OPUS MUSICUM hudební revue ročník 42/2010, č. 6 ISSN

Transkript

1 HUDEBNÍ REVUE

2

3 OPUS MUSICUM hudební revue ročník 42/2010, č. 6 ISSN redakce: Martin Flašar, Kateřina Hnátová, odpovědný redaktor tohoto čísla: Martin Flašar, typografi e, sazba: tmbsign.com, kresby na obálce: Monogramista T.D, jazykové korektury: Michal Fránek marketing: Jana Janulíková, tel.: , marketing@opusmusicum.cz administrace: Patricie Dittrichová, tel.: , opusmusicum@opusmusicum.cz kontakt: Krkoškova 45a, , Brno, tel.: , redakce@opusmusicum.cz Povoleno MK ČR pod č. 5652, cena jednoho čísla 50 Kč, roční předplatné: 270 Kč. Objednávky ročního předplatného i jednotlivých čísel přijímá administrace redakce. Číslo účtu pro předplatné: /0100 Vydává: Opus musicum, obecně prospěšná společnost, za grantové spoluúčasti Nadace Leoše Janáčka, Ministerstva kultury ČR, Nadace Český hudební fond, Statutárního města Brna a příspěvků soukromých osob. Vychází šestkrát do roka. Opus musicum je recenzovaným časopisem. Opus musicum, o.p.s. řídí správní rada ve složení: Monika Holá, Nora Hodečková, Lubomír Spurný, redakční rada pracuje ve složení: Jan Blahůšek, Petr Daněk, Pavel Drábek, Michaela Freemanová, Kamila Klugarová, Vladimír Maňas, Viktor Pantůček, Jarmila Procházková, Pavel Sýkora, Jiří Zahrádka. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce neodpovídá za programové změny, které jí pořadatelské agentury neoznámí. Za obsahovou správnost textu ručí autor. Názory autorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko redakce. Osobní návštěvy redakce pouze po předchozí telefonické domluvě.

4

5 Vážení a milí čtenáři, Goethe řekl, že architektura je zkamenělá hudba. Xenakis jeho výrok obrátil a napsal, že hudba je architekturou v pohybu. Třetím krokem ve sledu těchto permutací by mohl být vztah architektury k hudbě. Řešit ho můžeme jak v abstraktní, tak v konkrétní, případně globální či lokální poloze. V našem případě zůstaneme u kontinentálních evropských koncertních sálů a operních domů. Texty publikované v tomto čísle Opus musicum mapují aktuální i historickou problematiku koncepcí, staveb, rekonstrukcí a provozu hudebních budov. Mezi prvními texty, se kterými jsem se kdysi ucházel o publikování v Opus musicum, byl i krátký historický přehled s názvem Koncertní sál pro Brno léta čekání, který tehdejší redaktorky zařadily jako reportáž. Věnoval se reflexi aktuálního stavu projektu koncertního sálu pro Brno, který dnes pod názvem Janáčkovo kulturní centrum pokročil o kousek dál. Z Brna se přesuneme do historické budovy bratislavského Mestského divadla, industriálního koncertního sálu v Bochumi a fantastickému projektu Elbphilharmonie v Hamburku. Dále se dočtete o rekonstrukci Velkého divadla v Moskvě, které má svůj geograficky zrcadlový obraz v petrohradském Velkém divadle. Večerem hudby a poezie pozapomenuté rakouské spisovatelky moravského původu Marie von Ebner-Eschenbach v Lysicích nás provede spoluautorka projektu Karolína Marešová. Nezbývá tedy, než popřát vám všem, milí čtenáři, klidné zakončení roku 2010 s chvilkou usebrání ve svátečních dnech. Doufáme, že se hudební revui Opus musicum letos dařilo živit vaši představivost, inspirovat vás k přemýšlení a rozšiřovat vaše obzory. Vynasnažíme se o to i novém roce Martin Flašar

6 opus musicum HUDEBNÍ REVUE 110 opus musicum HUDEBNÍ REVUE 410 DT, Ticho pre Maleviča, 1976 DT, Röntgenmusik, 1976 DT, Domino samba, 1976 DT, Robinsonáta, 1976 opus musicum HUDEBNÍ REVUE 210 opus musicum HUDEBNÍ REVUE 510 DT, Roleta ticha, 1976 DT, TichoohciT, 1976 DT, Ticho na mašličku, 1976 DT, Ticho, 1976 opus musicum HUDEBNÍ REVUE 310 opus musicum HUDEBNÍ REVUE 610 DT, Uspávanka, 1976 DT, Odopnutá, 1976 DT, 1500 V, 1976 DT, 500 V, 1976 Súbor Partitúry ( , 69 kresieb a autorských realizácií) nevznikal k hudobnej interpretácii. Zamýšlal som ich ako vizuálny koncept. Privlastnil som si klasickú notovú osnovu ako ready-made (podobne ako sa tak dialo s bežnou knihou, z ktorej vznikali autorskými zásahmi knihy-objekty). Umožnilo mi to manifestovať udalosti v čase, inokedy predviesť hru, ktorú s nami hrá paradox. Partitúry si vypýtali bytie na okraji, z toho vyplynula ich hravá anekdotická podoba. V čase nemožnosti (70. roky) si porozumeli s mojou možnosťou bytia na okraji. Tak sa stalo, že v mojom príbehu znamenajú podstatnejšie viac než iné diela - formovali môj spôsob autorstva. Monogramista T.D 4 ~ 5

7 STUDIE studie OBSAH Studie Průmyslová katedrála v Bochumi versus Labská filharmonie v Hamburku Tereza Horlitz 6 Velké kulturní manko města Brna Alena Veselá 14 Poznámky k hosťovaniu Národního divadla z Brna v prešporskom Mestskom divadle v rokoch 1902 a 1905 Jana Laslavíková 19 Большой театр? Большие театри! aneb Jak se staví v Rusku Monika Holá 32 Súčasná scéna slovenského jazzu II. díl Yvetta Kajanová 38 Questenbergovi hudebníci v Brně II. díl Pavel Žůrek 51 Jaroměřický děkan Josef Joachim rytíř ze Stehna ( ) a jeho pohřeb Příspěvek k poznání lokální hudební kultury Vladimír Maňas 62 Události Stručná historie dlouhého čekání na brněnský koncertní sál Jindřiška Bártová 73 Večer hudby a poezie rakouské spisovatelky moravského původu Marie von Ebner-Eschenbach v Lysicích Karolína Marešová 78 Silné zážitky pro málo lidí. Moravský podzim 2010 Boris Klepal 83 Contempuls 2010 prst na tepu hudby Matěj Kratochvíl 89 Slzy nože, autostop a dýňové zjevení v Redutě Boris Klepal 93 Sonic Evocation. Nový festival soudobé hudby v Brně Filip Johánek, Peter Marek 97 Rozhovor Slova Kříže. Rozhovor se skladatelem Slavomírem Hořínkou a houslistkou Sophií Jaffé Martin Flašar 100 Recenze Jarmila Procházková: Janáčkovy Luhačovice. Genius loci et genius musicae Kamil Bartoň 105 Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy Miloš Zapletal 108 Hudbaby a Kapralova Quartet: Čekám Tě! Zdeněk Král 111 Infoservis 114 opus musicum 6/2010

8 Průmyslová katedrála v Bochumi versus Labská fi lharmonie v Hamburku 6 ~ 7

9 STUDIE studie TEREZA HORLITZ Zatímco se následkem krize škrtá, kde to jde, orchestry jsou slučovány, divadla zavírána a ansámbly rušeny, vzniká na Labi ohromný koncertní sál, jehož rozpočet se pohybuje ve stovkách miliónů eur. V následujícím příspěvku bych chtěla ukázat dva aspekty současné německé kulturní politiky stavbu hamburské Labské filharmonie (Elbfilharmonie), která v mnoha ohledech připomíná kocourkovský příběh o jednom předrahém dobrodružství a vedle toho bochumskou Halou století (Jahrhunderthalle) jako příklad originální a finančně únosné přeměny průmyslové památky v kulturní. Obr. 1 Labská fi lharmonie, Velký sál, foto Herzog u. de Meuron opus musicum 6/2010

10 Průmyslová katedrála Jahrhunderthalle Bochum Obr. 2 Jahrhunderthalle Bochum, foto archiv JH Bochum Naplnit mrtvý prostor životem, rozezvučet ho hudbou a slovem a v neposlední řadě zabránit odstranění této unikátní památky ze začátku 20. století to bylo cílem dlouhodobého projektu, během jehož realizace vstoupila bývalá plynová ústředna (Gaskraftzentrale) Kruppových hutních závodů v novém hávu a s novým posláním do další etapy své existence. Přestavbou této surové stavby vznikl v Německu nový prostor, který dovoluje dramaturgům provádět inscenačně nejnáročnější kusy, za všechny uveďme geniální provedení Messiaenova Františka z Assisi z roku 2003 pod vedením Silvaina Cambrelingiho. Jahrhunderthalle Hala století postavená v roce 1902 ocelářským spolkem v Bochumi u příležitosti tzv. Malé světové výstavy v Düsseldorfu byla od samého počátku navržena tak, aby bylo možné ji celou kompletně demontovat a hned po skončení výstavy přemístit do areálu bochumských oceláren a sléváren. Tady měla dále sloužit potřebám místního ocelářského spolku. Na svou dobu se jednalo o poněkud netypickou stavbu, protože svým vzhledem připomínala spíše kostel než tovární budovu: trojlodní bazilika o délce 71 m a šířce 33 m, se 70 m vysokou zvonicí, ve všech třech štítech se nacházela obrovská, lomená okna. Stavitelé dali přednost prostotě, zcela vyloučili veškeré dekorativní prvky a tato jednoduchost dokonale korespondovala s pozdějším účelem stavby. Interiér haly tvořila moderní ocelová konstrukce, která se v původní podobě dochovala dodnes. Architekt A. Schumacher zvolil sedlovou střechu se světlíky a specifické obloukové vazníky, které neumístil, jak bylo běžné, na podpůrné sloupy, ale protáhl je elegantně až k podlaze. Po přenesení haly do Bochumi sloužila výhradně jako plynová ústředna pro kompletní objekt bochumských oceláren. Jejich rozvoj provázely v 1. polovině 20. století zakázky z celého světa. Během obou světových válek se ocelárny přeorientovaly na zbrojní průmysl, jak tomu chtěla doba. Ještě během první světové války, kdy poptávka po oceli rostla, musela být Hala století prodloužena. Později byly přistaveny ještě tři kotelny a několik účelových budov. Délka haly v té době dosahovala již 158 m. V polovině 60. let došlo k fúzi s Kruppovými hutními závody, ale již v roce 1968 byla výroba zastavena, stroje rozebrány, haly vyprázdněny. Od té doby sloužila Hala století pouze jako sklad a dílna Kruppových oceláren. Roku 1988 přešla pod správu Spolkové společnosti pro rozvoj, která hledala alternativní možnosti využití této jedinečné industriální budovy. Netrvalo dlouho a řešení se pomalu začalo rýsovat. Další osud haly byl předznamenán výstavou studentů uměleckých směrů v roce O rok později následoval první symfonický koncert, na kterém společně vystoupili Bochumer Sym- 8 ~ 9

11 STUDIE studie Obr. 3 Hala století Bochum, foto archiv JH Bochum phoniker a Radio-Philharmonie Leipzig. Tou dobou již bylo o osudu Haly rozhodnuto a s renovací se mohlo začít. Přestavby, která se týkala především vstupního foyer a šaten pro umělce, se ujala renomovaná architektonická kancelář Petzinka & Pink z Düsseldorfu. Výsledné dílo se zanedlouho zařadilo mezi nejpozoruhodnější koncertní stavby 20. století. Architektům se podařilo zachovat původní prostředí továrního prostoru a citlivými úpravami ho propojit s prvky moderní architektury. Vnější cihlové fasádě bylo předsazeno dvojposchoďové prosklené foyer, stavba tak nabyla na jakési lehkosti a vzdušnosti, čímž bylo docíleno přirozenějšího přechodu do tzv. Západního parku, který ji obklopuje. Na otevřeném prostranství se Hala století vypíná jako obří katedrála, monumentální prosklená stěna nabízí obnažený pohled do jejích útrob. Charakter vnitřního prostoru zůstal zachován po obvodu zdiva byly ponechány ocelové konstrukce a nad dráhy jeřábů do štítu střechy byla umístěna jevištní technika. Jak jeřáby samotné, tak i dráhy, po kterých se pohybují, představují nyní nedílnou součást jevištního konceptu. Celkem tři haly o více než m² tvoří jeden kompaktní celek bez dělících zdí a haly tak volně přecházejí jedna ve druhou. Oddělit je od sebe je možné vlastně jen opticky oponami, akustická izolace je vyloučena. Unikátní akustiky s dozvukem srovnatelným s nejlepšími koncertními sály bylo docíleno jak speciálními absorbčními plochami, tak mobilními akustickými stěnami a prohnutými deskami na stropě, které odrážejí zvuk kýženým směrem. Prostor sám umožňuje libovolné členění jak hlediště, tak jevištní plochy. Demontováním hlavní tribuny je pak možné využít celé plochy pro pořádání rautů, konferencí či tanečních večerů. Právě ona variabi- opus musicum 6/2010

12 1 Scheytt, Oliver: Mythos begreifen, Metropole gestalten, Europa bewegen. Die Kulturhauptstadt Europas RUHR [Online]. URL: < ruhr-2010.de/cms/ns_die- Kulturhauptstadt-Europas- RUHR-2010.html>. lita, možnost při každé akci měnit uspořádání a rozestavení vybavení k představě zadavatele, patří k jednomu z největších kladů této exkluzivní stavby. Začleněním Jahrhunderthalle mezi 52 památek tzv. Trasy průmyslové kultury, která prochází celým Porúřím, a díky záštitě památkového úřadu spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko přibyly ještě další možnosti jejího využití: od roku 2003 je neodmyslitelně spjata s dnes již tradičním festivalem Ruhrtriennale, na kterém vystupují významní umělci z celého světa, a který se každoročně může pochlubit uvedením alespoň jednoho inscenačně náročného díla již zmíněný Messiaenův František z Assisi, nová inscenace Zimmermanovy opery Vojáci a letošní cyklus věnovaný Hansi Werneru Henzemu coby nejvýznamnějšímu regionálnímu umělci. Očekávané provedení Henzeho opery ze 60. let Elegie für junge Liebende pro baryton a malý orchestr se dozajista zařadí mezi vrcholy letošního festivalu. Ohlasy jsou obrovské, vyhladovělé publikum kulturní akce přijímá s upřímným nadšením. Motto Wandel durch Kultur Kultur durch Wandel čili Proměna kulturou kultura proměnou, jež chce symbolizovat proměnu Porúří z dříve typicky těžařského a hutního regionu v kulturní metropoli, charakterizuje projekt Evropské unie RUHR Základní myšlenku projektu popisuje Oliver Scheytt, manažer tohoto projektu, slovy: Pochopení mýtu Porúří, utváření metropole a uvedení Evropy do pohybu. [ ] Mýtus o uhlí a oceli, o tvrdé práci a solidaritě, o soužití různých kultur a náboženství, o přistěhovalectví a vlastenecké pospolitosti, ale i dědictví z dob před průmyslovým rozvojem se svými kostely a kláštery, hrady a zámky utváří kulturní identitu obyvatel Porúří. Proto RUHR.2010 vypráví o kořenech, ale i o hledání budoucnosti. 1 Nezbývá než popřát: Glück auf, Ruhrgebiet. Labská filharmonie v Hamburku K neřízené střele by se dala přirovnat stavba Elbphilharmonie Labské filharmonie v Hamburku. Řítí se nepředvídatelným směrem, semílá a drtí, stala se noční můrou hamburských radních i zúčastněných manažerů a stavitelů. Měla se stát stavbou století. Měla být novým symbolem Hamburku či dokonce celého Německa. Jako kotvící loď se má tyčit nad Labem v hamburském přístavu. Je vysněným dítkem, hýčkaným v okamžicích svého zrodu, proklínaným ve věku dospívání. Měsíc od měsíce rostou náklady na její dokončení, měsíc od měsíce nedá více lidem spát. Německá média pravidelně přinášejí informace o dalších skandálech, žalobách a obviněních. Kritika se snáší jak na hlavy politiků, tak stavitelů. Obyvatelům Hamburku dochází pomalu trpělivost. 10 ~ 11

13 STUDIE studie Nový symbol Hamburku se dozajista zapíše do paměti jeho obyvatel, vzpomínky to ale budou spíše bolestné. S myšlenkou přestavby skladiště v hamburském přístavu (Kaispeicher A) na budovu filharmonie přišel v roce 2003 architekt Alexander Gérard. Dokázal přesvědčit radní města o její nepostradatelnosti, dokázal je strhnout. Trefil se do černého, když jim nabídl nový možný symbol města, který překoná vše dosavadní. Jeho nápad se všem od samého počátku zalíbil. Zamýšlená šestadvacetiposchoďová budova získala ještě ve svém zrodu jedno prvenství, bude nejvyšší stavbou Hamburku. Se samotnou stavbou se započalo v roce 2007, jejím vedením byla pověřena renomovaná basilejská kancelář Herzog & de Meuron, stavitelem se stala firma Hochtief Hamburg. Již v době zahájení stavby se celkové náklady ztrojnásobily. Ale budiž, s jistým nárůstem je třeba počítat. Po třech letech, v květnu 2010, se se značným zpožděním slavilo dokončení hrubé stavby. Náklady se za tu dobu již vyšplhaly na pětinásobek a předpokládaná dostavba se posunula na konec roku Jaké budou konečné náklady je v tuto chvíli ve hvězdách. Je to nekonečný příběh, pověřené osoby svalují vinu jedna na druhou, finanční dopady pocítí v konečné fázi jak město, tak jeho obyvatelé. Původní náklady, od samého začátku nerealistické, předpokládaly nulový podíl daňových poplatníků, pro město velice lákavá představa. Nad celým projektem se v očích i méně zkušeného pozorovatele vznáší jeden veliký otazník. Po odvolání Alexandra Obr. 3 Labská fi lharmonie, Z pohled, foto Herzog u. de Meuron Obr. 4 Labská fi lharmonie, SV pohled, foto Herzog u.de Meuron opus musicum 6/2010

14 Gérarda z projektu Labské filharmonie došlo navíc k několika dodatečným, tedy v původním plánu nezahrnutým, změnám, které znamenaly další samovolný nárůst nákladů jako např. ještě jeden koncertní sál, ještě lepší skleněná fasáda, více místa, více prostoru. Více spektáklu. 2 Greiner, Ulrich: Es lebe das Schöne! Die Hamburger wollten endlich auch mal was Grandioses. Nun kriegen sie es. In: Die Zeit 2010, Jg. 65, Nr. 22, S. 16. Labská filharmonie ztělesňuje sen, sen o marné kráse, o vítězství fantazie nad praktickým a potřebným. I obyvatelé Hamburku, jak známo lidé střídmí, chtěli aspoň jednou snít tento sen. Nechali se nakazit geniálním tahem navrženou skicou, Titanikem z ryzího skla, jehož příď má protínat Labe i přístav, kde nevládne krása, ale ekonomie. Alespoň jednou chtěli překonat odvážným gestem kramářství, které na nich stále ulpívá. Všem bylo jasné, že město další koncertní sál nepotřebuje, hamburská Laeiszhalle, která pojme dva tisíce posluchačů, je jen zřídka vyprodaná. Všem bylo jasné, že hamburský orchestr se netěší zrovna přehnané slávě a že rozpočet města na oblast kultury sotva stačí na to, aby pokryl současné náklady. Přesto naplnilo celý Hamburk samonosné nadšení a velkorysé sponzorské dary přicházely ze všech stran. 2 Jak mohla v době škrtů a úsporných opatření zvítězit iracionální touha po onom grandiózním symbolu města nad zdravým rozumem? Greinerem načrtnutá paralela s Operou v Sidney nám dodává v celé záležitosti alespoň špetku optimismu, náklady na její výstavbu vzrostly totiž oproti původnímu rozpočtu patnáctinásobně. Labská filharmonie je koncipována jako multifunkční budova vedle několika koncertních sálů a potřebného zázemí pro umělce se zde budou nacházet i obytné a komerční prostory. Vyroste zde pětivězdičkový hotel a několik restaurací. Původní cihlová budova přístavního skladiště zůstane zachována, na ni pak bude posazena samotná nová stavba, celá kompletně ze skla. Štěrbina mezi starou a novou částí tzv. Plaza bude veřejně přístupná a má sloužit jako vyhlídková terasa. Ústředním prostorem skleněného elementu bude exkluzivní koncertní sál, největší z celkem tří sálů. Je navržen na principu tzv. architektury vinohradu (Weinberg-Architektur), tedy s pódiem uprostřed. Hlediště se pak bude pozvolna svažovat k jeho středu. Jednotlivá pořadí vytvářejí zvláštní zvlněnou strukturu, která působí dojmem pohybu a jistého neklidu ne nepodobnému neklidné mořské hladině. Kruhovitý půdorys sálu nabízí většině návštěvníků stejně kvalitní pohled a poslech. Důležitým prvkem celkové koncepce sálu je na stropě umístěný reflektor, který plní vedle funkce světlené i funkci akustickou. Prostor doplní ještě čtyřmanuálové varhany se 65 rejstříky od firmy Johannes Klais Orgelbau z Bonnu. Akustika sálu byla pro architekty jedním z nejtěžších úkolů. Pod dohledem Yasuhisy Toyoty byla na malém modelu důkladně testována a následně podrobena několika revizím. Aby se zamezilo vibracím, doléhání zvu- 12 ~ 13

15 STUDIE studie ků sirén a jiným přístavním zvukům, má být sál umístěn do masivní betonové mušle, zavěšen na pružinách a poté připevněn k vnější konstrukci. Oproti 2150 místům velkého sálu disponuje ten malý pouze 550 místy a je určen především pro koncerty komorní a jazzové hudby. Bude postaven dle klasického konceptu s pódiem vepředu. Třetí sál pro 170 posluchačů bude umístěn ve spodní budově bývalého skladiště a bude sloužit především koncertům soudobé a experimentální hudby a dále jako zkušebna. Přes veškeré tahanice a protesty není možné Labské filharmonii upřít její architektonickou kvalitu a estetickou hodnotu. Svou polohou, exkluzivitou a nejmodernějším vybavením představuje budova filharmonie nejdůležitější dominantu stále se rozrůstajícího HafenCity. Město elit, tak bychom mohli nazvat tento projekt rodící se přímo v srdci Hamburku. Budova Labské filharmonii svou pompézností geniálně zapadla do celkového konceptu tohoto projektu. Doufejme tedy, že naplní všechna s ní spojená očekávání a nestane se pouze mnohými tak obávaným miliónovým hrobem. Tereza Horlitz vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Žije a působí v německém Hildesheimu. Summary On the example of two modern concert halls the study explains in what kind of political, cultural and historical situation such huge projects are implemented and how different the ways which the German cities take during the implementation may be. The prestigious project of the new building of Elbphilharmonie in Hamburg, which the city pushes among the leading world s cultural institutions, shows how an ambitious project can become a political and economic scandal. And on the other hand there is Jahrhunderthalle in Bochum as an example of a successful renovation in the biggest German agglomeration - Ruhrland. It is a good example of rebuilding an industrial building into a concert and social space which enables to perform demanding works and at the same time refl ects the history of the place. opus musicum 6/2010

16 Velké kulturní manko města Brna 14 ~ 15

17 STUDIE studie ALENA VESELÁ Problém koncertního sálu pro Brno je vleklejší, než by se na první pohled mohlo zdát. Již v roce 1902 napsal Elgart Sokol do Lidových novin, že Brnu chybí koncertní sál. V roce 1929 nacházíme v Pazdírkově hudebním slovníku naučném, který tehdy redigoval Gracian Černušák, větu: Naléhavou otázkou českého hudebního života v Brně je stavba konservatoře a vhodných koncertních síní. Koncertní síně jsou zde uvedeny dokonce v množném čísle. Přesto se zdá, že k vyřešení celé situace se blížíme jen velmi pozvolna. Brno mělo ve třicátých letech koncertní dvoranu dokonce s varhanami, ale ta byla v Německém domě, kam české publikum odmítalo chodit. Ke konci války byl při leteckém útoku zasažen bombou a po skončení války byl srovnán se zemí. Zbýval pouze Stadion a Besední dům. A situace s prostorem pro konání symfonických koncertů se od té doby v podstatě nezlepšila. Přemístění koncertů Státní filharmonie do sálu Janáčkovy opery poskytlo návštěvníkům koncertů daleko kulturnější prostředí, než jim skýtal sál na Stadionu, ale po akustické stránce to bylo zhoršení. Situace se poněkud zlepšila instalováním akustické mušle, ale to bylo až v roce V padesátých letech došlo k demolici bývalého starého divadla a na jeho místě měl stát Dům múzických umění, který by byl sídlem Státní filharmonie a Janáčkovy akademie múzických umění. Přednost dostal ovšem Městský výbor KSČ. V sedmdesátých letech se uvažovalo o výstavbě koncertního domu na úpatí Špilberku, ale zůstalo pouze u úvah. Teprve v osmdesátých letech přišla v úvahu lokalita Veselá - Besední. První projekt vznikl v ateliéru architektů Kramoliše a Moráně. V roce 1987 byla vypsána soutěž, kterou vyhrál architekt Jiří Mikšík z Brno-projektu. Vzhledem k převratným událostem v době tzv. sametové revoluce k realizaci jeho návrhu již nedošlo. Situace v oblasti hudební kultury vzhledem k významu a kulturním tradicím druhého největšího města republiky, sídla šesti vysokých škol, řady divadel, muzeí a dalších kulturních institucí se jevila již neúnosnou. Proto byl v roce 1992 založen Spolek pro výstavbu koncertní síně v Brně, který si předsevzal přesvědčovat veřejnost a především politické činitele o nezbytnosti napravit tuto kulturní ostudu města Brna. Města, které se sice chlubí janáčkovskou tradicí, ale kde není možno zahrát na patřičné úrovni jeho vrcholná díla, jako Glagolskou mši, Tarase Bulbu ad. V Janáčkově divadle nejsou instalovány varhany, a když je nutno hrát například jeho velké varhanní sólo v Glagolské mši na digitální náhražku skutečných varhan, velmi tím utrpí celkový dojem z monumentálního díla. Díky iniciativě členů výše zmíněného Spolku se podařilo uhájit lokalitu pro výstavbu opus musicum 6/2010

18 Janáčkova kulturního centra, o kterou byl velký zájem pro komerční využití. Přišli bychom o jedinečnou historickou a kulturní příležitost města. Janáčkova akademie, Besední dům, Moravská galerie a Uměleckoprůmyslové muzeum spolu s novým koncertním domem skýtá neobvyklou historickou příležitost vytvořit synergickou vazbu tradice a historie kultury v jedné lokalitě našeho historického centra. Poloha hotelů v těsné blízkosti je ideální. Tato jedinečná příležitost nemá srovnání v Evropě. Jen New York se může pochlubit touto ojedinělostí. V roce 2003 jsme se konečně dočkali toho, že město vypsalo urbanisticko-architektonickou soutěž na zpracování návrhu řešení stavby Janáčkova kulturního centra, polyfunkčního objektu s koncertním sálem v lokalitě Veselá-Besední v Brně. Důležitým bodem byla komplexní architektonická kvalita s důrazem na řešení akustiky sálu. Dne se konala vernisáž výstavy návrhů soutěže v Křížové chodbě Nové radnice. Soutěž vyhrál Ateliér M1 z Prahy a zdálo se, že se ledy konečně pohnuly. Ale stále zde byla otázka financování celého projektu, které stále leželo na bedrech města. Bylo nutno získat ke spolufinancování také kraj, následně stát a případně EU. Řešení otázky koncertního sálu pro Brno je o to naléhavější, že žádný z našich předních orchestrů nemá tak neúnosné pracovní podmínky jako brněnští filharmonici. Orchestrální zkoušky probíhají v sále Besedního domu, který poskytuje sice krásné prostředí pro komorní koncerty, ale při zkouškách skladeb vyžadujících velké obsazení dochází k tak vysoké hladině zvuku, že to přímo ohrožuje zdraví filharmoniků. Před koncertem má orchestr pouze jedinou generální zkoušku v Janáčkově divadle, kde jsou zcela odlišné akustické podmínky. Je to velkým problémem především pro hostující dirigenty a sólisty. Dalším problémem je vysoké opotřebení hudebních nástrojů při jejich neustálém stěhování. Hodnota těchto převážených instrumentů se pohybuje mezi miliony korun. Těžkosti přináší také nutná koordinace termínů koncertů s termíny divadelních zkoušek a představení v Janáčkově divadle. Naprostá většina významných orchestrů má možnost zkoušet ve stejném sále, ve kterém se konají koncerty. Pro Filharmonii Brno je současný stav velkým handicapem. Přitom patří Filharmonie Brno k předním evropským orchestrům. Brněnští návštěvníci nemohou jejich kvality v akusticky nevyhovujícím prostředí náležitě ocenit. 7. dubna 2004 se konal koncert pod názvem Brněnští umělci pro Janáčkovo kulturní centrum. Vystoupili na něm Renata a Igor Ardaševovi, Wallingerovo kvarteto, Petr Pomkla, Šárka Králová, Jan Jiraský a Janáčkovo kvarteto. Umělci tím chtěli připomenout nutnost řešení této vleklé problematické situace. V té době se objevila nebezpečná tendence vyřešit problém stavebními úpravami Janáčkovy opery na koncertní sál. V Lidových novinách se dokonce 16 ~ 17

19 STUDIE studie objevil článek bývalého ředitele ND Brno pod titulem Politováníhodná naivita Bohuše Zoubka. Autor zde pokládá za jedinou možnost uskutečnit stavební úpravy a fungování obou institucí pod jednou střechou. Kritizuje tehdejšího ředitele Státní filharmonie Brno Zoubka za jeho snahu prosadit výstavbu JKC. K provedení odborné expertízy byly povolány světové kapacity v oboru akustiky R. Essert (Sound Space Design, London) a P. P. Lapinski (Performance Space Consulting, Fountain Hill, Pennsylvania, USA). Závěr expertízy zněl: Nedomníváme se, že by renovace JD pro koncertní využití byla přínosem pro tuto budovu. Je to již dobré operní divadlo s dobrou operní akustikou, která je odlišná od koncertní akustiky. Úpravy pódia a jevištních mechanismů by představovaly obrovskou investici a my věříme, že by měly zůstat zachovány pro potřeby divadla. Záměr kombinovat operní budovu s koncertním sálem svědčí o naprosto neodborném přístupu k této problematice. Za stávajících poměrů ani nevíme, jak naše Filharmonie ve skutečnosti zní, pokud nemá možnost hrát v sále se špičkovou akustikou. Dne 28. srpna 2006 se obrátil ředitel Mezinárodního festivalu Pražské jaro Roman Bělor na primátora města Brna Richarda Svobodu dopisem, ze kterého si dovoluji citovat: [...] Je třeba důrazně připomenout, že postavení Brna jako kulturní a společenské metropole bez odpovídajícího sálu je významně oslabeno, a to nejen ve vztahu k Praze, jejímž štěstím jsou dva kvalitní historické sály (Dvořákova a Smetanova síň) a řada prostor polyfunkčních, ale také ve vztahu k městům jako je Ostrava nebo Teplice. [...] o koncepčním a velkorysém řešení se vážně uvažuje již i ve Zlíně. Debaty o novém sále jsou v poslední době vedeny i v Praze. Brno je vzhledem ke své geografické poloze poměřováno podmínkami blízké Vídně a skutečnost, že náskok již mají nebo získávají s Brnem nesrovnatelná regionální centra v rámci České republiky, je pro Brno a jeho postavení ve světě hudby nadále neúnosná. Dne 14. ledna 2008 obdržel ředitel Filharmonie Brno David Mareček písemné stanovisko šesti rektorů jménem Brněnského centra Evropských studií: Brněnské vysoké školy podporují vybudování Janáčkova kulturního centra v Brně jako důstojného stánku pro pořádání koncertů, mezinárodních kongresů a dalších významných vědeckých, kulturních a společenských akcí. Realizaci tohoto záměru považujeme za splacení dlouholetého dluhu městu Brnu, respektive její kulturní a vědecké obci. Od té doby se již Zlín může pochlubit novým koncertním sálem navrženým Evou Jiřičnou, Praha rovněž pokládá za nezbytné vybudovat nový koncertní sál, zastupitelé Českých Budějovic jednoznačně podporují záměr vybudovat koncertní síň podle návrhu Jana Kaplického. Dlouhá léta leželo břemeno financování velké stavby v hodnotě 1,2 miliardy Kč pouze na bedrech města Brna, které má na starosti většinu kulturních opus musicum 6/2010

20 institucí v Brně včetně divadel, Filharmonie a řady dalších. Neustále jsme usilovali o to, aby se náklady na tak velkou investici rozdělily mezi město, kraj a stát, případně fondy EU. Teprve příchodem nového hejtmana Michala Haška se podařilo získat příslib spoluúčasti Jihomoravského krajského úřadu na financování tohoto projektu. Bylo ovšem nutno získat také spoluúčast státu. Za působení tzv. úřednické vlády se ministr kultury Václav Riedelbauch velmi angažoval ve prospěch celé věci, dokonce bylo sepsáno memorandum o spoluúčasti těchto tří složek, ministr financí však odmítl uvolnit finance. O kladné vyřešení tohoto dluhu brněnské kultuře se velmi zasazoval první náměstek primátora města Brna Daniel Rychnovský. Škoda, že se město Brno nepřihlásilo do soutěže o titul Hlavní metropole kultury v Evropě. Projekt, který pan Rychnovský s dalšími kulturními pracovníky připravil, by vzhledem ke kulturnímu významu Brna měl rozhodně šanci uspět, zastupitelé jej však zamítli. A tak jsme dále nuceni poslouchat orchestrální koncerty v Janáčkově divadle. Novým stánkem, kam se pro nedostatek jiných možností Filharmonie uchýlila, je Wannieck Gallery. I když jsou tam kupodivu slušné akustické podmínky, je to přece jenom tovární prostředí a pro renomované těleso málo důstojné. Nyní nám zbývá pouze doufat, že nové vedení města přijme záměr vybudování kulturního stánku mezi své priority v celém politickém spektru. Bez kvalitního koncertního sálu zůstává Brno pouhým provinčním městem. Alena Veselá je někdejší rektorkou JAMU a předsedkyní Spolku pro výstavbu nového koncertního sálu v Brně. Summary The problems with the construction of a concert hall has been accompanying Brno for more then one hundred years. The fi rst mention about the absence of a hall in Brno are found in the text for Lidové noviny by Elgart Sokol already in Brno orchestras have found shelters in various places, suitable more or less. Not even the foundation of the Brno State Philharmonic Orchestra initiated the construction of a place for this representative ensemble. The orchestra s rehearsals currently take place in Besední dům which is rather designed for chamber concerts and concerts are held in the Janáček Theatre which, even after minor acoustic adjustments, does not represent a big philharmonic concert hall. The construction of a concert hall which should be a part of the Janáček Culture Center remains a question of political agreement on different levels and especially the issue of fi nance which has to be provided by several sources. 18 ~ 19