Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání. Drogová problematika u žáků středních škol Bakalářská práce

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání Drogová problematika u žáků středních škol Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Vladislav Jankových Vypracovala: Vladěna Turečková Brno 2012

2

3

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Drogová problematika u žáků středních škol vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně. V Brně, dne 31. května 2012 Podpis studenta

5 PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych touto cestou poděkovat zejména panu Mgr. Vladislavu Jankových, za jeho odborné vedení, ochotný přístup po celou dobu konzultací a jeho velmi cenné rady. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mi pomohli k vypracování této práce, těm, kteří byli ochotni se mnou udělat rozhovor a také Střední odborné škole a gymnáziu ve Starém Městě, kde mi umožnily provést dotazníkové průzkumné šetření.

6 ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá drogovou problematikou dospívajících jedinců. Pozornost je věnována zejména výskytu drog na středních školách a primárně preventivním programům středních škol a také dostupností pomoci drogově ohroženým středoškolákům. Cílem práce je zjistit zájem studentů o samotné drogy, ať již z hlediska zájmu o objektivní informace nebo z hlediska zájmu o vyzkoušení jednotlivých drog, v této souvislosti se práce věnuje i dostupnosti drog středoškolským studentům, ať již přímo na středních školách nebo i mimo ně. Kromě snahy o zachycení zájmu studentů o drogovou problematiku, se práce zaměřuje i na jejich aktuální úroveň informovanosti. V teoretické části jsou popsány základní pojmy drogové problematiky, dále klasifikace a členění nejčastěji používaných nelegálních drog do jednotlivých skupin. Práce se teoreticky věnuje i příčinám užívání návykových látek, typům závislostí a mechanismu vzniku závislostí. Z teoretického hlediska je také pojednáno o možnostech prevence. Metodou teoretické části práce je studium odborných literárních zdrojů, tvorba výpisků, jejich syntéza a srovnávání. Praktická část mapuje aktuální situaci v oblasti zneužívání drog, pomocí dat získaných z dotazníků předložených studentům střední školy. Dále byl použit dotazník pro školního metodika prevence pro zjištění aktuálního stavu na škole. Získaná data budou analyzována a vyhodnocována jednoduchými statistickými metodami. Klíčová slova: droga, závislost, prevence ABSTRACT This thesis deals with drug problems adolescents. Attention is paid to the presence of drugs in secondary schools and primary prevention programs of secondary schools and the availability of drug to help high school students at risk. The aim is to identify students' interest in the drug itself, whether in terms of interest or objective information for the interest of trying different drugs, in this context, the work deals with the availability of drugs and high school students, either directly or in secondary school and beyond. In addition to efforts to capture students' interest about drug issues, the work focuses on their current level of awareness.

7 In the theoretical section describes the basic concepts of drug problems, as well as classification and structure most commonly used illegal drugs into different groups. The work is theoretically dedicated to the causes of substance abuse, types of addictions and mechanism of addiction. From a theoretical point of view are also discussed possibilities of prevention. The method of theoretical work is the study of professional literature sources, creation of excerpts, their synthesis and comparison. The practical part describes the current situation of drug abuse, using data obtained from questionnaires submitted by high school students. In addition, we used a questionnaire for school prevention to check the current status of the school. The data will be analyzed and evaluated by simple statistical methods. Keywords: drug, drugs addiction, prevention

8 OBSAH ÚVOD CÍL PRÁCE MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY Základní pojmy drogové problematiky Droga Dělení drog Závislost Droga jako problém Drogy a středoškoláci Osobnost, prostředí, rodina Klasifikace (nelegálních) drog Drogy stimulační Opiáty Konopné drogy Halucinogenní drogy Těkavé látky Syntetické drogy Protidrogové prevence Primární drogová prevence Sekundární drogová prevence Terciární drogová prevence Prevence na středních školách Programy, poradny a drogová centra PRAKTICKÁ ČÁST VÝSLEDKY PRÁCE Výsledky průzkumu dotazníkovým šetřením Dotazník pro školního metodika prevence

9 5.1.2 Dotazník pro studenty střední školy a gymnázia DISKUSE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH

10 ÚVOD Kdykoliv jsem odolal pokušení - bylo to krásné, ale když jsem mu podlehl - bylo to ještě krásnější. Autor: Heinrich Heine Život každého člověka se mnohdy ocitne v situacích, které se zdají být neřešitelné nebo jsou natolik náročné, že máme pocit bezmoci. Mnohdy nás napadá, jak se tomu vyhnout nebo alespoň na chvilku na to všechno zapomenout. Ztráta někoho blízkého, smrt, onemocnění, rozpad rodiny či jiné katastrofy řeší každý z nás jiným způsobem. Někdo se s tím umí vyrovnat po svém, časem se s tím naučí žít, ale mnozí lidé, zejména mladiství, propadají panice. Nemají sílu, tyto problémy řešit nebo ani sami nechtějí a uchylují se k tomu, že je lepší na to nějakým způsobem zapomenout. Předstírají, že se to vlastně vůbec nestalo a chtějí snít o tom, že všechno je tak, jak bylo, vlastně ještě krásnější, a to pomocí nějakých omamných látek, drog. Problematika drog a drogové závislosti se bohužel stala v dnešní moderní době velkým problémem, který zasahuje do života čím dál tím většímu počtu lidí. Samotná doba, ve které žijeme, je hektická a klade na každého z nás nemalé nároky nevyjímaje děti a dospívající mládež. Drogy a závislost se stále více dostává do popředí a do povědomí mladých lidí. Považuji za důležité osobně se s nimi seznámit. Právě pocity dospívající mládeže hledající sama sebe, své místo ve společnosti, v partě nebo v rodině, bývají plná zklamání, které jim toto hledání může přinést. Proto se uchylují k prostředkům, které jim přináší pohodu a klid. Nacházejí tak v drogách způsob úniku z reality života. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla zaměřit se v této bakalářské práci na problematiku drog a drogovou závislost u středoškolské mládeže, která tvoří jednu z nejrizikovějších skupin v oblasti užívání návykových látek. Je potřeba hledat a nacházet taková řešení, aby se drogy ze středních škol a z dosahu našich dětí odstranily. Tato práce se zaměřuje hlavně na otázky ohledně toho, zda student látku užívá. O frekvenci užívání a o názoru, který panuje mezi jednotlivci na dané návykové látky. Při vyplňování dotazníků ve třídách jsem byla často svědkem toho, že žáci považují alkohol a cigarety, v některých případech i marihuanu, za tak normální součást jejich života, že je mezi drogy ani neřadí. Vše pramení pravděpodobně z neznalosti. Právě 7

11 další moje otázky směřovaly ke zjištění, jaká část žáků absolvovala protidrogový program, a zda je nějakým způsobem tento program oslovil. Další motivací pro zvolení této práce byl fakt, že užívání návykových látek mezi dnešní mládeží je stále větším problémem v celé republice. Setkáváme se s opilými dětmi a s případy prodeje drog přímo na našich školách. Braní drog a jejich psychické a fyzické následky na lidský organismus. Zmíněna je také prevence braní drog, minimální preventivní program na našich školách. 8

12 1 CÍL PRÁCE Cílem teoretické části bakalářské práce je seznámení se současným stavem řešené problematiky, se zaměřením na shrnutí základních odborných informací z drogové problematiky a z oblasti protidrogové prevence. Práce se věnuje drogové problematice a její klasifikaci i z hlediska vývoje v této oblasti. Cílem praktické části je pomocí dotazníkového šetření zjistit rozsah zneužívání návykových látek mezi žáky vybrané střední školy. 9

13 2 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Bakalářská práce se skládá ze dvou částí. Teoretická část objasňuje stav řešené problematiky a praktická část se věnuje vlastnímu průzkumu. Metodou teoretické části bylo studium odborných literárních zdrojů, tvorba výpisků a jejich analýza, syntéza a srovnávání. Zároveň bylo ke studiu využito dostupných elektronických zdrojů. Průzkumné šetření v praktické části bylo provedeno pomocí metody dotazování. Zvoleným nástrojem sběru informací byl dotazník. Dotazník byl rozdán 206 žákům 1., 2., 3. a 4. ročníků na střední odborné školy a gymnázia ve Starém Městě. Návratnost byla 100%. Data byla vyhodnocena základními statistickými postupy, graficky znázorněna a doplněna komentáři. 10

14 3 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY Je třeba mít na paměti dvě nejdůležitější věci: Je mnoho drog a mnohé z nich vás také můžou zabít. Autor: Bývalý drogově závislý Lidé berou drogy, protože chtějí ve svém životě něco změnit. Jedná se zejména o mladé dospívající lidi, ať už studující či pracující. Na začátku bych uvedla několik důvodů, které mladí lidé, tedy zejména žáci středních škol, uvedli pro své rozhodnutí brát drogy: zapadnout do kolektivu, uniknout od reality a odpočinout si zahnat nudu, udělat něco dospěláckého vzbouřit se, experimentovat (Pravda, 2009g) Všechny tyto, ale i ostatní důvody a podněty, budu zmiňovat v této práci a jsou pomyslným začátkem pro dlouhou drogovou cestu, která nemá vždy dobrý konec. Právě naopak, často končí smrtí. Na samém začátku si možná tito dospívající myslí, že drogy jsou řešení, ale opak je pravdou. Jakkoliv je obtížné postavit se problémům tváří v tvář, následky užívání drog jsou vždy mnohem horší než problémy, které se jimi dnešní mládež snaží řešit. Na úvod teoretické části této práce tedy budou objasněny základní pojmy, které se této problematiky týkají. 3.1 Základní pojmy drogové problematiky Droga Pojem droga se historicky vyvíjel. Původně toto slovo pocházelo z francouzštiny, i když podle některých pramenů pochází spíše holanského droog suchý, znamenalo sušené nebo jinak konzervované orgány rostlin, živočichů sloužící jako léčiva. Léčivo obecně např. v angličtině toto slovo drug podrželo i běžné řeči dodnes 11

15 (Zábranský, 2003, str. 14). Drogu chápeme stejně, jak ji už tisíce let před námi označovali Hippokratés a Galénos jako látku, jež na místo, aby byla tělem přemožena a strávena jako běžný pokrm, je schopna tělo přemoci a vyvolat i při dávce směšné malé v porovnání s jinými pokrmy značné organické a duševní změny (Escohotado, 2003, str. 6). Podle Presla (1994) existuje celá řada definicí, co je to vlastně droga, ale nejstručněji lze chápat drogu jako látku, přírodní či syntetickou, která má psychosomatický účinek a ovlivňuje nějakým způsobem prožívání, realitu či náladu. Působí tedy na naši celkovou psychiku a může vyvolat závislost. Drogy se staly globálním problémem pro celý svět, hlavně co se týká dnešní mládeže. Omamné a psychotropní látky jsou využívány od počátku dějin lidstva. Je tedy dosti těžké zjistit, od kdy lidstvo zneužívá rozličné drogy. Historie zneužívání drog je zřejmě stará jako lidstvo samo. Příslušníci různých náboženství věřili, že látky, které způsobují povznesenou náladu a zapomnění nebo navozují všelijaké extatické stavy, jsou darem od bohů. (Janík, Dušek, 1990, str. 13). Ač je droga jakkoliv škodlivá a celkový negativní efekt všem těmto látkám neleze popřít, musíme také zmínit i pozitivní účinek, pro který lidstvo drogy využívalo a stále využívá. Jestliže se na drogy podíváme obecně, bez ohledu na jejich legalitu či ilegalitu v té které společnosti a době, můžeme je charakterizovat známým dobrý sluha, ale špatný pán. Prostě každá droga má svá rizika i přednosti a oboje je nutno, alespoň základy znát. (Presl, 1994, str. 10). Drogy se také staly velmi přitažlivé, především v očích dnešních mladých lidí ve věku od 14 do 19 let, tedy zejména žáků středních škol. Jsou předmětem obchodu a slibují snadné a vysoké finanční zisky. Nárůst nabídky na černém trhu je následován zvýšenou poptávkou. Drogový problém tedy vzniká a zcela souvisí se ztrátou určitých hodnot Dělení drog Droga je obvykle popisována jako chemická látka, která působí na naše tělo a může změnit naši náladu, chování, co slyšíme a cítíme. Látka může být jednoduchá, ale její účinky rozhodně jednoduché nejsou (Ganeri, 2001, str. 5). 12

16 Psychotropní látky se nejčastěji dělí do tří typů klasifikace, a to podle: 1. Vzniku Přírodní (konopné produkty, opium, koka, lysohlávky) Semisyntetické (heroin,lsd, crack, morfin) Syntetické (amfetamin, extáze, PCP, deriváty, rozpouštědla) 2. Typu Tlumivé látky Stimulancia Halucinogenní 3. Stupně společenské nebezpečnosti Prohibice (látka je zakázaná) Dekriminalizace (zákaz výroby, obchod, předávaní, držení) Neprohibiční regulace (zvláštní režim, který je uvalen na psychotropní látky) Legalizace (volné propagování, ale výjimka zákaz prodeje dětem a mladistvým) (Zábranský, 2003). Dále se drogy dají rozdělit na měkké a tvrdé, tedy legální a nelegální. Obecně platí, že ty bezpečnější, neboli ty, u kterých je menší riziko závislosti, považujeme za měkké. Mnozí z nás je běžně užívají bez větších komplikací např. tabák, konopné drogy či extáze. Naopak pomoci tvrdých drog, jako je např. heroin, kokain či pervitin se mnohem rychleji dostáváme do stavu závislosti. Existují rovněž různé způsoby užívání drog. Užití se u různých skupin návykových omamných látek liší. Můžeme zmínit: Kouření: patří mezi tradiční způsob užívání některých látek, ať už v podobě cigaret a to čisté nebo ve směsi s tabákem, dále také pomocí speciálních a vodních dýmek. Mezi drogy, které se užívají kouřením, se řadí marihuana, hašiš, kokain a heroin. Samotné kouření těchto látek je však ve srovnání s injekční aplikací méně 13

17 rizikové, podobně jako u cigaret se zde ale projevuje negativní vliv sloučenin vznikajících při spalování. Šňupání: šňupáním se užívá zejména kokain, heroin, či pervitin. Při tomto typu užívání dochází k narušení nosní přepážky a ke ztrátě čichu. Inhalace výparů: tento způsob je typický pro látky ze skupiny organických rozpouštědel (toluen). Tedy tento způsob užití aplikují především,,čichači. Injekční užívání: je nejvíce rizikové, ale bohužel u mnoha závislých oblíbené. Díky tomuto způsobu dochází k mnohem rychlejšímu účinku látky. Odvary a pokrmy z psychoaktivních látek: z mnohých rostlinných drog jsou připravovány odvary čajíčky nebo pokrmy. Oblíbené jsou marihuanové koláčky, nebo odvary z lysohlávek. V některých případech mohou být rozpouštěny ve vodě nebo pojídány v přírodní podobě. Zde můžeme uvést muškátový oříšek, semena durmanu a v neposlední řadě už zmiňované lysohlávky. Vstřebávání sliznicí: což je poslední varianta, kdy se dávají drogy pod jazyk, kde se nacházejí cévy, do kterých se tyto látky snadno vstřebávají. LSD (tzv. trip) je hlavním představitelem tohoto způsobu aplikace (Substituční, 2012) Závislost "Jakákoliv závislost je špatná, ať už je drogou alkohol, morfin, nebo idealismus." Autor: Carl Gustav Jung Dnešní mládež, patří mezi nejrizikovější a zároveň nejvíce experimentující skupinu populace v oblasti ilegálních drog. V současnosti již více než třetina středoškoláků má zkušenosti s drogou, i když se v mnohých případech jedná o zkušenost jednorázovou. Nejčastěji užívanou drogou jsou produkty konopí (hlavně marihuana), nicméně dle statistik lze předpokládat, že konzumace halucinogenních (LSD) a stimulujících drog (extáze, pervitin) se stává velmi oblíbená. Závislost můžeme definovat tedy jako přání, určitý druh potřeby či nutkání užít něco podpůrného. Tendence zvyšovat dávku nastává ve chvíli, kdy už nemůžete přestat a droga vás zcela ovládne jak po tělesné, tak duševní stránce. Zvyknete-li si na drogu jako na denní 14

18 chléb, časem se dostaví situace, kdy se objeví první nepříjemné abstinenční příznaky, pokud není podána další dávka včas a řadíte se tedy do kategorie drogově závislých. Existuje řada jiných pojetí a rovněž i definic drogové závislosti, ale bezpochyby zde můžeme hovořit o určitém druhu onemocnění. Pokud bychom chtěli celkově shrnout, co je to závislost, můžeme konstatovat, že jde především o ztrátu kontroly nad původně občasnou konzumací drog, které přechází pomalu k tzv. abstinenčnímu syndromu absťáku, kdy člověk ztrácí kontrolu nad sebou samým, nadvládu přebírá droga samotná a stává se zcela závislým. Závislost rozdělujeme na fyzickou a psychickou. (Višňovský, Béčková, 1998). Fyzická závislost Fyzická závislost vzniká, pokud se droga stane součástí metabolismu, kdy na vysazenou dávku reaguje tělo fyzickým absťákem (např. u heroinu: průjmy, křeče, dehydratace). V některých případech může být tento stav i smrtelný. Proto existují specializovaná detoxifikační oddělení, kde je závislý člověk při těchto abstinenčních potížích pod lékařským dohledem a samotná detoxifikace trvá většinou týden až deset dní. Můžeme konstatovat, že všechny tlumivé látky, které způsobují uvolnění, zklidnění, zpomalení reakcí, ospalost či celkovou pasivitu tvoří skupinu drog, na kterých vzniká velmi rychle právě tato fyzická závislost. Příkladem těchto tlumivých látek je v první řadě alkohol, léky - anxiolytika, hypnotika, heroin či morfin (Višňovský, Béčková, 1998). Psychická závislost Zde se jedná o silnou touhu po droze. Abstinenční syndrom, který se týká fyzické závislosti se může projevovat i v psychické oblasti, úzkost, neklid, předrážděnost, agresivita, únavnost, vyčerpanost, spavost, pasivita a nutkavá potřeba vzít znovu drogu (Presl, 1994, str. 12). Pod pojmem psychické závislosti se jedná o neovladatelnou touhu vzít opětovně drogu. Tento druh závislosti vzniká u všech drog. Signály, které jsou typické pro užívání drog: Změna nálady, netypické reakce na určité situace Zhoršení ve škole, lži a přetvářka 15

19 Výměna přátel a známých, život v partě Změna stylu oblékání či výběru hudby Únava, spavost, celkové vyčerpání Problémy v rodině, odmítání, komunikace, ignorace, krádež (Presl, 1994). Psychická závislost vzniká zejména při braní stimulačních drog, díky kterým se zvyšuje výkonnost, člověk je více aktivní, čilý, a dokonce je omezena potřeba jíst nebo spát. Dostavuje se tedy celkově opojivý pocit až euforie. Můžeme zde uvést jak kofein, nebo nikotin, tak i kokain či pervitin (Presl, 1994). Obr. č. 1: Kokain Obr. č. 2: Cigareta Zdroj obr. č. 1 a 2: Halucinogenní látky ovlivňují jak fyzickou, tak i psychickou závislost. Jsou značně nepředvídatelné a většinu přinášejí velkou chuť vyzkoušet další, mnohem tvrdší drogy. Ovlivňují celkové vědomí, psychiku a hloubku prožitku. Dále sebou přinášejí zrakové a sluchové halucinace. Zástupci této kategorie jsou např. konopné drogy, LSD a lysohlávky. Obr. 3:Lysohlávky Obr. 4: Marihuana Zdroj obr. č. 3 a 4: Abstinenční příznaky mohou být jak fyzické, tak i psychické, a liší se pouze v závislosti na dané látce. Projevují se většinou: bolestmi, poruchami spánku, celkovou nevolností, pocením, křečemi, zmatením, halucinacemi či zrychleným tepem (Beran, 1995). 16

20 látek. V následující tabulce je zachycena míra rizikovosti některých běžně užívaných Tab. č. 1: Míra rizikovosti některých běžně užívaných látek Míra Tvrdost Zástupci Vysoká Vysoka až střední Střední Relativně malá Tvrdé Tvrdé Tvrdé Měkké toluen, heroin, morfin, durman, crack, LSD lysohlávky, kokain, pervitin alkohol, extáze, efedrin, kodein marihuana, hašiš, kokovy čaj Prakticky bez rizika Měkké káva, čaj Zdroj: Příčiny vzniku užívání drog Bohužel počet způsobů, jak se děti setkávají s drogou, neustále roste a naopak odpor vůči drogám se snižuje. Drogová závislost je nesmírně složitý jev a důvody a příčiny vzniku jsou různé.,,závislost na psychotropních látkách nabyla v druhé polovině dvacátého století šokujících rozměrů a její nebezpečí se ostře vystupňovalo poté, co začala zasahovat stále mladší věkové skupiny (Brichcín a kol., 1997, str. 11). Na začátku bychom se měli zeptat, proč vlastně k závislosti na drogách došlo, proč se tito lidé uchýlili k tomu, že sáhli po drogách. Závislost na drogách má své kořeny nejen v droze samotné, ale i v osobnosti dotyčného jedince. Musíme brát také v úvahu všechny vyvolávací faktory, mezi které se dají počítat především zátěžové situace tělesné či duševní. Jsou tedy hlavním podmětem toho, že dotyčný stává závislým. Proto by se měly pomocí prevence neustále zdůrazňovat všechny možné druhy pomoci, aby nemusel mladistvý sáhnout po drogách. Samozřejmě dalším faktorem je provokování ze strany přátel či nuda a samotná chuť to zkusit. 17

21 3.2 Droga jako problém Drogy a středoškoláci Pro většinu dnešních žáků je kouření, pití alkoholu či braní drog normální. Mnozí z nich stihnout vše vyzkoušet ještě před dosažením 18 let, a to zejména při studiu na střední škole. Mnozí z nich si neuvědomují vzniklé poškození organismu, které může být nevratné. A následky si tito mladí lidé nesou prakticky celý život. Jsou takové případy, kdy začíná ještě dítě experimentovat s marihuanou např. v 15 letech a za další tři roky bere kokain, řídí auto pod vlivem alkoholu, krade peníze, školní docházka se pro něj stává pomíjivou a nakonec ze školy úplně odejde. V krátké době se ocitá za mřížemi kvůli pouličním krádežím, či krádeží v obchodech, protože na svoji potřebu nemá žádné finance. Nakonec může vše skončit sebevraždou nebo úmrtím mladého člověka po předávkování užívanou drogou. Drogy se šíří především na středních školách. Za minulý rok se podle dat Ústavu zdravotní statistiky a informací do péče odborníků dostalo přes dva tisíce mladých lidí ve věku 15 až 19 let. Jde však pouze o případy, kdy byla nezbytná lékařská pomoc, ostatní uživatelé drog zůstávají mimo dosah oficiálních statistik (Kalina a kol., 2003a) Osobnost, prostředí, rodina Myslet si, že děti a mládež, která má sklon zkoušet drogy, případně si na nich vypěstovat závislost, pocházejí většinou ze sociálně slabých a rozvrácených rodin, je naivní konstatování, kterým se řídí většina dospělých, zejména rodičů, kteří si myslí, že jejich dítě by nikdy nic takového neudělalo. Je nutné si uvědomit, že v dnešní době má víc jak třetina středoškoláků, a to i u nás, nějaké drogové zkušenosti. Nad otázkou, kde si mohou drogu sehnat se většina ani nepozastaví. Každé dítě ví, kde je získat. Na druhé straně mnoho žáků, kteří náhodně drogu zkusili, to pro další život nijak nepoznamenalo a vyvázli tedy bez následků. Nemusíme se nyní obracet na různé druhy statistik, abychom zjistili, že pro dnešní mládež není důležité, jak moc to ovlivní jejich život, poznamená celý organismus či vzhled. Snaží se touto cestou nezdárně řešit své problémy, jak už rodinné, kdy situace v domácím prostředí není příliš uspokojivá, dítě má pocit viny např. že není dokonalé pro své rodiče v tom, co dělá, nebo že je viníkem rozchodu či naopak je obětí týrání. Příčinou může být celkový nátlak, nápor vyvíjený ze 18

22 strany rodičů, nebo naopak zanedbaná autorita, rodinná soudržnost, celková atmosféra, výchova, láska, péče a v neposlední řadě určené dodržování určitých hodnot a norem. Dalším faktorem je prostředí, ať už školní nebo venkovní. I zde každý zaujímá určité postavení. Zda je oblíbený, má-li kamarády, jak zvládá studium a život v partě. Závislost se může projevit u každého mladistvého a neexistuje žádná forma prevence, která by stoprocentně před závislostí chránila. Rizikové je především nízké sebevědomí, kritické sebehodnocení a špatná schopnost čelit tlaku ze strany vrstevníků. Dále poruchy v chování, nevhodné sociální vazby, úzkostnost, špatné zvládání stresových situací, sklon k depresím, ale i závažný zdravotní problém (Nešpor, 1995). Co se stává s dětmi, které užívají drogy? Rozhodně víme, co říkají statistiky, a z těch vyplývá vysoká pravděpodobnost zanedbání, špatného zacházení, zneužívání a následných životních neúspěchů v době dospělosti. Přestože se jednotlivé výzkumy nezabývají strukturou absence odpovídajícího výchovného prostředí, do určité míry jasně vypovídají o šíři tohoto problému (Barnardová, 2007, str. 16). Nejde také samozřejmě ani při této otázce opomenout provokující faktory, které bývají hlavním podmětem experimentování s drogou jako je zvědavost, nuda, snaha upozornit na sebe, zasloužit si svou pozici v kolektivu, uniknout z bezvýsledné situace, či realitě. 3.3 Klasifikace (nelegálních) drog Drogy stimulační Mezi stimulační látky patří kokain (koks), crack (koncentrovaná směs vzniklá z kokainu, jedlé sody v krystalické formě, určená ke kouření), pervitin- metanfetamin, efedrin, amfetami-psychotona, preparáty snižující chuť k jídlu tzv. anorektika (fenmetrazin, miraprotont, degonan). Jsou ve formě různobarevných tablet, prášku nebo krystalů. Tyto drogy jsou velmi oblíbené a hojně zastoupené, dá se říci, že na celém světě, přičemž základním efektem je celková stimulace a povzbuzení (Beran, 1995).,,Psychotropní efekt pervitinu a ostatních amfetaminových derivátů je výrazný, příjemný a proto velmi žádaný (Presl, 1994, str. 16). I když nastává zmiňované povzbuzení, odstranění únavy, zvýšení výkonnosti a celková euforie, dochází taktéž k zásadním proměnám psychiky u daného jedince, který tyto látky užívá. Tento stav se nazývá,,stíha, kdy se jedná o rozvoj paranoidního či paranoidně-halucinatorního syndromu 19

23 v rámci vznikající toxické psychózy a příznaky jsou srovnatelné s schizofrenií (Presl, 1994). Pervitin Pervitin (metamfetamin) není nová droga. V posledních letech jeho účinky zesílily, protože techniky výroby pokročily. Pervitin je českým označením pro krystalický metamfetamin. Metamfetamin je tedy bílá látka ve formě prášku nebo krystalů, kterou lidé užívají šňupáním, kouřením nebo nitrožilně aplikací injekční stříkačkou. Někteří ho dokonce užívají ústně. U všech se však rozvine silná touha pokračovat v užívání, protože droga vytváří falešný pocit štěstí a pohodlí drogové opojení (silný pocit nebo zážitek) charakteristický jistotou, hyperaktivitou a zvýšenou energií. Uživatel též zažívá sníženou chuť k jídlu. Účinky této drogy obvykle trvají 6 až 8 hodin, ale mohou trvat až 24 hodin. Amfetamin byl poprvé vyroben v Německu v roce 1887 a pervitin, účinnější a z hlediska výroby jednodušší látka, byl vyvinut v roce 1919 v Japonsku. Krystalický prášek je rozpustný ve vodě, což z něj dělá perfektního kandidáta na látku podávanou pomocí injekční stříkačky. K rozšíření užívání pervitinu došlo v průběhu 2. světové války, kdy ho obě strany používaly k udržení bdělosti svých jednotek. Vysoké dávky byly podávány japonským pilotům kamikadze před jejich sebevražednými misemi a po válce dosáhlo injekční zneužívání pervitinu téměř epidemických rozměrů poté, co japonská veřejnost získala přístup k rezervám určeným pro vojenské účely. V padesátých letech byl pervitin předepisován jako pomocný prostředek při dietě a jako antidepresivum. Protože byl snadno dostupný, byl užíván vysokoškolskými studenty, řidiči kamionů a atlety jako stimulancium, které nevyžadovalo lékařský předpis. Tím se užívání drogy ještě více rozšířilo. Tento vývoj se dramaticky změnil v šedesátých letech spolu se zvyšující se dostupností takových forem pervitinu, které byly určené k injekční aplikaci, samozřejmě směrem k ještě většímu užívání drogy. Americká vláda pak látku v sedmdesátých letech prohlásila za ilegální pro většinu účelů. Výrobu a distribuci drogy poté kontrolovaly z větší části americké motorkářské gangy. Většina soudobých uživatelů žila na venkově a nemohla si dovolit mnohem dražší kokain (Pravda, 2009e). Při užívání vytváří pervitin a jeho krystalická forma falešný pocit pohody a energie, a tak má osoba tendenci nutit tělo k rychlejšímu a náročnějšímu fungování, 20

24 než na jaké je stavěné. Uživatelé této drogy tudíž mohou zažívat těžké zhroucení, ať už fyzické nebo psychické, následující poté, co účinky drogy pominou. obr. č. 5 obr. č. 6 obr. č. 7 obr. č. 8 Obr. č. 5,6, 7a 8: Vývoj uživatele pervitinu během 10let. Zdroj: Hyzdící účinek užívání pervitinu je patrný na zjizvených a předčasně zestárlých tvářích těch, kdo jsou na něm závislí. Protože opakované užívání této drogy snižuje přirozený pocit hladu, mohou se závislí potýkat s extrémní ztrátou hmotnosti. Negativní účinky mohou též zahrnovat např. narušení spánkového rytmu, hyperaktivitu, nevolnost, iluzi obrovské síly a moci, zvýšenou agresivitu a podrážděnost. Mezi další vážné účinky patří nespavost, zmatení, halucinace, úzkost, paranoia a zvýšená agrese. V některých případech může užívání způsobit křeče, které nakonec vedou ke smrti. Pervitin (metamfetamin) je ilegální droga zařazená do stejné třídy jako kokain a další účinné drogy distribuované na ulici. Má celou řadou přezdívek jako je perník, péčko, peří, piko, sníh (Pravda, 2009e). 21

25 Obr. č. 9: Uživatelka pervitinu v roce 2002 Zdroj: Obr. č. 10: Stejná uživatelka o dva a půl roku později Zdroj: S pervitinem jsem začala v maturitním ročníku na střední škole. Ještě než skončil první semestr na vysoké škole, stal se pervitin tak závažným problémem, že jsem musela studium ukončit. Vypadala jsem, jako kdybych měla neštovice. To jsem měla z toho, jak jsem celé hodiny stála před zrcadlem a rýpala do sebe. Všechen čas, který jsem měla, jsem věnovala pervitinu nebo jeho shánění. Anna Marie V české republice se pervitin vyrábí v tajných laboratořích a varnách. Prodává se v papírových obalech, nebo v igelitových sáčcích podobě prášku, který se říká psaníčka takto prodávaný pervitin u nás má vysoký obsah účinných látek asi 50% s obsahem nejrůznějších jiných příměsí (Ganeri, 2001). Pervitin je užíván jednotlivci různého věku, ale většinou jako klubová droga užívaná na večírcích v nočních klubech nebo na tanečních párty. Jeho nejčastějším slangovým názvem je perník. Jedná se o nebezpečnou a účinnou chemickou látku a podobně, jako je tomu u jiných drog, jde v podstatě o jed, který nejprve působí jako stimulant, pak ale začne systematicky ničit tělo. Je tedy spojen s vážnými zdravotními potížemi zahrnujícími ztrátu paměti, agresivitu, psychotické chování a potenciální poškození srdce a mozku. Vysoce návykový pervitin spaluje tělesné rezervy a vytváří zničující závislost, kterou lze utišit jedině stále větším množstvím drogy. Účinek pervitinu je velmi silný a řada uživatelů se zmiňuje o tom, že byli polapeni od první 22

26 chvíle, co ho užili. Podle studie GENACIS udává celoživotní zkušenost amfetaminy 2,3 % zkoumané populace ve věku let (Zábranský, 2003). Při dlouhodobém užívání může pervitin způsobit nevratná poškození. Zvyšuje srdeční tep a krevní tlak, poškozuje cévy v mozku, které mohou být příčinou mrtvice. Také způsobuje nepravidelnost srdečního rytmu, jehož následkem může být srdeční kolaps nebo smrt. Může též poškozovat játra, ledviny a plíce. Uživatelé mohou trpět poškozením mozku, včetně výrazného zhoršení paměti a schopnosti pochopit abstraktní pojmy. Ti, kterým se podaří uniknout ze závislosti, trpí často výpadky paměti a extrémními výkyvy nálad. Krátkodobé účinky Ztráta chuti k jídlu, zvýšení srdečního tepu, krevního tlaku a tělesné teploty, rozšíření zornic, narušení spánkového rytmu, nevolnost, podivné, zmatené, někdy násilné chování, halucinace, nadměrná vzrušivost, podrážděnost, panika a psychóza, nadměrné dávky mohou vést ke křečím, záchvatům a smrti. Dlouhodobé účinky Trvalé poškození jater, ledvin a plic, je-li látka kouřena, dýchací potíže, je-li látka šňupána, zničení tkání v nosní dutině, nevratné poškození krevních cév v srdci a mozku, vysoký krevní tlak způsobující infarkty, mrtvice a smrt, infekční nemoci a hnisavé záněty tkání, je-li látka aplikována injekčně, podvýživa, ztráta hmotnosti, těžké zubní kazy, dezorientace, apatie, zmatek a vyčerpání, silná psychická závislost, psychóza, deprese, poškození mozku podobné Alzheimerově nemoci, mrtvici a epilepsii, paranoia: podezíravost, nedůvěra či strach z ostatních lidí, Alzheimerova nemoc (Pravda, 2009e). 23

27 Obr. č. 11: Uživatel pervitinu Zdroj: Opiáty Opiáty, tedy omamné látky, jsou nejrozšířenějšími drogami na celém světě. Jsou to látky známé především svou schopností tišit bolest. Jde o alkaloidy obsažené ve ztuhlé šťávě z nezralých makovic. Jejími představiteli jsou morfin, heroin ( herák ), kodein ( káčko ), braun ( béčko směs derivátů kodeinu). Vyskytují se ve formě prášku, bílé až hnědé barvy, tablet, ampulí či jako tekutiny. Opiáty poskytují zklidnění, uvolnění, bezstarostnost, příjemné prožitky, odstraňují bolest a celkově tělesně i duševně utlumují. Užívají se kouřením, šňupáním a také injekcemi. (Illes, 2002). Heroin Heroin byl poprvé vyroben v roce 1898 německou farmaceutickou společností Bayer a byl na trh uveden jako lék na tuberkulózu a současně prostředek na léčbu morfiové závislosti. Úmrtnost závislých na heroinu byla odhadována dvacetkrát větší než u zbytku populace. 24

28 V padesátých letech devatenáctého století byla závislost na opiu významným problémem. Řešením bylo nahradit opium u závislých méně účinnou a údajně nenávykovou látkou morfiem. Závislost na morfiu se záhy stala větším problémem než závislost na opiu. Podobně jako tomu bylo v případě opia, i morfiový problém byl vyřešen další nenávykovou náhražkou heroinem, který je, jak se později prokázalo, ještě návykovější než morfium. Spolu s heroinovým problémem se objevila další nenávyková náhražka. Tato droga je nyní známá pod jménem metadon. Poprvé byl vyvinut v roce 1937 německými vědci, kteří hledali utišující lék pro chirurgii. V roce 1947 byl metadon exportován do USA pod obchodní značkou Dolophine. Tento přejmenovaný metadon se záhy rozšířil jako prostředek k léčbě závislosti na heroinu (Pravda, 2009b). Bohužel se ukázalo, že je ještě návykovější než heroin. Heroin je vysoce návykovou nelegální drogou. Je užíván miliony závislých po celém světě, kteří nedokáží překonat nutkání pokračovat v každodenním užívání této drogy. Jsou si vědomi toho, že pokud přestanou, budou muset čelit děsivým útrapám abstinenčních příznaků. Heroin je podobně jako opium a morfium vyroben z pryskyřice rostlin máku. Mléčné, mízu připomínající opium, je nejprve sebráno z tobolky máku. Heroin je většinou aplikován injekčně, což uživatele vystavuje dalším rizikům, tedy hrozbě nákazy AIDS nebo jinou infekční nemocí, která je dalším problémem k způsobované bolesti samotnou závislostí. (Ganeri, 2001). Heroin mě odřízl od zbytku světa. Rodiče mě vyhodili z domova. Přátele ani bratři se ke mně neznali. Zůstala jsem úplně sama. Zuzana Při použití statistických metod odhadu prevalence problémového užívání docházíme k hodnotě zhruba problémových uživatelů opiátů především heroinu. Tento počet je považován zhruba od roku 1998 za stabilní. Vzestupní trend aspoň jednorázové zkušenosti s opiáty, mezi šestnáctiletými studenty vyvrcholil v roce 1997 se snižuje (Zábranský, 2003, str. 77). Životní zkušenost s heroinem nebo opiáty mělo v roce 2007 podle průzkumu Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD) v České republice 2% 25

29 studentů ve věku 16 let. Podle průzkumu ESPAD mělo v roce 2003 zkušenost s užitím heroinu (opiátů) 10 % českých školáků ve věku do 13 let (Pravda, 2009b). Krátkodobé účinky Omámení, zpomalení dechu, zamlžení funkce myšlení, nevolnost a zvracení, malátnost, ospalost, hypotermie (snížená tělesná teplota), kóma, smrt. Dlouhodobé účinky Zapáchající dech, zánět dásní, zácpa, studený pot, svědění, oslabení imunitního systému, bezvědomí, nemoci spojené s dýcháním, svalová slabost, puchýře na obličeji, snížená pohlavní schopnost a dlouhodobá impotence u mužů, narušení menstruačního cyklu u žen, neschopnost dosáhnout orgasmu mužů i žen, ztráta paměti a inteligenčního potenciálu, introverze, deprese, nespavost, ztráta chuti k jídlu, tuberkulóza: infekční choroba napadající plíce i další orgány, artritida: zánět kloubů (Pravda, 2009b). Moje mladší sestra zemřela na předávkování heroinem. Měla úžasný umělecký talent, už jako mladá. Když jí bylo 14, kouřila trávu. V 15 se začala motat kolem kluka, o kterém tvrdila, že je její dobrý kamarád. Doporučil jí lepší, jemnější zboží než trávu. Tehdy poprvé zkusila heroin. Z umělecké školy ji vyhodili jen pár měsíců poté, co na ní začala. Když jí bylo 22, zavolala mi a říkala, že je v léčebně. Vydržela bez drog něco přes rok, pak do toho spadla znovu. Proč, to už se nikdy nedozvíme, víme jen to, co si zapsala do svých deníků. Závislost pro ni byla každodenním bojem o holý život. Jednou ráno zazvonil telefon, byl to táta. Řekl mi, že říkají, že je mrtvá. Křičela jsem a plakala, vůbec jsem se nedokázala ovládat. Nikdy na ten okamžik nezapomenu. Magdaléna Konopné drogy Konopí (Cannabis). Do této skupiny se řadí marihuana ( mariánka, tráva ) a hašiš. Obě tyto drogy jsou produktem rostliny cannabissativaindica tj. indického konopí. Vyskytují se ve formě listů, semínek, kousků tmavohnědé pryskyřice (hašiš), dále jako tmavá olejová tekutina a také ve formě cukrovinek nebo pečiva. Účinky jsou 26

30 velmi odlišné, začínají mírnou euforii až po halucinace, nejčastěji zrakové. Užívají se zejména kořením joint nebo ústně už zmiňovanými cukrovinkami či odvary tzv. čajíčky (Miovský, a kol., 2008). Marihuana Marihuana je nejrozšířenější nelegální drogou na světě, kouřena ve formě cigarety (joint), ale lze ji kouřit i v dýmce. Méně často je míchána s jídlem a konzumována nebo uvařena jako čaj. Uživatelé někdy rozeberou cigaretu, odstraní z ní tabák a nahradí ho marihuanou takovému cigáru se říká blunt (Pravda, 2009d). Rostlina konopí, z níž se vyrábí kanabisové drogy jako je marihuana a hašiš, je pěstována jako halucinogen více než let. Ačkoliv kanabis obsahuje přes 400 různých chemických látek, hlavní složkou, která ovlivňuje mysl, je THC. Množství THC v rostlině konopí určuje účinnost drogy. THC obsažené v rostlině ovlivňuje počasí, půda a další faktory. Avšak díky využití moderních pěstitelských technik vyvinuli pěstitelé konopí, takové odrůdy kanabisu, které mají mnohem vyšší hladiny THC než rostliny pěstované v minulosti (Ganeri, 2001). Má-li marihuana a hašiš působit psychoaktivně, musí se THC dostat do krevního oběhu a touto cestou i do mozku. Jakmile THC vstoupí do krevního řečiště, lidský metabolismus jej chemicky přemění na sloučeninu známou jako 11-hydroxy-THC, která se naváže na tukovou tkáň a asi po půl hodině se uvolní zpět do krevního oběhu a putuje do mozku. Dávka čítající 4-8miligramů THC mívá 3hodinovy stav opojení (Booth, 2004). Obsah THC byl v roce 1974 v průměru 1 %, v roce 1994 již 4 %. V roce 2008 dosáhl průměru 9,6 %, nejvíce od sedmdesátých let, kdy se s analýzami této drogy začalo. Jedna z forem kanabisu nazvaná sinsemilla (termín pochází ze španělštiny a znamená bez semínek ) může mít obsah THC od 7,5 až do 24 %. Množství THC v hašiši je ještě vyšší (Pravda, 2009d). Ve většině případů se konopné drogy kouří v dýmkách, které mají různé provedení a velikosti, např. bong, šíša nebo v cigaretách v tzv. joint. Dalším způsobem je pojídání THC, které může doputovat do krve až za hodinu a reakce organismu na 27

31 tento způsob užívání bývá daleko intenzivnější a psychoaktivní účinky jsou déle trvající (Booth, 2004). Krátkodobé účinky Deformace smyslového vnímání, panika, úzkost, chabá koordinace pohybů, snížení schopnosti reagovat, po počátečním nakopnutí se uživatelé cítí ospalí nebo deprimovaní, zvýšený srdeční tep. Dlouhodobé účinky Snížená odolnost vůči běžným nemocem, potlačení imunitního systému, poruchy růstu, zvýšení počtu abnormálně vyvinutých buněk v těle, snížení mužských pohlavních hormonů, rychlé ničení plicních tkání a poškození mozku mohou být trvalého charakteru. Snížení pohlavní schopnosti, potíže se studiem, snížení schopnosti učit se a zapamatovat si nové informace, apatie, závratě, ztráta motivace, změny osobnosti a nálad, neschopnost správného porozumění (Pravda, 2009d). Svého prvního jointa jsem dostal na hřišti ve škole. Dnes jsem závislý na heroinu a podstoupil jsem osmou léčbu drogové závislosti. Kristián Halucinogenní drogy Halucinogeny rozdělujeme na syntetické, tedy LSD, TRIP a MSDMA (,,extáze ) a dále na přírodní MESCALIN a PSILOCYBIN (látky obsažené v některých kaktusech, houbách či rostlinách). V distribuci jsou jako malé papírové čtverečky,,lízátka napuštěná tekutinou s drogou LSD, dále jako čaje odvary nebo v tabletách či kapslích,,extáze. Halucinogenní houby se užívaly odedávna k vyvolání vizí, nejpoužívanějším druhem jsou lysohlávky. (Psilocybesemilanceata), které najdeme v lesích a na polích. Pojídají se syrové, nebo pomocí čajů, případně se dají usušit a použít později. Jejich působení je podobné LSD. 28

32 LSD poprvé syntetizoval Albert Hofmann, chemik pracující pro Sandoz Pharmaceuticals ve švýcarské Basileji, když se snažil vytvořit krevní stimulanty. Halucinogenní účinky látky zůstaly neznámy až do roku 1943, kdy Hofmann náhodou zkonzumoval trochu LSD. Později se zjistilo, že ústní dávka pouhých 25 mikrogramů, váhový ekvivalent několika zrnek soli, dokáže vytvořit živé halucinace. Kvůli své podobnosti s chemickou látkou přítomnou v mozku a účinkům připomínajícím určité aspekty psychóz bylo LSD ve 40., 50. a 60. letech užíváno v experimentech řady psychiatrů. Zatímco snahy vědců nalézt léčebné využití této drogy selhalo, vzorky dodané společností Sandoz Pharmaceuticals pro účely těchto experimentů se rychle rozšířily, což vedlo k širokému užívání této substance (Pravda, 2009c). V Evropě vyzkoušelo LSD alespoň jednou až 4,2 % lidí ve věku od 15 do 24 let. Při průzkumu bylo zjištěno, že procento těchto lidí, kteří užili LSD v posledním roce, překročilo v sedmi státech 1 % (Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Itálie, Litva, Maďarsko, Polsko). Na počátku osmdesátých let až do roku 1986, kdy alespoň jednu zkušenost s LSD přiznalo 7,2 % maturantů. Procento maturantů, zmiňujících se o zkušenosti s LSD alespoň jednou v životě, se oproti předchozímu roku 1985 z nízkého 4,4 % téměř zdvojnásobilo v roce 1987 na 8,4 %. A v roce 1997 přiznalo alespoň jeden experiment s LSD už 13,6 % maturantů. Podle výsledku posledního publikovaného školského průzkumu 2001 mělo zkušenost s LSD a jinými halucinogeny 9,1 % u všech studentů a učňů. Analogickou metodikou docházíme k závěru, že v ČR alespoň, jednu zkušenost halucinogeny osob (Zábranský, 2003, str. 75). Životní zkušenost s LSD nebo jinými halucinogeny mělo v roce 2007 v České republice 5 % studentů ve věku 16 let, halucinogenní houby okusilo 7,4 % šestnáctiletých. Účinky LSD jsou nepředvídatelné. Závisí na přijatém množství, náladě a osobnosti uživatele a na prostředí, v kterém byla droga užita. Jsou jako hod kostkou. Mohou být intenzivním, deformovaným úletem nebo těžkým či paranoidním stavem. Za normálních okolností jsou první účinky LSD pociťované 30 až 90 minut po užití drogy. Často dochází k rozšíření zornic. Tělesná teplota se může zvýšit nebo snížit, stejně tak krevní tlak nebo srdeční frekvence. Častým příznakem je i pocení nebo naopak zimnice. Uživatelé LSD často pociťují nechuť k jídlu, potýkají se s nespavostí, 29

33 suchem v ústech a třesem. Mezi velmi časté účinky patří změny ve zrakovém vnímání a celková pozornost uživatele. Někteří uživatelé LSD zažívají intenzivní blaženost, kterou mylně zaměňují za osvícení. Nejenže se vzdalují od svých běžných životních aktivit, ale pociťují též nutkání užívat další dávky drogy, aby mohli znovu prožít stejnou zkušenost. Další se pod vlivem LSD potýkají s těžkými, děsivými myšlenkami a pocity, se strachem ze ztráty kontroly, šílenství a smrti a s beznadějí. LSD se užívá ústy a to způsobem kdy se nechává rozpustit pod jazykem bez polykání. Stačí velmi malé množství, protože droga je natolik silná a začíná prakticky účinkovat ihned (Ganeri, 2001). Experimentováni s LSD je velmi riziková záležitost. Zážitek špatného tripu můžeme mít sílu nepříjemného pocitu, ale stejně tak i nočního děsu (Ganeri, 2001, str. 41). Na jedné straně si můžete myslet, že zešílíte nebo dokonce zemřete. Na druhé straně však může dojít k pocitu, že jste neporazitelní, že např. můžete létat a otevřete okno. Fyzické účinky Rozšířené zornice, vyšší nebo nižší tělesná teplota, pocení nebo zimnice (husí kůže), nechuť k jídlu, nespavost, sucho v ústech, třes, psychické účinky, bludy a iluze, vizuální halucinace, uměle navozený pocit euforie nebo jistoty, deformace vnímání času a vlastní identity, zhoršený odhad hloubky, zhoršené vnímání času, velikosti a tvaru objektů, pohybů, barev, zvuků, hmatových vjemů a deformace vnímání tvaru a povahy vlastního těla. Těžké děsivé myšlenky a pocity, strach ze ztráty kontroly, panické záchvaty (Pravda, 2009c). Obr. č. 12: LSD, které je užíván ve formě čtverečku papíru Zdroj: 30

34 3.3.5 Těkavé látky V této skupině jde o různé chemické látky, nejčastěji rozpouštědla, ředidla, lepidla, čisticí prostředky. V distribuci jde hlavně o lahve, plechovky, tuby, spreje či velké nádoby s lepidlem. Účinky se zpravidla projevují psychickým utlumením, spavostí, poblouzněním, halucinacemi. Užívají se čicháním, proto se závislým na tomto druhu drog říká,,čichači. Dále vdechováním výparů nejlépe pod dekou či pomocí igelitových sáčků obličeji (Beran, 1995). Inhalanty neboli těkavé látky jsou chemické látky, které uživatelé čichají, aby docílili rychlého opojení. Existuje více než domácích a jiných běžných výrobků, které je možné zneužívat jako inhalanty (Illes, 2002). Většinou se užívají ředidla na barvy, určitá lepidla, toluen, benzín, plyn do zapalovačů, rajský plyn, barvy ve spreji, čisticí prostředky, dusitan amylnatý, neboli poppers, prostředky proti zápachu a různá rozpouštědla. Těchto výrobků má podobné účinky anestetika, tj. utlumení tělesných funkcí. Po počátečním opojení a ztrátě zábran nastupuje ospalost, bolesti hlavy a podrážděnost. Chemikálie se v plicích velmi rychle vstřebávají do krve a putují do mozku a ostatních orgánů, kde někdy způsobují nevratné fyzické a mentální poškození. Uživatelé inhalují chemické výpary přímo z otevřených nádob nebo je vdechují z hadrů nasáklých chemikáliemi. Někteří si tyto látky vstřikují přímo do úst či nosu nebo si jimi máčejí límec, rukávy či manžety a pak k nim pravidelně čichají. Rozšířená je také praxe čichání pod plastikovou či papírovou taškou, což ovšem v uzavřených prostorách významně zvyšuje riziko udušení. Poppers prodávané na koncertech a v tanečních klubech mohou obsahovat jedovaté chemikálie, které mohou trvale poškodit tělo a mozek. Toluen: bezbarvá kapalina užívaná jako rozpouštědlo. Rajský plyn: (oxid dusný): bezbarvý plyn sladké vůně, který se užívá jako anestetikum. Dusitan amylnatý: nažloutlá kapalina, která se používá k rozšíření cév, někdy též zneužívaná jako inhalanty. 31

35 Těkavé látky se dělí do čtyř různých skupin: Kapaliny: které se vypařují při pokojové teplotě. Ty jsou obsaženy v řadě běžně dostupných domácích a průmyslových produktů, jako jsou například ředidla, odmašťovadla, benzín, lepidla, či fixy. Spreje: jako například barvy ve spreji, deodoranty, spreje na vlasy a spreje na ochranu tkanin. Plyny: včetně lékařských anestetik (éter, chloroform, oxid dusný známý jako rajský plyn ), butanových zapalovačů, propanových lahví, šlehaček ve spreji. Nitrity: je chemická látka obsažená v přísadách, která prodlužuje trvanlivost jídla, v čisticích prostředcích na kožené zboží, ozdobách interiérů a tak dále. Jsou řazeny do zvláštní kategorie inhalantů, které účinkují přímo na centrální nervový systém, mozek a míchu. Užívají se zejména jako povzbuzovače sexuální výkonnosti a jsou známy jako poppers (Pravda, 2009f). Těkavé látky mohou způsobit poškození srdce, ledvin, mozku, jater, kostní dřeně a dalších orgánů. Těkavé látky přerušují přísun kyslíku do těla a nutí srdce bít rychleji a nepravidelně. U uživatelů se může projevovat nevolnost, krvácení z nosu a ztráta čichu či sluchu. Chronické užívání může vést k úbytku svalové hmoty. Jedovaté chemikálie také postupně ničí plíce a imunitní systém. Čichači riskují syndrom náhlé smrti. Zneužívání těkavých látek může být smrtelné až při stém užití, nebo třeba hned při prvním (Presl, 1994). Krátkodobé účinky Nezřetelná mluva, nezřetelná mluva, dotyčný se zdá být opilý, omámený, či se chová, jako kdyby měl závrať. Dále neschopnost koordinovaného pohybu, halucinace a bludy, nepřátelství, apatie, narušená soudnost, bezvědomí, těžké bolesti hlavy. Mohou se objevit vyrážky kolem nosu a úst. Následně dlouhodobé čichání těchto chemikálií může přivodit zrychlený nebo nepravidelný tep selhání srdce a někdy i smrt během několika minut. Při čichání je do krve a následně do centrálního nervového systému místo kyslíku vstřebávána čichaná chemikálie, což může vést až k zástavě dechu a smrti udušením. 32

36 Dlouhodobé účinky Svalová slabost, dezorientace, neschopnost koordinace, popudlivost, deprese, vážné, v některých případech až nevratné poškození srdce, jater, ledvin, plic a mozku, poruchy paměti, snížená inteligence, ztráta sluchu, poškození kostní dřeně, selhání srdce či udušení nedostatkem kyslíku, smrt (Pravda, 2009f). První tři dny mi kamarád dával lepidlo zadarmo. Čtvrtý den už si řekl o peníze. To už jsem ale byl závislý a musel jsem mu dávat peníze, abych dostal svoji tubu lepidla. Denně jsem jich spotřeboval několik Martin Syntetické drogy Extáze Extáze je nejpopulárnější taneční droga, která byla objevena v roce V 60. letech se opět objevila jako lék používaný při psychoterapii k odstranění zábran. Teprve v 70. letech se MDMA objevil jako droga užívaná na večírcích (Illes, 2002). Extáze se nejčastěji vyskytuje ve formě tablet, ale může se užívat také injekčně nebo jinými způsoby. Tekutá extáze je ve skutečnosti GHB, což je látka, kterou můžete najít také v prostředcích na odtok či podlahu a v odmašťovačích (Ganeri, 2001). Životní zkušenost s halucinogenní extází mělo v roce 2007 v ČR 4,6 % studentů do 16 let. Další průzkum u dětí do 13 let prokázal, že extázi mělo v roce 2003 již 7,1 % dětí a v roce 2007 dokonce 12,4 % českých školáků. Krátkodobé účinky Zhoršený úsudek, falešný pocit náklonnosti, zmatek, deprese, problémy se spánkem, těžké stavy úzkosti, paranoia, touha po další dávce, svalové napětí, nedobrovolné skřípání zuby, slabost a zimnice nebo otoky, nevolnost, zamlžené vidění. Dlouhodobé účinky Dlouhotrvající poškození mozku ovlivňující myšlení a paměť, poškození těch částí mozku, které regulují důležité funkce jako je učení, spánek a emoce, lze to přirovnat k vytržení rozvodné desky mozku a zapojení vodičů opačně, degenerace 33