Propustnost esko-polské hranice podle vybraných kritérií

Transkript

1 Výsledky projektu Ministerstva zahranií eské republiky Propustnost esko-polské hranice po Schengenu íslo 96313_2013_OVD realizovaného v rámci esko-polského fóra v letech 2013 a 2014 Propustnost esko-polské hranice podle vybraných kritérií 1. Úvod Ješt na poátku 90. let minulého století byly termíny peshraniní spolupráce i euroregion pro vtšinu ech, Polák, Maar a dalších obyvatel zemí stední a východní Evropy neznámé. Neprodyšn uzavené státní hranice tchto zemí neumožovaly tém žádné peshraniní kontakty, lidé neznali místa a sousedy na druhé stran. Hranice vzniklé v prbhu posledních tech století a ješt zesílené po druhé svtové válce tak postavily neprchodné bariéry mezi regiony, které historicky patily k sob, a vtiskly jim postavení periferních, opomíjených a pro život ne píliš atraktivních oblastí. Touha obyvatel píhranií po život stejn kvalitním jako ve vnitrozemí vedla po roce 1989 obce a msta k hledání nových spolených ešení specifických problém píhraniních region. Po vzoru západní Evropy zaala vznikat regionální sdružení, která navazovala spolupráci s obdobnými organizacemi na druhé stran hranice. Tak i ve stední a východní Evrop zaaly vznikat první euroregiony", které jako mosty spojily sousední zem a staly se hnací silou peshraniní spolupráce (http// Posléze se otevela i možnost volného pohybu pracovních sil a byly vytvoeny podmínky pro podnikatelské aktivity obyvatel zemí Evropské unie na území kteréhokoli ze lenských stát, a to za stejných podmínek, které platí pro obany konkrétního státu.. Pestože Polsko i eská republika (resp. eskoslovensko) byly zemmi bývalého socialistického tábora, peshraniní kontakty mezi polskými a eskými obcemi i samotnými obyvateli v píhraniním pásmu se zaaly rozvíjet až po roce Do té doby byla hranice steženým prostorem a její pekroení bylo povoleno pouze na oficiálních mezinárodních hraniních pechodech. Je pravdou, že obyvatelé žijící do vzdálenosti 15 km od státní hranice mohli vedle mezinárodních hraniních pechod využívat i tzv. hraniní pechody malého pohraniního styku, urené jen pro obyvatele tohoto píhranií. Na esko-polské hranici to bylo celkem 38 pechod státních hranic malého pohraniního styku, z nichž 4 byly funkní nepetržit, a 34 dalších fungovalo denn od 6.00 do hod. Explicitn se jednalo o obyvatele 415 eských a 115 polských obcí, kteí mohli na tchto pechodech pecházet pes státní hranici (Sb. Zákon 187/1996 ástka 54/1996). Tato možnost byla využívána pedevším na Ostravsku, kde podle mezivládní dohody mezi Polskem a bývalým eskoslovenskem (pozdji eskou republikou) bylo možno pi dobývání surovin a v odvtvích tžkého prmyslu zamstnávat polské obany. Obdobná dohoda existovala i pro zamstnávání dlník z Polska v textilním prmyslu (západní ást esko-polského pohranií). Po vstupu obou zemí do schengenského prostoru (21. prosince 2007) je možno státní hranici pekraovat na kterémkoli míst mimo území se zvláštním statutem, jako jsou pírodní rezervace a ptaí oblasti. Také pohyb pracovních sil není žádným zpsobem omezen. Otázka ovení a dokumentace aktuálního stavu propustnosti esko-polské státní hranice po realizaci evropských, mezistátních, meziregionálních, euroregionálních a místních dohod byla pedmtem jednorázového výzkumu vedeného v letech 2013 a V prbhu výzkumu vedeného smíšeným esko-polským týmem byla zjišována propustnost esko-polské hranice pro pohyb osob, vozidel a lidských aktivit. Kritéria propustnosti byla tato:

2 1) existence silnic a cest jednotlivých kategorií vedoucích pes hranici a jejich hustota na jednotku délky hranice, 2) hustota hraniních pechod, jejich typologie a maximální tonáž vozidel, 3) izochrony dojezdové vzdálenosti území od hraniních pechod dostupnost území z jedné strany hranice na druhou s uvedením asu, 4) etnost podnikatelských subjekt psobících pes hranici. Výbr kritérií lze pípadn rozšíit o nkteré další relevantní indikátory (nap. penocování oban sousední zem v píhraniních ubytovacích zaízeních, poty peshraniních autobusových a železniních spoj aj.), což mže být pedmtem navazujících studií. 2. Hranice a její význam Problematika hranic je v geografické obci asto diskutovaným tématem. Obecn lze konstatovat, že hranice je chápána jako pedl mezi dvma konkrétními prostory/územími, v geografii potom zejména prostory ve smyslu region. Hagget (1975) o ní uvažuje jako o obvodu teritoria, které má konkrétní subjekt ve svém vlastnictví. Ve slovníku humánní geografie (Gregory et al., 2009), jsou hranice definovány jako áry i zóny, které oddlují dva celky i prostorové jednotky, které jsou od sebe kvalitativn odlišné. Tématu hranice je pochopiteln vnována již dlouhou dobu pozornost i v zahranií namátkou lze uvést práce Guichonneta a Raffestina (1974), Prescotta (1987), Maiera (1990), Lipperta (1997) nebo Andersona a O Dowda (1999). Vzhledem k nepebernému množství jev, které lze od sebe (v geografii) kvalitativn odlišit, existuje znané množství rzných dlení i typologií hranice. Jedním z prvních krok tak obvykle bývá urení, zda jde o hranici pírodní i umlou. Pírodní hranici lze obvykle ztotožnit s fyzickogeografickými charakteristikami, resp. takové hranice jsou pímo tvoeny pírodními prvky a jejich prbhem v krajin o hraniních bariérách v podob reliéfu i vodních tok pojednává mj. i tato zpráva. Jak podotýká Chromý (1999), tyto prvky jsou funkní hranicí jen tehdy, jestliže slouží pro oddlené prostory/spoleenství jako bariéra. Za umlé hranice oznaujeme ty, které byly rozliným zpsobem spojeny s inností lovka, a to vetn hranic takových, které si sám lovk vytvoil nap. na základ svého subjektivního chování i projev (jazyková hranice aj.) Chromý (1999) potom pi použití kulturních rozlišovacích atribut (nejastji jazyk a náboženství) diskutuje vznik hranice etnické. Podobn o ní uvažuje i Siwek (1999), který ji vidí jako hranici dvou kulturních region, v ideálním pípad velmi ostrou (jednoduchá ára). Ovšem u etnických hranic se tém vždy jedná o zónu i pásmo, které tvoí pechod mezi dvma etniky v rámci zájmového území pedkládaného píspvku je ilustrativním píkladem etnicky neostré hranice oblast Tšínska. Každopádn, problematika etnické hranice je historicky velmi stará a i v dnešní dob má zetelný vliv pi emancipaci rzných území. Taková hranice se potom mže velmi jednoduše stát nástrojem politického boje. Mj. to mže být i z dvodu asté vizualizace etnické hranice na mapách ve zjednodušující podobáry (namísto realit bližšího vymezení širším pásem), která nemusí respektovat nap. historické aspekty vývoje území. Píkladem kartografického vymezení etnické hranice je nap. práce Häuflera (1973). Dležitým tématem v geografii jsou i hranice jako bariéry v oblasti sociální komunikace obyvatel na obou oddlených stranách (viz nap. stav ped rokem 1989 ve sledovaném území). Platí to tím spíše, že ada hranic je vymezena na základ výše zmínné etnicity obyvatel nebo naopak rozdluje totéž etnikum do dvou oddlených stát i region. Tyto pípady jsou pak diskutovány v rámci analýz regionální identity obyvatel, zde lze

3 pipomenout nap. práce Houžviky a Novotného (2007), Zicha (2003) nebo Kulhánka (2010). Jak konstatuje Chromý (1999), astým pedmtem zkoumání geograf jsou hranice politické, v nejbžnjší podob oddlující sféry vlivu uritých subjekt (vlád, zastupitelstev ). Zde je vhodné podotknout, že ve 20. století vznikla ada politických hranic, které písn korespondovaly s hranicemi etnickými. Akoli je politická hranice obvykle i hranicí administrativní, v geografii rozeznáváme i její neostrou ást, oznaovanou jako hraniní zóna, existují i tyi základní typy politické hranice (nap. antecedentní). Píkladem státní hranice jako bariéry je vývoj zemí stední Evropy po druhé svtové válce. Tzv. železná opona tvoila nejen významovou, nýbrž na ad míst i faktickou ze mezi západní a východní Evropou (Dokoupil, Kopp, et al., 2011). Její pád znamenal mj. i rozvoj hraniní problematiky ve vdecké obci, o emž svdí nap. práce Ravbara (1999), Andersona a O Dowda (1999), Rungeho (2003) nebo Jeábka et al. (2004). O vzniku hranice esko-slovenské dále píší nap. Vaishar a Zapletalová (1999), šíeji se jimi zabýval i ehák (1997, 1998). Akcentována je i role hranic pi rozšiování Evropské unie (Gorelak, Jałowiecki 2002). Do popedí odborného zájmu se dostává problematika spoleného ešení otázek pírodních rizik (Balteanu, Sima, edits, 2013). Po pádu železné opony došlo pochopiteln i k vývoji vnímání politické (státní) hranice, resp. širšího píhraniního prostoru. Do té doby urující význam hranice = bariéra ustoupil do pozadí. Na tyto zmny poukazuje nap. Koutský (2005), který zdrazuje zmny vnímání polohy pohranií, a to v pozitivním slova smyslu zvýšení dostupnosti území a lepší možnosti kontakt se spoleenstvy za hranicí (v podmínkách R lze však uvažovat i o kontaktech s jádrovým vnitrozemím, které byly do té doby rovnž opomíjeny). Vnímání významu hranice je obtížnji doložitelné, protože probíhá v delším asovém horizontu. Jedním z prvních krok však bezesporu bylo založení euroregion, tedy urité formy peshraniních spolk. Tyto subjekty byly zakládány s cílem rozšíení kontakt a rzných zpsoby peshraniní spolupráce dvou i více stát (blíže nap. Dokoupil, 1999). Zmínná innost je bezesporu pozitivním rysem, nebo napomáhá tzv. difúznímu efektu hranice. Tím mže pispt ke zmenšování rozdíl v rozvoji jinak odlišných území. V rámci Evropy je nepochybn dležitý i politický rozmr vzniku euroregion (historicky první se objevily v 60. letech minulého století). Jsou to práv tyto subjekty, které mají demonstrovat integraní procesy v Evropské unii a jejich význam v praktické i symbolické rovin nkteí autoi (Perkmann, 2002) je dokonce oznaují za výkladní skí evropské integrace. Hranice státu plní v pípad euroregion uritou roli kontaktního místa. V eské republice v souasnosti existuje tináct euroregion. Signifikantní záležitosti ve zmn vnímání hranice byl dále zcela jist vstup R do Evropské unie a navazující pistoupení k Schengenskému systému. Tyto dv události ješt více otevely prostor k integraci pohranií, resp. pomyslnému vymazání politických hranic stát. Na druhou stranu je nutné zmínit vznik hranice esko-slovenské (viz nap. Vaishar a Zapletalová, 2005), by i její role bariéry prakticky vymizela po vstupu obou zemí do tzv. Schengenského systému. Jedním z dsledk je konvergence vzhledu krajiny za stejných pírodních podmínek v dsledku sbližování úrovn ekonomiky a životního stylu (Breuer, Kolejka, Marek, Werner, 2010). Odstraování bariér vede logicky k vtší propustnosti a prostupnosti hranice. Vyjma konstatování, že vybrané elementy propustnosti jsou pedmtem diskuse v tomto lánku, je vhodné odkázat na starší eské práce, které se tématu vnují jde nap. o mení dopravní propustnosti pomocí kartometrické analýzy v pípad eháka (1999) nebo Mirvalda (1993,

4 1999). V obecné rovin pak Maier (1990) poukázal na tyi typy situace v pohraniním prostoru, kde se mže jednat o region i) otevený, ii) zavený, iii) region jako most nebo iv) region jako kontaktní území. Uritou obdobou jsou pak tzv. hraniní efekty (nap. areálový), o nichž se zmiuje nap. Dokoupil (2000). 3. Vznik a charakter esko-polské státní hranice Cílem této kapitoly není detailn popsat historický vývoj souasné esko-polské hranice. Jde o historicky citlivou a složitou otázku, kterou se zabývají jak eští, tak polští historikové. Zde se omezíme na krátký exkurz vývoje hranice od poátku 20. století, který ovlivnil a stále ovlivuje peshraniní kontakty jak osob, tak obcí i peshraniních podnikatelských aktivit. Souasná severní hranice eského státu (obr. 1) vznikala v prbhu staletí a její aktuální prbh je výsledkem situace po první svtové válce. Souasný eský stát sestává ze tí historických zemí (od západu k východu): ech, Moravy a Slezska (eského Slezska, od eských zemí byla vtšina Slezska odtržena po habsbursko-pruských válkách v polovin 18. století). Po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 byly státní hranice s tehdejším Pruskem a Polskem vymezeny Versaillskou smlouvou. Podle ní byla hranice státu vedena v historických hranicích s nkolika výjimkami. Po plebiscitu v roce 1920 bylo z tehdy nmecké ásti Slezska k tehdejšímu eskoslovensku pipojeno Hluínsko. Národnostn smíšené Tšínsko zapíinilo spor a posléze válený konflikt mezi Polskem a nov vzniklým eskoslovenskem o toto území (tzv. Sedmidenní válka). Spor byl definitivn vyešen až v roce 1920 (Spa, ), kdy Tšínsko bylo rozdleno mezi Polsko a eskoslovensko. Od té doby hranice prakticky nedoznala žádných zmn. Krom krátké válené epizody (v letech ) po tzv. Mnichovské dohod a tzv. Vídeské arbitráži z roku 1938, kdy nakrátko nejen severní pohraniní oblasti pipadly Tetí íši a Polsku, se hranice nemnila. Drobnou výjimkou je detailní úprava hranice nedaleko Harrachova na pomezí Krkonoš a Jizerských hor z komunikaních dvod v roce 1958, nedaleko západního okraje spolené esko-polské hranice. Státní hranice byla po 2. svtové válce sice obnovena, ale došlo k zásadní zmn ve státoprávním uspoádání území na sever od eských hranic. Na základ Jaltské dohody byla hranice mezi tehdejším Nmeckem a Polskem posunuta západním smrem a jejich hranicí se staly eky Odra a (Lužická) Nisa. Píslušnost pohraniních území k rzným státním útvarm nemla zásadní vliv na národnostní a hospodáskou strukturu území, a to až do tyicátých let minulého století. Žilo zde etnicky smíšené obyvatelstvo Nmci, eši, Poláci, Židé a další národnostní minority. Peshraniní sociální i ekonomické kontakty kontinuáln pokraovaly, by s rznými peripetiemi vyvolanými politickými a hospodáskými událostmi své doby. Podle Jaltské a Postupimské dohody bylo nmecké obyvatelstvo z Polska, eskoslovenska a Maarska (a také z Holandska, Francie Italie, Belgie a Lucemburska) odsunuto do pováleného Nmecka. Prameny uvádjí, že v celém eskoslovensku šlo o cca 3 miliony osob, v Polsku pak asi o 5 milion. Zatímco na eském území v esko-polském pohranií nedošlo k úplné výmn obyvatel, na polské stran hranice tomu tak nebylo. Na toto (v podstat vylidnné) území pišlo polské obyvatelstvo z východní (z pevážn ukrajinsko- a bloruskojazyné) ásti Polska postoupené Sovtskému svazu. Na eské stran se do eskopolského pohranií sthovalo obyvatelstvo jak z eského vnitrozemí, tak eští a slovenští reemigranti z Rumunska, Bulharska, Volyn, Maarska a Jugoslávie, ale i Slováci ze Slovenska (Nosková, Tošovská 2010, Vaishar et al. 2011). S ohledem na politickou situaci jak v eskoslovensku, tak v Polsku nebyl v té dob politický zájem o peshraniní kontakty obyvatel a obyvatelstvo samo jako alochtonní prvek o tyto kontakty také velký zájem neprojevovalo.

5 Obr. 1: Studované území podél esko-polské státní hranice Zatímco echy mají typicky uzavený kotlinový charakter, kde vnitní nižší ást regionu je ohraniena prstencem vysokých pohraniních hor, a pro severní pohranií s Polskem to platí obzvlášt, Morava a eské Slezsko mají naopak otevený tranzitní charakter, kdy se území pomrn široce otevírá do okolních nížin v sousedních státech, v severní ásti pak práv do Polska. echy (obr. 2) tedy mají na severu pevážn pirozenou horskou až vysokohorskou hranici (hranice s Polskem probíhá vrcholem nejvyšší hory eské republiky Snžkou, 1602 m n. m.). Tato hranice zde existuje po dobu více než 1000 let. Pouze ve frýdlanském výbžku, kde území ech pesahuje na sever za pírodní horský rámec, není hranice vedena po výrazných pohoích a ekách. Podobn je tomu na pomezí ech s regionem polského Kladska, kde však kontinuita pírodní hranice byla narušena odtržením historického eského území Kladska od ech tehdejším Pruskem v 18. století. Tam nyní ást hranice probíhá napí sníženinami Broumovské kotliny na severozápad Kladska a Kladské kotliny na jihu Kladska, zásti po ece Divoké Orlici v protáhlé kotlin Orlického Záhoí. Hranice mezi eským a polským Slezskem je v rozhodující ásti umlá, nebo vznikla nkolikerým dlením a dílím spojováním této ásti historického Slezska. S výjimkou nkolika íních úsek na tocích Opavy, Odry a Olše vede státní hranice oteveným terénem a nemá pirozené opodstatnní. Pouze nejvýchodnjší ást esko-polské hranice vede po výrazném hebenu Slezských Beskyd, by se nakonec v nejvýchodnjším cípu eské republiky mní v linii probíhající napíc údolím horního toku eky Olše. esko-polská mezinárodní hranice má tedy ve své západní polovin pevážn pírodní horský bariérový efekt, naopak ve východní polovin pevážn otevený bezbariérový ráz. Výjimky v západní polovin tvoí otevené úseky výbžk, na východ bariéry vtších vodních tok a hor Slezských Beskyd. Celková délka esko-polské mezinárodní hranice iní pibližn 800 km. Podívejme se dále, zda tento pírodní (bez)bariérový charakter má vliv na prchodnost hranice podle sledovaných hledisek.

6 Obr. 2: Pracovní rozdlení studovaného území esko-polské hranice s uvedením názv pojednávaných region (purple lowland or basin regions, blue mountainous regions) 4. Pírodní aspekty propustnosti esko-polské hranice Pírodní charakter hranice byl pro poteby daného výzkumu úelov posuzován podle pítomnosti dvou hlavních typ geografických bariér: orografické (hory) a hydrogeografické (vodní tok a jiný vodní objekt), které do znané míry urují prchodnost v pohraniní oblasti (obr. 3). Analýza byla provedena nad topografickými mapami eské republiky v mítku 1: a výsledky vyneseny do databáze GIS. Takto byla hranice rozdlena na úseky s výskytem, pípadn absencí jednotlivých typ bariér, nebo jejich kombinace. Byly hodnoceny orografické pomry. Základem byly morfometrické typy reliéfu, které jsou charakterizovány relativní výškovou lenitostí (Demek 1987). S relativní výškovou lenitostí je spojena i vyšší dynamika souasných geomorfologických proces, zvlášt erozních a sesuvných. K orografickým bariérám byly zaazeny výrazné morfometrické typy: vrchovina (relativní výšky m), hornatina (relativní výšky m), velehornatina (relativní výšky více než 600 m). V pohraniní oblasti v prostorech sníženin (pánve, kotliny, brázdy, brány a prolomy), které jsou dobe prchodné, byly brány do úvahy i výrazné dílí tvary reliéfu (izolované hbety a kopce). Oba hlavní typy bariér pak byly ješt konvenn rozdleny do dvou subkategorií s ohledem na jejich významnost (vysoce obtížná a obtížná bariéra pro pohyb pes hranici). Akoliv lze vytvoit daleko podrobnjší odstupování významnosti bariérového efektu hranice, použité jednoduché rozdlení do kategorií umožuje snadné srovnávání jednotlivých úsek. Na základ uvedených kritérií byly vymezeny konkrétní orografické bariéry s následujícími kategoriemi: 1) Vysoce obtížná orografická bariéra (O1), která zahrnuje souvislé hbety velehornatin, hornatin a vrchovin s píkrými asto skalnatými svahy zpravidla v nadmoských výškách vyšších než m.

7 2) Obtížná orografická bariéra (O2), zahrnující nižší souvislé hbety hornatin a vrchovin, ojedinlé i výrazné dílí hbety a izolované vrcholy v nadmoských výškách m. Dále byly pro danou pohraniní oblast vymezeny bariéry hydrografické na základ existence stálých vodních tok a šíe jejich koryt. Stojaté povrchové vodní útvary (pehrady, rybníky, jezera) se v zájmové oblasti nenacházejí. Konkrétn je uvažováno s tmito kategoriemi hydrografických bariér: 1) Hydrografická bariéra vysoce obtížná (H1), která zahrnuje existenci stálého vodního toku s vyvinutým korytem šíe 5 m a vtší, asto bývá vyvinuta údolní niva. 2) Hydrografická bariéra obtížná (H2), zahrnující existenci stálého vodního toku s vyvinutým korytem šíky do 5 m, údolní dno je málo vyvinuté. Tato kategorie zahrnuje zamokená území s rozsáhlými rašeliništi. Kombinací orografických a hydrografických bariér byla vytvoena mapa pírodních bariér s vymezením píslušných kategorií (obr. 3), která byla analyzována i s ohledem na pítomnost hraniních pechod. Obr. 3: Pítomnost pírodních bariér na esko-polské hranici (Vysvtlivky: O1 orografická pekážka obtížn pekroitelná, O2 orografická pekážka významná, H1 hydrogeografická pekážka obtížn pekroitelná, H2 hydrogeografická pekážka významná, O1/H2 kombinovaná orograficko-hydrogeografická pekážka, bez bariér) 5. Dopravní prchodnost hranice a rozmístní oficiálních míst jejího pekroení Evidence a kartografické zobrazení, spolen s vyhodnocením vzájemného rozestupu oficiálních hraniních pechod mezi eskou republikou a Polskem (celkem 171 registrovaných oficiálních pechod) ukazuje (obr. 4), že existuje jistá souvislost mezi pítomností pírodních bariér (viz obr. 3) a existencí oficiálních hraniních pechod.

8 Vysoké koncentrace hraniních pechod jsou typické pro území bez významných pírodních bariér, tedy ve východní polovin hranice, ale také v atraktivních horských oblastech Krkonoš, Orlických hor na západ, Králického Snžníku, Rychlebských hor a Slezských Beskyd na východ (obr. 5). Vesms jde o turisticky hojn navštvované oblasti s ilým pším provozem. Jestliže se však podíváme na kapacitu tchto pechod z hlediska objemu, resp. tonáže povoleného peshraniního provozu (obr. 6), je zejmá souvislost s pírodním bariérovým efektem daného úseku hranice. Lze se tedy domnívat, že pírodní omezení hrají jistou roli v hustot hraniních pechod. Obr. 4: Hraniní pechody s kategoriemi silnic (Vysvtlivky: 1 dálnice, 2 rychlostní víceproudová silnice, 3 silnice I. tídy, 4 silnice II. tídy, 5 silnice III. tídy, 6 zpevnná cesta, 7 nezpevnná cesta, 8 pšina, sjízdná pípan pro horská kola) Silniní pechody jsou logicky kumulovány do území s omezeným významem horského nebo íního bariérového efektu. Naopak tustistické hraniní pechody pro pší se logicky koncentrují do hojn navštvovaných horských oblastí, avšak z hlediska pevozu zboží pes hranici nemají prakticky žádný význam. V uvedených horských regionech se tak bariérový efekt pohoí nijak neuplatuje. Obecn pro celou státní hranici platí, že roli bariéry nejlépe splují významné vodní toky, a to i na svých horních tocích, kde disponují pouze malými vodnostmi. Zdá se tedy, že nejde ani tak o jejich velikost, jako spíše symbolický význam, kdy eka na hranici je fyzickým vizuálním zosobnním hranice, zatímco zpravidla plochá rozvodí vysokých hor esko-polského pomezí jsou pro pší turisty snadno pekroitelná, nikoliv však pro silniní i železniní dopravu. Nemalou roli v propustnosti státní hranice hraje hustota hraniních pechod a zejména jejich kapacita braná z hlediska kategorie silnice picházející k pechodu. Pozornost výzkumu tak byla vnována jak jejich formálnímu zaazení, tak kvalit pístupových cest k oficiálním pechodm i k nov zízeným pístupm pro veejnost, ty zpravidla s ohledem na staré cesty

9 vedoucí ke státní hranici. Je možné si tedy uinit jasnou pedstavu o omezeních a limitech v konktrétních místech státní hranice. Na základ znalosti kategorizace silniní sít byla vypotena dostupnost území v R a v Polsku od otevených pechod na státní hranici (obr. 7). Metodika výpotu je založena na zohlednní potenciální rychlosti pohybu vozidel po silnicích jednotlivých kategorií. Tím je rámcov respektována jak kvalita povrchu tchto silnic (pedpoklad: ím vyšší kategorie silnice, tím vyšší rychlost možného pohybu vozidla), tak je souasn obecn do výpotu zakomponováno vedení silnice v terénu (pedpoklad: silnice nižších ád jsou klikatjší a více se odchylují od nejkratší spojnice koncových bod než hlavní silnice). Pehled výbru a piazení rychlostí vozidel jednotlivým kategoriím silnic je uveden v tabulce 1. Tabulka 1: Kategorie silnic s uvedením prmrné rychlosti vozidel. typ (kategorie) silnice pedpokládaná prmrná rychlost vozidel (km/h) 1 I II III IV V VI VII. 10 Obr. 5: Vzdálenosti od hraniních pechod

10 Obecn lze konstatovat, že hloubka dostupnosti eského území je oproti polskému menší, zejm kvli lenitjšímu terénu. Zatímco v západní polovin státní hranice je možné bhem 1 hodiny bžn vozidlem dosáhnout až vzdálenosti pesahující 40 km od pomezí na eské stran a cca 50 km na polské stran, ve východní polovin se dojezdové limity tém vyrovnávají, nehled na výjimky velmi dobré dostupnosti eského vnitrozemí po silnicích dálniního typu. Zajímavostí jsou obtížn dostupné prostory v zázemí státní hranice po obou jejích stranách. Jejich výskyt souvisí s absencí veejn pístupných silnic bezprostedn u hranice, a to zpravidla jak v horských oblastech (Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory v západní polovin hranice, resp. Králický Snžník, Rychlebské hory, Jeseníky, Slezské Beskydy a Moravskoslezské Beskydy ve východní ásti), tak v zemdlských regionech Frýdlantska, Jesenicka a Osoblažska. Obr. 6: Povolená tonáž pro pepravu náklad na silnicích pehraujících státní hranici V horských oblastech dostupnost území po silnicích omezuje rovnž statut region v rámci národních park, chránných krajinných oblastí i jiných forem územní obrany pírody a krajiny. Takto se zprosedkovan pes konkrétní formu ochrany pírody a krajiny projevuje bariérový efekt pohoí, by jen psobením na dostupnost území po silnicích, nikoliv pro pší peshraniní styk. V západní ásti hranice, v souvislosti s plánovanou výstavbou dálnice D11 na eské stran po Jarom a jejího prodloužení v podob rychlostní silnice R11 od Jarome kolem Trutnova po státní hranici u Žaclée (Lubawka), a podobn z polské strany dálnice A8 od Wroclawi kolem Walbrzychu, lze oekávat jak výrazné zkácení dojezdových as a enormní prodloužení dojezdových vzdáleností po obou stranách hranice hluboko do vnitrozemí obou stát s dosahem k významným prmyslovým aglomeracím v Polabí (Hradec Králové Pardubice) a Poodí (Wroclaw Legnica) cca do jedné hodiny od hranice. Podobný již existující efekt lze pozorovat ve východní ásti hranice podél dálnice A1 v Polsku a D1 v eské republice mezi

11 Katowicemi a Ostravou. Dojezdová vzdálenost se díky povolené maximální rychlosti 130 km/hod. na dálnici prodloužila bhem 45 minut pes prmyslovou aglomeraci Ostravska do další prmyslové oblasti ve stedním Pomoraví (Perov Olomouc Hulín). Nakolik má takové zvýšení propustnosti vliv na píhraniní oblast, její vzdálenjší zázemí a dálkový tranzit, musí být pedmtem dkladného zkoumání. Naopak po silnicích obtížn dostupné plochy pímo v zázemí státní hranice signalizují dobe fungující zóny klidu v chránných územích pírody a krajiny a jejich prosperující rejreaní funkci. Obr. 7: Dojezdové asy od esko-polské státní hranice 6. Obyvatelstvo v pohranií a peshraniní spolupráce Území všech bývalých politických okres piléhající z eské strany k hranici (vetn i dalších vnitrozemských okres) je souástí prostoru realizace úkol dvojstranné, resp. tístranné peshraniní spolupráce v rámci programu Phare CBC (The Phare Cross-Border Cooperation Programme). Ty vznikly v letech 1994 až 2003 v tzv. pedvstupním období do EU. Hlavním cílem programu bylo snížení negativních vliv hranice na životní podmínky obyvatelstva a prohloubení peshraniní spolupráce. Úkoly byly realizovány temi nástroji (Dokoupil, Kopp, edits., 2013): 1. velkými investiní projekty (zejména oblast technické a dopravní infrastruktury), 2. Fondem mikroprojekt (zejména oblast životního prostedí, turistiky, kultury, školství apod.), 3. grantovým schématem.

12 Z celkového rozpo tu programu Phare bylo pro eskou republiku uvoln no Eur. Na esko-polské pohrani í p ipadlo Eur. Z této ástky bylo skute n využito 96,35 % MMR R, in Dokoupil, Kopp, edits., 2013). Ješt slabší bylo využití prost edk v t ístranném programu esko-n mecko-polsko, na který ovšem p ipadlo n co kolem 1 % celkového rozpo tu Phare pro eskou republiku. Na program Phare pak navázaly projekty regionální spolupráce v rámci program Interreg mezi lenskými zem mi EU navzájem a spolupracujícími státy. Celkov p eshrani ní spolupráci podporují programy nadnárodní Evropské teritoriální spolupráce, interregionální spolupráce a dvoustranné mezinárodní spolupráce (Wieckowski, Michniak, et al., 2012). Výrazem celoevropské snahy o integraci se stala realizace p eshrani ních euroregion (obr. 8). Obr. 8: Euroregiony p i esko-polské hranici. Zdroj: vlastní zpracování Vedle fyzické prostupnosti státní hranice stejn významnou roli hraje její právní funkce, tedy nakolik umož uje, resp. neumož uje rozmanité formy kooperace subjekt. Uzav ení Schengenské smlouvy v roce 2007 umožnilo nejen volný pohyb osob, zboží a kapitálu, ale také výrazn rozší ilo koopera ní možností již d íve podporované Evropskou unií v rámci ady projekt, mj. projekt koheze. Ú inek bariérového efektu hranice lze sledovat pomocí srovnávání hustoty zalidn ní v administrativních jednotkách v pohrani ní zón obou stát. Hustota obyvatelstva v pohrani í je zpravidla nižší než v jaderných územích stát (neplatí to ovšem univerzáln ) a nižší, než je pr m rná hustota zalidn ní stát. Po et obyvatelstva eské republiky inil k celkem obyvatel p i pr m rné hustot 133 obyv./km2 (rozloha eské republiky je km2). Po et obyvatel Polska k inil obyvatel p i pr m rné hustot 123 obyv./km2 (Polsko ma rozlohu km2).

13 Hustota zalidnní je poítána pro nižší správní jednotky nad úrovní katastru. V eské republice jsou to správní území obcí s rozšíenou pravomocí (ORP), v Polsku jde o gminy. V polském pohranií (obr. 9) lze pozorovat prmrnou až nadprmrnou hustotu zalidnní (v celostátním srovnání). Platí to jak pro venkovské gminy (administrativní územní jednotky), tak pro mstské gminy. Vzhledem k diferenciaci jednotek na venkovské a mstské, píslušnost k mstské gmin znamená vysoké hodnoty hustoty zalidnní. Ty pak výrazn kontrastují s hodnotami platnými pro venkovské gminy. Z pehledu je však zejmé, že oblasti s vyššími hustotami obyvatelstva spolu píléhají z obou stran hranice na jejím nejzazším západ i nejzazším východ. Vedle mstských gmin sahají k mezinárodní hranici z polské strany další lidnaté územní jednotky v Jizerských horách, Krkonoších a v Kladsku, výjimen také na Osoblažsku 4 Obr. 9: Hustota zalidnní v píhraních administrativních jednotkách (gminách) Polska a správních územní obcí s rozšíenou pravomocí (ORP) k Na eské stran hranice lze pozorovat nadprmrné hustoty obyvatelstva (pi celostátním srovnávání) pouze v regionech prmyslových a sídelních aglomeracích krajských mst Liberce (s Jabloncem) na nejzazším západ a Ostravy (s Opavou, Havíovem, Karvinou, eským Tšínem a Tincem) na nejzazším východ. S výjimkou západních Krkonoš, jižního cípu Kladska a Opavska všude vykazuje území na polské stran hranice vyšší hustotu zalidnní. V území to teoreticky znamená vyšší populaní tlak na hranici z polské strany. Zda vyrovnání petlaku z polské strany smrem do eského pohranií bude ešeno njakou formou sthování, je otázkou spíše vzdálenjší budoucnosti, kdy se ostatn populaní pomry mohou opt zmnit, a to po obou stranách hranice. Zatím se z tohoto hlediska spíše projevuje hranice jako pekážka pro vyrovnání hustot osídlení pro smr z Polska do eské republiky, než naopak.

14 Vedle zamstnávání polských oban v R a naopak, se postupn rozšiují i podnikatelské aktivity polských oban na území R a naopak. Data pro tento výzkum byla získána z veejné databaze ARES ( ARES je informaní systém, který zpístupuje veejné údaje o ekonomických subjektech z informaních zdroj veejné správy. Jsou v nm uvedeny všechny subjekty, které mají pidlené identifikaní íslo v eské republice a podnikají na území eské republiky. Pro úely tohoto výzkumu byly vybrány subjekty vedené v databázích Obchodního rejstíku, Živnostenského rejstíku a Evidenci zemdlského podnikatele. Bohužel se s nejvtší pravdpodobností nepodailo podchytit ty obany PL, kteí jsou leny akciových spoleností i spoleností s ruením omezeným a statutárním zástupcem je eský oban s trvalým bydlištm v R. Lze však pedpokládat, že takovéto pípady jsou spíše výjimkou. Podle této veejné databáze podniká v eských píhraniních obcích 465 subjekt s trvalým bydlištm podnikatele v Polsku. Pevažuje podnikání ve sfée maloobchodu a velkoobchodu, následováno innostmi spojenými se stavebnictvím. Rozšíené je i podnikání v zemdlství a služby pro zemdlství a lesnictví. Zastoupeny jsou i ostatní innosti, jako poskytování služeb (kadenictví, úklidové služby, ale i náronjší innosti jako jsou projetkové i leasingové služby. Podnikatelské aktivity polských oban jsou zachyceny na obr. 10. Z kartodiagramu je patrné, že nejvíce polských podnikatel je ve východní ásti Moravskoslezského kraje v tch píhraniních mikroregionech, kde je relativn vysoké zastoupení eských oban udávajících polskou národnost. Tém stejná je situace na Náchodsku v sousedstvi JZ cípu Kladska, kde existuje ideální komunikaní dostupnost z Polska. Obr. 10: Poet polských odnikatelských subjekt v obcích píhraniních mikroregionr Zdroj: ARES, vlastní zpracování Ponkud jiný obraz nabízejí pehraniní aktivity probíhající na bázi smluvní spolupráce mezi nepodnikatelskými subjekty po obou stranách hranice (obr. 11). V pípad mikroprojekt v rámci evropského programu Interreg IIIA existuje daleko rovnomrnjší rozložení jednotlivých pípad podél hranice. Zatímco v oblasti podnikatelských aktivit hraje významnou roli vzdálenost od spolené hranice (vtšina polských podnikatel se angažuje co

15 nejblíže hranici pro polské píhranií data nejsou k dispozici), peshraniní nepodnikatelské aktivity zasahují podstatn hloubji do vnitrozemí a vytváejí pás široký zpravidla kolem 50 km. Výraznjší koncentrace spolupracujících subjekt (na polské stran na eské stran data nebyla k dispozici) jsou spíše vyjímená a dokonce se formují i mimo pímý kontakt se státní hranící (Ratibosko na kontaktu s Hluínskem, region Bielsko-Biale v prostoru Slezských Beskyd a jejich podhí). Náronjší vtší projekty (obr. 12) v programu Interreg IIIA jsou daleko více vázány na spolenou hranici. Zpravidla v nich jde o ešení technických úkol (nap. zkvalitnní peshraniní dopravní infrastruktury, eventuáln environmentální vybavenosti sídel nkdy i dál od hranice) a o vytváení prostedí spolupráce ve výrobní a spoleenské oblasti. V tomto pípad prostorová situace (na polské stran) do znané míry pípomíná rozmístní podnikatelských aktivit (na eské stran). Nejvíce aktivit se opt sousteuje do oblasti Kladska/Náchodska na západ a Tšínska na východ. Zdá se tedy, že evropské projekty do znané míry inspirují také soukromé komerní peshraniní aktivity. Fig. 11: Prostorové rozmístní mikroprojekt realizovaných v rámci programu Interreg IIIA v polské ásti esko-polského pohranií v letech Zdroj vlastní zpracování na podklad dat z Euroregions Tímto zpsobem se tak realizuje jeden z mnoha cíl Evropské unie smující k eliminaci tradiního bariérového efektu mezinárodní hranice a utvoení spoleného evropského ekonomického a spoleenského prostoru.

16 Fig. 12: Prostorové rozmístní velkých projekt realizovaných v rámci programu Interreg IIIA v polské ásti esko-polského pohranií v letech Zdroj vlastní zpracování na podklad dat z Ministerstva pro místní rozvoj Polské republiky 7. Integrace dostupných poznatk a celkové hodnocení propustnosti hranice Výše uvádné údaje dokumentují od místa k místu odlišné možnosti, pedpoklady a aktuální stav hranice a peshraniních aktivit. Akoliv jde jen o vybrané parametry, resp. kritéria umožující hodnocení propustnosti esko-polské hranice (teoreticky lze nastínit mnohem delší seznam relevantních kritérií), jejich výhoda spoívá v dostupnosti a doložitelnosti v dostupných materiálech poízených institucemi obou sousedících zemí. Aby však bylo možné tato velice rznorodá kritéria podrobit integrovanému hodnocení, je zapotení jejich hodnoty peklasifikovat do vzájemn srovnatelné podoby a dát do vzájemných souvislostí. Referenním pozadím pro vztažení zjištných údaj k prostoru je linie státní hranice mezi eskou republikou a Polskem. Její délka je 795,78593 km (podle indexcesky.php). V podkladech GIS použitých ke zpracování piložené mapové dokumentace iní délka hranice 801, km. Akoliv o správné délce hranice lze diskutovat, pro úely vyhodnocení její prostupnosti je zjištný délkový rozdíl je nepodstatný. Linie státní hranice tak byla rozdlena do 8 dílích úsek, každý o délce 100 km od západu k východu (do budoucna lze uvažovat o teritoriáln jemnjším hodnocení propustnosti hranice pi jejím rozdlení na 50 km úseky). Ke každému z tchto úsek byly pak piazeny konvertované hodnoty použitých kritérií.

17 Tabulka 2: Hodnocení kritérií propustnosti esko-polské státní hranice míra propustnosti pírodní bariéry (pevládající typ v úseku 100 km) ostatní hraniní pechody (n/100 km) silniní hraniní pechody (n/100 km) kontrast hustoty obyvatelstva poet polských podnikatel v obcích píhraniních ORP (n/100 km pásu ORP v eském vnitrozemí) mikroprojekty peshraniní spolupráce (n/100 km v pásu obcí píléhajících pímo ke státní hranici i sousedící z vnitrozemí s obcí pímo piléhající ke státní hranici ze strany Polska velké projekty peshraniní spolupráce (n/100 km v pásu obcí píléhajících pímo ke státní hranici i sousedící z vnitrozemí s obcí pímo piléhající ke státní hranici ze strany Polska 1 žádné 11 a více 16 a více 1:1 30 a více 16 a více 11 a více 2 O2 a H2 6 až až 15 1:2/2:1 11 až až 15 5 až a H1 5 a mén 10 a mén 1:5/5:1 a více 10 a mén 10 a mén mén než 5 Tabulka 3: Hodnocení prospustnosti jednotlivých úsek (1 8 od západu k východu) esko-polské státní hranice v pípad rovnosti významu použitých kritérií (velmi dobrá propustnost - = 14 a mén, prmrná propustnost - = 15-18, slabá propustnost - = 19 a více) Se Nat.barrier BCP-other No.BCP-road Popul.-contrast CZ/PL Entrepreneurs Microprojects Large projects Barrier effect cti class No Barrier No Barrier No. Barrier No. Barrier No. Barrier No. Barrier on. Class. Class Class Class Class Class Total as the / / / / / / / /

18 Tabulka 4: Hodnocení prospustnosti jednotlivých úsek (1 8 od západu k východu) esko-polské státní hranice v pípad dvojnásobného (W = 2) zvýhodnní významu nkterých použitých kritérií (velmi dobrá propustnost - = 20 a mén, prmrná propustnost - = 21-30, slabá propustnost - = 31 a více) Se cti on Nat.barrier Class (W=2) BCP-other No.BCP-road Popul.-contrast CZ/PL Entrepreneurs Microprojects Large projects Barrier effect No. Barrier Class No. Barrier Class No. Barrier Class No. Barrier Class No. Barrier Class No. Barrier Class Total as the (W=2) (W=2) (W=2) / / / / / / / /

19 Pevod kvalitativních i kvantitativních charakteristik (= hodnot kritérií propustnosti) byl proveden (tab. 2) podle jednotné stupnice (míra propustnosti: 1 velmi dobrá propustnost, i velmi dobrý píznak propustnosti hranice, 2 prmrná propustnost, 3 slabá propustnost hranice). Vlastní hodnocení propustnosti jednotlivých úsek hranice spoívalo v sumarizaci dílích hodnocení podle jednotlivých kritérií. Hodnocení bylo provedeno ve dvou verzích: 1 pi stejné váze (významu) použitých kritérií (tab, 3), 2 pi dvojnásobném zvýhodnní vybraných klíových kritérií (W = 2 pro zvýhodnná kritéria: pírodní bariéry existují objektivn, silniní hraniní pechody usnadují radikáln pehraniní pohyb lidí a zboží, poty polských podnikatel v eských obcích dkaz faktického systematického pekraování hranice, velké peshraniní projekty zpravidla jde o výstavbu peshraniní spolené infrastruktury, viz tab. 3). Obr. 13: Propustnost esko-polské státní hranice pi hodnocení za stejného významu použitých kritérií Po vynesení výsledk obou verzí do píslušných map státní hranice je zejmé, že nejslabší propustnost (s ohledem na použitá kritéria a zpsob jejich hodnocení) vykazují prostední úsek hranice na pomezí mezi její západní a východní ástí, tj. mezi Náchodem a Lipovouláznmi na Jesenicku (obr. 13). Tento úsek hranice je slab vybavem silniními hraniními pechody, hranici tvoí jak eka Divoká Orlice (proto je zde i málo pechod pro pší), tak vysoké hbety Králického Snžníku a Rychlebských hor. idší zalidnní po obou stranách hranice vesms v periferní poloze (s ohledem na ekonomická jádra obou stát) nemotivuje k peshraninímu podnikání a intenzivnjší spolupráci mezi obcemi. Slabší propustnost vykazuje v pípadech obou verzí hodnocení také nejzápadnjší úsek státní hranice, který se nachází v extrémní preriferní poloze z hlediska polského státu. Jde však o prosperující ást Polska (hndouhelná energetika) dopravn dobe propojenou s eskou republikou. Patrn širší domácí možnosti tak dostaten nemotivují k peshraniní spolupráci ani jednotlivce, ani obce (obr. 13 a 14). Podle písnjšího hodnocení (uvažujícím se zdvojnásobením váhy klíových kritérií) vyniká vysoká propustnost esko-polské státní hranice mezi Trutnovem a Náchodem v západní polovin a podobn na Ostravsku. Oba tyto úseky hranice se nacházejí

20 v dosahu hlavních komunikaních spoj mezi eskou republikou a Polskem, a také u obou tchto úsek lze do budoucna poítat s jejich dalším zdokonalováním. Obr. 14: Propustnost esko-polské státní hranice pi hodnocení za zvýhodnného významu vybraných klíových kritérií 8. Diskuse a závr Použitá kritéria, metody jejich hodnocení a interpretace výsledk v zásad odpovídají možnostem spoleného multidisciplinárního esko-polského výzkumného týmu, zejména co se týe dostupnosti dat. Intervence zpracovatelských subjekt se nejvíce projevují v hodnotící fázi ešení problematiky, kdy bylo zapotebí: a) Vybrat a daty dokumentovat kritéria hodnocení propustnosti hranice. b) Vytvoit jednotnou hodnotící stupnici pro velmi rznorodá kritéria. c) Stanovit intervaly piazování hodnot stupnice hodnotám použitých kritérií. d) Urit délku referenních úsek státní hranice. e) Definovat škálu finálního celkového hodnocení propustnosti jednotlivých úsek státní hranice. Práv tyto intervence mohou vyvolávat rozmanitou diskusi o jejich oprávnnosti, a také o tom, jak by se jejich zmny promítly do nových výsledk. Pedložené výsledky tedy lze pokládat za jeden z možných pípad, jak se s danou problematikou vypoádat. V každém pípad diskuse zstává po metodické stránce otevená a pístupná dalšímu zdokonalování (mj. za použití sofistikovaných statistických metod pidlování vah jednotlivým kritériím nebo hlubších prostorových analýz v prostedí geografických informaních systém). Faktické výsledky však nepostrádají zajímavosti. Ukazuje se, že propustnost esko-polské hranice skuten závisí na mnoha kritériích a pi jejich použití lze identifikovat úseky, kterým by státní orgány, regionální a místní samospráva, instituce i jednotlivci mli vnovat pozornost. Nejde samozejm o to, aby propustnost státní hranice byla unifikována po celé její délce, ale aby poukázáním na její souasné slabiny došlo k motivaci stávající situaci pozitivn zmnit. Do budoucna však nutno poítat s tím, že výzkum podobného typu bude zapotebí opít o širší spektrum kritérií, což však zcela závisí na tvorb a dostupnosti dat. Dosud