Revoluční hnutí v Evropě. 20. a 30. léta 19. století

Transkript

1 Revoluční hnutí v Evropě 20. a 30. léta 19. století

2 Rusko Při napoleonských válkách se ruští vojáci setkali v Evropě s jinou realitou V Rusku totiž fungovalo: samoděržaví (carský absolutismus) a nevolnictví. Zejména mladí vzdělaní důstojníci a šlechtici začali poměry v Rusku srovnávat a kritizovat. Zakládali tajné spolky, v nichž o domácích poměrech diskutovali a pokoušeli se nalézt nějaká řešení.

3 Rusko Nakonec se rozhodli, že na tehdejšího cara Alexandra I. Spáchají atentát. Akci však nestihli provést, jelikož jim car Alexandr zemřel přirozenou smrtí. R nastupuje car Mikuláš I. Jistého zmírnění poměrů chtěli důstojníci využít a před nástupem nového cara chtěli nastolit prozatímní vládu v tehdejším hlavním městě Petrohradě.

4 Rusko Měla také vzniknout ústava, která by zrušila samoděržaví a nevolnictví. Nový car Mikuláš však povstání (v prosinci = děkábru) (=povstání Děkabristů) tvrdě potlačil. Vůdcové povstání byli popravení a další odvezeni na Sibiř. Situace se v Rusku se nezměnila došlo ještě k většímu utužení poměrů.

5 Polsko Polsko bylo od konce 18. století rozděleno mezi tři evropské velmoci (= trojí dělení Polska) Rakousko Prusko Rusko (ruský zábor) V ruském záboru došlo k radikalizaci poměrů (Poláci měli dokonce svůj parlament sejm. Car byl v Polsku sesazen.

6 Polsko Ruský car však vtrhl s armádou do ruského záboru Polska, povstání tvrdě potlačil vůdcové opět popraveni a také došlo k utužení poměrů. Rusifikace (porušťování) Výsledek ani v Polsku se nic nezměnilo

7 Osmanská říše

8 OSMANSKA ŘIŠE V 16. stol. Turci ovládli skoro celé Uhry, ohrožovali Vídeň a vládli Středozemnímu moři. Od té doby se ale hodně změnilo. Osmanská říše zažívala od 17. stol. úpadek, který se postupem času stále prohluboval. Její území v Evropě se zmenšovalo: Rakousko získalo zpět celé Uhry a Rusko posunulo svoje hranice až na Dunaj.

9 Rusko se snažilo proniknout na Balkán kvůli černomořským úžinám. To byl důvod, proč často útočilo na osmanskou říši. Té však nejednou přispěchaly na pomoc Velká Británie a Francie, které se bály, že by Rusko mohlo osmanskou říši porazit. Vliv Ruska ve východním Středomoří by jim komplikoval přístup do kolonií v Asii. A tak díky podpoře západních velmocí přežila osmanská říše až do konce 1. sv. války, přestože byla tak slabá, že se jí říkalo nemocný muž na Bosporu.

10 Obyvatelstvo Balkánského poloostrova Bylo velmi různorodé. Jednotlivé národy měly za sebou různou minulost, než je osmanská říše ovládla, a mnohé měly už tehdy mezi sebou nepřátelské vztahy, které se nezlepšily ani pod tureckou nadvládou.

11 Bylo tu také mnoho různých náboženství. Převažovalo tu sice pravoslaví, ale nešlo o jedno pravoslaví. Skoro každý národ měl svou vlastní pravoslavnou církev, a i když pro nás jsou rozdíly mezi pravoslavnými církvemi malé, pravoslavní věřící to vnímali vnímají jinak. Některé národy také přestoupily na islám, čímž si vysloužily nenávist pravoslavného obyvatelstva. Našli bychom zde i protestanty, kteří pod ochranou osmanské říše uprchli před pronásledováním katolíků, a u hranic s habsburskou říší žili i katolíci.

12 Zvláštní postavení na Balkáně měli Řekové. Bohatí řečtí obchodníci ovládali obchod ve Středomoří a stávali se i vysokými státními úředníky. Dohlíželi na správu, církevní záležitosti a školství i mimo své území, takže je řada národů na Balkáně společně nenáviděla. Složité a většinou nepřátelské vztahy mezi balkánskými národy bránily tomu, aby se tyto národy spojily a společně bojovaly proti turecké nadvládě. A tak docházelo k izolovaným povstáním jednotlivých národů, jež končila neúspěšně, pokud je nepodpořily zahraniční velmoci.

13 Boj Srbů za samostatnost Srbské knížectví bylo pod tureckou nadvládou už od pol. 15. stol. Jak moc osmanské říše slábla, sílily pokusy Srbů získat svobodu. Velká povstání začala už po roce 1800 a Srbům se brzy podařilo s podporou Ruska získat alespoň částečnou samosprávu. Situaci v Srbsku však komplikovala skutečnost, že nemělo jednoho vůdce o vládu tu bojovaly dva rody, což Srbsko oslabovalo. V r mu však Rusko při uzavírání míru po ruskoturecké válce vyjednalo autonomii. O několik let později Srbsko přijalo ústavu. Samostatnost však získalo až v roce 1878.

14 Řecké povstání Řekové byli pod tureckou nadvládou stejně dlouho jako Srbové. Již víme, že řečtí obchodníci měli poměrně privilegované postavení a hlavně díky obchodu také kontakty se zahraničím. Řekové tak byli v Evropě populárnější než jiné balkánské národy. Nemalou úlohu hrálo vědomí, že kořeny evropské kultury tkví právě v Řecku. Řečtí obchodníci stáli v čele povstání, které začalo v r Protože ovládali obchodní loďstvo, odehrávaly se boje nejen na pevnině, ale i na moři.

15 Na stranu Řeků se postavily tři evropské velmoci: Rusko, VB, Francie. VB a Francie bojovaly s Turky na moři a zničily jejich flotilu. Na Balkáně proti Turkům bojovalo Rusko a zvítězilo. Tato rusko-turecká válka byla v r ukončena drinopolským mírem: Srbsko získalo autonomii. Největším úspěchem pro Rusko bylo, že černomořskými úžinami nyní mohly proplouvat obchodní lodě všech států Rusku se tak otevřela cesta do Středozemního moře. Řecko získalo na nátlak velmocí v r samostatnost.

16 Západní Evropa

17 Německo Místo zaniklé Svaté říše římské byl po vídeňském kongresu vytvořen Německý spolek. Již od r vznikaly na německých univerzitách studentské spolky, které měly jednu společnou myšlenku - sjednocené Německo + vládu bez knížat. r slavnost na hradě Wartburg 300. výročí vystoupení M. Luthera - pořádali studenti z univerzity v Jeně = manifestace za svobodu a jednotu

18 Když jeden fanatický člen jednoho ze spolků zavraždil populárního spisovatele a vzápětí došlo k pokusu o atentát na vysokého vládního úředníka, byly studentské spolky zakázány, jejich členové i podezřelí profesoři vyloučeni z univerzit, zavedena cenzura, policejní dohled atd.

19 Nepokoje v Německém spolku přinesly i zprávy o revoluci ve Francii, která vypukla r Opět se objevily myšlenky lidí po sjednocení německého národa v jednom státě. nyní se bouří i dělníci a řemeslníci na hoře v Hambachu (Falc) tzv. Hambašské slavnosti - požadavek zřízení republiky, národní jednoty zásah úřadů - potlačení svobody tisku a shromažďování Jejich shromáždění však byla vojensky rozehnána.

20 Jediným úspěchem na cestě ke sjednocení byl vznik celního spolku v r Tím byla v rámci Německého spolku odstraněna vnitřní cla nemusela se tedy platit na hranicích mezi jednotlivými státy, což bylo v době průmyslové revoluce velmi důležité kvůli obchodu. = první krůček ke sjednocenému Německu

21 Itálie Území dnešní Itálie netvořilo po r jeden stát. Severní Itálie patřila Habsburkům, Sicílie a jižní Itálie až po Neapol španělským Bourbonům a střed tvořil papežský stát. Jediným samostatným státem Italů bylo Sardinské království.

22 Hlasy po svržení nadvlády cizích národů a po sjednocení Italů v jednom státě sílily. Členové tajného spolku, který chtěl bojovat za sjednocení Itálie, si říkali karbonáři, prý podle toho, že se zpočátku scházeli v uhelných skladech (uhlí = carbo). Ti vyvolali v r v Itálii povstání (Piemont, Neapol). Proti tomu však zasáhla Svatá aliance, protože k povstání došlo i na území, které patřilo habsburské monarchii, a povstalci byli poraženi. Část karbonářů skončila ve vězení, část odešla do emigrace, ale myšlenka na sjednocení Itálie nezanikla.

23 Španělsko v době boje proti Napoleonovi si obyvatelstvo vymohlo řadu svobod po válkách restaurace Bourbonů: Ferdinand VII. ( ) svobody ruší V této době bojují španělské kolonie ve Střední a Jižní Americe za nezávislost příprava vojenského tažení na potlačení revolucí v Latinské Americe.

24 Španělsko R se připravené španělské vojsko bouří v čele Rafael del Riego Núnez pochod na Madrid král donucen k ústupkům přijata ústava zásah Svaté aliance (1822) intervence francouzské armády svržení ústavní vlády obnovena moc krále vůdci povstání popraveni

25 Belgie průmyslová Belgie je součástí agrárního Nizozemska (po Vídeňském kongresu konzervativní král Vilém I. Oranžský) Belgičané jsou katolíci x kalvinistické Nizozemí vnucování nizozemštiny ve frankofonní Belgii + ohlas červencové revoluce ve Francii = červenec 1830 povstání v Bruselu úspěch, uznání nezávislosti Belgie velmocemi konstituční monarchie velice liberální režim ústava zaručuje svobodu slova, shromažďování, ochranu soukromí

26 Francie Červencová revoluce ve Francii Po smrti Ludvíka XVIII. nastoupil v r na francouzský trůn jeho mladší bratr Karel X. Francie byla sice stále konstituční monarchií, ale Karel postupně utužoval režim tak, že se téměř podobal absolutismu, který ve Francii panoval v 18. stol. To budilo velikou nespokojenost. Karel se pokusil odvést pozornost Francouzů od vnitropolitických záležitostí vojenským tažením do Alžíru. Ten se sice stal novou francouzskou kolonií, ale situaci ve Francii to neuklidnilo. Karel se tedy rozhodl v červenci 1830 rozpustit sněmovnu, což byla pro nespokojený lid poslední kapka. V Paříži došlo k ozbrojenému povstání, Karel byl sesazen a musel uprchnout z Francie. Místo něj byl králem zvolen Ludvík Filip z vedlejší větve francouzského královského rodu a konstituční monarchie ve Francii zůstala zachována. Ludvík Filip vládl zpočátku velmi liberálně, ale od r. 1835, kdy na něj byl spáchán neúspěšný atentát, se stával čím dál tím konzervativnějším, a tudíž i neoblíbenějším.