Klíčová Klíčova slova: apikálni apikální resorpce, intruze, retrakce, nivelizace Key Words: apical resorption, intrusion, retraction, leveling

Transkript

1 ročník 15 č Odborná práce ORTODONCIE Apikální resorpce horních středních řezáků ve vztahu ke konkrétnímu ortodontickému pohybu Apical root resorption of maxillary central incisors in relation to specific orthodontic movement MUDr. Zdeněk Hofman, Dr. Chaitra Ramanathan Ortodontické oddělení Stomatologické kliniky FN Hradec Králové Department oforthodontics, Clinic of Dental Medicine, University Hospital in Hradec Králové, Charles University in Prague Souhrn Cílem práce bylo zjištění a následné porovnání velikostí apikálních resorpcí kořenů horních centrálních řezáků při 3 druzích ortodontického pohybu. U pacientů zařazených do studie (n = 54) byly zhotoveny intraorální rentgenové snímky unikátní technikou, která standardizovala vztah mezi rentgenkou, snímkovaným zubem a rentgenovým filmem bez ohledu na ortodontický pohyb zubu. Porovnáním těchto snímků bylo zjištěno, že během sledovaných šesti měsíců došlo k signifikantnímu zkrácení kořenů horních centrálních řezáků při použití bazálního intruzního oblouku, třídílného intruzního oblouku i během nivelizace horního zubního oblouku straight wire technikou. Rozdíly ve zkrácení kořenů při použití různých biomechanik nebyly signifikantní. Velikost průměrného zkrácení délky kořene horního centrálního řezáku po intruzi bazálním intruzním obloukem při aktivaci WcN (g) na jeden řezák byla po šesti měsících shodná s průměrným zkrácením, které vzniklo během nivelizace horního zubního oblouku straight wire technikou. Nebyla prokázaná závislost rozsahu apikálních resorpcí kořenů horních centrálních řezáků na věku ani na pohlaví pacienta. (Ortodoncie 2006,15, č. 1, s ) Abstract The aim ofthe study was to compare the extent of apical root resorption of maxillary centrál central incisors caused by three different types of orthodontic movement. In patients included in the study (n = 54) periapical radiographs were made with a special technique establishing the standard relationship between the X-ray tube, the tooth and the film, with no regard being paidto the orthodontic movement of tooth. The comparison of radiographs proved that during the six-month follow-up there appeared significant root resorption of maxillary centrál central incisors when basal intrusion arch, three-component intrusion arch were used, as well as in the course of leveling ofthe upper dentalarch arch with the straight-wire appliance. Differences in resorption due to various biomechanics of tooth movement applied were not significant. The average amount of root resorption of maxillary central incisor in the course of basal intrusion arch application (activation of 10 cn per incisor) was identical with the average amount of resorption during the leveling of upper dental arch with straight-wire technique. The correlation ofthe extent of apical root resorption on the age or sex of patients was not proved. (Ortodoncie 2006,15, No. 1, p ) Klíčová Klíčova slova: apikálni apikální resorpce, intruze, retrakce, nivelizace Key Words: apical resorption, intrusion, retraction, leveling redakce@orthodont-cz.cz

2 ORTODONCIE Odborná práce ročník 15 č Cíl práce Hlavním cílem naší práce bylo zjištění a následné porovnání velikosti apikálních resorpcí kořenů horních centrálních řezáků při různých druzích ortodontického pohybu. Toto porovnáníby mělo odpovědět na otázku, zda je cílená intruze horních řezáků z hlediska vzniku resorpcí opravdu tak nebezpečná, jakseuvádív literárních pramenech [1-6]. Dalšími otázkami, na které se pokusíme odpovědět, je závislost apikálního zkrácení kořenů středních řezáků na věku a pohlaví pacienta a vztah apikálních resorpcí k původní délce kořenů před zahájením sledovaného ortodontického pohybu. Materiál a metodika Materiál Vyšetřovaný soubor tvořilo celkem 54 pacientů léčených fixním aparátem na ortodontickém oddělení FN Hradec Králové v letech U pacientů jsme přednostně snímkovali pravý horní střední řezák, pouze v případě nesplnění podmínek pro zařazení do souboru, jsme volili levý střednířezák. Pacienti byli do souboru zařazeni bez ohledu na věk, pohlaví, skeletální nebo dentální vadu a léčebný plán. Těchto 54 pacientů jsme rozdělili podle použité biomechaniky do tří skupin (tab. I). Ve skupině I jsme intrudovali hornířezáky pomocí bazálního intruzního oblouku (n = 17), ve skupině II jsme použili třídílný intruzní oblouk k intruzi spojené s retrakcí horních řezáků (n = 18) a ve skupině III jsme prováděli pouze nivelizaci horního zubního oblouku technikou straight wire (n = 19). Je třeba zdůraznit, že první rentgenový snímek ve skupinách I a II byl zhotoven až po ukončení nivelizačnífáze těsně před zahájením sledovaného intruzního nebo složeného pohybu. Během nivelizace došlo k aktivaci buněk umožňujících pohyb zubu a tedy i vznik resorpcí. Ve skupině III jsme první rentgenový snímek zhotovili ihned po nalepení fixního aparátu a aktivace periodontálních buněk probíhala až v průběhu sledované nivelizačnífáze ortodontické léčby. Intraorální rentgenové snímky horního středního řezáku jsme zhotovili před zahájením sledovaného ortodontického pohybu zubu (čas TO) a po uplynutí periody 6 měsíců (čast6). Periodu 6 měsíců jsme zvolili, protože právě 5-6 měsíců ortodontické léčby je nutných ke spolehlivému rentgenologickému zachycení apikálních resorpcí kořenů [7]. Z praktického hlediska není možné zhotovenídruhého snímku přesně na den po 6 měsících, proto jsme pro snímkování zvolili rozmezí 10 dní před až 10 dní po uplynutí 6 měsíců od zhotovení prvního snímku. Výběr pacientů do všech 3 skupin se řídil předpokladem, že bude plánovaný pohyb řezáků probíhat po celou dobu 6 měsíců bez přerušenínebo ukončení. Z počátečního souboru 54 snímkovaných pacientů jsme museli před statistickým zpracováním vyřadit 5 pacientů, u kterých došlo k porušení stanovených podmínek. The Aim The main objective of our study was to collect the relevant data and then compare the extent of apical root resorption of maxillary central incisors in various types of orthodontic movement. The comparison should provide the answer whether the intrusion of maxillary incisors is a risk factor with regard to resorption as quoted in literature [1-6]. Other questions we tried to answer dealt with the dependence of apical root resorption of central incisors on the age or sex of a patient, and with the relation of apical root resorption to the length of roots prior to the orthodontic movement. Material and method Material The sample had 54 patients treated with fixed appliances at the Orthodontic Department of Faculty Hospital in Hradec Kralove between 2003 and Primarily, the right maxillary central incisor was preferred; in case they didn't meet the pre-requisities, then left central incisor was included. The patients were included in the sample with no regard paid to the age, sex, skeletal or dental anomaly, and treatment plan. The patients were divided into three groups according to the applied biomechanics (Table I). In the group I, the maxillary incisors were intruded by means of basal intrusion arch (n = 17), in the group II a three-component intrusion arch was used for intrusion accompanied with retraction of maxillary incisors (n = 18), in the group III only leveling of the upper dental arch with straight-wire appliance was performed (n = 19). It is necessary to emphasize that the first radiograph in the groups I and II was made only after the leveling phase finished and just before the intrusion or complex movement started. During the process of leveling the cells allowing for the movement of a tooth, and thus for resorption, were activated. In the group III the first radiograph was taken immediately after application of fixed appliance, and therefore, the cells activation started in the course of the leveling phase of orthodontic treatment. Periapical radiographs of the upper central incisor were taken prior to the orthodontic movement (time TO), and then after six months (time T6). The period of six months was chosen because 5-6 months of orthodontic treatment are necessary for a reliable radiological representation of apical root resorption [7]. However, it was not possible to take the second radiograph exactly after 6 months, therefore, we decided for the period including 10 days before and 10 days after 6 months since the first radiograph. The patients were chosen on the assumption that the planned movement of incisors would be performed for 6 months without redakce@orthodont-cz.cz 19

3

4 ORTODONCIE Odborná práce ročník 15 č Pro statistické zpracováníjsme tedy použili hodnoty získané měřením 49 dvojic rentgenových snímků horních centrálních řezáků. Průměrný věk pacientů zařazených do hodnoceného souboru byl 14,5 roku se směrodatnou odchylkou 3,2 roku, nejmladšímu pacientovi bylo při zhotovení prvního snímku 9 let, nejstaršímu 30,1 roku. Podmínky pro zařazení do vyšetřovaného souboru - informovaný souhlas pacienta nebo jeho zákonného zástupce - léčba fixním ortodontickým aparátem s předpokladem pokračování sledovaného pohybu následujících 6 měsíců - vitální horní řezák bez rozsáhlých výplní či protetického ošetření s rentgenologicky dokončeným vývojem kořene - dostatečně široká patrová klenba umožňující umístění rentgenového filmu v držáku podle přenosového klíče - nízký dávivý reflex při kontaktu filmu s patrovou sliznicí Anamnestické údaje kontraindikující zařazení do vyšetřovaného souboru - systémová onemocnění a metabolické poruchy - traumatické poškození horního frontálního úseku - endodontické ošetření vyšetřovaného řezáku - přítomnost periapikálního zánětu - přítomnost resorpcí kořenů před zahájením ortodontické léčby - předchozí ortodontická léčba - přítomnost nadpočetných nebo ektopických zubů ve sledované oblasti - přítomnost tumorů a cyst ve vyšetřované oblasti - kontinuální okluzální trauma - skusování nehtů a jiné zlozvyky Podmínky pro zařazení do souboru pro statistické zpracování - po dobu 6 měsíců nedošlo ke změně biomechaniky - mezi zhotovením rentgenových snímků nedošlo k uvolnění ortodontického zámku ze sledovaného řezáku - získali jsme kvalitní, dobře hodnotitelné rentgenové intraorální snímky zachycující horní střední řezák v celé sledované délce včetně apexu kořene v čase TO i v čase T6 Popis použitých biomechanik ve třech sledovaných skupinách Skupina I - intruze řezáků, bazální intruzní oblouk - anteriorní segment případně 11-21, ocel.017 x.025 in. nebo.018 x.025 in. - posteriorní segmenty, ocel.017 x.025 in. nebo.018 x.025 in., TPA interruption or early termination. From the initial sample of 54 patients 5 patients had to be eliminated prior to statistical processing of the data, since they did not meet the given criteria. 49 pairs of radiographs of maxillary central incisors were statistically processed. The mean age of patients in the sample was 14.5 years, standard deviation = 3.2; the range between 9 and 30.1 years. Pre-requisites for sample study - informed consent of a patient or his/her legitimate representative - treatment with fixed orthodontic appliance with given orthodontic movement for 6 months - vital maxillary incisor without extensive fillings or prosthetic treatment and with fully developed root (on the radiograph) - sufficiently wide palatal vault allowing for positioning of the film in a holder according to a transfer key - lower emetic response during the contact of the film with palatal mucosa Contraindications for sample study include - system diseases and metabolic anomalies - traumatic damage of the upper anterior segment - endodontic treatment of the incisor - periapical inflammation - root resorption prior to orthodontic treatment - previous orthodontic treatment - supernumerary or ectopic teeth in the area - tumors and cysts in the examined area - continual occlusal trauma - nail-biting and other bad habits The requirements for inclusion into the sample - no changes in the used biomechanics in the course of 6 months - in the period between taking the two radiographs the orthodontic bracket on the incisor was intact in place, without history of loose bracket - good quality of X-rays of maxillary central incisor including the root apex, taken in time TO and time T6 Biomechanics used in the three groups Group I - intrusion of incisors, basal intrusion arch - anteriorsegment or 11-21, stainless steel.017 x.025 in., or.018 x.025 in. - posterior segments, stainless steel.017 x.025 in., or.018x.025in.,tpa redakce@orthodont-cz.cz 21

5 ročník 15 č Odborná práce ORTODONCIE - intruzní oblouk TMA.017 x.025 in. nebo CIA.016 x - intrusion arch TMA.017 x.025 in, or CIA.016 x in. in. - kontrolovaná intruzní síla 10cN (g) najeden horní ře- - controlled intrusion forceof 10 cn(g) per maxillaryinzák cisor Skupina II - intruze s retrakcí řezáků, třídílný intruzní oblouk - anteriorní segment 12-22, ocel.017 x.025 in. nebo.018x.025in. - posteriorní segmenty, ocel.017 x.025 in. nebo.018 x.025 in., TPA - intruzní páky TMA.016 x.022 in., kontrolovaná aktivace 20 cn na stranu - retrakční elastický řetízek, kontrolovaná aktivace 25 cn na stranu (pro dodržení požadované síly je někdy nutná aktivace řetízku stočením v jeho dlouhé ose) Skupina III - nivelizace horního zubního oblouku - lepení zámků horního zubního oblouku (preskripce Roth, drážka.018 /.022 in.) - první nivelizační oblouk podle nepravidelnosti v postavení nivelizovaných zubů (nitinol.012 in. nebo nitinol.014 in.) - sled nivelizačních oblouků (nitinol.012 in. > nitinol.014 in. -> nitinol.016x.022 in. -> ocel.016x.022 in. H>ocel.017x.025in.) Metodika Bylo obtížné najít standardizovanou neinvazivní techniku, která by nám umožnila objektivní srovnání délky kořenů stejných zubů se zvoleným časovým odstupem. Hledali jsme metodu, pomocí které bychom získali nezkreslený, případně stejně zkreslený stín vyšetřovaného zubu, bez ohledu na ortodontický pohyb sledovaného zubu. Vzhledem nejpříznivějšímu poměru mezi přínosem a riziky spojenými s vyšetřením jsme se rozhodli pro zjišťování resorpcí pomocí intraorální paralelní projekce. Anatomické poměry předurčily ke sledováníhornístřednířezáky, které jsou relativně snadno přístupné intraorálnímu rentgenovému vyšetření a nedochází k vzájemnému překrývání jejich kořenů. Zároveň kořeny horních řezáků vykazují nejvyšší frekvenci výskytu apikálních resorpcí během ortodontické léčby [1, 2, 3, 8-13]. Pokud nenalezneme na kontrolním rentgenovém snímku zhotoveném během ortodontické léčby zkrácení horních ani dolních řezáků, pak ani na dalších zubech nejsou resorpce kořenů pravděpodobné [14]. Zvolenou intraorální paralelní projekci jsme museli upravit tak, aby co nejlépe splňovala požadavky naší studie. Pro snímkování jsme použili držák rentgenových filmů Hawe Super-Bite pro anteriorníúsekchrupu (obr. 1), který jsme mohli opakovaně fixovat na tubus rentgenky v identické poloze. Tento konfekční držák jsme doplnili o kompozitní nákusnou destičku se zářezem pro snímkovaný zub. Zářez, do kterého při sním- Group II - intrusion of incisors accompanied with retraction, three-component intrusion arch - anterior segment 12-22, stainless steel.017 x.025 in. or.018 x.025 in. - posterior segments, stainless steel.017 x.025 in., or.018x.025in.,tpa - intrusion levers TMA.016 x.022 in., controlled activation of 20 cn each side - retraction elastic chain, controlled activation 25 cn each side (to maintain the desired force it was sometimes necessary to activate the chain by means of winding it up in its long axis) Group III - leveling of the upper dental arch - bonding of brackets in the upper dental arch (prescription Roth, slot.018/.022 in.) - the first leveling arch in respect to irregularity of teeth (nitinol.012 in., or nitinol.014 in.) - sequence of leveling arches (nitinol.012 in. >.014 in. ->.016 x.022 in. -> stainless steel.016 x.022 in. > stainless steel.017 x.025 in.) Method It was rather difficult to find a standard non-invasive technique allowing for the objective comparison of root length of the same tooth within the time period. We wanted to find the method making it possible to obtain a shadow of the tooth which would be non-distorted or distorted in the same way, with no regard being paid to the orthodontic movement of the tooth. Finally, we decided for periapical parallel projection. Anatomy predetermined the maxillary central incisors that are relatively well accessible for periapical radiology and there is no overlap of their roots. At the same time, maxillary incisors roots show the greatest frequency of apical resorption during the orthodontic treatment [1,2,3,8-13]. In case we do not find a resorption of upper or lower incisors, then the resorption of other teeth is improbable as well [14]. The periapical parallel projection chosen had to be adapted to meet the objectives of our study. For the anterior segment (Fig.1) we used the X-ray film holder Hawe Super-Bite that could be repeatedly fixed onto the X-ray tube in identical position. We added a composite plate with bite plane with the cut forthe tooth to be X-rayed. The cut into which the incisal edge of upper central incisors fits, determines the distance between the incisal edge of the tooth and the film. Within the given morphology, the most appropriate di redakce@orthodont-cz.cz

6 23

7 ročník 15 č Odborná práce ORTODONCIE kování zapadá incizní hrana horního středního řezáku, nám určuje vzdálenost mezi incizní hranou snímkovaného zubu a rentgenovým filmem. V rámci daných anatomických podmínek se ukázala jako nejvýhodnější vzdálenost 30 mm. Dále jsme držák doplnili o stopku, která přesně určila polohu posuvného kroužku. Vzdálenost mezi rentgenovým filmem a posuvným kroužkem byla 70 mm. Upravený konfekční držák rentgenového filmu nám přesně určoval vzdálenost rentgenka - vyšetřovaný zub a vyšetřovaný zub - rentgenový film. Tato vzdálenost byla konstantní pro všechny vyšetřované zuby v čase TO i v čase T6. K definování úhlu, pod kterým jsme snímkovali vyšetřované řezáky, nám posloužil univerzální přenosový klíč (obr. 2a, b), který jsme zhotovili z ocelového drátu.018 x.025 in. Průřez drátu určily ortodontické zámky s drážkou.018 x.030 in., které jsme používali při léčbě pacientů, materiál byl daný vlastnostmi ocele. Rigiditu celého přenosového klíče zvyšuje horizontální ocelová spojka mezi vertikálními rameny odstupujícími z drážky, kterou jsme následně využili při proměřování rentgenových snímků. Na přenosový klíč jsme také ve vertikálním směru nabodovali ocelový drát.018 x.025 in. o délce 10 mm, který sloužil jako referenční vzdálenost při následném vyhodnocování zhotovených snímků. Tento přenosový klíč by se měl co nejvíce blížit kolmici na dlouhou osu vyšetřovaného zubu. Pro naši studii bylo důležité zachovat stejný úhel mezi dlouhou osou sním kovaného řezáku a přenosovým klíčem v čase TO a v čase T6 u každého pacienta bez ohledu na kvalitu a kvantitu ortodontického pohybu. Snímky jsme zhotovovali na přístroji Planmeca Prostyle intra s doporučeným nastavením pro horní řezáky dospělých pacientů 60 kv, 0,1 s. Pro snímkování jsme použili rentgenové filmy Kodak Ultra-speed size 0 s rozměry 25 x 35 mm. Výběr filmu těchto redukovaných rozměrů, který je určený pro snímkování dětských pacientů, byl daný anatomickými poměry v dutině ústní a umožnil nám zhotovování snímků v poloze určené přenosovým klíčem bez většího omezení šíří patrové klenby. Paralelně s přenosovým klíčem jsme nastavili držák filmu fixovaný na tubus rentgenky. Tímto způsobem jsme měli přesně definované vzdálenosti a úhly pro zhotovování identických rentgenových snímků vyšetřovaných zubů s časovým odstupem (obr. 3). Pomocí jednoho univerzálního přenosového klíče a upraveného konfekčního držáku rentgenových filmů jsme získali dvojice intraorálních rentgenových snímků zhotovených v čase TO a v čase T6 se stejným zkreslením u každého jednotlivého pacienta. Pacienti zařazení do studie byli ortodonticky léčeni a sledováni v době mezi zhotovením snímků v čase TO a v čase T6 pouze jedním lékařem. Také samotné snímkování prováděl tentýž lékař. Toto opatření umožňovalo eliminovat chyby vzniklé zapojením více ošetřujících do studie s cílem zmenšit možnost vzniku nepřesností. stance appeared to be 30 mm. The holder was also improved with a stop to define the accurate positioning of a sliding ring. The distance between the film and the sliding ring was 70 mm. The modified holder determined the distance between the X-ray tube and the tooth, and between the tooth and the film. The distance was constant for all the examined teeth at the times TO and T6. To define the angle of taking radiographs of the examined incisors, we used the universal transfer key (Fig. 2a, b) made of steel wire.018 x.025 in. The diameter of the wire was given by orthodontic brackets with a slot.018 x.030 in., which were used in the treatment; material was defined by characteristic features of the steel. The rigidity of the transfer key is strengthened with a horizontal steel connector between vertical arms outgoing from the slot. The connector was used in measurement of radiographs. Steel wire.018 x.025 in., length of 10 mm, was welded onto the transfer key vertically. The wire was used as the reference distance in the following evaluation of radiographs. The transfer key was placed perpendicular to the long axis of the examined tooth. It was important in ourstudy to maintain the same angle between the long axis of the examined incisor and the transfer key at time TO and time T6 in each patient with no regard being paid to quality and quantity of the orthodontic movement. Radiographs were taken with the help of X-ray machine Planmeca Prostyle intra and according to the recommended set-up for maxillary incisors of adult patients of 60kV and 0.1s. Kodak Ultra-Speed film, size 25x35 mm, was used. The film, characterized by a reduced size, is preferred in children, however, we used the film because of the morphology of oral cavity - the radiographs could be taken in the position defined by the transfer key without serious limitation due to the width of the palate. The holder attached onto the X- ray tube was positioned parallel with the transfer key. Thus we secured accurate distance and angles for taking identical radiographs of the examined teeth over the period of time (Fig. 3). With the help of the universal transfer key and the modified holder of X-ray films we obtained pairs of periapical radiographs taken at the time TO and T6, thus both radiographs showed the same distortion in every patient. The patients included in the study were in orthodontic treatment and followed over the period between radiographs at the time TO and T6 by the same orthodontist. Radiographs were taken by the same practitioner as well. Thus the errors, which may arise due to several people involved in the study, were eliminated and, therefore, there was less danger of obtaining inaccurate data redakce@orthodont-cz.cz

8 ORTODONCIE Odborná práce ročník 15 č Chyba metody Každou novou metodu, kterou chceme použít v klinické experimentu, je třeba nejprve objektivizovat. Proto jsme se rozhodli ověřit spolehlivost, přesnost a opakovatelnost zvolené metody provedením kontrolní studie na lebce zapůjčené z ústavu soudního lékařství. Na horní střednířezáky jsme nalepili ortodontické zámky s drážkou.018 x.030 in., kteréj sme běžně používali při léčbě našich pacientů. Přenosový klíč byl zhotoven z ocelového drátu.018 x.025 in. Podle tabulek má tento drát v použité drážce vůli 3,1 ".Jednoduchým měřením, při kterém jsme do drážky opakovaně umísťovali přenosový klíč a sledovali, zda se mění poloha volného konce na přistavené stupnici, jsme si ověřili, že tato vůle nemá vliv na polohu přenosového klíče a tím ani na přesnost měření. K vlastnímu ověření přesnosti a spolehlivosti metody jsme s časovým odstupem jeden týden zhotovili po deseti rentgenových snímcích horních centrálních řezáků. Tyto snímky jsme zhotovili s použitím přenosového klíče a upraveného držáku rentgenových filmů, jak již bylo popsané výše. Zhotovení každého snímku bylo jedinečné, to znamená, že jsme před každým snímkováním z drážky uvolnili aznovu fixovali přenosový klíč novou elastickou ligaturou s cílem odhalit nepřesnosti zvolené metody. Následně jsme rentgenové snímky převedli do digitální podoby a vyhodnotili v programu PC Dent. Na základě statistického vyhodnocení zjištěných hodnot můžeme zvolenou metodiku považovat za velice spolehlivou a přesnou. Toto tvrzení podporuje velice nízký variační koeficient, což je poměr směrodatné odchylky a průměru měření. Variační koeficient pro pravý hornístřednířezák má v našem případě hodnotu 0,42 %, pro levý 0,72 %, přičemž hodnoty pod 1 % považujeme za velice příznivéatím i celou metodiku za použitelnou. Pro orientaci můžeme uvést, že ve zdravotnictví se běžně používají metody s limitem variačního koeficientu do 10 %. Vyhodnocení rentgenových snímků Teprve po zhotovení všech rentgenových snímků, kteréjsme mohli zařadit do souboru pro statistické zpracování, jsme přistoupili k jejich digitalizaci a vyhodnocení v programu PC Dent. Dvojice snímků zhotovených u jednoho pacienta v čase TO a T6 jsme zkopírovali do karty snímkovaného pacienta a vyhodnotili (obr. 4a, b). Podobně jako při analýze kefalometrického snímku jsme použili referenční vzdálenost k přepočítání délkových hodnot. Stín referenční vzdálenosti ocelového drátu o délce 10 mm, který byl fixní součástí přenosového klíče, jsme ztotožnili s referenční vzdáleností používanou v programu PC Dent. Protože program pracuje s referenční vzdáleností 50 mm, která se používá při vyhodnocování kefalometrických snímků, museli jsme získané délkové hodnoty upravit v poměru 1/5. Hledanou vzdálenost jsme definovali jako nejkratší vzdálenost od stínu horizontální Method error Each new procedure that is to be used in a clinical experiment must be first checked for the objectivity. Therefore, we decided to verify reliability, accuracy and repeatability of the procedure by means of a control study carried out on a skull borrowed from the Institute of Forensic Medicine. On the maxillary central incisors we attached orthodontic brackets with the slot.018 x.030 in., which were routinely used in treatment of our patients. The transfer key was made of steel wire.018 x.025 in. The tables state the wire has a clearance 3.1 in the slot applied. By means of simple measurement, when we repeatedly placed the transfer key into the slot and monitored whether the position on its loose end on the scale added changed, we verified that the clearance had no impact on the position of the transfer key and thus no impact on the accuracy of measurements. To verify the accuracy and reliability of the procedure, we took ten radiographs over a period of one week of each maxillary central incisor. The radiographs were taken with the help of the transfer key and the modified holder described above. Each radiograph was the original, i.e. before each radiograph we loosened and fixed again the transfer key. For the fixation, a new elastic ligature was used to reveal eventual inaccuracy of the procedure chosen. Radiographs were then digitalized and evaluated with the help of the software PC Dent. Statistical evaluation proved the procedure as reliable and accurate. This is also supported by the extremely low variation coefficient, i.e. the rate of standard deviation and the mean. The variation coefficient for the right maxillary incisor is 0.42 %,forthe left maxillary incisoro.72 %. The values below 1 % are considered favourable. Thus the whole procedure may be considered applicable. In medical practice the procedures with the limit of variation coefficient up to 10 % are commonly used. Assessment of radiographs After all radiographs were taken, we digitalized them and evaluated them with PC Dent. A pair of radiographs taken in one and the same patient at TO and T6 were copied into the patient's record and evaluated (Fig. 4a, b). Similar to analysis of cephalograms, we used the reference distance to calculate the length values. The shade of reference distance of the steel wire, length of 10 mm, which was the fixed component of the transfer key, was identified with the reference distance used in the software PC Dent. As the program uses the reference distance of 50 mm (used for evaluation of cephalograms) we had to adjust the length values in the ratio 1/5. The distance sought was defined as the shortest distance between the shade of horizontal connector of the transfer key and the shade of the root redakce@orthodont-cz.cz 25

9 spojnice přenosového klíče ke stínu apexu kořene. Stín horizontální spojnice přenosového klíče byl na všech snímcích shodný a jednoznačně určený fixací přenosového klíče v drážce. Ke zjištění hledané vzdálenosti jsme využili funkce "kóty" v programu PC Dent. Umístěníjednotlivých bodů a čar jsme opakovaně kontrolovali při šesti a dvanáctinásobném zvětšení. Naměřené hodnoty jsme zaznamenali v programu Excel a předali ke statistickému zpracování. Statistické vyhodnocení zkoumaného souboru získaného měřením 49 dvojic rentgenových snímků horních centrálních řezáků bylo provedeno v programu NCSS a grafické přiblížení zjištěných vztahů a závislostí jsme vyjádřili v programu Excel. Všechny testy jsme prováděli na hladině významnosti 0,05. Výsledky Závislost apikálního zkrácení kořene na použité biomechanice Ve skupině I při použití bazálního intruzního oblouku jsme naměřili po 6 měsících průměrné zkrácení kořenů 0,26 mm, ve skupině II při použití třídílného intruzního oblouku bylo průměrné zkrácení kořenů 0,46 mm a ve skupině III během nivelizačnífáze straight wire techniky došlo k průměrné ztrátě 0,25 mm délky kořenů (tab. II, III, IV). Analýzou rozptylu (ANOVA) jsme zhodnotili rozdíly ve zkrácení kořenů horních centrálních řezáků ve sledovaných skupinách (Obr. 5). Přestože jsme nalezli ve skupině II při použití třídílného intruzního oblouku téměř dvojnásobné zkrácení kořene, nemůžeme zjištěné rozdíly ve zkrácení mezi jednotlivými skupinami pokládat za signifikantní (p-hodnota = 0,103). Pro zjištění významnosti zkrácení kořenů během sledovaného období jsme použili Wilcoxonův párový test. Ve všech třech skupinách byla p-hodnota menší než 0,05. Znamená to zamítnutí nulové hypotézy a naopak potvrzení signifikantního zkrácení kořenů ve všech třech sledovaných skupinách. Další možností interpretace výsledků je rozdělení sledovaného souboru podle velikosti apikálního zkrácení a použité biomechaniky (tab. V). Ve skupině I jsme apex. The shade of the horizontal connector of the transfer key was identical at all radiograms and defined by the fixation of the key into the slot. To find out the desired distance we applied the function of software PC Dent. Positioning of individual points and lines was repeatedly controlled under 6x and 12x magnification. The values measured were put into MS Excel tables and then statistically processed. Statistical processing of the data obtained with the measurement of 49 pairs of radiographs of maxillary central incisors was made in NCSS program, graphic description of the relations and dependencies found was made in MS Excel. All tests were performed at the level of significance of Results Correlation of apical root resorption with the used biomechanics In the group I - basal intrusion arch - after 6 months we found root resorption of 0.26 mm on average. In the group II - three-component intrusion arch - average root resorption was 0.46 mm. In the group III - leveling with straight-wire appliance - there was average root resorption of 0.25 mm (tables II, III, IV). ANOVAanalysis was used to assess the differences in maxillary central incisor root resorption in the groups (Fig. 5). Despite the fact, that in the group II (three-component intrusion arch) we found almost the double root resorption, the differences between individual groups cannot be considered significant (p-value = 0.103). Wilcoxon pair test was used to assess the significance of root resorption over the period monitored. In all the three groups the p-value was less than That means the rejection of zero hypothesis and, proving the significant root resorption in all three groups. Another interpretation of the results is to divide the sample of patients according to the extent of apical root resorption and according to the biomechanics used (Table V). In the group I apical root resorption reached < 0.5 mm in 87% of incisors examined, mm in 13% of incisors, there was not any case of the redakce@orthodont-cz.cz

10 ORTODONCIE Odborná práce ročník 15 č zjistili po 6 měsících apikálnízkrácení kořene < 0,5 mm u 87 % vyšetřovaných řezáků, 0,5-0,9 mm u 13 % řezáků a u žádného nedošlo k ztrátě více něž 1,0 mm délky kořene. Podobná situace byla i ve skupině III, kde u 76 % řezáků jsme nalezli zkrácení < 0,5 mm, 18% řezáků mělo zkrácení kořene 0,5-0,9 mm a u 1 řezáku jsme nalezli zkrácení větší než 1,0 mm. Odlišné výsledky jsme zjistili ve skupině II, kde jsme prováděli zároveň intruzi a retrakci horních řezáků pomocí třídílného intruzního oblouku. U 47 % řezáků došlo ke zkrácení < 0,5 mm, ale u 53 % řezáků jsme zjistili zkrácení kořene v rozmezí 0,5-0,9 mm. Zajímavé je, že největší zkrácení 1,08 mm jsme nalezli u řezáku v skupině III, která v průměru vykazovala ze všech tří skupin nejmenší průměrné zkrácení kořenů. Závislost apikálního zkrácení kořene na věku pacienta Průměrný věk pacientů zařazených do hodnoceného souboru byl při zhotovení prvního snímku 14,5 roku se směrodatnou odchylkou 3,2 roku, nejmladšímu pacientovi bylo 9 let, nejstaršímu 30,1 roku. Závislost apikálního zkrácení kořene centrálního řezáku na věku ortodonticky léčeného pacienta jsme zjišťovali pomocí jednoduché lineární regresní analýzy a testem nulovosti regresního koeficientu. Výsledky nám potvrdily hypotézu nezávislosti zkrácení kořene na věku pacienta (p-hodnota = 0,564). Závislost apikálního zkrácení kořene na délce kořene Závislost apikálního zkrácení kořene centrálního řezáku na jeho původní délce před zahájením sledování pohybu v čase TO jsme zjišťovali také jednoduchou lineárníregresníanalýzou atestem nulovosti regresního koeficientu. Výsledkem je potvrzení nulové hypotézy nezávislosti zkrácení kořene na původní délce kořene (p-hodnota = 0,844). Závislost apikálního zkrácení kořene na pohlaví pacienta Do hodnoceného souboru jsme zařadili celkem 20 mužů a 29 žen. U mužů jsme zjistili po 6 měsících ortodontického pohybu průměrné apikální zkrácení 0,35 mm, u žen 0,31 mm. Pro porovnání závislosti zkrácení kořene na pohlaví jsme použili Mann-Whitneyův test. Test potvrdil nulovou hypotézu (p-hodnota = 0,729), tedy že rozdíl ve zkrácení délky kořene centrálního řezáku u mužů a u žen je nesignifikantní. Diskuse Téměř v každé práci zabývající se resorpcemi kořenů můžeme najít základní větu, že apikální resorpce jsou vážným iatrogenním problémem spojeným s ortoextent over 1.0 mm. Similar situation was found in the group III: the resorption reached < 0.5 mm in 76% of incisors, in 18%, and in one incisor the resorption was over 1.0 mm. Different results were obtained in the group II - both intrusion and retraction of maxillary central incisors were performed with the help of three-component intrusive arch. The resorption reached < 0.5 mm in 47% of incisors, however, in 53% the resorption was between mm. It is interesting that the greatest resorption mm - was found in an incisor of the group III; this group showed the least mean value of root resorption. Correlation of apical root resorption and the age of patients The mean age of patients included in the sample was 14.5 years at the time of the first radiograph, standard deviation of 3.2; the youngest patient was 9 years old, the oldest one The correlation of apical root resorption of maxillary central incisors on the age of patients in orthodontic treatment was tested with the simple linear regressive analysis and the test of zero regressive coefficient. The results showed that the root resorption does not depend on the age of patients (p-value = 0.564). Correlation of apical root resorption and the root length The correlation of maxillary central incisor apical root resorption on its original length of the root at the time TO was tested by means of linear regressive analysis and the test of zero regressive coefficient, too. The results confirmed the zero hypothesis stating that the root resorption does not depend on the original length of the root (p-value = 0.844). Correlation of apical root resorption and the sex There were 20 male and 29 female patients in the sample. After 6 months of orthodontic movement we found the average apical root resorption of 0.35 mm in males, in female patients 0.31 mm. Mann-Whitney test was used to compare the dependence of apical root resorption on sex. The test proved a zero hypothesis (p-value = 0.729) stating that the difference is not significant. Discussion In almost each published paper on root resorption we can find the statement that the apical root resorption poses a serious iatrogenous problem accompanying orthodontic treatment. The general opinion is that it is the result of the combination of biological variability, individual reactions and mechanical force [15, 16,17,18]. External root resorption seems to be an inwww.orthodont-cz.cz redakce@orthodont-cz.cz 27

11 ročník 15 č Odborná práce ORTODONCIE dontickou léčbou. Obecně se věří, že jde o výsledek kombinace biologické variability, individuálních reakcí a působení mechanických sil [15,16,17,18]. Zevní resorpce kořenů se zdají být nevyhnutelnou nepříznivou reakcítkání na aplikaci ortodontické síly [7]. Resorpční krátery se objevují už při použití nízkých sil, případně i bez ortodontické léčby, což znamená, že resorpce kořenů mohou být běžně se vyskytujícím fyziologickým fenoménem [19-22]. Naštěstí většina resorpcí vzniklých během ortodontické léčby není klinicky významná a nemá vliv na dlouhodobou prognózu postižených zubů. Obecně se autoři shodují, že existují rizikové faktory a vztahy, jejichž přítomnost v kombinaci s ortodontickou léčbou může ovlivnit vznik a rozsah zevních resorpcí [2, 4, 6,11,12, 23-27]. Bylo již uveřejněno velké množství studií, které se zabývaly vztahem mezi zevními resorpcemi kořenů a ortodontickou léčbou. Tyto studie většinou zkoumají vliv biologických a mechanických faktorů na rozvoj resorpcív průběhu celé ortodontické léčby, nebo sledují vznik resorpcí po aplikaci sil různé kvantity a kvality po časově omezenou dobu. Pouze několik studiíse přímo zabývalo rozsahem zevní apikální resorpce kořene ve vztahu ke konkrétnímu ortodontickému pohybu. Jedním z cílů našístudie bylo zlepšit způsob rentgenologické kvantifikace apikálních resorpcí. Pravděpodobně jedinou studií, která pracuje s podobnou vyšetřovací metodou, publikovali v roce 1996 Costopoulos a Nanda [6]. U souboru pacientů (n =17) použili individuálně zhotovený vodič, který fixovali před zhotovením kefalometrického a intraorálního rentgenového snímku pryskyřicí na incizní hranu vyšetřovaného horního řezáku. Tento vodič tvořil ocelový drát fixovaný v pryskyřičném bloku, který byl paralelní s dlouhou osou řezáku. Sloužil jako referenční vzdálenost a umožnil následně dopočítat změnu délky sledovaného zubu. V naší prospektivní studii (n = 54) jsme místo individuálního vodiče fixovaného pryskyřicí na povrch korunky řezáku použili univerzálnípřenosový klíč, který jsme fixovali v drážce ortodontického zámku. Tím se nám podařilo metodiku částečně zjednodušit, ale zároveň díky anatomickým podmínkám také zúžit její použitelnost pouze pro horní řezáky. Přesnost a spolehlivost metody jsme opakovaně testovali na lidské lebce s velice příznivými výsledky. Při hodnocení snímků jsme nemuseli lokalizovat cementosklovinnou hranici a přepočítávat změnu poměru mezi délkou anatomické korunky na prvním a druhém zhotoveném snímku, kterou využívala řada retrospektivních studií [1, 2, 4, 5, 24]. Tím se nám podařilo velice významně zredukovat chybu měření (variační koeficient < 1 %). Zjistili jsme průměrné zkrácení kořenů horních středních řezáků po použití bazálního intruzního oblouku 0,26 mm. Používali jsme intruzní síly 10 cn (g) evitable reaction of tissues to application of orthodontic force [7]. Resorption craters accompany even low force application, eventually without any orthodontic treatment, which means that the root resorption is a common physiological phenomenon [19-22]. Fortunately enough, majority of the cases of root resorption due to orthodontic treatment are not clinically significant and do not have any impact on the long-term prognosis of affected teeth. Authors agree that risk factors and relations exist, whose presence, when combined with the orthodontic treatment, may affect the occurrence and extent of external resorption [2,4,6, 11,12, 23-27]. Many studies were published dealing with the relationship between external root resorption and orthodontic treatment. The studies usually focus on biological and mechanical factors on the development of resorption during the whole orthodontic treatment, or they follow occurrence of resorption after the application of factors of different quantity and quality over the limited period of time. Also several works dealt directly with the extent of external apical root resorption in relation to a specific orthodontic movement. One of the aims of our work was to improve the radiological quantification of apical resorption. A similar examination procedure is described probably only in the study by Costopoulos and Nanda [6], published in In the sample of patients (n = 17) they used an individually made wire that was fixed with resin to the incisal edge of the maxillary central incisor examined prior to taking cephalogram and periapical radiograph. It was a steel wire fixed in a resin block which went parallel with the long axis of the incisor. It served as a reference distance and allowed to calculate the change in the length of the tooth. In our prospective study (n = 54) we used - instead of an individual wire attached to a crown surface with resin - the universal transfer key, which was fixed in the slot of the orthodontic bracket. Thus, the procedure was partially simplified, however, due to anatomy the modified procedure can be used only in maxillary incisors. The accuracy and reliability of the procedure were repeatedly tested on the human skull and the results were proved favorable. In evaluation of radiographs we did not have to locate cemento-enamel line and to calculate the change of the relation between the length of anatomical crown in the first and the second radiograph - the method that was used in a number of retrospective studies [1,2,4,5,24]. Thus, the error of measurement was significantly reduced (variation coefficient < 1 %). In case of basal intrusion arch we found the average root resorption of 0.26 mm. We applied the intrusive force of 10 cn per maxillary incisor, there were 6 months between the first and the second radiograph redakce@orthodont-cz.cz

12 ORTODONCIE Odborná práce ročník 15 č na jeden horní řezák a mezi zhotovením prvního a druhého rentgenového snímku uplynulo 6 měsíců. Costopoulos a Nanda používali intruznísílu 15 cn najeden řezák a po uplynutí 4 měsíců zjistili průměrné zkrácení řezáků 0,6 mm. Výsledky obou studií se pak zcela minimálně lišily v rozsahu resorpcí horních středních řezáků po použití kontinuálního oblouku (zkrácení 0,25 mm po 6 měsících ortodontické léčby resp. 0,2 mm po 4 měsících ortodontické léčby). Výrazný rozdíl v rozsahu resorpcí po použití bazálního intruzního oblouku přisuzujeme velikosti použitých sil. Přestože intruzní pohyb trval v naší studii o 2 měsíce déle, ztráta délky kořenů byla o více než polovinu nižší. Zdá se, že intruze s použitím nízkých sil může redukovat rozsah zevní apikální resorpce kořene. Tento výsledek by bylo vhodné podpořit další studií, která by kromě rozsahu resorpce hodnotila také velikost intruzního pohybu horních řezáků při použití síly 10 cn najeden horní řezák. V naší práci jsme hodnotili intruzi pouze podle úpravy hloubky skusu při jednotlivých kontrolách. Rozsah zevní apikální resorpce kořene u pacientů s nivelizací horního zubního oblouku zjištěný v naší studii je zcela ve shodě s údaji, které uvádějí Costopoulos a Nanda. Podobně také Levanderet al. [7] uvádějí zkrácení kořenů horních řezáků normálního tvaru 0,4 mm po 6 měsících ortodontické léčby. Další práce hodnotí zkrácení horních řezáků v kontextu celé ortodontické léčby. Dermaut a De Munck [1] uvádějí po intruzi horních řezáků bazálním intruzním obloukem, která trvala v průměru 29 týdnů, průměrné zkrácení 2,5 mm. K intruzi však používali z dnešního pohledu nadměrnou sílu 100 cn (g) na segment 4 řezáků. Také McFadden et al. [2] používali při intruzi horních řezáků sílu 25 cn na jeden zub, s tím rozdílem, že místo bazálního intruzního oblouku použili pro intruzní pohyb utility oblouk. Ve své studii uvádějí průměrnou resorpci horních řezáků 1,84 mm. Marek et al. [5] také zjišťovali rozdíly v délce kořenů před a po ukončeníortodontické léčby. V rozporu s naším zjištěním uvádějí nejmenší rozsah resorpcí horních řezáků po použití třídílného intruzního oblouku s průměrnou hodnotou 0,94 mm. V námi prezentované studii jsme zjistili naopak největší průměrné zkrácení horních středních řezáků (0,46 mm) po pouze 6 měsíců trvajícím kombinovaném pohybu třídílným intruzním obloukem. U pacientů, kteří podstoupili během ortodontické léčby intruzi horních řezáků bazálním intruzním obloukem uvádějí Marek et al. průměrné apikální zkrácení kořenů 1,75 mm. V naší studii jsme zjistili průměrné zkrácení horních středních řezáků po 6 měsíců trvající intruzi bazálním intruzním obloukem 0,26 mm. Vyšší množství apikálních resorpcí jsme zjistili při použití třídílného oblouku, kterým chceme nejčastěji docílit intruze a zároveň retrakce horního frontálního Cotsopoulos and Nanda applied the force of 15 cn per incisor and after 4 months they reported the average incisor root resorption of 0.6 mm. The results of both studies were slightly different in the extent of resorption in maxillary central incisors when continuous arch was used (resorption of 0.25 mm after 6 months of orthodontic treatment, 0.2 mm after 4 months, respectively). The distinct difference in the extent of resorption after the use of basic intrusive arch is attributed to the extent of the forces applied. Despite the fact the intrusive movement took 2 more months, the root resorption was lower by more than 50%. It seems that intrusion with lower force may reduce the extent of external apical root resorption. The result should be supported by another study, which would - apart from evaluation of external apical root resorption - assess the extent of intrusive movement of maxillary incisors when the force of 10 cn per incisor is applied. Our work assessed the intrusion only according to the adjustment of the overbite, in individual checkups. The extent of resorption in patients undergoing leveling of the upper dental arch found in our study is in agreement with the data given by Cotsopoulos and Nanda. Also according to Levander et al. [7], maxillary incisors of normal shape show root resorption of 0.4 mm after 6 months of orthodontic treatment. Other papers evaluate the resorption of maxillary incisors in the context of the whole orthodontic treatment. Dermaut and De Munck [1] reported the mean value of resorption 2.5 mm after intrusion of maxillary incisors with basal intrusion arch that took 29 weeks on average. However, they used undue force of 100 cn in the segment of 4 incisors. Me Fadden et al. [2] used for intrusion of maxillary incisors the force of 25 cn per tooth; however, they used the utility arch instead of basal intrusion arch. In their study they state the average maxillary incisors resorption of 1.84 mm. Marek et al [5] dealt with differences in the root length prior to and after orthodontic treatment and their studies state that the least extent of resorption in maxillary incisors after the use of three-component intrusion arch of 0.94 mm on an average, which is contrary to our findings. In our study we stated the greatest mean resorption of maxillary central incisors (0.46) only after 6-month combined movement with threecomponent intrusion arch. In patients, who in the course of orthodontic treatment underwent the intrusion of maxillary incisors with basal intrusion arch, Marek et al. stated an average apical root resorption of 1.75 mm. In our study, we found the average maxillary central incisors resorption of 0.26 mm after 6-month intrusion with basal intrusion arch. redakce@orthodont-cz.cz 29

13 ročník 15 č Odborná práce ORTODONCIE segmentu. Zvyšuje se tak pravděpodobnost páčení kořenů horních řezáků proti patrové kortikalis. Kaley a Phillips [11] navrhují bezpečnější postup, tedy nejprve provést intruzi, při které se kořeny horních řezáků dostanou do spongiózní kosti a teprve ve druhém kroku přistoupit k retrakci. Tímto způsobem však dojde pravděpodobně k prodloužení doby léčby fixním aparátem, což ve svém důsledku může opět vést kzvýšenému množství resorpcí. Chronologický věk při začátku ortodontické léčby neměl v naší studii ve shodě s většinou prací signifikantní vliv na rozsah apikálních resorpcí kořenů [2, 5, 8, 28-31]. Pouze některé studie uvádějí významný vztah mezi věkem pacientů při zahájení ortodontické léčby a zevními resorpcemi kořenů. Jedná se však o práce, které sledovaly pacienty, kteří podstoupili ortodontickou léčbu v mladším věku [4, 24, 32, 33]. Ve shodě s většinou prací ani naše studie neprokázala signifikantní vztah mezi pohlavím pacientů a resorpcemi kořenů horních středních řezáků [2-5, 7, 10, 16, 18,24,28,29,31]. Přestože metodika naší práce byla odlišná a svým způsobem unikátní, jejívýsledky jsou ve shodě s běžně citovanými studiemi. Zjistili jsme však při porovnánívýsledků naší práce s dosavadními studiemi mnohem menší rozsah apikálních resorpcí kořenů horních středních řezáků po intruzi bazálním intruzním obloukem. Překvapující může být zjištění, že působení bazálního intruzního oblouku po dobu šesti měsíců kontrolovanou silou 10 cn na jeden řezák, vedlo ke vzniku stejného množství apikálních resorpcí, jako šest měsíců probíhající nivelizace horního zubního oblouku straight wire technikou. Mnohem nižší rozsah resorpcí v porovnánís dalšími studiemi je pravděpodobně podmíněn velikostí použitých intruzních sil. Předmětem dalšího výzkumu zůstává rentgenologické určení rozsahu intruzního pohybu horních řezáků při použití síly 10 cn na jeden řezák. Závěr 1. V průběhu sledovaných 6 měsíců ortodontické léčby došlo k signifikantnímu zkrácení délky kořenů horních centrálních řezáků při použití bazálního intruzního oblouku, třídílného intruzního oblouku i během nivelizace horního zubního oblouku straight wire technikou. 2. Rozdíly ve zkrácení kořenů horních centrálních řezáků po 6 měsících ortodontické léčby s použitím různých biomechanik nejsou statisticky signifikantní, přestože jsme zjistili při použitítřídílného intruzního oblouku téměř dvojnásobné průměrné zkrácení kořenů ve srovnání se zkrácením, které vzniklo při použití bazálního intruzního oblouku nebo při nivelizaci. The higher prevalence of apical root resorption was found in the use of three-component intrusion arch, by which we want to perform intrusion as well as retraction of upper anterior segment at the same time. Therefore, the probability of torque of maxillary incisors roots against the palatal cortical plate increases. Kaley and Philips [11] suggested more secure procedure, i.e. first to carry out intrusion during which the maxillary incisor roots get into spongious bone, the retraction would be applied only as the second step. However, this procedure would probably lead to a longer treatment with fixed appliance, which may again result in higher prevalence of resorption. At the beginning of the orthodontic treatment, chronological age showed no significant effect on the extent of apical root resorption, which is in agreement with majority of published studies [2, 5, 8,28-31]. Only several papers state significant relationship between the age of patients at the beginning of orthodontic treatment and external root resorption. However, these are studies that monitored the patients who underwent orthodontic treatment when they were young [4, 24, 32, 33]. Our study did not prove significant relationship between the sex of patients and maxillary central incisors root resorption [2-5, 7, 10, 16, 18,24,28,29,31]. Though the methodology of our study was different and unique in a way, the results agree with the works generally quoted. However, when comparing our results with other studies, we state much lesser extent of apical root resorption of maxillary central incisors after intrusion with basal intrusion arch. It may be surprising that the effect of basal intrusion arch for six months by controlled force of 10 cn (g) per incisor resulted in the same amount of apical resorption as a 6- month leveling of the upper dental arch with straightwire appliance. Much lesser extent of resorption in comparison with other studies is probably due to the applied amount of intrusive force. Further studies should focus on radiological definition of the extent of intrusive movement of maxillary incisors with the force of 10 cn per incisor. Conclusion 1. The significant resorption of the roots of maxillary central incisors occurred during the 6-month orthodontic treatment when basal intrusion arch, threecomponent intrusion arch, and leveling of the upper dental arch with straight-wire appliance were used. 2. The differences in resorption of maxillary central incisor roots after 6-month orthodontic treatment using different biomechanics are not statistically significant, although we found almost double average resorption in case of three-component intrusive arch in redakce@orthodont-cz.cz

14 ORTODONCIE Odborná práce ročník 15 č Ve skupině pacientů s bazálním intruzním obloukem aveskupině s probíhající nivelizací horního zubního oblouku se nejčastěji velikost zkrácení délky kořenů centrálních řezáků pohybovala po 6 měsících pod limitem 0,5 mm (87 % resp. 76 %). Rozdílný nález jsme zaznamenali u pacientů s třídílným intruzním obloukem, u kterých se pod limitem 0,5 mm nacházela necelá polovina vyšetřovaných řezáků (47 %) a více než polovina (53 %) vykázala zkrácení v rozmezí 0,5-0,9 mm. 4. Nebyla prokázaná závislost apikálních resorpcí kořenů horních centrálních řezáků na jejich délce při zahájení ortodontické léčby, na věku pacienta při zahájení ortodontické léčby, ani na pohlaví pacienta. comparison with resorption found after the use of basal intrusion arch or leveling procedure. 3. In the group of patients treated with basal intrusion arch and in the group of patients with leveling of the upper dental arch, the extent of resorption after 6 months was most often below 0.5 mm (87% or 76%). In patients treated with three-component intrusion arch a different result was found mm in 47% of incisors, mm resorption in 53% of incisors. 4. There was no proved relation of apical root resorption of maxillary central incisors on their length prior to the beginning of orthodontic movement, on the age of a patient, nor at the sex of patients. Literatura/ References 1. Dermaut, L. R., De Munck, A.: Apical root resorption of upper incisors caused by intrusivetooth movement: Aradiographic study. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1986, 90, č. 4, s McFadden, W. M., Engstrom, Ch., Engstrom, H., Anholm, J. M.: A study of the relationship between incisor intrusion and root shortening. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1989, 96, č. 5, s Parker, R. J., Harris, E. F.: Directionsof orthodontic tooth movements associated with external apical root resorption of the maxillary centrál incisor. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1998,114, č. 6, s Linge, B. O., Linge, L: Apical root resorption in upper anteriorteeth. Eur. J. Orthodont. 1983, 5, č. 3, s Marek, I., Špidlen, M., Kamínek, M.: Resorpce apexu kořene řezáků III. Vliv typů léčby a rizikové faktory. Ortodoncie 2001,10, č. 2, s Costopoulos, G., Nanda, R.: An evaluation of root resorption incident to orthodontic intrusion. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1996,109, č. 5, s Levander, E., Bajka, R., Malmgren, O.: Early radiographic diagnosis of apical root resorption during orthodontic treatment: a study of maxillary incisors. Eur. J. Orthodont. 1998, 20, č. 1, s Phillips, J. R.: Apical root resorption under orthodontic therapy. Angle Orthodont. 1955, 25, s DeShields, R. W.: A study of root resorption in treated Clas II Division 1 malocclusion. Angle Orthodont. 1969, 39, s Sameshima, G. T., Sinclair, P. M.: Predicting and preventing root resorption: Part I. Diagnostic factors. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 2001,119, s Kaley, J., Philips, C: Factors related to root resorption in edgewise practice. Angle Orthodont. 1991, 61, č. 2, s Mirabella A. D., Artun J.: Risk factors for apical root resorption of maxillary anterior teeth in adult orthodontic patients. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1995, 108, č.1,s Levander, E., Malmgren, O.: Long-termfollow-upof maxillary incisors with severe apical root resorption. Eur. J. Orthodont. 2000, 22, č. 1, s Copeland, S., Green, L. J.: Root resorption in maxillary central incisors following active orthodontic treatment. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1986, 89, c. 1, s Brezniak, N., Wasserstein, A.: Root resorption after orthodontic treatment: Part 1. Literature review. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1993, 103, c. 1, s Blake, M., Woodside, D. G., Pharoah, M. J.: A radiographic comparison of apical root resorption after orthodontic treatment with the edgewise and Speed appliances. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1995, 108, c. 1, s Owman-Moll, P., Kurol, J.: Root resorption after orthodontic treatment in high- and low-risk patients: analysis of allergy as possible predisposing factor. Eur. J. Orthodont. 2000, 22, c. 6, s Levander, E., Malmgren, O., Stenback, K.: Apical root resorption during orthodontic treatment of patients with multiple aplasia: a study of maxillary incisors. Eur. J. Orthodont. 1998, 20, c. 4, s Reitan, K., Rygh, P.: Biomechanical principles and reactions. In: Graber, T. M., Vanarsdall Jr., R. L: Orthodontics Current Principles and Techniques. 2nd ed. St.Louis: Mosby - Year Book, 1994, s Reitan, K.: Initial tissue behavior during apical root resorption. Angle Orthodont. 1974, 44, s Kurol, J., Owman-Moll, P., Lundgren, D.: Time-related root resorption after application of a controlled continuous orthodontic force. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1996,110, c. 3, s Kurol, J., Owman-Moll, P.: Hyalinization and root resorption during eartly orthodontic tooth movement in adolescents. Angle Orthodont. 1998, 68, c. 2, s Levander, E., Malmgren, O.: Evaluation of the risk of root resorption during orthodontic treatment: a study of upper incisors. Eur. J. Orthodont. 1988,10, c. 1, s Linge, L., Linge, B.O.: Patient characteristics and treatment variables associated with apical root resorption during orthodontic treatment. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1991, 99, s redakce@orthodont-cz.cz 31

15 ročník 15 č Odborná práce ORTODONCIE 25. Remington, D. N., Joondeph, D. R., Artun, J., Riedel, R. A., Chapko, M. K.: Long-term evaluation of root resorption during orthodontic treatment. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1989, 96, č. 7, s Spurrier, S. W., Halí, S. H., Joondeph, D. R., Shapiro, P. A., Riedel, R. A.: A comparison of apical root resorption during orthodontic treatment in endodontically treated and vital teeth. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1990, 97, s Lee, R. Y., Artun, J., Alonzo, T. A.: Are dental anomalies risk factors for apical root resorption in orthodontic patients? Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1999, 116, s Beck, B. W., Harris, E. F.: Apical root resorption in orthodontically treated subjects: Analysis of edgewise and light wire mechanics. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1994,105, č. 4, s Hendrix, I., Carels, C, Kuijpers-Jagtman, A. M., Van 'T Hof, M. V.: A radiographic study of posterior apical root resorption in orthodontic patients. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1994,105, c. 4, s Baumrind, S., Korn, E. L, Boyd, R. L: Apical root resorption in orthodontically treated adults. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1996,110, c. 3, s Harris, E. F., Kineret, S. E., Tolley, E. A.: A heritable component for external apical root resorption in patients treated orthodontically. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1997,111, c. 3, s Mavragani, M., Vergari, A., Selliseth, N. J., Boe, O. E., Wisth, P. J.: A radiographic comparison of apical root resorption after orthodontic treatment with a standard edgewise and a straight-wire edgewise technique. Eur. J. Orthodont. 2000, 22, c. 6, s Mavragani, M., Boe, O. E., Wisth, P. J., Selvig, K. A.: Changes in root length during orthodontic treatment: advantages for immature teeth. Eur. J. Orthodont. 2002,24, c. 1, s MUDr. Zdeněk Hofman Ortodontické oddelení stom.kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové redakce@orthodont-cz.cz