Efektivita vzdělávání v proměnách společnosti.

Transkript

1 Bulletin České asociace pedagogického výzkumu 8/2012 Vážení členové České asociace pedagogického výzkumu, milé kolegyně, milí kolegové. Na konci letošního roku, který ohraničil dvacetiletí naší činnosti, vám všem přejeme v roce 2013 pevné zdraví, pohodu a mnoho výzkumnických úspěchů. Z VÝBORU ČESKÉ ASOCIACE PEDAGOGICKÉHO VÝZKUMU Důležité upozornění Výbor ČAPV Upozorňujeme čtenáře Bulletinu ČAPV, že toto číslo je naposledy rozesíláno na základě rozšířeného seznamu elektronických adres, tj. všem historicky přihlášeným členům. Příští (únorové) a následná čísla budou rozhodnutím výboru distribuována již výhradně jen členům ČAPV, kteří mají uhrazený aktuální i minulé členské příspěvky. Vzhledem k dlouhodobější nemoci paní tajemnice Jelínkové směrujte prosím, až do odvolání případné dotazy o stavu vašich plateb přímo předsedovi ČAPV, a to na jeho elektronickou adresu (petr.urbanek@tul.cz). Děkujeme za pochopení, výbor ČAPV proběhla v Brně schůze Výboru ČAPV; kromě jiného bylo projednáno přijetí nových členů, organizace 21. konference ČAPV a vytvoření, sestavení a náplň práce vznikajících komisí se uskutečnilo zasedání Rady vědeckých společností v Praze, na kterém ČAPV zastupoval dr. Dvořák zástupci Výboru projednávali organizaci 21. konference ČAPV v Ústí nad Labem. Pozvánka na konferenci ČAPV 21. výroční konference České asociace pedagogického výzkumu se uskuteční v termínu září 2013 v Ústí nad Labem. Organizační gesci přijala Pedagogická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. L. Ústředním tématem konference bude Efektivita vzdělávání v proměnách společnosti.

2 Na letošní pražskou jubilejní dvacátou konferenci ČAPV, která byla zaměřena k výzkumným tématům kvality ve vzdělávání ( navazuje 21. konference ČAPV v roce 2013 tematickou oblastí výzkumu efektivity vzdělávání. Podrobnější informace k této konferenci budou zveřejňovány v následných číslech Bulletinu ČAPV, na www stránkách Asociace a budou k dispozici na www stránkách ústeckých organizátorů. Těšíme se také tentokrát na bohatou účast našich členů i dalších výzkumníků. Nové tváře v ČAPV Ke dni 2. listopadu 2012 byli na základě vlastní žádosti a po souhlasném projednání výborem přijati do řad členů ČAPV tito noví členové (za jménem uvádíme pracoviště a oblast deklarovaného odborného výzkumného zájmu nových členů): Prof. PhDr. Peter Ondrejkovič, DrSc.; sociologie výchovy, sociální patologie, kriminologie Prof. PhDr. Peter Gavora, CSc.; Centrum výzkumu, Fakulta humanitních studií UTB ve Zlíně; pedagogická metodologie doc. PaedDr. Adriana Wiegerová, Ph.D.; Ústav pedagogických věd, Fakulta humanitních studií UTB ve Zlíně; didaktika, zdravotní pedagogika, přírodovědné vzdělávání Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.; Centrum PRVoK, Pedagogická fakulta UP v Olomouci; pedagogika, ICT, mediální výchova, obecná lingvistika Mgr. Miroslav Procházka, Ph.D.; Katedra pedagogiky a psychologie, Pedagogická fakulta JU v Českých Budějovicích; sociální pedagogika, teorie výchovy, dějiny pedagogiky Mgr. Monika Szimethová, Ph.D.; Ústav pedagogických věd, Fakulta humanitních studií UTB ve Zlíně; didaktiky výchov, přírodovědné vzdělávání Mgr. Karla Hrbáčková, Ph.D.; Centrum výzkumu, Fakulta humanitních studií UTB ve Zlíně; pedagogika, didaktika, psychodidaktika PhDr. Edita Poórová; Univerzita Sv. Cyrila a Metoda v Trnavě (SR); hodnocení v terciárním vzdělávání PhDr. Sandra Kotlebová; Univerzita Sv. Cyrila a Metoda v Trnavě (SR); vyučovací styl vysokoškolských učitelů Mgr. Jitka Jakešová; Centrum výzkumu, Fakulta humanitních studií UTB ve Zlíně; sociální pedagogika, autoregulace učení studentů Mgr. Veronika Krabsová; Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK v Praze; formativní hodnocení, čtenářská gramotnost Mgr. Jana Jurčíková; Ústav pedagogických věd, Fakulta humanitních studií UTB ve Zlíně; sociální pedagogika

3 Výše uvedeným nově přijatým členům byl zaslán přijímací dopis se základními informacemi. Všem našim novým kolegům přejeme mnoho výzkumnických úspěchů. Těšíme se, že vnesou do činnosti Asociace nové podněty a budou pro komunitu pedagogického výzkumu aktivními, platnými a perspektivními členy. Petr Urbánek, předseda DISKUSE Etické otázky realizace pedagogického výzkumu a publikování jeho výsledků V úvodníku předchozího čísla Bulletinu ČAPV jsem přislíbil, že se budu snažit z titulu redaktora moderovat diskusi nad aktuálními tématy, která budou z pohledu Výboru nebo členů ČAPV pociťována jako naléhavá. V tomto čísle Bulletinu si dovolím otevřít diskusi nad etickými otázkami pedagogického výzkumu. Jelikož se jedná o poměrně problematickou oblast, úvodem bych rád předeslal, že názory zde prezentované vyjadřují subjektivní pohled autora a nemusí být tudíž všeobecně akceptovány nebo brány jako směrodatné vodítko při řešení různých vědecko-etických sporů. Cílem diskuse je vyvolat zájem členů ČAPV o etické otázky pedagogického výzkumu a pokusit se o zpřesnění (či zpřísnění?) pravidel, dle kterých by měli výzkumníci jednat. V souladu s Průchou a Švaříčkem (2009, s. 97) se přikláním k názoru, že chování všech pracovníků české pedagogické vědy a výzkumu nemusí být vždy a jednoznačně v souladu s etickými principy. Tyto principy jsou od roku 2009 rámcově definovány v Etickém kodexu české pedagogické vědy a výzkumu. Autoři Kodexu rozlišují dvě hlavní oblasti etických principů: etické principy spojené s realizací výzkumu (např. sběr a analýza dat) a etické principy publikační činnosti. Jelikož jsem přesvědčen o užitečnosti Kodexu, rád bych otevřel diskusi o jeho aplikaci na konkrétních problémech, eventuálně poukázal na některé oblasti, které Kodex neřeší, a které přesto s etickými otázkami české pedagogické vědy a výzkumu bezprostředně souvisí. Kdo je či není spoluautorem? Diskusní téma, které bych rád v tomto čísle Bulletinu ČAPV otevřel, se týká především etických principů publikační činnosti, a charakterizuje ho otázka Kdo je či není spoluautorem? Odpověď se může na první pohled jevit jako triviální, či nikterak obtížná. S oporou o právní normy se ukazuje, že problematika spoluautorství je složitější, a dohady týkající se určení spoluautorství vědeckých publikací mohou končit soudními spory. Nejeden z výzkumníků často řeší dilema, zda má nebo nemá uvést jako spoluautora osobu, která se na vzniku toho či onoho odborného textu přímo nepodílela (například jen získala či zpracovala výzkumná data, případně poskytla několik odborných připomínek). Častá je také praxe, kdy je nějaká osoba či více osob z nejrůznějších důvodů ke skutečným autorům pouze tzv. připsána. Důvody připisování spoluautorů mohou být například reciproční když někdo pouze formálně uvede svého kolegu jako spoluautora, ačkoliv se na vzniku tvůrčím způsobem nepodílel, a

4 očekává, že mu kolega oplatí rádoby vstřícné gesto stejným způsobem. Důvodem připisování autorů může být také tzv. úlitba bohům když někdo uvede jako spoluautora vedoucího svého pracoviště, školitele apod., ačkoliv se na vzniku tvůrčím způsobem nepodílel. V zákoně číslo 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (Autorský zákon) je v 8 Spoluautoři uvedeno (veškeré tučně vytištěné pasáže byly zvýrazněny autorem tohoto diskusního textu): (1) Právo autorské k dílu, které vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů do doby dokončení díla jako dílo jediné (dílo spoluautorů), přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. Na újmu vzniku díla spoluautorů není, lze-li výsledky tvůrčí činnosti jednotlivých spoluautorů do díla odlišit, pokud tyto nejsou způsobilé samostatného užití. (2) Spoluautorem není ten, kdo ke vzniku díla přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu, anebo kdo pouze dal ke vzniku díla podnět. (3) Z právních úkonů týkajících se díla spoluautorů jsou oprávněni a povinni všichni spoluautoři společně a nerozdílně. (4) O nakládání s dílem spoluautorů rozhodují spoluautoři jednomyslně. Brání-li jednotlivý autor bez vážného důvodu nakládání s dílem spoluautorů, mohou se ostatní spoluautoři domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle soudem. Domáhat se ochrany práva autorského k dílu spoluautorů před ohrožením nebo porušením může i jednotlivý spoluautor samostatně. (5) Není-li dohodnuto mezi spoluautory jinak, je podíl jednotlivých spoluautorů na společných výnosech z práva autorského k dílu spoluautorů úměrný velikosti jejich tvůrčích příspěvků, a nelzeli tyto příspěvky rozeznat, jsou podíly na společných výnosech stejné. Co z výše uvedeného vyplývá pro každodenní práci výzkumníků? Za pozornost dle mého názoru stojí zejména odstavec 2. V komentáři Autorského zákona (Telec &Tůma, 2007) je znění tohoto odstavce detailněji upřesněno: od společné tvůrčí činnosti je zapotřebí odlišit tzv. činnost výpomocnou, která nezakládá vznik spoluautorského práva. [ ] Tato činnost totiž sama o sobě běžně nevykazuje znaky tvůrčí činnosti ve smyslu 2 odst. 1 zákona. [ ] V praxi tato činnost může spočívat např. ve sběru podkladových materiálů, v odborných poradách, v přepisu autorova rukopisu díla, jazykové či odborné korektuře, poskytnutí zázemí či technických prostředků k tvorbě apod. (Telec &Tůma, 2007, s ) Telec &Tůma (2007) komentář doplňují odkazy na judikaturu: NS ČSR 3 Cz 49/81: Pojmovým znakem spoluautorství je tvůrčí spolupůsobení několika osob při zrodu díla a vznik jednotného a nedílného díla jako výsledek společné tvůrčí práce. Spoluautorství nevznikne z každého spolupůsobení při zrodu díla, toto spolupůsobení při zrodu díla musí být tvůrčí povahy. [ ] Za spoluautora proto nelze považovat ani toho, kdo autorovi poskytl jen faktografii, kterou autor sám ztvárnil do podoby díla, pokud ovšem již sestavení této faktografie nepředstavovalo tvůrčí autorskou činnost. ObS Praha 1 14C 71/82: Vypracování historických podkladů sloužících k vytvoření literárního díla z oblasti historie nezakládá spoluautorství k takovému literárnímu dílu. (Telec &Tůma, 2007, s. 124) Jsem si vědom toho, že etické problémy a otázky často nelze řešit odkazy na právní normy a související judikaturu. Právní normy, eventuálně jejich výklady, mohou totiž být v rozporu s etickými zásadami. V případě určování spoluautorství je dle mého názoru možné Autorský zákon považovat za vhodný nástroj k ujasnění a zpřesnění pravidel, dle kterých by měli výzkumníci jednat. Pokud bych měl stanovit subjektivní doporučení pro jednání a dobrou praxi výzkumníků, patrně by zněla následovně:

5 Spoluautorem je osoba, která tvůrčím způsobem přispěla ke vzniku rukopisu. Z toho vyplývá, že: o jako spoluautory není nutné uvádět vedoucí pracoviště nebo školitele, pokud tvůrčím způsobem nepřispěli ke vzniku rukopisu, o je na místě uvádět jako spoluautory vedoucí pracoviště nebo školitele, pokud zároveň tvůrčím způsobem přispěli ke vzniku rukopisu. Spoluautorem není osoba, která vypracovala podklady ke vzniku rukopisu. Z toho vyplývá, že o jako spoluautory není nutné uvádět studenty eventuálně další osoby, které sesbíraly data nebo vypracovaly literární rešerši, pokud tvůrčím způsobem nepřispěly ke vzniku rukopisu, o je na místě uvádět jako spoluautory studenty eventuálně další osoby, které sesbíraly data nebo vypracovaly literární rešerši, pokud zároveň tvůrčím způsobem přispěly ke vzniku rukopisu. Pokud bych měl výše uvedená doporučení převést do každodenní praxe, není dle mého názoru eticky správné, když se někteří školitelé automaticky připisují jako spoluautoři rukopisů svých doktorandů, ačkoliv text například jednou zběžně přečetli a poskytli několik drobných námětů na formulační úpravy. Zároveň ale také není eticky správné, pokud doktorandi neuvedou jako spoluautora školitele, který se výrazněji podílel na výsledné podobě rukopisu, a to do té míry, že bez jeho zásahů by měl původní text zcela jiný charakter. Obdobně není nutné uvádět jako spoluautory osoby, které například distribuovaly dotazníky na školách nebo administrativně či statisticky zpracovaly zjištěná data. Spoluautory nejsou ani autoři diplomových prací, jejichž výsledky vedoucí diplomové práce použil jako podklad ke vzniku originálního rukopisu, na jehož tvorbě se autor diplomové práce nikterak nepodílel. V tomto případě je samozřejmě na místě na příslušnou diplomovou práci odkázat v seznamu použitých zdrojů. Budu potěšen, pokud výše uvedené postřehy vyvolají mezi členy ČAPV diskusi o pravidlech eticky správného jednání. Ocením také konkrétní podněty a návrhy, které by bylo možné prezentovat na pozadí úvah o aktuálním stavu vědecké kultury české pedagogické vědy a výzkumu. Petr Knecht knecht@ped.muni.cz Literatura Průcha, J., & Švaříček, R. (2009). Etický kodex české pedagogické vědy a výzkumu. Pedagogická orientace, 19(2), Telec, I., & Tůma, P. (2007). Autorský zákon. Komentář. Praha: C. H. Beck. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (Autorský zákon).

6 KONFERENCE SEMINÁŘE WORKSHOPY Ve dnech se v Brně uskuteční konference Zkušenost-reflexe-učení. Viz: Ve dnech se na Technické univerzitě v Liberci uskuteční konference České pedagogické společnosti Koncepce vzdělávání v současné kurikulární diskusi. Viz: dubna 2013 se na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci bude konat konference Percepce organizačního klimatu fakult připravující učitele. Podrobnější informace na: jana.kantorova@upol.cz. Ve dnech na Universität Wien a Pädagogische Hochschule Wien proběhne konference Zur Produktion von Differenz in Bildungssystemen. Viz: Ve dnech na Pedagogické fakultě MU v Brně proběhne konference Education and Languages in Europe. Podrobnější informace na: brychova@ped.muni.cz Ve dnech se v Mnichově uskuteční 15th Biennial EARLI Conference for Research on Learning and Instruction Responsible Teaching and Sustainable Learning. Viz: Ve dnech se v kyperské Nicosii uskuteční konference European Science Education Research Association (ESERA). Viz: Ve dnech se v Istanbulu uskuteční konference ECER 2013 Creativity and Innovation in Educational Research. Viz: Ve dnech se na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v v Ústí nad Labem uskuteční konference České asociace pedagogického výzkumu Efektivita vzdělávání v proměnách společnosti. Viz: Ve dnech se na Ostravské univerzitě uskuteční konference International Association for Research on Textbooks and Educational Media (IARTEM). Viz: Ve dnech se na Masarykově univerzitě v Brně uskuteční konference International Society for Historical and Systematic Research on Schoolbooks tematicky zaměřená na Metodologické problémy výzkumu učebnic. Viz:

7 POZVÁNKA NA KONFERENCI ECER 2013 EERA, European Educational Research Association and Bahcesehir University Istanbul, Turkey, invite Educational Researchers to submit proposals for the European Conference on Educational Research The conference theme will provide a focus for keynote addresses and invited events. Proposals for contributions are welcome from all fields of educational research. Participants are invited to submit up to two abstracts for papers, posters, research workshops, round tables and symposia. All proposals must be handed in electronically via the online submission platform 'Conftool'. PhD students and emerging researchers are invited to submit proposals to the Emerging Researchers' Group in order to participate in the Emerging Researchers' Conference. ECER is the annual conference held by the European Educational Research Association (EERA). It welcomes scholars each year, representing views and research traditions from all parts of Europe. CONFERENCE THEME: "CREATIVITY AND INNOVATION IN EDUCATIONAL RESEARCH" National governments and the European Union see innovation as increasingly important for the development of the 21st century knowledge society. It may contribute to economic prosperity as well as to social and individual wellbeing and may, therefore, be an essential factor for creating a more competitive and dynamic European society. In the effort to manage the challenges facing societies and economies, political agencies and systems expect educational research, the social sciences and humanities to find solutions for developing creative and innovative education as a means to foster creative competences and innovative skills among the next generation. Read more on the conference theme: IMPORTANT DATES Emerging Researchers' Conference: 9-10 September 2013 Main Conference: September 2013 Submission Deadline: 1 February 2013 Review Results: 2 April 2013 KEYNOTE SPEAKERS Lene Tanggaard Pedersen, Aalborg University, Denmark Morwenna Griffiths, University of Edinburgh, UK Hasan Simsek, Bahcesehir University Istanbul, Turkey Riel Miller, UNESCO, Paris, France

8 SUBMISSION PROCEDURE Submissions need to be directed to one of the 29 EERA networks and can be handed in as paper, poster, round table, research workshop or symposium. Please carefully read the Network descriptors on the EERA website to ensure that your submission is in line with the Network's research focus. You may also consider consulting the guidelines on the format of presentations before handing in your proposal. All submissions have to be handed in via the ECER submission system 'Conftool'. To access the system you first need to create a user account. The closing date for submission will be 1 February No late submissions will be accepted! Read more: 20 ERC BURSARIES We would like to draw your attention to the 20 ERC bursaries for promising young scholars (10 for students from eastern European countries and 10 from other LGDP countries). They include: Accepted presentation for the Emerging Researchers Conference Fees for the Main Conference Social events 500 for travel and accommodation costs In order to apply a proposal must be submitted to the Emerging Researchers Conference before 1 February and an application for one of the bursaries must be submitted before 30 March. Read more:

9 POZVÁNKA NA KONFERENCI ČPdS Česká pedagogická společnost ve spolupráci s katedrou pedagogiky a psychologie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci pořádá 20. výroční konferenci České pedagogické společnosti Koncepce vzdělávání v současné kurikulární diskusi Liberec, března 2013 Cílem konference je analyzovat koncepce vzdělávání v kontextu kurikulárních změn v České republice. Konference otevře zároveň prostor k diskusi o vzdělávacích koncepcích v širších společensko-politických souvislostech a nabídne prostor pro prezentaci idejí a myšlenek, které by mohly být spjaty s budoucím vývojem koncepce vzdělávání u nás. V plénu vystoupí prof. Stanislav Štech, doc. Tomáš Janík a Dr. Jana Straková. Jednání konference se bude zaměřovat na tyto oblasti: 1. aktuální aspekty revize RVP ve vztahu ke vzdělávacím oblastem a výchovám; 2. instituce školy jako místo k rozvoji osobnostních kvalit a sociálních dovedností a k utváření postojů; 3. pregraduální a postgraduální vzdělávání učitelů v kontextu kurikulární reformy; 4. škola otevřená vůči partnerům škola a veřejnost; 5. vztah konceptu základních gramotností k východiskům kurikulární reformy; 6. kurikulární reforma z hlediska jejích aktérů; 7. zahraniční zkušenosti v oblasti kurikulárních reforem; 8. neformální a informální vzdělávání v procesu kurikulární reformy; 9. celoživotní učení jako široce pojatý osobnostní rozvoj nebo jako pouhá profesní příprava. Všichni členové ČPdS, ale i další odborníci z vysokých škol, výzkumu, učitelé z praxe i ostatní zájemci jsou na jaře srdečně zváni do Liberce. V případě aktivní účasti je možné prezentovat vlastní příspěvek v konferenční nebo posterové sekci. Bližší informace k 20. konferenci ČPdS, včetně přihlášky naleznete na webových stránkách konference Mgr. Oto Dymokurský předseda organizačního výboru

10 ČASOPISY: PRÁVĚ VYCHÁZÍ Pedagogická orientace 3/2012 V třetím letošním čísle časopisu Pedagogická orientace jsou uveřejněny následující studie: Pedagogický dualizmus teoretického a praktického: historické pozadie a súčasné ilúzie (Višňovský, E., Kaščák, O., & Pupala, B.), Traktát o vybraných problémech teorie a praxe v oblasti pedagogických věd (Koťa, J.), Rozumění pedagogickému jsoucnu: k duchovní obnově pedagogiky a škol (Ries, L.), Mezi praxí a teorií v učitelském vzdělávání: na okraj českého překladu knihy F. A. J. Korthagena et al. (Slavík, J., Janík, T., Najvar, P. & Píšová, M.), Tacitní znalosti jako most mezi teorií a praxí v pedagogické přípravě budoucích učitelů (Švec, V.), "Co doopravdy jest" aneb vztah teorie a praxe ve výtvarné výchově (Šobáňová, P.), Manažerské rozhodování při řízení kvality školy (Voda, J.). NOVINKA: Orbis Scholae 1/2012 V prvním čísle ročníku 2012 časopisu Orbis Scholae jsou publikovány následující studie: Fenomén stereotype threat a jeho vliv na školní výkony (Smetáčková, I.), Metoda ukotvujících vinět a možnosti využití v pedagogice (Voňková, H.), Učitelé dějepisu: výuka nejnovějších dějin, historické vědomí a legitimizace školní výuky dějepisu (Černý, K.), Faktory ovlivňující rozhodování potencionálch uchazečů o vysokoškolské vzdělávání v kontextu soudobé znalostní společnosti (Husák, J., Volkánová, M.), Předškolní výchova ve struktuře evropských vzdělávacích systémů na příkladu německy mluvících zemí (Loudová Stralczynská, B.), Vzdělávání dětí-uprchlíků: podpora nabízená základními školami v Norsku a v ČR (Bačáková, M.), Reforma školního vzdělávání v Rusku (Ježková, V.) a Vzdělávací standardy a konstituování systému kurikulárních dokumentů v Rusku (Walterová, E.). NOVINKA: Pedagogika 3/2012 Třetí letošní číslo Pedagogiky obsahuje následující studie: Kvalita výuky: vymezení pojmu a způsobu jeho užívání (Janík, T.), Kvalita výuky: obsahově zaměřený přístup ke studiu procesů vyučování a učení (Slavík, J., Janík, T.), Vzdělávací projekty s evropskou tematikou na bilingvních gymnáziích (Pávková, K.), Možnosti Bohrova komplementárního rámce myšlení ve výuce (Grygar, F.), Školní podvádění starších žáků pilotní studie (Vrbová, J., Stuchlíková, I.).

11 Studia paedagogica 1/2012 První letošní číslo časopisu Studia pedagogica přináší tyto stati: Celoživotní učení a chuť se učit (Van Dellen, T.), Tři inspirace od Petera Jarvise (Nehyba, J.), Teorie transformativního učení (se) dospělých (Dvořáková, M.), Vzdělání dospělých mezi profesionalizací a profesionalismem (Despotović, M.), Jaké kompetence mají mít vzdělávatelé dospělých? (Pejatović, A.), Konceptualizace profesionality u vzdělavatelů dospělých (Milana, M., Skrypnyk, O.), Úvahy o profesionalitě vzdělavatelů dospělých (Evans, L.), (Ne)účast dospělých ve vzdělávání jako výsledek individuálních strategií sociálně zakotvených jednotlivců (Kopecký, M.), Mezigenerační učení: učit se mezi sebou v rodině (Rabušicová, M., Kamanová, L., Pevná, K.). Vedle toho uvádí studentskou práci: Postoje zdravotních sester k neformálnímu profesnímu vzdělávání (Havlíčková, J.). NOVINKA: E-pedagogium 3/2012 Třetí letošní číslo E-pedagogia je věnováno dějinám pedagogiky. Jsou v něm uveřejněny tyto studie: Uměleckovýchovné hnutí v Rakousku a jeho mezinárodní platnost na příkladu života a díla Franze Čižeka (Grimm, G.), České učitelstvo na cestě k reformě školy (Kasper, T., Kasperová, D.), Profesionalizace středoškolských profesorů od skromných počátků k rozvinutým aktivitám (Koťa, J.), Reformné pedagogické hnutie ako špecifická paradigma v činnosti učiteľov na Slovensku v období 1. ČSR (Lukáč, E.), Otázka profesionalizace maďarských učitelů národních škol na příkladu Encyklopedie výuky na národní škole v letech (Németh, A.), Demokracie a všeobecné vzdělávání: Švýcarské školské reformy v 19. století (Oelkers, J.), Role učitelských svazů v realizaci vzdělávací politiky státu v období Druhé Polské republiky ( ) (Piwowarczyk, M.), Vzdělávání učitelů po první světové válce vídeňský Pedagogický ústav a jeho ředitel Viktor Fadrus (Seebauer, R.), Výchova dítěte jako nástroj lidské evoluce teoretické a praktické motivy v pedagogickém myšlení Ellen Key a Rudolfa Steinera (Skiera, E.), K problematice antinomičnosti pedagogických diskursů (Strouhal, M.). NOVINKA: Pedagogika.sk 4/2012 Čtvrté letošní číslo časopisu Pedagogika.sk přináší tyto studie: Názory žáků a rodičů na význam vzdělání a profese pro životní úspěch a spokojenost (Hlaďo, P.), Kompetencie učiteľa pre začlenenie IKT do vyučovacej praxe: výskum v Slovinsku (Cencič, M., Istenič Starčič, A., Borota, B.) a Problém výchovy vo vývoji pedagogického myslenia (Kudláčková B.).

12 Pedagogický časopis Journal of Pedagogy 3/2012 Třetí letošní číslo Pedagogického časopisu obsahuje tyto studie: Public battles and private takeovers: Academies and the politics of educational governance (Wilkins, A.), Unpacking neoliberal policies: Interrupting the global and local production of the norms (I-Fang Lee), Lost in translation: Ever changing and competing purposes for national examinations in the Czech Republic (Greger, D., Kifer, E.), Negative impacts of highstakes testing (Minarechová, M.), The shaping of the Lutheran teaching profession and Lutheran families of teachers in the 16th and 17th centuries (Bernát, L.), Professional families - the development of the relationship between a professional mother and the child in the context of the mother s status (Šmajdová Búšová, K.), A Case study of cognitive and biophysical models of education as linked to anxiety and obsessive compulsive disorders (M. Maye, K.). KNIHY SBORNÍKY: PRÁVĚ VYCHÁZÍ... NOVINKA: Hlaďo, P. (2012). Profesní orientace adolescentů: poznatky z teorií a výzkumů. Brno: Konvoj. Monografie shrnuje přehled českých i zahraničních teorií a výzkumů volby povolání žáků na konci nižšího sekundárního vzdělávání s přesahem k volbě povolání žáků středních odborných škol a gymnázií. Dále seznamuje s výsledky longitudinálního empirického šetření, jehož cílem bylo zjistit, jak žáci a jejich rodiče prožívají a řeší volbu povolání na konci základní školy. Svým zaměřením je publikace určena především učitelům a poradenským pracovníkům. Využijí ji však i rodiče žáků a tvůrci vzdělávací politiky. NOVINKA: Kaščák, O., & Pupala, B. (2012). Škola zlatých golierov. Vzdělávanie v ére neoliberalizmu. Praha: SLON. V našich podmínkách jde o první knižní dílo, které analyzuje "infiltraci" neoliberální ideologie do školské sféry a její dopady na všechny úrovně správy vzdělávání. Na základě rekonstrukce vzniku a vývoje neoliberalizmu jako formy sociálních vztahů publikace ukazuje, jak tento způsob transformace sociálních vztahů změnil a postupně dále mění školské systémy, školy i všechny aktéry vzdělávání. Text publikace umožňuje důkladněji porozumět tomu, jak a proč se škola stává rukojmím ekonomických vztahů neoliberální společnosti a jaká rizika stojí za reformami vzdělávání zapřaženými do tohoto typu politických kalkulací.

13 NOVINKA: Kolář, Z. et al. (2012). Výkladový slovník z pedagogiky. Praha: Grada. Vývoj pedagogiky, pedagogické psychologie a dalších vědních oborů, ale i systémové změny školství, školské politiky, státní správy a samosprávy ve školství přinášejí nové odborné pojmy a mění obsah a pojetí termínů tradičních. Tento terminologický pohyb spolu se základními pojmy věd o vzdělání zachycuje Výkladový slovník z pedagogiky, který je určen především studentům pedagogických oborů, jimž může posloužit jako vhodný doplněk základních učebních textů a učebnic z oblasti věd o výchově. Hesla byla zvolena tak, aby v základních charakteristikách představila pedagogiku v její teoretické bohatosti a v rozsáhlé praktické využitelnosti - v textu jsou zahrnuty i vybrané termíny z aplikovaných pedagogických věd. Autoři doufají, že jejich slovník bude dobrým východiskem pro hlubší studium pedagogické literatury. NOVINKA: Walker, I. (2012). Výzkumné metody a statistika. Praha: Grada. Výzkumné metody a statistika tvoří páteř všech psychologických studií, přesto může být jejich osvojování problematické. Ian Walker, který přednáší psychologii na Univerzitě v Bathu ve Velké Británii, vás přehledně a zároveň s humorem provede základními kroky vedení výzkumného projektu, počínaje jeho naplánováním a analýzou výsledků konče. Kniha zpřístupňuje základní témata ve statistice a dokresluje je zajímavými příklady a vysvětleními. Představuje proto prvotřídní text pro počáteční fáze studia statistiky. Zvýší vaši sebedůvěru v chápání a při používání základních nástrojů psychologického výzkumu. NOVINKA: Zounek, J., & Sudický, P. (2012). E-learning: učení (se) s online technologiemi. Praha: Wolters Kluwer. Kniha přináší komplexní a u nás poměrně ojedinělý pohled na problematiku e- learningu. Čtenáři se seznámí s proměnami učení v souvislosti s rozvojem ICT, ale také s klíčovými teoriemi učení. Pozornost je věnována studentům i učitelům učícím (se) v době digitálních technologií. Autoři v knize využívají výsledků mnoha empirických výzkumů z oblasti e-learningu. Jednu ze stěžejních kapitol tvoří pedagogická typologie online technologií, která ukazuje možnosti i meze jejich využití v různých podobách výuky. Následující části jsou věnovány didaktickým otázkám přípravy kurzů s podporou online technologií a příkladům využití vybraných online technologií ve výuce na vysoké škole. Důležitou součástí knihy je online podpora, která přináší celou řadu doplňujících informací. Kniha vychází v tištěné podobě a současně jako e-book. Starý, K., Dvořák, D., Greger, D., & Duschinská, K. (2012). Profesní rozvoj učitelů. Praha: Karolinum. V zahraničních výzkumech, jejichž přehled mimo jiné najdete v této knize, se již delší dobu ozývá volání po tom, aby se účinky profesního rozvoje učitelů posuzovaly podle skutečných dopadů na výsledky jejich pedagogické práce. Informace o aktivitách

14 profesního rozvoje učitelů v České republice jsou bohužel fragmentární, často chybí mezinárodní srovnání, a pokud už nějaké existují, je jim věnována nedostatečná pozornost ze strany vzdělávací politiky. Spatřujeme v tom i jednu z možných příčin klesajících výsledků českých žáků v mezinárodních šetřeních. Cílem knihy je přispět k odborné diskusi o kvalitě práce učitelů aktuálními informacemi o různých cestách jejich profesního rozvoje. Panuje shoda, že kvalitní přípravné vzdělávání může zajistit dobrý základ pro výkon učitelské profese, ale skutečného mistrovství lze dosáhnout až v průběhu profesní dráhy. Absence systematické podpory v profesním vzdělávání a jasných profesních perspektiv v podobě kariérního řádu nevytváří motivující prostředí pro profesní růst. Ukazuje se také, že tradiční pojetí profesního vzdělávání formou absolvování různých školení a kurzů je v současnosti doplňováno o nové formy, jako jsou sdílený odborný diskurs na pracovišti, mentoring či řízené samostudium, které čerpají z reflexe profesních zkušeností. Na základě analýzy sekundárních i dílčích primárních pramenů si dovolujeme v závěru vyslovit určitá doporučení, na co by se v profesním rozvoji učitelů měl klást větší důraz a jaké formy podpory by to umožnily. Vhodnou kombinací vnější podpory učitele a vnitřní zodpovědnosti učitele za vlastní profesní zrání a předávání profesních zkušeností lze zvýšit kvalitu práce učitelů. Kosová, B. et al. (2012). Vysokoškolské vzdelávanie učiteľov. Vývoj, analýza, perspektívy. Banská Bystrica: Pedagogická fakulta UMB. Publikace systematizuje poznatky o současném stavu přípravy studentů učitelství na výkon učitelské profese na Slovensku, a to na základě domácích a zahraničních výzkumů, mezinárodní komparace, teorie učitelské profese a zpětné vazby ze strany učitelů. Součástí publikace jsou mimo jiné analýza vývoje učitelského vzdělávání a identifikace základních problémů transformace vysokoškolského vzdělávání učitelů, které ústí do návrhu koncepčních změn a opatření nezbytných pro zkvalitnění vzdělávání učitelů. Petrusek M. (2012). České sociální vědy v exilu. Praha: SLON. České sociální vědy prošly, podobně jako jiné vědní obory, třemi exilovými vlnami po okupaci Československa v roce 1939, po nástupu komunistického režimu v roce 1948 a po ustavení tzv. normalizace jako důsledku vojenské intervence do obrodného procesu v roce V knize jsou zastoupeny jen dvě exilové vlny poúnorová a normalizační. Kniha ukazuje na základě osobních rozhovorů, případně publikovaných interview, jak se nucení běženci vyrovnávali s novým prostředím, jak byli přijati a jak postupně dosahovali akademických, případně expertizních pozic na univerzitách a dalších pracovištích. Publikace je založena především na dvou základních stavebních kamenech na vlastních výpovědích českých exilových sociálních vědců (nejen sociologů, ale i některých historiků a politologů), které reprodukují poměrně věrně dobové ovzduší, a na ukázkách z jejich děl, jak z dob předexilových, tak z dob strávených v zahraničí. Hlavním cílem knihy je splatit dluh,

15 který české sociální vědy mají vůči svým kolegům exulantům. Někteří se po roce 1989 na čas nebo natrvalo vrátili do staré vlasti, aby pomohli znovu ustavit zcela devastované společenské vědy jejich pomoc byla výjimečná a nezištná. Uhl Skřivanová, V. (2011). Pojetí vzdělávacích cílů v ČR a Německu aneb uměleckopedagogická interpretace kurikulárních dokumentů českých a bavorských gymnázií. Brno: Paido. Publikace přináší velké množství nových komparativně pedagogických poznatků o stavu české a bavorské výtvarné výchovy. První část je deskripcí současné situace v oblasti česko-německé srovnávací pedagogiky umění. Vymezuje soudobý rámec pojetí srovnávací pedagogiky, věnuje se širším historicko-kulturním vazbám mezi ČR a Bavorskem, zabývá se aktuálním pojetím vzdělávacích cílů, pojmu kompetence a proměnám umělecko-pedagogických konceptů v Německu. Druhá část publikace přináší výsledky konkrétního výzkumného projektu, realizovaného v českém a německém prostředí. Knotová, D. (2011). Pedagogické dimenze volného času. Brno: Paido. Monografie se věnuje volnému času v pedagogické perspektivě. Zabývá se volným časem v širším pohledu jako prostorem umožňujícím rozvoj člověka prostřednictvím výchovy a vzdělávání. Celá publikace je rozčleněna do tří částí. Nejdříve je věnována pozornost fenoménu volného času, druhá část sleduje volný čas v pedagogické perspektivě včetně připomenutí možností a výzev pro pedagogické aktivity ve volném čase. Ve třetí části textu je předložena analýza současného stavu výchovy ve volném čase zaměřené na dětskou populaci v zemích Evropské unie a také analýza vybraných činností dospělých ve volném čase v ČR. Chvál, M., Kasíková, H., & Valenta, J. (2012). Posuzování rozvoje kompetence k učení ve výuce. Praha: Karolinum. Mladí lidé opouštějící současnou školu by si z ní měli odnést především schopnosti a chuť se trvale učit. Jak toho dosáhnout ve školní výuce? Odpovědí na položenou otázku je tato publikace. Ve svých východiscích se opírá jak o empirické výzkumy, tak sdílená odborná přesvědčení. Autoři nabízejí strukturované nahlížení na školní výuku skrze situace, které napomáhají rozvoji kompetence k učení. Tyto situace jsou v publikaci charakterizovány. Na jejich základě byl navržen pozorovací arch. Ten byl výzkumně prověřen a je doložena jeho vysoká spolehlivost v rukou zaškolených a zacvičených pozorovatelů. Představená metoda pedagogického empirického výzkumu může sloužit těm, kteří do strategie výzkumného bádání zařazují pozorování výuky a tematicky se orientují na kompetenci k učení. Publikace může být přínosná i pro učitele. Obsahuje relativně konkrétní popis ideální výuky a tím dává učitelům inspirační zdroje pro orientaci vlastní výuky. Může být využita i pro přípravu učitelů či v jejich dalším vzdělávání.

16 Simonová, N. (2011). Vzdělanostní nerovnosti v české společnosti. Vývoj od počátku 20. století do současnosti. Praha: SLON. Kniha zachycuje vývoj vzdělanostních nerovností a vzdělanostní mobility v průběhu 20. a na počátku 21. století v české společnosti. Autorka se pokouší vysvětlit, proč se zde navzdory proměňujícímu se historickému kontextu nerovnosti v přístupu k vzdělání nemění a jsou z dlouhodobé perspektivy stabilní, a to i po roce Vychází z dosud publikovaných zjištění o přístupu ke vzdělání v České republice a propojuje tak existující poznatky s vlastní mobilitní analýzou mezigeneračního přenosu dosaženého vzdělání v rodině. Efektivní princip utřídění rozsáhlých teoretických poznatků i samotné analýzy dělá z knihy atraktivní studijní text. Průcha, J., & Veteška J. (2012). Andragogický slovník. Praha: Grada. Přinášíme první slovník andragogiky, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů na českém knižním trhu zaměřený na termíny a základní reálie daného tématu. Zabývá se teorií, výzkumem a praxí vzdělávání dospělých, rozebírá různé formy profesního vzdělávání, podnikového vzdělávání, zájmového a občanského vzdělávání. Věnuje se androdidaktice, psychologickým a sociálním aspektům učení a vzdělávání dospělých a přináší reálie (andragogické instituce, časopisy, pracoviště, publikace aj.). Slovník je určen odborníkům působícím v oblasti vzdělávání dospělých, pedagogům a manažerům vzdělávání, personalistům, HR specialistům a pracovníkům z útvarů rozvoje a řízení lidských zdrojů, studentům a doktorandům těchto oborů, školským politikům, sociologům i široké veřejnosti. Saxonberg, S., & Hašková H. (Eds.). (2012). Péče o předškolní děti: boření mýtů. Praha: SLON. Málokterá oblast veřejné politiky je opředena tolika mýty jako péče o předškolní děti. Tyto mýty znemožňují potřebné změny rodinné politiky, neboť blokují rozvoj racionální společenské diskuse, která by se neopírala o ideologické argumenty, ale o poznatky soudobých mezinárodně uznávaných vědeckých studií. Tato kniha chce přispět jak k racionální společenské diskusi, tak k pozitivním změnám. Politolog a ekonom v jedné osobě, socioložka a psycholog zde předkládají empiricky podloženou kritiku sedmi hlavních mýtů o předškolní péči o děti reprodukovaných v české společnosti. Výsledky jejich zkoumání zároveň ukazují možné cesty reformy české rodinné politiky. Cílem knihy je odhalit a diskreditovat ty mýty, které na české politické a mediální scéně neustále přežívají a blokují otevřenou společenskou a politickou diskusi i reformu rodinné politiky tak, aby odpovídala potřebám různých typů rodin i jejich jednotlivých členů. Autoři v knize konkrétně hledají odpověď na tyto otázky: Jsou zařízení péče o děti mladší tří let škodlivá? Co říká současný mezinárodní výzkum o dopadech těchto zařízení na dlouhodobý vývoj a pozdější společenské uplatnění dětí, které je navštěvují? Kde se vzala magická hranice tří let?

17 Prokázali čeští psychologové, že jesle malé děti poškozují? Vymysleli jesle komunisté? Je přirozené, aby byly děti mladší tří let v celodenní péči jejich matek? Proč Češi nechtějí zařízení péče o děti mladší tří let? A opravdu je nechtějí? Je pravdou, že si Česká republika nemůže finanční investice do zařízení péče o děti mladší tří let dovolit? Jakou cenu ve skutečnosti platí Češi za jejich nedostupnost? Vychází česká rodinná politika z odborných poznatků? Jak by měla vypadat politika péče o předškolní děti v České republice? Matějček, Z. (2011). Praxe dětského psychologického poradenství. Praha: Portál. Autor shrnuje praktické zkušenosti ze své mnohaleté poradenské práce, při níž vyšetřil přes třicet tisíc dětí. Hlásil se k biopsychosociálnímu přístupu, zároveň v knize zdůrazňuje tvořivost a respekt k jedinečnosti svých malých klientů. Ještě více než o vědecký výklad témat mu jde o zpracování osobní zkušenosti a o osobní vyznání. Mezi probíraná témata patří: obecné zásady dětského psychologického poradenství a psychologického vyšetření dětí, poruchy učení, mentální retardace, mozkové dysfunkce, smyslové vady, poruchy emocí a chování vzniklé v dětství apod. S těmito tématy se běžně setkávají pracovníci v pedagogicko-psychologických poradnách i další lidé, kteří pracují s dětmi ve věku povinné školní docházky a před nástupem do školy. Knihu také dobře využijí studenti psychologických, pedagogických a pediatrických oborů. Publikace vychází v aktualizovaném vydání, které připravila PhDr. Jarmila Klégrová, dětská psycholožka a dcera prof. Matějčka. Gillernová I., Krejčová L. et al. (2012). Sociální dovednosti ve škole. Praha: Grada. Cílem publikace je zmapovat prostředí školy ze sociálněpsychologického úhlu pohledu, objasnit projevy různých fenoménů a načrtnout, jak souvisejí s efektivitou edukačních procesů. Sociální svět školy je zajímavý, dynamický a poskytuje řadu možností pro rozvíjení sociálních dovedností žáků. Kniha nabízí teoreticko-aplikační východiska a zároveň konkrétní postupy, jak příznivě ovlivnit procesy rozvoje sociálních dovedností žáků i učitelů. Kromě nových poznatků a témat i výsledků aktuálních výzkumů zde autorky navazují na úspěšné příspěvky či texty z předchozích let. Publikace je určena lektorům, kteří vedou výcvik sociálních dovedností učitelů i žáků, učitelům základních a středních škol různého typu a zaměření, vychovatelům, trenérům či vedoucím zájmových kroužků a oddílů pro děti a dospívající. Redakční poznámka: Informace o konferencích jsou uveřejňovány opakovaně, a to až do doby jejich konání. Informace o jednotlivých číslech časopisů jsou opakovány do doby, než je zveřejněno nové číslo. Informace o nových výzkumně anebo metodologicky zaměřených knihách jsou uveřejňovány opakovaně vždy ve dvou po sobě následujících číslech.

18 VÝZVA PRO AUTORY: MONOTEMATICKÉ ČÍSLO PedOr 3/2013 Metodologický standard oboru pedagogika Monotematické číslo bude věnováno jednomu ze základních problémů, který řeší všechny obory, jejichž ambicí je vytváření a aplikace výzkumně podložených poznatků. Aby bylo možné výzkumy v oboru pedagogika považovat za transparentní a zdůvodněné, je třeba stanovit kritéria posuzování a hodnocení jejich kvality. Tato kritéria mohou být stanovena formou publikovaného standardu nebo mohou vycházet z požadavků kladených redakcemi a recenzenty reprezentativních vědeckých časopisů apod. Cílem monotematického čísla je prostřednictvím publikovaných příspěvků otevřít diskusi nad metodologickým standardem oboru pedagogika. Podkladem k diskusi mohou být studie i kratší příspěvky týkající se obecných metodologických pravidel vědecké práce, metodologických požadavků vyplývajících ze specifičnosti jednotlivých výzkumných přístupů a obsahových doporučení pro psaní teoretických, přehledových, metodologických a empirických studií. Jsme přesvědčeni, že metodologický standard oboru implicitně ovlivňují také neviditelné autority oboru (členové grantových komisí a redakčních rad reprezentativních časopisů apod.). Proto bude do monotematického čísla zařazeno také několik vyžádaných příspěvků. Příspěvky by měly reflektovat současnou situaci u nás, ale mohou mít také zahraniční přesah. Vítány jsou studie a diskusní příspěvky vycházející z vlastních teoretických anebo empirických výzkumů relevantní pro obor pedagogika a také interdisciplinárně založené texty. Garanty čísla jsou: doc. Mgr. et Mgr. Kateřina Vlčková, Ph.D. a doc. PhDr. Tomáš Janík, Ph.D., M.Ed. Časový plán přípravy monotematického čísla Abstrakty v rozsahu cca 2 normovaných stran (3600 znaků) zasílejte do na adresu tjanik@ped.muni.cz. V abstraktu prosím uveďte: autora (autory) a název příspěvku, jeho typ (teoretická studie, přehledová studie, metodologická studie, diskusní příspěvek nebo esej), cíl a obsah příspěvku. Abstrakty budou posouzeny garanty čísla a redakcí; do obdrží jejich autoři vyrozumění o dalším postupu. Termín pro odevzdání studií akceptovaných abstraktů: Následně studie projdou standardním recenzním řízením recenzní posudky budou autorům průběžně zasílány spolu s žádostí o provedení úprav do Preferované tematické okruhy monotematického čísla: obsahové požadavky na teoretické, empirické, přehledové studie; metodologické požadavky na výzkumné zprávy (kvantitativní, kvalitativní, komparativní aj.); tvorba a adaptace výzkumných nástrojů (dotazníků, kategoriálních systémů apod.); objektivita, validita a reliabilita a další indikátory kvality výzkumu.

19 CALL FOR PAPERS FOR 2/2013 MONOTHEMATIC ISSUE OF ORBIS SCHOLAE Emotional aspects of learning and teaching Guest editors: Michaela Gläser-Zikuda, Iva Stuchlíková, Tomáš Janík The interaction between emotions, motivation, and cognition in human life, and especially in school and classroom contexts, is very complex. Yet, this fact does not seem to be reflected enough in research. During the last decades, various conceptualizations of the affective/emotional side of human being, and acting have been introduced. Emotions are basic psychological systems regulating the individual s adaptation to personal and environmental demands, and therefore they are very important from the perspective of education and schooling. There is a need for studying emotions in school and classroom context. It becomes evident that emotions have the potential to influence teaching and learning in both, positive and negative ways. Emotions as general evaluative reactions depending on the learner s personality proceed to as well as result from experiences with the social context, with learning and instruction, and with achievement demands, outcomes, and feedback. And since students emotions play an important role for goal orientation, self-concept, and the learning processes and outcomes, it is an important issue to clarify how they might be influenced by changing the learning environment, features of instructional quality, as well as the teacher behaviour and expertise in a more emotionally oriented way. Therefore, the aim of the monothematic issue is to provide an (selective) overview of the research field and contribute to its development by addressing various theoretical and methodological-practical aspects of emotions in the school and classroom contexts. The issue will include theoretical and empirical papers, as well as overviews and discussion papers considering the state of the art in the field. The papers should highlight emotions related to various contexts or settings (e.g. school, classroom, and instruction), actors or agents (e.g. teachers, students, and parents), processes (e.g. teaching learning, and interaction) and outcomes (e.g. self-concept, competencies, and achievement). Papers based on different methodological approaches (e.g. selfreporting, video observations, and physiological measures) incl. mixed methodology are welcome. We would like to invite the prospective authors to send us (tjanik@ped.muni.cz) extended abstracts of their papers (1-2 pages) before February 15, The editors will provide the authors with feedback and will discuss the focus in and approach to them. The deadline for submitting the full text is May 15, The papers will be reviewed by two anonymous reviewers during June/July Revised papers are to be sent to editors in July/August The issue will be printed by the end of 2013.

20 VÝZVA PRO AUTORY: MONOTEMATICKÉ ČÍSLO ORBIS SCHOLAE 3/2013 Vnější diferenciace ve školním vzdělávání Hostující editoři: David Greger a Jana Straková V českém školním vzdělávání je hojně využíváno rozdělování žáků do škol a do tříd podle jejich schopností, tzv. vnější diferenciace. Zpravidla u nás o vnější diferenciaci hovoříme v souvislosti s víceletými (šesti- a osmi-letými) gymnázii, kterým byla dosud věnována nejvyšší - byť stále nedostatečná - výzkumná pozornost. V českém vzdělávacím systému však stále více a více narůstá míra diferenciace dle schopností žáků na úrovni škol i tříd i v jiných segmentech vzdělávacího systému. Dalšími, zatím výzkumně zanedbávanými, případy jsou výběrové základní školy s různým zaměřením (na cizí jazyky, matematiku i další předměty) nebo výběrové třídy v rámci základních škol se zaměřením. Setkáváme se i s praxí rozdělování žáků do tříd A, B, C, kdy třída A je tvořena žáky s nejlepšími školními výsledky a naopak do třídy C jsou zařazeni žáci s horším prospěchem, případně s poruchami učení. Na úrovni povinného vzdělávání pak můžeme do případů vnější diferenciace zařadit i školy praktické, do kterých jsou přeřazováni žáci s poruchami učení či sociálním znevýhodněním. Vnější diferenciace však není omezena pouze na povinné vzdělávání. Lze zkoumat i odlišností jednotlivých proudů středoškolského studia (maturitního a nematuritního, všeobecného a odborného, apod.), které představují další příklad diferenciovaného vzdělávání a větvení vzdělávacích drah. Vnější diferenciace vychází ze dvou základních premis: 1) jsme schopni efektivně a správně rozdělit žáky podle kognitivních schopností, 2) homogenní skupiny žáků dokážeme vzdělávat efektivněji a ku prospěchu všech žáků. Co může k platnosti těchto premis sdělit pedagogický výzkum? Do monotematického čísla uvítáme teoretické studie a přehledy zahraničních i domácích výzkumů zjišťujících dopady diferenciace na efektivitu i spravedlivost vzdělání, které se zabývají výše uvedenými tématy. Uvítáme i reflexe zahraničních zkušeností a diskusí o výhodách a nevýhodách vnější diferenciace v kontrastu ke společnému vzdělávání v heterogenních třídních kolektivech. Očekáváme také rukopisy výzkumných sdělení, která osvětlí mechanismy fungování všech výše uvedených typů diferenciace (víceletá gymnázia, výběrové základní školy a třídy, praktické školy, různé typy středoškolského vzdělávání) v českém vzdělávacím systému, případně se zaměří na způsoby a efektivitu výběru uchazečů o studium a charakteristiky žáků v jednotlivých vzdělávacích větvích. Uvítáme rovněž výzkumy zaměřené na názory a postoje aktérů k vnější diferenciaci, ať již se jedná o učitele, rodiče, zřizovatele nebo i samotné žáky. Naše výzva není samozřejmě určena pouze výzkumníkům v oblasti pedagogiky, ale i kolegům studujícím výše uvedená témata z pohledu sociologie, psychologie a ekonomie. Budeme rádi, když Vás tato výzva osloví a rozhodnete se do tematického čísla Orbis scholae 3/2013 přispět. V případě, že váháte, zda Váš příspěvek vhodně zapadá do nastíněného zaměření tohoto čísla, neváhejte se obracet přímo na editory čísla na adrese: david.greger@pedf.cuni.cz a jana.strakova@pedf.cuni.cz.