VLASTNÍ ŽIVOTOPIS MALÍŘKY DANY PUCHNAROVÉ. Můj původ a dětství.

Transkript

1 VLASTNÍ ŽIVOTOPIS MALÍŘKY DANY PUCHNAROVÉ Můj původ a dětství ň narozena v Praze tįi měsíce pįed vpádem německých armád. Otec byl v té době důstojníkem čs. armádyě matka pilnou úįednicí a cizojazyčnou korespondentkou. Otec Ůrantišek Puchnar pocházel z velké rodiny ě tradičně po generace rolnické. Byl z 10 dětíě z velkého gruntu ( 15 hektarů půdy) a svou rodnou moravskou vesnici Kdousov u Moravských Budějovic velice miloval. Byl zvyklý na všechny zemědělské práceě pįesto ho dali ještě za Rakouska na studie a stal se venkovským učitelem. Aby si mohl dovolit se oženitě šel kvůli vyššímu pįíjmu studovat na vojenskou akademiiě stal se důstojníkem a prožil I.světovou válku na Bosně. Odtud si pįivezl jeden velký mosazný nábojě který měl jako těžítko postavený na psacím stole a mně jako dítěti įíkávalě že jej chytil pįi bojích do ruky. Já jsem mu to tehdy slepě věįila a teprve za mnoho let mi tatínek įeklě že v pįímých bojích nebyl. Pįesto byl mnohokrát vyznamenán různými įády. Když pracoval za okupace v českém odbojiě bylo to dost nebezpečnéě- po osvobození 1945 dostal navíc Įád stįíbrného lva. S lidmi rád filozofovalě měl v knihovně m.j. pįeklady z nápisů ve hrobkách starého ťgypta s vlastnoručním věnováním od Ťr Ůr.Lexyě který byl jeho pįítelem.také pįátelský kontakt měl s Ťr V.Lesnýmě který mu věnoval svůj spis o buddhismu. Otec se ve 40 letech oženil.vzal si o dvacet let mladší Aničku neboli Anny Kobliskovouě původem z jižních Čechě která znala pět světových jazyků a měla z nich státní zkoušky. Uměla hrát na klavírě zejména Beethovenaě a vaįit se učila v klášterní škole v Českých Budějovicích. Živila se sama (díky absolutoriu na Obchodní akademii ) jako půvabná a obdivovaná sekretáįka a korespondentka. Pįed tím měla velkou vášeň pro světové filmové hvězdy ě krásné ženy i muže hrdiny. Sbírku několika desítek fotografií jí babička jednou spálila. Mamince zbyla další záliba- a to pro beletriiě politikuě válečné události a důstojníky. To jí bylo užitečné a i osudnéě když se seznámila s mým budoucím otcem. Vyprávěla miě že v uniformě vypadal báječně. Maminka byla navíc velice sečtěláě četla romány v polštiněě zejména Sinkiewiczeě v němčině všechny Mayovkyě spoustu detektivek v angličtině. Ťíky její humánní výchově se mým životním vzorem v 10 letech stal hrdinný náčelník Vinnetou - to bylo v r.194ň. Později se mi to velice hodilo ě počínaje studiem,- a bojem o existenci konče.. Za socialismu pįekládala matka velmi ráda detektivky od Agaty Christie pro matematiky a fyziky z Matfysu UK v Prazeě kde byla posledních asi 2O let zaměstnána. Kromě literárních sklonůěkteré maminka projevila co by mladá studentkaě když svému strýciěmajiteli drogerie U slunce v Praze na Smíchověě napsala įadu veršovaných inzerátů na speciální prostįedek- prášek proti molůmě švábůmě štěnicím a rusůmě- pěstovala maminka od dětství hru klavírníě pročež dědeček jako úįedník pojišťovny jí s babičkou koupili klavír. O nezvyklé technické zdatnosti mé matky svědčí následující událost : jednoho dne, když rodiče odešli na nákup a nechali svou 12 letou dceru domaě tato z potįeby pochopit strukturu a technologii klavíru jej rozebrala a postupně rozložila všechny částiě struny i kladívka v įadách po podlaze na koberci v salonu. Když rodiče vstoupiliě nebyli mocni slova. Pak dali své dceįi ultimatumě že když klavír nedá do původního poįádkuě dostane obrovský výprask. Taková motivace mou maminku zįejmě velmi povzbudilaě takže klavír bleskově složila a zahrála rodičům jejich oblíbené skladby, nastalo velké smíįení a tento památný čin vstoupil do historie našeho šlechtického rodu. Ťochovaly se totiž listinyě z nichž plyneě že rod po mém dědovi měl dįíve pįídomek von Barau de Ťesmetě že tedy vznikl spojením německé a francouzské krve. Po smrti babičky však maminka našla i 1

2 zápisě že jeden z našich pįedků někdy v polovině 19.stol. v jedné významné pražské hospodě ten šlechtický predikát propil. Nijak jsme toho neželelyě neboť babička sama byla z hospody, dokonce z 10 dětíě a tak od dětství roznášela pivo a i jinak těžce pracovala v hospodáįství. Pradědeček - její otec- byl zároveň majitelem polností a velkého įeznictvíě takže patįil k honoraci městečka Plánice u Klatov v jižních Čechách. Na výchově dětí pracoval pevnou rukou. Babičce jednou udělil takový pohlavek, že na jedno ucho ohluchla. Až dnes se divímě proč to tolikrát za svůj život vyprávěla. (Možnáě že to byla ženská varianta vztahu k otciě jaký prožíval Ůranz Kafka.) Babička pak odešla od rodiny do Vídněě kde se postavila na vlastní nohy : vstoupila do služby k bohatým měšťanům a po letech se vrátila s penězi a výbavou a šťastně se vdala. Na svatební fotografii v dlouhých secesních šatech a s pštrosími pery na klobouku vypadá jako císaįovna - manželka Franze Josefa. S hudebním nadáním mé maminky je mé dětství nerozlučně spjato : když jsem byla batole a musela jsem po obědě spátě hrávala mi na klavír obvykle Beethovenaě a to Měsíční sonátu nebo milou sonátuě zvanou dešťové kapky. Po večerech nacvičovaly s babičkou různé písněě a tak se denně u nás muzicírovalo. Babička doma pįi práci prozpěvovala od rána do večera a docházela dokonce do slavného pražského spolku Hlaholě kam mne jako dítě též pįivedla. Zpívala jsem ve čtyįhlasém dětském souboru Hlaholu dokonce i koncertněě na pį.operu Nabucco na podiu Smetanova sálu v Obecním domě v Praze.. Babička mne též vodívala na kůr blízkého kostelaě kde zpívala o májových slavnostech a pįi mších. Mne daleko více než zpěv v kostele zajímaly pedály varhaně na které jsem dobįe viděla, prohlížela jsem různé įezby a ornamenty ve dįevě barokních ozdob varhan i lavic. Nejvíce mne pįitahovaly tajemné barevné paprsky slunceě procházející skrze okenní vitráže. Ťokud jsme žily s otcem ve vojenském bytě v Ťejvicíchě maminka učívala ruštině a angličtině různé známéě ale tajněě aby na to nacisté nepįišli. Měla ve spodní skįíni kredence v kuchyni složeny ročníky časopisů o okultismu a u nich jsem jako dítě často sedávala a prohlížela fotografie. Nejvíce mne zaujal výjevě kterak krásnou mladou ženuě vznášející se vodorovně nad podiem v úzkých černých šatechě rozįezává ohromný lesklý kotouč cirkulární pily v rovině pasu na dvě části. Žena měla klidný výraz a zavįené očiě po straně jeviště jí asistoval pán v černém smokingu. Byla jsem tehdy dítě sotva pįedškolníě takže vysvětlení jsem si nemohla pįečístě a toto prohlížení jsem měla od maminky pįísně zakázáno. Avšak to množství záhadných obrázků a tajemnoě obestírající balíky skrytých časopisůě mi už v útlém věku neverbálně ukázaloě že existuje jakýsi ohromný neznámý světě důležitý pro spousty lidí natolikě že jsou schopni jej spontánně chránit. Maminka byla určitou dobu ctitelkou východní filozofie. Pįeložila sama Bhagadvadgítu z angličtiny a krasopisně ji napsala do tlustého sešituě- ten mi darovalaě když jsem slavila 15. narozeniny.toho jsem si moc vážilaě dodnes ji uchovávám. Matka četla buddhistické spisy v angličtině a sama žila velmi stįídmě a jednoduše. Ťo poslední chvíle každému obětavě pomáhala.--- Až když jsem dospělaě se mezi įečí zmínilaě že chodívala do tajné okultní společnosti ke známému duchovnímu badateli a spisovateli Weinfurteroviě také otec tam párkrát zašel. Pamatuji seě že za německé okupace jsem prožívala neskutečný strach z gestapáckých důstojníkůě kteįí chodili po Uralské ulici v Ťejvicích kolemě když jsem chodívala do první tįídy školy u sv. Gottharda. Jejich naleštěné černé vysoké holinky a dlouhé černé pláštěnky působily na mne jako zjevení děsivých démonů.- - Pozdějiě během pražského povstání naši obléhali generální štáb SS. Jednoho dne jsem slyšela silnou stįelbu - rány jako z děla a strachy jsem se vtěsnala do škvíry mezi skįíň a zeď v pįedsíni. Rodiče mne tu našliě když se vrátiliě vyprostili mne a vyprávěli o pįestįelce mezi Němci ve štábu a ruskými tanky, jak museli ležet dlouho na zemi pod keįiě než to skončilo.vzali mne druhý den na kulaté náměstí na velké vítání osvobozující armádyě a tam jsem poprvé viděla tak obrovské množství jásajícího lidu.ťěti lezly po ruských tancíchě pįidala jsem se k nim a dostala jsem dárkem něcoě co jsem vůbec neznala - zabalenou tabulku čokolády. Ale bohužel rodiče se začali rozvádětě i když spolu v roce 1945 z čistého nadšení vstoupili do nové KSČ. Trvalo to do r.194ň.- Jak rozvodě tak i jejich členství ve straně.. 2

3 Ten rok 194ň pro mne vůbec znamenal velké změny : byla jsem osobně pįedvolána k soudu pįi rozvodovém stání rodičůě abych įeklaě u koho chci bydlet. Vybrala jsem si maminku. To mi bylo deset let.-ťaleko větší důležitost však mělo toě o čem jsem nikomu neįeklaě a co jsem náhle a nečekaně zakusila. V tom roce jsem totiž prožila velmi silný vnitįní světelný a kosmický zážitekě který trval několik dní. Chápala jsem jej jako odpověď na mé dlouhodobé tázáníě jak vznikl vesmír a co je jeho podstatou. - - Byla jsem také u zpovědi a pįijímáníě neboť mne rodiče podle vžitého zvyku po narození dali pokįtít a udělali ze mne členku įímsko-katolické církve. Se zpovídáním jsem měla moc starostíě neboť jsem si musela hįíchy vymýšlet.tehdy jsem vzala na pomoc t.zv. zpovědní zrcadloě které jsme ve škole dostali. Náboženství jako vyučovaný pįedmět pro mne spočívalo v tomě že jsme museli umět nazpaměť pįíručku pravidelě zvanou Katechismusě - k tomu jsme museli vykonávat dobré skutky a vybarvovat za každý pěkný čin jeden kvítek ve věnečkuě který nám vyučující jeptiška otiskla jako velké ornamentální razítko do sešitu. Když jsem začala chodit do páté tįídy obecné školyě to vyučování náboženství zrušili. Mám dodnes v pamětiě že jsem se v desátém roce věku horlivě starala o vznik života na zemi ě o utváįení pevnin a staré civilizace.tehdy mne nejvíce zajímaloě jak vypadal život v českém moįi doby kįídovéě dále Nejstarší dĝjiny Pįední Asieě Indie a Kréty v sepsání akademika Bedįicha Hroznéhoě a ještě Krásy nerostůě což byly knížkyě které jsem si v r.194ň dala koupit od tatínka k vánocům ě když mi bylo deset let. Skutečně všechny tyto knížky a prožitky měly významnou roli v utváįení mé pįedstavivostiě a ještě v dospělém věku jsem vycházela z těch vzpomínek. Žily jsme s matkou a babičkou v bytě na Smíchově hodně chuděě proto babička za války v kuchyni stále krmila husu. Topily jsme uhlím a já jako nejmladší jsem je nosila ze sklepa. Ťělalo to dvanáct plechových kbelíků ( dvacetilitrových) od marmelády a to postačilo jen na tįi dny.to bylo na malé dítě moc. Trvalé bolesti v páteįiě které tehdy vznikly ze skoliozyě jsem začala léčit až za tįicet let.-- V pįízemí byla velká drogerieě kdy pracoval můj strýc. Často jsem za ním chodilaě prohlížela barvy a postávala ve skladechě které úžasně voněly. Ta vůně se táhla po chodbách a schodištích domu až do tįetího patra na půduě kam jsem chodila každý týden věšet s babičkou prádlo. Krásně tam vrkali holubi a skrze škvíry ve stįeše padaly na starou cihlovou dlažbu chvějivé proužky slunečního světla.- Ještě v pįedškolním věku veškeré mé hravé záliby rozvíjela babička tímě že vysypala hromádku bílé mouky na dįevěný vál a já jsem si z ní modelovala krajiny a zámky. Pak na vále babička hrála se starým dįevěným Kašpárkem divuplné scény a já jsem ani nedutala nadšením.- Pamatuji siě že až do dospělosti jsem nedostávala nové šaty ě boty jsem nosila obnošenéě pįešívalo se na mne všechno ze staršího ošacení po maminceě tetě a babičc.teta byla dobrá švadlena z povolání a často na mne brala míru. Kabáty a kostým jsem měla z vojenských stejnokrojů po otci ještě v době studia na AVU,- vše ve hnědé nebo černé barvěě- a tak jsem se od dětství učila šetįeníě skromnostiě odįíkání.- To se mi později v životě velice hodilo. Kreslířské začátky. Asi od tįí let jsem živelnĝ kreslívala nejvĝtší část dne.hodnĝ silný dojem ve mnĝ vzbudila návštĝva pražských Karlových lázníě kam mne matka zavedla ve vĝku asi 5 let. Po návratu jsem si sedla a mnoho listů papíru jsem zaplnila kresbami postav nahých žen ve sprchách nebo sedících u bazénuějak jsem si je pamatovala. Když jsem svá díla jako obvykle ukazovala rodičůmě otec se rozzlobil a velmi ráznĝ mi naįezal. To jsem tehdy nesla jako kįivdu. (Po druhé naopak kvůli abstrakci mi udĝlil pohlavky až v mé dospĝlostiě když jsem již studovala na AVU a o prázdninách na moravském venkovĝ jsem malovala na půdĝ obrazyě kterým tehdy nerozumĝl..) Jako dítĝ pįedškolní jsem stále kreslila zpamĝtiě nejvíce obdivu sklidily moje kresby celého pekaįství se všemi pultyě s lidmi a všemi druhy pečiva ve sklenĝných vitrinách Kreslila jsem zpamĝti jak pekaįství pana Lichtenberga v Ťejvicíchě tak i pekaįství pana Lánského na SmíchovĜ naproti pįes kolejeě kam jsem také dennĝ chodila. Maminka mne učila pracovat 3

4 s pastelkami takě že jsme společnĝ vybarvovaly ilustrace v pohádkových knížkách pro dĝti. KromĜ toho pro mne vymalovala stĝnu u mé postýlky výjevy ze slavného Ťisneyova filmu SnĜhurka a sedm trpaslíků.tak jsem už jako batole usínala pod nástĝnnou malbou. Opravdu velký vliv mĝly na mou obrazotvornost ilustrace v knížkách. PozdĜji v 10 letech jsem dostala 1. cenu celostátní dĝtské soutĝž Alšova zemĝě když jsem namalovala ( samozįejmĝ zpamĝti) celou pláň na Letné i s nĝjakou slavností. Kreslila jsem i na moravském venkovĝ v KdousovĜě kam mne otec vozil na prázdninyě a také na horách v zimĝ.pamatuji seě že jsme s otcem každý rok jezdili do Krkonoš do Bedįichova.Tam jsem ve volných chvílích po bravurním sjíždĝní svahů kristiánkami dopisovala román Psí život a dĝlala k nĝmu ilustrace. A velmi mi šlo kreslení v jedné restauraci v Praze na Letnéě kam mne otec vodil každý týden na setkání se svým bratremě strojním inženýrem. Co může dĝlat dítĝ za stolemě kde otec se strýcem pijí pivo a povídají si ř To byl hlavní důvodě proč jsem kreslila výjevy z hospod- hráče karetě pijákyě rozhovory u piva -ty se pak dostaly do mých grafik. Bylo to pro mne nikoliv zaznamenání skutečnostiě ale smysluplná činnostě pįi níž jsem mohla pįemýšlet. Bavilo mne to stále víc.-- Otec mi našel nejprve učitelku klavírní hryě potom i učitele kresbyě neboť jsem chtĝla jít na stįední výtvarnou školu. Učil mne tedy dobrý akademický malíį na SmíchovĜ. Naučil mne skvĝle tužkokresbuě různé techniky šrafováníě kreslila jsem tam jednoduché vĝciě zátiší a pak i hlavuě vše dost malé. Broušené sklenice s vodouě kostkou cukru a lžičkou jsem se naučila kreslit jako Max Švabinský. Zkoušky na výtvarnou školu v den Stalinovy smrti jsem dĝlala v r ještĝ na Kįižovnické škole vedle dnešní VŠUP.- S klavírem jsem se spįátelilaě hrávala jsem etudy a učila se akordyě harmonii a základy kompozice. PozdĜji jsem hrávala pro sebe i Beethovena, Mozarta a nĝkteré Bachovy skladby. Výtvarná škola v Praze Stįední umĝlecko-průmyslová škola se pįejmenovala na Stįední výtvarnou školu a pįestĝhovala se na Hollarovo námĝstí za Olšanskými hįbitovy.tam jsem jezdila ze Smíchova dennĝ tramvají celou hodinu a skoro pokaždé jsem pįišla pozdĝě takže jsem za to dostávala často dvojku z mravů.učili jsme se tam kreslit i malovat zátiší a pozdĝji také figuru a hlavuě tedy portréty.výborné bylo oddĝlení grafických technikě kde jsme dĝlali litografii v praxi a ve 3. ročníku jsem realizovala celý cyklus litografií zákoutí z Kampy,k nĝmuž pan įeditel dal vytisknout část prózy Vl. Neffa. Poslal mne za ním pro schválení a album pak rozdával váženým návštĝvám a pįátelům školy.mnoho volného času jsem trávívala kreslením v cirkusech i v jejich zákulisíě z toho vznikly také malé grafické listy v různých technikách. Také jsem se naučila dĝlat linorytě suché jehly a lept. V dílnĝ leptu nás vedl skvĝlý odborníkě známý grafik Zdenek Junaě autor výborné knížky Lept a grafické techniky. Tam jsem také získala otisk grafiky Václava Hollara Jaro /Spring/ě faksimileě kterého jsem si hodnĝ vážila.-- Ve škole jsme se učili dĝlat návrhy knižních obálekě ale i nálepek na zápalkyě obalů na cigaretyě įadu knižních ilustracíě studie různých pįedmĝtů různými technikami.-- Velký význam pro mne mĝl cyklus kopií podle grafik a kreseb Rembrandtovýchě které jsem dĝlala tuší a perem se zvĝtšovacím sklem. Šlo mi o poznání a naučení jeho rukopisu. VidĜla jsem totiž jeho velkou výstavu v Ťrážďanechě kam výtvarná škola poįádala exkurziě mne i spolužačky tehdy Rembrandtovo dílo uchvátilo.- Z technologií kresby mne okouzlila perokresba různými barevnými tušemi a nĝkolika peryě kterou nás učil prof.juna. Tu jsem pak uplatňovala v 60. a 70.letechě pozdĝji ve velkých i malých vícevrstvých zahalených kresbách v 90.letech. Užitek technologického výtvarného vzdĝlávání jsem mohla ocenit až po letechě když jsem sama začala učit kresbu a malbu.-- 4

5 Na té stįední výtvarné škole mne velmi bavily dĝjiny umĝní. S chutí jsem četla mnoho knih o tomě co jsme se právĝ učili - o kulturách a obdobích starovĝkuě stįedovĝkuě gotikyě renesance. Jednou se staloě že na celou hodinu se učitel posadil ke mnĝ do lavice v posluchárnĝ a nahlas mluvil jen se mnou pįed celou tįídou o kostele Il Jesuě neboť jsem tehdy prostudovala krásnĝ napsanou knihu jednoho historika umĝní o vzniku baroka. -- OhromnĜ poučné byly hodiny literatury. Učitelka byla nucena nám hodnĝ vĝcí vykládat zdeformovanĝě a tak se omezila na pįedčítání textu socialistické učebnice. My jsme se však dokázali bránit proti takové ztrátĝ času tíměže jsme si po lavicemi četli knihy zakázaných autorůě které jsme si navzájem půjčovali. Nejvíc dĝkuji malíįi Alvovi Hajnovi ě že mne seznámil s dílem Otokara Bįeziny. O tom velikém mysliteliě mystickém básníku rovném Whitmanovi byla zmínka v učebnici literatury maličkým petitem : Otakar Bįezina byl básníkě nesrozumitelný dělnické tįídě. To bylo všeě co jsme o nĝm smĝli vĝdĝt. Po hodinách malby a kresby jsem si nejvíce zamilovala deskriptivní geometrii. Ta mne hluboce ovlivnila celý můj výtvarný vývoj. Pamatuji siě jak jsem pįi rýsování užasle sledovala, co lze sestrojit na plošeě a když jsme rýsovali konstrukce mnohostĝnů - polyedrů-, považovala jsem to za procesě rovnocenný umĝlecké činnosti. Bavilo mne hodnĝ i sochaįstvíě když nám učitel dával dost tĝžké úlohy - portrétyě reliefyě komponované na zadaná témata zpamĝtiě a byla jsem šťastnáě když nechal mé vĝci odlít do sádry. To vždy znamenaloě že takové dílo uznal za dobré. Se zájmem jsem pozorovalaě jak se nĝkteįí z našeho ročníku začali specializovat na určitý oborě ale pįitom jsem cítilaě že umĝlec může užívat různých technik a technologií a vyjadįovat své ideje v mnoha oborech. Považovala jsem za logické, když malíį dĝlal i grafiku a sochyě nebo když sochaįi malovali a psali básnĝ a tįeba i divadelní hry. V té dobĝ jsem se rozhodla pracovat ve více oborech a technikách současnĝě aby se mi podaįilo vyjádįit své vize a pįedstavy co nejbohatĝji. -- Také mne v tĝch letech pįitahovalo divadlo. Za jeden rok jsem nashromáždila kolem 2ň0 vstupenek do Národního či Smetanova divadla. Chodila jsem na bidýlko takįka dennĝ díky obĝtavosti spolužákaě který pracoval brigádnĝ v malírnách dekorací NŤ a nosíval mi do školy volné vstupenky. Mohla jsem vidĝt ty nejlepší opery a činohry i vícekrát v tom nejlepším obsazení.--- V té dobĝ jsme s matkou hrávaly čtyįručnĝ na klavír Beethovenovy koncerty a také jsem s ní hrála ping-pongě obojí v klubu podniku Ligna na Václavském námĝstíě kde maminka léta pracovala jako sekretáįka įeditele. Jednou mi právĝ pįi ping- pongu vyprávĝla mi o svém pįedválečném členství v okultní společnosti kolem Weinfurtraě kde našla i dost pįátel. Ve 4.ročníku výtvarné školy jsem jako všichni spolužáci dĝlala talentové zkoušky na vysokou školu. NĜkteįí šli na VŠUPě jiní na AVU. Já jsem si vybrala AVUě zkoušky jsem udĝlalaě ale kvůli machinacím s kvótami mne nevzali a čekala jsem 1 rok. I když se podvod ukázal a jeden profesor z AVU musel kvůli tomu odejítě spravedlnosti se neučinilo zadost a nezaįadili mne toho roku mezi nové studenty.. Ťíky tomu jsem navštĝvovala slavnou pįípravku výborného starého učitele prof.vodrážky na SmíchovĜ jako pokračování výtvarné školy. Sedávali jsme v podkrovní učebnĝ s Václavem Sokolem, Zbyškem Sionem, Antonínem Tomalíkemě Alvou Hajnem, Zdenkem Rybkou, Karlem Kroupou. Všichni se stali pozdĝji známými malíįi... Seznámila jsem se prostįednictvím Siona a Tomalíka s kroužkem studentů Akademieě kteįí chodili k Istleroviě Medkovi a Boudníkoviě k teoretikovi umĝní J.Chalupeckémuě sledovali jsme současné svĝtové umĝní i moderní české. Ťozvídala jsem se tak o mnohých proudech a ideách v umĝníě literatuįe a hudbĝě které zamĝstnávaly myšlení tvůrců v západní ťvropĝě v USA i jiných zemíchě kolovaly mezi námi tajnĝ dovezené západní časopisy o umĝníě fotografie z důležitých výstavě nahrávky současné atonální hudby... Teprve pozdĝji jsem pochopilaě že prof. Vodrážka byl skutečným učitelem i pro naše myšleníě neboť nám pįi práci četl poezii a eseje Bįezinovy a spisy Ů. X. Šaldy. ( Ty byly v té 5

6 dobĝ politicky nepįípustnéě tím pan profesor hodnĝ riskoval). NesmírnĜ na mne zapůsobil hlavnĝ Šaldův esej o hrdinném zraku. Pįivedl mne k poznáníě že vnitįní vidĝní je platné a v umĝní nejdůležitĝjší. Tak nás prof.vodrážka cílevĝdomĝ učil poznávat naši skutečnou kulturu a vážit si jí. Tím nám dal neocenitelný dar. Choval se ke každému studentovi jako dobrý otecě byl jako učitel i pįísnýě aby nás co nejvíce naučil právĝ pro ten typ zkouškyě který nás čekal.- Když jsem ho po letech potkala na ulici a vyprávĝla muě jak dĝlám kresby k básním Ůrantiška Halaseě byl nesmírnĝ rád a živĝ se zajímal o všechno podrobnĝ- stáli jsme tam spolu asi hodinu. Akademie výtvarných umění v Praze a vzdělání mimo školu. Ťruhá zkouška na AVU probĝhla dobįe ( mám v archivu kresbu portrétu s razítkem AVU ) a od r. 195ň jsem začala kreslit a malovat v této rozlehlé staré budovĝ blízko Královské Stromovky v Praze. V té dobĝ již vznikaly mé domácí malby. Zvykla jsem si od výtvarné školy pracovat hodnĝ domaě a také na venkovĝ na vsi o prázdnináchě kdy jsem mĝla atelier na půdĝ u strýce v rodišti otcovĝ ě v malé vsi Kdousov na jižní MoravĜ. Nevadilo mi tam ani horkoě když slunce pražilo do tašek na stįešeě ani šumĝní vody pįi dešti ani občasný hluk traktorů a kombajnůě pronikající malými půdními okénky štítu domku z ulice. Sedávala jsem na silném starém trámu u okénekě bylo z nich vidĝt vrcholky jabloní v zahradĝ a nebe. Byla jsem šťastnaěže mám konečnĝ vlastní prostor pro práciě svůj klid a místo na barvyě štĝtce a obrazy a grafiku.. To se mi podaįilo nalézt i ve smíchovském bytĝě kde jsem svůj pokoj po dohodĝ s matkou a babičkou zaįídila jako provizorní ateliér.tady vznikly r první mé odezvy na studium kubismu ě hlavnĝ zátiší ě rozbory kompozic obrazů podle zlatého įezuě když jsem se učila z díla B.Kubištyě- tak vznikly kresby, grafiky, obrazy - z nich nejvĝtší U kapucínů, olej cm. Obrazy jsem zakládala na pįísném kompozičním įádu. Namalovala jsem doma i kubizující krajinyě vzniklé na plenéru AVU v pohraničí. Jako další fázi kubismu jsem chápala studium Mondriana. Zaujal mne jeho raný vývoj. Moje mondrianovské kresby a grafikaě zejména studie růstu stromů ( Mrtvé stromy )ě olejomalby ( Můj autoportrét)ě krátké období modifikace futurismu ( nejdůležitĝjší byl olej Provazolezkyně - k nĝm jako pįíprava vznikly asi tįi monotypy ), spolu s kubizujícími obrazy- cyklus asi tįiceti prací je dnes v majetku ČMVU Praha. Mé období surrealismu zahrnovalo vize Kamenů a také vliv H.Moora (dįevoįez Mlčeníě pak obraz a litografie Odpočinek u moįe ). Hned potom v témže roce nastalo u mne expresivní období : r monotypy- cyklus Hlavy jedlíků a obraz U stolu (Jedlíci ), časté imaginární portréty ( litografie Hlava Krista a imaginární portrét J.Kurandovéě monotyp Hlava J.Steklíkaě olej Imaginární portrét Zbyška Siona ěportrét cikánky aj.) Verše od r k cyklu Kameny byly vnitįní reakcí na mé obrazy a grafikyě souvisely nerozlučnĝ spolu. Začaly se jakoby samy psát do sešitů a na papírky ( sbírky Pįíběhy a Kameny), psala jsem ve stoje i v ležeě kdekolivě na pį. pįi návštĝvách v mém atelieru, za hovoru ostatních. PravidelnĜ jsem také zapisovala neobvyklé snyě pozdĝji jsem je shrnula pod názvem Senník. V letech vznikal Cyklus Mrtvé stromy - byli jsem s ateliérem prof. Součka na plenéru AVU v českém pohraničí. Tam nebylo mnoho času na malováníě pįes den jsme museli pracovat brigádnĝ na polích místního JZŤ. Vybírali jsem įepuě nosili v obou rukách na hromady ke svážení traktoremě a to bylo na mé ruce tak tĝžkéě že tįetí den jsem musela k lékaįi se zánĝtem mízních uzlin. To bylo tįeba jet do místa bydlištĝ- nemĝla jsem na vlakě jela jsem stopem a po ošetįení jsem se s léky stopem vrátila zase zpĝt. MĜla jsem pak čas na nĝjaké kresbyě pak jsem podle nich udĝlala kompozice a obrazy z plenéru doma, litografie pak už ve škole. V cyklu monotypů jsem se pįipravovala na kompozice obrazů. MĜla jsem takový svůj postupěkterý vyžadoval nejprve pįípravu v malých kresbách a v graficeě než jsem si 6

7 dovolila dĝlat obrazy.- Byly to již úplnĝ abstraktní serie Pįíběhy v ploše a monotypy podle deníkových kreseb Kameny -( dĝlány v létĝ na půdĝ u strýce v KdousovĜ -v každém cyklu bylo pįes dvacet monotypů), pozdĝji na AVU v atelieru grafiky jsem dĝlala litografii Kameny k básni Nikde od F.Halase, v mém novém atelieru na KampĜ vznikly menší obrazy Bílé prostory. Pak nový cyklus zahájil dįevoįezě monotypy a obraz Mlčení (Silentium)ě obraz Velký kámen a cyklus k poezii R.Jefferse : Mara- kresby a monotypy. Ty byly značnĝ drsnéě tmavéě rasantní.- - PRVNÍ ATELIER V PRAZE. Moje básnická sbírka Kameny ( Na prahu zamlčení) a všechny cykly kreseb a obrazů i grafikyě zvané Geometria spiritualis, pak i Geometria mechanica vznikaly již v mém novém sklepním atelieru u Kampy u Újezda ve VšehrdovĜ ul. č. 4. ShánĜla jsem jej po národních výborech od počátku studia na AVU asi jeden rok a dostala k nájmu na podzim 1960 od Okresního výboru Prahy 1. Prostor nijak atraktivníě ale klenutý. Byla to bývalá ševcovská dílnaě tmaváě i vlhkáě všude vonĝl popě chodilo se tam pįes domovní sklep kolem uhlí.- S pomocí pįátel jsme to upraviliě vybíliliě zaįídili darovaným starým nábytkem. NejvĜtší pracovní stůl pocházel ze zrušené Ůrágnerovy lékárny na Malé stranĝ a pan architekt Ůrágner mi ještĝ velkoryse vĝnoval starou šatní skįíňě pĝknouě empirovou. Jen nefungovalo zavírání na zámek. Vezli jsme to na vypůjčeném dįevĝném dvoukoláku z Malostranského námĝstí až na Újezd, kde v uličce u Kampy byla ta moje nová dílna. ZavádĜla jsem tam vodovod ze sousední sklepní prádelnyě sehnala stará kamna a objednala uhlíě zrenovovala starý WCě udĝlala osvĝtlení nové elektrické hodiny a tatínek mi koupil krásné gramorádioě aby mi tam nebylo smutnoě jak įíkal. Také mne tam navštĝvoval a filozofoval. Pracovala jsem tam ráda a vzniklo tam mnoho mých obrazů ě grafik a kreseb. Začali se u mne ve sklepĝ scházet pįátelé a pozdĝji i zájemci o mou práci. Se spolužáky i kolegynĝmi jsme tu poslouchali hudbu na gramofoně hlavnĝ Janáčkaě Hindemithaě Honeggeraě Martinůě Stravinskéhoě četli jsme nahlas Klímovy spisy a j. (Dokonce jsem sama dala dohromady pár čísel Annálů - výňatky z filozofických pojednání hlavnĝ L. Klímyě J.Maritainaě H.Bergsona a j. Maminka moje obĝtavá spolupracovnice - je opisovala na stroji v nĝkolika exempláįích. Tak jsem vydala vlastní samizdatě sice jen malý- o nĝkolika stránkách a v maličkém počtu kusůě a asi jen 3-4 čísla vyšlaě- ale pįeci to byl jeden z prvních samizdatů v Praze. Také jsem začala mít velký zájem o psychologii a psychiatrii. Chodila jsem na pįednášky prof. Vondráčka do Lékaįského domu a u mne v atelieru občas končila tato společnost debatami i praktickými pokusy s hypnosou. 2. ročník AVU : přešla jsem do atelieru malby prof. Součka ŤĜlala jsem malby portrétů a velkých sedících aktů - hnĝdošedá barevnost a trochu modré. Zde byli již starší malíįi- z tĝch dnes známých hlavnĝ Antonín Málek a Kateįina Černáě ze stejné generace Zbyšek Sion a Karel Kroupa. Vzpomínám ráda na hodiny malby podle modelu, kdy v tichu znĝl hlas Zbyška Sionaě recitujícího zpamĝti pįíhody dobrého vojáka Švejka. Naučil se Haškovo dílo zpamĝti z obavyě že je natolik protistátníě že je komunisté zničí ě spálíě zakážou. Od té doby jsem díky tomu umĝla įadu Haškových historek zpamĝti. Byl to pro nás v podstatĝ černý humor s pįídechem dadaismuě parodující i současné pomĝry. Spįátelila jsem se mimo školu s okruhem t.zv.strukturální malbyě navštĝvovala jsem ateliery Evy a Čestmíra Janoškovýchě Jiįího Valenty, Antonína Málkaě Aleše Veseléhoě vymĝňovali jsme si knihy. Povzbuzovaly mne debaty s tehdy již uznávanými malíįi Zdenkem Beranem a Jiįím Načeradskýmě neboť byli neobyčejnĝ informováni ve vĝcech starého i nového umĝní. Skupina t.zv. somráků, zabývající se intenzivnĝ strukturální abstraktní malbouě se výraznĝ formovala právĝ v této dobĝě takže jsem mohla vidĝt jejich 7

8 vývoj a slýchávat jejich debatyě horečnatéě vášnivéě zaujaté pro svůj způsob ( jak by įekl Nezval). Poznala jsem jejich oddanost umĝníě která byla zcela netečná k jakémukoliv výdĝlkuě hluboké pįemýšlení o životních situacíchě velký pįíklon k filozofii existencialismu a zájem o nové technologie a materiály v malbĝ či tvorbĝ objektů a plastik. Začala jsem navštĝvovat Konfrontace v atelierech ( Konfrontace I. ve ValentovĜ atelieru v Libni, Konfrontace II. v atelieru A.Veselého)ě kde vystavoval i hlavní iniciátor skupiny Jan Koblasa své malby a Karel Nepraš kresby a grafiky ě A.Veselý hrůznĝ špičaté strukturální objekty, Sion, JanošekěTomalík a Málek strukturální obrazy. Teoretiky skupiny byli Ůrantišek Šmejkalě Bohumír Mrázě Ťalibor Veselý. Na vernisážích ( hlavnĝ v ůalerii UmĜlecké besedyě kdy byla proslulá Výstava Ť ) pronášeli učené pįednáškyě plné cizích slově aby jim latentnĝ pįítomní tajní agenti StB nemohli rozumĝt. I myě obyčejní pozorovateléě jsme nerozumĝli. UmĜlecké výzkumy nevelké skupiny vypadaly tehdy jako tiché spiknutíě jako konspirativní hnutí. Na privátních vernisážích stál u dveįí vždy nĝkterý z členů jako stráž a koho neznalě toho nevpustil.- Antonín Tomalík pracoval nĝkolik mĝsíců v mém sklepním atelieru na KampĜě a to ve vedlejší bývalé prádelnĝě na svých propalovaných objektech. NemĜl kde dĝlatě a tak jsem mu to nabídla. Ťal mi potom jeden svůj obrazě který nyní zdobí sbírku M. Knížáka. - Chodila jsem i na vernisážeě kde hráli Šmidrové a pįi obĝdech v právnické menze jsem se dennĝ dozvídalaě co je novéhoě jak somráci byli u Boudníka nebo u Medka nebo u Istleraě co bylo nebo bude za dobré koncertyě co se koná v Ťivadle hudbyě jaké koupit gramodesky nebo knihyě kam se půjde atd. V menze pįi obĝdech Tomalík prodával své grafiky po 1O Kčě aby mĝl na pivo. Na obĝdy chodil s námi takě že si vzal od nĝkoho z nás talíį a šel si na nĝj k okénku dát pįidatě polévka byla volnĝ k nabrání z velkého hrnce. Od Tondy jsem si ovšem grafiky koupila, a dodnes je mámě také nĝkteré jeho kresby a dįevoįezové štočky Z prvního ročníku AVUě nazvaného pįípravka jsem pįešla na vlastní žádost do malíįského atelieru prof. Karla Součkaě který v té dobĝ začal učit na AVU a slynul povĝsti velmi tolerantního pedagoga.- Když jsme mĝli v té dobĝ povinný plenér pro celý Součkův ateliér v jedné vsi v Orlických horáchě ubytovali nás ve staré velké škole a pracovali jsme tam pro JZŤ. To nebylo jako za dob staré AVUě kdy se jezdilo do Ůrancie nebo do Itálie malovat. Zachoval se mi jeden autentický dokument: DOPIS PĮÍTťLI Z PLťNÉRU AVU V ČťSKÉM POHRANIČÍ výpravy do bunkrů :... Zdá seěže jsem ti nenapsala o tomě co se tu děje : v pondělí pįijeli kluci zpátky z Prahy, jen Beran odjel asi na dobro. V úterý tu byli profesoįi Kotalíkě Souček a Koreckýě promítali nám obrazy ze světové výstavy v Bruselu. Trvalo to pįes dvě hodinyě celková úroveň pįekvapivě nedobráě jen asi dvě tįi věci se mi trochu líbily. Matení pojmůě špatná instalace i špatný výběr věcí...včera odpoledne jsme si udělali pěkný výlet s Kateįinou Černouě Tondou Málkem a Karlem Machálkem. Šli jsme na houby a po cestě jsme prolezli tįi velké bunkryě kde kluci ještě nebyli. Nalezli jsme tam spousty nádherně strupatých zdíě i vápníkové krápníkyě různé plísněě rozsypané stěny po nějakém výbuchu a rozervané kráteryě zasypané schodyě zatopená patra. Na povrchu vody hlubokých studní žili velcí bílí červiě všude kolem beton a tmaě měli jsme jen matné osvětlení vlastní baterkou.- Ale co nejlepšího : našli jsme pláty rezavé oceleě naprosto zničené výbuchemě tak zkroucené a takovými různými způsoby proděravěléěže kluciě zvláště Tonda Málekě úplně įvali nadšením. Hned se rozhodliě že to vezmou domůě tak nesli zpět nové strukturální obrazy. Tonda įíkalě že to svaįí ještě s kusy železných tyčíě které se tamě zprohýbány výbuchemě daly vytrhnout z betonu. Chtěl by to vystavit na Konfrontaci a působí to opravdu silně.- Karel Machálek si vzal takovou velkou závěsnou věc ze zničeného kovu - našla jsem to já - je to vyloženě sochaě ty zející nepravidelné otvory na ní působí až hrůzně. - Tonda Málek by se sem chtěl vrátit s nákladním autem a s autogenem, chce odįezat a odvézt celé ty zničené rezavé pláty z bunkrů. 8

9 Mj. v pondělí pįijely dvě úįednice z rektorátu AVU a rozdávaly stipendia. Tak hned vše šlo do hospodyě já byla doma a četlaě mám totiž silné bolesti v krku a kašel.tak ležím a čtu a čtu. Ťostalo se mi do rukou : André Breton : Nadja ( to nám tu četl a vykládal Zdeněk Beran)ě Ůaulkner : Růže pro ťmiliiě Ratcliffe Hall : Studna osaměníě Jefferson : různé neznámé veršeě opsané na stroji.teď tu na mne čeká Nietzcheův Antikrist. Mezitím po nocích čtu Apollinaira, Rimbaudaě Nezvalaě někdy Šalduě Čapkovy Pįeklady světových básníkůě- to vše od pondělí. Na pį. Studnu osamění jsem pįečetla za půl noci.- Jinak bedlivě pročítám od Pecky knihu Moderní člověk a kįesťanstvíě čtu to hodně pomaluě vzbuzuje velikou úctu...jedeme 12. a na exkurzi po vzácných památkách : pįes Kuksě Náchodě Opočno a j. a se vracíme odtud do Prahy... Z toho okolí mne zaujaly jen smutné uschlé zkroucené pahýly stromůě tvoįící jeden lesík nedaleko na kopci. Sedávala jsem u nich a hrávala na flétnuě pak jsem je kreslila ě a tak vznikly kresby pro cyklus grafik a obrazů Mrtvé stromy. Tįi kubizující obrazy kopcovité krajiny jsme namalovala pak doma v atelieru : v KdousovĜ o prázdninách vznikly opĝt Malé deníkové kresby II. ŤĜlala jsem je do tlustých nelinkovaných sešitů jako zápisy každého dne ( nĝkolik desítek).- - Nemohu zapomenou na ty nádherné hodiny v čase letního soustįedĝní na staré půdĝ strýcova domku, ty radosti z objevování nových tahů kreseb a nových výrazů ě to úporné prožívání klidu pįi práci, jež se propadalo do spontánních meditacíě aniž jsem to vĝdĝla. Provázena cvrlikáním vlaštovek jsem z malých kreseb pak vybírala a udĝlala ještĝ tam na půdĝ nové cykly monotypů : Kįivka - Pįímka - Plocha ( studie struktur černé a hnĝdé - nĝkolik desítek grafik - jako pįípravy pro obrazy) - Pak v atelieru na KampĜ jsem udĝlala první strukturální obrazy : Zeměměįičě Čtenáį, Spáčě Kameny, a j. kompozice. Květen 1962 : - - moje první privátní výstava v mém ateliéru Všehrdova 4ěPraha 1 - pověsila jsem na stěny čerstvé monotypy a obrazy z posledních dvou let Nejvíce uznání od spolužáků z AVU získal cyklus Aproximace - Bílé monotypy. ŤĜlala jsem je bílou olejovou barvou na mramorové desce ( staré- z babiččina nočního stolku) a pak tiskla na černé ploše papíru. Objev bílého monotypu : Málek a Janošek jej označili jako lepší než Boudníkě je to jiné a nové. ( Cituji z mého tehdejšího zápisníku). Toník Málek mi pįi prohlídce mé atelierové výstavky doporučil otisknout malé obrazy na sololitu jako reliefní deskuě tedy jako grafikuě což jsem udĝlala. Byla to ale fyzicky velká dįinaě deska byla tlustá a projíždĝt ji lisem bylo velmi tĝžké. Musela jsem dát dva filcy ( plstĝné podložky)ě aby ty všechny prohlubnĝ v desce se dobįe otiskly. Málokdo však vĝdĝlě jak opravdu tĝžkou práci jsme tehdy dĝlali.- - Toho roku jsem udĝlala mimo školu ještĝ cykly kreseb a monotypů Kryptografie, Aproximace a malé grafiky jako počátky cyklu Geometria Spiritualisě který naplno rostl do počtu asi dvacíti čtyį grafik a cyklu obrazů do r NAHRAZOVÁNÍ VZŤěLÁVÁNÍ V SOUKROMÍ - - Na doporučení pana Vokolka z Pardubic jsem začala jezdit na Moravu do Staré įíše ke Ůlorianům (asi od r. 1961)ě kde jsem poznala i malíįe O. Stritzka a jeho dceru Julianu. MĜla jsem pįístup do obrovské florianovské knihovnyě tam mne s velkou laskavostí nechávali i pįespat- a pro mne to byl hotový ráj. VidĜla jsem originály maleb ů.rouaultaě kterému Ůlorianovo nakladatelství Stará Įíše dĝlalo reprodukce jako první na svĝtĝ.. Ta knihovna se stala to pro mne významným zdrojem vzdĝlání.- - Od Ůlorianů jsem si tehdy půjčila na pį. Tomáše Akvinského Následováníě Jana z Kįíže Scala Paradisiě Swedenborga Od nakladatele Vokolka z Pardubic v r jsem mĝla půjčeny podle mých zápisků : nĝkteré Ůlorianů Kursy ( Šestově Rozanově Šimon Narecký)ě Rilke : Sonety Orfeoviě Mnišské sonetyě Kabeš : O filozofovi Klímoviě Prousta Hledání ztraceného časuě některé ťncyklikyě Ťopisy O.Bįezinyě a knihy kįesťanských modernistůě jako byli ť.helloě L.Bloyě Ťurychě Ťemlě Holan: 9

10 Kolury.- - Holanovy vášnivé dopisyěpsané velkorysými rukopisemě s mnoha škrtanci a vykįičníky mi pan Vokolek ukazoval jako velkou vzácnost. Zaujala mne hodnĝ kniha Colerus : Od bodu ke čtvrtému rozměru ( geometrie)ě noví pro mne byli ů.papiniě Nietzsche ě ůotz : Tváį století aj...po antikvariátech jsem sehnala hodnĝ knížekě vydaných ve Staré Įíši. V antikvariátech na SmíchovĜ a na Můstku jsem kupovala každý týden stará vydání knih o filozofii i monografie umĝlců. Nejvíce pro mne znamenalo původní vydání Tvoįení v umění výtvarném od Ůrantiška Kupkyě malíįe a teozofaěkterého jsem si vybrala za svého neviditelného učitele na AVU : - - začala jsem pracovat v grafickém atelieru na AVU, kam jsem přestoupila na vlastní žádost z atelieru malby prof.k.součka MĜla jsem dva důvody ke zmĝnĝ : s prof. Součkem jsem si nerozumĝla ě neįekl mi nikdy nic potįebnéhoě a když jeho korektura skončila a odešelě nastala v atelieru nepopsatelná vįavaě způsobená turnajem ve hįe šprtec, k nĝmuž pįicházeli i páni studenti z jiných vyšších ročníků. Jakmile se za profesorem a asistentem zavįely dveįeě začala velká scénická zmĝna: hoši obrátili velká plátna ke zdiě na jejich zadní stranĝ byly kįídou napsány názvy států ě za které jednotliví hráči hráliě( na pį. USAě SSSRě Canadaě Švédskoě Ůrancieě NŤRě BRŤě ČSR..) a byla tam zachována skóre z minulých zápasů.pak pįicházeli studenti z dalších ateliérů : od Radyě od Makovskéhoě od Sychry... Na židle se dala velká dįevĝná deska s nakreslenými poli a brankami ěa mezinárodní zápas začal. Hrálo se s mincemi tak,že se hráči museli kovovou korunou poįádným úderem trefit do minceě zastupující pukě a co možná nejdįíve tuto dostat do branky protivníka. Tento akademický sport pįirozenĝ vyvolával nejen hlasité reakce hráčůě byv provázen įevem mladých hrdel co chvíliě ale navíc sama hra nárazy kovů o sebe a o dįevo byla ohromnĝ hlučná. - Pan student Procházka ( pozdĝji restaurátor) všeobecné gaudium obohacoval slavnostním odpalováním raket vlastní výroby z oken atelieru do parku Stromovkaě ležícího tĝsnĝ pod budovou AVU. Rakety dĝlal papírové domaě natíral je bílým latexem ( školním) a dekoroval výsostnými znaky USA. Létaly na travexový pohon.vyrobil dįevĝnou odpalovací rampuě ta stále v atelieru pod otevįeným oknemě a za živého zájmu a kįiku velké skupiny spolužáků i z jiných ateliérů podpaloval travex, to zasyčelo a raketa s ohnivým ohonem a hukotem vylétla okem a po pár metrech spadla. Ť Ťo druhého dne vyrobil novouěa všichni opĝt s jásotem pįihlíželiě tak uteklo dopoledne a šlo se na obĝd do menzy. A to pro mne nebylo možnéě abych se soustįedila na práci. Malovala jsem tedy každé ráno ve svém sklepním atelieru nebo jsem tisklaě a když mne ve škole prof. Souček celý mĝsíc nevidĝlě dal mi udĝlit rektorskou důtku. Já jsem však dokázalaě že mám ve školním atelieru namalováno více studiíě než ostatníě neboť když všichni hráli šprtecě já jsem malovala náš model.- Potįebovala jsem však stále více klidu pro soustįedĝníě a ten jsem pečlivĝ a důslednĝ hledala obcházením všech atelierůě až jsem jej nalezla v pįízemní staré Akademii u výstavištĝ ve Stromovce v ohromném atelieru grafikyě kde každý student mĝl svůj koutě oddĝlený plentou z juty od ostatních. To mne lákalo a podala jsem si žádost o pįestup na rektorát AVUě byla vyįízena k mé spokojenosti a v záįí 1963 jsem s mnoha pįípravnými kresbami pįišla za panem asistentem L. Čepelákem do grafického atelieruě do té doby vedeného klasikem prof. Silovským. Pįijali mne rádi Tiché prostįedíě obklopené vysokými kaštany parkuěmi velmi svĝdčilo. Tam vzniklo mnoho mých grafik : strukturální cyklus Poutníci (kresbyě litografieě strukturální grafiky a obrazy k diplomní práci)ě také první strukturální malé lepty za obĝtavé pomoci asistenta Čepeláka. Radil miě jak mám hluboko leptat své rané abstraktní grafikyě pįestože jsme všichni vĝdĝliěže je naįízen a povolen pouze socialistický realismusět.zv. sorela. SoubĜžnĜ s pįípravou diplomní práce leptala a tiskla jsem zde první zkoušky cyklu Geometria Spiritualis. 10

11 1963 : - - práce ve sklepním atelieru na KampĜ : VI. cyklus monotypůěstrukturální obrazy v bílé ( Horizontálaě Paralely a j.)ě obrazové asambláže s drahými kovyě pįes 30 barevných kombinovaných kreseb Kryptogramy -, pokračuje cyklus Geometria Spiritualis, reliefní obraz s asambláží Apokatastasis ( dnes v majetku Ph Ťr V.Cílka) : - - mimo školu pokračuje obsáhlý cyklus kombinovaných kresebě z nich vzniká įada grafických listů a obrazy kombinovanou technikou asambláže a malby - GEOMETRIA SPIRITUALIS. Z menších materiálových kreseb - maleb na papíįe( asi čtyįicet ) vznikla įada strukturální grafikyě celkem kolem číslovaných 25 listů... Zároveň jsem se pustila do vĝtších strukturálních materiálových obrazůě které byly reliéfníě nejprve na silném plátnĝ s použitím VAC a plnidelě pak na sololitu i na dįevĝ. Užívala jsem pryskyįicě kovůě provazůě textiluě dįevaěvypalovala části letlampou. Cyklus byl ukončen velkým triptychem (Velká vertikálaě Světlo ve tmáchě Vzkįíšení ). Každý obraz - objekt triptychu mĝl výšku človĝka. Práce na nich mĝla více fázíě bylo vzrušující pozorovat chování různých hmot ě které jsem nanášela na plochu ležícího obrazu. Když jsem dĝlala veliký obraz- asambláž Světlo ve tmách, zažívala jsem postup tekoucí průhledné hmoty epoxidu jako dramatický dĝj ě jako neobyčejné divadloě a litovala jsemě že to nemohu nafilmovat. Tenkrát ještĝ videofilm neexistoval. V mých zápiscích z tĝch dní jsou kompletní popisy objevených metod a technologických postupů. Stįední část triptychu - objekt Světlo ve tmách cm byl vystaven v Salzburku na Biennale Internationale der Christlicher Kunst v r ŤozvĜdĜla jsem se o možnosti tam vystavovat náhodou. Ten velký obraz jsem zabalila do kartonů a poslala jako balík nákladním vlakem mĝsíc pįedem. Bylo to neoficiálníě bez schváleníě za socialismu bylo protistátní činností se takových výstav zúčastňovat. Obraz byl pak reprodukován ve velké knize Europaische Sakrale Kunst der Gegenwart od Dr E.Widdera a įádnĝ navrácen mnĝ do Prahyě aniž jsem byla vyslýchána od StB. Koupil si jej brnĝnský spisovatel a pįekladatelě zeť Ů.X.Halaseě který jej vidĝl pozdĝji na mé výstavĝ Halasiana v ŤomĜ umĝní v BrnĜ Navázána nová pįátelství : s nakladatelem panem Vlastimilem Vokolkem z Pardubic, který mi pįi mých návštĝvách půjčoval knihyě ukazoval rukopisy dĝlě která vydávalě originální texty a dopisy Vladimíra Holanaě Nezvala a j. Také navštívil můj atelierě kde jsme mĝli závažný rozhovor. Seznámil mne s dílem Ladislava Klímyě kterého považoval za nejvĝtšího a původního českého filozofa. Navštívila jsem i jeho bratra básníka Vokolka v ŤĜčínĜ a učila jsem se všude odolnostiě vytrvalostiě skromnosti a stálé žízni po poznání. - - Velmi mne ovlivnila častá setkání s Ťanou a Jiįím NĜmcovými v jejich bytĝ Ječná Ň ě kam jsem chodívala prohlížet knihy a poslouchat filozofické semináįe již bĝhem studia na AVU. Tu jsem poznala filozofa Z.Hejdánkaě VĜru Jirousovou a I.M.Jirouse, skupinu Plastic People a mnoho dalších odvážných mladých lidíě kteįí toužili být vzdĝlaní a svobodní. RodinĜ NĜmcových jsem vĝnovala tenkrát obraz z cyklu Geometria Spiritualis - složitou asambláž Apokatastasis,- který pozdĝji pįešel do majetku Václava Cílka. NĜmcovi mĝli totiž strach o mneě že by pįi častých prohlídkách StB v jejich sledovaném bytĝ v Ječné Ň obraz vzbudil pozornost tajné policie ě a tak schovali obraz za skįíňě aby mne ochránili.pan Cílek si obraz vlastnoručnĝ u NĜmců vytáhl zpoza skįínĝ a odvezl tramvají k sobĝě vezl jej nezabalený a įíkal pakě že se o nĝj zranil na rukou. Tak obraz byl pak v bezpečí. ( NicménĜ pozdĝji po podpisu Charty jsem vyšetįování StB neunikla). SoučasnĜ v letech vzniká má diplomní práce: velké obrazy cyklu Poutníci a doprovod k povídkám Ůranze Kafky Malá pozorování a k románu Zámek. (PodrobnĜ o tom píši ve zvláštním textu.) 11

12 - - K té školní diplomní práci se váže zajímavá událost. Když jsem pįinesla hotové pįípravné kresby v termínu ukázat profesorovi Tittelbachovi ( byl dosazen na místo profesora jako všichni pedagogové pro své členství v KSČ )ě lekl se tématu a zeptal se mne pįed všemi studenty atelieru a pįed asistentemě co bych tomu įíkalaě kdybych musela opakovat ročník. OdpovĜdĜla jsemě že se mi na škole líbí a kdybych ještĝ k tomu pobírala stipendiumě že by mne to velmi potĝšilo.- PozdĜji pįi obhajobĝ hotového grafického cyklu mi oba oponenti navrhli jedničku a profesor Tittelbachě aby se krylě navrhl dvojku. Jenže politická situace se zmĝnila : na zámku Ťobįíši probĝhla v dubnu slavná Kafkovská konference, kde mluvil Eduard ůoldstuckerě oficiálnĝ se o Kafkovi začalo psát i v komunistickém tisku pozitivnĝě a tak mi komise pįi obhajobĝ diplomní práce vyjádįila uznání a dostala jsem jedničku podle nich zaslouženĝ. Cyklus pįípravných kreseb zakoupil Památník národního písemnictví v Praze ještĝ pįed mou obhajobou. Listopad 1964 : - - moje výstava grafiky a kreseb k dílu Ůranze Kafkyě PNP StrahověPraha. Bylo to pro mne významné uznání mé práce a pomáhal mi pįitom velmi obĝtavĝ bývalý spolužák Václav Sokolě (syn známého architekta ) který byl zamĝstnán v PNPě a již pįedtím mi půjčoval pįi mém studiu vzácné barokní tisky a rytiny z klášterní knihovny. - - V té dobĝ jsem se díky Pateru Reinsbergoviě faráįovi od Týna na Starém MĜstĜě seznámila s básníkem Václavem Renčem ě který byl nedávno propuštĝn z vĝzení. Ten mi pįedstavil svou dceru Zuzanuě nadanou básníįku a malíįkuě která za mnou pak zajíždĝla do Prahy a sžila se na čas s naší generací. Za nĝkolik mĝsíců mi básník V. Renč zprostįedkoval mou první vĝtší knižní práciě která mne podstatnĝ ovlivnila : ilustrace a knižní úpravu veršů Fr.Halase Potopa - Hlad pro nakladatelství BlokěBrno. - - Na tom pro mne úžasném úkolu jsem pracovala v letech ( Viz zvláštní text). Rukopis mi pįedal jeho editor Ťr J. Chalupecký. Byl to soubor úzkých listů hladkého papíruě popsaných inkoustem pomĝrnĝ pečlivĝě zįejmĝ definitivní pįepis - tehdy jsme ještĝ nemĝli xeroxě a tak jsem nĝkolik týdnů mĝla v rukou originální Halasovy rukopisy. Naprosto neznámá mi oblast- mystická poezie - se pro mne otevįelaě když jsme začala číst všechny ty knihy, které Ůrantišek Halas uvedl ve svých Poznámkách v poslední části rukopisu : Starý a Nový zákoně Platon ěplotině Angelus Silesiusě Bridel a barokní mystická poezieě Tomáš Akvinskýě Sv.Jan z Kįížeě sv.terezie z Ježíše a j. To bylo poprvéě co jsem mohla poznat skutečné prameny básnictví. Ve škole nám to zamlčeliě protože to byla náboženská literatura, a tak jsem všechny ty knížky poshánĝla po známých. Kupodivu velmi rádi půjčovaliě Celého Tomáše Akvinského mĝl doma můj dobrý známý- pan faráį v KdousovĜ. Celé to studium mne hluboce zmĝnilo a poučilo. - - Cítila jsemě že básník Halas tak silnĝ a trýznivĝ prožíval bolest z pįepadení našeho národaě že potįeboval najít ty nejhrůznĝjší a nejdrtivĝjší metafory. I já jsem cítila bolest nad situací národaě která se pak vyhrotila obsazením naší zemĝ sovĝtskými a spįátelenými vojsky v r. 196ň o tįi roky pozdĝji po vydání knihy. V mých vĝtších kresbách 1964 se objevila i vize pįepadení naší zemĝ tanky, kterou jsem nazvala Anděl pomstyě ( pro andĝla užita část reprodukce barokního obrazu)ě kde z chaosu vystupuje velký tank (pįemalovaná fotografie), z temného nebe se proti nĝmu vynoįuje andĝl s plamenným mečem. Tato kombinovaná kresba na koláži z fotografií a s malbou na papíįe je dnes v majetku AJG Katharse : Pįi dokončování velkých pįípravných kreseb k Halasovi jsem prožila v jedné noci ve sklepním atelieru na KampĜ velký a bolestný vnitįní pįevrat ě který zmĝnil můj osobní pomĝr k vlastní cestĝ v umĝní. Začala jsem náhle vidĝt svou práci z druhé stranyě vnímat toě co může cítit divákě začala jsem cítit hlubokou zodpovĝdnost za účinky vlastního díla na duše ostatních lidí. Proto celá práce na doprovodu ke sbírkám POTOPA- HLAD mĝla pro mĝ naprosto zásadní význam. Ťalo by se to pįirovnat k nĝkolikaleté iniciaciě končící výstupem do jiného svĝtaě který jsem pįedtím neznalaě ale stal se mým 12

13 novým vnitįním svĝtemě a naplnil se SvĜtlemě které bylo a zůstává pevné a trvalé. Snad by se dal opsat výrazy jako svĝtě v nĝmž panuje įádě svĝtě který dává nadĝjiě nebo snad duchovní oblastě která odhaluje nový možný smysl našeho života. - - V knize Ů. HALAS : POTOPA/ HLAŤ v BrnĜ pak vyšly ( 1965 ) moje dvoubarevné litografieě které jsem dĝlala v tiskárnĝ AVU již po diplomu - v čestném roce. Tak mi to s tím prodlouženým pobytem a se stipendiem na AVU pįeci jen vyšlo. Studium na pražské AVU bylo pro mne velmi významné právĝ lidskými kontakty : poznala a spįátelila jsem se s tĝmiě kteįí šli vlastními cestami umĝleckého vývoje. Pracovali pįevážnĝ více za školou ě i když byli studenty AVU nebo VŠUP. S mnohými jsme si vymĝnili práceě se všemi jsme si vymĝňovali myšlenkyě knihy a samizdatovou literaturu. To byla ta skutečná škola života. - - Můj vlastní umĝlecký program byl odlišný od podoby tehdejší strukturální abstrakceějak byla prezentována na Konfrontacíchě nakonec na výstavĝ Ť ( Ťaemona) v UmĜlecké BesedĜ na ÚjezdĜ. PodvĜdomĜ jsem cítila silnou potįebu įádu. Od r. 195ň jsem studovala a hledala v obrazech pevný kompoziční įád. Lekce kubištovskáě futuristická a mondrianovská následovaly velmi rychle za sebouě v rozmezí nĝkolika mĝsíců. První nefigurativníě tedy abstraktní námĝty se objevují v mé práci od r Pro sebe samotnou jsem hledala poučení studiem filozofie. Nejvíce mne ovlivnil tehdy J. Maritain- Umění a scholastika, H. Bergsonzejména Vývoj tvoįivý je dodnes mou oblíbenou knihouě důležitý pro mne byl P.T. de Chardině kterého mi zprostįedkoval hlavnĝ Jiįí NĜmec. Ťodnes si vážím ruského filozofa Solovjeva, hltala jsem díla Léona Bloye : - - ŤIPLOMNÍ PRÁCť : školní figurální práce zakončena cyklem grafik a obrazů na téma Poutníci a cyklem konfigurací k dílu Ůranze Kafky. Slavnost k ukončení studia na AVU diplomem korunoval V. V. Štech v závĝrečné įeči výroky o baráčnické povaze českého umĝní a o odvĝkém abstraktním projevu v umĝní od paleolitu a neolitu. WIEN : - - Téhož roku jsem podnikla studijní cestu do VídnĜ a Salzburgu, povedla se mi účast na výstavĝ Internationale Graphik WIEN v Galerii Griechenbeisel, kterou tehdy umĝlecky vedl známý sochaį Karl Prantl. Vybrali si z tohoě co jsme tajnĝ pįevezla pįes hranice ě na výstavu tįi grafiky mého cyklu Geometria Spiritualis. S ním a jeho ženou Utou - malíįkou jsem posedĝla v jejich ateliéru a spįátelili jsme se.- - Ve Vídni jsem mĝla pįíbuznéě jejich pozvání mi teprve umožnilo cestu. Objevila jsem tam proslulé knihkupectví u Albertinyě tam jsem chodila nĝkolik dnů si prohlížet knihy o současném umĝníě katalogyě grafiku. Nemajíc penízeě skicovala jsem si, co mne zaujaloě a tak jsem dohánĝla vzdĝlání. Pak se mi podaįilo prodat mé grafiky do sbírek Albertiny. Provezla jsem je tehdy pod podšívkou kufru.-- V Salzburgu jsem bydlela tįi dny v novém ženském klášteįe Herrnau na doporučení faráįe českého vídeňského kostela. Kolem oltáįe a na chodbĝ od kaple mĝly sestįičky černé nástĝnné malby kįížové cesty od Emilia Vedovyě ty na mne působily velice tragicky. - - Sňatek s arch.vojtĝchem Štormem 15. ň.1965 byl v Týnském chrámu ě Pater Reinsberg nás oddával obįadem podle nové liturgické reformy. S manželem jsme pracovali v novém sdružení Ťílo koncilové obnovyě dĝlali výstavy liturgického umĝníě opravyě návrhy. To léto pįed svatbou jsme opravovali zdĝný barokní oltáį v poutním kostele Ťobrá Voda u Kdousova. MĜl tak vyklenuté boční stranyě že pįi dozdívání jsem sloužila svým tĝlem jako šaluňk - drželi jsme pak oba každý na jednom rohu ten oltáįě dokud omítka nezaschla.- A tak od matky s babičkou jsem se pįestĝhovala ze Smíchova do domku na Oįechovce. Sklepní atelier ve VšehrdovĜ ul. u Kampy jsem si ponechala. MĜli jsme totiž k bydlení jen jednu místnost a mé obrazy, grafika a kresby se nikam nemohly dát. Na práci pįes den v atelieru jsem si tak navyklaě že jsem tam dojíždĝla dennĝ ze Stįešovicě a když se narodil syně pracovala jsem stále v té jedné místnostiě kde jsme bydleli. Když trochu odrostlě obstarala jsem paní na hlídání a jezdila zase do atelieru 13

14 INTERMEZZO Poznámky k materiálům obrazů Leden 1965 Užívám materiálů, hmot, které musím přizpůsobit do konečného tvaru. - Uzavírám okruh představ. Od trhlin v obraze Apokatastasis XI XII 1963 vedla pozvolná cesta ( pro mne ale dosti rychlá a překvapující), k několika obrazům, které se sdružily do cyklu TRHLINY. Protržení obrazové plochy je v mém světě protržením běžného, obvyklého způsobu vnímání. V jistých vzácných okamžicích lze cosi zahlédnout..to, co v trhlině nalézám, musí být nutně nezvyklé, cizí obrazu. Proto užito opět mosazných pilin, proužků a odřezků zpracovaných plechů, někdy s kruhovými výřezy. Obrazy jsou mnohovrstevné, tvořeny vůlí dosáhnout cíle Námět TRHLIN vznikl asi v říjnu 1ř64, tehdy připraveny podklady, začato Poselství, Bílý řád, ád a porušení, cyklus kreseb a dvě grafiky GEOMETRIA SPIRITUALIS Začala jsem užívat dalších technik : kovové piliny po zabarvení jsme zalévala jednak nitrolakem, jednak silnější vrstvou průzračného epoxidu. Bylo krásné a neobyčejně vzrušující zalévat touto hmotou ostré hrany plechů a mosazných pilin a pozorovat pak vnitřní tekoucí pohyblivou organizaci tohoto malého světa pod sítí z provázků a nití. Průhledná hmota při naklonění obrazu se valila přes drobné překážky, výhružně vytékajíc postranními otvory z trhlin ven, pak se při kývnutí plochou poslušně vrátila a ztuhla. Hmota epoxidu tvrdne stejnoměrně, vytváří průsvitný sklovitý povrch, který vyhladí všechny ostrosti a hrboly. Uchovává tak neporušené poklady, které rez nestráví - a tak, ač naším myšlením zdeformované a jako za závojem, přeci je můžeme tušit Při práci na obraze Co je dole, je i nahoře jsem několik dní sestrojovala přes velké okrouhlé otvory síť z trojitých nití, velmi složitou a mnohovrstevnou. Škoda, že tento stav práce nebyl zachycen ve fotografiích.- Pod vrstvami sítě jsem připravila vrstvy z mosazných pilin v pevném podkladu.- V další fázi práce jsem podle vizuálně připraveného plánu porušila a zničila střední části přehrady ze sítí propálením letlampou. To byl důležitý okamžik v dějinách obrazu, strhující podívaná, při níž plane důmyslná stavba, trámy hoří, boří se a kácejí, změněny v popel, pod nimi v hloubce tmy začíná probleskovat zlatavý třpyt kovu Ponechávám z celé sítě pouze okraje, předem přesně viděné ve vnitřní vizi 1964 : GEOMETRIA SPIRITUALIS ČÁRA Jednoznačně pro mne čára znamená jedno.-symbol jedinosti,jednoty.- Una.- Já.- Já jsem.- Cogito, ergo sum. Ich bin. I am. - Je suis. Nepřetržitá.- Ale děláme někdy čáry dost přerývané. Moje čáry jsou tenké a rovné. Jiné moje čáry jsou ryté brutálně, nerovně, s citem přetržitě.. tak, jak vyžaduje smysl činu, výraz věci. Někdy jsou to udělované rány! a tím i sdělované.. Aristoteles praví, že čára se zve jedním, dokonce i když je lomená, je-li nepřetržitá.- Cennější je čára, která je přirozeně nepřetržitá, než ta, která je uměle nastavována.- Staří prý tvrdili, že pojem čáry je totožný s pojmem dvojky. Pro mne je čára především člověkem vymyšlena. V mé práci mohu tedy myslit čarou. Ona je pro mne základem, osou, Je to práce ruční, kolem níž se vše organizuje. Tedy : je li vedena, zároveň vede. Čára, linie je pro mne vlastně pouze myšlená. V mých dílech může být nahrazena dlouhou průrvou, puklinou, rýhou, trhlinou. Její nosnost se násobí tak, jak jinak působí na naše smysly. Může být zastupována i dlouhými částmi čehokoliv, třeba dřevem nebo drátem, zapracovaným do hmoty povrchu. Mohou se navzájem dotýkat, nemusí být spojeny. Pociťuji čáru jako element pružný a dynamický právě proto, že připouští tolik možností výrazu a zpracování, variant ve vnímání.. A co teprve splývání, pronikání, křížení čar : jaké napjetí vytvářejí v ploše, ale i v prostoru! 1

15 (Pevsner, Gabo, Eiffel..) Čáry, řazené podle zákonů deskriptivní geometrie, vytvářejí podivuhodné zázraky řádu, který v myšlení trvá věčně a stále se může zdokonalovat. Konstrukce na pohled velmi křehké, ale co lidstvo bude žít, jejich princip se nezmění. Proč je nevyužít dnes ve světě umění? Dělení čáry. Aristoteles říká, že ji lze dělit, ale může se poznat až když se s dělením přestane. Proto ten, kdo by chtěl sledovat čáru do nekonečna probíhající, nespočítá její díly. Myslím, že na nekonečno ještě nevystačím. Musím činit čáry velice konečné a umístit je ve vnímatelném formátu. Zde mají čáry stejnou nosnost, ať ve velkém či v malém. A když tuto myšlenku sleduji do důsledků, pak je potřeba říci, že větší formát působí na vnímání naléhavěji. Ve smyslu myšlenosti tohoto systému by nemělo záležet na tom, jak působí, ale na tom, co jej nese,- a tak, dělím- li čáru, je to proto, že ji nechci dokončit. Rozdělením čáry v určitých místech získávám opěrné body pro pokračování v systému.vznikne mnohost, ale nikoliv libovolná. A tu chci a musím pečlivě organizovat Čára nebývá nikdy sama. Vyvolává v této fázi mé práce druhou a další na určitých místech plochy, ty opět musejí být přerušovány, ale nejsou už vůdčí, mnohdy jen doprovázejí.. To, co se nazývá směrem čáry, je ve skutečnosti druhem myšlení. Považuji to za mé vizuální myšlení, které je bezprostřední. Není a nemůže být označeno pojmy. Myslím, že to je tak proto,že nemáme adekvátní vnímací schopnost pro vize a představy, dotvářející se teprve v budoucnosti Studuji Deník Paula Kleea a dvě knhy Kandinského, většinou matka překládá z němčiny a já zároveň zapisuji : Klee říká o linii,.. je nezávislou silou, jež hledá sama sebe a pak teprve svou pozici v prostoru, má vztah k životu, prvkům, k organickému světu, že ve strukturách přírody, v kostní substanci, ve svazcích svalů má dynamickou funkci. Linie nám ukazují pohyblivost forem v prostoru, v přírodních strukturách pomáhají znovu nalézt význam symbolických forem U Kandinského mne překvapuje pár vět, které naprosto přesně popisují můj zážitek při práci na posledních obrazech : Každé dílo povstává tak, jako povstává kosmos katastrofami, které z chaosu nástrojů tvoří symfonii jako hudbu sfér.- Tvoření díla je tvoření světa. Buď často sám v sobě...muselo uplynout mnoho let, než jsem se dopracoval svým myšlením a city k pochopení, že cíle přírody a umění jsou zásadně organicky rozdílné. ROVNOVÁHA A PROPORCE NEJSOU VN, NÝBRŽ V UM LCI SAMOTNÉM... 2

16 VÝSTAVY: 1965 : - - GEOMETRIA SPIRITUALIS - Vlastní text v katalogu výstavy v Klubu lékaįské fakulty UJEP Brno ( ) - Vernisáž Ph Ťr ť.štiková z PNP Praha. Zde byl poprvé vystaven kompletní cyklus ůťomťtria SPIRITUALISě kresbyě grafiky i obrazy. Zahájení bylo pro mne velmi důležité : četla jsem tam úryvky z vybraných textů moderních malíįů a svůj krátký text ůeometria Spiritualis. Katalog byl útlýě s 10 reprodukcemi, s mým textemě ale zcela vystihoval moje tehdejší zámĝry. - - na podzim roku 1965 Výstava Geometria Spiritualis v galerii Klubu Mánes v Praze. Výstavu zahajoval PHŤr Jiįí NĜmec. Pįišlo spousta pįátel i z okruhu NĜmcových. Setkání s A. Pohribným : Výstava 10 ůraůikķ v Ústí n. Orlicí : Boudníkě Balcarě Hovadíkě Koblasaě Kučerováě Janošekě Plíškováě Puchnarováě Valentaě Veselý. Kurátorem byl Ph Ťr Z.Ůelixě tehdy čerstvý absolvent filozofie a kamarád. Zde se podaįilo pįedstavit konfrontaci nĝkolika názorů aktuálních tendencí. Tak se o tom psalo. - - V tomto roce Z.Ůelix pįedčítal ze své diplomní práce o Schellingovi v Klubu Mánes. To bylo také významné místo setkání : bĝhem studia jsme tam chodili na pįednášky o moderní architektuįe či o poezii. Mou práci tak výraznĝ ovlivnila pįednáška básníků Hiršala a paní Groegrové o současných metodách poezieě o permutacích a variacích. Tyto metody jsem okamžitĝ vyzkoušela v novém cyklu Geometria Mechanica, v prvních kresbách a pak v grafikách. - - Začala jsem vystavovat pįes Art Centrum v zahraničí ( vyzvali mne). Ovzduší pįed rokem 196ň bylo poznamenáno vzrůstajícím zájmem ťvropy i Ameriky o tehdejší mladé československé umĝní. Skupinové výstavy v zahraničí začaly stįídat jedna druhou. R jsem získala cenu Folkwang- Presse- Preis v ESSENU za cyklus grafik GEOMETRIA SPIRITUALIS pįi zahájení výstavy 14 Graphiker aus Prag. Cyklus mĝl velký ohlas v nĝmeckém tisku. Na vernisáži jsem se seznámila se známým průmyslníkem Kruppemě který mne pozval do své galerie a udĝlal tam se mnou rozhovor pro desítky pįátel umĝní. Byla jsem pro nĝ atrakcí- nemohli uvĝįitě že v komunistické zemi může existovat svobodné umĝní. Jeho sbírka současného svĝtového umĝní mne oslnilaě rovnĝž kįesla a pohovky v salonuě potažené bílou kůží. - - Zájem o mou práci projevila Galerie Tangente Univerzity Heidelberg, kde jsem pak vystavovala a vydali dvĝ moje grafiky pro své subskribenty. Ty jsem jim tiskla u nás - jednu litografii a jeden lept VÝSTAVY :. 1966: Junge tschechische Graphik, Galerie Tangente, HEIDELBERG. V.Biennale Christlicher Kunst, SALZBURG Výstava mladýchě ÚLUVěPraha II. Mezinárodní biennale knižní grafikyěbrno Výstava mladých ke kongresu AICAě ŤUě Brno 14 Graphiker aus Prag, Museum Folkwang, ESSEN RovnĜž velká společnost sbĝratelů grafiky Griffelkunst Vereininung se sídlem v HAMBURGU vydala tehdy tįi moje grafiky v nákladu 25O ks. Tiskli si je sami a desky se podalo pįevézt v autĝ panu Ťr A.Kusákoviě který tehdy organizoval výstavy mladého umĝní z ČSR v NSR se mi narodil syn Ůrantišek Štorm. 1

17 - - Mé práce byly často zaįazovány do pįehlídek čs. umĝní po celém svĝtĝě na pį. EXPO OSAKA, TOKYO, UNIVERSITY OREGON, EXPO MONTREAL ( viz pįehled výstav). V té dobĝ jsem již nemĝla nic společného s výchozím hnutím strukturální abstrakceě které jsem prožila na AVU. To bylo způsobeno oním vnitįním duševním pįevratemě který se udál bez mého pįičinĝní jednou v noci pįi práci na posledním tématu halasovského cyklu -na kombinované kresbĝ Chaos III. Silný proud odporu ke katastrofickým vizím zaplavil jako očistná katarze celé mé vĝdomí i cítĝní a obrátil mé úsilí k čistému svĝtu kįivekě pįímekě geometrie a variant na goniometrické funkce. - - Rozjela jsem se do Brna na Mezinárodní veletrh strojírenství 1965ě abych na vlastní oči vidĝlaě jak stroje dovedou kreslit. Pįivezla jsem si domů nĝkolik kreseb záznamu goniometrických funkcíě které vytvoįil analogový počítač. Byla jsem okouzlena harmonií a rytmy jemných kįivkových struktur a jejich až mystickou symbolikou. Pochopila jsem však, že lidský mozek je schopen ještĝ úžasnĝjších kompozic než strojě a tak vznikl můj nový cyklus GEOMETRIA MECHANICA. Nejprve to byly lehké liniové kresby - cyklus asi 50 kresebě potom čárové lepty a od r. 196Ň jsem je doplňovala akvatintou na geometrické formy a plochy záįivých kontrastních barevě od nichž jsem se pustila i do obrazů. V kresbáchě grafikách a pįi malbĝ jsem užívala kįivítka z plastické hmoty. - - V obrazech se ještĝ prohloubily barevné kontrasty čistých tónů. Nejvíce práce mi tehdy dal obraz Kįíž z parabol s pečlivĝ malovanými parabolickými kįivkami.ťĝlala jsem je velmi tenkými štĝtci a mnohokrát malovala červenou lazurovanou plochu kolem nich. PostupnĜ se má díla stávala určitými znaky, spojovala jsem si jejich vnitįní obsah se situací našeho národa v letech pįed rokem 196ň.. Znaková symbolika navazovala na tehdy novou teorii znaku ve filozofiiě která se začala pįevádĝt i do výtvarného svĝta v západní sociologii umĝní Kupodivu byla u nás tehdy vydána původní práce Ph Ťr ZvĜįiny( katolického knĝze a įeholníka) o teorii znaku ve výtvarném uměníě a ta mi hodnĝ pomohla. Pracovala jsem na cyklech barevných leptů a obrazů ZNAKY- ERBY, a pokračovala jsem v nĝm i po pįestĝhování do Českých BudĜjovic. - - Mnohé ty objevy jsem uplatnila v práci pro obživu: na knižní vazbĝ R.Guardiniho O MOŤLITBě jsem umístila symbol z obrazu Kįíž z parabol, na knize F.Heera motiv z leptu Kįivkyě když jsem pracovala pro nakladatelství ÚCN. Také jsem dostala práci na įadĝ malých svĝtových próz pro nakladatelství Odeoně kde jsem pro obálky užívala částí mých strukturálních a pak geometricky komponovaných grafik. PozdĜji jsem dĝlala įadu knih pro nakladatelství Vyšehrad. Své tehdy milované autory jsem si pro sebe oblékla do vlastních pįebalů s motivy grafik Geometria mechanica / Platoně Aristotelesě Plotin / VÝSTAVY : 1967 : Graphiek uit Praag ( Grafika z Prahy), Stedelijk Museum, AMSTERDAM Tschechoslowakische Kunst, Neue Sparkasse HAMBURG ě totéž v KIELU ťxposition d Arts ůraphiques Tchéque PARIS, Museum Drancy 3 Graphiker, Reekum Galerij, APELDOORN, Holland Grafiky z galerie Platýz- Anderleě BoudníkěKučerováě Kubíčekě PlíškováěPuchnarováě Rusováě Severová - Galerie Hollar - Kurátor a vernisáž Ph Ťr L. Vachtová Pįehlídka čs. současného uměníěpkjoů - pavilon Brusel, Praha : zde mi byla udělena CENA MINISTERSTVA KULTURY ZA GRAFIKY K ŤÍLU Ů. KAŮKY- Výstava Čs. grafika k 50.výročí SČUů Hollarě galerie Mánesě Praha Velmi důležitá byla v mém existenčním zajištĝní práce pro architekturu. V pįedchozí etapĝ v cyklu ůeometria Spiritualis jsem realizovala velký strukturální objekt Světlo z pecí ve foyer svobodárny Královodvorských železáren r

18 Obraz mĝl formát zcela corbusierovský- kompozice na dva čtverce rozmĝrů cm, obdélný na šíįkuě provedený asambláží z mnoha materiálů a lazurní malbouě podklad dįevoě pįekližka. Název Světlo z pecí dovoloval i komisi Svazu výtvarných umĝlcůě kde tehdy zasedala i Adriena Šimotováě aby oficiálnĝ pįes Ůond doporučila můj návrh k realizaci. Odtud započala moje dlouholetá spolupráce s architektemě který soubĝžnĝ s námi studoval a dával mi práci i v pozdĝjších letech takě že jsem mohla uživit sebe i své dvĝ dĝti. Ťalší realizací byl velký betonový a oblázkový relief HRA ŤěTÍ Ň cm pro fasádu mateįské školy Rukavičkáįských závodů v Ťobįíši r Ůondová komise schválila můj návrh a na realizaci jsem pracovala společnĝ s A. Matasovou V té dobĝ jsem dostala tįikrát za sebou stipendium na tvůrčí práci od tehdejší komise mladých pįi Svazu čs.výtvarných umĝlců. Proto jsem mohla v klidu pracovat na obrazech, kresbáchě grafikách a ještĝ živit manžela architekta od r Pak získal místo a byt jako urbanista v Č. BudĜjovicích r.1969 ě kam jsme se po vpádu sovĝtských vojsk pįestĝhovali. Ve dnech vpádu sovĝtských vojsk jsem stihla vytisknout na pražské AVU tįíbarevnou litografii pro galerii Tangente v Heidelbergu a také odeslat pro jejich subskribenty. MĜla název Znak naděje pro srpen Na tiskaįském stroji grafického atelieru AVU u Stromovky stálo malé tranzistorové rádioě které stále hlásilo zprávy o postupu okupačních vojsk a o metodách, jimiž se bránili naši vynalézaví lidé Ty v nás vzbuzovaly sympatie a nadĝji. Toho rána 21. srpna mne za úsvitu probudil telefon : Paní Ťanoě už jsou tady!! Tanky jedou kolem nás od RuzynĜ!! Pustila jsem si rozhlas a pak šla nakoupit zásoby. U obchodu čekal zástup lidíě poslouchali tranzistoryě ženy plakaly. VidĜli jsme mnoho nákladních autě ovĝšených mladými lidmi a vlajkamiě jedoucích na Hradě volala jsem na nĝě aby tam nejezdili, že se tam stįílíě Stįelba byla slyšet z Hradu až k nám na Oįechovku. A za nĝjaký čas se bez aut, smutní, s prostįílenými vlajkami vraceli. Įíkaliěže nĝkolik kamarádů padlo. Šílená tragedie se rozehrála. Cítila jsemě že tak velká bolest potįebuje protiváhu. Moje další grafiky a obrazy z vĝtšího cyklu KĮIVKY nesly názvy Škála nadějeě Znaky radostiě Znaky pįátelstvíě Znak koncentraceě Problémy spolužitíě Ťialogě Protikladyě Protivníci. Začala jsem kresbami už r. 1966ě které tvoįí základ k dalším sériím prací do r. 68. Precizuje se vůle k įáduě čistotĝě pįísnosti a jednoduchosti. Užívala jsem ke kresbĝ a pak k malbĝ zdánlivĝ čistĝ mechanických ( proto název GEOMETRIA MECHANICA) pomůcek : zpočátku kladení plechových částí na plochuě tĝchě které jsem pįedtím vkládala do svých obrazů - asambláží.(zlatavá barva plechů byla pro mne rovnocennou náhradou barvyějejich tvary byly důležitým kompozičním elementem v grafikách a obrazech pįedchozího cyklu. Brzy jsem objevila kouzlo kįivekě vytváįených pomocí kįivítekěpravítek a kružítkem. Zdálo se miě že jsem probudila vlastní analogový computerě skrytý v mém mozku. Objevila jsem v zahraničí 120 cm dlouhé kįivítko z umĝlé gumy s kovovým pružným jádremě které dobįe drželo tvar.od konce r.1966 vznikal cyklus velkých kresebě zabývající se vztahy tĝchto kįivek a také působením čistých základních barev. Ťo mých prací vnikla záįivá červeňě jasná modį a svítivá zelená barva.v novém cyklu grafik jsem užívala nĝkdy metody násobeného otisku téže desky ( postupný pohybě pohyb v kruhu nebo ve čtverci). Jindy jsem pracovala klasickým barevným leptem v soutisku nĝkolik desek nebo stejnou desku s další barvou jsem pįi tisku otáčela do protipoloh ( cyklus Protiklady- Protivníci). Tyto experimenty mi pomohly se pustit do obrazůě malovaných čistou hladkou technikou olejomalby s lazurováním. Pįitahovaly mne barvy záįivéě kontrastní ě jejich psychologický významěi symbolika. Zkoumala jsem výrazové hodnoty kįivek ě jejich vlastní smysl a jejich život v ploše. Pįedstavovaly pro mne symbol lidských i politických vztahů. NĜkterým vĝcem z cyklu KĮIVKY jsem pįikládala humorný či ironický význam : Patafyzický kabinet A.Jarryhoě Veselý kinetistaě Úsměv pįedsedy Mao-ce-tunga - všechny z r Zbytky vlivu surrealismu cítím v pįiznání absolutní moci fantazie a ve svobodném zacházení s novými prvky v jejich vlastním svĝtĝ. Je tu použita inspirace z goniometrických 3

19 funkcíě z kreseb kybernetických strojů ( Hold kybernetice, celý cyklus Geometria Mechanica). Často jsem si prostĝ hrála se vztahy plošných elementů - kįivekěpįímek a plochě jako na pį. obrazy a grafiky Pokus o pįekonání hraniceě Stupnice naděje, Rozhovor, Chaos, Ťvě kįivky. Řídila jsem se zásadou ke každému tématu dĝlat variace v kresbáchě grafikách i obrazech současnĝ. Tak jsem se pįiblížila metodou starým barokním skladatelůmě které jsem mĝla tak ráda : vytváįela jsem variace na jeden námĝě dokud se nevyčerpal. Ťalší cyklus Erby a Znaky se vyvíjel opĝt od kreseb k obrazům. V obraze a grafice Problémy spolužití jsem učinila pokus o syntézu dosavadního výzkumu.(nachází se v soukromém majetku) VÝSTAVY: 1967 : grafika Problémy spolužití byla hlavním motivem plakátu výstavy L Art Tchéque v Paįížiě Musée Ťrancy 196Ň. 1968: Šest z Prahy ( Sex fran Praag) - NačeradskýěPauzerěPlíškováěPuchnarováě Pįibylě Slavík - Kunstforum NORKOPPING ůalerie mĝsta LINKOPPING VI. Internationale Biennale Christlicher Kunst, SALZBURG ůravures Contemporaines Tchecoslovaquesě Musée dea Beaux Artsě NIMES, Francie Die Logik der durchsichtige Nacht, Kunstamst, BERLIN Salon d Art Sacréě Musée d Art Moderneě PARIS Tschechoslowakische Kunst, Neue Galerie FRANKFURT a pak totéž Ťortmund Mezinárodní Biennale ŤANUVIUSěBratislava 9 výtvarnic v Galerii D, Praha Biennale Výzkumy grafikyě ůalerie Vysočinyě Jihlava - ČťSTNÉ UZNÁNÍ Ačkoliv byla doba velmi vypjatáě výtvarný život ještĝ proudil a rozvíjelo se mnoho významných osobností z mé generace. Podnikla jsem studijní cestu na Biennale do Salzburgu a do VídnĜ.-Podrobnosti v ZÁPISNÍKU. CESTA do Francie 1968 : TĜsnĜ pįed srpnem 196ň jsem byla 1 mĝsíc na pracovním pobytu v umĝleckém centru na jihu Francie. To jsem hradila z ceny Folkwang-Presse-Preis i manželovi. Tu jsem mĝla nové zkušenosti : studovala jsem Corbusierův Modulor na kolektivním domĝ v Marseille a jeho klášter La Tourette. Byli jsme hosty mnichů v Taizé jako první Češi. Pįešla jsem pįes původní įímský akvadukt a sedla jsem si na pravou korintskou hlavici z rozbitého įímského chrámu.vidĝla jsem Aix a pravĝké kamenné domky. V umĝleckém centru v Provenceě které vedli NĜmciě jsem tiskla vlastnoručnĝ litografie Aldebaran a Pįíběhy kįivek. V Paįíži jsem si prohlížela pouze galerie současného umĝní a chrámy. Po vpádu vojsk,který byl tragédií pro celý národ r.1968, jsem pokračovala s prací na rozvíjení výrazů kįivek a geometrických ploch. V únoru 1969 narození dcery Markéty v létĝ s rodinou pįestĝhování do Českých BudĜjovic sloužilo jako duchovní emigrace. Nedaleko bydlištĝ jsem si sehnala malý sklepní atelierě kde jsem tiskla cyklus Protivníci, malovala obrazy z cyklů Škályě Erby a Znaky, Architektouny. Pracovala.jsem v atelieru dennĝě když jsem odvedla dítĝ do školky. Když byl v Č.BudĜjovicích proces s Plastic People, Ťana NĜmcováě Martin Jirous a další pįátelé v nĝm pįespali.- Bohužel tato sklepní dílna nebyla technicky v poįádku : dvakrát vytekla žumpa a zaplavila atelier do výše kotníků po pįívalových deštích- a tím se poškodily grafiky v deskách u stĝny a nĝkteré obrazy. 4

20 CESTA DO HAMBURGU : Společnost Griffelkunst Vereinigung si objednala ode mne dvĝ grafiky - barevné leptyěkteré si sami vytiskli. Ťesky jsem poslala tajnĝ - po Ťr Kusákovi autem. Byl to Patafyzický kabinet a ještĝ Pokus o pįekonání hranice z cyklu Geometria Mechanica. Potom mne pozvali k podepsání na týden do Hamburgu. Tehdy jsem vidĝla įadu výstavě hlavnĝ Documenta v Kasselu/ tam vystavovali krásné vĝci Sýkora a Ťobeš/ a velkou slavnou výstavu Zero v Ťusseldorfu. To bylo pro mne důležité. NĜkteré jejich ideje mne uchvátily. Seznámili mne s docentem teorie umĝní v Hamburgu a ten mne provedl po jejich Akademii. V atelierech ani na chodbách nebylo vůbec nic k vidĝní. V 1. ročníku jedna dívka malovala zátiší na úrovni tak druhého ročníku našich stįedních škol výtvarných. V jednom atelieru byla kolem dokola povĝšena įada barevných pohlednic ze svĝtaě nic jiného. Pan docent mi vysvĝtlilě že v atelierech se pouze diskutuje. Uvažovala jsemě jak se takový absolvent pak živí. V galeriích jsem vidĝla současné umĝní z celého svĝtaě pįivezla jsem kufr plný katalogů a knih. A také barvy. VÝSTAVY : 1969: Výstava grafiků SČUů Hollarě KOBLENZ Contemporary Prints from Czechoslovakia, OREGON STATE UNIVERSITY, USA Arte Cecoslovaca Contemporanea, MUSEO DI BOLOGNAě Italy ( kurátor Arsen Pohribný) Ůestival d Arte Cecoslovaca- 77 Grafici, Museo Civitate, CORREGIO ( I.Biennale Internationale de la Gravure - LIÉůť, Belgie L Art Tchéque Actuelě ůalerie Renaultě PARIS - Champs ťlysées ( L.Vachtová) Československá grafika ě Palais des Beaux Arts, BRUSEL Far Gallery, NEWYORK, USA Galerie Angel Aigu, BRUSEL Čs. výtvarné umění- SVěTOVÁ VÝSTAVA ťxpo MONTRÉAL ůrafika členů SČUů Hollar, MANNHEIM A SAARBRUCKEN, Německo Zde všude jsem vystavovala nejsoučasnĝjší práce z cyklů Kįivky a Znaky- barevné lepty vĝtších formátů. Ke všem výstavám byly vydány katalogyě staralo se o nĝ Art Centrumě kde jsem byla dostatečnĝ zastoupenaě a tak jsem se mohla vĝnovat rodinĝ a práci v Č.BudĜjovicích. Namáhavé bylo pįestĝhování atelieru z Prahy do Českých BudĜjovicě zejména tĝžkých lisů a obrazů. Kolega architekt z Prahy na mne nezapomnĝlě zadával mi další práce pro veįejné budovyě které stavĝl pražský Krajský projektový ústav v BerounĜ. Zde jsem mohla použít svých výzkumů kįivek v ploše z volných geometricky čistých kompozic.byla to radostná práce : studií elementů jsem užila v įešení stĝn v architektuįeě na pį. stĝny z keramických obkladů v kulturním domě v Berouně (velká stĝna cukrárny a kavárny ň cmě další kompozice z elementů kįivek ve čtverci na stĝnĝ restaurace v BerounĜ nebo ve vstupech do šaten kulturního domu.) Zde všude jsem uplatňovala systémy Architektounůě které byly pįipraveny v mnoha kresbách a také v obrazech. VÝSTAVY: 1970 : VII. Internationale Biennale Christlicher Kunst, SALZBURG Premi International Dibuis Joan Miro, BARCELONA 5