28. EXPOZICE NOVÉ HUDBY 10 14/6/2015

Transkript

1 Programoviny PRO NÁVŠTĚVNÍKY FESTIVALU EXPOZICE NOVÉ HUDBY / ZALOŽENO 1969 PROCHÁZENÍ HUDBOU 28. EXPOZICE NOVÉ HUDBY 10 14/6/2015 E X P O S I T I O N O F T H E N E W M U S I C Zvukové instalace / Sound Installations / Koncerty / Concerts / Hudební intervence do veřejného prostoru / Musical Interventions in Public Space /... Pečlivě poslouchat je důležitější než rozeznívat. / Careful listening is more important than making sounds happen. Alvin Lucier Hudba je živý organismus, který nestačí jednou za čas vytáhnout ze skříně, oprášit, postavit na stůl a čekat, že se něco stane; očekává naši participaci, čeká na svého posluchače. Měla by být volnou, svobodnou tvorbou, autorským jazykem, kterým nám jsou nabízeny abstraktní vize velkých i malých pravd, zhmotněné do zvukových struktur, tvorbou, která hledá svého posluchače, aby mohla být poslouchána a nikoliv pouze slyšena. Je jednoduchá i složitá, depresivní i radostná, je všudypřítomná. Společnost se neustále mění a proměňuje se i její umělecký obraz, hudba nám umožňuje reflektovat změny i jistoty, velké i malé pravdy, banality i traumata, se kterými jsme dennodenně konfrontováni, a to nikoliv přímočarou a snadno srozumitelnou formou, ale nejvyšší formou abstrakce, která je vlastní právě a pouze lidské kultuře, zkrátka, kde končí slova, tam začíná hudba Může však být výsledek jakéhokoliv skladatelského procesu statický, nebo je statický pouze záznam? A je pak jeho zastavením, zakonzervováním, zachycením skutečně záznam grafický, který vzniká dříve než samotná znějící struktura? A je pak hudba živoucím organismem, nebo pouhým muzejním artefaktem, který občas vytáhneme ze skříně? Z pohledu notografického není zřejmě pochyb, že zápis je záznamem prchavých tónů pro budoucí generace, co nejpřesnějším zachycením zvukové struktury, tak, aby mohla být znovu realizována. Je záznamem, který vyžaduje autentickou, poučenou intepretaci, vycházející ze studia a zdánlivého poznání fiktivní představy o dobovém aurálním prostoru. Partitura, grafický zápis však v tu chvíli přestává být pouhým záznamem, zachycením pro budoucí generace, ale stává se spíše mnemotechnickou pomůckou. Konvencionalizovaný systém znaků nám nahrazuje písmena, slova, věty, je popisem, příběhem i slovní hříčkou, je scénickou i režijní poznámkou, je vším možným, ale není vlastním sdělením. Máme pevné, záchytné body, ale mnoho důležitého zůstává mezi řádky, nezaznamenatelné a zřejmě bez osobní zkušenosti, bez přítomnosti tvůrce, bez neustálé korekce, neinterpretovatelné. I nahrávka může být zavádějící, vždyť právě epigonské napodobování ideálních interpretů, marné hledání dokonalosti dřívějších nahrávek či koncertních provedení dehonestuje intepretaci na pouhou reprodukci. Grafický záznam může být starý, ale hudba zní pouze tady a teď. Sentiment a nostalgie pak z životaschopného historického díla utváří muzejní relikvii. Nabízí se jednoduchá rozvaha, že by partitura mohla být návodem, snad i manuálem či instrukcí. Soudobá partitura je pak fixována na svého autora, ale ta historická jej přežívá, stává se výzvou k nové, jinak ideální, třebas i neautentické intepretaci. Mnohé skladby čekají na svého ideálního interpreta, aby mohly vstoupit do současného světa, mnohé však zůstanou jenom záznamem, dokladem doby svého vzniku, určeným ke čtení a intepretaci v oblasti dějin, nikoliv hudby. Uvědomíme-li si navíc, že čtení a psaní not je mnohem vzácnější než čtení abecedních znaků, napadne nás, že pro mnohé je onen papír pouhým vizuálním zážitkem. Letošní ročník Expozice nové hudby je připraven pro posluchače, kteří hledají pomíjivé zvuky, kteří chtějí důvěřovat svobodnému projevu bez škatulí, kteří dokážou přijmout ticho a skutečně poslouchají, když je pro ně dotvářeno. V neposlední řadě je určen pro ty, kteří se rádi procházejí Viktor Pantůček, dramaturg festivalu ST 10/ Slavnostní zahájení / Opening Ceremony [nádvoří Besedního domu] Zahajovací koncert / Opening Concert [Besední dům] 140 Kč / 70 Kč MILOSLAV KABELÁČ (CZE) Symfonie č. 1 in D pro smyčce a bicí op. 11 / Symphony No. 1 in D for strings and percussion, Op. 11 ( ), LUIGI NONO (ITA) Ricorda cosa ti hanno fatto in Auschwitz (1966), MAYKE NAS (NLD) Quite quiet pro komorní orchestr / for chamber orchestra (2006), STANISLAV KREJČI (RUS) Confession (2000), FRANTIŠEK GREGOR EMMERT (CZE) Kajícnice, undecimetto pro smyčcové nástroje / Penitent, undecimetto for string orchestra (1986) Filharmonie Brno / Brno Philharmonic Orchestra, dirigent / conductor Marko Ivanović (CZE) Koncert / Concert & Listening Party [] 80 Kč / 40 Kč KOLEKTIV (CZE) ČT 11/ Zvuková instalace; zahájení výstavy / Sound Installation; Exhibition Opening [Knihkupectví ArtMap Místodržitelský palác] 60 Kč / 30 Kč Mimo-chodem poslouchám / By the Way, I m Listening In memoriam Paul Panhuysen ( ) PAUL PANHUYSEN (NLD) Een kleine dag muziek (2000) Zvuková instalace a performance / Sound Installation and Solo Performance [Hrad Špilberk západní příkop] 60 Kč / 30 Kč BENOÎT MAUBREY (USA) Audio Guillotine (1989; 2009; 2011; 2015) Zvukové panorama / Sound Panorama [Pavilon Y, Veletrhy Brno (B)] 100 Kč / 50 Kč Y-SPACE : PIERRE HENRY PIERRE SCHAEFFER (FRA) Symphonie pour un homme seul (1950) MICHAL RATAJ (CZE) Small Imprints for clarinet and live electronics (2013) MICHAL RATAJ (CZE) JAROMÍR TYPLT (CZE) Škrábanice / Scribbles ( ) IVAN BOREŠ (CZE) Etude č. 1 / Etude No. 1 (2009) Ivan Boreš, Michal Rataj, Jan Trojan, Jaromír Typlt, Pavel Zlámal (CZE) zvuková performance / sound performance Listening Party [] 80 Kč / 40 Kč MÍSTA KONÁNÍ / VENUES Besední dům: Komenského náměstí 8, Brno Betlémský kostel: Pellicova 6, Brno Galerie Milana Zezuly: Městské divadlo Brno, Lidická 16, Brno Hrad Špilberk: Špilberk 1, Brno Jurkovičova vila: Jana Nečase 2, Brno-Žabovřesky Knihkupectví ArtMap: Místodržitelský palác, Moravské náměstí 1a, Brno Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity: Mendlovo náměstí 1a, Brno Místogalerie na Skleněné louce: Kounicova 23, Brno Pavilon Y: areál Veletrhy Brno, Výstaviště 1, Brno : Husova 8, Brno Sportovní areál u Anthroposu: Brno-Pisárky zadní nádvoří Nové radnice: Dominikánské náměstí 1, Brno PÁ 12/ Zvuková instalace / Sound Installation [zadní nádvoří Nové radnice] 60 Kč / 30 Kč MAGDA STAWARSKA-BEAVAN (POL/GBR) Kraków to Venice in 12 Hours (2014) Komorní koncert / Chamber Concert [Betlémský kostel] 100 Kč / 50 Kč Nová česká generace / New Czech Generation: RADIM BEDNAŘÍK (CZE) Hry světla / Plays of Light, VOJTĚCH DLASK (CZE): Za bukem / Quite Near, JANA VÖRÖŠOVÁ (CZE) Lullabies, ŠŤEPÁN FILÍPEK (CZE) Poslední zápas / The Final Struggle, ONDŘEJ ŠTOCHL (CZE) Rozcestí / Crossroads (2015), MICHAL INDRÁK (CZE) 22,001 Days: The World According to Stefan Zweig Miloslav Ištvan Quartett (CZE), elektronika / electronics Komorní koncert / Chamber Concert [Betlémský kostel] 100 Kč / 50 Kč Pianissimo: ALBERT BREIER (DEU) Trio pro housle, violu a violoncello / for violin, viola and cello (2001), PETER GRAHAM (CZE) Jiná geometrie pro klarinet sólo / A Different Kind of Geometry for clarinet solo (1990), PAVEL ZEMEK NOVÁK (CZE) Sedm Slov Kristových na kříži pro klarinet sólo / The Seven Last Words of Christ for clarinet solo (2002), JAKOB ULLMANN (DEU) Pianissimo for viola and live electronics (1989) Konvergence (CZE) Koncert / Concert & Listening Party [] 80 Kč / 40 Kč BEER Birmingham Ensemble for Electroacoustic Research (GBR/CAN/SVK) THE RECEIVERS (SVK/CZE) SO 13/ Hudební intervence do veřejného prostoru / Musical Interventions in Public Space [Kapucínské náměstí, Kapucínské terasy, Místodržitelská zahrada, Denisovy sady, hrad Špilberk ] Hudba na hradbách / Music on the Ramparts (Maubrey, Hanousek, Opršál, N21 ) Zvuková instalace / Sound Installation [Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity] 60 Kč / 30 Kč hans w. koch (DEU) Camera Obscura Acustica (Installation for Gregor Mendel) Komorní koncert / Chamber Concert [Betlémský kostel] 100 Kč / 50 Kč THE INTERNATIONAL NOTHING (DEU) The Dark Side of Success Kai Fagaschinski, Michael Thieke klarinety / clarinets Hudební intervence / Musical Intervention [sportovní areál u Anthroposu, Brno-Pisárky / sport field in Brno-Pisárky] 100 Kč / 50 Kč BOB OSTERTAG (USA) Bob Ostertag plays the Aalto (2013) NE 14/ Improvizace / Improvisation [Jurkovičova vila] vstupenky v Moravské galerii v Brně PAVEL ZLÁMAL (CZE) For or from Jurkovič House Listening Party [] 80 Kč / 40 Kč S(O)UNDAY MIXTAPES / Koncert / Concert [] 80 Kč / 40 Kč LAURA LUNA & MICHAL KINDERNAY (MEX/CZE), HANNES HOELZL (DEU) Hudební objekt Brno / Musical Object Brno [veřejné prostory v Brně / Public Spaces in Brno] MIMO-CHODEM, POSLOUCHÁM / BY THE WAY, I M LISTENING recyklovaná koláž instrukcí, návodů, partitur, konceptů, eventů a situací pro kolemjdoucí posluchače / a recycled collage of instructions, manuals, scores, concepts, events and situations for listeners passing by SEDÍM, POSLOUCHÁM / I M SITTING, I M LISTENING označené židle na poslechově atraktivních místech / designated seats in places conducive to listening SLYŠÍM, POSLOUCHÁM / I M HEARING, I M LISTENING otevřená modulární posluchárna s nekonečnou hudbou / an open modular auditorium with infinite music Zvukový objekt Praha / Sound Object Prague [] PROCHÁZENÍ HUDBOU 2.0 Processing Netmusic Networking Live Coding Stream Feedback Translation Open Source Reading Scanning Impro Workshop Expoziční infocentrum Praha / Exposition Infocentrum [] Meeting Point Talks Discussions Scores Music Distro Brunche Sound Object Výstavy / Exhibitions [Galerie Milana Zezuly Městské divadlo Brno] Sándor Győrffy: Recyklované záblesky / Recycled Flashes (vernisáž 11/6 v 16.00) [Knihkupectví ArtMap, Místogalerie na Skleněné louce] Mimo-chodem, poslouchám / By the Way, I m Listening Music is a living organism. It won t do just to take it out of the cupboard every once in a while, dust it off, put in on the table and expect something to happen. Music expects our participation; it awaits its listener. It should be a free creation, an author s voice through which abstract visions of greater and lesser truths materialized in sound structures are offered to us; a creation which begs to be listened to, not only heard. It is simple and complicated, depressing and joyful; it is omnipresent. Society constantly changes and so does its artistic image. Music allows us to reflect upon the changes and certainties, the greater and lesser truths, the banalities and traumas which confront us daily, and it does so not in a straightforward and easily accessible form, but in the highest form of abstraction peculiar solely to human culture. In short: where words stop, music begins But can the outcome of any compositional process be static, or is it only the record that is static? And can the graphical record, which is created before the actual sound structure, truly be the end of this compositional process, its capturing and conservation? And is music then a living organism, or merely a museum artefact that we occasionally pull out of a cupboard? Looking at the matter from the perspective of a score, there is apparently no doubt that the writing down of music is a record of fleeting tones for future generations, striving for the most perfect capture possible of a sound structure so that it might be realised again. It is a record requiring authentic, informed interpretation, based on study and a seeming understanding of a fictional notion of the aural space of a historic period. Yet precisely at that point the score, the graphical record, ceases to be merely a record made for future generations, and becomes rather a mnemonic device. A conventional system of signs replaces letters, words and sentences for us; it is a description, a story, a wordplay; it is a note for staging and direction; it is everything but the message itself. We have solid points of reference, but much that is important remains between the lines, unrecordable and apparently devoid of personal experience, lacking the presence of the composer and his corrections, and ultimately unavailable for interpretation. Even an audio recording can be misleading, and indeed a slavish imitation of ideal interpreters, the futile search for perfection in older recordings or concert performances, reduces the art of musical performance to a mere reproduction. A graphical record might be old but music only sounds in the here and now. Sentimentality and nostalgia threaten to turn a viable historic work into a museum relic. A simple idea suggests itself: a score might be an instruction manual, a set of directions. Contemporary music would then be bound up with its composer, but historical music has survived its composer and begs to be newly interpreted, perhaps inauthentically, with other ideals in mind. Many works await their ideal performers so that they might enter the contemporary world, but many will remain solely a record, a testimony to the age of their creation, destined for reading and interpretation in the domain of history and not of music. Considering that the reading and writing of music is much rarer than the reading of alphabetical characters, it occurs to us that for many music on paper provides a merely visual experience. This year s Exposition of New Music is ready for listeners who are seeking fleeting sounds, who wish to place confidence in free expression without pigeon-holing, who are capable of accepting silence and truly listening to what is made for them. Last but not least, the festival welcomes those who like to walk around Viktor Pantůček, programmer of the festival

2 2 programoviny 28. Expozice nové hudby procházení hudbou 10 14/6/2015 středa 10. června 2015 Besední dům kulturní prostor PRAHA Slavnostní zahájení / Opening Ceremony nádvoří Besedního domu Slavnostní zahájení bude věnováno hudební reminiscenci minulého ročníku, kdy představíme nově vydanou nahrávku Nihilists Spasm Band. Zaměříme se též na aktuality letošního ročníku a nahlédneme do budoucího směřování Expozice nové hudby. Odprezentujeme novou nahrávku realizací partitur Miloslava Ponce, které jako koncertní projekt zazní v roce Zahajovací koncert / Opening Concert Besední dům sál MILOSLAV KABELÁČ: Symfonie č. 1 in D pro smyčce a bicí op. 11 / Symphony No. 1 in D for strings and percussion, Op. 11 ( ) LUIGI NONO: Ricorda cosa ti hanno fatto in Auschwitz (1966) MAYKE NAS: Quite quiet pro komorní orchestr / for chamber orchestra (2006) STANISLAV KREJČI: Confession (2000) FRANTIŠEK GREGOR EMMERT: Kajícnice, undecimetto pro smyčcové nástroje / Penitent, undecimetto for string orchestra (1986) Filharmonie Brno / Brno Philharmonic Orchestra dirigent / conductor Marko Ivanović Procházení může být nahodilé, nebo cílené; buď víme, kam kráčíme, nebo se necháváme překvapit. Tak nějak by se to mohlo mít i s oním procházením hudbou. A co když se neprocházíme, ale posloucháme? Mohli bychom jistě utvářet paralely procházení v rámci zahajovacího koncertu, jakože putujeme historií, odcházejí a přicházejí interpreti či jednoduše brouzdáme ve světě zvuků. Zaměřme se však raději na poslouchání a dovolme si snad nepovýšeneckou instrukci. Zahajovací koncert je možné dramaturgicky chápat, přijímat, poslouchat v minimálně třech liniích. Zaprvé je program koncipován jako kulturně společenská reflexe tragédie druhé světové války. Ta rezonuje především ve skladbách Miloslava Kabeláče a Luigiho Nona. Zatímco Kabeláč ve své první symfonii utvářel obraz žité skutečnosti (skladbu komponoval v letech ), Nono ve svém elektroakustickém veledíle mistrovsky zpracovává vzpomínky na již historickou událost bezprecedentního masového vyvražďování. V následujících třech kompozicích pak doznívá vzpomínka přes uklidnění (Mayke Nas), vyznání (Stanislav Krejči) po závěrečné pokání (František Gregor Emmert). Ve druhé vrstvě si dramaturgie pohrává se samotnou podobou poslouchání nikoliv individuálního, ale poslouchání spojeného s návštěvou koncertu. Předkládáme konfrontaci akusticky i vizuálně atraktivní pódiové produkce s elektroakustickými, akusmatickými díly, ve kterých jste odkázáni pouze na vaše uši, na intenzivní poslouchání. Konečně třetí linie je ryze hudební. Zkuste vnímat koncert jako celek, jako jedinou kompozici, jako úžasnou znějící strukturu, aurální prostor, jehož autor už není důležitý. Mimo výše napsané je však koncert též vzpomínkou, poděkováním a drobnou splátkou dluhu dílu nedávno zesnulého Františka Gregora Emmerta. Viktor Pantůček Cyklus osmi symfonií Miloslava Kabeláče ( ) zaujímá zásadní místo v české symfonické hudbě druhé poloviny 20. století. Každá z Kabeláčových symfonií má výrazně osobitou koncepci, která se projevuje už v nástrojovém obsazení, jež skladatel volil vždy jiné: např. třetí symfonie je komponována pro varhany, žesťové nástroje a tympány, v páté doplňuje orchestr sólový soprán, v šesté sólový klarinet, osmá je napsána pro soprán, sbor, bicí nástroje a varhany apod. Třívětá Symfonie č. 1 in D op. 11, jejíž obsah odráží bezprostřední zkušenost skladatele s válkou, konfrontuje homogenní zvuk smyčcového orchestru s témbrovou pestrostí početné skupiny bicích nástrojů. Vznikla v letech , poprvé však zazněla až po válce, 6. listopadu 1945 v Československém rozhlase pod taktovkou autora, koncertně dokonce až v roce Dílo překvapuje svou zralostí: projevují se v něm již v plné šíři rysy typické pro celou další skladatelovu tvorbu jako např. racionální kompozice s využitím umělých modů, do detailu formovaná struktura, výrazná instrumentace či osobně cítěná humanistická angažovanost. Miloslav Kabeláč ( ) was one of the greatest Czech symphonic composers of the twentieth century. His primary legacy consists of eight monumental symphonies. In essence, each symphony introduces a new, non- -traditional compositional element into this highly traditional genre. This is evident already in instrumentation, in each individual case responding specifically to the demands posed by the works content (for example the Third Symphony was written for organ, brasses and timpani, the Fifth Dramatic for soprano and orchestra, the Eight Antiphonies for soprano, mixed choir, percussion instruments and organ etc.). He composed his Symphony No. 1 in D Op. 11 for string orchestra and percussion during wartime, The work was premiered on November 6, 1945 in Radio Prague under the direction of the author. First public performance of the symphony was in In this work, compositional features, typical of the whole of the composer s further work crystallized a rational composition with making use of artificial modes, solidly articulated form structure and expressive instrumentation together with personally felt topical relevance. Italský skladatel Luigi Nono ( ) patřil k hlavním představitelům evropské poválečné avantgardy. Byl to právě on, kdo poprvé vyslovil termín Darmstadtská škola a ztotožnil jeho obsah především s díly Pierra Bouleze, Karlheinze Stockhausena a svými. Darmstadtská škola rozvíjela Webernovy technické a estetické koncepce a kladla velký důraz na konstruktivistické skladatelské metody. Nonova hudba se prakticky od počátku jeho skladatelské dráhy vyznačovala také politickým apelem, orientovaným levicově a protifašisticky. Jeho angažovanost se odráží i ve skladatelově inklinaci k vokální hudbě, resp. k práci s textem. V roce 1956 Nono složil elektroakustickou kantátu Il Canto Sospeso, v níž použil texty z dopisů, které psali vězni v nacistické cele smrti před jejich popravou na rozloučenou svým blízkým. O deset let později byl osloven, aby vytvořil hudbu k dramatu Ermittlung (Přelíčení) Petera Weisse, syrově zachycujícímu frankfurtský soudní proces s osvětimskými zločinci. Z této hudby pak vzešla samostatná elektroakustická skladba Ricorda cosa ti hanno fatto in Auschwitz (Vzpomeň si, co ti způsobili v Osvětimi, 1966), expresivní hudební výjev, vyvolávající dojem úzkostných vzpomínek zarytých do lidské paměti, jehož mocného účinku Nono dosáhl důmyslným propojením lidského hlasu s elektronickými zvuky a manipulacemi (echem, amplitudovými modifikacemi apod.) a dramatickým, avšak tíživě statickým sledem zvukových vln, přelévajících se v naléhavých crescendech a decrescendech. Luigi Nono ( ) was an established composer who had already created several electro-acoustic works that merged manipulated electronic sounds with live sources, most notably his Il Canto Sospeso (1956), which derived its texts from letters exchanged between victims of wartime oppression. Such politicised music led to a 1965 invitation to compose the incidental music for a West German production of Peter Weiss s Holocaust drama, Die Ermittlung (The Investigation). The result was Ricorda cosa ti hanno fatto in Auschwitz (Remember what they did to you at Auschwitz), which Nono released as an autonomous piece in Within it, Nono employs the concept of constant acoustical change, in which various sound blocks emerge and fade in a series of calculated crescendos and decrescendos. Different textures bleed into one another, mixing electronic sounds (reverb, echo effects, amplitude modifications, static pitches) with live or recorded sources (choir, taped sound effects). The effect is a constantly changing sonic space that seems to represent musically the surfacing of images from the recesses of traumatic memory. Mayke Nas (*1972) je holandská skladatelka, která v každém svém díle spojuje hravost s jedinečným přístupem ke zvukovému a hudebnímu dění. Častými součástmi jejích skladeb jsou divadelní akce, video, text a choreografie. Skladby si u ní objednaly např. Eighth Blackbird, Královský orchestr Concertgebouw, Rotterdamská filharmonie, Ragazze Kwartet, Bl!ndman, Nieuw Ensemble, Hexnut, Calefax, Slagwerk Den Haag, Neue Vocalsolisten Stuttgart, Ensemble Continuum či Asko Schönberg Ensemble. Za skladbu (w)here, složenou pro Asko Ensemble, získala Cenu Matthijse Vermeulena (2003) a za skladbu La Chocolatière Brûlée, vytvořenou pro Nieuw Ensemble, obdržela Anjer Muziekprijs (2005). V sezoně 2011/2012 jí bylo uděleno stipendium DAAD na rezidenční pobyt v Berlíně. Quite quiet (2006) pro komorní orchestr Poté, co jsem pozorovala moře v anglické přímořské vesnici Aldeburghu, kde jsem byla po tři měsíce hostem jako rezidenční skladatelka, mi to bylo jasné: má první skladba pro orchestr bude muset být velmi tichá. Jen několik racků zakřičí v houslích či prázdný pytlík od ryby s hranolky zašustí v trumpetách. Ale jeden pokus za druhým uvázl ve fázi napůl hotových črt, které postupně putovaly do koše. Snažila jsem se, aby šelesty swingovaly, aby skřípání a škrábání zazpívala. Zkusila jsem ledacos, vždycky však toho bylo příliš. Muselo to být zcela ztišené (quite quiet)... a to se i stalo. Skladba byla napsána pro holandský studentský komorní orchestr NESKO. Mayke Nas Mayke Nas (b. 1972) is a Dutch composer who pairs playfulness with an entirely unique approach to sound and musical action in each of her works. Theatre, video, text and choreography are often an integrated part of her compositions. She received commissions from amongst others Eighth Blackbird (USA), Nederlands Studenten Orkest, Koninklijk Concertgebouw Orkest, Ragazze Kwartet, Bl!ndman (BE), Nieuw Ensemble, Hexnut, Calefax, Slagwerk Den Haag, Neue Vocal Solisten Stuttgart (DE), Rotterdams Philharmonisch Orkest, Ensemble Continuum (CA) and Asko Schönberg Ensemble. For her piece (w)here, written for the Asko Ensemble and co-commissioned by Festival November Music & Fonds voor de Scheppende Toonkunst, she was awarded the Matthijs Vermeulen Price of Encouragement For La Chocolatière Brûlée, written for the Nieuw Ensemble, she received the Anjer Muziekprijs For the season she was awarded an artist-in- -residence fellowship of the DAAD in Berlin, Germany. Quite quiet (2006) for chamber orchestra: After staring over the sea in an English seaside village (Aldeburgh) where I was a guest as a composer-in-residence for three months, I knew it: my first piece for orchestra had to be very silent. With only a few crying seagulls in the violins or an empty bag of fish and chips flying by in the trumpets. Attempt after attempt stranded on half- -done sketches that disappeared into the bin one after the other. I tried to make rustling sounds swing. I tried to get squeaks ans scrapes to sing. I tried all sorts of things. But everything seemed to be too much. It had to be quiete quiet. And... Quite quiet it became. Quite quiet was written for NESKO (Dutch Student Chamber Orchestra). Mayke Nas Veškerá hudební tvorba původem gruzínského zvukového inženýra a skladatele Stanislava Krejčiho (*1936) je spjata s legendárním fotoelektronickým syntezátorem ANS, zkonstruovaným ruským fyzikem Jevgenijem Murzinem v 50. letech 20. století. Krejči je dnes jakýmsi opatrovníkem tohoto unikátního přístroje existujícího v jediném exempláři. Jeho vůbec první elektronickou kompozicí byla hudba k filmu Do kosmu (1961), na níž spolupracoval společně s Eduardem Artěmjevem. Mnohé jeho skladby (např. Hudba pro dřevo a kov) mají blízko k musique concrète francouzských poválečných skladatelů. Většinu jeho tvorby zaujímá hudba k filmům, divadelním představením či rozhlasovým hrám. Skladba Confession (Vyznání) byla vytvořena na syntezátoru ANS a pochází z Krejčiho autorského alba Ansiana, vydaného v roce 2000 moskevským vydavatelstvím Electroshock. Stanislav Kreitchi (b in Kutaisi, Georgia) is sound engineer and composer. Lives in Moscow, works in Moscow State University. For the past 54 years he has been working with ANS synthesizer a photoelectronic instrument which takes its name from the initials Alexander Nikolayevich Scriabin. ANS has been invented in 1938 and designed by Eugene Murzin in 1958 together with the group of engineers and composers. Stanislav Kreitchi joined this group in His first electronic composition was a score for the film Into Space composed in co-authorship with Edward Artemiev. From 1966 to 1972 he worked in Experimental Electronic Music Studio (Moscow) and composed various pieces on ANS synthesizer. Kreitchi composed music for a puppet show Fire of Hope (1958) based on Pablo Picasso s works, for the slide composition Rorschach Rhapsody (1991) by P. K. Hoenich (known for his light pictures created with the help of sunlight) and music for several performances and films. Confession is a composition from Kreitchi s album Ansiana released in 2000 on the Moscow label Electroshock Records. V pátek 17. dubna 2015 zemřel po krátké nemoci hudební skladatel a pedagog František Gregor Emmert ( ). Ač původem z Krušných hor, stal se od šedesátých let nedílnou součástí brněnské kompoziční tradice, na kterou navazoval, ale ze které se též vymykal výrazným tíhnutím k duchovnímu obsahu svých děl. Jeho odkaz je mimořádně rozsáhlý, ale většina skladeb zůstává neprávem nepoznána. Osobní skromnost, vnitřní askeze, oddání se hudbě a víře jakož i tíhnutí k sebekritickému hodnocení vlastních děl, přístup ke kompozici, kdy řemeslná zručnost a složitost partitury není pouhým efektem, ale dokladem promyšlenosti každého tónu, každého spojení, kdy intelektuální výkon skladatele a dřina interpretů nesmí a nemá být slyšet, je snad dokladem, že kajícníci nepatří pouze do minulosti. Undecimetto pro smyčcové nástroje, nesoucí podtitul Kajícnice, bylo zkomponováno v roce 1986 a své premiéry se dočkalo o dvacet let později. Pro dnešní koncert byla Kajícnice vybrána coby memento, obsahově i kompozičně charakterizující tvorbu tohoto výtečného tvůrce. On Friday 17 April 2015, the composer and teacher František Gregor Emmert ( ) died after a short illness. Although hailing from Krušné hory, since the 1960s he has been intimately linked with the Brno compositional tradition on which he drew, but in which he has also been exceptional due to the deep spirituality of his works. His legacy is immense, yet most of his works remain unjustly unrecognised. His personal modesty, inner asceticism, his dedication to music and faith, but also his tendency to evaluate his own works critically; his approach to composition, where the craft and the complexity of the score are not merely for effect, but testify that every tone and every progression has been carefully thought out, and where the intellectual effort of the composer and the hard graft of the performer must not and should not be heard all this perhaps shows that penitents do not belong solely to the past. Undecimetto for strings, subtitled A Penitent, was composed in 1986 and premiered twenty years later. A Penitent was chosen for this evening s concert as a reminder of the compositional characteristics and contents of this outstanding composer s oeuvre. Filharmonie Brno orchestr v srdci Evropy představuje se svými 112 hráči jeden z největších středoevropských orchestrů, jenž se rozsahem i úrovní svého působení řadí k velkým orchestrům pražským i k proslulým tělesům z nedaleké Vídně. Brněnská filharmonie hraje na festivalech a v koncertních síních celého světa. Spolupracuje s věhlasnými dirigenty a hvězdnými sólisty. Z dirigentských osobností jsou to Jiří Bělohlávek, Serge Baudo, David Robertson ad. Z mnoha desítek sólistů stačí jmenovat Svjatoslava Richtera, Gidona Kremera, Yefima Bronfmana, Rudolfa Buchbindera, Olgu Kernovou, Fazila Saye a Sofii Jaffé. Filharmonie Brno vyniká nahrávkami v televizi, v rozhlase i na CD. Diskografie orchestru je po 59 letech studiové práce impozantně obsáhlá a zrcadlí jeho repertoárovou orientaci na tvorbu Leoše Janáčka a na hudbu dvacátého století. Created in 1956 by merging the Brno-based Radio and Regional orchestras, the Brno Philharmonic earned critical international acclaim only a few months later at the Warsaw Autumn festival. Since then, it has been considered among the best Czech orchestras. On its tours abroad, it has performed about eight hundred concerts throughout Europe, the United States of America, Latin America, and the Far East. Of particular importance were the performance for Pope John Paul II in Vatican (2000), the Toyota Classics Tour across the capitals of six East-Asian countries (2004) and tours in Japan (2007, 2009 and 2011). The orchestra has also appeared at the renowned concerts of the Klubhaus in Switzerland, at the prestigious Cheltenham Festival, in the Gasteig Hall of the Munich Philharmonic Orchestra, Vienna s Musikverein, Budapest s Palace of Arts, the Brucknerhaus in Linz, the Auditorium di Milano and the Stuttgart Liederhalle. With its 112 players, the Brno Philharmonic is today one of the largest orchestras in Central Europe. The extent and quality of its activities rank it alongside both the great orchestras of Prague and the celebrated ensembles from nearby Vienna. Marko Ivanović (*1976) studoval skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění v Praze. Doktorandské studium ukončil v roce Jeho kompozice zazněly na mnoha festivalech a některé byly natočeny rozhlasem. Je laureátem Mezinárodní soutěže mladých dirigentů Grzegorze Fitelberga v Katovicích (2003). Spolupracuje s předními českými orchestry, jako hostující dirigent působí pravidelně i v zahraničí. Pořídil řadu nahrávek pro ČRo. Nedávno natočil se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu komplet symfonií Miloslava Kabeláče. Velký důraz klade na propagaci soudobé hudby a hudby 20. století. Spoluvytvořil úspěšný edukativní projekt Čtyři kroky do nového světa, zaměřený na studentské publikum (dříve realizováno pod Českou filharmonií, nyní pod Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK). Byl angažován v Národním divadle v Praze, kde mj. nastudoval v české premiéře operu B. Brittena Curlew River, se S. Červenou spolupracoval na opeře A. Březiny Zítra se bude, jako dirigent i jako autor nové instrumentace se podílel na slavné inscenaci Dobře placená procházka režiséra M. Formana; v roce 2012 zde už jako hostující dirigent uvedl svou vlastní operu Čarokraj. V letech byl šéfdirigentem Komorní filharmonie Pardubice, kde v současné době působí jako hlavní hostující dirigent. Letos v lednu byl jmenován šéfdirigentem orchestru Janáčkovy opery v Brně. Marko Ivanović (b. 1976) attended the Prague Conservatory and subsequently the Academy of Performing Arts, where he studied composition and conducting. In 2008 he received a PhD degree in the field of composition and theory of composition. He collaborates with leading Czech orchestras: Prague Symphony Orchestra (FOK), Czech Radio Symphony Orchestra, Brno Philharmonic Orchestra, Prague Philharmonia, Bohuslav Martinu Philharmonic Orchestra Zlin, etc. He is regularly invited to the biggest Czech music festivals: Prague Spring, Smetana s Litomyšl, Janacek May Ostrava, Easter festival of spiritual music Brno, etc. His production of Janacek s Jenůfa (Brno version) in Malmo Opera was very well acclaimed. He is a specialist and big promoter of contemporary music and music of 20 th century. With Czech Radio Symphony Orchestra he actually finished complete recording of symphonies by Miloslav Kabeláč for Supraphon. In Czech Philharmony he established cooperation (with radio editor Petr Kadlec s) new concert project called Four steps into New World. As a conductor in the Prague National Theatre he prepared the first Czech performance of Benjamin Britten s church opera Curlew River, critically very acclaimed political opera Tomorrow will be... by Aleš Březina (with Soňa Červená as principal); or with stage director Miloš Forman, the jazz buffopera A Walk Worthwhile. In 2012 he premiered there as a guest conductor his own opera Enchantia. He was chief conductor of the Czech Chamber Philharmonic Orchestra Pardubice ( ). In 2015, he has been appointed chief conductor of the Janáček Opera orchestra of the Brno National Theatre Koncert / Concert & Listening Party KOLEKTIV code(r)s party, DJs

3 programoviny 28. Expozice nové hudby procházení hudbou 10 14/6/ Kolektiv Kolektiv je otevřené sdružení tvůrců algoritmických vizuálů a elektronických hudebníků respektujících tradici live codingu, umělecké formy využívající živé psaní kódu, vytvářející nástroje pro zvuk a obraz přímo před zraky diváků. Jako Kolektiv příležitostně vystupují Michal Cáb, GND, Kryštof Pešek, Jáchym Pešek, Jiří Rouš, Georgij Bagdasarov, Sara Pinheiro, Martin Blažíček, Petr Zábrodský, Alexandra Timpau, Jonáš Svatoš. Složení se však při každém koncertu proměňuje a pohybuje se od čtyř až do dvanácti hráčů. Kolektiv is an open group of artists working in the realm of algorithmic visuals and electronic music who follow in the tradition of live coding, an art form based on the artist writing a code for their performance in real time, creating instruments generating sound or image right in front of the audience. The occasional members of the group are Michal Cáb, GND, Kryštof Pešek, Jáchym Pešek, Jiří Rouš, Georgij Bagdasarov, Martin Blažíček, Petr Zábrodský, Alexandra Timpau, Jonáš Svatoš. However, with each performance the group s composition varies featuring between four up to twelve performers. čtvrtek 11. června 2015 Městské divadlo Brno Místodržitelský palác hrad Špilberk brněnské výstaviště kulturní prostor PRAHA Zvuková instalace; zahájení výstavy / Sound Installation; Exhibition Opening Knihkupectví ArtMap, Moravské náměstí 1a, Brno Mimo-chodem, poslouchám / By the Way, I m Listening In memoriam Paul Panhuysen ( ) PAUL PANHUYSEN, hans w. koch, MARIA BLONDEEL, MICHAEL DELIA ad. PAUL PANHUYSEN: Malá denní hudba (2000) tetraptych závěsných zvukových asambláží / tetraptych of hanging sound assemblages Paul Panhuysen ( ) byl významný konceptuálně orientovaný výtvarník a zvukový umělec, který vytvářel zejména zvukové instalace a skulptury. V Eindhovenu založil a vedl Het Apollohuis, umělecký prostor zaměřený na intermediální kreativitu, který fungoval v 80. a 90. letech minulého století. Byl zakládajícím členem seskupení Maciunas Ensemble. Panhuysenova Malá denní hudba (Een kleine dag muziek) je milou postmoderní parafrází notoricky známého fetiše klasické hudební kultury, který je persiflován skrz transparenci a autoreferenci zvoleného média: miniaturní solární kolektory se mění ve věčný zdroj zvuku a vyluzují malou éterickou hudbu dnešní infosféry. Paul Panhuysen (b in Borgharen, d in Eindhoven) was eminent conceptually oriented visual and sound artist who worked mainly in the medium of sound installation and sound sculpture. In Eindhoven he founded and directed Het Apollohuis, an art space devoted to the intermedia creativity that functioned during the 1980s and 1990s. He was a founding member of the Maciunas Ensemble group. A Little Day Music (Een kleine dag muziek) by Paul Panhuysen is a lovely postmodern paraphrase of a notorious fetish of classical music culture, being lightly treated here through the transparency and self reference of the chosen medium: miniature solar collectors are the eternal sound source, playing a little ethereal music of the current info sphere Zvuková instalace a performance / Sound Installation and Solo Performance hrad Špilberk západní příkop Na hradě Špilberk se zřejmě nikdy oficiálně nepopravovalo, přesto zde v krutých kasematech umíralo velké množství lidí. BENOÎT MAUBREY: Audio gilotina / Audio Guillotine (1989; 2009; 2011; 2015) interaktivní zvuková skulptura a performance / interactive sound sculpture and performance Benoît Maubrey postaví v příkopu hradu Špilberk obrovskou gilotinu. Na ní bude popravovat reproduktory, ze kterých budou znít promluvy návštěvníků. Benoît Maubrey (*1952 ve Washingtonu, D. C.) je americký vizuální a zvukový umělec a performer působící v Německu. Proslavily ho zejména spektakulární performance Audio Ballerinas a Audio Geishas, které od konce 80. let realizuje po celém světě s vlastním souborem Die Audio Gruppe. Pro jeho členy vytváří interaktivní elektronické kostýmy, které zvukově reagují na jejich pohyby. Dominujícím prvkem Maubreyho instalací a performancí jsou reproduktory. Kumuluje je do obrovských exteriérových skulptur, jež citlivě umísťuje do veřejných prostorů. Benoît Maubrey will build in the moat of Špilberk Castle a big guillotine that will smash the loud-speakers with the recorded speeches of visitors. Benoît Maubrey (b in Washington, D.C.) is an American visual and sound artist and performer. He is well-known mostly for the spectacular performances Audio Ballerinas and Audio Geishas that he realizes worldwide with his ensemble Die Audio Gruppe since late 1980s. Maubrey creates for their performers the interactive electronic costumes that react by sounds to their movements. Elements that dominate Maubrey s installations and performances are loudspeakers. He cumulates them in large exterior sculptures that he sensitively set up in public spaces. He lives and works in Baitz, Germany Zvukové panorama / Sound Panorama Pavilon Y: areál Veletrhy Brno, Výstaviště 1, Brno Y-SPACE (koncept / concept: Michal Rataj) PIERRE HENRY PIERRE SCHAEFFER Symphonie pour un homme seul (1950) MICHAL RATAJ: Small Imprints pro klarinet a živou elektroniku / for clarinet and live electronics (2013) česká premiéra MICHAL RATAJ JAROMÍR TYPLT: Škrábanice / Scribbles ( ) IVAN BOREŠ: Etude č. 1 / Etude No. 1 (2009) IVAN BOREŠ MICHAL RATAJ JAN TROJAN JAROMÍR TYPLT PAVEL ZLÁMAL zvuková performance / sound performance (2015) Brněnské výstaviště zbudované v rámci Výstavy soudobé kultury v roce 1928 v prostoru Bauerovy rampy je nedílnou součástí urbanismu, architektury i kulturních dějin Brna i celého Československa. Jakou funkci plní dnes? Kruhový tvar Pavilonu Y vyloženě vybízí k vytvoření jakéhosi prostoru uvnitř prostoru. Čtyři reproduktory v kruhu vymezují akustický horizont vyzývající k poslechu série zvukových událostí. Znějící hudba zkouší propojovat události v průběhu času v poli mezi kompozicí a improvizací, ale také v napětí mezi akustickými a elektronickými hudebními nástroji. 1. Henry Schaeffer: Symphonie pour un homme seul, #1 #3 5,15 Prosopopée I Partita Valse 2. Rataj: Small Imprints pro klarinet & live electronics 6 Pavel Zlámal klarinet Michal Rataj live electronics 3. Henry Schaeffer: Symphonie pour un homme seul, #4 #6 5 Erotic Scherzo Collectif 4. Boreš: Etuda č. 1 4 Ivan Boreš kytara Boreš Rataj: Zvuková situace #1 (elektroakustická improvizace) 10 Ivan Boreš kytara Michal Rataj live electronics 5. Henry Schaeffer: Symphonie pour un homme seul, #7 #9 5,30 Prosopopée II Eroïca Apostrophe 6. Rataj Trojan Typlt: Škrábanice/Scribbles 8 Michal Rataj live electronics Jaromír Typlt hlas, baskytara, zvukové předměty Jan Trojan interaktivní plech č Henry Schaeffer: Symphonie pour un homme seul, #10 #12 6,15 Intermezzo Cadence Strette 8. Boreš Rataj Trojan Typlt Zlámal: Zvuková situace #2 12 Symphonie pour un homme seul (Symfonie pro osamělého člověka) byla zkomponována v letech Je velkolepou ukázkou konkrétní hudby, jak byla definována Pierrem Henrym (*1927) a Pierrem Schaefferem ( ) na sklonku čtyřicátých let. K realizaci i samotné produkci bylo využito gramofonů a mixážních pultů, což vedlo ve své době k řadě technických problémů, i proto bylo původních 22 částí postupně redukováno a obměňováno. Kompozice je unikátní výpovědí o proměně hudby i společnosti. Skladatel, producent a pedagog Michal Rataj (*1975) vystudoval muzikologii na FF UK v Praze a skladbu na HAMU u Ivana Kurze a Milana Slavického. Absolvoval studijní pobyty ve Velké Británii, Německu a USA (CNMAT, UC Berkeley). Přes deset let pracoval jako hudební režisér a zvukový designér v Českém rozhlase a je autorem desítek zvukových realizací rozhlasových her. Od roku 2003 je producentem pořadu Radioateliér, zaměřeného na progresívní formy akustických umění, podílel se na vedení mezinárodní skupiny EBU Ars Acustica. Od roku 2005 je pedagogem katedry skladby HAMU. Věnuje se zejména elektroakustické a instrumentální hudbě a jeho skladby jsou prováděny a vysílány v řadě zemí po celém světě. Se svými zvukovými koncerty (performance se zvukovými objekty v prostorovém zvuku) vystupuje v Evropě a USA, vede mezinárodní workshopy a masterclassy. Jako autor filmové hudby se od roku 2004 podílel na realizaci dvacítky hraných a dokumentárních filmů a TV seriálů, v poslední době především ve spolupráci s režisérem Robertem Sedláčkem. Skladba Small Imprints (2013) vznikla jako forma čtyř po sobě jdoucích zvukových miniatur po dlouhé řadě let, kdy jsem neměl příležitost se takovému mikro-formátu věnovat. Inspirací mi byla spolupráce s newyorskou klarinetistkou Esther Lamneckovou, která byla v roce 2014 rezidentkou Electronic Music Festival NYC. Tam skladba zazněla poprvé. Zklidnění a lehkost byly převažujícími pocity, které rezonovaly při vzniku skladby. Ve vztahu ke klarinetu jakožto nástroji jsou právě toto vlastnosti, které jsou mi nejbližší. Zvuk klarinetu je v průběhu skladby jakoby intarzován jemnými elektronickými intervencemi, které se tak stávají doslova akustickými stíny sólového nástroje otisknutými do jeho aury. Michal Rataj Michal Rataj (b. 1975) is composer, performer and sound designer based in Prague, Czech Republic. He composes mainly electroacoustic and chamber or orchestral instrumental music and receives performances throughout Europe and broadcasts worldwide. Recently he has been active as real-time performer of his acousmatic music and he gives sound performances alone or with different music partners. Rataj is assistant professor of electro-acoustic music at the Department of Composition, Academy of Performing Arts and at the NYU in Prague. He studied musicology (Charles University, Prague) and composition (Academy of Performing Arts, Prague) with Ivan Kurz and Milan Slavický. He also went to study in Egham (UK) and Berlin (D) and as a Fulbright Scholar he conducted research in Center for New Music and Audio Technologies at University of California, Berkeley, CA in the academic year He has worked as a radio producer at the Czech Radio since 2000, where he has produced over 100 original radioart works with artists from around the world. He also formed radiocustica radioart archive there. He was a member of the EBU Ars Acustica Group, his music has been broadcast worldwide and performed throughout Europe and in the USA. After couple of years I was encouraged to write a piece Small Imprints (2013) for solo instrument and live electronics. And after many years I took back a form of miniature series into my music world. Writing a piece for Esther Lamneck was a challenge particularly facing her incredible performance virtuosity. Surprisingly it was more a feeling of calmness and lightness, which has been emphasized while working on this set of four very short electro- -acoustic parts. For me this was like engraving pure clarinet sound with a bit of its electro-acoustic shadow this is relationship I ve tried to establish between the solo instrument and its live electronic extension. Michal Rataj Pavel Zlámal (*1980) absolvoval obor hra na klarinet na JAMU v Brně, kde nyní pokračuje v doktorském studiu, v němž se soustředí na soudobou a experimentální hudbu s výrazným zaměřením na oblast volné improvizace. Disponuje širokým klasickým i soudobým virtuózním klarinetovým repertoárem světových skladatelských osobností (K. Stockhausen, L. Berio, E. Děnisov, P. Boulez, F. Donatoni, C. Ambrosini, I. Stravinskij, J. Adams, J. Corigliano aj.). Premiéroval díla Petera Grahama (Broken Concerto, Death has a smile on its face, COAX) a Michala Nejtka (Tasted Thoughts). Spolupracoval s hudebníky, jako jsou Rod Paton, David Dorůžka, Will Guthrie, Peter Graham, Nicolas Collins, Hilary Jeffery, Alvin Curran, Petr Zelenka, Seijiro Murayama, Ivan Palacký, Kazuhisa Uchihashi, Bernadette Zeilinger ad. Stálé improvizační duo tvoří s kontrabasistou Georgem Cremaschim (USA), s nímž chystá vydání alba. Jako všestranný hráč a improvizátor zúročuje své bohaté multižánrové zkušenosti, tříbené též studiem v zahraničí (Sibelius Academy Helsinki), účinkováním s hudebními tělesy na poli hudby vážné, populární, jazzové i experimentální: prošel angažmá v orchestru Janáčkovy opery Brno, Městského divadla Brno, v současné době spolupracuje např. s Brno Contemporary Orchestra, B-Side Bandem, The Fireballs & Gone Hepsville, je aktivní na jazzové scéně (mj. Bisaxuality), byl členem mezinárodního projektu ÖNCZkekvist Improvising Orchestra, s nímž natočil CD ve vídeňském rozhlase, vystupuje s Pražským Improvizačním Orchestrem či Filharmonií Brno. Je zakladatelem a leaderem vlastních seskupení Next Phase, Brno Improvising Unit a nejnověji Divergent Connections Orchestra. Pavel Zlámal (b. 1980) was accepted at the Janáček Academy of Performing Arts in Brno (2005), and later at Sibelius Academy in Helsinki, where he spent two years ( ). During this period he even more focused on modern music: on the interpretation of contemporary music, and also on experimental and improvised music. By the time, he became a member of the Orchestra of Brno City Theatre, Orchestra of the National Theatre Brno, and started to externally cooperate with the Brno Philharmonic Orchestra or with the Gustav Brom Big Band. He participated in many international clarinet masterclasses and experimental workshops. His clarinet repertoire includes, in addition to standard classical works, modern compositions of famous composers such as K. Stockhausen, L. Berio, E. Denisov, P. Boulez, F. Donatoni, C. Ambrosini, J. Adams, J. Corigliano, etc. He is the leader of his own projects Next Phase (alternative/jazz), Brno Improvising Unit (free improv), Divergent Connections Orchestra. As an improviser and experimenter he performs as a soloist, also he has performed and recorded with other players like George Cremaschi, Rod Paton, Hilary Jeffery, Nicolas Collins, Peter Graham, Hanuš Axmann, Will Guthrie, David Dorůžka, Ivan Palacký, and many others. He was a member of international project ÖNCZkekvist Improvising Orchestra. He appears as a member of couple other bands, such as Brno Contemporary Orchestra, The Fireballs, B Side Band, Gabriela Kočí & Jazz Company. Ivan Boreš (*1976) komponuje, spolupracuje s performery a skladateli, improvizuje v barokní, klasické a jazzové hudbě, převážně však ve volně improvizované hudbě, při níž využívá čtvrttónovou, bezpražcovou, klasickou a elektrickou kytaru, větrák a všelijaké pomůcky (především však své ruce a hlas). Je vyučen zámečníkem (1993), absolvoval konzervatoř v Českých Budějovicích v oborech kytara (Emanuel Kümmel) a skladba (Radek Rejšek, Jiří Churáček). V roce 2011 absolvoval hru na kytaru na pražské HAMU u Štěpána Raka. Ivan Boreš (b. 1976) was a musician of many genres till his 25. Then he started to study classical guitar and composition in conservatoire in České Budějovice where Emanuel Kümmel was his guitar teacher, Radek Rejšek and Jiří Churáček his composition teachers. Since 2011 he has been a graduate of Music Academy of Music Arts in Prague, where he studied with Štěpán Rak. He performs with ensembles and cooperates with contemporary composers. At present he also plays in OEM Arts band. His repertoire embraces wide range of classical musical styles from 16th century till present days and his own compositions. Ivan Boreš a Michal Rataj spolu koncertují v posledních několika letech. Jejich koncerty jsou dialogem mezi akustickou kytarou, světem elektronické hudby a zvukových předmětů. Vytvářejí zvukové situace v prostorovém zvuku, mezi senzory a pokojovým větrákem, mezi urozeným zvukem kytarových lubů a noisem. Koncert je výzvou k zastavení a poslechu zvukových barev a gest mimo rytmus každodenního vnímání, pomalých, zrychlených, jemných i mohutných je sluchovou procházkou jakousi zvukovou krajinou, která vyrůstá pro uši v reálném čase a mizí v doznění naší paměti. Jaromír Typlt (*1973) vydal několik knih básní a próz (např. Opakem o překot, Že ne zas až, Stisk) a audioknihu na CD (Michal přes noc). Přibližně od roku 1999 se cíleně soustředí na experimenty s přesahy psaného slova do dalších uměleckých forem výtvarně pojatých knih, jevištních performancí, zvukových nahrávek nebo krátkých filmů. Jako historik umění se zaměřuje mj. na oblast art brut. V roce 1994 obdržel Cenu Jiřího Ortena.

4 4 programoviny 28. Expozice nové hudby procházení hudbou 10 14/6/2015 Michal Rataj a Jaromír Typlt Jaromír Typlt (b. 1973) has published poetry and prose and in the latest years he gave effect to the book-objects in conjunction with other allied artists. His text became a part of the short film (Viktor Kopasz: Shadowplay, 2002; Vineyard, 2012) also a radio composition (Michal Rataj: že ne zas až, 2006) and several exhibitions. He also acts as an editor of fine art and literaty art brut (Zdeněk Košek, Hana Fousková, František Novák). He has also published a number of studies about Czech writers and fine artists in magazines. He was awarted the Prize of Jiří Orten in Škrábanice Michala Rataje a Jaromíra Typlta byly jako společná zvukově-textová improvizace s využitím čtyřkanálového zvuku poprvé veřejně uvedeny 17. června 2009 v Praze. Posluchač Škrábanic vstupuje do jakéhosi ozvučeného rukopisu plného škrtů, přepisů, zkusmo nahozených skic a nerozluštitelných poznámek na okraj. V roce 2014 vydalo ceněnou studiovou verzi Škrábanic vydavatelství Polí 5, deskou roku ji ve stejném roce ocenily Tais Awards. V Pavilonu Y se ke Škrábanicím poprvé se svým interaktivním plechem připojí skladatel a performer Jan Trojan. Scribbles were first performed in public on 17 June 2009 in Prague as a joint improvisation using four-channel audio. Since then, the project has been performed at numerous noteworthy events. Its basic theme is poetry in the stages of birth. In addition to the image evoked by the project s name hands floating over paper filled with notes and scribbles, random doodles, diverse markings or marginal notes we also encounter poetic fragments of overheard texts, various inspirational slips of the tongue, the act of rewriting, or the author s artistic struggle, the wages of the keyboard and blinking cursor, perhaps with automatic correction in the text editor. The various textual and audio approaches used to express these situations are complemented by the duo s playing on acoustic instruments (Rataj: guitar, mbira; Typlt: acoustic bass guitar) and amplified manipulation with non-musical objects. Rataj s laptop live processing transforms all this information into the final quadraphonic sound. Various recordings of these performances can be easily found online, of course without the quadrophonics. For this, you still have to be at the performance. Jan Trojan (*1982) vystudoval skladbu na Konzervatoři v Teplicích (Václav Bůžek) a následně na Hudební fakultě AMU (Milan Slavický). V roce 2012 ukončil postgraduální studium skladby v oblasti elektroakustické tvorby (Michal Rataj). V dizertační práci se zabýval akustickou ekologií a soundscapem. Zúčastnil se řady workshopů v oblasti elektroakustické hudby, dále např. kompozičních kurzů ISA Absolvoval dvousemestrální studijní stáž na Universität der Künste v Berlíně ( ). Od roku 2012 je odborným asistentem na katedře skladby pražské HAMU pro obor elektroakustická hudba, též působí jako zvukový designer v Českém rozhlase. Věnuje se provádění zvukových performancí jako sólový performer či ve skupině svých experimentálních spoluhráčů (OEM ARTS). Získal Fulbright-Masarykovo stipendium (CNMAT, Berkeley, ). Jan Trojan (b. 1982) studied composition at the Teplice Conservatoire with Václav Bůžek, followed by studies at the Academy of Performing Arts in Prague with Milan Slavický. In 2012 he finished his postgraduate studies of electronic music composition with Michal Rataj; his thesis was on the subject of acoustic ecology and soundscape. He has participated in many workshops of electronic music, was awarded at the Generation competition (2004, 2008) and 60 Concrete Seconds of Music competition (2008). He participated in the ISA composition classes of 2007 and took up two semesters of residency at the Universität der Künste in Berlin ( ). Since 2012 he has been the tutor at the Faculty of Composition at the Academy of Performing Arts in Prague, specialising in electronic music. He also creates and takes part in acoustic performances, both as soloist or with a group of his experimentative co-players. He finds the world around him a rich and diverse landscape of sounds, which he journeys through with great interest. V závěru koncertu se historicky poprvé spojí pětice hudebníků a performerů Boreš Rataj Trojan Typlt Zlámal ke společné zvukové performanci napříč prostorem a časem Listening Party code(r)s party, DJs pátek 12. června 2015 Nová radnice Husova Pellicova kulturní prostor PRAHA Zvuková instalace / Sound Installation zadní nádvoří Nové radnice MAGDA STAWARSKA-BEAVAN (POL/GBR) Z Krakova do Benátek za 12 hodin / Kraków to Venice in 12 hours (2013) 8kanálová zvuková instalace / 8-channel sound installation Aneta Bendáková, Jozef Cseres, Roberto De Gregorio, Aneta Krzemień, Julia Neubauer, Tao G. Vrhovec Sambolec hlasy / voices Poněkud pozapomenuté zadní nádvoří s průchodem do Husovy ulice, které bylo na začátku 20. století vyzdobeno barokními portály brněnských měšťanských domů, přímo svádí k oživení. Jak jinak než pomocí hudební, interaktivní instalace, která vznikla procházením dvanácti měst včetně Brna. Instalace byla připravena pro prestižní soundartovou galerii Tonspur ve Vídni. Praktiky Magdy Stawarské-Beavan (*1976 v Rudě Śląské) hledají spojitosti mezi myšlením, jazykem a komunikací a způsoby, jak jazyk ovlivňuje naši kulturní identitu a poskytuje pocit sounáležitosti. Pracují zejména se zvukem, pohyblivým obrazem a tiskem, přičemž často spájí tradiční tiskařské procesy s novými technologiemi, jako je digitální audio. Její díla zkoumají způsoby, kterými by bylo možné přeložit éteričnost zvuku, řeči a plynutí času do dvojrozměrného vizuálního obrazu. Stawarska-Beavan vystavovala doma i v zahraničí, v galerijních i veřejných prostorech. Žije a tvoří v Manchesteru. Magda Stawarska-Beavan: Kraków to Venice in 12 hours Kraków to Venice in 12 hours mapuje cestu z Polska přes Českou republiku, Slovensko, Rakousko a Slovinsko do Itálie se zastávkami v Krakově, Katovicích, Bielsku-Bialé, Ostravě, Brně, Bratislavě, Vídni, Štýrském Hradci, Mariboru, Lublani, Terstu a Benátkách. Projekt zachycuje jedinečné sónické znaky 12 navštívených měst a hledá mezi nimi podobnosti a odlišnosti. Funguje jako osobní subjektivní audioprůvodce a časomíra cesty, mapující pohyb napříč geografickými lokacemi v plynutí času. Umělkyně zaznamenává město pomocí binaurálních mikrofonů; dva mikrofony, které má vložené v uších, jí poskytují osobní časoprostorovou perspektivu zvukového prostředí města. Nenápadné mikrofony ji navíc zásobují plynoucími úryvky nechráněných konverzací, protkanými jedinečným sónickým otiskem města, jímž se pohybuje. Důležitou složkou díla je jazyk, nahrávaný na ulicích, nádražích, náměstích a v kavárnách; označuje přechod z jedné země do druhé a slouží jako prostorový a časový odkaz pro cestujícího v schengenské Evropě bez hranic. Struktura hodinového číselníku vytváří bázi pro imerzní multikanálovou zvukovou instalaci. V této 12 hodin dlouhé kompozici jsou časy nahrávek synchronizovány s reálným časem polohy instalace , to , (plakáty) je vizuální záznam pohybu umělkyně napříč 12 urbánními lokacemi, kde byly realizovány terénní nahrávky pro projekt Kraków to Venice in 12 hours. Umělkyně coby outsider hledá klíčové body v urbánním prostoru, město jí však vnucuje vlastní strukturu a vytváří jedinečný vzorec pro každou kresbu, označující jednotlivou procházku. Barevné tečky na mapě ukazují místa, kde byly v konkrétních časech nahrávky pořízeny. Tištěný záznam zeměpisné šířky a délky umožňuje divákovi objevit přesné lokace nahrávek zvukového materiálu. Projekt existuje též on-line na stránkách jako interaktivní platforma, kde se může posluchač pohybovat po geografických lokacích a v čase a poslouchat terénní nahrávky a kompozice ve zvolených úsecích cesty. Instalace Kraków to Venice in 12 hours vznikla na zakázku Tonspur für einen öffentlichen Raum v rámci programu TONSPUR-Artist-in-Residence im quartier21/mq. Magda Stawarska-Beavan nám nenabízí sociologické portréty navštívených měst ani fenomenologii poslouchání ve změněných percepčních podmínkách. Její ucho není uchem etnografa nebo psychologa; její přístup je spíš statistický než interpretační. S vědomím, že zradit nás můžou nejenom slova, pojmy a obrazy, ale též známé zvuky, nám nabízí druh fenomenologického mýtu sestaveného dle jejích vlastních estetických preferencí. Je-li však mýtus ukradený jazyk, jak se domníval Roland Barthes, v tomto případě ukradený ze zvukových prostředí cizích měst, mluvících jejich vlastními jazyky, pak i zvuková asambláž Kraków to Venice in 12 hours překládá významy do organizované formy. A to zcela zřejmě koresponduje s fenomenálním zjištěním Jacquese Attaliho, že spíše než zraku je svět určen sluchu. Jozef Cseres Magda Stawarska-Beavan s (b in Ruda Śląska, Poland) practice investigates connections between thought, language and communication and how language affects our cultural identity and allows a sense of belonging. She works predominantly with sound, moving image and print, often connecting traditional printmaking processes with new technologies such as digital audio. In her work she investigates how ethereality of sound, speech and passage of time can be translated into a two-dimensional visual image. Stawarska- -Beavan exhibited nationally and internationally, in a gallery environment as well as in public places. She lives and creates in Manchester, UK. Kraków to Venice in 12 hours maps a journey Gross Poland, Czech Republic, Slovakia, Austria and Slovenia to Italy, visiting Kraków, Katowice, Bielsko- -Biala, Ostrava, Brno, Bratislava, Vienna, Graz, Maribor, Ljubljana, Trieste and Venice. The project captures the unique sonic identities of the 12 cities travelled through, searching for similarities and differences. It acts as a personal and subjective audio travel guide and a clock for the journey, mapping the movement through geographical locations over the passage of time. The artist captures the city with binaural microphones; two microphones are worn in her ears as she moves through the city giving a personal time space perspective of the city soundscape. The unobtrusive microphones also bring the artist passing snippets of unguarded conversations interwoven with the unique sonic footprint of the city. The language recorded on the streets, stations, town squares and cafes is an important element of the piece; marking the transition from one country to another, it serves as a spatial and temporal reference for the traveller in a borderless Schengen Europe. The structure of a 12-hour clock forms the basis of the immersive multichannel sound installation. In this 12 hour-long composition, the times of the recordings are synchronous with the real time of the installation s location , to , (posters) is a visual record of the artist s movement through 12 urban locations where the field recordings took place for the Kraków to Venice in 12 hours project. The artist as an outsider is looking for key points within the urban space, but the city imposes its structure and creates a unique pattern for each of the drawings denoting the walks. The coloured dots on the map point to locations where the recordings took place on the hour. The printed record of latitude and longitude allows the viewer to discover exact locations where audio material was recorded. The project exists on line ( as an interactive platform, where the listener can move through geographical locations and time listening to the field recordings and compositions on chosen parts of the journey. Kraków to Venice in 12 hours was commissioned by Tonspur für einen öffentlichen Raum during the TONSPUR-Artist-in-Residence im quartier21/mq programme. Magda Stawarska-Beavan does not offer us the sociological portraits of visited cities neither the phenomenology of listening in changed perceptual condition. Her ear is not an ear of ethnographer or psychologist; her approach is rather statistical than interpretative. Knowing that not only words, concepts and images but also familiar sounds can betray us, she offers us a kind of phenomenological myth assembled according to her aesthetical preferences. But if myth is a stolen language, as Roland Barthes saw it, this time stolen from the audio-environments of foreign cities speaking their own languages, then also the sound assemblage Kraków to Venice in 12 hours transforms the meanings into an organized form. And it for sure corresponds with the Jacques Attalis phenomenal discovery that world is not for the beholding but rather for the hearing. Jozef Cseres Komorní koncert / Chamber Concert Betlémský kostel, Pellicova 6, Brno Nová česká generace / New Czech Generation RADIM BEDNAŘÍK: Hry světla / Plays of Light VOJTĚCH DLASK: Za bukem / Quite Near JANA VÖRÖŠOVÁ: Lullabies ŠŤEPÁN FILÍPEK: Poslední zápas / The Final Struggle ONDŘEJ ŠTOCHL: Rozcestí / Crossroads MICHAL INDRÁK: 22,001 Days: The World According to Stefan Zweig Miloslav Ištvan Quartett Alexej Aslamas, Jan Bělohlávek housle, Stanislav Vacek viola, Štěpán Filípek violoncello Nová česká generace je aktuálním nosným projektem souboru Miloslav Ištvan Quartett. Klade si za cíl poskytnout publiku základní informační dokument o soudobé české hudební scéně, současné avantgardě, která se formovala a formuje v generaci dnešních třicátníků. Skladatelů, kteří již nejsou nadějnými studenty, ale plně se zapojili a stali se součástí současné tekuté společnosti. Výběr autorů a skladeb nebyl pojat výkonovým způsobem; důležitá byla především obsahová nosnost a žánrová různorodost jednotlivých kompozic. Tyto faktory totiž poukazují v dnešní stylově roztříštěné době na jediné pojítko mladých autorů, a tím je tvůrčí svoboda. Představuje tvůrce, kteří si mohli vybrat, kteří vstupovali do transparentní, postmoderní kultury poučeni vlastní zkušeností, kteří se mohli, ale nemuseli vyrovnávat s populární, masovou produkcí, kteří mohli, ale nemuseli vstřebávat aurální prostor definovaný médii či reklamním smogem, na jejichž bedrech visí tíha individuálního jazyka, bezbřehé svobody autonomní hudební kultury, zatížené i osvobozené od navršených i nově utvářených balastů a klišé. New Czech Generation, the current flagship project of the Miloslav Ištvan Quartett, aims to provide the audience with a basic overview of the contemporary Czech musical scene, the current avant-garde which has been forming and continues to form in the generation of composers now in their thirties. No longer promising students, they have now become fully involved in contemporary society. Variety of compositional subject matter and genre informed our programme selections, highlighting the only thing linking these young composers in our stylistically fragmented times: their creative freedom. The project presents artists who were in a position to choose; who entered into our transparent, postmodern culture informed by their own experiences; who could, but did not have to, come to terms with popular mass cultural production; who could, but did not have to, absorb the aural space defined by the pollution of advertising and the media. Radim Bednařík (*1979) studoval skladbu na brněnské konzervatoři ve třídě Radomíra Ištvana a poté na HAMU v Praze u Ivany Loudové. Bakalářské studium absolvoval Koncertem pro smyčcové a bicí nástroje (2005), magisterské skladbou Strome, kdybys tak promluvil památce Jiřího Ortena (2007). Obě díla premiérovala Filharmonie Hradec Králové v Rudolfinu. Od roku 2005 působí na brněnské konzervatoři jako pedagog hudebněteoretických předmětů a skladby. V kompozici se věnuje převážně instrumentální hudbě a příležitostně i tvorbě užité. Kvartetní věta Hry světla (2014) vznikla z popudu Štěpána Filípka. Na skladbu pro smyčcové kvarteto jsem se již delší dobu připravoval a čekal jsem jen na vhodnou příležitost, která mi tímto počinem dala impuls. Nejedná se sice o mou první práci pro tradiční obsazení, nicméně ji považuji za svůj skutečně první seriózní autorský počin. Výstavba je poměrně tradiční, na půdorysu velké formy ABA se samostatnou introdukcí. Základem hudebního materiálu jsou převážně durové mody, jednoduché i složité rytmické modely a ve zvuku světlé barvy. Všechny tyto prvky se složitě propojují a transformují. Chtěl jsem se přiblížit co nejvíce k pozitivnímu vyznění skladby s výrazným hledáním dalších možností modálního materiálu na základě využívání velkého kontrastu jakožto i meditativních ploch. Radim Bednařík

5 programoviny 28. Expozice nové hudby procházení hudbou 10 14/6/ Michal Indrák (*1982) studoval na JAMU v Brně v letech Je autorem zhruba padesáti skladeb pro různá obsazení a spoluautorem publikace Formální a interpretační problematika smyčcových kvartetů Miloslava Ištvana. V posledních několika letech se v kompozici orientuje na využití polytempových repetitivních struktur. Skladba 22,001 days: The World According to Stefan Zweig (2014) pro smyčcové kvarteto a elektroniku vychází z autobiografické knihy významného rakouského spisovatele a pacifisty Stefana Zweiga Svět včerejška. Jedna z nejdramatičtějších proměn společnosti, která spadá do období od Rakouska-Uherska až po fašistické Německo, se odráží i ve formální a obsahové stránce díla, ve zřetelné kontinuální proměně. Výraz skladby přechází z relativně poklidně plynoucího ukolébávajícího pohybu do dramaticky neutěšeného a bezvýchodného stavu. Číslovka v názvu skladby, která se odráží i v jejím rozsahu, je symbolem délky života Stefana Zweiga. Michal Indrák Skladatel, hudební teoretik a pedagog Vojtěch Dlask (*1979) studoval skladbu u Františka Emmerta, absolvoval studijní stáže ve Vilniusu, Tallinnu a pracovní stáž na Akadémii umenia v Banské Bystrici. Žije v Brně, často komponuje scénickou hudbu (Buranteatr), příležitostně vyučuje dějiny umění a spolupracuje s Českým rozhlasem. Teoreticky se zabýval autory okruhu symbolismu, zejména A. N. Skrjabinem a E. Satiem. Zájem o jinou než Novou hudbu směřoval jeho kompozice stylově k okruhu autorů z postsovětských zemí. Za bukem (2014) je coby kamenem dohodil, za bukem zakopán pes. Dvě situace. Vyjdu zpoza staré chalupy a dám se do kopce mezi cvrčky, napříč satelity stále ještě nezastavěnou loukou, se srhou, kostřavou, rdesnem, rezekvítkem, třezalkou a zvonky. A pak, když už se zvuk broučích svateb v hlavě přelívá do vln horka, vejdu do lesa a v něm zavládne klid. Zpívá tu láska a pes dáví zajíce. Barvy, paprsky pod klenbou, ptáci. Červené listí, ostře zelené pablesky, buk a za ním můj pes, nezakopaný, naživu Dveře do nebe a do pekla stojí těsně vedle sebe; totožné na pohled, oboje zelené, oboje krásné Dej si pozor Adame, dej si pozor (Nikos Kazantzakis: Poslední pokušení Ježíše Krista) Vojtěch Dlask Jana Vöröšová (*1980) vystudovala kompozici na Pražské konzervatoři ve třídě Bohuslava Řehoře a posléze na Akademii múzických umění v Praze u Václava Riedlbaucha. Krátce také studovala na Královské konzervatoři v Bruselu a absolvovala uměleckou stáž v Paříži. Její skladby jsou hrány na mezinárodních festivalech v tuzemsku (Pražské premiéry, Contempuls, Forfest) i zahraničí (Festival delle Nazioni Città di Castello, Présence, Calliopé, Orfeus). Lullabies (2010), uspávanky pro smyčcové kvarteto a elektroniku, vznikly na objednávku Miloslav Ištvan Quartettu a jejich základním obsahem je emoční reflexe ženy po narození dítěte. Nesou v sobě dvě základní významové vrstvy: instrumentální a elektronickou, přičemž smyčcové kvarteto symbolizuje tvrdou životní realitu a elektronika naopak ono podvědomé, citové. Jana Vöröšová Štěpán Filípek (*1981) je violoncellista, skladatel a hudební teoretik. Kompozici se začal věnovat v relativně pozdním věku a vystudoval ji na brněnské konzervatoři ve třídě Radomíra Ištvana. Ve své tvorbě kombinuje postištvanovský montážní přístup s kombinací vlivů evropské hudební moderny, staré hudby a prvků některých žánrů populární hudby. Prvotním impulsem k napsání skladby Poslední zápas (2013) byl dojem z povídky Jacka Londona A Piece of Steak (Kus bifteku). Skladba však není ve své podstatě programní. Je spíš experimentem snažícím se zachytit určité emoce, které přináší věčný boj stáří a mládí. Tento obsah je také v průběhu skladby podpořen skrytými citacemi motivků Heinricha Schütze (jako reprezentanta starého) a Antona Weberna (symbolizujícího cestu k novému). Hudební materiál je zpracován na bázi kombinace modálního a seriálního kompozičního přístupu. Štěpán Filípek Ondřej Štochl (*1975) vystudoval na konzervatoři v Praze hru na violu a skladbu, ve studiích pokračoval na Hudební fakultě AMU (obor skladba u Marka Kopelenta). Věnuje se tvorbě komorních a orchestrálních skladeb, někdy s vokální či elektronickou složkou. Jeho tvůrčím zázemím je komorní soubor a skladatelské sdružení Konvergence, kde působí jako umělecký vedoucí, skladatel a violista. Jako skladatel se zúčastnil ISCM World Music Days 2007 v Hongkongu. Působí jako pedagog skladby a hudebněteoretických předmětů na Konzervatoři Jana Deyla v Praze. Skladba Rozcestí (2003/2015) vznikla původně jako hudba k pantomimickému představení. Napsal jsem tehdy cca 10 miniatur pro smyčcové kvarteto, v nichž mi šlo o maximální využití barevných možností smyčcových nástrojů. Po premiéře jsem se rozhodl některé z nich ponechat i ke koncertnímu provedení pokaždé mohly být hrány v různém pořadí, takže ačkoli detaily zůstávaly vždy stejné, celek byl při každém provedení jiný. Skladbu jsem tenkrát nazval Střípky z jednotlivých úlomků vznikala pokaždé jiná mozaika. Po určité době došlo k revizi tři miniatury zůstaly beze změny, ostatní prošly výraznou proměnou či byly nahrazeny novými. Výsledkem je sedm krátkých dílků sdružených do dvouvětého celku. Ten symbolizuje rozcestí obě části začínají sice stejně, jejich vývoj však dojde k opačným cílům. V letošním roce jsem partituru přepracoval podruhé, tentokrát docela výrazně. Bylo to kvůli větší přesnosti a srozumitelnosti zápisu i kvůli větší plasticitě zvuku, která by měla posílit vyznění skladby. Na jejím programu se sice nic nemění, v mnoha místech je však zcela jiná než před 12 lety. Nová verze Rozcestí je věnována souboru MI4. Ondřej Štochl Miloslav Ištvan Quartett je smyčcové kvarteto složené z mladých interpretů, které se zaměřuje především na interpretaci soudobé hudby. Soubor byl založen v roce 2008 a název získal při příležitosti koncertu ze skladeb Miloslava Ištvana. V průběhu své existence soubor uskutečnil řadu zajímavých koncertů. Mimo jiné to byly premiéry pro brněnské Studio soudobé hudby a zejména vystoupení v rámci mezinárodních festivalů Expozice nové hudby, Setkávání nové hudby +, Janáček Brno nebo Forfest. V sezoně 2009/2010 soubor vydal debutové CD s nahrávkami všech smyčcových kvartetů Miloslava Ištvana, na což v roce 2012 navázal vydáním CD s kompletní nahrávkou smyčcových kvartetů exilového skladatele Jana Nováka a v roce 2013 vydáním kompilace ze skladeb autorů skupiny A. Miloslav Ištvan Quartett Miloslav Ištvan Quartett is a young string quartet, which concentrates on interpretation of classical music, particularly on works of contemporary composers. This ensemble was founded in 2008 and its name got at the occasion of the commemorative concert of the composer Miloslav Ištvan. In spite of its relatively short existence, this ensemble performed many of interesting concerts, among others the concert at the occasion of the Ištvan / Kabeláč conference in the Czech Music Museum in Prague, the concerts for The Studio of contemporary Music in Brno and festival performances at the Forfest, the New music encounters +, or the Sonic Evocation. In the season 2009/2010 the quartet issued debut CD with complete Miloslav Ištvan works for the string quartet. In the 2009/2010 season, the ensemble issued its debut CD with recordings of all Miloslav Ištvan s string quartets, followed in 2012 by the issue of a CD with the complete string quartets of the exile composer Jan Novák, and in 2013 another CD featuring a compilation of works by composers associated in Creative Group A Komorní koncert / Chamber Concert Betlémský kostel, Pellicova 6, Brno Pianissimo ALBERT BREIER: Trio pro housle, violu a violoncello / for violin, viola and cello (2001) PETER GRAHAM: Jiná geometrie pro klarinet sólo / A Different Kind of Geometry for clarinet solo (1990) PAVEL ZEMEK-NOVÁK: Sedm Slov Kristových na kříži pro klarinet sólo / The Seven Last Words of Christ for clarinet solo (2002) JAKOB ULLMANN: Pianissimo pro violu a živou elektroniku / for viola and live electronics (1989) Konvergence Matěj Vlk housle / violin, Ondřej Štochl viola, Sebastian Tóth violoncello Jiří Mráz klarinet / clarinet, Jan Trojan živá elektronika / live elecronics umělecký vedoucí / artistic director Ondřej Štochl Koncert je poctou úžasnému a překvapivě tichému prostoru evangelické modlitebny ve středu města. Hudba Alberta Breiera (*1961) se nehlásí k žádnému z aktuálních proudů, ani nepředstavuje žádnou odnož tradicionalismu. Stojí kdesi mimo, stejně jako skladatel sám; ten žije v poklidné Postupimi a nepatří do žádné zájmové skupiny současného hudebního života. Přestože si v mládí vydobyl respekt jako fenomenální pianista, opustil slibnou kariéru interpreta a věnuje se plně tvorbě, v níž se zabývá především problémy hudebního času: Odpovědi na hudební otázky mohou být dány pouze hudbou a sděleny jen těm, kdo jsou ochotni naslouchat, vyznal se. Počet smyčcových trií je daleko menší než počet smyčcových kvartetů. Přitom rozdíl mezi tříhlasem a čtyřhlasem je z kompozičního hlediska velký. Tři nástroje vidím jako tři oblasti: nebe, člověk a země. Nebeské sféry reprezentují flažolety ve vysokých polohách v pianissimu. Lidskému území odpovídá střední poloha. A konečně země se odráží v držených tónech a temných odstínech nástrojů. Tyto oblasti však neodpovídají přesně jednotlivým nástrojům, protože se hlasy často kříží. Změny mezi živými a klidnými úseky vedou k postupnému smíru. Trio (2001) trvá přes třicet minut. Albert Breier Albert Breier was born in 1961 at Paderborn, Germany. Student years in Cologne, Hamburg and Vienna. Very influential on his composing was the music of Morton Feldman. For many years Breier has been studying intensely classical Chinese landscape painting. Apart from his activities as a composer he is also a writer; he has written books on the relations between Chinese painting and European music, on German lyric poetry from the first half of the 20th century, and on the connections between mathematics and ethics. He is currently living at Potsdam. Hudební skladatel, klavírista, improvizátor a hudební teoretik Peter Graham (*1952, vl. jm. Jaroslav Šťastný-Pokorný) vystudoval na brněnské konzervatoři hru na varhany u Josefa Pukla a kompozici u Bohuslava Řehoře. Ve studiu pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění ve třídě Aloise Piňose. Jeho skladby se pravidelně objevují na koncertech soudobé hudby v Praze, Brně, Ostravě i dalších městech a setkávají se s velkým ohlasem i v zahraničí (Velká Británie, Německo, Polsko, Rakousko, Itálie, Rumunsko, Nizozemí, Švédsko, Francie, USA, Japonsko atd.). Za svoji tvorbu obdržel též několik významných ocenění. V současnosti učí na katedře kompozice a dirigování Hudební fakulty JAMU v Brně. V letech byl dramaturgem festivalu Expozice nové hudby. Poměrně početná je i jeho tvorba literární a výtvarná. Skladba Jiná geometrie byla zkomponována v roce 1990 pro potřeby vernisáže stejnojmenné výstavy, připravované pro dolní sál pražského Mánesu. Geometrie je zde reprezentována trojúhelníky, takže celá skladba je postavena na trojicích a jejich kombinacích (Peter Graham). Peter Graham (pseudonym of Jaroslav Šťastný-Pokorný, b. 1952) studied organ at the Brno Conservatory, and went on studying composition under Alois Pinos at the Janacek Academy of Performing Arts (JAMU), also in Brno. After completing his studies, he worked temporarily in quite a number of capacities as an accompanist at the Conservatory, in theatre, as a music director in radio, as an employee of the Czech Music Fund, as a music school teacher, and as music editor for Czech TV in Brno. At present he is employed as a professor at JAMU, Brno, until recently he was artistic director of Exposition of the New Music Festival. His greatest interest, however, is in composition. Graham says of his own music, that it grows as does timber in a forest, without predetermined plans and goals. He is concerned with creation itself rather than with the cultivation of the personality: I am what I do. Several of his works have met with success at performances in Great Britain, Germany, Poland, Austria, Italy, Romania, Holland, Sweden, France and the USA. In 1993 his chamber cantata Der Erste gained him second prize in the Musica iudaica festival s international competition for works on texts by Franz Kafka. A Different Kind of Geometry (1990) Geometry is represented here with the triangles. So the whole piece is based on the triads and their combinations. Geometry / measures spaces / Music / creates mysterious inner spaces / Yet their geometry / is different. Peter Graham Pavel Zemek Novák (*1957) studoval na brněnské konzervatoři hru na hoboj a skladbu, v jejím studiu pokračoval na JAMU u Miloslava Ištvana, v Londýně u George Benjamina a v Paříži u Gérarda Griseyho. Byl prvním hobojistou orchestru Janáčkova divadla v Brně, nyní působí jako profesor skladby na Konzervatoři Brno. Jeho bohatá tvorba v sobě nese tvořivě zažité prvky evropské tradice, ale zároveň tento rámec překonává novým hudebním myšlením v osobitě pojaté monofonní metodě kompozice, uplatňující různě strukturovaný jednohlas. Křesťanské vidění světa je Zemkovi pevným duchovním zázemím i trvalým inspiračním podnětem a odráží se i v řadě jeho skladeb určených koncertnímu pódiu. Mnohé z nich byly provedeny v zahraničí, v poslední době zejména v Anglii se těší jeho tvorba trvalé pozornosti. Dlouhodobě spolupracuje s londýnským The Schubert Ensemble, v úzké spolupráci s klavíristou souboru vzniklo i 24 preludií a fug ( ). Řada komorních skladeb byla v poslední době napsána pro pražský soubor Konvergence (Druhý a Třetí klarinetový kvartet, Sonáta pro sólovou violu ad.). Sedm Slov Kristových na kříži pro sólový klarinet (2002), I VII (att.) Výraznější redukce barvy (dynamika ppp v celém průběhu formy) je výsledkem snahy o posun při uplatnění klasicko-romantického kontrastu ve vlastní práci. Obsah, ke kterému se ztišení vztahuje, se projevuje také v užití kryptogramů a v důsledném sedmidobém členění metro-rytmu. V Sedmi Slovech se objevují fragmenty ze stejnojmenných skladeb Heinricha Schütze a Josepha Haydna, z jehož cyklu je převzato i členění celku s výrazně asymetrickým řešením pohybu. Jako ve většině autorových skladeb i zde jednohlasá linie jako by stále postupovala vzhůru Pavel Zemek Novák Pavel Zemek Novák (*1957) studied at the Brno Conservatory oboe and composition. He continued his studies of composition at the Janáček Academy of Music and Performing Arts in Brno with Miloslav Ištvan, in London with George Benjamin and in Paris with Gérard Grisey. He was the first oboe player in the orchestra of Janáček Theatre in Brno, now he teaches composition at the Brno Conservatory. His abundant oeuvre carries creatively processed elements of the European tradition but at the same time he transcends this framework with his new musical thinking in a peculiar monophonic method of composition applying diversely structured unison. To Zemek, Christian view of the world serves as a solid spiritual base as well as a permanent source of inspiration and it is reflected also in a number of his compositions designated to concert performances. Many were performed abroad, recently it is mainly England where his work enjoys a constant attention. He has entered a long-term cooperation with The Schubert Ensemble in London. Also Zemek s 24 Preludes and Fugues ( ) were composed in close cooperation with this ensemble s pianist. Recently he wrote a number of chamber compositions for the Konvergence Ensemble in Prague (such as Second and Third Clarinet Quartet, Sonata for Viola Solo). The Seven Words of Christ on the Cross for clarinet solo (2002), I VII (att.) A rather noticeable reduction of timbre (ppp dynamics all the form through) is a result of the effort to move on in applying the Classicist-Romantic contrast in Zemek s work. The contents, to which the muting relates, also shows in the use of cryptograms and the consistent meter-rhythmic segmentation by seven beats. In the Seven Words, there appear fragments of the compositions of the same name by Heinrich Schütz and Joseph Haydn. Also the articulation of the whole and the distinctly asymmetrical design of the motion origin in the Haydn s cycle. Like with majority of Zemek s compositions, here too the monophonic line as if continues rising always upwards... Pavel Zemek Novák Jakob Ullmann (*1958) je bezpochyby jedním z nejvýraznějších představitelů německé střední generace. Pochází z bývalé NDR, z disidentské (a hojně pronásledované jako osoba nežádoucí např. nesměl studovat) rodiny evangelického kněze Jeho tvorba je známa od 90. let minulého století, čítá převážně rozměrné kompozice, nesoucí se ve velmi nízkých dynamických hladinách (takřka na hranici slyšitelnosti), a přesto překvapující neuvěřitelnou zvukově- -barevnou fantazií i neotřelým uchopením drobných hudebních událostí. V jeho pojetí dostává každý sebetišší zvuk mnoho rozměrů, které by kdekoli jinde byly skryté. Zajímavé je, že svého Ullmann dosahuje naživo, ryze akustickou cestou užíváním převážně netradičních technik hry na nástroje. Dílo s užitím live electronics je v jeho tvorbě ojedinělé. V současnosti Ullmann působí jako skladatel a pedagog ve švýcarské Basileji. Cizí slova cizí tóny K příběhům východoevropské židovské tradice patří i následující vyprávění: Praví se v něm, že viděl-li velký Baal Šem Tov, že židovskému lidu hrozí nebezpečí, vyhledal v lese jedno místo, kam se uchýlil do ústraní, aby meditoval. Tam potom rozdělal oheň, pronesl určitou modlitbu a stal se zázrak: ohrožení pominulo. Později, když jeho žák, ctěný Maggid z Meziriče z téhož důvodu si chtěl v nebi postěžovat, šel do lesa na to samé místo a řekl: Pane Všehomíra, slyš! Nevím, jak rozdělat oheň, ale umím pronést modlitbu. A opět se stal zá-

6 6 programoviny 28. Expozice nové hudby procházení hudbou 10 14/6/2015 zrak. Ještě později, když bylo na Moše Lejbovi ze Sasova, aby zachránil svůj národ, odešel do lesa a řekl: Neznám tu modlitbu, ale znám to místo v lese a to musí stačit. A stačilo a znovu se stal zázrak a ohrožení pominulo. Potom přišel na řadu Israel z Riženu, jehož úkolem bylo přemoci hrozící zlo. Seděl v krásném křesle, hlavu v dlaních a mluvil k Bohu: Rozdělat oheň neumím a tu modlitbu neznám. Ani to místo v lese bych nenašel. Vše, co mohu učinit, je vyprávět tento příběh a i to musí stačit. A vypráví se, že stačilo. Elie Wiesel: Ohnivé duše (překlad j. u.) Zdá se, že tomuto vyprávění bychom na konci 20. století křesťanského letopočtu měli přidat ještě jednu řádku. Zdá se, že ani to, co kdysi v rámci tradice bylo ideálem lidského myšlení, nemůže být dále předáváno. Snad je tedy možné toto prázdné místo vyjádřit artikulovat, vydat se na cestu a pátrat, nenajdou-li se ještě místa v lese, na houslích, viole či violoncellu kde kdysi tóny měly moc sdělovat své konstelace v čase a prostoru tradic evropského myšlení a umělecké práce. Takové hledání možností, mezí a předpokladů a stejně tak historicky podmíněné uzpůsobení dávných míst a časů, kde hudba, kde tóny byly vnímány jako součást situace, kdy jejich použitelnost byla zdánlivě samozřejmá a proto všudypřítomná se již nebude moci ubírat cestou mezi rozvalinami hudební krajiny a nejspíše poukáže na neslýchanost a nepoužitelnost právě oněch zdánlivě nejsamozřejmějších a nejjednodušších zvukových skutečností. Tóny pevně vymezená znamení, pokrytá nápisy konstrukcí minulosti či poselství budoucnosti se v otevřené krajině hudebního časoprostoru stávají nalezenci, a dokonce i tam, kde nám snad ještě připadají známé, si uchovaly cizost zvuků, a tam, kde nám v houšti neznámých spojitostí připadají odcizené, si uchovávají výrazový příběh, který si během 1000 let západoevropské hudební historie osvojily coby expresivní gesta. Stopa v písku, poslední znamení cesty, se zviditelní jen při zpětném pohledu na onu stezku, na kterou jedinou již nemůžeme vykročit, neboť k cíli půjdeme cestou bez cesty, jako pouští, či směrem pluhu na širém moři. Skladba Pianissimo vznikla v letech 1989/1990 v Berlíně a ve Freiburgu im Breisgau. V roce 1994 došlo k prvnímu pokusu zrealizovat tuto cca 25minutovou skladbu. Nové uvedení v roce 2012 v Praze (Ondřej Štochl viola, Jan Trojan elektronika) bylo prvním pokusem vyřešit mnohostrannost a obtížnost provedení tohoto díla využitím digitální techniky. Podobenství o ustupujícím břehu Za třikrát sedmero horami leží země zvaná říše desetitisíce jezer, známých jako Velké jezero, Druhé největší přes X-té největší atd., až po Desetitisící. Velké jezero není kartograficky zdokumentováno, je to spíše moře o průměru nejméně 1600 mil. Šíře jezera odpovídá vzorci X -0,8, takže nejmenší jezero je široké 1 míli. Všechna jezera jsou však zahalena oparem, takže není vidět dále než na vzdálenost 1 míle. V zemi neexistují ukazatele a nežijí tam obyvatelé, kteří by cestovateli poradili. Jestliže cestovatel, důvěřující očekávané matematické hodnotě, stojí na neznámém břehu, pak ví, že před ním leží v průměru 5 mil vodní plochy. Pokud však po překonání průměrné vzdálenosti m mil stále ještě nedosáhl cíle a opětovně propočítává pravděpodobnou vzdálenost, která ho dělí od druhého břehu, dospěje k hodnotě 5m mil. Obývají snad jezero duchové, kteří břeh skutečně posouvají? (Benoît Mandelbrot: Fraktální geometrie přírody, Basilej, Boston 1987, s. 358 n.) Během deseti let existence skladatelského sdružení Konvergence se zformoval také ansámbl, ve kterém účinkují jak špičkoví hráči, většinou absolventi hudební akademie, tak samotní skladatelé. Tato kombinace vytváří symbiózu, která významně posouvá možnosti celého ansámblu vpřed. V současné době má na svém kontě desítky premiér autorů z celého světa (A. Breier, G. Toro- -Pérez, G. Crumb, T. Takemitsu, K. Saariaho, J. Ullmann, H. Bartoň, P. Zemek Novák, M. Kopelent ). Soubor kromě vlastní koncertní řady vystupuje také na domácích a zahraničních pódiích a festivalech. V současnosti patří k respektovaným komorním tělesům soudobé hudební scény. Od roku 2006 spolupracuje s Českým rozhlasem. Uměleckým vedoucím souboru je skladatel a violista Ondřej Štochl. The Konvergence chamber ensemble was formed within the ten years of the existence of the association. The performers are both composers and top-players, mostly graduates of the Academy of Music. Such combination creates a symbiosis and platform for deep collaboration between composition and interpretation. Konvergence ensemble has performed dozens of premieres of compositions by Czech artists (H. Bartoň, P. Zemek Novák, M. Kopelent) and Czech premiers of composers from around the world (A. Breier, G. Toro- Pérez, G. Crumb, T. Takemitsu, K. Saariaho, J. Ullmann). Besides its own concert cycle, the Konvergence chamber ensemble also performs on Czech and international stages and at music festivals. Since 2006 the Konvergence chamber ensemble has been collaborating with the national radio station Czech Radio, for which it makes recordings of Czech and international contemporary music. The Konvergence chamber ensemble belongs to the respected chamber ensembles of contemporary music scene Koncert / Concert & Listening Party BEER Birmingham Ensemble for Electroacoustic Research THE RECEIVERS code(r)s party, DJs Soubor BEER Birmingham Ensemble for Electroacoustic Research vznikl v roce 2011 jako výzkumný projekt v rámci hudebního oddělení na Birminghamské univerzitě s cílem prozkoumat aspekty živého hraní elektroakustické hudby, živé psaní kódu a tzv. networked music. BEER dnes tvoří Scott Wilson, Norah Lorway, Martin Ožvold a Konstantinos Vasilakos. The Birmingham Ensemble for Electroacoustic Research (BEER) is a live electroacoustic performance group. The ensemble was founded in 2011 as a research project within the Music Department to explore aspects of realtime electroacoustic music making. Particular interests include networked music performance and live coding. Current members include Scott Wilson, Norah Lorway, Martin Ožvold and Konstantinos Vasilakos. Rádiové přijímače, antény, DIY syntezátory The Receivers, to je experimentální zvukový projekt, jehož účastníci v reálném čase mixují různé rádiové frekvence hlasy taxikářů, pilotů letadel, železničářů posouvajících vozy a občas i astronautů z ISS spolu s hlukovými strukturami a rytmy datových přenosů. sobota 13. června 2015 Kapucínské náměstí hrad Špilberk Mendlovo náměstí Betlémský kostel sportovní areál v Pisárkách Hudební intervence do veřejného prostoru / Musical Interventions in Public Space Kapucínské náměstí, Kapucínské terasy, Místodržitelská zahrada, Denisovy sady, hrad Špilberk Hudba na hradbách / Music on the Ramparts (Maubrey, Hanousek, Opršál, N21 ) V roce 1645 od května do srpna obléhali Brno Švédi a na výsměch Švédům vyhrávala na hradbách hudba. V roce 2015 se již Švédům nevysmíváme, ale hudba opět vyhrává. Projekt je koncipován jako skutečná procházka, která začíná s odbíjením zvonů katedrály sv. Petra a Pavla na Kapucínském náměstí v a končí spuštěním instalace hanse w. kocha na Mendlově náměstí v Jedná se o procházku pro posluchače, tudíž její nedílnou součástí je hudba, která vstupuje do veřejného prostoru, která atakuje procházející, doplňuje prostor i zcela autonomně nabízí nečekaná setkání. Během procházky zazní komponovaná díla, improvizace i řada náhodných zvuků. From May to August 1645, the Swedes besieged Brno, and music which mocked them was played on the ramparts. In 2015 we no longer mock the Swedes, but music plays again. This project is conceived as a walk, beginning in Kapucínské náměstí at 11am with the sound of bells from the Cathedral of Saint Peter and Saint Paul, and ending with the launch of hans w. koch s sound installation in Mendlovo náměstí at 5pm. It is a walk for listeners, and so music is an integral part of it. Music enters the public space, attacks the passers-by, complements space and, entirely autonomously, offers unexpected encounters. Composed works, improvisations, and many random sounds will be heard throughout the walk. BENOÎT MAUBREY: Feedback Fred (2015) performance Feedback Fred je postava, která je vybavena rozměrnou reproduktorovou bednou na zádech a mikrofonovou maskou a která prostřednictvím interakcí s přenosným PA systémem a fyzickým kroužením po prostoru feedbackuje svůj vlastní hlas. Je to jakýsi křížový klon Hamleta a elektronicky postiženého Hrbáče od Matky Boží. Všichni ho pokládají za performera, ve skutečnosti je to však společenský chlápek snažící se žít náhodnými setkáními a všedními záležitostmi. Jako většina z nás touží po přátelství a lásce, v čemž ho omezuje jeho vrozený handicap. Benoît Maubrey Feedback Fred is a character, equipped with an oversized loudspeaker box on his back and a microphone-mask, feeds back his own voice through the interaction of his wearable PA system and physical gyrations throughout the performance space. This personality can be likened to a cross-cloning of Hamlet and an electronic-laden Hunchback of Notre Dame. Known as a performer, he is actually a social fellow trying to interact with casual acquaintances and everyday encounters, like most of us he only wants friendship and love were it not for his inborn handicap. Benoît Maubrey Zvuková instalace / Sound Installation Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity hans w. koch: Camera Obscura Acustica (2015) audiovizuální instalace / audio-visual installation Z množství významných brněnských osobností, které zasáhly do světového dění, přece jen poněkud vyčnívají dvě nejznámější: Leoš Janáček a Gregor Johann Mendel. Oba velikáni byli spojeni s areálem augustiniánského kláštera na Starém Brně. Na místě skleníku, kde Mendel budoval základy genetiky, se rozezní instalace hanse w. kocha. Camera Obscura Acustica je audiovizuální instalace navržená pro zahradu augustiniánského opatství, tedy pro místo, na kterém kdysi stál skleník, v němž Johann Mendel prováděl své genetické experimenty. Na základech skleníku v Mendelově zahradě je umístěna velká dřevěná bouda (popřípadě mobilní domek či maringotka), do níž v duchu veřejné camery obscury může zboku vstupovat menší počet návštěvníků. S výjimkou převrácené projekce vnějšího světa, snímaného zvenku webovou kamerou, je bouda uvnitř zcela temná. To je optická část camery obscury, digitální verze. Skrytým reproduktorem dovnitř pronikají vnější zvuky zachycované mikrofonem umístěným vedle boudy. Počítač přepíná mezi mikrofonem a reproduktorem frekvence signálu, takže vysoké frekvence se mění v nízké a naopak, analogicky tomu, co činí camera obscura. Zdánlivě jednoduché uspořádání zvuku a obrazu vytváří zvláštní reprezentaci dobře známého. hans w. koch hans w. koch (*1962 v Heidenheimu) je hudební skladatel a zvukový umělec. Vystudoval Vysokou školu hudební a taneční v Kolíně nad Rýnem. V tomto městě žije dodnes a významně přispívá do jeho hudebního a intermediálního dění, tvoří však i daleko za jeho hranicemi. V komplexní osobnosti hanse w. kocha se snoubí přemýšlivý umělec, pedagog a kurátor. V současnosti působí jako docent hybridní zvukové kompozice na Institutu hudby a médií v Düsseldorfu a jako hostující profesor zvuku na Akademii mediálních umění v Kolíně nad Rýnem. Camera Obscura Acustica is an audio-visual installation conceived for the garden of Augustinian Abbey site that once hosted a glasshouse where Johann Mendel made his genetic experiments. A large wooden box (or mobile home or container) is put on the basements of the glasshouse in the Mendel garden. In the tradition of public camera obscura, it can be entered from the side by a small number of visitors. Inside it is completely dark, except for an upside-down projection of the world outside, captured by a webcam outside the box. This is the optical part of the camera obscura, a digital version. Simultaneously, one hidden loudspeaker plays back the outside sounds, captured from a microphone next to the camera. Between the microphone and the loudspeaker a computer flips the frequencies of the signal, so that high frequencies become low and vice versa, in analogy to what a camera obscura does. The seemingly simple arrangement of sound and image creates an uncanny representation of the well-known. hans w. koch hans w. koch (b in Heidenheim, Germany) is a composer and sound artist. He lives and creates in Cologne, where he studied at Hochschule für Musik und Tanz, and till today he considerably contributes to the musical and intermedia life in the town as well as far behind its borders. In koch s complex personality a reflective artist lightly and with deep insight meets with pedagogue and curator. Currently he is an assistant professor for hybrid sound composition at the Institute for music and media in Düsseldorf and guest professor for sound at the Academy for Media Arts in Cologne Komorní koncert / Chamber Concert Betlémský kostel THE INTERNATIONAL NOTHING The Dark Side of Success Kai Fagaschinski, Michael Thieke klarinety / clarinets Klarinetové duo The International Nothing vytvořili Kai Fagaschinski (*1974) a Michael Thieke (*1971) v roce Po počátečních improvizacích pohybujících se převážně v tichých šumech se obrátili (poněkud znuděni noiseovou scénou) novým směrem ke zvukovým experimentům velmi vzdáleným představě klarinetového dua. Před několika lety (2002) dospěli oba členové The International Nothing k tvorbě skladeb, v nichž oba klarinety zní jako jeden nástroj, nebo více než dva díky možnostem, které poskytuje vícehlasá hra. Skladby mají hřejivý a zpomalený charakter a zvukově se blíží elektronické hudbě. Způsob komponování je možno označit jako empirický, protože se tato hudba nezrodila v hlavě jednoho skladatele; vychází z vnímání obou hudebníků a spočívá v dlouhém procesu hledání, zklamání, měnění a rozvíjení myšlenek během nesčetných zkoušek. Jejich první CD Mainstream bylo vydáno v říjnu 2006 na značce Ftarri (Tokio). Po mnoha letech zkoušení a studiové práce provedlo duo v říjnu 2007 první koncerty od roku Od té doby koncertovalo v Rakousku, Kanadě, Německu, Nizozemsku, Norsku, Švýcarsku a ve Spojených státech, k nejvýznamnějším zastávkám patří Donaueschinger Musiktage (2007), Konfrontationen (Nickelsdorf 2008) a Maerz- Musik (Berlín 2009). Duo průběžně pracuje na nových skladbách. Od vydání prvního alba vznikla další čtyři díla, která prozrazují hlubší prolínání sonických detailů a subtilnějších forem. Po úspěšné spolupráci s Margareth Kammerer a Christofem Kurzmannem vzniklo v roce 2005 nezávislé kvarteto The Magic I. D. orientující se na písňovou tvorbu. The Dark Side of Success je třetím albem dua po Mainstream (2006) a Less Action, Less Excitement, Less Everything (2010), jež obě vyšla u společnosti Ftarri. I když se pracovní postupy za posledních deset let nezměnily, dokumentuje The Dark Side vývoj zvuku dua. Hudebníci vytříbili své interpretační a kompoziční dovednosti a jejich smysl pro detail se stal mnohem rafinovanějším. Thieke a Fagaschinski pracovali na šesti kusech na albu tři a půl roku, v letech Klarinetisté nahráli svou hudbu tak, jak ji provozují živě. Etika The International Nothing přísně zapovídá jakékoliv studiové triky. Kai Fagaschinski and Michael Thieke are protagonists of Berlin s Echtzeitmusik scene. Starting out in 2000 in a noise-based improvised music setting, by 2003 the duo had shifted their working method to composition with the focus on tonal material. Despite this, The International Nothing is not trying to act like an academic new music ensemble. Instead they are a band, working on their own compositions collectively and free of hierarchical structures. Through the delicate use of multiphonics, beat frequencies and difference tones they developed a idiosyncratic sound. The two clarinets act less as dialogic twin, and more as a multilayered stereophonic sound sculpture. The music places an emphasis on fragile dynamics, though the compositions make sure to shape very clear and precise forms within those areas. And even though the music is played and presented purely acoustically, it may cause strong associations with electronic music. The duo has played all over Europe and toured North America. They ve presented their music at Donaueschinger Musiktage (2007), Konfrontationen (Nickelsdorf 2008), Experimental Intermedia (New York 2009), MaerzMusik (Berlin 2009), Serrales em Festo (Porto 2010), Internationale Ferienkurse für Neue Musik (Darmstadt 2012), and Météo Festival (Mulhouse 2012). The Dark Side of Success is the duo s third album following 2006 s Mainstream and 2010 s Less Action, Less Excitement, Less Everything (both out on Ftarri). While the formula of operations has remained the same over the last 10 years, The Dark Side documents an evolution of their sound. Their instrumental and compositional skills have been sharpened and the attention for detail has reached new degrees of subtlety. Thieke and Fagaschinski worked for 3 1/2 years 2010 to 2013 on the six pieces included on the album. The clarinetists record their music as they perform it live. By The International Nothing s ethics any studio trickery is strictly forbidden Hudební intervence / Musical Intervention sportovní areál u Anthroposu, Brno-Pisárky / sport field in Brno-Pisárky BOB OSTERTAG: Bob Ostertag Plays the Aalto (2013) Zadáním od Boba Ostertaga bylo hrát venku a za tmy a přilákat i nefestivalové publikum, takže má jít o takovou večerní párty pod otevřeným nebem. Vybrali jsme pro vás areál dnes téměř nevyužívaného hřiště v brněnských Pisárkách, nedaleko pavilonu Anthropos, v krásném údolí řeky Svratky, pod přírodní památkou Mahenovy stráně a Čertova kopce. Dílo skladatele, instrumentalisty, historika, konstruktéra hudebních nástrojů, aktivisty a kajakového instruktora Boba Ostertaga (*1957 v Albuquerque, USA) není lehké shrnout nebo zaškatulkovat. Vydal 21 hudebních CD, dva filmy, dvě DVD a tři knihy. Jeho texty o současné politice byly publikovány po celém světě a v mnoha jazycích. Elektronické nástroje, které navrhl, jsou na pomezí hudební a video technologie. Účinkoval na hudebních, filmových a multimediálních festivalech po celém světě. Spolupracoval s tak odlišnými umělci a soubory, jako jsou Kronos Quartet, avantgardista John Zorn, heavymetalová hvězda Mike Patton, jazzový velikán Anthony Braxton, dyke punkový rocker Lynn Breedlove, drag diva Justin Bond, quebecký filmař Pierre Hébert a jiní. Proslýchá se, že má konexe na stínové guerillové seskupení The Yes Men. V březnu 2006 Ostertag zpřístupnil všechny své autorské nahrávky k volnému internetovému stažení pod licencí Creative Commons. V současné době působí jako profesor techno-kulturních studií na Kalifornské univerzitě v Davisu.

7 programoviny 28. Expozice nové hudby procházení hudbou 10 14/6/ Bob Ostertag Plays the Aalto je z řady děl nazvaných New synthesizer music. Na nahrávkách vydaných v letech je patrná fascinace syntezátorovou renesancí, kterou Ostertag konfrontuje s vrstvou analogových přístrojů, s nimiž pracoval ve skladbách na konci 70. let. Výsledkem tohoto přístupu je spolupráce s Randy Jonesem (a jeho Madrona Labs), tvůrcem softwaru Aalto inspirovaného modulárními analogovými syntezátory z dané doby. Nové možnosti, které staré přístroje slibovaly, ale nikdy úplně nesplnily, Ostertag zasazuje do svého stávajícího přístupu hraní na nástroj. To se zde stává spíše meditačním cvičením soustředícím mysl na nejmenší detaily komplexu zvukových vzorců. Fundamentální prvek neustálého poslouchání je zde tedy chápán v rámci instalace na hony vzdálené typickému koncertu. Prostorem pro ni může být park, náměstí, opuštěný kostel nebo studio jógy. Publikum může volně přicházet, procházet a odcházet. Instalace využívá multikanálového rozmístění tak, aby jednotlivé reproduktory reagovaly na jedinečnou výstřednost každého místa poslechu. Po instalaci bude následovat experimentální zvukový blok performerů zkoumajících a probouzejících zapomenuté prostory jednoho města v režii brněnského promotérského kmene AVA. Composer, performer, historian, instrument builder, journalist, activist, kayak instructor, Bob Ostertag s (b in Albuquerque, US) work cannot easily be summarized or pigeon-holed. He has published 21 CDs of music, two movies, two DVDs, and three books. His writings on contemporary politics have been published on every continent and in many languages. Electronic instruments of his own design are at the cutting edge of both music and video performance technology. He has performed at music, film, and multi-media festivals around the globe. His radically diverse collaborators include the Kronos Quartet, avant-gardist John Zorn, heavy metal star Mike Patton, jazz great Anthony Braxton, dyke punk rocker Lynn Breedlove, drag diva Justin Bond, Quebecois film maker Pierre Hébert, and others. He is rumoured to have connections to the shadowy media guerrilla group The Yes Men. In March 2006 Ostertag made all of his recordings to which he owns the rights available as free digital downloads under a Creative Commons license. He is currently Professor of Techno-cultural Studies and Music at the University of California at Davis. Bob Ostertag Plays the Aalto All this music was made with Aalto, a software synthesizer created by Randy Jones and his Madrona Labs, which was in turn inspired by the modular analog synthesizers of the 1970s SUPERCOLLIDER Just in Time Coding workshop SuperCollider je programovací jazyk určený k syntéze zvuku v reálném čase, k sonickým experimentům a hledání ještě neslyšených auditivních krajin. Stejně dobře je aplikovatelný ale i v sound designu, algoritmické kompozici nebo livetime codingu. Základy jazyka a konkrétními aplikacemi provede účastníky workshopu německý zvukový umělec Hannes Hoelzl. Laura Luna HUDEBNÍ OBJEKT BRNO / MUSICAL OBJECT BRNO veřejné prostory v Brně / public spaces in Brno MIMO-CHODEM, POSLOUCHÁM / BY THE WAY, I M LISTENING Recyklovaná koláž instrukcí, návodů, partitur, konceptů, eventů a situací pro kolemjdoucí posluchače / a recycled collage of instructions, manuals, scores, concepts, events and situations for listeners passing by Možná někde ve městě narazíte na prapodivný text, na zvláštní poezii, kde bude napsáno, že se máte zaposlouchat do okolních zvuků, že máte zapnout rádio či vypnout všechny přístroje ve vašem okolí, že máte zahnout za roh nebo zakřičet. To jsou ony instrukce pro posluchače, které se zrodily ve varu druhé avantgardy, které přenesly zodpovědnost za průběh skladby ze skladatele nejen na interpreta, ale přímo na příjemce, to jsou koncepty, které proměnily skladatele v organizátora zvuků. Půjdete-li jen tak mimo-chodem městem, zkuste se zaposlouchat dle návodů, instrukcí, partitur či konceptů do okolního prostoru, a když na žádné instrukce nenarazíte, tak si je můžete vyzvednout v knihkupectví ArtMap, v kulturním prostoru PRAHA či při některém z koncertů. Přejeme hezký poslech. SEDÍM, POSLOUCHÁM / I AM SITTING, I M LISTENING označené židle na poslechově atraktivních místech / designated seats in places conducive to listening Současné zvukové umění má bezpočet poloh a podob a jednou z nich je též reflexe autentických zvuků, aurálního prostoru v nezměněné původní podobě. Co se stane, když zvuky nebudeme nahrávat a přenášet je do jiného, nového prostředí, aby se staly mimořádnou událostí, ale když je budeme jenom poslouchat? Jak zní město Brno v červnu 2015? Mění se zvuky jednoho místa v průběhu dne a noci? Co se děje za rozbřesku v sobotu ráno u sochy Louise Raduita de Souches? SLYŠÍM, POSLOUCHÁM / I AM HEARING, I M LISTENING otevřená modulární posluchárna s nekonečnou hudbou / an open modular auditorium with infinite music Dva City Moduly zapůjčené firmou KOMA Modular budou po dobu trvání festivalu naplněny současnou hudbou, tvorbou, která počítá s možností vstoupit i vystoupit, která trvá, je nekonečná a otevřená. V prvním bude prezentována výstava pro sluchátka Tichá pole cestou z práce, kurátorsky připravená Ivanem Palackým pro galerii Školská 28 v Praze v lednu Druhý modul bude znít hudbou ve výběru Jozefa Cserese a Viktora Pantůčka. Tichá pole cestou z práce (kurátor: Ivan Palacký) Série čtyř poslechových pásem hudby, těžící z terénních nahrávek doplněných kompozicemi a improvizačními seancemi, připomínajícími zvuky přírody Cyklus oběhne kolečko od plnějších, zvukově hutnějších příkladů až téměř k tichu (nahrávky prázdných prostorů), aby se znovu vrátil k zaneprázdněnějšímu sonickému spektru. 1 Alfredo Costa Monteiro (ESP), Ferran Gates (ESP) 2 Lucie Vítková (CZE), Peter Graham (CZE) 3 Jez Riley French (GBR), Noid (AUT) 4 Dimitra Lazaridou Chatzigoga (GRC), Andrea Neumann (DEU) neděle 14. června 2015 odpočinek Jurkovičova vila kulturní prostor PRAHA odpočinek Improvizace / Improvisation Jurkovičova vila PAVEL ZLÁMAL: For or from Jurkovič House Poněkud pejorativně se tvrdí, že když nemáme čas komponovat, tak improvizujeme. Jistě to tak může být, ale nemusí. Komponování v reálném čase, pro konkrétní místo, tady a teď je bytostným uměním. Není vůbec snadné se něco perfektně naučit, ale mnohdy ještě těžší je se od toho osvobodit. Rozpoznat a umět se vyhnout klišé, když kolem vás stojí publikum, když máte komunikovat s prostorem, když se máte procházet a objevovat pestrost okolních zvuků, je ve skutečnosti mimořádně náročné a málokdo to umí. Pavel Zlámal (viz o něm na s. 3) je vynikajícím interpretem, improvizátorem a invenčním skladatelem, který vám předkládá svoji vizi nedělního odpoledne, hudbou komentovanou prohlídku Jurkovičovy vily v brněnských Žabovřeskách. Projekt je postaven jako skutečná prohlídka, kdy průvodce je nahrazen hudebníkem, který předkládá svoji interpretaci prostoru. Maximální velikost jedné skupiny je 15 osob, ale nebojte, pro čekající je připravena kavárna a taky nějaké poslouchání. Jurkovičova vila v Žabovřeskách je jednou z nejvýznamnějších architektonických památek přelomu 19. a 20. století v Brně. Pro secesní Brno má stejný význam jako vila Tugendhat pro Brno funkcionalistické. (Otevírací doba duben říjen / úterý neděle: a ) Listening Party S(O)UNDAY MIXTAPES / ZVUKOVÝ OBJEKT PRAHA / SOUND OBJECT PRAGUE code(r)s listening Pravidelná nedělní dávka experimentální hudby v PRAHA Koncert / Concert LAURA LUNA & MICHAL KINDERNAY HANNES HOELZL Koncert Laury Luny a Michala Kindernaye představuje experimentální kombinaci snových vizuálních a elektroakustických krajin za použití směsice nástrojů s ohýbanými obvody, materiálů, jako je hlína, motorů a mikroskopických kamer, které jsou propojeny a navzájem se na různých úrovních ovlivňují, čímž evokují změny ve vzpomínkách na určité místo, v nichž se mísí smyšlené a rekonstruované obrazy a chvíle. Hannes Hoelzl se pohybuje v různých oborech a jako autor se objevuje v rozmanitých souvislostech, většinou tam, kde jde o fenomén zvuku. Jeho hudební vývoj a pojetí směřují ke specifickému konceptu elektronické hudby, kdy zacházení s počítačem se pokud možno přibližuje k postupům, které najdeme v současné improvizované hudbě. Jako hudebník využívá nástroje vlastní konstrukce ve spojení se softwarovým prostředím SuperCollider. Komenského nám.

8 8 programoviny 28. Expozice nové hudby procházení hudbou 10 14/6/2015 ZVUKOVÝ OBJEKT PRAHA / SOUND OBJECT PRAGUE PROJEKT SE USKUTEČŇUJE ZA FINANČNÍ PODPORY 29. ročník Program 28. ročníku festivalu Expozice nové hudby opět doplní off-stage v kulturním prostoru PRAHA, který bude reagovat na hlavní téma festivalu a projde hudbou v živém kódu. PROCHÁZENÍ HUDBOU 2.0 Processing Netmusic Networking Live Coding Stream Feedback Translation Open Source Reading Scanning Impro Workshop EXPOZIČNÍ INFOCENTRUM PRAHA Meeting Point Talks Discussions Scores Music Distro Brunche Sound Object Výstavy / Exhibitions HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER ZA SPOLUPRÁCI DĚKUJEME 19 23/10/2016 VEŘEJNÁ ZELEŇ MĚSTA BRNA... jak vypadají koncertní sály v Brně SÁNDOR GYŐRFFY: Recyklované záblesky / Recycled Flashes Galerie Milana Zezuly Městské divadlo Brno, Lidická v setkání s autorem a kurátorem, hudební vystoupení violoncellistky Barbory Klímové Výstava maďarského výtvarníka Sándora Győrffyho nabízí v kurátorské koncepci Jozefa Cserese výběr z prací na papíře, inspirovaných hudebními a přírodními strukturami. Umělec odhaluje prostřednictvím strukturálních podobností mezi obrazy a zvuky procesuálnost a pomíjivost přírodních i kulturních fenoménů a snaží se je zachytit v esteticky atraktivních vizuálních vzorech-záblescích. Sándor Győrffy (*1951, Kapolcs, Maďarsko) je malíř a grafik. V posledních letech zaměřuje svou pozornost především na experimen Sándor Győrffy: Rondo No. 2 tální nízkonákladový tisk coby médium, příležitostně se věnuje instalaci a performanci. Jeho dílo bylo prezentováno na mnoha výstavách a festivalech po celém světě a je zastoupeno v galerijních a soukromých sbírkách v Maďarsku i zahraničí. Győrffy žije a tvoří v Budapešti. Výstavu podpořil Národní fond kultury (Nemzeti Kulturális Alap) Maďarské republiky. 48. ročník 3-16/10/2015 Letos multimediální! MEZINÁRODNÍ HUDEBNÍ FESTIVAL BRNO JE ČLENEM EVROPSKÉ ASOCIACE FESTIVALŮ A ČLENEM NOVĚ VZNIKLÉ ČESKÉ ASOCIACE FESTIVALŮ ČESTNÝ VÝBOR MHFB Michal Hašek, hejtman Jihomoravského kraje Petr Vokřál, primátor statutárního města Brna Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity Ivo Medek, rektor Janáčkovy akademie múzických umění Jiří Morávek, generální ředitel SNIP & CO, spol. s r. o. UMĚLECKÁ RADA MHFB předseda David Mareček členové Jiří Beneš, Aleš Březina, Jan Hlaváč, Marek Hrubecký, Marie Kučerová, Vladimír Maňas, Vítězslav Mikeš, Viktor Pantůček, Viera Rusinková, Vladimír Strakoš, Lucie Šnajdrová, Jan Špaček, Jaroslav Šťastný, Jiří Zahrádka, Jan Žemla GENERÁLNÍ INTENDANTKA Marie Kučerová DRAMATURG Viktor Pantůček MANAŽERKA FESTIVALU Lucie Šnajdrová VSTUPNÉ / PRICES od 140 Kč / 70 Kč po 60 Kč / 30 Kč Festivalová vstupenka na 15 akcí v 5 dnech 602 Kč / 310 Kč + bonusová 80% sleva na vybraný koncert soudobé hudby z nabídky Filharmonie Brno. Festivalová vstupenka do zvukového objektu PRAHA Fórum pro architekturu a média 200 Kč. Snížené vstupné platí pro děti do 15 let, studenty, důchodce a držitele Senior pasu, ZTP, ZTP/P (včetně průvodce) a členy Kruhu přátel MHFB. Exhibition of Hungarian fine artist Sándor Győrffy presents in curatorial conception of Jozef Cseres the selection of his works on paper, inspired by musical and natural structures. Thru the structural resemblances between images and sounds the artist reveals processuality and ephemerality of natural and cultural phenomena and tries to catch them in aesthetically attractive patterns-flashes. Sándor Győrffy (b in Kapolcs, Hungary) is a painter and graphic artist. Recently he works mainly in medium of experimental small-edition print and occasionally he creates also installations and performances. Works by Győrffy were presented at many exhibitions and festivals worldwide and included into the gallery and private collections in Hungary and abroad. He lives and creates in Budapest. The exhibition was supported by National Cultural Fund (Nemzeti Kulturális Alap) of Hungarian Republic. Prodej a rezervace vstupenek / Ticket sales and reservation Vstupenky v prodeji online na v předprodejích a 1/2 hodiny před koncertem v místě jeho konání. Předprodej Filharmonie Brno, Besední ulice , predprodej@filharmonie-brno.cz PO a ST h / ÚT, ČT a PÁ h Předprodej v Domě pánů z Lipé, náměstí Svobody (pouze jednotlivé vstupenky) PO až PÁ h / SO a NE h Mimo-chodem, poslouchám / By the Way, I m Listening Knihkupectví ArtMap, Místogalerie na Skleněné louce Změna programu vyhrazena. / Programmes are subject to change. CECIL TOUCHON, DAVI DET HOMPSON, LADISLAV NOVÁK, ZBYNĚK VOSTŘÁK, BEN PATTERSON, YOKO ONO, MICHAEL DELIA, MARIA BLONDEEL, MILAN ADAMČIAK ad. Zážitek z hudby umocněn nejlepším prostorem. Staňte se fanoušky Expozice nové hudby na facebooku a sledujte nejaktuálnější zprávy z festivalu! Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno 28. Expozice nové hudby / Programoviny Texty připravili: Viktor Pantůček, Jozef Cseres, Vítězslav Mikeš, Jaroslav Šťastný, Šimon Kořený, Barbora Šedivá a autoři Redakce: Vítězslav Mikeš Foto: archív Filharmonie Brno Sazba: Petr Tejkal Design Vydala: Filharmonie Brno, příspěvková organizace Redakční uzávěrka: 22/5/2015 Náklad: 1000 ks Maria Blondeel Instrukce, návody, partitury, koncepty, multiply, tisky a situace pro kolemjdoucí posluchače FESTIVAL OŠKLIVÉ HUDBY, 2. ročník 18/ Industra, Masná 9, Brno projekty a hudebníci spříznění s mladou brněnskou soudobou hudbou a avantgardním jazzem, tentokrát v inspirativním prostředí nezávislého a neziskového centra Industra v areálu mrazíren Lucie Vítková / Dunami Ensemble / Didrik Ingvaldsen / Dust in the Groove / Pavel Zlámal / JAMU E / Matyáš Dlab ( Veletrhy Brno, a.s. Výstaviště 405/1, Brno tel.: rent@bvv.cz