněna jedním bodem. Body jednotlivých rostlinných rodů jsou barevně rozlišeny. Ke každému bodu byl také připojen elektronický odkaz k fotografii, která zobrazuje rostlinu nebo skupinu rostlin na daném místě. Fotografie si lze prohlížet pomocí funkce hiperlink, kdy stačí dvojklikem označit na vybraný bod a fotografie se sama otevře v prohlížeči obrázků, který má uživatel ve svém počítači nastaven. Dalším krokem bylo propojení atributových tabulek (tabulky zobrazující informace o vybraném bodu) k jednotlivým vrstvám rostlin. Každá tabulka obsahuje polohu, pořadí, druh, elektronický odkaz na fotografii) a jsou k ní připojeny informace z vrstvy účelové katastrální mapy: (katastrální území, parcelní číslo, výměra parcely, druh pozemku a číslo listu vlastnictví). Informace slouží k lepšímu dohledání a identifikaci rostliny a parcely, na které roste, což při případném použití práce pro likvidování rostlin dopomůže jejímu uživateli. Vzhledem k tomu, že plochy které jednotlivé rostliny nebo skupiny rostlin tvoří, jsou vzhledem k velikosti mapovaného území velmi malé, byly znázorněny v mapě pomocí bodů, které jsou při jakémkoliv zvětšení mapy stejně velké. Pro kvantitativní vyhodnocení práce je nutné znát plochu, kterou rostliny zabírají. K tomuto by lépe sloužilo zakreslení pomocí polygonů (ploch), což by ale kvůli zmíněnému poměru velikosti rostlin a území nebylo praktické při vyhledávání jednotlivých rostlin v mapě. Malé plochy rostlin tvořící porosty do 1 m 2 by šly jen obtížně v mapě dohledat. Proto byly porosty na základě kvalifikovaného odhadu roztříděny do škál a z těch pak byly použity výsledky. Tyto škály jsou definovány jako plochy, které rostliny zabírá při

42 kolmém pohledu shora. Škály jsou následující tabulce č. 1. Po rozdělení map do škál následovalo zpracování hodnot a vyhodnocení. Tab. 1 Plošné škály rostlin nebo skupin rostlin Název škály plocha kterou rostlina nebo skupina rostlin zaujímá v m 2 P1 do 1 P2 1-4 P P P P6 změřená plocha v m 2 Následně byla vytvořena mapa landuse, která ukazuje využití velkých celků půdy. Zájmové území nebylo rozděleno na základě druhu pozemku uvedeného v podkladech v katastrální mapě, ale podle ortofotomapy, a bylo sledovaného reálné využití půdy. Opět nastal problém s měřítkem, které si vyžadovalo hodnocení využití půdy na úrovni jednotlivých parcel nebo dokonce částí parcel. Proto bylo provedeno jen základní rozdělení landuse podle větších celků

43 6 NÁVRHY OPATŘENÍ A LIKVIDACE POROSTŮ Aby se minimalizovalo šíření invazivních druhů a snížily náklady na jejich likvidaci, je vhodné jejich pravidelné monitorování a mapování. Existuje mnoho preventivních možností jak zabránit šíření nových druhů rostlin na novém stanovišti. Mapování probíhaly v ČR v uplynulých 10 především v několik CHKO, a na řadě dalších ploch, kde ji často provedl ČSOP. [20] Je ale také nutné řešit situaci s rostlinami, které již v naší krajině jsou a šíří se. Jedinou cestou je totální likvidace biologickou, fyzickou, mechanickou a chemickou cestou za vytrvalého opakování na stanovišti do úplného odstranění. Sebemenší ohnisko může zmařit vynaložené prostředky a porost se může samovolně obnovit. Hovoříme o druzích rostlin, které mají předpoklady se v našich podmínkách šířit snadno. Pravděpodobně největší mapování invazivních rostlin v České republice proběhlo v Karlovarském kraji. Bylo dokončeno v roce 2012 a krajský úřad se tento rok chystá začít plošnou likvidaci invazivních rostlin, která má v následujících letech stát 170 mil. Kč. Také v Liberecký a Moravskoslezský kraj patří k těm, které se problematice rostlinných invazí výrazně věnují a po mapováních plánují systematickou likvidaci především bolševníku velkolepého a křídlatek. [31] U všech druhů se nabízí možnost jednoduchého mechanického odstranění rostliny. Ani opakované mechanické odstranění není bez opakování a kombinace s chemickým postřikem dlouhodobě účinné. Naopak, toto opatření (bez chemického zásahu) vede k podpoře šíření druhu a maří vynaložené prostředky. [3] Účinnost zásahu proti invazivním rostlinám se odvíjí od znalostí a připravenosti pracovníků, kteří budou zásah provádět. Je nutné mít především vhodné technické prostředky, dále pro likvidaci, znát ekologii daného druhu, a růstové stádium rostliny. Nezbytná je znalost použití vhodné techniky a odpovídající vhodnou metodikou vlastního postupu (chemické, mechanické a jejich kombinací). Dále je nutná znalost místa zásahu a znalost zdravotních rizik při styku s rostlinou a ekonomických možnosti pro zásah. Při všech zásazích je nutno dodržovat bezpečnost práce, a to především u aplikace chemických prostředků

44 6.1 Likvidace jednotlivých druhů Likvidace pajasanu žláznatého Omezování a odstraňování tohoto druhu vychází ze znalostí jeho ekologie růstu. Kořenová výmladnost pajasanů je velmi vysoká. To bývá příčinou obtížného odstranění jedinců ze stanoviště. Poté co je pajasan pokácen nastává mohutná kořenová výmladnost v okruhu do 25 m od pařezu a tu je nutno opětovně likvidovat. Malé pařízky obráží a vyrůstají dva až tři nové kmeny. Pařezová výmladnost u dospělých jedinců a korunová výmladnost se vyskytuje zřídka. [13] Pajasan nesnáší řez a rány nad pět centimetrů špatně překrývá kalusem a tvoří dutiny. Z toho důvodu původní kmen neobráží. I když je v mládí rostlina velmi odolná a roste za jakýchkoli podmínek, větší přísušky pro ni mohou být likvidační. U tohoto druhu je doporučováno ničení mladých rostlin, kterých se vyskytuje velké množství. Po obražení je vhodná následná chemická ochrana totálními herbicidy. Dřevu pajasanu stačí k rozkladu dva roky, na rozdíl od trnovníku, kterému to trvá řadu let. [1] Likvidaci je nejlepší provádět kácením a potíráním pařezu herbicidy ve vegetačním období, kdy jsou chemikálie nejlépe rozvedeny po rostlině. Doba prevence na stanovišti do úplného zbavení se dřeviny je tři roky. [22] Likvidace trnovníku akátu Metody likvidace akátů lze rozdělit na biologické, fyzikální, mechanické, chemické a kombinované. Z biologických se u nás žádná doposud nepoužila. V Itálii mají zkušenost s použitím severoamerické klíněnky (Phyllonorycter robiniella). Ta nelze využít podobně v našich podmínkách, kde není životaschopná. Podobně se nedoporučuje fyzikální metoda vypalování porostů, které vedou k velkému zmlazení akátů generativní i vegetativní cestou. [1] Mechanické likvidace, která vede k extrémnímu zmlazení nutno kombinovat s chemickou likvidací. Ke zmlazení dochází i 15 m od odstraněného jedince. Odstraňují se kácením celé porosty v období září říjen a blízko u země. Rostlina nasadí výmladky, ty ovšem nestihnou zdřevnatět a nemusejí přečkat zimu. Zkouší se i trhání rostlin a kácení rostliny po částech, což vede k oslabení kořenové soustavy a menší výmladnosti po úplném pokácení

45 Mezi mechanické metody patří kroužkování, což je řez po obvodu kmene. Pokud přetneme úplně všechny cévní svazky po celém obvodu kmene, rostlina celá odumře, což vede k obvyklé výmladnosti. Pokud je kroužkování provedeno jen na polovině kmene (po kratších úsecích po celém obvodu), rostlina několik let odumírá a nezmlazuje. S touto metodou mají řadu kladných zkušeností v zahraničí. U malých ploch lze použít pracnou metodu igelitování. Spočívá o pokácení stromu ve výšce 1 m a zabalení horní poloviny do černého igelitového pytle. V tomto případě někdy může nastat problém s kořenovými výmladky. Tuto metodu je nutno provést v červnu a červenci. Výmladky vyrostlé v igelitu nepřežijí teplotní šok a zbylé nepřežijí zimu. U mladých stromů s průměrem kmene do 5 cm vede k omezení řez ve výšce cm a rozseknutí pařezu ve tvaru kříže. [14] Je nutné zvážit a odhadnout časovou náročnost jednotlivých metod. Často jdou použít jen na velmi omezených porostech. Chemická likvidace spočívá v injektáží chemické látky do hlubokého záseku, nebo otvoru do stromu. Zásah je účinný na konci vegetačního období, kdy jsou živiny stahovány do kořenové soustavy. Poté je nutno rostlinu nechat stát, až dojde k úplnému úhynu a zajistit porost proti erozi. [14] Nejefektivnější je likvidace akátů kombinací mechanické a následné chemické metody. Herbicidy se aplikují na listy nebo oloupaný kmen. Pouhá aplikace na listy je účinná jen u jedinců do čtyř metrů, jinak hrozí rozptyl chemikálií na okolní rostliny. Jako nejvhodnější se osvědčily herbicidy s obsahem glyfosátu (N-(fosfonomethyl)glycin) (například Roudup od firmy Monsanto). Tato chemikálie je efektivní, je u ní známo chování v životním prostředí a je snadno dostupná. Další účinné přípravky obsahují imazapryru (výrobek Arsenal), netsulfuronmethylenu (ESCORT XP), nebo triclorypiru (Garlon 3A). Přípravek Roundup je nejúčinnější od srpna do listopadu a je doporučeno strom pokácet a pařez natřít neředěnou látkou. Koncentrace uvádějí autoři podle zkušeností různé. Optimálnější je ředění 1 : 2. Koncentrovaný roztok prý obsahuje řadu příměsí, které způsobují nekrózu na zatřených plochách a tím snižují vstřebání účinné látky dřevonou. Vhodné je nátěr opakovat vícekrát. [24] Z našich podmínek, především ze správ CHKO a ze zásahů v ZCHÚ, existuje řada praktických zkušeností s mechanicko-chemickou likvidací trnovníku akátu. Odstranění porostů není snadné a zmlazování je masivní a k dosažení cíle je nutné bezodkladně zásahy opakovat. [14] V Maďarsku se jako nejefektivnější metoda prokázalo vyvrtávání děr o průměru osm milimetrů a délce čtyři až sedm centimetrů ve

46 směru vrtání šikmo pod kůru a mírně dolů, tak aby zasáhlo co nejvíce lýka. Díra se naplnila herbicidem a utěsnila vápenným tmelem. Na každých deset centimetrů obvodu kmene byla v období od srpna do žáří vyvrtána jedna díra. Takto ošetřené stromy kompletně odumřely a navíc se zastavila i regenerace kořenového systému. [14] Akátové porosty by měly být likvidovány na konci sezony, kdy se nelépe dostávají herbicidy do celé rostliny (stahování zásob do kořenů) a výmladky, které na podzim po pokácení vyrostou, přežívají hůře zimu. Likvidovány by měly být celé porosty se všemi stromy, protože stromy jsou velkým kořenovým systémem vzájemně propojeny mohou se vzájemně a doplňovat a nahrazovat. Kořenový systém akátů je v symbióze s hlízkovitými bakteriemi, které dodávají dusík ze vzduchu. [14] Pro aplikaci chemických látek na pařezy je důležité látku příliš neředit, nemíchat kovovými a znečištěnými předměty a neředit špinavou vodou. To vede ke snižování účinku. Aplikovat by se mělo ihned po pokácení, nejlépe do deseti minut a nátěry opakovat. Důležitá je vhodná teplota nad 10 C, za bezvětří, bez rosy, srážek, přeháněk a deště. [14] Péče o výmladky by měla trvat minimálně dalších tři až pět let za neustálého vysekávání a chemické ochrany. Pouhé vysekávání nevede k likvidaci akátu a ani po třiceti letech se jej touto cestou nedá zbavit. [14] Obnova porostu po odstranění by měla probíhat až v době kdy je tvorba výmladků minimální. Nejvhodnější je kolonizace přirozeného okolního porostu, ovšem jen pokud je to možné a vhodné. Měly by se volit dřeviny autochtonní a se stinnou korunou, které zabraňují tvorbě výmladků. Doporučuje se vysazování porostů až za tři roky. Výsadby v následujícím roce po odstranění porostů často uhynou. Půda je totiž nasycena alelopatiky, vyčerpaná, plná konkurenčních a úspěšnějších výmladků. V polohách jižní Moravy, na teplých stanovištích jsou bývalé akátové porosty často zarosteny expanzivními travami. Peče o porost tak odstraněním akátu nekončí. Největší zkušenosti s likvidací akátových porostů mají v ČR v NP Podyjí. Na Břeclavsku proběhlo celoplošné mapování invazivních rostlin v CHKO Pálava. [14] Likvidace slunečnice topinambur Bylinu lze likvidovat intenzivním sečením a orbou. Obojí by mělo vést k vyčerpání podzemních zásobních orgánů. Pro úplné odstranění zbytků přeživších rostlin, ze kterých by mohl vzniknout nový porost, by měly být mladé rostliny chemicky ošetřeny herbicidy

47 6.1.4 Likvidace křídlatek Jelikož křídlatky se u nás množí často vegetativní cestou, je jejich hubení dosti obtížné a náročné. Tato rostlina se intenzivně šíří, narušuje životní prostředí a poškozuje i různé stavby. Biologické způsoby potlačování pastvou ovcí, nebo skotu podstatně snižuje výskyt křídlatek. Pastvu je nutné provádět včasně na začátku vegetace, aby rostliny nebyly přerostlé a zvířata je přijímala. Pro některé druhy zvířat jsou však oddenky křídlatek toxické. Mechanické způsoby potlačování křídlatek (ruční trhání, řezání, sekání stonků, vykopávání rostlin a další) jsou málo účinné a při špatném nakládání s posekanou hmotou mohou vést dokonce k jejich šíření. Sekání podporuje růst z podzemních oddenků a jejich vykopávání také nevede ke snížení životaschopnosti. Chemické způsoby likvidace byly zkoušeny na několika látkách. Velmi používané herbicidy jsou Roundup a Roundup Biaktiv. Tyto přípravky jsou vhodné i k použití v blízkosti vodních toků, protože látky v přípravcích neškodí životnímu prostředí. Největší účinnost mají chemické látky v měsících červenci a srpnu, kdy jde rostlina do květu. Potřeba přípravku se uvádí 6-10 l na 1 ha ve l vody. Rostlina je v tomto období však již značně vzrostlá, což ztěžuje postřik. Je doporučováno provádět postřik dvoufázově. První postři v druhé polovině května při výšce rostliny do 1 m (at Roundup Biaktiv v koncentraci 5 l na hektar a ve l vody). Druhý postřik by měl být proveden za 8 10 týdnů, tedy v červenci, nebo v srpnu. Vhodnější a úspěšnější je kombinace několika typů likvidace rostlin. Například sekání křídlatek v druhé půlce května a následné aplikování herbicidu Roundup Biaktiv. Podobně jako Roundup učinkují i přípravky Touchdown a Garlon, který také nepoškozuje trávník. [3] U křídlatek se celkově předpokládá jejich další šíření. Metodou jejich potlačení je intenzivní sežínání a aplikace totálních systémových herbicidů. [9] Mechanické prostředky pro likvidaci bylinných invazivních rostlin. Ruční nářadí je vhodné jen u malého počtu rostlin. Lze použít různé kosy a mačety k sečení, rýče a motyky pro vyrývání a vykopávání. Likvidace porostu pomocí ručního nářadí je fyzicky velmi náročná a málo účinná

48 Pro větší plochy je vhodné použití nesených nástrojů na traktorech běžně používaných k sečení píce a nebo, v porostech nedostupných kolové technice, ruční křovinořezy. Podzemní části se likvidují klasickou orbou. Technické prostředky pro chemický způsob likvidace porostu. K tomuto způsobu lze použít klasické prostředky pro aplikaci chemických látek, kam patří postřikovače a to především s větším výkonem a vlastním pohonem. Lze je rozdělit podle velikosti plochy, na kterou budou použity od ručních, nízko objemových postřikovačů až po velké traktorové. [3] 6.2 Možnosti finanční podpory Jelikož rostlinné invaze u nás jsou a mnohdy škodí (nejvíce v chráněných oblastech), legislativa na ně pamatuje. A tak existují také prostředky finanční podpory na práci s nimi (mapování, odstraňování, omezování ): Dotační programy z fondů Evropské unie z Operačního fondu životního prostředí (OP ŽP). Finanční prostředky leze získat po vyhlášení výzvy k podání projektů. Na likvidaci rostlinných invazí lze využít osu 6 Dotace pro zlepšování stavu přírody a krajiny a to oblast podpory 6.2 Podpora biodiverzity 6.3 Obnova krajinných struktur. V září 2012 byla v OP ŽP (6.2) a v říjnu 2013 (6.3) vyhlášena podpora Regulace šíření invazních druhů rostlin a živočichů [19] Program péče o krajinu (PPK) je financován Státním fondem životního prostředí ČR a státním rozpočetem. Výzvy PPK jsou vyhlašovány ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí a Agenturou ochrany přírody a krajiny. V rámci tohoto programu je dlouhodobě možno získávat finanční podporu z programu Regulace šíření invazních druhů rostlin a živočichů ve zvláště chráněných územích (ZCHÚ) a to v PO, EVL, NP, CHKO, NPR, NPP, EVL. Také existuje stejný program pro volnou krajinu. U obou programů lze získat podporu až 100 %. Bližší informace podávají správy CHKO

49 MaS regulace šíření invazních druhů rostlin a živočichů. Tento program podporuje činnosti na zvláště chráněných územích. Program organizují je správy CHKO. Finanční podpora je až 100 %. [19] Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny (POPFK) (115162) Regulace šíření invazních druhů. Žádosti je možno podávat od března do záři každoročně na správy CHKO. Dotace jsou až do výše 100 % a to až 1 mil. Kč v ptačích oblastech a 250 tis. Kč v ostatní krajině. [19]

50 7 VÝSLEDKY A DISKUSE 7.1 Interaktivní mapa Hlavím výstupem diplomové práce je interaktivní Mapa vybraných invazivních druhů rostlin na území města Břeclav, vytvořená na základě přímého pozorování v zájmovém území. Přílohou diplomové práce je digitální forma interativní mapy (na USB disku) a vytištěné ukázky části mapy. Po základním roztřídění bylo pořízeno z terénních prací přes fotografií. V mapové interaktivní části jich bylo použito 992. V mapě jsou barevné body, které značí jednotlivé rostliny, k nimž byly přiděleny barvy takto: křídlatka hnědě-červená, kustovnice růžová, topinambur žlutá, pajasan hnědá, trnovník světle zelená, vejmutovka tmavě zelená. 7.2 Sumarizace druhů Dalším výsledkem bylo kvantifikování velikostí porostů. Obrázek 2 ukazuje kolikrát se vyskytuje jaká velikosti sledovaných ploch u sledovaných druhů rostlin nebo skupin rostlin. Například u pajasanu žláznatého bylo sledováno přes 39 ploch, na kterých tento druh zaujímal plochu od 10 do 100 m 2. Na obrázku 3 jsou tyto plochy převedeny z četnosti do ploch v m 2. Například tedy u pajasanu žlaznatého zaujímají plochy od 10 do 100 m 2 celkem 39 ploch, což je celkem m 2. Na obrázku 4 jsou tyto plochy sečteny. U všech bodů nad 500 m 2 nejsou uvedeny plochy. Ty tvoří ucelené lesní porosty, které celkem tvoří 23 ha. Tento údaj by značně snížil rozlišovací hodnotu grafů a proto se neuvádí

51 Četnost rostlin nebo skupin rostlin Četnostk ploch m2 1-4 m m m m2 500 m2 a větší 20 0 pajasan trnovník vejmutovka topinambur kustovnice křídlatky Druhy rostlin Obr. 2 Graf četnosti rostlin nebo skupin rostlin Vyčíslení velikosti ploch v m Výměry ploch v m m2 1-4 m m m m pajasan trnovník* vejmutovka topinambur kustovnice křídlatka Druhy rostlin Obr. 3 Vyčíslení velikosti ploch v m

52 Celkové plochy druhů rostlin bez lesních porostů akátu Plocha v m pajasan trnovník* vejmutovka topinambur kustovnice křídlatka Výměra Obr. 4 Graf celkových ploch jednotlivých druhů rostlin 7.3 Pozorování Slovní zhodnocení pozorování u jednotlivých druhů se jeví jako další vhodný doplněk mapy, která byla nejpracnější částí práce. Vyčíslení ploch by nemělo žádnou vypovídající hodnotu, jelikož tradiční rozdělené půd není odpovídající a evidované použití pozemků neodpovídá reálnému stavu Pajasan žláznatý Nejinvazivnější chování sledujeme u pajasanu žláznatého. Prokazuje největší životaschopnost, schopnost kolonizace nových míst. Pozorováním můžeme potvrdit, že rostlina dosahuje velkého ročního přípustku a během pár let mohou vyrůst velké stromy. Pajasan se vyskytuje především v městském prostředí, kde rychle zaujímá velký prostor a vměšuje se do jiných skupinových porostů, kde není likvidován. V mládí snáší stín a je schopen růst i v podrostu, ale brzy přerůstá okolí. Jelikož není cíleně pěstován, časem vyrůstá bez péče velký strom. Často se nachází i blízko chodníků, zdí a tyto stavby pak ničí. Břeclav patří k nejteplejším a nejsušším městům v ČR a bylo pozorováno několik skupin mladých porostů, které uhynuly vlivem přísušku. Na pravidelně udržovaných a kosených plochách neroste, ale využívá sebemenších neudržovaných ploch a často vyrůstá z podrostu keřů. V některých lokalitách je pajasan

53 pravidelně ořezáván, ale bez chemického zásahu je toto zcela neefektivní. Na některých místech je cíleně vysazován jako parková dřevina do městského prostředí a odsud se dále šíří Trnovník akát Tento druh je v ČR tolerovanou a pro veřejnost zdomácnělou dřevinou. Na některých místech je v zájmovém území pěstován ve stromořadích podél komunikací a na hrázích. Na neudržovaných místech se chová typicky invazivně. Zarůstá opuštěná staveniště a zahrady, kde tvoří husté porosty. Ze všech sledovaných druhů zaujímá trnovník akát největší plochu, protože ve volné krajině tvoří velké porosty podél polních cest, železnic, ve větrolamech a vytváří několikahektarové lesní porosty. Na moha místech jsou vysazovány parkové kultivary trnovníku akátu. Často tvoří jedinou zeleň na velmi suchých stanovištích. Tyto porosty však lze nahradit jinými druhy. Nejzajímavější je porost trnovníku v lokalitě nad Mlýnským rybníkem (NPR Lednické rybníky). Jedná se lesní porost na pískové duně, který je v seznamech ochrany veden jako niva Dyje, což odporuje realitě. Na této lokalitě se střídá hospodářský les, parkově upravené břehy rybníků a porosty borovic a desítky hektarů akátů. Tyto porosty by měli být odstraněny a nahrazeny domácí xerotrofní florou šípákových doubrav. Sledovaný porost se stále zvětšuje a expanduje do okolních opuštěných vinic a zahrad. Ohroženy jsou hlavně porosty na podloží štěrkopísku v Bořím lese, ale i lesní porosty na štěrkopískových hrúdách v lužním lese. V okamžiku probírek, jež vedou k prosvětlení porostu, dochází k masivní invaze trnovníku a to především v lokalitě Bořího lesa. Tyto invaze začínají být časté. Monokulturní akátový les se nachází u dálnice D2 a v okolí je také několik dalších silnic lemovaných porosty akátu. Dalším velkým stanovištěm výskytu trnovníku akátu je rekultivovaná skládka v místní části v Charvátské Nové Vsi. Zde pozorujeme počínající kolonizaci akáty a ze sousedství pronikají ostatní sledované invazivní druhy rostlin (křídlatka, kustovnice, pajasan) Borovice vejmutovka Vejmutovka je v celosvětových seznamech vedena jako invazivní rostlina, ale v zájmovém území ji zastupují jen jedinci v parkových výsadbách a v jednom

54 stromořadí. V zájmovém území nebyly zaznamenány jakékoliv znaky rozšiřování a dřevina se zde není schopná výrazně množit Slunečnice topinambur Bylina se ve sledovaném území vyskytuje na vlhčích půdách, u okrajů cest, polí, zahrad a u zástaveb, stavenišť, garáží, výroben a skladů. Tvoří husté porosty i menší skupiny, které lze však snadno potlačovat. Rostliny jsou na podzim nápadné svým žlutým květem. Největší celistvý porost tvořil plochu 3 ha. Pozorováním bylo zjištěno, že při zemních pracích byla tato rostlina na velkých plochách na několik let zlikvidována. Nedostatek péče o veřejné prostory, složité majetkoprávní vztahy a celkový nezájem vede k tomu, že se i na tyto narušená stanoviště se slunečnice topinamburu navrátí Kustovnice cizí V zájmovém území rostlina tvoří křovinné porosty podél budov, na hrázích, polních cest a jiných komunikací. Na okrajích veřejné zeleně u chodníků a okrajů trávníků začala být likvidována. Tímto zásahem, který nebyl zřejmě původně cílen proti invazním rostlinám se začíná kustovnice ze sledovaného území odstraňovat. Rostlina je křehká, a proto je její odstranění snadné. Výmladky se poté lehce likvidují při kosení trávníků až do úplného vyčerpání podzemních zásob Křídlatky Rostliny tohoto rodu se v území vyskytují jen na velmi malých plochách, a to převážně v zástavbě, u zdí a hřbitovů a jako dekorativní rostliny v zahradách. Občasně bývaly likvidovány. Byly však pozorovány jednotlivé skupiny na okraji lužního lesa nebo v jeho porostu. Jedná o cenné velké plochy lužních lesů a případné vypuknutí invaze z těchto mateřských rostlin by mohlo působit značné ekologické potíže. V současnosti se však stále ještě jedná o lehce likvidovatelné plochy. U jednoho jedince, který roste na opakovaně sečeném travním porostu, je pozorováno jeho neustálé zmlazování. Křídlatky zatím na území stagnují, což je možná způsobeno místními přísušky v letním období a malými příležitostmi k šíření. Pobřežní porosty řeky Dyje a toku Včelínek jsou pravidelně v rámci vodního hospodářství udržovány a na jejich březích se křídlatka nevyskytuje

55 7.3.7 Ostatní pozorování Ostatní druhy Během mapovacích prací byl často sledovány zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), který je pěstován na zahrádkách. Dále hvězdnice kopinatá (Aster lanceolatus), vyskytující se v záhonech zahrad, na velkých plochách opuštěných polí, u lesů a vodotečí, v pásech, které nešlo nelze kosit. V některých lesních porostech na spraších a štěrcích byly sledovány velké porosty netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora) Další pozorování a doporučení V součastné době probíhá na některých plochách odstraňování přestárlé, nebezpečné a náletové zeleně. Aby na těchto plochách nedocházelo k rychlému osidlování rumištními druhy z blízkého okolí, je nezbytné věnovat další péči o tyto plochy. V zájmovém území se nachází desítky hektarů zemědělské půdy, která byla ponechána ladem kvůli složitým majetkoprávním situacím v 90. letech 20. století. Tyto plochy byly časem osídleny řadou rostlinných druhů. V roce 2012 se na sledovaných plochách začalo znovu hospodařit a nyní slouží opět jako orná půda. Přesto zde stále zůstává řada ploch opuštěných. Současný stav péče o zeleň je z pohledu odborné veřejnosti diskutabilní. V zájmovém území by měla být věnována větší pozornost péči o zeleň. Mnoho ploch by mělo být osázeno vhodnými dřevinami a u řady z nich by stačilo důsledné kosení (a nahrazení krajinnými trávníky) a odstraňování porostů v prvním stádiu vývoje. Pro udržení biodiverzity ve sledovaném území by bylo vhodné zlepšit osvětu laické veřejnosti a odborné vzdělání odpovědných zaměstnanců městského úřadu. Namístě by bylo zlepšení spolupráce mezi odborem životního prostředí a údržbou městské zeleně. Velkou rezervou se jeví práce s občanskou veřejností, základními i středními školami a aktivizace komise životního prostředí. Extravilán města je z hlediska péče o krajinu a biodiverzitu dlouhodobě zcela opomíjený. V mnoha menších obcích s aktivními starosty a proběhlými komplexními pozemkovými úpravami je stav ve volné krajině lepší

56 8 ZÁVĚR Práce popisuje množství a rozsah nežádoucího působení rostlinných invazí ve sledovaném území s přihlédnutím k součastné právní úpravě a možnostem získávání finančních prostředků od státu a EU pak navrhuje možné způsoby jejich likvidace. V mapě, která je součástí této práce, jsou jednotlivci i celé skupiny vybraných nepůvodních a šířících druhů zaznačeny. Lze je tedy vyhledat a začít likvidovat. Nejvíce svou invazivitu projevuje pajasan žláznatý, který se šíří velmi intenzivně na udržovaných i neudržovaných stanovištích. V území se nachází velké množství mladých rostlin pajasanu. Ze sledovaných invazivních druhů zaujímá největší plochu trnovník akát (na území se vyskytuje nejdéle a byl zde uměle vysazován). Na lesních stanovištích s štěrkopískovým podložím vykazuje značnou invazi a jeho odstraňování je velmi náročné. Třetí sledovaný druh - slunečnice topinambur se šíří především na neudržovaných a vlhkých stanovištích. Kustovnice cizí, stejně jako křídlatky, vykazují malou pokryvnost a šíření, což se může v budoucnosti u křídlatek změnit. Borovice vejmutovka v zájmovém území nevykazuje větší plochy pokryvnosti a má zde jen minimální schopnost se šířit. Nejméně ohrožená invazemi jsou oraná pole. Nejvíce jsou ohroženy nejstabilnější ekosystémy lesy. K přenosu invazivních rostlin slouží různé zahrady, opuštěné louky a vinice, doprovodná zeleň podél cest, železnic a další. Právě o tyto stanoviště by se mělo pečovat, aby se skrze ně nemohly invazivní rostliny šířit dále. Zájmové území leží v oblasti s řadou přírodně cenných lokalit, které je třeba před invazemi chránit. V těsné blízkosti je však město a v něm lidé, kteří jsou vektorem invazivních rostlin. V intravilánů roste řada nepůvodních rostlin s různým stupněm aktuálního rozšíření a město lze nazvat jádrovou oblastí pro další šíření rostlin do okolí. Na základě znalostí ekologických požadavků na růst lze předpokládat, kam se budou určité druhy šířit. Zmapováno bylo jádro města Břeclavi. V budoucnu by, bylo dobré se zaměřit na rozšíření této práce, mapovat další druhy invazních rostlin, a získat tak informace o dalším vývoji situace rostlinných invazí

57 9 POUŽITÁ LITERATURA [1] CULEK, M. (ed.) 2005: Biogeografické členění České republiky II. díl. AOPK ČR, Praha. 800 s. ISBN [2] ČEPL, Jaroslav, Jan BOUMA a Josef VACEK. Technologie pěstování a užití topinamburu. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997, 20 s. ISBN [3] ČERNÝ, Z. -- NERUDA, J. -- VÁCLAVÍK, F. Invazní rostliny a základní způsoby jejich likvidace. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, s. ISBN [4] GRULICH, Vít, Petr MACHÁČEK a Milada RIGASOVÁ. Krajem luhů a stepí - Břeclavsko. Břeclav: Moraviapress, s. ISBN [5] KNEIFELOVÁ, Marta a Jan MIKULKA. Významné a nově se šířící plevele. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2003, 59 s. ISBN [6] KŘIVÁNEK. M, Právní úprava problematiky nepůvodních a invazních organismů v České republice a doporučené postupy při omezování jejich šíření, 2006 [7] LIPSKÝ, Z. Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. 1 vyd. Praha: Karolinum, s. ISBN [8] MÁLEK, Z., HORÁČEK. P., KIESENBAUER. Z.. Stromy pro sídla a krajinu. Olomouc: Petr Baštan ve spolupráci s firmou Arboeko, 2012, 357 s. ISBN [9] MIKULKA. J, eds., 2010, Metody regulace invazivních plevelů na zemědělské půdě, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., 34 s. Praha-Ruzyně, ISBN [10] MLÍKOVSKÝ, J., STÝBLO, P. Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. 1. vyd. Praha: ČSOP a MŽP ČR, s. ISBN [11] POLÁŠKOVÁ, Anna. Úvod do ekologie a ochrany životního prostředí. vyd. 1. Praha: Karolinum, 2011, 283 s. ISBN [12] PYŠEK, P. Rostlinné invaze. 1. vyd. Brno: Rezekvítek, s. ISBN [13] ŘEPKA, R. -- MADĚRA, P. -- PACKOVÁ, P. -- DRESLEROVÁ, J. -- KOUTECKÝ, T. -- HABROVÁ, H. -- SVÁTEK, M. -- ŠTYKAR, J. Rozšíření

58 invazních druhů na příkladu jihomoravských lužních lesů: polesí Valtice (Horní les). In Rostlinné invaze v České republice: situace, výzkum a management - sborník abstraktů. Praha: 2007, s. 30. [14] VÍTKOVÁ. M, Péče o akátové porosty, Ochrana přírody 6/2011, AOPK ČR, 40 s., ISSN X [15] WÁGNERR, P., ŽĎÁRSKÝ. M. Specifika řezu sadovnicky významných listnatých stromů II, Zahrada park krajina, 1/2010, XX. ročník, TNM Print Nové Město, 56 stran, ISSN [16] Kolektiv autorů: Podnebí ČSSR Tabulky. 1. vyd., HMÚ, Praha, s. Bez ISBN. Online zdroje [17] JUNGWIRTH. K, Invaze v naší přírodě, ČSOP, [online]. [cit ]. Dostupné na: [18] Niva Dyje, Přírodní parky jižní Moravy, [online]. [cit ] Dostupné na: [19] Finanční nástroje péče o řírodu a krajinu, AOPK ČR, [online]. [cit ] Dostupné na: [20] Nepůvodní (invazní) druhy rostlin, ČSOP, [online]. [cit ] Dostupné na: d=$m2_id&m3_id=m3_id&m4_id=1704&m_id_old=$m_id_akt [21] Dolní Morava biosferická rezervace, [online]. [cit ] Dostupné na: [22] TRNAK. F., Ailanthus altissima - pajasan žláznatý, Natura bohemica, příroda ČR, [online]. [cit ], ISSN X Dostupné na: [23] Geoportál ČUZK, [online]. [cit ], Dostupné na: [24] Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, Dostupný také na: [25] Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, ve znění pozdějších předpisů Dostupný také na: [26] Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů

59 Dostupný také na: [27] Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, Dostupný také na: [28] Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Dostupný také na: [29] Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Dostupný také na: [30] Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Dostupný také na: [31] Výzkumný ústav rostlinné výroby, [online]. [cit ] Dostupné na: [31] Karlovarský kraj: Na likvidaci invazních rostlin letos půjde skoro 20 milionů, [online]. [cit ] Dostupné na: [32] Národní geoportál INSPIRE, mapový portál ČR, [online]. [cit ] Dostupné na: [33] Ústřední seznam ochrany přírody, AOPK, ČR, [online]. [cit ] Dostupné na:

60 10 SEZNAM ZKRATEK AOPK CENIA ČR ČUZK ČSOP EVL CHKO ISSG MND MŽP ČR NP NPP NPR PO PP PR SFŽP ČR UNESCO ZCHÚ Agentura ochrany přírody a krajiny Česká informační agentura životního prostředí Česká republika Český úřad zeměměřičský a katastrální Český svaz ochránců přírody Evropsky významná lokalita Chráněná krajinná oblast Invasive Species Specialist Group Moravské naftové doly Ministerstvo životního prostředí České republiky Národní park Národní přírodní památka Národní přírodní rezervace Ptačí oblast Přírodní památka (nikoliv Přírodní park) Přírodní rezervace Státní fond životního prostředí České republiky United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization Zvláště chráněná území

61 11 PŘÍLOHY

62 11.1 Seznam příloh Příloha 1 - Mapy a program ArcGIS Obrázek 1: Legendy k následujícím mapám Obrázek 2: Výřez mapy zájmového území s vyznačením Obrázek 3: Výřez mapy zájmového území s vyznačením sledovaných rostlin na podkladu ortofotomapy Obrázek 4: Výřez mapy zájmového území s vyznačením sledovaných rostlin na podkladu účelové katastrální mapy Obrázek 5: Výřez mapy zájmového území s vyznačením sledovaných rostlin na podkladu ortofotomapy a účelové katastrální mapy Obrázek 6: Výřez mapy zájmového území s vyznačením sledovaných rostlin na podkladu ortofotomapy a mapy využití půdy (průhlednost 65 %) Obrázek 7: Mapa zájmového území s vyznačením zmapovaných ploch na podkladu základní mapy ČR 1 : Obrázek 8: Zájmové území s vyznačením mapovaných rostlin na podkladu účelové katastrální mapy a mapy využití půdy (průhlednost 65 %) Obrázek 9: Nápověda pro spuštění funkce hiperlink pro otevření fotografie k vybranému bodu Obrázek 10: Náhled do atributové tabulky s informacemi o stanovištích s pajasanem žláznatým Příloha 2 Obrázky invazivních rostlin z terénních prací Obrázek 11: Křídlatka u tzv. Vídeňského mostu v k. ú. Břeclav Obrázek 12: Slunečnice topinambur mezi zahradami v k. ú. Charvátská Nová Ves Obrázek 13: Kustovnice cizí na okraji polní cesty v k. ú. Charvátská Nová Ves Obrázek 14: Trnovník akát nedovoluje růst jiných rostlin (lesík u dálnice D2) Obrázek 15: Vejmutovnková alej u Nového dvora v k. ú. Charvátská Nová Ves Obrázek 15: Pajasan žlaznatý na stanovišti, kde je každoročně likvidován (sídliště Na Valtické) Příloha 3 - Návod na zpuštění a prohlížení mapy Návod na zpuštění a prohlížení mapy

63 Příloha 1 - Mapy a program ArcGIS Obrázek 1: Legendy k následujícím mapám

64 Obrázek 2: Výřez mapy zájmového území s vyznačením sledovaných rostlin na podkladu mapy využití půdy

65 Obrázek 3: Výřez mapy zájmového území s vyznačením sledovaných rostlin na podkladu ortofotomapy

66 Obrázek 4: Výřez mapy zájmového území s vyznačením sledovaných rostlin na podkladu účelové katastrální mapy